Rozpínání vesmíru a velký třesk

Václav Dostál

Uvedení do článku

V článku se pokouším zpochybnit obvyklou kosmologickou hypotézu o rozpínání vesmírného prostoru a s ní související hypotézu velkého třesku. Výklad podávám velmi jednoduše, takže problémům může porozumět i laik, který mnoho o něm neví. Někomu se může jevit až příliš triviální. Současná odborná pojednání se spíše uchylují ke značné složitosti. Ve fyzikálních pracích se objevuje až moc složitých matematických výrazů a velký počet vysoce odborných pojmů. To má svou výhodu v přesnosti, ale velkou nevýhodu, že tomu rozumí jenom hrstka odborníků, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají. Mnoho teoretiků ovšem kromě vysoce odborných textů píše také populární pojednání pro naprosté laiky. Zde autoři postupují úplně podobně jako já. Moje provinění tedy není až tak veliké. I když já jsem o něco radikálnější; můj výklad lze označit za „polopatistický“. To má svou velkou výhodu v tom, že daným otázkám porozumí daleko více laiků, méně „honěných“ lidí. Tito lidé nemusejí nejprve dlouze studovat spoustu jiných zdrojů. Nevýhodou je jistá vědecká nepřesnost. Tato nevýhoda je také vyvážena skutečností, že vědu dělají vědci, tedy lidé. Žádný z lidí není neomylný a tak tvrzení, že „čistá“ věda je objektivní je uvedeno na patřičnou míru jiným tvrzením: Ano věda je objektivní, ale vědci, kteří tu vědu dělají, objektivní nejsou – každý straní sám sobě, čili jsou subjektivní.

Rozpínání neboli expanze vesmíru se pokládá za prokázaný jev. Zde uvedu jeden z hlavních argumentů proti: „Chování“ vesmíru bylo maximálně změřeno během asi osmdesáti let. Jev se však rozšiřuje na dobu asi deseti miliard let, tedy na dobu zhruba o osm řádů delší. Jak může někdo z průběhu několika desetiletí usuzovat na průběh miliardkrát delší? Závislost „velikosti“ vesmíru na době mohla v dávné minulosti probíhat takto: Místo, aby vesmír rostl z nulové velikosti na velkou, mohl se naopak zmenšovat a teprve později zvětšovat. Nebo se rozměr vesmíru mohl měnit sem a tam, tedy periodicky.

Ve svém článku kromě tohoto argumentu uvádím i jiné argumenty. Mám za to, že k žádnému velkému třesku nikdy nedošlo. Také si nemyslím, že růst vzdáleností mezi galaxiemi je v celém vesmíru po velmi dlouhou dobu univerzální. Tvrdím, že jde o záležitost místní čili lokální: námi pozorovaná část vesmíru se právě „dnes“ „rozpíná“. Sousední kosmické oblasti (které dosud nepozorujeme) se mohou smršťovat. K tomu také může docházet v „nedaleké“ budoucnosti v naší části vesmíru.

Při zpochybňování zaběhnuté hypotézy se vyhýbám „náboženství“. Neuvádím, jak vesmír vznikl, zda nějak sám od sebe či zda byl stvořen. Může to být jak výhoda, tak nevýhoda. Jeden kladný rys však takovému postupu nelze upřít: ponechávám čtenáři možnost volby toho či onoho výkladu vzniku vesmíru. Z článku samotného nevyplývá, alespoň ne přímo, mé osobní přesvědčení.

Základní pojmy

Nejdříve si zopakujme (nebo se poučme), co je spektrum světla či záření. V některé hodině fyziky jsme měli možnost vidět rozklad světla skleněným hranolem. Pokud to někdo neviděl ve škole, může při končícím dešti a současném slunečním zářením pozorovat duhu. Světlo ze Slunce se dešťovými kapkami rozkládá na řadu barev, jež plynule přecházejí z jedné do druhé. Taková duha se odborně nazývá spojité sluneční spektrum. Jednoduché rozžhavené plyny (vodík, argon, atd.) vysílají světlo (záření), které při rozkladu vytváří jednoduché spektrální čáry. Vzniká čárové spektrum. Podle čárového spektra můžeme jednoznačně určit, jaká látka světlo vysílala.

Rozpínání vesmíru_1-vznik spektra.jpg

Přitom je jedno, zda ona látka je v pozemské laboratoři nebo jde o vzdálenou hvězdu či jiný vesmírný objekt. (Je-li rozžhavená látka složitá, je těch čar mnoho, takže vytvářejí pásy, které se mohou překrývat). Podle charakteristických čar ve spektru vzdálených kosmických objektů jednoznačně určíme, z jakých chemických prvků se skládá. Přitom mnoho prvků vyzařuje i prostým okem neviditelné záření – infračervené nebo ultrafialové, popř. v dalších oblastech. U jasně zářivých zdrojů jsou některé „barvy“ (tj. čáry) pohlceny a můžeme dotyčný prvek určit podle čar, které se ve spojitém spektru z hvězdy (nebo jiného objektu) jeví černé.

Rozpínání vesmíru_2-druhy spekter.jpg

Dalším základním pojmem je frekvence neboli kmitočet. Je to počet kmitů či vln za vteřinu. Každá „barva“ má svůj kmitočet, neboť světlo (obecně elektromagnetické záření) je vlnové povahy a tedy kmitá. Také zvuk, přesněji tón, má svůj kmitočet. Jestliže pozorujeme pískající lokomotivu, slyšíme při jejím přibližování a pak při jejím vzdalování dva různé tóny. Píšťala však vydává pořád tentýž tón. Frekvence se nám jeví jiná díky pohybu lokomotivy. Nastává frekvenční posuv, známý jako Dopplerův princip. Podobný jev bychom mohli vidět u světelného zdroje, který se vůči nám pohybuje. U blížícího se zdroje se spektrální čáry (při rozkladu světla z nich) posouvají k modrému konci, kdežto při vzdalování zdroje k červenému konci spektra. Čáry jsou tytéž, jen jsou ve spektru kousek „vedle“. Dokonce můžeme z frekvenčního posuvu určit rychlost zdroje. Platí totiž jednoduchá úměra: čím je pohyb zdroje rychlejší, tím více jsou charakteristické spektrální čáry posunuty.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudý_posuv :

Lidské oko je schopno vnímat elektromagnetické záření o vlnových délkách od 400 do 800 nm. Tento obor spektra nazýváme viditelné světlo. Při krátkovlnné hranici tohoto oboru pozorujeme modrou, na dlouhovlnné pak červenou barvu.
Změny vlnových délek resp. frekvence, způsobené relativním pohybem zdroje elektromagnetického záření vůči pozorovateli, se samozřejmě projevují i na vlnových délkách, které lidský zrak nedokáže zachytit.

Doplňující vysvětlení nm = nanometry = miliardtiny metru, miliontiny milimetru.

Rozpínání vesmíru

Při pozorování vzdálených kosmických objektů byl už ve 30. letech 20. století pozorován posuv spektra směrem k červenému konci, čili tzv. rudý posuv. Nejjednodušší vysvětlení, které bylo také tehdy a až do sedmdesátých let přijímáno, je posuv podle Dopplerova principu.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudý_posuv :

Kosmologický rudý posuv v astronomii poprvé pozoroval a v roce 1924 popsal americký astronom Erwin Hubble při pozorování velmi vzdálených kosmických objektů (galaxií). Zjistil, že spektrální čáry chemických prvků ve spektrech těchto objektů jsou proti měřením v pozemských chemických laboratořích posunuty směrem k dlouhovlnnému konci spektra. Později objevil, že tento rudý posuv spektrálních čar je tím větší, čím větší je vzdálenost pozorovaného objektu od Země a že i galaxie vzájemně se od sebe vzdalují rychlostí tím větší, čím jsou od sebe vzdálenější (Hubbleův zákon).To nakonec vedlo k teorii o rozpínání vesmíru.

