KAPITOLA 2

Co dokazují zkameněliny?

Proti všeobecnému názoru, je nejlepším důkazem pro evoluci studium zkamenělin – paleontologie. Jeden vůdčí moderní zoolog to vyjádřil slovy: Nejdůležitější důkaz pro teorii evoluce dostáváme studiem paleontologie. I když také studium oborů zoologie... může někomu naznačovat, že všechna zvířata jsou příbuzná, byl to právě objev různých zkamenělin a jejich správné zařazení do odpovídajících vrstev, co poskytlo skutečnou základnu pro moderní evoluční hledisko.“ (G.A.Kerkurt, Implications of Evolution). A tak musíme řešit otázku, zda záznam zkamenělin skutečně podporuje evoluci, nebo jestli spíše nepotvrzuje biblickou zprávu o specielním stvoření a následné celosvětové potopě.

Až do Darwinových dnů nálezy zkamenělin obecně nevnukaly myšlenku na evoluci. Teprve poté, co se stala populární Darwinova kniha O původu druhů, musela být paleontologie nově promyšlena ve světle nových ideí.

Od roku 1880 se evoluce stala vědeckým neměnným dogmatem (vlastně náboženskou ortodoxií) a od té doby každý nález nějaké zkameněliny musel být vysvětlen tak, aby se to s přijatou evoluční teorií shodovalo. Odvážit se vysvětlit věc jinak znamenalo (a znamená dosud) dopustit se herese (bludu). Byla vypracována geologická časová stupnice na podkladě zkamenělin nalezených ve skalách.

Když nejprve uvážíme, co by podle evoluční teorie mělo být ve skutečnosti nalézáno, porozumíme lépe celé problematice. Předpokládejme tedy , že evoluční teorie byla prokázána třeba jinými obory než paleontologií. Pak bychom při hledání zkamenělin měli nalézt následující:

  1. V nejnižších vrstvách geologického sloupce, v nejstarších skalách, by se měly nacházet velmi primitivní organismy. Při dalším pokračování směrem k mladším vrstvám bychom měli nalézat stále více složitější organismy.
  2. „Spojovací články“ budeme samozřejmě očekávat, to jsou pozůstatky organismů, které spojují všechny skupiny dnešních zvířat (i rostlin) – dnes už hodně oddělených od sebe, jako např. ryby a obojživelníky, plazy a savce. V poměrně nedávných skalách bychom očekávali nálezy a jasné důkazy života opolidí.
  3. Jistě budeme očekávat, že pořadí skalních vrstev musí odpovídat geologickému sloupci, s nejstaršími vrstvami v základu a mladými při vrcholu.

Nyní se obraťme k Bibli a předpokládejme, jako předtím u evoluční teorie, že je to ona, které nám podává pravdivý popis zemských událostí (z ranné historie Země). Jaké bychom potom očekávali nálezy v souvislosti se zkamenělinami? Abychom to mohli správně rozhodnout, musíme zvážit biblický popis událostí o ranné historii Země.

Genesis 1 (1.kniha Mojžíšova, 1.kapitola) nám říká, že Bůh nejprve stvořil Zemi pokrytou vodami. Pak rozdělil den od noci a poté oddělil vody. Část vody zůstala na zemi a část byla nad zemí, zřejmě ve formě vrstvy par nad atmosférou. Tato vrstva by měla velký vliv na podnebí země. Tepelné vlny ze slunce by dopadaly na zemi, ale obal vodních par by jim zabraňoval unikat zpět ze země. Země by pak měla mírné, teplé podnebí po celém svém povrchu, bez extrémních míst s vysokou nebo nízkou teplotou. Po stvoření vodního obalu Bůh shromáždil vodu na zemi na jedno místo, takže vznikla suchá zem, jinými slovy zde byl jeden oceán a jedna pevnina. Poté Bůh stvořil rostliny, slunce a měsíc, zvířata a konečně člověka. Člověk se po svém odvrácení od Boha stále zhoršoval, Bůh potrestal lidstvo velkou potopou, která pokryla celou zem a zabila všechny lidi i většinu živých organizmů, kromě těch, co byli s Noemem v korábu. Jestli je tato zpráva pravdivá, co by měly ukazovat nálezy zkamenělin?¨

