Teze na podporu kreacionismu

Teze na podporu kreacionismu
Ing. Josef Potoček
(duben 2010)

Evoluční biolog a filozof Stanislav Komárek se svého času vyjádřil, že evoluční teorie „představuje biologický problém, kterému se asi dostalo největší publicity za lidskou historii“ (Vesmír č.6/1997). Časopis National Geographic označil loni1 Darwinův spis O původu druhů za „nejtřaskavější knihu v dějinách vědy“. Důvodem je, že tato teorie zasáhla do širokého spek-tra oborů lidské činnosti, a zejména, že se dotýká základních otázek našeho života. Tím se pro křesťany stává výzvou, aby se s ní se znalostí věci, a na biblickém základě, vyrovnali. Srozumitelnou, věcně správnou a biblicky odůvodněnou odpovědí na tuto výzvu se jeví kreacionismus, bez ohledu na negativní konotace, kterými je toto označení zatíženo.

    Tyto teze jsou pokusem o stručné vystižení podstaty problému.

1. U evoluční teorie se jedná o střet mezi dvojím paradigmatem - materialistického naturalismu a biblického theismu (2, 3, 4). Tato teorie měla hned od počátku (1859) dosah do oblasti mimo biologii, který vedl k přímé konfrontaci s vírou ve stvoření:
„Pokud jsem se zmýlil v hodnocení významu přírodního výběru, což ale ani zdaleka nepřipouštím, tak jsem alespoň - jak doufám - podstatnou měrou přispěl k překonání dogmatu o speciálním stvoření.“ (Charles Darwin v dopise Asa Grayovi, 1861)
„Postupně jsem poznal, že Starému zákonu se nedá věřit více než svatým knihám hinduismu nebo pověrám barbarů... Postupně jsem došel k přesvědčení, že křesťanství není zjevené náboženství.“ (Nora Barlow, Autobiography of Charles Darwin, 1958)
„Traduje se, že když Alfred Wallace [spoluobjevitel principu přirozeného výběru] řekl, že lidská inteligence nemohla vzniknout působením přírodního výběru, tak mu Darwin odpověděl velkým NE, které na papíru třikrát podtrhl.“ (Bolton Davidheiser5)

2. Evoluční teorie není prokázaným poznáním vědy, nýbrž jen vysoce spekulativní vědeckou hypotézou (6, 7). Mezi hlavní vědecké námitky patří:

a) Z oblasti teoretické a makromolekulární chemie (8, 9): nemožnost tzv. chemické evoluce, jinak nezbytného prvního stupně abiogeneze. Důvody: neřízená polykondenzace (reakce, kterou vznikají lineární makromolekuly typu DNA) je statistický proces, který neposkytne biologicky významnou strukturu, nýbrž náhodně uspořádaný řetězec; dále jsou výchozí přírodní sloučeniny zásadně racemáty (směs levotočivých a pravotočivých molekul), kdežto biologicky funkční produkty (bílkoviny, nukleové kyseliny) mají usměrněnou optickou aktivitu. Atp. „Představa, že složité biologické struktury života vybublaly z prebiotické polévky, je ta nejsterilnější a nejsměšnější představa v historii lidského poznání. Inspirovala všechny zjednodušující jalovosti 20. století.“ (Jonathan Wells, Darwinismus a inteligentní plán, 2007)

b) Z oblasti termodynamiky (5, 10): v izolovaném systému jsou spontánní děje omezeny 2. zákonem termodynamiky (ve směru k nižšímu stupni uspořádanosti, doprovázenému zvyšováním entropie); není znám žádný přírodní princip, který by umožňoval samoorganizaci hmoty ve smyslu evoluce; tvrzení evoluční teorie je v zásadním rozporu se známým Pasteurovým experimentálně prokázaným principem „život jen ze života“ (1862); při hodnocení fosilní zprávy je podstatný rozdíl mezi „vývojem života“ a „dějinami života“ (11).

c) Z oblasti teorie informace (12, 13): informace je nehmotná veličina, která nikdy nevzniká sama od sebe - je vázána na působení (vklad) inteligentního činitele; informační obsah DNA není možné vysvětlit spontánními přírodními procesy - má povahu vnesené informace; obdobně je vznik buňky (jako základní struktury živé hmoty) a dalších složitých molekulárně biologických soustav (typu bakteriálního bičíku, imunitního systému, srážlivosti krve atp.) omezen principem neredukovatelné složitosti (14) (darwinistické gradualistické schéma je pro vysvětlení nepoužitelné).