Rozpínání vesmíru_3-rudý posuv.jpg

Později však musela být přijata jiná hypotéza, a to, že se rozpíná celý vesmírný prostor, spolu se všemi galaxiemi, že zvětšuje svůj „poloměr“. Obvykle se to modeluje nafukováním jednobarevného balónku a na něm jinou barvou namalovanými kruhy (představujícími ty galaxie). Jak balónek nafukujeme, jednotlivé galaxie se od sebe vzdalují. Místo myšlenky, že se vzdalují galaxie v netečném prostoru tedy vznikla myšlenka, že se rozpíná samotný prostor.

Původní hypotéza vedla E. Hubblea a jiné, zejména G. Gamowa, k myšlence: Jestliže se nyní jednotlivé hvězdné soustavy od sebe vzdalují, musely být v dávné minulosti „natěsnány“. To vedlo k teorii Velkého třesku: Vesmír byl velmi dávno (před o něco více jak desítkou miliard let) velice maličký, mnohem menší než tečka na konci věty. Byl ovšem nesmírně žhavý. Pak náhle vybuchl a začal se rozpínat. Díky nerovnoměrnostem se v některých místech vytvořily zárodky budoucích galaxií. Původní nedílná a neprůhledná směsice hmoty s energií se rozdělila na průhledný „prostor“ a viditelné hvězdné objekty. Rozpínání pokračovalo a pokračuje dále – podle přímé úměrnosti.

Rozpínání vesmíru_4-závislost rozměru vesmíru .jpg

Teorie vesmírného rozpínání musela být změněna (viz obr. 4): Po velkém třesku nastalo velmi prudké, tzv. inflační, rozpínání. Původní plynulé rozpínání, probíhající podle přímkové závislosti (přímé úměry) bylo nahrazeno počátečním exponenciálním a následujícím zpomaleným rozpínáním. Exponenciální závislost znamená zvětšování závislé veličiny s mocninou „prvotní“ veličiny. Vzdalování vzniklých galaxií se zpomalovalo. Dnes jsme někde v třetině „vývoje“ a mohou nastat jeho tři následující varianty. První varianta: Rozpínání se asi za 20 miliard let zastaví a změní se na zmenšování. Asi za 40 miliard let se vesmír smrští opět do maličkého „bodu“ (křivka 1 v obr. 4). Druhá varianta: Hraniční případ, který se může „zvrtnout k první nebo třetí variantě (křivka 2). Třetí varianta: vesmír se bude rozpínat nezadržitelně dále, ovšem čím dál pomaleji (křivka 3).

V 70. létech a později však bylo zjištěno, že se rozpínání vesmíru v současnosti nezpomaluje, ale naopak zrychluje! Průběh „vývoje“ vesmíru musel být změněn potřetí. Nejprve, „na počátku“, inflační rozpínání, později zpomalení, ale asi před čtyřmi až sedmi miliardami let nejprve pomalé, ale později zrychlující se „zvětšování“ „prostoru či „vesmíru“ (křivka 4 v obr. 4) Přičítá se to tzv. temné energii, která ono oddalování galaxií zapříčiňuje. O této novodobé formě fyzikální skutečnosti ovšem už nic jiného nevíme.

Námitky proti myšlence rozpínání vesmíru

Poznatek, že se galaxie vzájemně vzdalují, že dokonce rychlost vzdalování je přímo úměrná jejich vzdálenosti, byl – jak jsem uvedl – nejprve vyvozen z Dopplerova principu. Tento princip nám říká, že objekt, který se vzdaluje prostorem, vysílá světlo, které jeví červený spektrální posuv. Jestliže se však vzdaluje sám prostor, pak výsledek pozorování onoho posuvu není způsoben jenom pohybem galaxií, nýbrž i pohybem (rozpínáním) prostoru mezi nimi.
Jestliže se rozpíná samotný prostor, potom je aktivní, není prázdný, nýbrž je tvořen čímsi, co dosud nazýváme vakuum (tj. Nic), ale ve skutečnosti jde o pole. Tento „prostor“ je docela něco jiného než matematický (geometrický) prostor, který sám o sobě nemá žádný reálný vliv na nic. Pole, které se přeneseně nazývá „prostor“, způsobuje červený spektrální posuv světla samotného, aniž by se objekt, vysílající světlo, sám musel vzdalovat. Může se dokonce „mírně“ přibližovat. Původní modrý posun (daný přibližováním objektu) se dlouhým letem zcela obrátí. A to vlivem hmotného „prostředí“, vlivem základního pole – „prostoru“, jímž nejen prochází, ale který světlo ovlivňuje.

Základní rozpor se nám osvětlí, jestliže ocitujeme z Greenovy „Struktury vesmíru“: Einstein ukázal, že prostorem se nic nemůže pohybovat rychleji než světlo. Jenomže galaxie se z velké míry prostorem vůbec nepohybují. Skoro veškerý jejich pohyb je důsledkem rozpínání samotného prostoru. A Einsteinova teorie nijak nezakazuje prostoru, aby se rozpínal tak, že dva body – dvě galaxie – od sebe tahá nadsvětelnou rychlostí. … U typických galaxií … je vlastní pohyb minimální a plně vyhovuje speciální relativitě, třebaže jejich vzájemný pohyb pramenící z rozpínání samotného prostoru může převyšovat rychlost světla. (Pozn.: výběr knihy byl učiněn podle její velmi dobré formulace dosavadních představ).

Jenže tomu pohybu je jedno, co jej způsobilo! Konečně i „vlastní“ pohyb galaxií přece má (údajně) svou příčinu ve Velkém třesku! Navíc: rychlost pohybu naší Galaxie vzhledem k Hydře je téhož řádu jako její rychlost, daná rozpínáním. Že by se jiné galaxie vzhledem
rozpínajícímu vesmíru skoro vůbec nepohybovaly, tedy že by se (téměř) nepohybovaly (napříč) prostorem, ale jenom společně s prostorem?

Rozpínání vesmíru_5-současný model rozpínání .jpg

Jinak řečeno: Na vzdalování galaxií usuzujeme na základě pohybu netečného prostoru. Netečný prostor se ovšem nemůže rozpínat. Nebo: prázdný prostor nemůže být ještě prázdnější. To jeden úhel pohledu. Můžeme však uvažovat také takto: Jestliže se rozpíná samotný prostor, pak nemůže být netečný. Musí tedy působit na světlo (či obecně na záření) tak, že je bude „natahovat“, prodlužovat vlnovou délku. Velmi vzdálené objekty se tedy nemusejí vzdalovat, ale naopak se mohou přibližovat!

Jeden z důkazů velkého třesku?

Za pozůstatek čili relikt Velkého třesku je považováno mikrovlnné záření kosmického pozadí – CMBR (Cosmic Microwave Background Radiation) – a proto bývá také označováno jako reliktní záření. Stejnorodost CMBR nemusí znamenat, že vesmír se rozpíná rovnoměrně, že všude uplynul stejný čas od Velkého třesku. Může také znamenat, že vesmírný prostor, který sám vydává toto záření, zůstává „konstantní“. Maličké rozdíly ve frekvencích tohoto záření nemusejí znamenat jakési fluktuace, které v dávné minulosti vytvořily galaxie a jiné zářivé objekty. Mohou to být projevy kmitů částí prostoru, známka toho, že některé oblasti vesmíru se vzdalují a jiné přibližují – a to periodicky.