  1. Jistě by se měly nalézat pozůstatky zvířat zabitých potopou. Bylo-li skutečně zabito takové obrovské množství živých tvorů náhle, musely by zanechat po sobě zbytky koster nesoucí známky násilné smrti.
  2. Také by nemělo překvapit zjištění, že tato zvířata žila víceméně po celé zemi, neboť panovalo všude konstantní subtropické podnebí díky účinku vodního obalu nad zemí.
  3. Pokud jde o povahu zemských skal, očekávali bychom (je-li Bible pravdivá), že potopa zanechala silné vrstvy usazenin, jako tomu bývá při každé zátopě. Tyto silné vrstvy by pak konsolidovaly (zpevnily se) a vytvořily sedimentární (usazeninové) skály po celém povrchu země.
  4. Protože světová potopa měla zřejmě účinky podobné přílivu a odlivu, budeme očekávat nálezy rozličných vrstev, ukládaných různými prouděními vody. Tyto vrstvy budou přeházené a na mnoha místech nesouvislé, protože celková katastrofa byla chaotické povahy.

No a nyní musíme konečně přejít od toho, co bychom měli očekávat, ať už od jednoho nebo druhého pohledu, k tomu, co ve zkamenělém záznamu opravdu nalézáme. Je potvrzena evoluce, nebo spíše biblická zpráva? Učiňme přehled faktů v šesti pohledech.

1. Postupný vývoj?

Ukazuje zkamenělý záznam zemských skal postupný vývoj organismů od jednoduchých až ke složitým? Tak by tomu mělo být, je-li evoluce pravdivá. Jenže ve skutečnosti se zkameněliny, reprezentující mnoho rozličných druhů zvířat, objevují náhle ve velkých množstvích v určité skalní vrstvě země. Je to vrstva, která spadá podle evolucionistů do tzv. prvohor, do etapy kambria. Pod touto vrstvou, před kambriem, nenalézáme téměř žádné zkameněliny.

To je pro evolucionisty ovšem úděsné. Neboť nenalézají žádný postupný vývoj od primitivních organismů ke složitým v kambrijských skalách. Naopak, zkameněliny reprezentující všechny větší skupiny dnes žijících organismů se vyskytují náhle. Je důležité vědět, že tyto zkameněliny nejsou nejednodušší reprezentanti těchto skupin, ale poměrně kompletní. Např. zde nacházíme velké množství trilobitů, kteří jsou dnes již vymřelí, ale náleží do stejné skupiny jako humr a rak. Trilobiti dlouzí 36cm byli nalezeni a jejich složení je značně komplikované.

Často se říká, že zkameněliny zvířat s páteří (zkameněliny obratlovců) se v kambrijských skalách nenacházejí. Je pravda, že jich tu není mnoho, ale nechybí zas úplně. Byla nalezena např. stopa lidská obuté nohy spolu s rozšlápnutým zkamenělým trilobitem. Nález je z kambria. Vypadá to, jako kdyby člověk obutou (dětskou) botou někdy šlápl na trilobit a rozmačkal ho! Ovšem, podle evoluční teorie je nemyslitelné, aby se člověk vyvinul již před 600 miliony let.

Dále je třeba si povšimnout skutečnosti, že kambrijské skály neobsahují mnoho zkamenělin nejjednodušších organismů. Např. protozoa (jednobuněční) se v období kambria vůbec nevyskytují, přestože jen trochu výše ve skalních vrstvách jsou velmi četní. Evoluční teorie učí, že všichni vyšší živočichové se vyvinuli z jednobuněčných, a přece jednobuněční úplně chybí v nejstarších skalách, zatímco mnohem složitější tvorové jsou zde ve stovkách!

Často citovaný příklad evoluce, je případ koně. Podle zkamenělého záznamu se ve starých skalních vrstvách eocénu vyskytuje malé, čtyřprsté zvíře, známé pod jménem Eohippus. To je podle evolucionistů údajný předchůdce moderního koně, a prý čím dále k vyšším vrstvám, tím složitější zkameněliny: stále podobnější dnešnímu koni. Leč skutečnosti nenasvědčují této teorii a je nepravděpodobné, že by Eohippus byl předchůdcem současného koně. Z těchto důvodů:

