Teorie velkého třesku

Teorie velkého třesku_1-Úvodní tapeta.jpg

• Autor: CSE (Creation Science Evangelism)
• Námět: Evoluce
• Stupeň obtížnosti: Pro začátečníky

(Z http://www.drdino.com/the-big-bang-theory/ přeložil M. T. – 1/2011)

Proč to s velkým třeskem nejde?

Teorii velkého třesku přijímá dnes většina vědců. Praví se v ní, že nejprve se velké množství nicoty rozhodlo natěsnat na velmi malý prostor, a pak vybuchnout do podoby vodíku a hélia. Tenhle plyn se pak prý začal rozpínat ideálním prostorem, v němž neexistovalo tření (a proudící plyn se tedy o nic nezastavil ani ho nic nezpomalovalo). Nakonec ze zmíněného plynu vznikly hvězdy, galaxie, planety i jejich měsíce. Všechno to vypadá tak jednoduše – jako byste četli vědeckofantastickou povídku. A nic jiného to taky není.

Co tím vším evolucionisté sledují?

Prvním vědcem, kterého myšlenka expandujícího vesmíru roku 1927 napadla, byl Belgičan Georges Lemaitre; George Gamow, R. A. Alpher a R. Herman pak roku 1948 rozvinuli základní model velkého třesku. Pouze Gamow, světoznámý vědec a autor vědeckofantastické literatury, však dal celé teorii její dnešní název a zpopularizoval ji (1). Byl jejím nadšeným zastáncem a vahou své autority o ní přesvědčil i mnoho dalších vědců. Doplňoval přitom svůj výklad poutavými náčrtky, aby eventuálním čtenářům osvětlil její podrobnosti. A tyhle kresbičky opravdu pomáhaly celou teorii prodávat.

Teorie velkého třesku_2-Časový půběh.jpg

Teorie velkého třesku

Podle téhle teorie neexistovala na počátku žádná hmota, pouze nicota. Pak zahustila přitažlivost tuhle nicotu do jediného nepatrného bodu; a ten se rozhodl, že vybuchne! Z tohohle výbuchu pak povstaly protony, neutrony i elektrony, které posléze neuvěřitelnou rychlostí vytryskly do prázdného prostoru; neboť ve vesmíru tehdy žádná jiná hmota neexistovala.

A jak se tak tyhle protony, neutrony a elektrony řítily nadzvukovou rychlostí prostorem, začaly se prý formovat do typických atomárních struktur a obíhat kolem sebe v atomech vodíku a hélia. Pak prý počaly ony poletující atomy obíhat jeden kolem druhého a vytvářet mračna plynu, která se posléze smršťovala, čímž vznikaly hvězdy.

Tyhle prvotní hvězdy obsahovaly pouze lehčí prvky (vodík a hélium). Pak veškeré hvězdy opakovaně vybuchovaly. Každá z nich musela vybuchnout nejméně dvakrát, než vznikly naše těžší prvky. Gamow to popsal odborným jazykem: porušením fyzikálního zákona vyletěla prázdnota z prostorového vakua – a nahrnula se do superhustého jádra o hustotě 10˄94 gm/cm<2
a teplotě přesahující 10˄39 °K. To je nějaká hustota a teplota pro obrovskou hromadu nicoty! (Zejména uvědomíme-li si, že nicota se jaksi zahřát ani nemůže. Vzduch se sice zahřát může, ale právě proto, že je hmotný, nikoli nehmotný.)

Kde se tu tohle „superhusté jádro“ vzalo? Gamow na to dal zdánlivě seriózní vědeckou odpověď; napsal, že jeho vznik byl důsledkem „velkého stlačení“ – prázdnota se prostě rozhodla, že se namačká na minimální prostor. Načež Gamow pojmenoval s opravdovou vědeckou suverenitou zmíněné pevné jádro nicoty „ylem“ (vyslov „ílam“). Mnoho lidí si pak myslelo, že když to má takovýhle název, musí jít o nějakou velkou vědeckou pravdu. Navíc se v téhle souvislosti objevila i konkrétní čísla, aby se tomu dodala ještě větší vědecká váha: Gamow prohlašoval, že tahle pozoruhodná nicotnost měla hustotu 10˄145 g/cc, čili stobilionkrát větší než činí hustota vody!

