Způsobí obrácená evoluce zánik Darwinových pěnkav?

Experti na evoluci trvají na tom, že by pěnkavy měly být „chráněny“ před křížením, pokud takové přežívání vede k nivelizaci druhové diverzity.

Dr. Elizabeth Mitchellová

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/2014/03/20/darwin-finch-reversed přeložil M. T. - 27. 3. 2014. Článek vyšel na stránkách AiG 20. března 2014. Překlad stál 352 Kč.)

Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním lidem vybřednout z otroctví evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie.

Když rozumný člověk zjistí fakta, která popírají jeho názor, změní názor. Evolucionisti popřou ta fakta!

Pavel Kábrt

„Tohle je v podstatě vymírání druhů evolucí“,1 říká biolog Ole Seehausen z Eawagu, švýcarského federálního institutu pro hydrologický výzkum a technologie, a dodává, „biologie ochrany přírody v podstatě ještě nezačala brát tento problém s náležitou vážností.“1

Tento poplašný komentář následoval poté, co tým biologů vedený Soniou Kleindorferovou objevil, že jeden druh Darwinových pěnkav se vytratil. Jak může živočich „v důsledku evoluce vymřít“? Tak, že v důsledku hybridizace zmizí jeden jeho specificky vymezený druh, což badatelé nazývají „obrácenou evolucí.“2

O třech druzích Darwinových pěnkav se ví, že obývají ostrov Floreana v souostroví Galapágy od 50. let 19. století. Prostřední druh se vyskytuje pouze na Floreaně a biologové mají podezření, že vznikl poté, co na Floreanu pronikl („1“) druh velký a následně došlo k jeho hybridizaci s druhem malým. Pozdější osídlení Floreany velkým druhem („2“) po mnoho let v hybridizaci nevyústilo. Obrázek: P. Grant & R. Grant, „Speciation undone“ (Ukončená speciace), Nature 507 (13. března 2014): 178-179, doi: 10.1038/507178b.

Jedna z Darwinových pěnkav chybí

Ostrov Floreana v souostroví Galapágy hostil dlouho tři druhy pěnkav – pěnkavu malou (Camarhynchus parvulus), pěnkavu střední (hmyzožravou - Camarhynchus pauper) a pěnkavu velkou (papouščí - Camarhynchus psittacula). Tyto druhy byly popsány v letech 1852 až 1900. Liší se tvarem zobáku, velikostí i zpěvem, zatímco jejich opeření je totožné. Za pouhé století zbyly ze tří druhů dva a biologové se obávají, že by z nich mohl časem zbýt pouze jeden. V článku v časopisu Nature napsali Peter Grant a Rosemary Grantová, autoři knihy 40 Years of Evolution: Darwin´s Finches on Daphne Major Island (40 let evoluce: Darwinovy pěnkavy na ostrově Daphne Major), „ Pěnkava velká z Floreany zmizela!“3

V posledních letech biologové zaznamenali, že ony tři specifické druhy pěnkav začínají hybridizovat. Hybridizace může vést k vzniku odolnějších zvířat a někdy je odpovědná za vytváření nových druhů. Biologové spekulují, že nejvzácnější z oněch tří druhů – pěnkava papouščí – se zkřížila s jiným druhem pěnkavy, a nakonec v důsledku série hybridizací zanikla a předala své geny jiným pěnkavčím populacím na Floreaně. „Zpěv pěnkavy velké vycházející z úst pěnkavy střední by mohl být kvílením ze záhrobí svědčícím o době předchozího křížení“, napsali Grant a Grantová, ale po mnoho uplynulých let zatím nebyli slyšet na Floreaně ptáci takto zpívající.

