Napsal uživatel Vlasta (neověřeno) dne So, 03/16/2013 - 22:03.
Odmítání poznat Boha
Na tomto místě jsme se dostali ke skutečné příčině lidského problému. Na samém počátku lidského odmítnutí poznat Boha jsou důvody morální a psychologické. Lidé však zjišťují, že je pro ně těžké se zde zastavit. Odmítli Boha, nicméně zůstávají Božími stvořeními a ve svém intelektuálním a morálním vybavení potřebují Boha (nebo někoho, jako je On). Jelikož nejsou ochotni poznávat pravého Boha, ale nedokážou se bez
něho obejít, vymýšlejí místo něj náhradní bohy. Tito bohové mohou být složité, důmyslně vytvořené vědecké zákony naší kultury, bohové a bohyně řeckého a římského světa nebo zvrácené, zvířecí modly pohanství.
Všeobecné rozšíření náboženství na této planetě není způsobeno tím, že by lidé hledali Boha (jak někteří argumentují). Spíš je to proto, že nechtějí mít pravého Boha, a přece potřebují něco, co by zaujalo jeho místo. Proces odmítání má tři stadia a současní psychologové ho dobře znají: trauma (duševní otřes), potlačení a nahrazení. R.C.Sproul ve své analýze ateismu ukazuje, že konfrontace s pravým Bohem přináší lidem otřes a vnitřně je zraňuje. Je traumatická. Proto potlačujeme to, co známe.
"Neexistuje trauma, jsou-li oči navždy zavřeny, takže neproniká žádné světlo. Oči se však zavírají v reakci na ostré světlo - jakmile člověk zakouší bolest". Důležitý moment je zde ten, že ačkoli je poznání Boha potlačeno, není zničeno. Zůstává nedotčeno, i když je hluboce ukryto v podvědomí. Člověk pociťuje určitý nedostatek - jakési vakuum - a místo pravého Boha poté zaujme "to, co není Bůh".
Boží hněv
Nakonec se dostáváme k Pavlově první výpovědi (poněvadž tři hlavní body oddílu probíráme v obráceném pořadí) : Boží hněv se plným právem zjevuje proti lidem, protože potlačili poznání Boha, které jim bylo přístupné.
Někteří lidé jsou hluboce zneklidněni učením, že ten veliký Bůh, jemuž patří celý svět, projevuje svůj hněv. Myslí si, že Bůh je jen Bohem lásky, což skutečně je, a nemohou pochopit, jak Bůh může mít také vlastnost opačnou - "zlou"- To, že se dokáže na lidi hněvat, což je opakem toho, když s někým přátelsky a vlídně komunikujeme, když se třeba po letech setkáme někde v restauraci u dobrého pití a jídla.- Hněv je, jak víme velmi emočně nepříjemný, opak velmi přátelského a srdečného setkání. V tomto se jim nedaří Bohu porozumět anebo jej poznat. Bůh, který necítí hněv vůči hříchu, je však Bůh deformovaný nebo zmrzačený. Něco mu chybí. Ano, Bůh je dokonalý ve své lásce. Ale Bůh je také dokonalý ve svém hněvu, který - jak nám apoštol Pavel říká v listu Římanům - "se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí".