  1. Zkameněliny koně nejsou nikde nalézány ve vrstvách nad sebou. Naopak, kosti Eohippa leží často při povrchu a jediným důvodem, proč je tato vrstva nazývána eocén je to, že jsou v ní právě tyto kosti.
  2. Tvrdí se, že zkameněliny vykazují postupný rozvoj velikosti, jak se Eohippus zvětšoval až k dnešnímu koni. Ale tento argument je chabý, protože dnes existuje mnoho koní rozličných velikostí.
  3. Eohippus a moderní dnešní kůň mají oba po 18 párech žeber, ale údajně předpokládané meziformy Orohippus - měl 15 a další, Pliohippus – 19 žeber.
  4. Neví se jistě, zda kostra Eohippa nebyla podobná kostře dnešního Hyraxe. Někteří vědci věří, že není žádná spojitost mezi Eohippem a dnešním koněm, ale že je to prostě jen jedna varianta současného Hyraxe. Důkazy ze zkamenělin tedy nepotvrzují postupný vývoj od jednoduchých ke složitým organismům; spíše se složitější formy objevují náhle ve skalních vrstvách. A to je právě to, co bychom očekávali z biblické zprávy.
2. Celosvětová potopa?

Jsou nějaké důkazy v záznamu zkamenělin o katastrofální celosvětové potopě? Ano, jsou. Můžeme je shrnout v následující: Ve skalních vrstvách jsou nalézány miliony a miliony zbytků zkamenělých zvířat, často na hromadách působících dojmem obrovských hřbitovů. Dále nalézáme obrovská množství uhlí, ropy a zemního plynu, což jsou rovněž pozůstatky živých organismů. Evolucionisté tyto věci nejsou schopni vysvětlit, neboť teorie evoluce spočívá na konceptu uniformitarianismu. To je názor, že všechny procesy byly vždy takové, jaké jsou nyní, aniž by se kdy udály nějaké větší katastrofy. Potíž je v tom, že dnes neprobíhají žádné procesy, kterými by se daly vysvětlit uvedené skutečnosti. Nálezy zkamenělin v takovém množství se dají uspokojivě vysvětlit pouze celosvětovou potopou. Nyní se ještě podrobněji podívejme na rozmístění oněch zkamenělin.

 (A) Zamrzlá zvířata na Sibiři

Podél pobřeží severní Sibiře až k Aljašce jsou pohřbeny zbytky asi 5 milionů mamutů. Na jednom ostrově se půda skládá z písku, ledu, a takového množství mamutích kostí, že to vypadá, jakoby tvořily základ ostrova. Na některých místech jsou mamuti pohřbeni v ledu, jinde jsou zamrzlí v usazeninách. Rozmrazené mamutí maso se mohlo klidně použít jako potrava pro psy, jak bylo mrazem dokonale uchováno. Smrt přepadla mamuty tak náhle, že v jejich žaludcích i tlamách je nestrávená potrava. Různé druhy trávy, zvonky, blatouchy, ostřice a divoké fazole byly nalezeny v jejich tlamách. Evolucionisté tvrdí, že tito mamuti zrovna s plnou tlamou žrádla upadli do díry nebo řeky a zabili se. A sice 5 milionů kusů! Ovšem ne všichni mamuti jsou celí, někteří jsou roztrháni na kusy. Ovce, mamuti, velbloudi, nosorožci, bizoni, koně, tygři, lvi a nespočet dalších zvířat bylo také nalezeno pohřbeno v sibiřském ledu. Stručně a krátce, celkový obraz je dokonalou ukázkou velké katastrofy, při níž zahynuly miliony zvířat. Neznáme dnes žádnou srovnatelnou událost, při které by mohlo zahynout a zároveň být zachováno v konzervovaném stavu tak mnoho tvorů.

 (B) Další pohřebiště zkamenělin

Na většině míst světa není ovšem teplota tak nízká, aby mohla být zvířata konzervována v ledu. A přece se po celém světě nalézají zkameněliny kostí, které jediné se uchovají poté, co se měkké části těla rozloží. Dnes může dojít k takovému zkamenění jen tehdy, když je zvíře náhle zasypáno. Jakmile tělo zůstane na povrchu nebo plave ve vodě, okamžitě je rozloženo nebo sežráno jinými zvířaty. Je-li tělo pohřbeno do vhodné půdy, potom rozklad probíhá pomalu a zůstanou zachovány kosti nebo alespoň otisk po kostech. Všeobecně se má za to, že nejpravděpodobnější možnost vzniku zkameněliny nastává, je-li zvíře přímo zasypáno a tak zabito, nebo je-li zavaleno krátce po smrti. Ovšem dnes už k těmto situacím na zemi nedochází, pokud bychom měli na mysli tak obrovské množství výše zmíněných zkamenělin.