Obrácená evoluce

Třebaže mohla pěnkava papouščí prostě vyhynout beze stopy, Kleindorferová a spolupracovníci v článku v The American Naturalist píší, „Důkazy, které zde předkládáme, však svědčí o tom, že tyto tři druhy mohou představovat případ obrácené evoluce; na ostrově Floreana mohla pěnkava velká v nedávné době vyhynout kvůli hybridizaci s jinými druhy rodu Camarhynchus.“2

Z analýzy markerů na sekvencích DNA provedené Kleindorferovou vyplývá, že v současné době existují na Floreaně jen dvě různé populace pěnkav, pěnkava malá a pěnkava střední. V době, kdy byly ony tři druhy pěnkav poprvé určeny (na základě jemných rozdílů zobáku, těla a zpěvu), se samozřejmě o DNA nic nevědělo. Mezitím však byli ptáci různých druhů identifikováni i podle markerů DNA zvaných mikrosatelity. („Mikrosatelity“ nejsou úplné genomy, nýbrž krátké opakované sekvence vhodné při mapování příbuzenských vztahů.) A dnes vyplývá z pečlivého srovnávání morfologie zobáků i velikostí těl, že se u některých konkrétních ptáků vyskytuje kombinace znaků malého a středního druhu, což svědčí o tom, že dochází k další hybridizaci. Takže se zdá, že ony tři specifické druhy mohou snadno splynout v jeden.

Původní druhy se nedokáží vyrovnat s parazity

Biologové mají podezření, že popudem k přednostní selekci hybridních ptáků poté, co se začali objevovat, byla zřejmě introdukce parazitické mouchy Philornis downsi před 50 lety. Larvy této mouchy zabíjejí pěnkavčí mláďata. Ve zkoumaných hnízdech hybridních pěnkav bylo much méně. Proto se biologové domnívají, že hybridy jsou odolnější vůči napadání parazitickými mouchami.

„Výsledky zde předkládané se dotýkají podstaty evoluční biologie: na základě jakých kritérií vymezujeme druh, a podle jakých kritérií se tvoří či zanikají nové druhy?“ píší. „Předkládáme zde důkazy o tom, že tři sympatrické druhy Darwinových pěnkav, přítomných ve 20. století, byly začátkem 21. století cestou hybridizace zredukovány na druhy dva. Podíl ročních hybridních ptáků vzrostl z 0 % v roce 2005 na 14,6 % v roce 2010, což svědčí o potenciálu pro zvýšenou zdatnost hybridů v tomto systému. I když bylo v hnízdech hybridů méně parazitů Philornis downsi, nemyslíme si, že by paraziti byli příčinou hybridizace. Spíše je asi v novém prostředí hybridní potomstvo zvýhodněno – zvláště zajišťuje-li mu jeho fenotyp a/nebo genotyp větší odolnost vůči novému parazitu. Existuje široká shoda na tom, že výhody hybridizace zahrnují zvýšenou genetickou různost, která usnadňuje sledování nových evolučních trajektorií v měnících se prostředích.“2

Třebaže tato hybridizace může dokonce být výhodou v procesu přírodního výběru, protože vytváří hybridní ptáky schopné lépe odolávat útokům parazita, biologové oplakávají „vymření“ pěnkavy papouščí. Grant a Grantová píší, „Jelikož jsou jedinečně cenné pro pozorování toho, jak probíhá speciace, zaslouží si takové druhy zvláštní ochranu před umělým zánikem.“ Doporučují proto, aby lidé dbali na to, aby se předcházelo změnám jejich přirozeného prostředí, protože považují syntézu tří druhů ve dva (přestože výsledkem byl žádoucí hybrid s větší imunitou) za tragickou ztrátu biodiverzity.3

Typický případ pro evoluci

Darwinovy pěnkavy zůstávají jedním z klasických příkladů běžně uváděných jako důkaz darwinovské evoluce. Ovšem ve skutečnosti nebyla evoluce jednoho druhu organizmu v jiný druh nikdy pozorována, což evolucionisté zdůvodňují tím, že takový proces by prý probíhal miliony let. Ale protože k variacím, které vytvářejí – a ničí – různé zoologicky chápané druhy pěnkav, skutečně dochází, a děje se to za tak krátkou dobu, ve které to můžeme pozorovat, jsou takové změny uváděny v učebnicích a v tisku jako důkazy „na první pohled“, důkazy toho, že k evoluci od molekul k člověku také dochází. Evoluce pěnkav je dokonce zařazena v jednom oddílu Biologos – což je financovaný on-line program, který studentům vymývá mozky nesmysly teistické evoluce.