3. Autoritativní a přezíravé (až zpupné) vystupování evolucionistů je nepatřičné a ostudné:
„Evoluce je všeobecně přijímaná teorie nikoli proto, že může být dokázána její správnost, nýbrž proto, že jediná alternativa, ´speciální stvoření´, je prostě nemyslitelná.“ (D. M. S. Watson, Londýnská univerzita, 1929)
„Je mnoho těch, kteří o věci moc nevědí, ale nevznášejí námitky, neboť slyší, že každý, kdo není omezený a bigotní, přijímá evoluci jako fakt.“ (Bolton Davidheiser5)
„Český spolek pro potírání pavěd by rád nějak rozbil inteligentním designérům jejich chystaný sabat. To, že se v Praze sejdou různé sorty bigotů a ignorantů, by snad nemuselo být důvodem, abychom podobně blbli i my ostatní.“ (Evoluční biolog Jan Zrzavý o konferenci „Darwin and Design“ v Praze 2005, Respekt č.42/2005)

4. Kreacionismus má povahu kvalitní, plnohodnotné alternativy (15, 16, 17, 18):
Nejdůležitější prohlášení Bible o stvoření není obsaženo v knize Genesis, nýbrž v úvodní pasáži Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh... Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ Kdežto metafyzický příběh evoluce tvrdí, že vše vzniklo neosobními, neinteligentními silami. Rozdíl mezi biblickým a naturalistickým podáním je zásadní a žádný kompromis zde není možný.
„Po více než jedno století převládala v biologii domněnka, že návrh či koncepce je hypotéza, kterou je možno vyloučit s odůvodněním, že jde o fundamentálně apriorní ideu, která je tudíž vědecky nezdravá.Tento závěr je možno interpretovat nábožensky, na náboženských předpokladech však nespočívá... Myšlenka, že to byli oponenti evoluce, kteří byli zaslepeni omylem apriorismu, je jedním z největších mýtů biologie 20. století.“ (Michael Denton, Evolution - A Theory in Crisis, 1985)
„Darwinismus není ve skutečnosti založen na empirické evidenci. Jeho pravý základ spočívá ve filozofii, a to specificky v metafyzickém naturalismu... Když křesťanští teisté zaujmou pozici, že inteligence, která nás přesahuje, byla podstatným činitelem při biologickém stvoření, bude to znamenat velký příspěvek k hledání pravdy.“ (Philip E. Johnson3)
„Považoval bych za nedbalost, kdybych nevyslovil poděkování za pomoc a přízeň od Boha, Stvořitele vesmíru a Autora života.“ (G.J. van Wylen, Thermodynamics, 1947; originální vyjádření v úvodu vědecké publikace)

5. Teistická evoluce je sice pochopitelným, avšak vysoce sporným pokusem o smíření neslučitelného (15, 19, 20):

a) Z hlediska poznání vědy: Proti propracovanému schématu naturalistické evoluční hypotézy staví jen vágní nábožensko-filozofické spekulace (učebnic evoluční biologie jsou stovky, učebnice psaná z pozice teistické evoluce snad ani jedna). „Teologové (či teističtí vědci) přežívají v akademické obci nikoli výzvami naturalismu založenými na konkurenční interpretaci reality, nýbrž snahou nalézt místo v rámci reality definované vědeckými naturalisty.“ (Philip E. Johnson(3))

b) Z biblického hlediska se teistická evoluce dostává do rozporů s konsistentním učením Bible o dějinách spasení, které je založeno na historických skutečnostech stvoření člověka a jeho pádu do hříchu, a odtud odvozeném chápání smrti a pohledu na Krista jako druhého Adama. Problémem je zejména svědectví Bible o „velmi dobré“ kvalitě původního stvoření, o přímém stvoření člověka a o fyzických důsledcích Adamova pádu, které jsou s evolučním schématem neslučitelné.