Pak náhle celá tahle srolovaná prázdnota udělala bum!

Taková je teorie. Všechno v ní zdánlivě tak klape – přesně jako ve vědeckofantastickém románu. A nic jiného to taky není. Zmíněná teorie totiž jednoznačně porušuje fyzikální zákony i zákony nebeské mechaniky a je v přímém rozporu se zdravým rozumem. V dalším výkladu uvádíme některé vědecké důvody, proč je teorie velkého třesku nefunkční a mylná.

Problémy s výbuchem při velkém třesku

1. Teorie velkého třesku je založena na teoretických krajnostech. Její matematické modely mohou sice budit vcelku důvěru, v praxi však selhává. Zlomeček nicoty sevřený tak, že vybuchl a stal se zdrojem veškeré hmoty ve vesmíru. Při bližším poctivém pohledu se zmíněné skutečnosti jeví prostě jako pohádky. Je to směs spekulací od zeleného stolu a nic víc. Na papír můžete přece hodit jakoukoli teorii. Velký třesk je teoretickou krajností stejně jako černá díra. Je snadné představovat si, že něco je skutečné, když to nikdo nikdy neviděl a nemáme reálné důkazy o tom, že to existuje či že to někdy proběhlo. Nepleťme si však atrakce zábavního parku se seriózní vědou.

2. Nicotu nelze slisovat. Neexistuje způsob, jak by se sama mohla stlačit.

3. Vakuum nevykazuje hustotu. Teorie velkého třesku tvrdí, že nicota dosáhla nesmírné hustoty, a proto vybuchla. Úplné vakuum je však pravým opakem naprosté hustoty.

4. Neexistuje možnost, jak nicotu zažehnout, aby vybuchla. Na počátku neexistoval oheň ani zápalky. Nemohlo jít o výbuch chemikálií, protože tehdy prostě žádné neexistovaly. A nemohlo jít ani o výbuch jaderný, protože neexistovaly atomy!

5. Ani následné rozpínání si nelze představit. Jak se může rozpínat něco, co neexistuje? I kdyby mohla přitažlivost ono tajemné vakuum nějak stáhnout do jednoho bodu, co by pak způsobilo, aby se tahle hromada prázdnoty rozletěla do prostoru? „Přitažlivost“, která ji navršila, by jí přece v rozpínání naopak bránila.

6. Nicota nemůže produkovat teplo. Tvrdí se, že obrovský žár působený vybuchující nicotou ji změnil v protony, neutrony a elektrony. Tak za prvé, extrémně chladné prázdné vakuum vnějšího vesmíru se nemůže jen tak samo od sebe zahřát. Za druhé, prázdnota se nemůže jakýmsi tajemným způsobem změnit ve hmotu. A za třetí, nemůže existovat teplo, aniž by existoval nějaký zdroj této energie.

7. Výpočty jsou příliš náročné. Velký třesk by vyžadoval příliš dokonalý výbuch. V mnoha ohledech nelze kroky potřebné k tomu, aby z velkého třesku vzešly hvězdy i naše planeta, vyjádřit matematicky vůbec; jindy jsou výpočty prostě příliš náročné. Zkušení vědci je nazývají „příliš dokonalými“. Při takovém propočítávání bychom se museli pohybovat na samých mezích toho, co nám může matematika zprostředkovat. Limity úspěšnosti jsou prostě příliš těsné. Teorie formuluje většinou nemožné požadavky; některé její aspekty pak vyžadují takové parametry, jejichž reálné splnění by bylo zázrakem. Jedním z příkladů této situace je rozpínání původního žhavého jádra po velkém třesku, jehož konstanty se podle autorů teorie pohybují v těch nejužších možných mezích. Dobře to vyjádřil evolucionistický astronom R. H. Dicke: „Kdyby se původní jádro rozpínalo jen o 0.1 procenta rychleji, bylo by dnešní tempo rozpínání 3 x 10˄3 krát vyšší. A kdyby byla původní rychlost jen o 0.1 procenta nižší, pak by se vesmír rozepjal jen na 3 x 10˄-6 svého dnešního poloměru a pak by se zhroutil. Při tomhle maximálním poloměru by hustota běžné hmoty činila 10˄-12 g/m3, což je více než 10˄16 krát více než činí nynější hustota hmoty. V takovém vesmíru by se nemohly vytvořit žádné hvězdy, protože by na to neexistoval dost dlouho.“ (2)