Rozpínání vesmíru_6-mikrovlnné záření .jpg

Pohybem naší Galaxie směrem k souhvězdí Hydry vzniká posun frekvencí CMBR. Tento posun se „odečítá“ od posunu ve směru opačném – podle Dopplerova principu – a tak se získává přesná stejnorodost záření. Všimněme si, že uvedený pohyb na frekvenci CMBR vliv má. Tzn., že tento „vlastní“ pohyb Galaxie a pohyb CMBR a tím i prostoru vlivem rozpínání musíme „dávat dohromady“. Pohyb galaxií vhledem k rozpínajícímu se prostoru však ne? Rychlosti obou pohybů jsou přitom srovnatelné, dokonce ta „vlastní“ je větší než ona druhá.
Kromě CMBR může existovat celá škála dalších druhů záření. Jestliže mohou být tato záření zaznamenávána, vzniká pro teorii Velkého třesku a rozpínání kosmu drtivá rána. Je-li CMBR jenom jedním z různých záření, které vydává prostor, jak vzniklo? Je-li jistou modulací základního pole, pak mohou existovat i jiné modulace s vyšší frekvencí. Tato záření by také jevila relativně větší „fluktuace“, rozdíly ve frekvencích.

Existuje jedno hodně „zamotané“ „vysvětlení“. Greene je formuluje takto: Obyčejně si představujeme, že vesmír povstal z bodu, kolem něhož neexistoval žádný prostor ani čas. V důsledku určitého druhu exploze z něj vyklíčil prostor i čas a vesmír se započal rozpínat. Jenomže pokud je vesmír prostorově nekonečný, musel být nekonečný už v samotném počátku při velkém třesku. V tomto počátečním okamžiku prudce stoupla hustota energie a teplota nesnesitelně vzrostla; takové podmínky panovaly všude, nejen v jediném bodě. … Po třesku se vesmír rozepnul, ale celkově se nezvětšil ani o chlup, neboť co je nekonečné, se už dál zvětšit nemůže. Narůstaly pouze vzdálenosti mezi galaxiemi. Co však znamená, že vzdálenosti mezi galaxiemi se zvětšovaly? Navíc, když se jinde tvrdí, že galaxie se rozpínají společně s prostorem? Jaký má význam tvrzení, že vesmír v okamžiku Velkého třesku byl menší než dnešní atom? Citované věty mohou také znamenat jakýsi „důkaz“, že vesmír je konečný. Avšak ani v tomto případě nelze mluvit o vzdalování galaxií a současně o jakési konstantní velikosti. Jiný problém: „hustota energie“ znamená její množství v objemové jednotce. Jak se mohla hustota „rozpínáním“ s časem zmenšovat, je-li objem stálý? Rozpínáním čeho?

Ještě proti rozpínání vesmíru

Nejpádnější námitka proti vesmírnému rozpínání (expanzi) je tato: Tento jev měříme teprve po dobu asi jednoho století. Opomineme, že získané hodnoty z počátků měření (30. a 40. léta) a dnešní hodnoty se od sebe značně liší. Důležitější je, že jsme zjistili „rozpínání“ po dobu jednoho sta let. Tento růst však časově prodlužujeme (aproximujeme) na desítky miliard let! Taková aproximace je vědecky naprosto nepřípustná. Průběh závislosti velikosti vesmíru na čase by totiž mohl být úplně jiný než původní přímkový nebo dnešní inflační – zpomalený – znovu se zrychlující! Docela dobře můžeme uvažovat také průběh periodický:

Naproti standardnímu modelu může vyplývat předpoklad „sinusového“ „vývoje“ (obr. 7): někde, v některých místech se část vesmíru „rozpíná“, v jiných se „smršťuje“, přičemž jde o periodickou závislost. Tzn., že v místech, kde se nyní galaxie od sebe vzdalují, se budou v budoucnu přibližovat a naopak. Jinak: rozpínání a smršťování je místní záležitost. Žádný Velký třesk se nekonal.

Musíme si ještě uvědomit, že svými dalekohledy můžeme pozorovat jen část „oblohy“, že ve směru rovníku naší Galaxie a v dosti široké oblasti kolem něj do vesmíru vlastně nevidíme. V oboru viditelného světla vůbec a v jiných oborech, zejména v oboru vln rozhlasového kmitočtu, „vidíme“ velmi „rozmazaně“. V pohledu nám totiž brání spousta hvězd naší Galaxie, která všechno „přezáří“ a také značné množství vnitrogalaktického prachu a plynu, které působí obdobně jako mraky na nebi.

Rozpínání vesmíru_7-vesmír kmitá .jpg

Další okolností, svědčící proti myšlence Velkého třesku je, že v době vzniku této hypotézy nikdo neměl ani tušení o tzv. temné hmotě a temné (skryté) energii. Prostě byly do úvahy vzaty pouze hvězdy a jiné zářivé objekty. Dnes víme, že tzv. zářivá hmota činí pouhé jedno procento z celkové hmotnosti/energie vesmíru. Budeme teď vycházet z předpokladu, že se vesmír rozpíná. Když budeme myšleně postupovat v toku času zpětně, nemůžeme už předpokládat, že se hvězdy na sebe namačkají do malého prostoru: bude jim v tom bránit ona temná hmota a skrytá (temná) energie! Přece nemůžeme uvažovat pouhé 1% „vesmíru“ a 99% zanedbat!!

Domnívám se, že otázka vzniku vesmíru do vědy nepatří. Nemáme skoro žádné doklady o tom či onom dávném vývoji, před tolika miliardami let! CMBR – mikrovlnné záření kosmického pozadí – může být „pouhou“ modulací (úpravou) základního pole („prostoru“), stejně jako kterékoli jiné záření, a nikoli reliktem po Velkém třesku.
.
Na konec

Zde je namístě, abych vyjádřil své přesvědčení. Od mládí jsem křesťanem. Až do nedávna jsem se „zlobil“ na kreacionismy a kreacionismus. Myslel jsem si, že jde o směšování nesmísitelných přístupů. Svým hlubokým studiem zcela odborných – fyzikálních – článků a knih jsem však došel ke zcela jinému postoji. Zpochybnění přesného výkladu Bible, a to jak po duchovní, tak i po zcela praktické stránce, tzn. zpochybnění jednoznačné Boží tvůrčí činnosti vede k morální újmě a velkým prohřeškům neboli hříchům. Evoluční model ponechává Bohu snad jen roli nějakého usměrňovatele přirozeného výběru: když dochází evoluci „dech“ zasáhne Bůh a evoluci pozvedne na vyšší úroveň. Např. určitému primátovi vdechne duši a tak se ten primát stane člověkem. Tak tomu nemůže být.