Na samém počátku křesťanského učení je logicky Boží hněv první pravdou, kterou se o Bohu musíme dozvědět. Proč nezačal Pavel výrokem, že se z nebe zjevuje Boží láska? Jistě ne proto, že by Bůh nebyl láska, poněvadž láskou opravdu je, jak na to Pavel poukáže později. Spíše je tomu tak proto, abychom si lépe mohli uvědomit svou hlubokou duchovní nouzi a byli připraveni přijmout poznání Boha v Pánu Ježíši Kristu,Spasiteli, neboť pouze v Něm můžeme toto poznání najít. Jestliže lidé přijdou k Bohu a budou se chlubit svým domnělým duchovním poznáním, pak je Bůh prohlásí za hlupáky. Pokud přicházejí k Bohu a chlubí se svými vlastními výkony, pak je Bůh nemůže přijmout. Přijdou-li však pokorně a uznají-li, že opravdu odmítli to,co bylo o Bohu jasně zjeveno v přírodě, že se nemají na co vymluvit a že Boží hněv visí nad nimi právem, pak Bůh začne v jejich životech pracovat. Ukáže jim, že pro ně připravil cestu, jak odstranit hněv, který vznikl kvůli nim - že totiž Ježíš vzal ten hněv na sebe. A zároveň připomene, že se jim otevírá cesta, aby rostli v lásce i v poznání Boha, cesta ke spasení.
část druhá
Boží slovo
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 Timoteovi 3,16-17)
Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" (Lukáš 24,32)
Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.
Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci.
Hospodinovo příkázání je ryzí, dává očím světlo. (Žalm 19,8-9)
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země,
nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5,18)
Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení; a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Timoteovi 4,3-4)
Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. (2 Timoteovi 2,15)
Bible
Naše studium křesťanského učení nás přivedlo ke třem velkým pravdám: předně, poznání Boha je naším nejvyšším dobrem; dále, každému člověku Bůh zjevil v přírodě určité pravdy o sobě samém, a nakonec, lidé však toto zjevení odmítli a na místo Stvořitele postavili falešné bohy. Povědomí o pravém Bohu se nám dostává jednak zvnějšku - ve všem tom, co vidíme, a jednak zevnitř - skrze naši mysl a srdce. My jsme však své povědomí o Bohu popřeli tím, že jsme toto poznání, kterého se nám dostává, nahradili pověrou. V důsledku toho svět navzdory vší své moudrosti Boha nezná, a tak mu chybí také poznání sebe sama.
Co dělat? Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že muži a ženy nemohou sami dělat nic. Avšak dobrá zpráva křesťanského učení je ta, že i když my nemůžeme dělat nic, Bůh přesto již něco učinil. Učinil to, co bylo potřebí udělat. Navázal s námi rozhovor. Můžeme to vyjádřit ještě jinak.
Kromě všeobecného - byť omezeného - zjevení sebe v přírodě poskytl Bůh zvláštní zjevení, které bylo určené k tomu, aby vedlo ty, kteří Boha nepoznali a poznat nechtěli, k takovému poznání Boha, jež by jim umožnilo spasení. Toto zvláštní zjevení má trojí rozměr. Nejdříve je to vykoupení v dějinách. To se soustřeďuje na dílo Pána Ježíše Krista. On zemřel na místě hříšníků a vstal z mrtvých na důkaz toho, že jsou Bohem ospravedlněni. Potom je tu zjevení v psané podobě. Tím je Bible. Bůh poskytl srozumitelné záznamy o tom, co učinil pro naše vykoupení. A posléze
Duch Svatý přibližuje tyto pravdy myslím a srdcím jednotlivců. V důsledku toho je člověk znovuzrozen, přijímá Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a je zmocňován jej věrně následovat až do konce života.
Je ovšem zřejmé, že v tomto zvláštním třístupňovém zjevení zaujímá Bible nesmírně důležité místo. v Bibli samotné se dozvídáme o Božím vykoupení hříšníků v Kristu; prostřednictvím Bible promlouvá Duch Svatý k jednotlivcům. Proto, jak říká Kalvín, "naše moudrost by se neměla
vyznačovat ničím jiným než ochotou přijmout s pokornou učenlivostí - a přinejmenším bez nalezení chyby - všechno, čemu Svatá Písma učí". Bez Písem směřuje naše domnělá moudrost k pošetilosti. S Písmy a pod vedením Ducha Svatého se před námi otevírají nové možnosti. Jsme schopni se dozvídat, kdo Bůh je, co pro nás učinil, i to, jaká má být naše odpověď - jak smíme žít ve společenství s Ním. V.S.