8. Za výše zmíněných podmínek by nevznikl vesmír, nýbrž díra. Roku 1974 sestavil Roger L. St. Peter složitou rovnici, ze které vyplynulo, že při výbuchu v rámci uvažovaného velkého třesku nemohl ve vnějším prostoru vzniknout vodík a hélium. Uvedený vědec tvrdí, že při eventuální explozi (kdyby k ní skutečně došlo) by se ve skutečnosti vše zhroutilo zpět do sebe a vznikla by nanejvýš černá díra! Znamená to, že by jeden domnělý objekt prostě spolkl druhý!

9. Ve vesmíru neexistuje dostatek antihmoty. Tento fakt činí teoretikům velké potíže. Podle nich prý totiž při velkém třesku vzniklo stejné množství kladné hmoty (hmoty) i hmoty záporné (antihmoty). Existují však jen malé shluky antihmoty. Přitom by měly být obě složky v rovnováze – došlo-li opravdu k velkému třesku. „Jelikož hmota a antihmota mají kromě toho, že jsou opačně elektromagneticky nabity, stejné vlastnosti, měl by každý proces [velký třesk], který by vytvořil hmotu, vytvořit i antihmotu, a ve vesmíru by měly být zastoupeny obě tyto složky v témž množství. Čelíme zde tedy dilematu. Teorie nám říká, že ve vesmíru by mělo být plno antihmoty, a z pozorování to nevyplývá.“ (3) „Naše pozorování nám prakticky s jistotou potvrzují, že vesmír dnes obsahuje hmotu, ale jen velmi málo či vůbec žádnou antihmotu.“ (4)

10. Antihmota z velkého třesku by zničila veškerou běžnou hmotu. Fyzikům je tato skutečnost dávno známa. Vyrobíme-li totiž obě zmíněné složky v laboratoři, okamžitě se setkají a navzájem zaniknou (anihilují).

Odkazy:

1. Isaac Asimov, Asimov’s New Guide to Science, 1984, p. 43
2. R.H. Dickey, Gravitation and the Universe (1969), p. 62
3. Isaac Asimov, Asimov’sNew Guide to Science, p. 343
4. Victor Weisskopf, “The Origin of the Universe,” American Scientist, 71, p. 479

PřílohaVelikost
Teorie velkého třesku.doc1.57 MB
Průměr: 4 (1 vote)

Ty si o tom radsi neco

Ty si o tom radsi neco zjisti, kritizujes neco, co veda vubec netvrdi.

Pro Daniel

Danieli, dovoluji si oponovat tvrzení, že bůh jako "nedefinovatelná síla" nemá člověku co nabídnout.

Zmíním tu matematickou zajímavost ohledně tzv. turbulentních systémů - teorie deterministického chaosu. Tato teorie jinými slovy dává každé částici ve vesmíru jisté mantinely, kudy by se měla pohybovat, ale zároveň svobodu, protože v rámci určitých mantinelů se ta částice může pohybovat svobodně.

Já myslím, že bůh jako takováto síla nabízí člověku to nejcenější: svobodu a možnost sebenaplnění (seberealizace). Jinak řečeno, dává nám volbu zvolit si vlastní etiku a projevit lidskost, která je přirozenou součástí drtivé většiny z nás.

Pro Jakuba Černého

Kdybychom ale mysleli jen Boha, který je indiferentní silou, mysleli bychom nedefinovatelnou sílu, která by sotva měla člověku co nabídnout. Onen obraz božství v člověku je rozumová duše. Takto lze chápat Boha jako imanentní projev jeho osobnosti. Jistým způsobem tuto imanenci člověk odráží - je-li ovšem člověkem v plném významu toho slova.

Náboženská zkušenost je důležitá. Je indicií, kterou lze tušit. Projevuje se různě. Například Tomáš Akvinský klade tuto zkušenost mezi tzv. důkazy Boží existence.

Odpověď Daniel

No právě ta singularita je něco, co nemají rádi ani vědci a existují cesty jak se ji vyhnout. Hlavně otázka singularit na počátku vesmíru je otázka, která rozhodně překračuje možnosti dnešní fyziky.

Ad Teologie:
Ač se označuji za ateistu (či spíš agnostika), co se "stvořitele"(boha) týká nejsem zásadně proti existenci takové entity. Ale rozhodně jsem proti určité "představě boha", která spíše, než aby popisovala boha samotného, popisuje toho kdo to dělá. Tedy bůh nestvořil člověka k obrazu svému, ale člověk stvořil "boha" k obrazu svému.

Co ale považuji za podstatné je existence "náboženské zkušenosti" což je pojem transcendentního cítění člověka, mnohdy u osvícených příslušníků většiny náboženství. Ale ve chvíli kdy se snažíme popsat cítění pomocí lidských myšlenek a slov, tak už cítění zmizí a objeví se subjektivní konstrukce člověka.

Proto si myslím, že "bůh" je jen slovo a ten existující pocit by se neměl nijak pojmenovávat, ani být "znásilňován" lidskou myslí.

Pro Jakuba Černého

Díky za odpověď.

Víte, teologii jde především o syntézu všeho. Tato syntéza do sebe zahrnuje veškeré poznání světa a zároveň s tímto světem jaksi kodifikuje člověka. Je to jako hledání teorie všeho. Teologii jde ale o víc. Nespojuje jen člověka a přírodu, ale hledá příčinu stvoření ve Stvořiteli, jakkoliv se tomu člověk často vzpírá.

Mne spíš zajímalo, jak je možné uvažovat o rozdílnosti sjednocenných sil uvnitř singularity. Chápu, že po oddělení inflačních sil má silná interakce jaksi navrch, ale to až po velkém třesku.

Odpověď Daniel

Daniel napsal: "Přesto se všem bez rozdílu vzdělání nabízí otázka po smyslu celého jsoucna a bytí. Proč je spíše něco než nic?
Proč tedy došlo k velkému třesku?
Proč se ve vesmíru objevili lidé, aby si mohli takovou otázku vůbec položit?"

Myslím, že je potřeba oddělit dvě odlišné roviny ... jedna rovina popisuje nehmotný svět a druhou rovinou je nějaký svět uvnitř lidské mysli. Myslím, že na filozofické a niterné otázky neměli odpovídat fyzici, stejně jako by duchovní neměli odpovídat na fyzikální otázky.

Já na smysl bytí mám nějaký svůj názor a je to můj subjektivní pocit.

Daniel napsal:"Vy říkáte, že na počátku velkého třesku byly všechny interakce sjednoceny a jen gravitační interakce se zápornou hodnotou. Zajímalo by mě, kdy na počátku. Pokud to bylo krátce po velkém třesku v Planckově čase, jak na tom byla gravitace za Planckovým časem?

Jestliže byly tyto inflační síly sjednocené, jak se mohly samy od sebe oddělit na jednotlivé síly?"

