Napsal uživatel Telesto dne St, 07/01/2015 - 19:50.
Nie iba v počítačoch, ale aj v prírode. Rhodopsín je ďaleko komplikovanejší mechanizmus vyžadujúci ďaleko viac inteligentnú kontrolu, ako algoritmus pre prvočísla.
V počítačích je prostředí nutno simulovat (jiným softwarem). V přírodě prostředí simulovat není potřeba. Jestli je Rhodopsin složitější těžko říct. Podle mne bych také řekl, že ano. Důležité je, že má zcela jinou povahu, než algoritmus pro hledání prvočísel. Tudíž taková analogie je zcela nesmyslná...
Tú informáciu získal z algoritmu stvoreného inteligenciou. (bez nej by nebol)
Jistě. Protože to bylo v softwaru a byla to simulace prostředí.
Vidíme ji, protože je všude potřeba. (ako som už ukázal)
Na klamné analogii jsi ukázal, že v počítačových simulacích je nutno naprogramovat prostředí (onu simulaci). Toť vše. A musím ti prozradit tajemství - každý programátor to ví už dávno
Ale tej sedmičke najprv musel NIEKTO ukázať cestu.
...Ďalšia vlnová dĺžka však už nie je sedmička, ale jednástka. Aj tú vie spracovať rhodopsín.
Sedmičce musel ukázat někdo cestu, neboť tvůj požadavek byla softwarová simulace. V přírodě žádná simulace prostředí není zapotřebí. Tvá klamná analogie s rhodopsinem je chybná, tudíž porovnání s prvočísly je zcela neadekvátní.
Nie. Otázka je, ako vznikla.
Nene... Nejprve si musíš položit otázku, jestli taková (analogická) informace/program se v přírodě opravdu nachází. Teprve potom, můžeš dumat nad tím, jak vznikla. Program na vyhledávání prvočísel a rhodopsin jsou dvě zcela neporovnatelné netity.
Nie je to strašák, a ty to dobre vieš.
Je to svým způsobem strašák. Totiž dokazovat nemožnost evoluce na softwaru vyvinutého výhradně pro potřeby programátorů s vysokou mírou abstrakce je více než úsměvné... Notabene když se snažíš zcela vyloučit simulaci vnějších vlivů. Vytvoření programu v c++ evolučním algoritmem bez možnosti simulace prostředí jiným softwarem je požadavek s jediným účelem. Vymlátit slaměného panáka a "dokázat", že zcela odlišný proces - biologická evoluce - nefunguje.
Nie preto, ale preto, že v tej softvérovej simulácii existuje algoritmus kontroly, ktorého vymyslenie by sa nezaobišlo bez inteligencie. V opačnom prípade by softvér nebol schopný oznámiť výslednému programu, ktoré číslo je prvočíslo.
Jenže nemůžeme za to, že vybíráš zcela nevhodnou analogii - software s vysokou mírou abstrakce bez zpětné vazby vs. protein na úrovni DNA se zpětnou vazbou. Je to jako bys chtěl ukázat evoluci rhodopsinu v naprosté tmě nebo evoluci křídel ve vzduchoprázdnu.
Podobne prostredie neobsahuje štruktúru rhodopsínu, aby prírodným procesom oznámilo, ktorý krok je na ceste k získaniu spracovania fotónu ten správny.
No a? Pole prvočísel také neobsahuje strukturu programu, který vznikl vitasovým evolučním algoritmem.
Príroda neobsahuje kontrolu schopnú oznámiť napr receptoru, ktorá štruktúra cytoplazmatickej membrány je už tá správna, aby funkčne slúšila synapsii na prenos vzruchov do mozgu.
Pokud do přírody počítáš i onen organismus, tak má. Kontrola struktury jako takové není potřeba. Důležitá je zpětná vazba okolí. Ta určuje výslednou strukturu. Což ukazuje například krásně příklad evolučního vývoje antény:
https://en.wikipedia.org/wiki/Evolved_antenna
„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich
Fotonovi
Nie iba v počítačoch, ale aj v prírode. Rhodopsín je ďaleko komplikovanejší mechanizmus vyžadujúci ďaleko viac inteligentnú kontrolu, ako algoritmus pre prvočísla.