Pokud by se někomu jevilo, že věřím v dlouhodobý vývoj vesmíru, jde jenom o dojem. Vědecká hypotéza a „náboženská“ víra jsou rozdílné „věci“. Ve fyzice se nám může jevit, že průběh vesmírných jevů je značně dlouhodobý, ale víra ví, že tomu tak není.
1. 5. a 6. 5. 2010

Odborná literatura

[1] Dostál J., Dostál V., Pojem fyzikálního vakua a jeho význam v novém fyzikálním obrazu světa, Matematika a fyzika ve škole, roč. 17. 1986/87, č. 5
[2] Zeldovič, J. B., Těorija vakuuma, byť možet, rěšajet zagadku kosmologii, Uspěchi fizičeskich nauk, Vyp. 3., Tom 133, 1981
[3] Le Sage, M., Lucréce Newtonien, Nouveaux Mémories de l´Académie Royal, Berlin 1782
[4] Achiezer, A. I., Rekalo, M. P., Biografija elementarnych častic, Kijev, Naukova Dumka, 1983
[5] Podolnyj, R. G., Něčto po imeni ničto, Znanije, Moskva 1983
[6] Levinová J., Jak vesmír přišel ke svým skvrnám, Argo a Dokořán, Praha 2003
[7] Gamow, G., Pan Tompkins v říši divů,, Mladá fronta 1986
[8] Grygar J., Horský Z., Mayer P., Vesmír, Mladá fronta 1979, část Kapitoly z kosmických dějin
[9] Hrbek, J., Radiační teorie gravitace a stavba hmoty. Gravitace jako nevyčerpatelný zdroj energie, SPN Praha 1979; autor je v některých partiích jaksi „mimo“
[10] Bodanis, D., E = mc2, Dokořán, Praha 2002
[11] Rees, M.., Náš neobyčejný vesmír, Dokořán, Praha 2002
[12] Greene, B., Elegantní vesmír, Superstruny, skryté rozměry a hledání finální teorie, MF Praha 2001
[13]. LaViolette, P., A., Velký třesk překonán, Starověké mýty o stvoření a věda kontinuálního stvoření, Volvox globator, Praha 1998; autor (dle nás) místy přehání
[a 14] Grygar, J., Žeň objevů 2001, nakladatelství Aldebaran, Valašské Meziříčí 2003
[a 15] Časopis 21. století extra „Tajemství vesmíru“, vydává RF Hobby, s.r.o., Praha, vyšlo 6. 5. 2004
[16] Weinzettl, V., Kosmologie, dogmata a mýty, nákladem autora v nakladatelství a vydavatelství H. H. 1993: Cenný je Slovníček
[17] Horský, J., Novotný, J., Štefaník, M., Úvod do fyzikální kosmologie, Academia Praha, 2004
[18] Časopis Vesmír: 78 (1999), č. 1 – Bousso, R., Zamotaný příběh kosmologické konstanty; 82 (2003); č. 12 – Webb, J., Mění se zákony přírody?; 83 (2004), č. 1 –Jersák, J., Mohou být fyzikální konstanty proměnlivé?
[19] Grygar, J., Vesmír jaký je, Současná kosmologie (téměř) pro každého, Mladá fronta, 1997
[20] Barrow, J., D., Teorie všeho, Mladá fronta, 1966
[21] Barrow, J., D., Teorie ničeho, Mladá fronta, 2005
[22] Čs. čas. fyz. 54 (2004), č. 5 – Durmanová, J., Zrození vývojové kosmologie; 55 (2005), č. 2 – Bičák, J., Einstein a jeho druhý život; Podolský, J., Teorie gravitačního záření
[23] Hawking, S., Penrose, R., Povaha prostoru a času, Academia Praha 2000
[24] Penrose, R., Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl, Mladá fronta Praha 1999
[25] Einstein, A., Theorie relativity speciální i obecná, F. Borový v Praze, 1923
[26] Einstein, A., Sobranije naučnych trudov v četyrjech tomach, I. Raboty po těorii otnositělnosti 1905 – 1920, II. Raboty po těorii otnositělnosti 1921 – 1955, III. Raboty po kinětičeskoj těorii, těorii izlučenija i osnovam kvantovoj mechaniki, IV. Stati, recenzii, pisma, evolucija fiziki, Nauka Moskva 1965 – 1967
[27] www.aldebaran.cz/ , webové stránky Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT, části stránky Fyzika/Kosmologie: Gravitace, Interakce, Kosmologie
[28] http://hp.ujf.cas.cz/, Wagner.V., Vakuum ve skutečnosti prázdnota není aneb kouzla kvantové fyziky
[29] www.thphys.uni-heidelberg.de/, Wetterich, C., Dunkle Energie – ein kosmisches Rätsel, Quintessence from time evolution of fundamental mass scale, Quintessence – a dynamical Dark Energy
[30] Wetterich, C., Cosmology and the fate dilatation symmetry, Nuclear physics B 302 (1988), 668 – 696; s nahlédnutím na předchozí: Cosmologies with variable Newton’s „constant“, Nucl. Phys.. B 302, 645 – 667
[31] Astropis, speciál 2004 – Šmída, R., Reliktní záření; Prouza, M., Temná hmota; 4/2004 – Kulhánek, Temná energie – realita nebo fikce?
[32] www.astro.cz/clanek/2282 – Hromadová, M., Mléčná dráha vibruje
[33] Kirshner, R., P., Výstřední vesmír, Paseka (Edice Fénix), 2005
[34] Macháček, M., Encyklopedie fyziky, Mladá fronta a Fond AV ČR pro vydávání vědecké literatury, 1995
[35] Výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz, Prometheus, 1999
[36] Hey, T., Walters, P., Nový kvantový vesmír, Argo/Dokořán, 2005
[37] Halliday, D., Resnick, R., Walker, J., Fyzika,Vysokoškolská učebnice obecné fyziky, Vutium a Prometheus Praha 2000, Část 5 – Moderní fyzika
[38] Hybášek, j., Geofyzika, VUT Brno, 1988; Pospíšil, L., Šutora, A., Praktická geofyzika, CERM Brno, 2003 – části o seismice
[39] Greene, B., Struktura vesmíru, Čas prostor a povaha reality, Paseka, 2006
[40] Polkinghorne, J., Kvantový svět, Aurora Praha, 2000; Věda a teologie, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002; Kvantová teorie, Průvodce pro každého, Dokořán 2007
[41] Heisenberg, W, Fyzika a filosofie, Aurora Praha, 2000
[42] http://hp.ujf.cas.cz/, Wagner, V., Těžké neviditelno aneb jaké částice tvoří temnou hmotu
[43] Gribbin, J., Vesmír, Euromedia Group k.s., Praha 2003
[44] Laszlo, E., Věda a akášické pole, Integrální teorie všeho, Pragma Hodkovičky, 2005; „akášické“ = „základní“; autor však (podle nás) zachází daleko, zejména v úvahách o vlivu tohoto pole na lidské vědomí a v „paměti vesmíru“.
[45] Einstein A., Infeld, L.: Fyzika jako dobrodružství poznání, Aurora Praha 2000
[46] Hoyle, F., Burbidge, G., Narlikar, J., V., A Different Approach to Cosmology, Cambridge, University Press, 2000
[47] Wheeler, J., A., A Journey into Gravity and Spacetime, Scientic American Library, New York, 1999
[48] http://uk.arxiv.org/abs/astro-ph/ Das, R., Kephart, T. W., Scherrer, R. J., Tracking quintessence and k-essence in a general cosmological background; Krauss, L. M., Scherrer, R. J., The Return of a Static Universe and the End of Cosmology; Scherrer, R. J., Phantom Dark Energy, Cosmic Doomsday, and the Coincidence Problem; Scherrer, R. J., Dark Energy Models in the w − w´ Plane; W. Chen, S. Hanestad, Scherer, R. J., Cosmic microwave background and large scale structure limits on the interaction between dark matter and baryons; Bo Feng, Mingzhe Li, Yun-Song Piao, Xinmin Zhang, Oscillating Quintom and the Recurrent Universe
[49] htttp://astronuklfyzika.cz/Gravitace Dodatek B – Ullmann, V., Unitární teorie pole; www.aldebaran.cz/bulletin – Kulhánek, P., Ohlédnutí za černými děrami
[50] Dodelson, S., Kaplinghat, M., Stewart, E., Solving the Coincidence Problem: Tracking Oscillating Energy, Physical Review Letters 85, 25, 2000; Griest, K., Toward a possible solution to the cosmic coincidence problem, Physical Review D 66, 123501, 23002, 2002
[51] Čs. čas. fyz. 56 (2006), č.6 – Křížek, F., Pozoruhodná jádra s halem; 57 (2007), č. 5 – Šamaj, L., Elektromagnetický Casimirov jav
[52] Astropis 1/2007 – Prouza, M., Nobelova cena za snímek pozadí; 3 a 4/2007 – Grygar, J., Prouza, M., Letošní pohled na vesmír vloni; 1/2008 – Prouza, M., Kde selhává teorie relativity?
[53] www.mwm.cz¬/index1.p¬hp/mwm/mw¬m/image0index1.php?make=rubrika&idr=48&p-jmeno=&k¬redit=&p¬1, Paul Davies, Tekoucí vesmír
[54] Jiří Chýla, Fyzikální ústav AV ČR, Od barevných kvarků ke kvantové chromodynamice – a Nobelově ceně za fyziku v roce 2004
[55] Langer, J., Pohled na okraj nedohledna, Nobelova cena za fyziku 2006 Vesmír 85, listopad 2006
[56] Jersák, J., Rozpínání vesmíru podle soudobých poznatků, Vesmír 87, 2008/1; Rozpínání vesmíru, Čs.čas.fyz. 58 (2008), č.3; Vančura, A., Neutrina a co o nich víme, Čs.čas.fyz. 58 (2008), č.3
[57] Vesmír 87 (2008), Horák, J., Objev prstence temné hmoty v kupě galaxií (leden); Turner., M., Skrytá látka a skrytá energie ve vesmíru (červenec); Šmída, R., Prouza, M., Svět nejvyšších energií (srpen)
[58] Barrow, J., D., Nové teorie všeho, Hledání nejhlubšího vysvětlení, Argo/Dokořán 2008
[59] http://www.astrovm.cz/eso, 2009, Objeveny rušné továrny na hvězdy; APEX detekoval výtrysky z černé díry; Silný vítr okolo lodního kýlu
[60] http://arxiv.org/abs/, Branderberger, R., H., Alternatives to the Inflationary paradigm of the Structure Formation; Frampton, P., H., Past Eras In Cyclic Cosmological Models; Novello M., Bouncing universes; Kraemer, S. a kol., Active Galactic nuclei and their role in Galaxy Formation and Evolution; Hhwang, J. a kol., Roles of dark energy pertubations in the dynamical dark energy models. Can we ingnore them?; Roseboom, I. a kol., The History of Star Forming Galaxies and their enviroment as seen by Spitzer: A Review; Ferrer, F. a kol, Secular evolution of galaxies and galaxy clusters in decaying dark matter cosmology; Hahn, O. a kol., The tidal Origin of the Enviroment Dependence of Halo Assemly, Park, D., Lee, J., The Bridge Effect of Void Filaments