Např. ryba je už dnes jen velmi nepravděpodobným kandidátem na zkamenělinu. Jakmile zahyne, je běžně v rozmezí několika hodin sežrána jinými rybami. A přece ve skalách často nacházíme zkameněliny ryb. Celá hejna ryb ve zkamenělém stavu, miliony kusů, se nalézají v rozsáhlých oblastech země. Tato zvířata jsou nalézána v agonickém stavu bez nějaké známky napadení nepřítelem. Také zkameněliny dinosaurů jsou nalézány v pozici vykazující náhlou násilnou smrt. Jeden evolucionista napsal: „Mnoho celých koster dinosaurů bylo vykopáno v… pozici při plavání měli hlavu prudce zvrácenou jakoby ve smrtelné křeči.“ (Björn Kurten - The Age of Dinosaurs ). Evolucionisté vymysleli zoufalé teorie, vysvětlující, proč tato převážně suchozemská zvířata, která nežijí ve vodě, zahynula násilnou smrtí právě ve vodě. Ovšem na základě biblické zprávy není vysvětlení obtížné.

Mnoho zkamenělin.

Dalším příkladem pohřebiště zkamenělin je Kumberlandská jeskyně kostí v americkém státě Maryland. Tucty rozličných druhů savců zanechaly své kosti v této jeskyni spolu s plazy a ptáky rozličných podnebí a lokalit. Podobně nalézáme na příklad na Sicilii zkamenělé kosti hrochů. Jsou tam tak četné, že byly těženy jako zdroj dřevěného uhlí.

Mohli bychom pokračovat dále, jmenováním dalších pohřebišť zkamenělin, ale to už stačí. Nikde na světě neexistují podobná pohřebiště živočichů, kteří by zemřeli dnes a čekali na zkamenění. Uniformitarianismus není schopen vysvětlit ani to, proč tak mnoho tisíc zvířat zemřelo násilně, a to ve stejnou dobu, ani to, proč když tato zvířata umírala, byla náhle pohřbena pod nánosy. Ale biblická potopa to vysvětlit dokáže.

 (C) Obrovská ložiska uhlí a nafty

Jak uhlí, tak i ropa pochází ze zbytků živých organismů. Uhlí pochází ze zbytků rostlin přeměněných působením tlaku a teploty. Nalézá se napříč celým geologickým sloupcem ve všech částech světa, dokonce v Antarktidě (Jižní pól). Tyto uhelné pánve hovoří o předchozí existenci téměř nepředstavitelné masy pohřbených rostlin.

Uniformitarianismus se snaží vysvětlit existenci těchto uhelných ložisek běžným úhynem a rozkladem stromů. Předpokládá se, že první fází je rašeliniště, které se postupně mění na uhlí působením svrchních tlaků. Jenže: za prvé není známé žádné rašeliniště nebo bažina obsahující dost rašeliny pro vytvoření většího uhelného ložiska. Za druhé není známé žádné rašeliniště, které by ve svých spodních vrstvách přecházelo v typické uhelné ložisko.

Ve skutečnosti objektivní pohled na uhelné sloje silně napovídá, že hromady rostlin byly na místo naplaveny vodou. Mnohé uhelné pánve obsahují velká množství uhelných vrstev pohřbených spolu s vrstvami jiných materiálů. Tato ložiska jiných materiálů se vždy považují za naplavená. Proč tedy ne uhelná ložiska?

Uniformitarianismus často tvrdí, že ke vzniku uhlí a ropy byly třeba miliony let. A přece se v laboratoři podařilo vyrobit z organického materiálu naftu za méně jak 20 minut. Podobně uhlí bylo vyrobeno z dřevitého materiálu ve velmi krátké době.

 (D)Polystrátové zkameněliny

Jsou nacházeny velké zkameněliny (zvířat a rostlin, zvláště kmenů stromů), které jdou napříč několika vrstev 6 i více metrů silných (dohromady). Tyto zkameněliny musely být pohřbeny náhle, protože jejich vrchní část je zachována stejně dobře jako spodní. Z toho plyne, že obrovské nánosy musely být naneseny ve velmi krátkém čase. Existenci těchto zkamenělin není možno vysvětlit, jestliže přijmeme předpoklad, jako evolucionisté, že rozličné vrstvy byly ukládány v rozličných dobách po miliony let.