Ten nejméně fundovaný
Odmítání poznat Boha
Na tomto místě jsme se dostali ke skutečné příčině lidského problému. Na samém počátku lidského odmítnutí poznat Boha jsou důvody morální a psychologické. Lidé však zjišťují, že je pro ně těžké se zde zastavit. Odmítli Boha, nicméně zůstávají Božími stvořeními a ve svém intelektuálním a morálním vybavení potřebují Boha (nebo někoho, jako je On). Jelikož nejsou ochotni poznávat pravého Boha, ale nedokážou se bez
něho obejít, vymýšlejí místo něj náhradní bohy. Tito bohové mohou být složité, důmyslně vytvořené vědecké zákony naší kultury, bohové a bohyně řeckého a římského světa nebo zvrácené, zvířecí modly pohanství.
Všeobecné rozšíření náboženství na této planetě není způsobeno tím, že by lidé hledali Boha (jak někteří argumentují). Spíš je to proto, že nechtějí mít pravého Boha, a přece potřebují něco, co by zaujalo jeho místo. Proces odmítání má tři stadia a současní psychologové ho dobře znají: trauma (duševní otřes), potlačení a nahrazení. R.C.Sproul ve své analýze ateismu ukazuje, že konfrontace s pravým Bohem přináší lidem otřes a vnitřně je zraňuje. Je traumatická. Proto potlačujeme to, co známe.
"Neexistuje trauma, jsou-li oči navždy zavřeny, takže neproniká žádné světlo. Oči se však zavírají v reakci na ostré světlo - jakmile člověk zakouší bolest". Důležitý moment je zde ten, že ačkoli je poznání Boha potlačeno, není zničeno. Zůstává nedotčeno, i když je hluboce ukryto v podvědomí. Člověk pociťuje určitý nedostatek - jakési vakuum - a místo pravého Boha poté zaujme "to, co není Bůh".
Boží hněv
Nakonec se dostáváme k Pavlově první výpovědi (poněvadž tři hlavní body oddílu probíráme v obráceném pořadí) : Boží hněv se plným právem zjevuje proti lidem, protože potlačili poznání Boha, které jim bylo přístupné.
Někteří lidé jsou hluboce zneklidněni učením, že ten veliký Bůh, jemuž patří celý svět, projevuje svůj hněv. Myslí si, že Bůh je jen Bohem lásky, což skutečně je, a nemohou pochopit, jak Bůh může mít také vlastnost opačnou - "zlou"- To, že se dokáže na lidi hněvat, což je opakem toho, když s někým přátelsky a vlídně komunikujeme, když se třeba po letech setkáme někde v restauraci u dobrého pití a jídla.- Hněv je, jak víme velmi emočně nepříjemný, opak velmi přátelského a srdečného setkání. V tomto se jim nedaří Bohu porozumět anebo jej poznat. Bůh, který necítí hněv vůči hříchu, je však Bůh deformovaný nebo zmrzačený. Něco mu chybí. Ano, Bůh je dokonalý ve své lásce. Ale Bůh je také dokonalý ve svém hněvu, který - jak nám apoštol Pavel říká v listu Římanům - "se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí".
Na samém počátku křesťanského učení je logicky Boží hněv první pravdou, kterou se o Bohu musíme dozvědět. Proč nezačal Pavel výrokem, že se z nebe zjevuje Boží láska? Jistě ne proto, že by Bůh nebyl láska, poněvadž láskou opravdu je, jak na to Pavel poukáže později. Spíše je tomu tak proto, abychom si lépe mohli uvědomit svou hlubokou duchovní nouzi a byli připraveni přijmout poznání Boha v Pánu Ježíši Kristu,Spasiteli, neboť pouze v Něm můžeme toto poznání najít. Jestliže lidé přijdou k Bohu a budou se chlubit svým domnělým duchovním poznáním, pak je Bůh prohlásí za hlupáky. Pokud přicházejí k Bohu a chlubí se svými vlastními výkony, pak je Bůh nemůže přijmout. Přijdou-li však pokorně a uznají-li, že opravdu odmítli to,co bylo o Bohu jasně zjeveno v přírodě, že se nemají na co vymluvit a že Boží hněv visí nad nimi právem, pak Bůh začne v jejich životech pracovat. Ukáže jim, že pro ně připravil cestu, jak odstranit hněv, který vznikl kvůli nim - že totiž Ježíš vzal ten hněv na sebe. A zároveň připomene, že se jim otevírá cesta, aby rostli v lásce i v poznání Boha, cesta ke spasení.