Molekulární genetička a autorka knihy Galápagos Islands: A Different View (Souostroví Galapágy: odlišné pojetí) Dr. Georgia Purdomová vysvětluje:

Na vytváření nových zoologických druhů pěnkav, a naopak „zánik“ takových druhů, bychom měli hledět jako na proces přírodního výběru a další mechanizmy sloužící k zachování či udržení pěnkavčích populací na ostrovech. Když jsem navštívila Galapágy, řekl odborný pracovník parku naší skupině, že pěnkavy, jak se zdá, „vycítí“ blížící se velkou změnu počasí (jako třeba příchod jevu El Niño). Různé druhy se pak páří a vytvářejí tak pěnkavy hybridní, které jsou zdatnější a dokáží lépe odolat dramatickým změnám způsobeným těmito zásadními klimatickými jevy. Je úžasné si představit, že Bůh vytvořil ony pěnkavy se schopností citlivě vnímat své prostředí a reagovat na jeho změny strategiemi, kterým ještě úplně nerozumíme. I když může hybridizace eventuálně vést k vymření zoologického druhu, je to prospěšné pro pěnkavčí populaci jako celek – pomůže jí to přežít. Možná to není moc „politicky korektní“ v naší moderní době, snažící se o zachování biodiverzity, ale je to nutné pro přežití pěnkav.

Darwinovy pěnkavy skýtají plodnou půdu ke studiu mechanizmů i důsledků jak vzniku, tak zániku zoologických druhů. V Božím Slově (Genesis 1:20–23) se dovídáme, že Bůh stvořil všechny druhy ptáků pátého dne stvořitelského týdne, a že ptáky stvořil tak, aby se množili podle svých stvořených druhů. V souladu s touto biblickou pravdou prokázalo více než půldruhého století studia, že všechny zoologické druhy pěnkav vždy zůstávají pěnkavami. Proto nepřekvapuje, že se mohou mezi sebou křížit. Variabilita pěnkav je často podvodně vydávána za „evoluci pozorovanou v akci“ a tvrdí se, že i evoluci od molekul k člověku, která nikdy pozorována nebyla, bychom pozorovat mohli, jen kdybychom k tomu měli dostatek času. Avšak rozdíly ve tvaru zobáku, velikosti těla a zpěvu svědčí pouze o variacích mezi pěnkavami, variacích, které nemají vůbec nic co dělat s evolucí v nové druhy zvířat.

Odkazy

1. www.sciencenews.org/article/charms-small-males-may-collapse-darwin’s-finch-species
2. S. Kleindorfer et al., “Species Collapse via Hybridization in Darwin’s Tree Finches,” The American Naturalist 183(3):325–341, doi:10.1086/67489
3. P. Grant & R. Grant, “Speciation undone,” Nature 507 (13 March 2014):178–179, doi:10.1038/507178b.

PřílohaVelikost
00660-28.4.2014-zpusobi_obracena_evoluce_zanik_darwinovych_penkav.doc236 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

KTE

Nejlepší byl ten "boží trest za to, že šukáme s gumou".

To se mě netýká. Moje žena je chytrá!

Obrázek uživatele Ondra

KTE

Tak nevím, jaký na to má názor.

Jinak...On ten kudrnatej týpek měl samé lepší hlášky Smile

Ondro

Nejlepší byl ten "boží trest za to, že šukáme s gumou". Neměli bychom se Fotona zeptat, jak to dělá on? Smile

Obrázek uživatele Ondra

Charismatici?

Myslím, že tahle církev patří pod charismatiky.

...

Obrázek uživatele Stoura

Re: Foton: interakce

V prípade elektromagnetickej interakcie sa nejedná ...

Ježe já od začátku (30/04/2014 16:26) píšu o interakci obecně (Ve větě: Aby se se svými obřími detektory, detekujícími interakci neutrin s elektrony, nesnažily zbytečně.). Zúžení na pouze jednu z forem elektroslabé interakce jste zavedl Vy až o skoro 6 hodin později (30/04/2014 22:19) a pak toto zúžení do diskuse podsouváte.

Slabej interakcie ano, elektromagnetickej nie.

Po celou dobu hovořím o interakci (neboli vzájemném působení) jako takovém. Konkrétní formu interakce jsem nijak nezmiňoval. Šlo mi o to ukázat, že neutrino prokazatelně může nějakou informaci (část svého vektoru hybnosti, neboli přibližný údaj o směru svého letu) předat elektronu.

Foton

Jsem agnostik...