PřílohaVelikost
Rozpínání vesmíru a velký třesk.doc976.5 KB
Průměr: 4 (1 vote)

Vitasovi

Út, 06/01/2010- 12:24.
1."koukám na to, že by se daly pozorovat jen galaxie v ose Galaxie absolutně nevidím.
Prosím upřesněte na CO koukáte? Kdy se "podíváte" do "Grygara"? Dále: Nic takového jsem netvrdil. Zkreslujete - a to silně.
2.Setrváváte zřejmě na: "pro pochopení teorií je to dostatečné. Ale pokud jejich tvrzení chcete vyvrátit, nemůžete vycházet z toho co se píše v populární knize."
Pokládám toto za nesmyslnou aroganci: Zatímco Vám stačí několik populárních textů, já jsem POVINEN dlouhá léta pečlivě STUDOVAT - nebo co?? CO KONKRÉTNĚ JSTE prostudoval??? Uveďte prosím alespoň dva-tři příklady textů (Autor, Název, ev. Rok vydání)
Proč by měla být OBHAJOBA na JINÉ úrovni než VYVRACOVÁNÍ ("obžaloba")??
3. "Astrofyzici Quasi-steady state teorii zkoumali a vznesli proti ní námitky, na které nikdo nepodpověděl, četl jste je?" Zase podle mne arogance: Proč se domníváte, že jsem toto nečetl? Námitky jsou mi naopak známy dobře. JENŽE: V knize F. Hoyle-ho, o níž jsem Vám psal, autor (spolu se 2 dalšími) TUTO teorii nerazí. Nějak jste "přehlédl", co jsem uvedl, že v knize je. Znovu Vás vyzývám: Vypůjčete si tu knihu a prostudujte ji; TEPRVE POTOM můžete něco tvrdit o tom, jakou teorii Hoyle ve svém posledním životním období hlásal. Od kvazistacionární teorie upustil někdy v 70. létech a změnil svůj přístup. Psal jsem také o tom, co tvrdí čínští vědci. TYTO mé reference neberete v potaz.
4. To, že mé přesvědčení o Mefíkově "dotazu" mohlo být špatné, jsem nevyloučil! Jenže podobné přesvědčení, že i Vy se vůči mně chováte urážlivě OTÁČÍTE, že to dělám JÁ. VELMI SNAŽNÉ Vás žádám: Buďte o hodně skromnější, pokornější a zdvořilejší. Pokuste se můj nepříznivý pohled vyvrátit svou pokorou. Např. místo "nedejte se svést tím, jakým tónem mé příspěvky čtete, já je takovým tónem rozhodně nepíši" - byste mohl napsat: "Domnívám se, že své příspěvky nepíši nevhodným tónem." Jindy byste mohl o mou odpověď požádat např. takto: "Byl byste tak laskav a napsal ...." nebo "Prosím, sdělte mi ...." apod.