V závěru své knihy O původu druhů Darwin píše, že cílem evoluce je další pozitivní vývoj a „vymírání tvarů méně zlepšených“ a uzavírá: „Tak z boje v přírodě, hladu a smrti přímo vyplývá ten nejvznešenější pojem, který jsme schopni pochopit, totiž vznik vyšších zvířat.“
„Nový zákon považuje Adama za předka celé lidské rasy. Pohled dnešní biologie je jiný. S našimi vědomostmi je více konzistentní předpokládat, že Bůh použil přírodních procesů a stvořil člověka z těla opice, které připravil evolučním procesem.“ (R. J. Berry, in: Creation and Evolution (21))
„Biblická zpráva o stvoření člověka neznamená nutně, že Adam a Eva neměli žádné předky... Jejich těla mohl Stvořitel připravovat po miliony let evolucí tzv. hominidů.“ (Pavel Javornický, Když se víra s vědou nehádá, 2009)
„Kdyby nebylo smrti, nebylo by ani života. Z tohoto axiomu evoluční teorie nevede žádná cesta ven. Pokud tedy přijímáme evoluci jako ´reálné stvoření´, přijímáme tím také svoji smrt jako pozitivní a tvořivý faktor.“ (Hans Mohr, in: Leben durch Sterben?(20))


Použité prameny
(necitované přímo v textu)

1 David Quamen, Darwin: první střípky inspirace, NG, č.2/2009
2 Phillip E. Johnson, Spor o Darwina, Návrat domů, Praha 1996
3 Phillip E. Johnson, Reason in the Balance, The Case Against Naturalism in Science,
Law & Education,
InterVarsity Press, Illinois 1995
4 John Lennox, Hat die Wissenschaft Gott begraben? Eine kritische Analyse moderner Denkvoraussetzungen, SCM R. Brockhaus, Witten 2009
5 Bolton Davidheiser, Evolution and Christian Faith, PRPC, New Jersey 1980
6 A.E. Wilder-Smith, Die Naturwissenschaften kennen keine Evolution. Experimentelle
und theoretische Einwände gegen die Evolutionstheorie
, Schwabe, Basel 1985
7 Henry M. Morris, Some Call it Science, The Religion of Evolution, El Cajon 2006
8 Bruno Vollmert, Das Molekül und das Leben, Vom makromolekularen Ursprung des
Lebens und der Arten
, Rowohlt, Reinbeck b.Hamburg 1985
9 Charles B. Thaxton a kol., Tajemství vzniku života, Kritická analýza současných
teorií
, Návrat domů, Praha 2003
10 Emmett L. Williams (Ed.), Thermodynamics and the Development of Order, ICR
2002
11 Manfred Stephan & Thomas Fritzsche, Sintflut und Geologie, Schritte zu einer biblisch-urgeschichtlichen Geologie, Hänssler, Holzgerlingen 2000
12 Lee Spetner, Not by Chance! Shattering the Modern Theory of Evolution, Judaica
Press, N.Y. 1998
13 Werner Gitt, Am Anfang war die Information, Hänssler, Holzgerlingen 2002
14 Michael J. Behe, Darwinova černá skříňka, Návrat domů, Praha 2001
15 Edgar H. Andrews, God, Science & Evolution, Evangelical Press, Welwyn 1985
16 J.P. Moreland (Ed.), The Creation Hypothesis, Scientific Evidence for an Intelligent
Designer
, InterVarsity Press, Illinois 1994
17 Reinhard Junker, Siegfried Scherer, Evolution. Ein kritisches Lehrbuch, Weyel Lehr
mittelverlag, Giessen 2006
18 „Ich glaube an Gott den Schöpfer…“ Die Frage nach dem Ursprung in biblischer und naturwissenschaftlicher Sicht. Beiträge vom Kongress des Gemeindehilfsbundes in Bad Gandersheim 27.2.- 1.3.2009, idea Dokumentation 2009
19 Werner Gitt, Použil Bůh evoluce? CLV, Bielefeld 1993
20 Reinhard Junker, Leben durch Sterben? Schöpfung, Heilsgeschichte und Evolution,
Pascal Verlag, Berlin 1993
21 Derek Burke (Ed.), Creation and Evolution, When Christians Disagree, Inter-Varsity
Press, Leicester 1985