Co ty jsi zač velmi dobře předvádíš v "interakci" se Stourou - za žádnou cenu nejsi ochoten přiznat svůj omyl. To je vlastnost typického charismatika?

Obrázek uživatele Šriber

Foton

Hovoril som o sebe, nie o tebe.

A?

Bola to však správna odpoveď na tvoju reakciu.

Nejsi kvalifikovaný na to, abys to posoudil...

Napísal si vôbec niekedy kreacionistovi niečo pekného trolle?

Ano...

Ty sa rád rozprávaš sám so sebou?

Nepíšu o sobě, ale o tobě, vtipálku...

Čiže priznávaš sa, že ateistické pocity ti ešte zostali?

Ne. Nemůže mi zůstat něco, co jsem neměl, a nemůžu mít něco, co není...

Existují

Dokaž to...

Tvoje príspevky sú plné takých reakcii

To těžko. Nemůžu reagovat podle neexistujících emocí...

Čiže priznávaš, že evolucionizmus sa nezakladá na realite, ale je to len špekulácia?

Ne...

Ateizmus je len pocit určitých jedincov. Ateizmus v skutočnosti neexistuje.

Ateismus je nevíra v bohy. Tvoje definice je chybná a nesmyslná. Pokud ateismus ve skutečnosti neexistuje, tak to nemůže být pocit. Nebo pocity snad ve skutečnosti neexistují?

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Obrázek uživatele Foton

Šriber

Jak to, že ne? Vždyť ty přeci víš kdo jsem, ba co víc - víš, co cítím, jaké mám motivace, co chci a další věci...

Hovoril som o sebe, nie o tebe.

To, co napíšeš.

Ja som nepísal, kto som. Smile

Možná to pro tebe bude novinka, ale projekce není univerzální odpověď

Bola to však správna odpoveď na tvoju reakciu.

Možná to pro tebe bude novinka, ale projekce není univerzální odpověď na to, když o tobě někdo napíše něco nepěkného.

Napísal si vôbec niekedy kreacionistovi niečo pekného trolle? Smile

Evidentně komunikuje, právě to dělám...

Ty sa rád rozprávaš sám so sebou? Smile

Co tě vede k domnění, že mě to zajímá? Nějak moc si fandíš...

Už si sa raz priznal, že ťa diskusia nezaujíma, a chodíš sem len trollovať. Nemusíš znova. Smile

Takže nemohl. Jinak samozřejmě, že víš. O tobě neví nikdo nic, ale ty o ostatních víš všelico. Alespoň tedy ve svých iluzích...

Čiže priznávaš sa, že ateistické pocity ti ešte zostali? Smile

Ateistické pocity neexistují...

Existují. Ateista podľa nich obvykle reaguje. Tvoje príspevky sú plné takých reakcii. Smile

Trololololol...

Čiže priznávaš, že evolucionizmus sa nezakladá na realite, ale je to len špekulácia? Smile

Ateisté neexistují, ateistické pocity ano - fascinující...

Presne tak. Ateizmus je len pocit určitých jedincov. Ateizmus v skutočnosti neexistuje. Wink

Obrázek uživatele Foton

Stoura

Interakce je ale jakékoliv vzájemné působení, při kterém jsou ovlivněny obě částice. Nikoliv jen jeden způsob, jejž jste si svévolně vybral.

V prípade elektromagnetickej interakcie sa nejedná iba o "děj, při kterém se vzájemným působením změní hybnost dvojice částic". -Ukáž mi nejaký vedecký článok ktorý popisuje pokus, pri ktorom neutríno interagovalo elektromagneticky. Smile

Děj, který se odehrává mezi elektronem a neutrinem, které vzájemně ovlivní své hybnosti, prostě pod definici interakce spadá a ne že ne.

Nejedná sa o elektromagnetickú interakciu. Ak áno, daj nejaký vedecký článok, ktorý túto interakciu klasifikuje ako elektromagnetickú. Smile

Koneckonců jste to sám připustil, když jste uvedl, uvedl, že se neutrino účastní slabé interakce.

Slabej interakcie ano, elektromagnetickej nie.

Obrázek uživatele Foton

KTE

Před nějakou dobou zde proběhl názor, že KTE tíhne k ateistům.
Skrytá tvář ateismu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mao_Ce-tung Smile

Customize This