Út, 06/01/2010 - 14:24.:
"Hm, přečetl jsem si článek znova, a asi mi budete muset pomoci: argumenty *pro* Váš smršťující se a rozpínající se vesmír jsem v něm nenalezl."
Tak takhle to "zní" přijatelně, mnohem líp, než v předchozím příspěvku. Ale stejně, nešlo by to třebas takto: "Hm, přečetl jsem si článek znova, argumenty *pro* Váš smršťující se a rozpínající se vesmír jsem v něm nenalezl; tak je prosím napište (nebo: mohl byste je mně sdělit?)".
Odpověď: V původním článku jsou dva náznaky - které jste našel (přece jen). Termín "náznaky" je snad až moc skromný. Nějak jste pominull obrázek se čtyřmi křivkami standardního přístupu: cyklický vývoj vesmíru, hraniční, nevratně rozpínavý a nejmodernější - kdy je křivka podobná křivce tání amorfní látky. Obrázek je doprovodem textu o trojí změně výkladu kosmického "vývoje" začínajícího ve všech čtyřech případech velkým třeskem. Aspoň PŘIPUSŤTE PÁTOU možnost: períodický "vývoj" vesmíru:: vizte modulovanou sinusovku a text k tomu. Pokud to připustíte, vyplynou snad i Vám podobné důsledky jako mně.
Dále: Model oscilujícího "vesmíru" je jenom pomůcka, doplněk. Nemohl jsem (a už vůbec nemohu zde) začít "od Adama": základní teorie (text) je asi na 120 stranách formátu A4. Na druhé straně tento model je názorný!
JINAK: Abych Vám usnadnil hledání, doporučím Vám - o MEGU: http://www.cheniere.org/ ; www.revprirody.cz/data/0402/meg.htm ; http://www.cez-okno.net/clanok/energie-z-vakua-i; http://www.cez-okno.net/clanok/energie-z-vakua-ii-moderni-pojeti-vakua-p... a proti tomu: http://hyperkrychle.cz/bearden.html. Dále Vás zde upozorňuji, že v této oblasti existují zcela úchylné teorie - člověk si musí vybírat. Pro MEG mluví mnou zmiňovaná oficiálně oceněná práce středoškoláka.
Vidím toto řešení: Napište do svého diskuzního příspěvku svou mailovou adresu a já Vám - pokud budete chtít - na ni pošlu některou ze svých prací (pravděpodobně "Vakuum jako základ všeho hmotného"). Nebo Vám mohu poslat své výpisky z literatury, kterou jsem prostudoval. Kdybyste si přál tyto výpisky, podívejte se do seznamu literatury v závěru mého článku a (popř.) mi napište, o co byste měl zájem. Jak víte, získáte takto i mou mailovou adresu - a můžeme si dopisovat mnohem podrobněji.
Výše uvedené řešení je rozhodně lepší, než kdybyste mě "musel" vyzývat, abych Vám podrobně odpověděl v rámci zdejších diskuzních příspěvků - když mé odpovědi mají být dostatečně obsáhlé a ne stručné jako zde. Stručnost je, jak vidno, ke škodě.
Jen Vám opakuji, že (po odkladu) asi za 14 odjedu na chalupu a budu tam. Tam ovšem nemám připojení na iternet; k tomu se dostanu, když vyjímečně zajedu do blízkého města do Obecní knihovny nebo 90 km do Vědecké knihovny, kde se přípoj na internet nachází. Pokud to udělám, chtěl bych si především stahovat nějaké "učební" texty na flešku - a jen druhořadě maily. Odpovědi mohu také poslat jen při takových návštěvách.

Obrázek uživatele vitas

Re: Souhrn odpovědí (druhá odpověď)

Zdravím Václava,

Jsou důkazy, které podporují jenom náš model - a spíše odporují onomu standardu. Dva jsem uvedl.

Hm, přečetl jsem si článek znova, a asi mi budete muset pomoci: argumenty *pro* Váš smršťující se a rozpínající se vesmír jsem v něm nenalezl. Našel jsem pár vět, které by se dali považovat za argumenty proti Velkému třesku: krátká doba pozorování a temná hmota (tím neříkám, že s nimi souhlasím|nesouhlasím), ale ani náznak vysvětlení toho proč by vaše teorie to měla vysvětlovat lépe.

S pozdravem

viťas
@;;

Obrázek uživatele vitas

Re: Souhrn odpovědí (druhá odpověď)

Zdravím Václava,

Zdá se mi, že se cítíte dotčen nebo snad dokonce uražen mými odpověďmi. Vězte však, že si z Vás vůbec nesnažím dělat srandu, pouze snažím diskutovat. Jen zrychleně:

1. koukám na to, že by se daly pozorovat jen galaxie v ose Galaxie absolutně nevidím. O čem se v tomto vlastně přeme?

2. Já jsem žádnou teorii nevracel. Vy ano.

3. Psal jste, že *teď* pracuje na nové teorii, možná jste se upsal. Jen jsem vás na to upozornil nic víc. Astrofyzici Quasi-steady state teorii zkoumali a vznesli proti ní námitky, na které nikdo nepodpověděl, četl jste je?

5. Stejně se mohu cítit já, jako neustále urážený. Ale necítím. Pevně věřím, že mě nechcete urážet a ponížit i když mám občas tendenci to tak pochopit. A ne (při vší úctě) myslím, že jste neodpověděl srozumitelně. Dokonce se domnívám, že jste Mefíkovu otázku pochopil špatně.

6. OK. Respektuji. Ovšem k tónu opakuji: nedejte se svést tím, jakým tónem mé příspěvky čtete, já je takovým tónem rozhodně nepíši. Tón se textem nepřenáší a je snadné si tón domyslet špatně. Ale chápu to, sám s tím mám problém, a dosazovat si tu lepší variantu tónu ze dvou možných není vždy snadné.

S pozdravem (v družném tónu)

viťas
@;;

Souhrn odpovědí (druhá odpověď)

vitas dne Po, 05/31/2010 - 12:59.
1. Do Grygarovy knihy "Vesmír" a na http://astronomia.zcu.cz/objekty/galaxie/1979-nadkupy-galaxii jste se díval?
2. Populární literatura: "pro pochopení teorií je to dostatečné. Ale pokud jejich tvrzení chcete vyvrátit, nemůžete vycházet z toho co se píše v populární knize." Pro Vás tohle ovšem neplatí, že ano!
3. I když F. Hoyle v r. 2001 zemřel, mohl v r. 2000 vydat knihu, nemyslíte? Četl jste ji? Odkud jste čerpal znalosti o Quasi-steady state cosmology?
4. Můj obr. 7 je konkretizací několika předchozích závěrů, vyplývajících z teorie s názvem "Náčrt zobrazení kvantového monochromatického světa", kterou jsem "podědil". Dále: Každá hypotéza je jakousi vírou - aspoň do té doby, než je nějak potvrzena nebo vyvrácena. Existují důkazy (pozorování) svědčící pro standardní model, ale jsou to zároveň důkazy pro můj (či náš) model. Jsou důkazy, které podporují jenom náš model - a spíše odporují onomu standardu. Dva jsem uvedl.
5. Jsem přesvědčený, že Mefík se mne neptal, ale že mne spíš chtěl ponížit. Přesto jsem se mu snažil odpovědět. Ovšemi v duchu (z hlediska) standardu: slova "za předpokladu" o tom svědčí! Měl jsem zato, že odpovídám srozumitelně. Není mi jasné, o co Vám jde. Zdá se, že také o mé ponížení.
6. Délka diskuzního (mého) příspěvku by podle mého soudu neměla být větší než je délka původního článku. K takovému nevhodnému prodloužení by došlo, kdybych měl Vaše "dotazy" odpovídat podrobně. Neplatí tedy, že nechci, ale že nemůžu. Na druhé straně: Je docela možné, že se odmlčím úplně - že nebudu na Vaše narážky (jež nazýváte "dotazy") odpovídat vůbec.
Dále: Zbývám se studiem, které jsem si zvolil - což je náročné i na čas. Při dilematu, zda mám studovat to, co mne baví nebo zda mám odpovídat Vám - bych se klonil k tomu prvému, zejména při zachování Vašeho "tónu". Pak také: Zandlouho se (po odkladu) "odstěhuji" na chalupu - kde nemám připojení na internet.