Uniformitarianismus tedy nemůže vysvětlit tak velké množství zkamenělin, celosvětová potopa toto vysvětlení dává. S tolika zkamenělinami, které mají evolucionisté k dispozici, bychom očekávali usvědčující důkaz teorie evoluce. Zvláště bychom očekávali, že budou k dispozici mezičlánky spojující větší skupiny zvířat jako bezobratlé a obratlovce, a mezi obratlovci: ryby, obojživelníky, plazy, savce a ptáky.

3. Zkamenělé mezičlánky?

Existují zkamenělé mezičlánky? Ve své knize o evoluci publikované r. 1967 A. Brouwer říká:

„Jedním z nejpřekvapivějších negativních důsledků peleontologického výzkumu tohoto století je, že... přechodné formy se zdají být nenormálně řídké.“ (Všeobecná paleontologie). Autor říká, že v době Darwina se tato skutečnost ještě dala prominout, ale dnes „s ohromným množstvím zkamenělých druhů , které byly od té doby objeveny, musí být zjištěny jiné příčiny pro téměř totální nedostatek přechodových forem.“ Autor potom otevřeně přiznává, že prostě z větší části spojovací zkameněliny neexistují. Samozřejmě, že během všech těch let tu a tam jedna nebo dvě zkameněliny byly oslavovány jako dokonalý „missing link“, spojovací článek, a bude nutné se na něj podrobněji podívat. Při tom je však nutné zdůraznit, že se to týká pouze jedné nebo dvou zkamenělin, a ne velkého počtu.

Snad nejslavnější spojovací článek ve zkamenělinách je archeopteryx, takzvaná přechodová forma mezi plazy a ptáky. Byly nalezeny tři zkameněliny archeopteryxe, všechny ve stejném místě v Německu. O kostře se tvrdí, že je v mnoha ohledech plazí, leč tvor má nádherné, plně rozvinuté peří. Není vůbec snadné jen na základě kostry rozhodnout, zda jde o plaza či ptáka. Mnoho jasně plazích znaků na kostře archeopteryxe může být ve skutečnosti též nalezeno na jedné či jiné skupině ptáků. Tak kupříkladu prsní kost zkamenělého archeopteryxe je plochá a to je prý znak plazů, a přece vnitřní uspořádání ptáků pštrosa a emu má také tento druh prsní kosti. Drápy, které má na křídlech, jsou považovány za plazí znak, ale i dnešní mláďata některých ptáků, včetně pštrosa, je mají. Vedlo se mnoho debat mezi evolucionisty o archeopteryxově kostře. Předpokládejme, jak někteří tvrdí, že je určitě plazí. Ale co si pak počneme z těmi nádherně zformovanými péry? Péro má velmi složitou a jemnou strukturu. Evolucionisté tvrdí, že první peří byly vlastně jen roztřepené šupiny plazů, ale peří archeopteryxe není nic podobného. Je plně rozvinuté, složité. Má-li tedy archeopteryx plně plazí kostru, pak má ovšem též plně ptačí peří.

A tak zde nemáme žádný náznak toho, co by takzvaná meziforma měla vykazovat, tj. jakýsi stav napůl plazí šupiny a napůl ptačího peří. Nikde zkameněliny nevykazují nějaký takový mezičlánek, tvora, který má něco jako šupiny a něco jako peří. Ve skutečnosti mnoho vědců věří, že všechny tři zkameněliny archeopteryxe jsou zkameněliny pravého ptáka. Hoazin, žijící druh ptáka v údolí na Amazonce, je ve mnoha ohledech archeopteryxovi podobný. Kromě archeopteryxe nic ze zkamenělého záznamu ani v nejmenším nedává přesvědčující spojnici mezi zvířaty rozličných typů. Když to říkám, nezapomínám na umně vypracované teorie o opolidech. Otázka je, zda zkameněliny potvrzují tyto teorie. Celý důkazový materiál opolidí zahrnuje nejvýše několik hrstí kostí a zubů. I kdyby byly v perfektním stavu, což nejsou, stěží by nám toho mnoho řekly.

Opočlověk?

