Teistická evoluce a nová teologie

Josef Potoček

Ing. Josef Potoček tento článek uveřejnil v časopise Brána č. 2/2016. Mně ho poslal 13. dubna 2016 s povolením uveřejnit ho na těchto stránkách, za což mu děkuji.
Pavel Kábrt

Teistická evoluce je označení pro koncept, který se snaží o harmonizaci evoluční teorie s křesťanskou vírou. Snahy o evoluční popis světa zde byly už před Darwinem, ale teprve jeho vystoupení (1859), které mělo ambice vědecké teorie, vyvolalo potřebu důkladné teologické reflexe. Bylo to nutné i proto, že se evoluční teorie už od začátku vědomě vymezovala vůči tradičnímu konceptu stvoření. Tak např. v dopise americkému botanikovi Asa Grayovi Darwin píše: „Pokud jsem se zmýlil v hodnocení významu přírodního výběru, což ale ani zdaleka nepřipouštím, tak jsem alespoň – jak doufám – podstatnou měrou přispěl k překonání dogmatu o speciálním stvoření“ (1861). Anebo na jiném místě: „Starý argument o návrhu v přírodě, jak ho použil Paley, a který se mi dříve zdál tak přitažlivý, se nyní, po objevu zákona přírodního výběru, hroutí.“ Současný Darwinův životopisec David Quammen píše, že evoluci je třeba chápat „jako výsledek pevných zákonů, podobně jako gravitaci nebo tepelný pohyb“. Podstatným aspektem celé věci pak je, že teorie samotná je teistickými evolucionisty přijímána bez výhrad, pouze se k ní formuluje určitý teologický rámec. Anglický biolog Denis Alexander z Cambridge např. říká: „Jako křesťané přijímáme evoluční proces jednoduše jako cestu, kterou Bůh zvolil, aby vytvořil biologickou diverzitu, včetně nás… Přesvědčivým výrazem Boží všemohoucnosti je stvoření a zachovávání vlastností hmoty určených k tomu, aby přesně splnily jeho záměry a cíle.“ A upřesňuje: „Fyzikální vlastnosti vesmíru byly definovány v prvních femtosekundách [femto = 10-15] po velkém třesku, a proces evoluce plně závisí na tomto souboru vlastností. Bez nich bychom tady nebyli.“ Když to trochu rozvedeme, tak to znamená: na začátku všeho byl velký třesk, který vedl ke vzniku elementárních částic a následně lehkých prvků; pak následoval vývoj a zánik hvězd první a druhé generace spojený se syntézou těžkých prvků; pak proces pokračoval vznikem planety Země u hvězdy třetí generace, vznikem života a nakonec i člověka. Do vlastního průběhu evoluce přitom Bůh už nezasahoval. „V hmotě jsou nejen základní čtyři fyzikální síly, nýbrž i úsilí k životu a schopnost kreativity… Hmota sama, věrna svému zadání, je tvůrčí; v ní samotné je zakódována schopnost evoluce,“ říká Marek Vácha, český biolog a katolický kněz, známý zastánce teistické evoluce.

   Podobně to vidí americký genetik Francis Collins: „Bůh, který stvořil vesmír a zavedl přírodní zákony, které ve vesmíru vše řídí… zvolil elegantní mechanismus evoluce, v čehož důsledku vznikli mikrobi, rostliny a zvířata všech druhů… Lidé jsou současníky tohoto procesu a mají společného předka s velkými opicemi… Když začala probíhat evoluce, nebylo už zapotřebí žádného nadpozemského zásahu.“ Dr. Collins byl ředitelem známého projektu přečtení lidského genomu, který skončil v roce 2000. Své působení potom zúročil jako autor řady knih z této oblasti, z nichž nejznámější je titul Boží řeč z roku 2006 (česky 2012). Označení teistická evoluce považuje Collins za nevhodné a místo něho navrhl označení BioLogos, které podle něho – v narážce na začátek Janova evangelia – „vyjadřuje víru, že Bůh je zdrojem všeho života a že život vyjadřuje Boží vůli.“

Teistická evoluce ve výše naznačeném smyslu je křesťanské veřejnosti předkládána jako věrohodná a konsistentní syntéza „zdrcující tíhy vědeckých dat“ se zjeveným slovem Bible. Její problém je ale v tom, že se v řadě věcí dostává s tradičně chápaným obsahem Bible do zásadního rozporu. Jedná se především o původ člověka, o otázku pádu do hříchu a o problém utrpení a smrti. Těchto těžkostí jsou si zastánci teistické evoluce vědomi, řešení podle nich spočívá v nalezení „nového teologického významu“ příslušných částí biblického svědectví. Pokud se jedná o původ člověka, tak zde je výsledek jednoznačný: „Studium genomu vede neúprosně k závěru, že se my lidé dělíme o společného předka s ostatními živými bytostmi.“ Tak to vidí i Pavel Javornický, biolog z Církve bratrské (2008): „Vytvoření našich těl nebyla Boží sochařská práce. Stvořitel si je připravoval dlouhými postupnými změnami našich polozvířecích předků – hominidů. V tom měl Darwin zřejmě pravdu… Biblicky orientovaný křesťan proto nemusí být pohoršen úvahami o tzv. živočišném původu člověka.“ Podobně R. J. Berry, profesor genetiky z Londýnské univerzity, říká: „Nový zákon považuje Adama za předka celé lidské rasy. Pohled dnešní biologie je jiný. S našimi vědomostmi je více konsistentní předpokládat, že Bůh použil přírodních procesů a stvořil člověka z těla opice, které připravil evolučním procesem.“

   Tomu odpovídá pohled na historii lidského rodu, který má tuto podobu: Primáti se na Zemi objevili před 50 miliony let, odštěpení od větve orangutanů nastalo před 12 – 15 miliony. Před 8 – 11 mil. let došlo k odštěpení větve hominidů, společný předek lidí a opic žil před 6 miliony let. Australopithecus, jeden z přímých předchůdců člověka, se objevil v době před 2 – 4 mil. let, společný předek moderních lidí a neandrtálců zhruba před 500 tisíci lety. Homo sapiens, anatomicky moderní člověk, se začal vynořovat kdesi v Africe před 200 tisíci lety. Tato populace (z počátku jen několik tisíc jedinců) se postupně vyvíjela co do schopnosti řeči, kultury a vnímání duchovní dimenze života. Pokud jde o řeč, evoluční badatelé se shodují, že k jejímu vzniku došlo zhruba před 50 tisíci lety (odhadují, že to vyžadovalo mutační změny stovek různých genů). A v určitém bodě naší historie musela nastat situace, kdy si lidé začali být vědomi duchovního života a poznání Boha, které předtím neměli. „Nemůžeme tudíž utéci před historickou otázkou, kdy se to asi mohlo stát“, uvažuje Alexander a nabízí řešení: Bylo to v době před 6 – 8 tisíci lety, kdy se Bůh zjevil jednomu páru farmářů na Blízkém východě. Na scénu tak vstoupil Homo divinus – historický Adam a Eva. Tehdy ovšem na Zemi žila už populace 1 až 10 milionů lidí, geneticky s nimi totožných, všech „bez výjimky stvořených k Božímu obrazu… Fyzicky nebylo možné rozlišit mezi Adamem a Evou a jejich současníky“. U tohoto prvního páru se stalo poprvé zjevné, co „Boží obraz“ stvořeného člověka vlastně znamená: že je to osobní vztah s Bohem a poslušnost jeho příkazům.

   První kapitola Bible, která podává úplně jiný pohled na průběh stvoření, je podle těchto autorů jen alegorickým vyprávěním bez historického významu. Verše Gn 1,29-31, které naznačují úplně jinou povahu stvoření před pádem člověka, jsou jen jakýmsi originálním literárním ornamentem, bez nějakého hlubšího smyslu. Opakovaná prohlášení „I řekl Bůh“, která ukazují ke strukturovanému, diskontinuálnímu Božímu působení, nemají pro teistickou evoluci žádnou věcnou relevanci. Neboť stvoření podle ní proběhlo naprosto jinak – jako postupný, kontinuální vývojový proces, bez přímých Božích zásahů, podmíněný pouze sebeorganizačním potenciálem stvořené hmoty. Celkově to ukazuje, jakého rázu musí být interpretace biblického textu, aby se dosáhlo „konzistence“ s pohledem evoluční biologie. Např. mezi dvojitým (genetickým a historickým) Adamem evolučního původu a stvořením prvního člověka „z prachu země“, vč. celého biblického kontextu (Gn 3,20, Mt 19,4, Lk 3,38, 1 Tm 2,13, atd.) se těžko hledá něco společného. Evoluční teorie nemá uspokojivé vysvětlení vzniku genetické informace a rovněž – na rozdíl od všeobecně sdíleného mínění – vzniku zásadních inovací živého světa (první buňky, mnohobuněčnosti, tělesných orgánů, vědomí atp.).Tak např. konstrukce oka „trápila“ už Darwina samotného a na tom se nic nezměnilo ani dnes. Alexander k tomu uvádí, že z matematického modelování plyne, že k vývoji oka chobotnice (konstrukčně blízkému oku člověka) bylo třeba 2 000 kroků v průběhu 400 tisíc generací, tj. doby minimálně 1,5 milionu let.

   Pokud jde o otázku pádu do hříchu, nejednalo se o historickou událost, nýbrž o alegorii o hříšné povaze člověka. Adam se pak svým selháním a pádem do hříchu stal prototypem chování celého lidstva, které „duchovní smrt pohltila, jako když se šíří nějaký nebezpečný oblak“. Bible v tomto ohledu není směrodatná. Pavlovy výklady v 5. kap. Římanům sice obsahují, že Adam byl jako Kristus historickou osobou, toto pojetí je však s vědeckým poznáním „těžko slučitelné“, což musí být pro interpretaci pavlovských textů určující. Pavla je prostě nutné chápat v kontextu jeho doby. Jak už uvedeno, Collins i Alexander mluví o tvoru zvaném Homo divinus, který byl „stvořen“ z Homo sapiens, a který potom zhřešil s následkem „duchovní smrti“. Fyzické smrti se to netýkalo, neboť ta byla přítomna v přírodě už od začátku, jako nutný průvodní jev postupného procesu evoluce. Nadprodukce, konstrukční chyby, nemoci, smrt – to všechno jsou jen vedlejší produkty evolučního mechanismu, bez kterých nemůže vůbec fungovat. To v závěru své knihy „O původu druhů“ pregnantně vyjadřuje už Darwin: „Tak z boje v přírodě, z hladu a smrti přímo vyplývá ten nejvznešenější pojem, který jsme schopni pochopit, totiž vznik vyšších zvířat“. Současný biolog Hans Mohr to říká podobně: „Kdyby nebylo smrti, nebylo by ani života... Z tohoto axiomu evoluční teorie nevede žádná cesta ven. Pokud tedy přijímáme evoluci jako reálné stvoření, přijímáme tím také svoji smrt jako pozitivní a tvořivý faktor.“ V pohledu evoluce je tak smrt chápána – včetně fyzické smrti člověka – jako princip s hluboce pozitivním obsahem. Kdežto z hlediska svědectví Písma je smrt principem jednoznačně záporným, jako zhuštěné vyjádření všeho, co v situaci světa i člověka vzniklo v důsledku jeho hříchu. „Elegance“ údajné Boží metody stvoření tím dostává povážlivé trhliny a především, chápání utrpení a smrti se s biblickým pohledem dostává do zásadního protikladu. Jen z Bible lze pochopit, že vedle znaků účelnosti, konceptu a řádu prostupují stvořením i prvky degradace, destrukce a smrti, které v něm původně obsaženy nebyly.

   J. L. Hromádka mluví ve své knize Evangelium o cestě za člověkem o „ponuré a tísnivé skutečnosti zla“, v tradičním pohledu má utrpení co do činění s hříchem člověka. Tím však problém není zcela vyřešen, upozorňuje, neboť zlo není jen v nás, ale „jest i mimo nás, kolem nás a nad námi“, zůstává zde – slovy jiného autora – jako „osten teismu“. S tím pak úzce souvisí další rovina evangelia: Kristus nad mocnostmi zla na kříži zvítězil, plnost jeho moci se projeví v podobě nového nebe a nové země, v podmínkách stvoření úplně jiné povahy: „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnávat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů… Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích“ (Ř 8,18-21). „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo… A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zj 21,1-4). Půjde o naplnění vize proroka Izajáše (11,6-9; 65,16-25), vázané na dokonané dílo Mesiáše: „Vlk bude pobývat s beránkem… kráva se bude popásat s medvědicí… Já stvořím nová nebesa a novou zemi… nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu“. Izajášova vize má formu alegorie. Alegorie ovšem, která má naprosto jasný věcný a historický podtext, na kterém nová teologie teistické evoluce nemůže nic změnit. Utrpení je znakem hříchem porušeného stvoření, smrt není nutným průvodním jevem stvořitelského dění, natož „motorem evoluce“. Imperativem teistické evoluce je podřízenost interpretace Bible aktuálnímu stavu poznání světa. V angličtině se to dá vyjádřit slovní hříčkou jako důraz na „World“ před „Word“. „Nová teologie“ teistické evoluce je fatálním omylem, ostudnou kapitulací před naturalistickou ideologií, je to marná snaha o sloučení neslučitelného. S biblickým svědectvím o stvoření to nemá nic společného.

Použité prameny

Hromádka, Josef Lukl: Evangelium o cestě za člověkem, Kalich, Praha 1958
Berry, R.J.: I believe in God…, in: Derek Burke (Ed.), Creation and Evolution, IVP 1985
Alexander, Denis: Creation or Evolution – Do We Have to Choose? Monarch Books 2008
Javornický, Pavel: Když se víra s vědou nehádá, Testament, Praha 2008
Quamen, David: Darwin: první střípky inspirace, National Geographic, únor 2009
Lennox, John C.: Seven Days That Divide the World. Zondervan, Grand Rapids 2011
Collins, Francis: Boží řeč, Columbus, Praha 2012
Vácha, Marek: Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis, Cesta, Brno 2014

Články s podobnou tematikou:

Kůň a traktor
Teistická evoluce

PřílohaVelikost
945-7.5.2016-teisticka_evoluce_a_nova_teologie.doc55.5 KB
Průměr: 2.6 (5 votes)

Děkuji rafael.

To, ci my dokazeme v laboratoriu urobit z nezivej zivu vec, neznamena, ze sa to nestalo, ani boha v laboratoriu nevieme urobit, vyplyva z toho potom to iste?
Evolucioniste nemusia mat velku vieru v hmotu, ani ju nemaju, o hmotu sa zaujiamju fyzici, a vesmir ma nulovu energiu, tym padom ziadna oslava hmoty neexistuje.

Přeji hezký den. V.S.

P.S. Anonym - také přeji hezký den. Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud

Re: Vlasta

Naopak - spíše se prokáže, že evolucionisté mají velmi velkou a silnou víru v hmotu. To ale bylo vždy, když člověk odpadl od živého Boha. Vždy se odklonil k sobě samému a k tomu, co je vidět. A to, co není vidět - odvrhl jako něco, co není průkazné. Udělali to Adam a Eva, dělají to miliony lidí po celém světě. Dělají to evolucionisté zde a jinde. To, jaké to nese v jejich životech následky už ale nevidí a nejsou to schopni rozpoznat.

Ako vzdy prazdne nic nehovoriace frazy len na vytvorenie toho, aby to podsporilo akukolvek sialenu dogmu.
Ak nevieme vytvorit v laboratornych podmienkach vesmir, zrodenie hviezdy, ci cokolvek ine, je to len preto, ze clovek nemoze naozaj dokazat urobit vsetko. Tak ako delfin nepostavi jadrovu elektraren, tak tiez delfini nevidia dovod k tomu ,aby tuto stavbu pripisali nadprirodzenej bytosti.

To, ci my dokazeme v laboratoriu urobit z nezivej zivu vec, neznamena, ze sa to nestalo, ani boha v laboratoriu nevieme urobit, vyplyva z toho potom to iste?
Evolucioniste nemusia mat velku vieru v hmotu, ani ju nemaju, o hmotu sa zaujiamju fyzici, a vesmir ma nulovu energiu, tym padom ziadna oslava hmoty neexistuje.

Vlasta

Evoluce - ať se nazve třeba teistickou nemá šanci na jakýkoli reálný průběh. Nic takového není možné už jen z jednoho důvodu - nikdo neví, jak život vzniká

Kdy už konečně pochopíš, že evoluční teorie není o vzniku života? Kdy už konečně pochopíš, že evoluce není vznik života, ale jeho vývoj? Jedinou útěchou ti může být, že další krecíci jsou na tom stejně bídně, jako ty. Všechno na světě, co známe, prochází vývojem, tedy evolucí.

Sice se o toto poznání snaží v tomto světě miliony lidí u mikroskopů, pinzetami rozebírají kdeco, ale jejich poznání je zcela mylné

Jak to víš, že je jejich poznání mylné? To jsi takový odborník na biologii a další vědní obory?

Nedařilo se to ani blýskáním ve sklenici, ani skládáním nějakých biologických řetězců, nikdo to totiž neumí.

Ano, nikdo to neumí, což bude asi tím, že život nevytvořil člověk. Ovšem stejně tak člověk kdysi neuměl létat, neznal elektřinu a další běžné věci dnešního života. Dnes už to umí...

Před několika stovkami let pár lidí jasně prokázalo, že život, ani jen náznakem, z ničeho samovolně nevzniká

Neprokázali, pouze to v té době nedokázali dokázat. Když život nevzniká samovolně, nemohl tedy vzniknout ani život vaší modly. Jak tedy vznikl?

Evolucionisté vědí velmi dobře, jak těžká je to otázka - otázka vzniku života, proto tuto teorii úplně odstranili z teorie evoluce

Neodstranili, otázka vzniku života v ET nebyla. Vymýšlíš si o evoluci a ET vlastní nesmysly, proti kterým pak píšeš své nesmysly.

Tento svět a všechno v něm je neoddiskutovatelným důkazem pro Boží stvoření

Není. Ale i kdyby byl, pořád stojíš před neřešitelným problémem - dokázat existenci té modly. Protože neexistuje, nemohla tvořit.

Udělali to Adam a Eva

Neudělali, je to jen báchorka. I kdyby to podle ní udělali, pak to udělali proto, že je tak stvořila vaše modla. Vložila jim do "programu" toto selhání, aby pak za to mohla sadisticky trestat všechny lidi na světě. To je ale fantasmagorie, viď?

To, jaké to nese v jejich životech následky už ale nevidí a nejsou to schopni rozpoznat.

Zkus se zamyslet nad tím, jaké následky má pro člověka, když spoléhá na realitu života a vědu. Porovnej si to s člověkem, který spoléhá na starověké fantasmagorické báchorky a věci, které v reálném životě nejsou.

Evoluce - ať se nazve třeba teistickou

nemá šanci na jakýkoli reálný průběh. Nic takového není možné už jen z jednoho důvodu - nikdo neví, jak život vzniká a co vše může být živé a co už ne a proč a kdy a jak.

Sice se o toto poznání snaží v tomto světě miliony lidí u mikroskopů, pinzetami rozebírají kdeco, ale jejich poznání je zcela mylné, že by se někdy podařilo z neživých částí seskládat něco živého. Pokud by to šlo - už by to tu dávno bylo, dávno. Nedařilo se to ani blýskáním ve sklenici, ani skládáním nějakých biologických řetězců, nikdo to totiž neumí.

Před několika stovkami let pár lidí jasně prokázalo, že život, ani jen náznakem, z ničeho samovolně nevzniká, ačkoli někteří lidé se tak snažili dokázat. Evolucionisté vědí velmi dobře, jak těžká je to otázka - otázka vzniku života, proto tuto teorii úplně odstranili z teorie evoluce, aby nemuseli jakýmkoli způsobem reagovat na otázky po vzniku života a mohli na toto téma pouze fantazírovat slovy typu - je to možné, protože ..... a tisíc důvodů, proč by tak mohlo být, ovšem bez jakéhokoli - i toho nejjednoduššího, nejmenšího důkazu.

Evoluce už je holý nesmysl, natožpak vznik života. Hmota ani žádné přírodní zákony a procesy na těchto zákonech postavené neví jak tvořit život. Tyto procesy nejsou živé, proto to ani neumí. Všechno je to jednoduché a logické na pochopení, ovšem zdejší evolucionisté zřejmě nemají rozum, proto to chápat nemohou a omýlají stále stejné povídačky typu - evoluce je holý fakt. Evoluce není holý fakt a oni nevědí, co říkají.

Naopak - faktem je to, že tento svět vykazuje spousty stop o tom, že zde působila a působí někdo, kdo je sice skrytý zraky lidí, ale není skrytý ku pochopení - že ačkoli není vidět, přesto se projevuje. Je to podobné, jako když lidské smýšlení se projevuje navenek, ačkoli to smýšlení samo o sobě nevidíme - těmi skutky vychází najevo. Např. o zloději nevíme, že chce něco ukrást a že o tom přemýšlí, ale když něco ukradne, tak pak se to, o čem přemýšlí v srdci, projeví i navenek. Stejné je tomu i s tímto světem. Tento svět a všechno v něm je neoddiskutovatelným důkazem pro Boží stvoření, i kdyby tu diskutovalo milion evolucionistů podobných těm, kteří zde diskutují, - ani tím se evoluce a vývoj člověka z první buňky nestane faktem.

Naopak - spíše se prokáže, že evolucionisté mají velmi velkou a silnou víru v hmotu. To ale bylo vždy, když člověk odpadl od živého Boha. Vždy se odklonil k sobě samému a k tomu, co je vidět. A to, co není vidět - odvrhl jako něco, co není průkazné. Udělali to Adam a Eva, dělají to miliony lidí po celém světě. Dělají to evolucionisté zde a jinde. To, jaké to nese v jejich životech následky už ale nevidí a nejsou to schopni rozpoznat. V.S.

Obrázek uživatele Foton

Zamilovaný onanym.

Nemám chuť diskutovat s fanatikem, který není schopen pochopit význam psaného textu. Měj se.

Viem, pravda bolí. Selektívna slepota ťa ďalej nepustí.

Feton

Napísal si: je to jen báchorka, ako odpoveď na vetu: "Budú posudzovaní predovšetkým podľa ich vlastného svedomia." -O celej vete si teda prehlásil, že je báchorka (teda aj o svedomí

Nemám chuť diskutovat s fanatikem, který není schopen pochopit význam psaného textu. Měj se.

Obrázek uživatele Foton

Zamilovaný onanym

Je, nikde jinde, než v křesťanských báchorkách nevystupuje.

Vystupuje po celom svete.

Vyplývá a vyplývá to i z jejich chování a činů.

Popíš ako to vyplýva.

To jsem psal o křesťanské ideologické báchorce, ne o svědomí. Opět lžeš.

Tvoje vnútorné boje ma nezaujímajú. -Napísal si: je to jen báchorka, ako odpoveď na vetu: "Budú posudzovaní predovšetkým podľa ich vlastného svedomia." -O celej vete si teda prehlásil, že je báchorka (teda aj o svedomí, ktoré pozoruje každý). Wink

Jak omezuji tvoji svobodu?

Tvojim rečnením kto má na koho reagovať.

Feton

Boh nie je literárna postavička.

Je, nikde jinde, než v křesťanských báchorkách nevystupuje.

Z toho, že "nepomine ani písmenko" nijako nevyplýva, že "kresťania sa riadia podľa SZ".

Vyplývá a vyplývá to i z jejich chování a činů.

je to jen báchorka

To jsem psal o křesťanské ideologické báchorce, ne o svědomí. Opět lžeš.

Preto si sem prišiel, obmedzovať osobnú slobodu - ideológ.

Jak omezuji tvoji svobodu?

Nikto ťa neurážal

Neurážel, protože člověk tvého ražení mě urazit nemůže, ale snažil ses o to.

Obrázek uživatele Foton

Zamilovaný onanym

To sice není, ale oba jsou jen smyšlené literární postavičky.

Boh nie je literárna postavička.

Vyplývá a vyplývá to i z toho, že se křesťani pořád hlásí ke SZ - modla, desatero, potopa, příběhy...

Z toho, že "nepomine ani písmenko" nijako nevyplýva, že "kresťania sa riadia podľa SZ". -Kde na takéto kotrmelce chodíš?

To jsem někde psal? Cituj.

je to jen báchorka

A stejně tak mohu reagovat já na toho, na koho reagovat chci.

Nikto ti v tom nebráni. Ty mne však ano. Preto si sem prišiel, obmedzovať osobnú slobodu - ideológ.

Kritika obsahuje urážky? Ta křesťanská ano.

Nikto ťa neurážal, ale len kritizoval tvoje zvrátené vlastnosti.
Opakujem oznam: Nevieš rozlíšiť ani urážku od kritiky tvojich zvrátených vlastností. Sebareflexia = 0.

Feton

Boh nie je myslivec.

To sice není, ale oba jsou jen smyšlené literární postavičky.

Nie, to z toho nevyplýva.

Vyplývá a vyplývá to i z toho, že se křesťani pořád hlásí ke SZ - modla, desatero, potopa, příběhy...

Svedomie nie je báchorka.

To jsem někde psal? Cituj.

Tvoje reakcie sa zobrazujú všetkým. Preto môže reagovať každý.

A stejně tak mohu reagovat já na toho, na koho reagovat chci.

Nevieš rozlíšiť ani urážku od kritiky tvojich zvrátených vlastností.

Kritika obsahuje urážky? Ta křesťanská ano.

Customize This