Mefik dne Po, 05/31/2010 - 14:02.
"Samozřejmě že i dnešní vakuum je falešné, samozřejmě že i dnes se na planckovských vzdálenostech bouřlivě tvoří částice a antičástice ..." To, co zde popisujete, je SOUČASNÉ vakuum, jež NENESE přídomek "falešné".
Naopak s tvrzením: "Pokud by totiž existoval skutečně prázdný prostor, pak by v tomto prostoru byl tento princip porušen" máte pravdu. Podle mne však nejde jenom o Heisebergův princip, ale i o princip, že nemůže reálně existovat prostor bez nějaké formy hmoty - byť bychom ji neuměli zaznamenat (temná hmota, temná energie). Také jde o důsledné zachování energie-hmoty.
Ovšem: Pro Planckovské hodnoty také nemáme reálný důkaz. jsou tak maličké, že je neumíme nějak registrovat, natož měřit. Jde tedy o neověřenou hypotézu!
Na otázku proč se nedaří sjednocení OTR s kvantovou mechanikou není jednoduchá odpověď. Na webu jsou k tomu pěkné rozbory od p. prof. Ullmanna. Tam se "podívejte". Já sice mám ještě jiné vysvětlení, ale to je hodně dlouhé: vizte bod 6. v předchozí části

Mefik dne Po, 05/31/2010 - 14:27.
"Čili z posledních 80-ti let by se asi opravdu nikdo neodvažoval dělat žádné závěry, ...." Měl jsem na mysli toto: Zkoumání vzdálených objektů (i těch vzdálených 12 mld. světelných let) se opravdu děje velmi krátkou dobu: dokonce některé z nich "vidíme" teprve pomocí Hubbleova dalekohledu a až do jeho "instalace" jsme o nich neměli ani tušení. AVŠAK: Pod oněmi 80 léty jsem měl na mysli vznik tzv. standardní teorie. Tato teorie - nejen podle mne, ale i podle renomovaných fyziků či kosmologů - vykazuje velké "mezery" nebo problémy. Pěkně o tom píše světoznámý kosmolog Lee Smolin ve své populární knize "Fyzika v potížích". Tato kniha je psána velmi srozumitelně, vypůjčete si ji (ve Vědecké knihovně) a přečtěte si ji (ovšem důkladně).
Nijak nepopírám platnost fyzikálních zákonů! Problém je jinde: čtěte Smolina.

KTE dne Út, 06/01/2010 - 08:35.
Váš "tón" je nejhrubší z dosavadních! Nikterak Vás neposlechnu: Po odchodu do důchodu jsem si zvolil oblast svého studia a nemíním ji opustit! Přitom problém Velkého třesku je spíše pro mne okrajový. S deskovou tektonikou je to maličko jinak: jde o aplikaci teorie, kterou jsem "podědil". Avšak, že bych o toto měl opustit, to tedy ne - ani mě nenapadne. Proč bych nemohl studovat, to co mne baví a to, v čem pokračuji po svém otci a strýci?!? Jakápak "škoda"! Naopak: jde o "zisk": studiem se mi (jako každému jinému) rozšiřují "obzory". Jednou z částí studia je psaní jistých "seminárních" prací. Zde na webu jsou zatím jen dvě.
K zákonu zachování energie: V naší teorii platí důsledněji než jinde: Energie se může měnit i na formu skrytou, neměřitelnou a naopak!. Vakuum není prázdnota, ale jedna z forem energie-hmoty.
K zapřažení energie vakua: Ani jsem netušil, že existují "mašinky", které to dělají. Věnoval se tomu např. Tom Bearden. Jeden středoškolský student s tím získal v celostátní soutěži mladých talentů druhé místo! "Mašinka" se jmenuje MEG. O vynálezci i o studentově práci je na internetu. Jestliže platí, že vakuum JE energie, proč by nešlo TUTO energii využít??
Ke zničení energetické lobby: Nemám šanci! Když ji nemají daleko renomovanější! Lobby je to velmi silná, velmi se podobá Mafii. Jedna ukázka: problémy okolo ČEZu.
Co se týče ateizmu: On se sničí sám! Jisté znaky tohoto "boje" už jsou "vidět".

Obecně: Vážení oponenti! Prosím snažte se být zdvořilí! Také "kapka" pokory Vám vůbec neublíží, právě naopak. O svém zaneprázdnění a jeho možných a dost pravděpodobných důsledcích jsem psal výše.

Vážený pane Dostál

Soudím, že vás je na velký třesk nebo deskovou tektoniku škoda. Zkuste svou vědeckou erudici a jasnozřivost napřít proti jednomu z největších konspiračně evolučních dogmat, kterým je zákon zachování energie. Vymyslet perpetuum mobile pro vás bude přece snadné. Zapřáhněte temnou energii z vakua do služeb lidstva, zničte ateistickou energetickou lobby a přineste laciné světlo a teplo do našich domovů.

Platnost fyzikálních zákonů

Rozpínání neboli expanze vesmíru se pokládá za prokázaný jev. Zde uvedu jeden z hlavních argumentů proti: „Chování“ vesmíru bylo maximálně změřeno během asi osmdesáti let. Jev se však rozšiřuje na dobu asi deseti miliard let, tedy na dobu zhruba o osm řádů delší. Jak může někdo z průběhu několika desetiletí usuzovat na průběh miliardkrát delší?

Čím dál do hlubin Vesmíru se dnes díváme, tím hloub do minulosti vidíme. Díváme-li se na miliardu světelných let vzdálenou galaxii, vidíme ji tak, jak vypadala před miliardou let. Tímto pohledem do minulosti ovšem vidíme mj. i různé probíhající děje: hvězdy v různých fázích vývoje, vybuchující supernovy, interagující galaxie, atd. Z těchto pozorování víme, že základní fyzikální zákony platily před stovkami milionů a miliardami let úplně stejně, jako platí dnes.

Čili z posledních 80-ti let by se asi opravdu nikdo neodvažoval dělat žádné závěry, ale vzhledem k předchozímu odstavci to možné je.

falešné fakuum dnes už neexistuje?

"Teď je to vedle naprosto: v současnosti žádné falešné vakuum neexistuje!"

Nemáte pravdu. Samozřejmě že i dnešní vakuum je falešné, samozřejmě že i dnes se na planckovských vzdálenostech bouřlivě tvoří částice a antičástice, a během okamžiku zase anihilují, přičemž "vracejí" prostoru tu energii, kterou si od něj svým vznikem "půjčily".

Nutnost existence falešného vakua i dnes, plyne mimo jiné z Heissenbergova principu neurčitostosti: Pokud by totiž existoval skutečně prázdný prostor, pak by v tomto prostoru byl tento princip porušen.

A naposledy, právě existence falešného vakua, a "divoké" vlastnosti prostoročasu na planckovských škálách, jsou důvodem, proč mají vědci takové problémy sjednotit OTR s kvantovou fyzikou.

Obrázek uživatele vitas

Re: Velký třesk

Zdravím Václava,

Add 3 (úhel pod kterým jsou vidět galaxie), ať na to koukám jak chci, pořad je skrytý jen "pruh kolem rovníku", než že "můžeme pozorovat galaxie ve směru osy". Jak tvdíte, že ve směru osy Galaxie by se vesmír rozpínal a v rovině Galaxie smršťoval, tak si myslím, že máme opravdu dostatečný výhled abychom tendenci k tomu stavu mohli pozorovat, minimálně zpomaleným rozpínáním ve směru 45stupňů s Galaktickou osou.

Přesto, že jste sám prostudoval jenom populární literaturu, tak mně předhazujete, že je to nedostatečné.

Ano, pro pochopení teorií je to dostatečné. Ale pokud jejich tvrzení chcete vyvrátit, nemůžete vycházet z toho co se píše v populární knize. To je myslím jasné. V polulární knize je z pochopitelných důvodů jen špička špičky ledovce.

F.Hoyle (a další) svou teorii stacionárního vesmíru opustil - a to už dávno. Místo toho nyní propaguje oscilující vesmír.

Jen na okraj: Podle wikipedie F. Hoyle zemřel v roce 2001.
A ano, i já jsem se bavil o poslední verzi jeho teorie: Quasi-steady state cosmology.

Na onom obr. 7. uvádím MILIONY let.

A vychází tento odhad z něčeho konkrétního, nebo to je na základě toho, čemu věřite či nevěříte?

Takovému člověku (pokud se "dostane" tak daleko), nezbývá než "hodit si mašli na krk".

Ne, tak to není.