PřílohaVelikost
Potoček-TEZE.DOC22 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)
Obrázek uživatele Eva

Teze na podporu evoluce

ad - Čili zabíjení domorodců či jakékoliv jiné násilí je v příkrém rozporu s křesťanstvím, za to však v naprostém souladu s evoluční ideologií.
/Hrabě
/

Násilí a zabíjení domorodců prokazatelně existuje, tímto je tedy evoluce definitivně a bezrozporně prokázaná.
Evoluci zdar!
Big smile Big smile Big smile

Kdyby byly dveře vnímání očištěny, bylo by vidět všechno takové, jaké to je...

Obrázek uživatele Eva

Honza

ad - Nejdřív těžkej a definitivní ban a teď tohle..Smile)))))))) No jo, "kreténismus.cz", to se člověk nemůže asi divit.
________________________

Vidíš.....dostal jsi milost, ani jsi nemusel kňučet v mailech u PK.....Smile.....

Kdyby byly dveře vnímání očištěny, bylo by vidět všechno takové, jaké to je...

Dělení druhů

Potřeba člověk dělit organismy na druhy je založena pouze na potřebě pořádku. Člověk se velmi špatně vypořádáva s chaosem, který vlastně evoluční teorie do taxonomie druhů zavedla. (Jeden velmi populární evoluční biolog R. Dawkins to nazývá problém nespojité mysli.) Tak například si řekněme, že krokodýl nilský by nemohl mít potomstvo s aligátorem americkým, neboť už mají dosti odlišnou DNA. Ale asi nikdo mi nebude odporovat pokud připustíme, že současný krokodýl by se mohl rozmnožovat se svým prapředkem před 40 000 lety, tedy se ještě o zvláštní druh nejedná, avšak se svým přapředkem před 80 000 lety už by jejich potomstvo zřejmě plodné nebylo, takže jsou to, z pohledu systematické biologie, dva druhy. A v tom je ten problém neboť tito dva prapředci by spolu plodné potomstvo měli, takže bychom je řadili do druhu jednoho. A takto bychom mohli pokračovat zpátky až k společnému prapředkovi obou krokodýlů. A velmi podobný příklad existuje i v dnešní době, například v Británii žijí dva druhy racků, stříbřitý a žlutonohý, kteří se navzájem mezi sebou nekříží. Ovšem pokud budeme sledovat racka žlutonohého směrem na východ (přes Evropu do Asie až do severní Ameriky) stane se velmi zvláštní věc, postupně se bude rozdíl mezi jednotlivými racky stírat, až se z evropského racka žlutonohého stane severoamerický racek stříbřitý. Takže byť se v Británii (což je jejich jediné společné sídliště) nekříží, správně bychom je jako dva druhy označit neměli, protože opět platí to, že stačí aby jeden evropský i severoamerický racek přeletěl do střední Asie a tam se spářil s místními racky a jejich potomstvo už se bezproblému může pářit i spolu.
Existuje ještě několik podobných příkladů, že evoluce probíhá. A probíhá spojitě a jen člověk v ní stále hledá nespojitý řád, který nabízejí například kracionisté

Obrázek uživatele Stoura

opodstatnění druhu

Podle mne je to stejně opodstatněné, jako v jedné epoše. Pokud si zvolíme reprezentanta druhu, tak podle reprodukční definice k němu do druhu patří všichni jedinci, s nimiž by mohl zplodit potomstvo. Pokud v čase dojde k takové změně, že by to nebylo možné, pak se podle mého názoru nejedná o jeden druh. Ale to, co zvolíme jako pevné body (zástupce druhu) je spíše technická záležitost. Můžeme například zvolit takové pokrytí, aby se počet druhů minimalizoval. (Pokrytí mám na mysli v matematickém smyslu. Rozdělení na druhy nám definuje systémy podmnožin na množině všech někdy existujících organismů. Pokrytí by mělo být úplné, ale nemusí být nutně jednoznačné)

Druh

Jo, díky, nějak mi to uniklo.

A jak se díváte na definici pevně stanoveného druhu v čase, když vycházíme z předpokladu, že nic pevně trvale daného není a druhy jsou neustále ve vývojovém pohybu. Má pak nějaké pevné označení druhu opodstatnění ? A to i vzhledem k tomu co jsem zde psal o tzv. mezičláncích, které z hlediska kontinua evoluce vlastně neexistují - jsou to jen umělé výplně vytvořené námi mezi tím na co fosilní důkazy máme - tomu říkáme druhy a na co ne - tomu říkáme mezičlánky, ale jinak v reálu je to na stejné úrovni = mezičlánek může být druhem a druh mezičlánkem, resp. jakékoli vývojové odlišné stádium buď novým druhem nebo mezičlánkem. Přechodné články jsou tedy z hlediska ET umělou konstrukcí a mě by zajímalo, nakolik je opodstatněné použití označení druh v souvislosti nepřetržité kontinuity vývoje ?

Ad střelba za luňáky

Je fakt, že hodně záleží i na tom, jak to formuluje novodobý překladatel = jestli se tomu snaží přiřadit nějaký novodobý význam a obsah. Navíc jak jsem uvedl, u těch hebrejských slov, které jsou překládány i jako luňák se vede trošku spor ohledně původního významu slova, takže nemáme 100% jistotu, že šlo opravdu o druhy luňáků :

"[heb. ’ai·jah′, „luňák hnědý“; da·’ah′, „luňák červený“; a snad dai·jah′, „luňák“].

Seznam v 5. Mojžíšově obsahuje místo slova da·’ah′, jež je ve 3. Mojžíšově, slovo ra·’ah′. Má se však za to, že opisovač pravděpodobně zaměnil hebrejská písmena „r“ (ר) a „d“ (ד); vypadají totiž velmi podobně. Hebrejské slovo dai·jah′ se vyskytuje v seznamu nečistých ptáků v 5. Mojžíšově 14:13, ale neobjevuje se v odpovídajícím seznamu ve 3. Mojžíšově 11:14. Čtyři hebrejské rukopisy a také samaritánský Pentateuch a řecká Septuaginta slovo dai·jah′ v 5. Mojžíšově 14:13 vynechávají. Někteří učenci se domnívají, že to může být oprava opisovače, původně zapsaná na okraj, která nakonec byla zařazena do vlastního textu. Avšak tvar množného čísla (dai·jóth′) se objevuje u Izajáše 34:15 a popisuje ptáky, kteří se po zničení Edomu slétli u jeho rozvalin.
Totožnost ptáka zvaného v hebrejštině dai·jah′ je nejistá. Má se za to, že hebrejský název je odvozen ze slovesa znamenajícího „vrhat se“ nebo „přiřítit se“. Většina novodobých učenců spojuje dai·jah′ s luňákem, protože v Palestině žije nejeden druh tohoto ptáka.
Hebrejský název ’ai·jah′ se považuje za napodobení pronikavého křiku luňáka hnědého (Milvus migrans).
Původní význam hebrejského názvu da·’ah′ je nejistý, ale převládá názor, že znamená „let střemhlav“ nebo „prudký let“ jako ve vyjádření „přiřítil se [z heb. da·’ah′] na křídlech ducha“ (Ža 18:10) a ve zmínkách o tom, že orel „se vrhá“. (5Mo 28:49; Jer 48:40; 49:22) Název tedy poukazuje na dravce a Koehler a Baumgartner (Lexicon in Veteris Testamenti Libros, Leiden, 1958, s. 198) navrhují překlad luňák červený (Milvus milvus)."