V počítačích je prostředí nutno simulovat (jiným softwarem). V přírodě prostředí simulovat není potřeba. Jestli je Rhodopsin složitější těžko říct. Podle mne bych také řekl, že ano. Důležité je, že má zcela jinou povahu, než algoritmus pro hledání prvočísel. Tudíž taková analogie je zcela nesmyslná...
Tú informáciu získal z algoritmu stvoreného inteligenciou. (bez nej by nebol)
Jistě. Protože to bylo v softwaru a byla to simulace prostředí.
Vidíme ji, protože je všude potřeba. (ako som už ukázal)
Na klamné analogii jsi ukázal, že v počítačových simulacích je nutno naprogramovat prostředí (onu simulaci). Toť vše. A musím ti prozradit tajemství - každý programátor to ví už dávno
Ale tej sedmičke najprv musel NIEKTO ukázať cestu.
...Ďalšia vlnová dĺžka však už nie je sedmička, ale jednástka. Aj tú vie spracovať rhodopsín.
Sedmičce musel ukázat někdo cestu, neboť tvůj požadavek byla softwarová simulace. V přírodě žádná simulace prostředí není zapotřebí. Tvá klamná analogie s rhodopsinem je chybná, tudíž porovnání s prvočísly je zcela neadekvátní.
Nie. Otázka je, ako vznikla.
Nene... Nejprve si musíš položit otázku, jestli taková (analogická) informace/program se v přírodě opravdu nachází. Teprve potom, můžeš dumat nad tím, jak vznikla. Program na vyhledávání prvočísel a rhodopsin jsou dvě zcela neporovnatelné netity.
Nie je to strašák, a ty to dobre vieš.
Je to svým způsobem strašák. Totiž dokazovat nemožnost evoluce na softwaru vyvinutého výhradně pro potřeby programátorů s vysokou mírou abstrakce je více než úsměvné... Notabene když se snažíš zcela vyloučit simulaci vnějších vlivů. Vytvoření programu v c++ evolučním algoritmem bez možnosti simulace prostředí jiným softwarem je požadavek s jediným účelem. Vymlátit slaměného panáka a "dokázat", že zcela odlišný proces - biologická evoluce - nefunguje.
Nie preto, ale preto, že v tej softvérovej simulácii existuje algoritmus kontroly, ktorého vymyslenie by sa nezaobišlo bez inteligencie. V opačnom prípade by softvér nebol schopný oznámiť výslednému programu, ktoré číslo je prvočíslo.
Jenže nemůžeme za to, že vybíráš zcela nevhodnou analogii - software s vysokou mírou abstrakce bez zpětné vazby vs. protein na úrovni DNA se zpětnou vazbou. Je to jako bys chtěl ukázat evoluci rhodopsinu v naprosté tmě nebo evoluci křídel ve vzduchoprázdnu.
Podobne prostredie neobsahuje štruktúru rhodopsínu, aby prírodným procesom oznámilo, ktorý krok je na ceste k získaniu spracovania fotónu ten správny.
No a? Pole prvočísel také neobsahuje strukturu programu, který vznikl vitasovým evolučním algoritmem.
Príroda neobsahuje kontrolu schopnú oznámiť napr receptoru, ktorá štruktúra cytoplazmatickej membrány je už tá správna, aby funkčne slúšila synapsii na prenos vzruchov do mozgu.
Pokud do přírody počítáš i onen organismus, tak má. Kontrola struktury jako takové není potřeba. Důležitá je zpětná vazba okolí. Ta určuje výslednou strukturu. Což ukazuje například krásně příklad evolučního vývoje antény:
https://en.wikipedia.org/wiki/Evolved_antenna
„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich