Rychlá skála

Neočekávaná aplikace receptu na tvrdou skálu

Z http://creation.com/rapid-rock přeložil Pavel Kábrt - pavelkabrt@seznam.cz – 4/2017. Permition granted by Creation.com - Přeloženo s povolením od Creation.com. Článek vyšel v časopisu Creation 24(2):38-39 v březnu 2002. Anglickou verzi časopisu je možné si objednat zde. Na stránkách CMI jsou i další české články zde. CMI – Creation Ministries International /Mezinárodní služba stvoření/ je celosvětovou organizací, která se řadí ke kreacionistickým organizacím mladé Země a doslovného výkladu Bible /jako jsou např. ICR, CRS, AiG aj./. Tisíce vědců se dnes zabývají rozšiřováním přírodovědeckých faktů o stvoření světa Bohem v protikladu k evolucionistickým nevědeckým báchorkám, jak svět stvořil sám sebe.
Grand Canyon

Wikimedia Commons/Tobias Alt

Většina lidí má dojem, že k tomu, aby se vytvořila sedimentární hornina, je třeba miliónů let. Je to spojeno s představami, které nám dává kultura současné doby. Kvůli tomuto dojmu mnoho lidi zavrhuje Bibli a její tvrzení popisující stvoření během šesti rotací Země asi před 6 000 roky.

Jenže někteří australští vědci vyvinuli nový revoluční chemický proces, který nezpevněný volný sediment promění v horninu během dní.1,2 Tento objev nevyužívá nějaké cizí, syntetické materiály, ale napodobuje přírodní procesy. Pro některé to může být obtížné k uvěření, ale je tomu tak. V rozporu s běžným dojmem, aby vznikla sedimentární hornina /skála/, nejsou potřeba žádné milióny let. Jediné, co je potřeba, jsou správné podmínky.

Co to je sedimentární hornina?

Sedimentární hornina (skála), jako třeba pískovec, je složena ze zrn tmelených k sobě pojivem. Tato zrna mohou být úlomky jiných hornin, nebo minerálů jako je třeba křemen či vápenec. 3 Úlomky mohou být nepatrné, něco jako bláto, nebo větší, jako je písek, oblázky či dokonce balvany. Hornina může být tvořena částicemi o podobné velikosti (‘dobře uspořádanými’) nebo být směsí různých velikostí (‘ne moc uspořádanými’). Technické označení pro tyto části se nazývá klastická částice a horninám se říká klastické horniny.

S výjimkou jemně zrněných hornin typu jílovec, klastické horniny jsou obvykle porézní. Prostory nebo póry mezi zrny mohou obsahovat kapaliny jako je voda, které se mohou uvnitř horniny pohybovat. V podzemí je též takto uchovávána ropa, plyn nebo voda.

V přírodních horninách může k sobě zrna pojit mnoho minerálů. Běžná pojiva obsahují vápenec, křemen nebo železité minerály. Různá pojiva vytváří horniny o rozličné síle a rozličných barev. Například železité horniny vytvářejí červené skály.

Někdy je sediment velmi dobře stmelen, kdy vznikne tvrdá jednolitá skála, jejíž hornina je ceněna stavbaři pro stavební materiál, jako je například Hawkesbury Sandstone nedaleko Sydney. Někdy je pojivo nerovnoměrné a kvalita horniny se různí—na některých místech je tvrdá, na jiných drolivá. Občas je pojivo soustředěno do malých kapes a tvoří konkrece neobvyklých tvarů.

Když je hornina stmelena jen málo, inženýři zjistí, že základy takové budovy klesají a podloží se hroutí. Běžný způsob, jak posílit základy, je zvýšit podíl pojiva v hornině. Na to přišel nový výzkum kolem rychlého vzniku horniny a jak to funguje.

Chemické řešení

Nový objev je lehce využitelný k využití. Je pouze potřeba rozptýlit dva roztoky do porézního písku, zeminy nebo horniny. Roztok na bázi vody pronikne do materiálu a nahradí dosavadní tekutinu v porézním materiálu. Nebo je možné vstříknout roztoky do materiálu. Protože mají roztoky dobrou roztékavost, něco jako voda, sediment je rychle saturován. Nejsou toxické, takže nepředstavují žádné riziko pro zdraví či životní prostředí.

