Vědci se studiem chrupu prokousali pryč od evoluce

Brian Thomas, M.S.

Světští vědci nám už víc jak jedno století vyprávějí neuvěřitelné příběhy o tom, jak prý fosilní zuby podporují myšlenku o lidech, kteří se vyvinuli z primátů. Byl to nedostatek vědomostí o zubech a jejich vývoji, co poskytlo úrodnou půdu pro divoké spekulace o vývoji velikosti zubů, tvarech lebek, tvarech chodidel a dokonce i o životních zvyklostech. Nová zpráva mění všechny tyhle dohady.

["Otcem Darwinova mýtu je neúcta k pravdě, matkou hromada omylů a nesmyslů." - Pavel Kábrt]

Bezpočet badatelů předpokládalo pravdivost evoluce dřív, než nahlédli do paleoantropologických faktů - což jsou jen hrsti zubů a úlomků lebek. Jedna hanebná evoluční epizoda byla o tom, jak evolucionisti prasečí zub interpretovali jako zub pocházející z opočlověka.¹ Jak tedy skutečné poznání biologie růstu zubů poznamenává evolucionistické dohady?

Mezinárodní skupina publikující v Nature ukázala, že se druhé a třetí stoličky vyvíjejí podle velikosti první stoličky.² U moderních lidí a vymřelých lidských variant, jako byli Neandertálci, mají stoličky tendenci vyrůst do poněkud menší velikosti směrem k zadní části ústní dutiny. U vymřelých opic nazývaných australopitékové³ mají podle stručného shrnutí této studie v Nature stoličky "tendenci se zvětšovat směrem k zadní části úst."⁴ Pomocí tohoto modelu vědci změří jediný zub a použijí ho k předpovědi velikostí dalších stoliček.

Tento výzkum přináší nejméně tři souvislosti v řešení otázky počátků. Zaprvé to zcela odstraňuje dřívější snahy používat velikosti zubů pro evolucionistické spekulace. Antropolog Aida Gómez-Robles z univerzity George Washingtona napsal pro Nature, že "Tato složitost může víc, než máme tendenci připustit, znemožnit použití zubů k sestavování fylogenezí."⁴ Jinými slovy, nově zjištěná fakta, jak biologie vysvětluje velikosti zubů, podkopávají zastaralá úsilí trvající po celé století, konstruovat fylogenetické stromy za účelem zobrazování spekulativních evolučních vztahů.

Zadruhé, zuby se přímo neutvářejí v závislosti na nějakých dávných neznámých přírodních faktorech, jako je způsob stravování (životospráva), ale vznikají podle biologického programu. Odkud má tento program svůj původ? Všechny známé programy pocházejí od reálných živých programátorů.

A posléze tento výzkum ukazuje ještě další anatomický rozdíl mezi člověkem a lidoopy. Moderní a vymřelé variace lidí vykazují odlišné charakteristiky zubů - stoličky se směrem k zadní části ústní dutiny zmenšují. Stoličky vymřelých lidoopů mají opačnou tendenci. To zapadá do dalších klíčových odlišností mezi lidmi a lidoopy, jako jsou tvary rukou,⁵ tvary chodidel,⁶ tvary kyčlí⁷ plus jedinečné střední ucho a orientace lebek.

Ne evoluce, ale biologický program vysvětluje lidoopí a lidské stoličky. Jen čas nám ukáže, zda ti materialističtí vědci, kteří postavili svoje kariéry na evolucionistických povídačkách odvozených ze zubů, uznají nebo neuznají spekulativní povahu svých výmyslů.

Odkazy

1. Parker, G. 1981. Origin of Mankind [5]. Acts & Facts. 10 (11).
2. Evans, A. R. et al. 2016. A simple rule governs the evolution and development of hominin tooth size. Nature. 530 (7591): 477-480.
3. The australopith genera included in the study were Ardipithecus, Australopithecus, and Paranthropus.
4. Gómez-Robles, A. Palaeoanthropology: What teeth tell us. Nature. 530 (7591): 425-426.
5. Guliuzza, R. 2009. Made in His Image: The Connecting Power of Hands [6]. Acts & Facts. 38 (10): 10-11.
6. Thomas, B. 2009. Did Humans Evolve from "Ardi"? [7] Acts & Facts. 38 (11): 8-9.
7. Thomas, B. Evolutionist Tosses out 'Ardi' As Human Ancestor [8]. Creation Science Update. Posted on ICR.org June 8, 2010, accessed March 3, 2016.