Je to něco co se zkoumá na urychlovačích částic, jako LHC v CERNu, nebo Tevatronu, tam jsou simulovány počáteční podmínky hmoty několik sekund po velkém třesku a zjišťováno působení částic. Tyto všechny 4 síly jsou neustále stejně, jen například Silná interakce má myslím dosah 10na-15 m takže v současném vesmíru je hlavní hybnou silou gravitace, která umožnule kolabovat hmotu, ale pokud stlačíme vesmír na miniaturní rozměry, v tu chvíli začnou převládat ostatní síly a vliv gravitace je naprosto zanedbatelný.

Pro Jakuba Černého

Vy říkáte, že na počátku velkého třesku byly všechny interakce sjednoceny a jen gravitační interakce se zápornou hodnotou. Zajímalo by mě, kdy na počátku. Pokud to bylo krátce po velkém třesku v Planckově čase, jak na tom byla gravitace za Planckovým časem?

Jestliže byly tyto inflační síly sjednocené, jak se mohly samy od sebe oddělit na jednotlivé síly?

Věda a teorie VT

Vidíte,to,co popisujete,že mají stoupenci této teorie "v rukávu",vidí jiní z oboru jako nepodložené vůbec a nebo jen sporně.A to mnozí bibli ani nečtou a už vůbec nepřijali její poselství.Vybral bych tento jednoduchý odkaz:
http://www.whoisyourcreator.com/origin_of_the_universe.html
a z něj cituji část:
# “It’s perhaps natural that we don’t know much about how the Universe was created – after all, we were never there ourselves. But it’s surprising to realise that when it comes to the Universe today, we don’t necessarily have a much better knowledge of what is out there. In fact, astronomers and physicists have found that all we see in the Universe – planets, stars, galaxies – accounts for only a tiny 4% of it! In a way, it is not so much the visible things that define the Universe, but rather the void around them.”
European Organization for Nuclear Research website, “Dark secrets of the Universe” page
http://public.web.cern.ch/public/en/Science/Dark-en.html
# “It is beyond the realm of the Big Bang Model to say what gave rise to the Big Bang. There are a number of speculative theories about this topic, but none of them make realistically testable predictions as of yet.”
NASA website, “Universe 101 Big Bang Theory: Foundations of Big Bang Cosmology.”
http://wmap.gsfc.nasa.gov/universe/bb_concepts.html
# “What happened before the Big Bang? What happened right at the moment of the Big Bang? We don't know. To even address these questions we need to have a quantum theory of gravity. We have a quantum theory, and we have a gravity theory, but these two theories somehow need to be combined. We know that our current gravity theory does not apply to the conditions of the earliest moments of the Big Bang. This is excting research now in progress!”
NASA website, “WMAP Frequently Asked Questions”
http://map.gsfc.nasa.gov/site/faq.html
.
.
.

Pro Jakuba Černého

Diskuse o počátku vesmíru jsou převážně akademické povahy. Je to dobře.

Přesto se všem bez rozdílu vzdělání nabízí otázka po smyslu celého jsoucna a bytí. Proč je spíše něco než nic?

Proč tedy došlo k velkému třesku?

Proč se ve vesmíru objevili lidé, aby si mohli takovou otázku vůbec položit?

ad.:

ad.: http://www.tlg.estranky.sk/stranka/big-bang

Jednoduché vysvětlení, proč vesmír neskončil jako černá díra, ve vesmíru jsou známy 4 základní interakce:
Silná interakce
Slabá interakce
Elektromagnetická interakce
Gravitační interakce

na počátku velkého třesku byly všechny interakce sjednocené a gravitace, která je jediná záporná síla byla tou dobou tak extrémě slabá vůči ostatním silám, neměla nárok vytvořit z vesmíru černou díru. Pokud má někdo zájem si mé tvrzení ověřit, doporučuji vyhledat si nezávisle intenzity a dosah jednotlivých interakcí.

Např. dva elektrony na sebe působí 10^40 větší elektromagnetickou silou, než gravitační a to je druhá nejslabší síla.

Vliv gravitace na stav hmoty po velkém třesku je stejný, jako vliv sněhové vločky na Mount Everest.

Customize This