Jakmile se dostanou dovnitř pórů, chemikálie reagují s výsledkem vzniku krystalů vápníku na povrchu každého zrna sedimentu. Vápník stmelí zrna k sobě a dá sedimentární hornině potřebnou pevnost. Rychlost reakce může být řízena od jednoho do sedmi dnů, aby tak došlo k míře proniknutí do sedimentu dle žádané potřeby.

Protože pojivo pokrývá pouze povrch zrn, prostory mezi zrny zůstávají otevřeny. Tím pádem poréznost horniny je snížena jen trochu a proudění vody není bráněno. To pak znamená, že roztok může být aplikován několikrát na ten samý sediment a může i nadále pronikat mezi póry a přidávat další pojivo. Sediment tak může být přeměněn na téměř pevnou horninu, ve které jsou póry téměř vyplněny, což ale vyžaduje mnohonásobné aplikace a trvá to několik měsíců. Obyčejná voda nezměkčí vápenec, takže pojivové vazby mohou zůstat pevné bez omezení. 2

Řada různých použití

Objev rychlé skály má mnohá praktická využití, včetně posílení slabých základů budov, zpevnění náspů a tunelů. Jedním z prvních projektů byla oprava tunelu v Západní Austrálii; ten tunel byl nebezpečný a pro veřejnost uzavřený. Po pouhých třech aplikacích byl tunel zesílen a tato metoda ušetřila mnoho peněz.

Podzemní dráha v Londýně testovala tuto metodu pro potřebu stabilizace některých násepů. Výsledkem byla velká výhoda možnosti stabilizace daných materiálů přímo na místě. I historické památníky mohou být touto metodou zachovány.

471-Rychl225_sk225la

Chemické sloučeniny proniknou prostory v pórech a reagují tak, že na povrchu zrn vytvoří krystaly vápníku. Když se stmelí pojivem, sediment je tvrdou skálou. Tento proces napodobuje, jak se sedimentární horniny tvoří v přírodě.

Opakovaná aplikace vyústí v další tvoření vápenatého pojiva kolem zrn. Způsob, jakým se na daném místě vysráží vápník (CIPS) napodobuje přírodní krystalizaci kolem částic, což zlepšuje stabilitu.

‘Tohle neříkejte kreacionistům’

Jedním z neočekávaných aspektů tohoto výzkumu je to, že to dramaticky ukazuje na skutečnost, že skály nepotřebují ke svému vzniku milióny let. Pro jednoho z objevitelů této metody to byl skutečný šok.

Když CMI v Austrálii poprvé o tomto objevu slyšela, napsali jsme doktorovi Ed Kucharskému, aby nám poskytl více detailů. Nedostali jsme však žádnou odpověď a tak jsme usoudili, že buď už na tomto projektu nepracuje nebo jsme použili špatnou emailovou adresu.

Představte si naše překvapení, když jsme se pak dočetli v článku publikovaném v UK o tomto procesu, kde byla o dr. Kucharském zpráva, že řekl: ‘Obdrželi jsme nějaké dotazy, které byly dost podivné. Když jsem si je prohlížel, uvědomil jsem si, že jsou od skupiny kreacionistů, kteří se snaží zpochybnit evoluční teorii Charlese Darwina. Nereagoval jsem na to. ’4 Je zřejmé, že to byly naše dotazy.

CMI má snahu rozptýlit populární špatné představy lidí, které brání zvážit Boha stvořitele z Bible. Jednou takovou nepravdivou představou je, že zemské skály a horniny se musely tvořit milióny let. Toto tvrzení je nepravdivé. Nový výzkum velmi přesvědčivě ukazuje, že se za správných podmínek mohou horniny vytvářet velmi rychle.

Klíčem je celosvětová potopa. Během této katastrofy vody potopy, proudící přes celou zemi, nanesly ohromné množství sedimentů. A ty samé vody potopy rozpustily chemikálie, které velmi rychle stmelily sedimenty v horninu. Objev australských vědců velmi mocně demonstruje, jak se mohly sedimentární horniny velmi snadno vytvořit během 6 000 let popsaných v Bibli.

Odkazy a poznámky

  1. Kucharski, E., Price, G., Li, H. and Joer, H.A., Laboratory evaluation of CIPS cemented calcareous and silica sands, Proceedings of the 7th Australia New Zealand Conference on Geomechanics, South Australia, pp. 102–107, 1996. Zpět.
  2. Kucharski, E., Price, G., Li, H. and Joer, H., Engineering properties of sands cemented using the calcite in situ precipitation system (CIPS), Exploration and Mining Research News 7:12–14, January 1997. Zpět.
  3. Vápenecové (CaCO3) krystaly mají rozlišitelný tvar hranolů a dají se škrábat nožem. Křemen (SiO2) je tvrdší než nůž. Korály a lastury jsou z vápence, stejně jako většina krápníků v jeskyních. Vápenec je běžně bezbarvý nebo bílý, může být ale také žlutý, růžový, hnědý nebo zelený. Zpět.
  4. Thompson, P., Scientists’ spray has proven rock steady, Construction News 6737:36, 11 October 2001. Zpět.


PřílohaVelikost
1016-24.4.2017-rychla_skala.doc128.5 KB
Průměr: 4 (1 vote)

Re: Rychlá skála

vy mate na to skvely termin, vznikol by prejt....ziadna fosilia

Re: Justmeee

To by asi tak nějak odpovídalo skutečnosti, ne?

Tak to právě není. Fosilie jsou tvořeny minerály v některých případech, v jiných, častěji okolním materiálem. Respektive nepravé fosile, o kterých zde mluvíme. https://www.fosilie-shop.cz/cz-clanek-463.html

Argument výše mi stále není jasný. V obou případech by mělo dojít k fosilizaci v té vrstvě, kde jsou ostatky pohřbeny.

Jenže v případě potopy by se jednalo o jednu vrstvu, vysokou stovky metrů, tvořenou jemným sedimentem. Ve spodní části by bylo vše rozemleto na prach, nevznikly by žádné fosilie. Prakticky by vznikla jen jedna svrchní mohutná vrstva, kde by bylo vše "na jedné hromadě". To ale nenacházíme (viz vůdčí fosilie).

Justmeee

Vážený Justmeee !
Vaše argumentování se mi velice líbí. Mezi různými bláboly a urážkami, produkovanými různými „oponenty“, vynikají svou věcností i pádností. Byl bych velice potěšený, kdybychom si spolu dopisovali a písemně debatovali. Pokud byste byl k tomu ochotný, moje adresa je tom.dostal@centrum.cz. O mně a o mých zájmech i snahách se můžete dovědět přečtením životopisného textu http://vaclavdostal.8u.cz/zosudu.pdf. To, že neobsahuje odkaz na několik mých posledních textů, snad nebude na závadu. Po celkem marných mailových debatách s Vitasem a Happymaxem mohu čekat mnohem přijatelnější a tedy i příjemnější diskuzi. Témata jsou věcí dohody.

Sampis

Prošel jsem. Ale stále mi ten argument není jasný.

ŽÁDNÝ BIOMATERIÁL NENÍ ŽÁDNOU HORNINOU NAHRAZOVÁN, DO KOSTÍ NEBO MĚKKÝCH TKÁNÍ PRONIKAJÍ MINERÁLY A PŘEMĚŇUJÍ KOST ČI MĚKKOU TKÁŇ NA KÁMEN

Zde bylo panem Kábrtem zmíněno, že při fosilizaci pronikají minerály z vrstvy, kde se mrtvý živočich nachází, do jeho těla. Tím to dojde k samotnému vzniku fosilie. To by asi tak nějak odpovídalo skutečnosti, ne?


Pokud jsou fosílie ze stejného materiálu jako podloží, v němž se nacházejí, tak se celá vaše argumentace (opět) hroutí.

Argument výše mi stále není jasný. V obou případech by mělo dojít k fosilizaci v té vrstvě, kde jsou ostatky pohřbeny. Pokud by to tak nebylo, nejen že argumentace pro potopu není lepší, ale je tam velký otazník pro oba ty scénáře.

Re: Justmeee

Opakoval bych se. Projděte si diskuzi, zase tolik komentářů to není.

Sampis

Já se původně nechtěl pouštět do dokazování potopy v nějakém takové, či jiné podobě. Byla by to dlouhá diskuze, na kterou nemám zrovna dost prostoru pro plnohodnotnou diskuzi. Mimo to nemám nijak nutkavý zájem potopu vyvracet/dokazovat.

Jen mě zaujal tento argument:

Pokud jsou fosílie ze stejného materiálu jako podloží, v němž se nacházejí, tak se celá vaše argumentace (opět) hroutí.

Jehož vysvětlení jsem nenašel, nebo nepochopil. Je možno ho doplnit?

Někdy příště se rád o možnostech vzniku vrstev, zkamenělin rád pobavím, třeba se dozvím nějaké další zajímavé informace. Takže za nerozvinutí odpovědi se omlouvám.

Re:Justmeee

Bezesporu dochází výjimečně k fosilizaci velkých skupin. Dokonce došlo k fosilizaci dvou obcí. U nepravých fosilií je podmínkou vzniku tlak okolní horniny, která postupně nahradí biologický materiál. Například vytvoří otisk vnitřku ulity.
Pokud by vše mělo vzniknout náhle, při potopě, bude tlak na spodní vrstvy natolik silný, že vše bude rozdrceno. Bavíme se o metrech, respektive desítkách a stovkách metrů, upěchovaného sedimentu na výšku.
A to zcela pomíjím existenci vrstev. Proč jsou některé organismy výhradně níže než jiné? Nemělo by být "vše na jedné hromadě"? Dále, proč nacházíme zachovalé nepravé mumie mamutů v ledu, ale nenacházíme ve stejné oblasti mumie ještěrů, ale jen jejich fosilizované kosti?

SSK a Sampis

Sampis má pravdu. Pokud jsou fosílie ze stejného materiálu jako podloží, v němž se nacházejí, tak se celá vaše argumentace (opět) hroutí. Proč na jeho otázku neodpovíte? Jsou ze stejného materiálu nebo ne?

A o co jde v tomto argumentu přesně?

Pokud se bavíme o miliardovém hejnu sleďů, asi je těžké uvažovat o pozvolném nanášení mrtvých těl někam za dlouhou dobu. Takový nález dle mého poukazuje na náhlou a velkou katastrofu. Pokud to bude celosvětová potopa, nebo nějaká místní velká katastrofa, třeba výbuch supervůlkánu, vždy budou tvorové usmrceni poměrně rychle, a rychle zasypání velkým množstvím horniny. A v obou případech dojde k fosilizaci právě tou horninou, kterou jsou zasypáni.

Pokud by byly fosilizování jinou horninou, která se nachází třeba 1000 km jinde, tak to vnese otazník pro obě ty řešení. V čem tedy spočívá ten argument?

Obrázek uživatele SSK

Pavel Kábrt

Sampis má pravdu. Pokud jsou fosílie ze stejného materiálu jako podloží, v němž se nacházejí, tak se celá vaše argumentace (opět) hroutí. Proč na jeho otázku neodpovíte? Jsou ze stejného materiálu nebo ne?

jestli si myslíte, že bez vzdělání a informací všechno jen tak z vody Vaše hlava uvaří,

Když už budete v tom odpovídání, přiložte i odpověď na otázku, zda si myslíte, že by člověk, který objíždí republiku s přednáškami typu "Darwinovy tragické omyly", měl být odborníkem na Darwinovo dílo.

----------------------
S úctou, SSK.

nuda

Vypadá to, že v hodinách geologie budou kreacionisté kromě "to bůh" vyučovat ještě "to potopa".

Pořád pravdivější a bližší faktům než vyučovat "to evoluce", to "milióny let". PK

Customize This