Profesor G. von Koenigswald, známý podpůrce teorie opolidí, napsal tato slova ve svém setkání s prehistorickým člověkem: „Jestliže pracujeme pouze se samotnou kostrou, není snadné rozpoznat člověka od antropoidní opice. Ve skutečnosti antropoidní kostra se liší jen kvantitativně od naší. Počet lebečních kostí a zubů je stejný, rozdíl ve struktuře rukou a nohou je jen ve stupni (v míře). Co je platné, že noha horské gorily je velmi podobná lidské... jediná odlišnost je právě pouze velikost mozku“. I když hovořit o rozdílu lidského mozku je sporné, protože se liší značně i mezi jednotlivými lidmi. Předpokládejme to, co se obecně uznává. Opičí mozek je zřídka kdy větší než 600 cm3. Toto ukazuje, že opočlověk z Jižní Afriky je plně opice, neboť jedna z lebek (a jen málo z nich je ve stavu schopném měření) má 482 cm; není to tedy více než u šimpanze! Ovšem na druhé straně neandrtálský člověk je úplný superman, neboť kapacita jeho mozku je přibližně v průměru větší než průměrná hodnota moderního člověka. Proto i z jiných důvodů se uznává, že neandrtálec je plně člověk.

Pekingský člověk je považován také zcela za člověka, protože jeho lebky z Číny mají obsah větší 1300 cm3. To bychom zcela přirozeně očekávali na místě, které vykazuje známky existence rozvinutější společnosti se značně rozšířeným používáním ohně. Opočlověčí „story“ (teorie o opolidech), kterou zde nemůžeme detailně rozebírat, je z větší části založena na spekulaci a podvodu než na faktech. Následující příklad javanského člověka to ukazuje. Původní nálezy, na kterých byla založena teorie o opočlověku z Jávy, nesestávaly z ničeho více než z jedné stehenní kosti, tří zubů a části lebky. Stehenní kost vypadala jako lidská, lebka se spíš podobala šimpanzí. Ještě navíc byly tyto zkameněliny nalezeny v okruhu 15 metrů ve skalní vrstvě, která také obsahovala pravé lidské lebky. Tato poslední skutečnost byla po mnoho let zatajována. Nálezce těchto zkamenělin, Dubois, oznámil před koncem svého života, že tyto zkameněliny nejsou pozůstatky opočlověka, ale spíš kosti velkého gibbona. Ale evoluční svět odmítl toto tvrzení a javanský člověk, na oněch směšně nepatrných základech, se stal ve školních skriptech definitivně existujícím.

Nedávno byla celá opočlověčí story uvedena do zmatku nálezy Richarda Leakeyho v Africe. Tvrdí, že našel zbytky lidí moderního typu ve skále, která je mnohem starší než ta, která obsahovala „opolidi“. Je-li tomu tak, pak ať už „opičí lidé“ byli cokoli, jistě nemohou být postrádaným spojovacím článkem (missing link) mezi opicím podobnými zvířaty a člověkem. (Později budeme mluvit o tvrzení Leakeyho, že nalezené kosti jsou staré 2,5 milionů let.)

4. Gigantismus

Mezi nalezenými zkamenělinami byly objeveny obrovité formy téměř od všech dnes žijících druhů. Mezi plazy to jsou známí obrovití dinosauři, stejně tak gigantické želvy. Savci jsou obvykle dvojnásobné velikosti ve srovnání s jejich současníky. Byly nalezeny např. gigantické formy následujících savců: medvědů, velbloudů, panterů, prasat, nosorožců, slonů, tygrů a vlků. Také obrovské zkameněliny ptáků. Stejně tak hmyzu s rozpětím křídel více než půl metru (např. vážka).

Základem evoluční teorie je učení, že tak, jak se zvířata rozvíjejí co do složitosti, vzrůstá i jejich velikost. A tak je skutečnost těchto obrovitých zkamenělin pro evolucionisty opravdovým zděšením, neboť to též ukazuje na pravdivost biblické zprávy. Celou věc tedy prostě ignorují. Je ovšem nemožné ignorovat obrovské rozměry dinosaurů. Tuto věc většinou evolucionisté vysvětlují tvrzením, že zde existovalo „všeobecně teplé a mírné klima ve velkých oblastech země“ v době, kdy zde žili dinosauři. Toto podnebí umožnilo obrovité rozměry těchto zvířat, protože nebyla žádná potíž s teplotní regulací. Zvíře ztrácí nebo získává teplo povrchem svého těla. Čím větší zvíře, tím je menší povrch jeho těla v poměru k jeho váze, a jeho přizpůsobivost teplotním změnám je horší. Ve srovnání s nadměrnou teplotou dinosauřího obrovitého těla je výdej a příjem tepla nepatrný. A tak obrovitý dinosaurus mohl žít docela šťastně za teplého podnebí bez velkých teplotních změn, ale ne v dnešních teplotních podmínkách. I v tropech jsou dnes značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Teorie o teplém podnebí je podpořena ještě jinými faktory. Tak např. byly nalezeny zkameněliny tropických zvířat nedaleko od pólů. A to je právě to, co bychom očekávali při čtení biblické zprávy. Již jsme řekli, že při stvoření země existovala nad atmosférou vrstva vodní páry. A ta zadržovala sluneční teplo u země a způsobovala právě ono rovnoměrné, teplé podnebí na celé zemi. Soud Boží potopou byl v tom, že se tato vrstva vodní páry zhroutila, vlastně vypršela na zem.