Varianty překladu :

BKR Leviticus 11:14 Též sup, káně a luňák vedlé pokolení svého,

CEP Leviticus 11:14 luňáka a různé druhy jestřábů,

ASV Leviticus 11:14 and the kite, and the falcon after its kind,

BHT Leviticus 11:14 wü´et-haºDDä´â wü´et-hä´ayyâ lümînäh

DRA Leviticus 11:14 And the kite, and the vulture, according to their kind.

JPS Leviticus 11:14 and the kite, and the falcon after its kinds;

KJV Leviticus 11:14 And the vulture, and the kite after his kind;

NJB Leviticus 11:14 the kite, the various kinds of buzzard,

YLT Leviticus 11:14 and the vulture, and the kite after its kind,

VUL Leviticus 11:14 milvum ac vulturem iuxta genus suum

BKR Deuteronomy 14:13 A sokola, supa a luňáka vedlé pokolení jeho,

CEP Deuteronomy 14:13 luňáka, jestřába a různé druhy supů,

ASV Deuteronomy 14:13 and the glede, and the falcon, and the kite after its kind,

BHT Deuteronomy 14:13 wühärä´â wü´et-h亴ayyâ wühaDDayyâ lümînäh

DRA Deuteronomy 14:13 The ringtail, and the vulture, and the kite according to their kind:

JPS Deuteronomy 14:13 and the glede, and the falcon, and the kite after its kinds;

KJV Deuteronomy 14:13 And the glede, and the kite, and the vulture after his kind,

NJB Deuteronomy 14:13 the kite and the several kinds of buzzard,

YLT Deuteronomy 14:13 and the glede, and the kite, and the vulture after its kind,

VUL Deuteronomy 14:13 ixon et vulturem ac milvum iuxta genus suum

BKR Deuteronomy 14:14 A žádného krkavce vedlé pokolení jeho,

CEP Deuteronomy 14:14 žádný druh havranů,

ASV Deuteronomy 14:14 and every raven after its kind,

BHT Deuteronomy 14:14 wü´ët Kol-`örëb lümînô

DRA Deuteronomy 14:14 And all of the raven's kind:

JPS Deuteronomy 14:14 and every raven after its kinds;

KJV Deuteronomy 14:14 And every raven after his kind,

NJB Deuteronomy 14:14 all kinds of raven,

YLT Deuteronomy 14:14 and every raven after its kind;

VUL Deuteronomy 14:14 et omne corvini generis

Obrázek uživatele Stoura

Ad střelba za luňáky

Na luňáky jsem se ptal proto, že pro kreacionisty je bible obvykle ZdrojemPravdivéInformace. Pokud je v ní něco popsáno jako dva druhy, pak to pro doslovného čtenáře musejí být dva druhy. A nebo se musí vzdát doslovného čtení Bible.

Obrázek uživatele Stoura

Druh

Definici jsem tu už psal. Dokonce dvě (jednu taxonomickou a druhou založenou na možnosti křížení). Je mi vcelku jedno, kterou použijeme - každá má své výhody i nevýhody.

co je to z hlediska evolucionistů druh ?

"co je to z hlediska kreacionistů druh
Napsal uživatel Triturus (bez ověření) dne Čt, 04/15/2010 - 19:42.
Tak tahle věc se tu řešila opakovaně a myslím, že zrovna to je téma na němž jsme se vždy zasekli. Já jsem sice věřící, ale nezastávám všechny názory kreacionistů mladé země a osobně by mě definice druhu také velmi zajímala a to nejen ze strany kreacionistů či věřících, ale i ze strany opačné - evoluční."

Dočkám se odpovědi na tu poslední větu, nebo je to tak jak jsem to popsal dále v komentáři jehož je ta věta součástí ?

Obrázek uživatele Stoura

Proč se ptám

Protože mne zajímá, z čeho a jak odvozují kreacionisté koncepci neměnnosti druhů. A jestli nález křížence dvou v bibli zmíněných druhů by takovou koncepci potvrdil/vyvrátil.

Customize This