část druhá
Boží slovo
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 Timoteovi 3,16-17)
Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" (Lukáš 24,32)
Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.
Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci.
Hospodinovo příkázání je ryzí, dává očím světlo. (Žalm 19,8-9)
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země,
nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5,18)
Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení; a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Timoteovi 4,3-4)
Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. (2 Timoteovi 2,15)
Bible
Naše studium křesťanského učení nás přivedlo ke třem velkým pravdám: předně, poznání Boha je naším nejvyšším dobrem; dále, každému člověku Bůh zjevil v přírodě určité pravdy o sobě samém, a nakonec, lidé však toto zjevení odmítli a na místo Stvořitele postavili falešné bohy. Povědomí o pravém Bohu se nám dostává jednak zvnějšku - ve všem tom, co vidíme, a jednak zevnitř - skrze naši mysl a srdce. My jsme však své povědomí o Bohu popřeli tím, že jsme toto poznání, kterého se nám dostává, nahradili pověrou. V důsledku toho svět navzdory vší své moudrosti Boha nezná, a tak mu chybí také poznání sebe sama.
Co dělat? Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že muži a ženy nemohou sami dělat nic. Avšak dobrá zpráva křesťanského učení je ta, že i když my nemůžeme dělat nic, Bůh přesto již něco učinil. Učinil to, co bylo potřebí udělat. Navázal s námi rozhovor. Můžeme to vyjádřit ještě jinak.
Kromě všeobecného - byť omezeného - zjevení sebe v přírodě poskytl Bůh zvláštní zjevení, které bylo určené k tomu, aby vedlo ty, kteří Boha nepoznali a poznat nechtěli, k takovému poznání Boha, jež by jim umožnilo spasení. Toto zvláštní zjevení má trojí rozměr. Nejdříve je to vykoupení v dějinách. To se soustřeďuje na dílo Pána Ježíše Krista. On zemřel na místě hříšníků a vstal z mrtvých na důkaz toho, že jsou Bohem ospravedlněni. Potom je tu zjevení v psané podobě. Tím je Bible. Bůh poskytl srozumitelné záznamy o tom, co učinil pro naše vykoupení. A posléze
Duch Svatý přibližuje tyto pravdy myslím a srdcím jednotlivců. V důsledku toho je člověk znovuzrozen, přijímá Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a je zmocňován jej věrně následovat až do konce života.
Je ovšem zřejmé, že v tomto zvláštním třístupňovém zjevení zaujímá Bible nesmírně důležité místo. v Bibli samotné se dozvídáme o Božím vykoupení hříšníků v Kristu; prostřednictvím Bible promlouvá Duch Svatý k jednotlivcům. Proto, jak říká Kalvín, "naše moudrost by se neměla
vyznačovat ničím jiným než ochotou přijmout s pokornou učenlivostí - a přinejmenším bez nalezení chyby - všechno, čemu Svatá Písma učí".
Bez Písem směřuje naše domnělá moudrost k pošetilosti. S Písmy a pod vedením Ducha Svatého se před námi otevírají nové možnosti. Jsme schopni se dozvídat, kdo Bůh je, co pro nás učinil, i to, jaká má být naše odpověď - jak smíme žít ve společenství s Ním. V.S.