5. Problém vymření

Proč zvířata, jako jsou dinosauři, úplně vymřela? Vypadá to tak, jako by byla náhle smetena. To platí nejen o dinosaurech, ale stejně tak o několika dalších skupinách zvířat, např. trilobitech. Evolucionisté musí znovu a znovu připouštět, že jsou zaskočeni tím, že složitá, silná a dobře zabydlená zvířata (skupiny zvířat) náhle mizí v záznamu zkamenělin. Ovšem na základě Bible není těžké pochopit, proč k tomu došlo. Byl to důsledek potopy, která zabila většinu suchozemského života. Proč tato zvířata po potopě už dlouho nežila? Částečný důvod je ten, že nemohla přežít v nových klimatických podmínkách. Jak už bylo řečeno, dinosauři potřebují stejnoměrné klima. Nedokázali regulovat teploty svých těl, teplota jejich těla se pouze řídila okolím. Po potopě nastaly všeobecně velice vážné rozdíly teplot. Dinosauři nemohli přežít tyto podmínky. Evolucionisté často tvrdí, že náhlá změna klimatu mohla způsobit vyhynutí, ale nevysvětlí, co tuto změnu mohlo způsobit.

6. Potvrzení geologického sloupce

Evolucionisté načrtli geologický sloupec na základě zkamenělin. Nejstarší skála obsahující zkameněliny je kambrium. Je-li tento sloupec správný, měli bychom očekávat, že skalní vrstvy budou více méně ve stejném pořadí po celém světě. Lze učinit tři pozorování:

  1. Tyto vrstvy nejsou nikde všechny. V nejlepším případě nalezneme na jednom místě dvě až tři vrstvy.
  2. Vrstvy na mnoha místech nejsou ve „správném“ pořadí (nesprávném pro evoluci). Např. v Montaně se nalézá na vrcholu křídy prekambrijská skála. Ve Wyomingu leží ordovik (tj. druhá etapa prvohor) na vrcholu třetihorních vrstev. Jeden vrchol Alp se skládá z vrstev v tomto pořadí zdola: eocén, trias, jura křída. Hora Matterhon je ze starších skal než její podklad. V Anglii jsou někde smíchané formace pleistocénu a křídy.
  3. Nakonec musíme říci, že tři čtvrtiny zemského povrchu jsou tvořeny z usazených skal, tj. skal zformovaných vodou. A jedna čtvrtina je převážně ze skal zformovaných sopečnou (vulkanickou) aktivitou. Existence tak velkého množství sedimentárních skal, nalézajících se i na vrcholcích velehor, jistě vnuká myšlenku, že Země byla celá pod vodou. Začali jsme tuto kapitolu výčtem toho, co by se očekávalo od zkamenělin, je-li evoluce pravdivá. Bez výjimky všech šest aspektů zkamenělého záznamu, které byly popsány, podporuje biblický záznam historie Země.

Zkamenělý záznam shrňme:

  1. Postupný sled zkamenělin ve skále od jednoduché do složité formy není nalézán. Evoluce neprokázána.
  2. V obrovských pohřebištích zkamenělin jsou důkazy pro katastrofální potopu. Bible se prokazuje jako pravdivá.
  3. Mezičlánky zkamenělin nebyly nalezeny. Evoluce nebyla prokázána.
  4. Obrovitý vzrůst je právě to, co bychom očekávali od biblické zprávy. Opět docházíme k potvrzení Bible.
  5. Náhlé vyhynutí zvířat je zjištěným faktem a z toho vyvozujeme důkaz pro celosvětovou potopu. Přesnost Bible se tak potvrzuje.
  6. Nálezy nepodporují evoluční geologický sloupec, opět evoluce postrádá fakta.