K Vaší odpovědi Mefíkovi: Ano ty fluktuace spolu souvisí, *za předpokladu*, že oblasti, které jsou dnes obrovsky daleko, byly kdysi subatomárně blízko. Ale vy přece tvrdíte, že žádný velký třesk inflace a pod nebylo, a že blízko tyto oblasti nebyly.

Nemyslím si, že by Vás chtěl Mefík ztrapnit, prostě se legitimně ptá, na nejasnost, která je nasnadě.

Mefík se ptal:
JAK za tak giganticky velikou chladnější oblast (rozhodně mnoho set milionů světelných let) mohou být zodpovědné současné fluktuace falešného vakua, pane Dostále?

Jsem sám, komu připadá, že jste se odpovědi vyhnul tím, že jste začal diskutovat o tom co je falešné a co pravé vakuum? Pokud jde o mě, klidně slovo falešné ignorujte a prostě na tuto celkem logickou námitku odpovězte.

Vaše námitky svědčí o tom, že o problematice mnoho nevíte.

Smile Vaše odpovědi zase svědčí o tom, že nám toho moc nechcete prozradit.

Je-li tomu tak, máte plně k dispozici seznam literatury, kterou jsem prostudoval já. Vyberte si aspoň polovinu a nevyhýbejte se náročnějším textům.

Děkuji za doporučení. Než se však tak stane, očekávám, že ozřejmíte neobjasněné.

S pozdravem

viťas
@;;

Velký třesk?

Vitasovi (z Ne, 05/30/2010 - 21:12)
1. Nijak Vás nevyřazuji z diskuze. Stejně by mi to bylo "houby" platné.
2. Název "základní pole" jsem si nevymyslel sám, ale "podědil" jsem ho - ovšem s celou teorií. Základní práce, již jsem "vylepšil", nese název "Náčrt zobrazení kvantového monochromatického světa", jedna z populárně psaných pak "Vakuum jako základ všeho hmotného". Tyto texty jsou (spolu s dalšími) ovšem k dispozici jen pro mé dobré přátele.
3. O nemožnosti pozorovat "oblohu" v dosti velkém úhlu kolem roviny Galaxie dobře píše J. Grygar - spolu s Z. Horským a P. Mayerem ve své knize "Vesmír". Ve vydání z r. 1979 je pěkný obrázek na str. 62 a výborný text na začátku str. 64. Technika od té doby udělala velký krok dopředu, avšak podstata zůstává! Vámi uvedený odkaz na web spíše svědčí "pro mne" než "pro Vás". Podívejte se na třetí a čtvrtý obrázek, prvé dva Vás mohly poplést. Pro pochopení vizte také: http://astronomia.zcu.cz/objekty/galaxie/1979-nadkupy-galaxii : naše galaxie je velmi praděpodobně také součástí dlouhého vlákna, jež je ve směru Galaktického rovníku (či spíše náš Galaktický rovník je součástí onoho vlákna).
3. Expanze neboli rozpínání vesmíru (či "prostoru") je standardní výklad (teorie). Ale to asi víte. Místo toho uvádím oscilace. Vizte můj článek.
4. Přesto, že jste sám prostudoval jenom populární literaturu, tak mně předhazujete, že je to nedostatečné.
5. F.Hoyle (a další) svou teorii stacionárního vesmíru opustil - a to už dávno. Místo toho nyní propaguje oscilující vesmír. Nikoli cyklický model! On uvažuje "krátkodobé" kmity s průběhem podobným průběhu dvoucestně usměrněného střídavého proudu neboli pulsujícího (tepavého). Zde ovšem vcznikají náhlé body obratu - z původního klesání po oblouku je v dolním bodu náhlý obrat a tedy náhlý vzrůst. Co takto probíhá? Zjednodušeně řečeno, jde o "rozměr" či "velikost" vesmíru. Bo Feng, Mingzhe Li, Yun-Song Piao a Xinmin Zhang uvažují průběh kosmologických veličin podle jednoduchých sinusoid. Moje představa je: podle modulované sinusoidy (obr. 7. v textu).
6. Zatím jsem poznal, že ŽÁDNÁ teorie z výše uvedených nesouhlasí s předpokladem asi 7000 let "starého" vesmíru. Na onom obr. 7. uvádím MILIONY let. (V závěru však píši, že na to nevěřím). Nedovedu tento rozpor vysvětlit, předpokládám, že jde o podobný problém, jakým byl objev fosílií - bez úvahy o celosvětové potopě. Můžete tvrdit, že jsem ve své víře zatvrzelý, budete mít pravdu - ale jenom částečnou. Uvažte také, že člověk bez nějaké víry (důvěry + přesvědčení) nemůže být. Nemám teď na mysli křesťanskou víru, míním jakoukoli víru. Člověk bez víry se stává agnostikem: nevěří NIČEMU a nakonec ani sám sobě. Takovému člověku (pokud se "dostane" tak daleko), nezbývá než "hodit si mašli na krk".

Mefik dne Po, 05/31/2010 - 10:00.
Myslíte, že jsem se o fluktuacích vakua a Planckovských veličinách (délce, času) dosud nedověděl? Prosím, prostudujte si tuto oblast důkladněji - a zjistíte, že "tyto jevy BYLY odpovědné za nerovnoměrnosti v reliktním záření" - podle standardního modelu. Za zvětšení uvedených submikroskopických fluktuací do dnešních desítek miliónů světelných let se POKLÁDÁ rozpínání vesmíru, hlavně to počáteční - inflační. Takže, podle oné standardní teorie počáteční fluktuace právě rodícího se vesmíru a dnešní flujktuace vakua spolu SOUVISEJÍ! Tím, že tvrdíte opak; vlastně standartní přístup zpochybňujete! Takto - nepřímo - vlastně podporujete "mne" - když jste mě chtěl jaksi ztrapnit. Paradox!
Po, 05/31/2010 - 10:13.
"Z ...obrázku z wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:WMAP_2008.png je vidět, že zhruba veprostřed, jižně od rovníku je oblast o úhlovém průměru cca 20 stupňů, která je chladnější než průměrná teplota oblohy...": Uvědomte si prosím, že jde o rozdíly řádu -4, tj. desetitisín!
"JAK za tak giganticky velikou chladnější oblast (rozhodně mnoho set milionů světelných let) mohou být zodpovědné současné fluktuace falešného vakua, pane Dostále?" Teď je to vedle naprosto: v současnosti žádné falešné vakuum neexistuje! To mělo existovat "těsně" po velkém třesku, po inflační fázi rozpínání, kdy stav "vesmíru" (zvaný "falešné vakuum") měl prudkost rozpínání "přibrzdit", takže následovalo rozpínání pozvolné.
Závěr:
Vaše námitky svědčí o tom, že o problematice mnoho nevíte. Asi jste načerpal vědomosti z wikipedie či čehosi podobného a kosmologii pravděpodobně NESTUDUJETE (tedy důkladně nepročítáte různé knihy a časopisy a už vůbec si zřejmě neděláte výpisky). Je-li tomu tak, máte plně k dispozici seznam literatury, kterou jsem prostudoval já. Vyberte si aspoň polovinu a nevyhýbejte se náročnějším textům.

pan Dostál II

Z toho obrázku z wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:WMAP_2008.png je vidět, že zhruba veprostřed, jižně od rovníku je oblast o úhlovém průměru cca 20 stupňů, která je chladnější než průměrná teplota oblohy (v námi zkoumané mikrovlnné oblasti). JAK za tak giganticky velikou chladnější oblast (rozhodně mnoho set milionů světelných let) mohou být zodpovědné současné fluktuace falešného vakua, pane Dostále?

Customize This