Dodatečné poznámky

  1. Populární, avšak nedokázaná teorie tvrdí, že se změnily relativní pozice kontinentů. Sférická slupka země se prý rozlomila asi do dvanácti ostrých desek, které se pohybují. Výsledek je pohyb kontinentů (jako nesené zavazadlo na transportéru). I kdyby to bylo tak, je nepravděpodobné, že by se to událo v takové míře. Že by každá část světa v některé době byla přenesena do subtropické nebo tropické oblasti.
  2. Je pravda, že v malém měřítku starší, to je níže spočívající skála, může být posunuta podél horizontálních trhlin přes mladší skálu, která před tím byla nad ní. Tam, kde se to stalo, je skalní povrch roztříštěn nebo se úplně změnila podoba této skály. Tento jev však nemůže vysvětlit přesuny, které jsme citovali. Např. první jmenovaný přesun – tzv. Lewisův přesun v Montaně. Je to údajně klasický případ přesunu, ale plocha mezi oběma vrstvami nevykazuje žádné z výše uvedených známek pohybu. Spíše vrstvy ukazují, že byly položeny na sebe docela normálně. Navíc je zřejmé, že potřebné síly k přesunu jen malých skal musí být obrovské. Avšak zde jde o skálu pokrývající 7 tisíc čtverečních mil a tři míle tlustou, která byla údajně posunuta 35 až 40 mil vzhůru.

Anglická literatura z uvedené stati a pro další informace k danému tématu

(1) Zkameněliny se objevují náhle – viz: The Evolution of Life by F. H. T. Rhodes (Penguin 1962) str. 78
(2) Nejstarší zkameněliny jsou složité, spíše než jednoduché - viz výše str. 78 –79.
(3) Lidská stopa v kambrijské skále – viz:Why Not Creation? Edited by W. Lammerts (Presbyterian & Reformed, 1970, str. 185.
(4) Evoluce koně – viz: F.W. Cousins on ´ The Alleged Evolution of The Horse´ in A Symposium on Creation. Edited by D. W. Patten (Baker, 1971) str. 69. G. A.Kerkut, Implications of Evolution (Permanon Press, 1960), str. 144 (5) Zkamenělé důkazy potopy:
(a) Jednotlivé údaje viz The Genesis Flood by J. C. Whitcomb & H. M. Morris (Evangelical Press, 1961) a The Mammoth and the Flood by H. H. Howorth (Sampson Low, Marston, Searle and Rivington. 1987)
(b) O rychlém vzniku uhlí a ropy viz The World that Perished by J. C. Whitcomb (Evangelical Press)
(c) O polystrátových zkamenělinách viz Why Not Creation? Edited by W. Lammerts, str.141.
(6) Spojovací zkameněliny:
(a) O Archeopteryxovi viz ´ The Alleged Evolution of Birds´ v A Symposium on Creation Edited by D. W. Patten, str.89
(b) O javanském a pekingském člověku viz Meeting Prehistoric Man by G. Von Koenigswald (Thames and Hudson, 1956) a Creation, Evolution and the Christian Faith by R. Acworth (Evangelical Press), str. 24.

Literatura z dalších kapitol:

Before the Deluge by Herbert Wendt ( Gollancz 1968).
Darwin, Before and After by R. E. D. Clarke (Paternoster Press).
Origins and Growth of Biology by Arthur Rook (Penguin 1964).

K tématu rychlého vzniku uhlí a ropy viz:
The World that Perished by J. C. Whitcomb (Evangelical Press).

K tématu polystrátových zkamenělin viz:
Why Not Creation? Edited by W. Lammerts, str. 141

K tématu Archeopteryx viz:
The Alleged Evolution of Birds v A Symposium On Creation, Edited by D. W. Patten, str. 89

K tématu javanský a pekingský člověk viz:
Meeting Prehistoric Man by G. Von Koenigswald (Thames and Hudson, 1956) a Creation, Evolution and the Christian Faith by R. Acworth (Evangelical Press), str. 24

O případech geologických vrstev, které nejsou ve správném pořadí, viz:
The Genesis Flood.

K tématu Mendelových původních rukopisů viz:
Origins and Growth of Biology by Athur Rook (Penguin. 1964), str. 295. Je tu připuštěno, že alespoň jeden významnější vědec v Mendelově době věděl o jeho práci.

Viz též:
Man, Time and Fossils by Ruth Moor, který popisuje, že Mendelovy spisy byly široce rozšířeny.

Evoluce oka představuje velkou výzvu Darwinově teorii, viz:
Eye and Brain by R. L. Gregory (Weidenfeld & Nicolson, 1966).