Růst korálových útesů

Ariel A. Roth
Institut pro výzkum v geologických vědách

Origins (Počátky) 6(2): 88-95 (1979).

(Z http://www.grisda.org/origins/06088.htm přeložil M. T. - 8/2011)

Za klidné měsíčné noci roku 1890 plul britskoindický parník Quetta Torresovým průlivem blízko Thursday Island (Ostrov Čtvrtek) u severní Austrálie. Zmíněný průliv se nalézá na severním konci Velkého korálového útesu, největšího komplexu korálových útesů na světě. Náhle zavadila loď o ostrou špičku útesu, která jí rozervala dvě třetiny dna, a během tří minut se potopila. V důsledku tohohle nečekaného setkání tak zahynula skoro polovina z 293 cestujících parníku. Průliv byl v letech 1802 až 1860 pečlivě zmapován, a v místech, kde loď ztroskotala, se žádný útes správně neměl nacházet. Někteří si kladli otázku (např. Ladd 1961), zda bylo možné, aby útes od posledního měření hloubky do roku 1890 rostl dost rychle na to, aby způsobil tuhle tragédii.

Otázka tempa růstu korálových útesů vzbuzuje značný zájem, nejen proto, že náraz do útesu může vést ke ztroskotání lodi, nýbrž kvůli stanovení doby, za kterou tyhle rozsáhlé struktury vzniknou. Řada nezodpovězených otázek ohledně pomalého tempa poklesu a vzestupu vodní hladiny a velkých rychlostí nutných k zaplavení útesu (např. Schlager 1979) nedává vědcům spát. Někteří z nich si také kladou otázku, zda tyhle obří struktury mohly vyrůst za oněch pár tisíc let, po která podle Bible existuje život na zemi. Zdá se však, že s australským Velkým korálovým útesem nebudou v tomto ohledu žádné problémy. Je sice přes 2000 km dlouhý a sahá do vzdálenosti 320 km od pobřeží, vrty v něm provedené narazily však v hloubce necelých 200 metrů (Stoddart 1969) na křemičitý písek (typ usazenin, které netvoří koráli), což svědčí o tom, že jde o velmi mělkou strukturu, která ke svému vývoji nepotřebuje nutně nějakou závratně dlouhou dobu. Na druhé straně vrty provedené na atolu Enewetak (Eniwetok) (obrázek 1) v západním Pacifiku zaznamenaly pravděpodobnou vrstvu korálů až do hloubky 1405 metrů, než se dostaly na čedičový podklad (Ladd a Schlanger 1960). Tempo růstu odhadované většinou badatelů by pak znamenalo, že k vytvoření tak silného korálového útesu je zapotřebí přinejmenším několik desítek až stovek tisíc let. Zhodnotíme zde výchozí premisy takovýchto odhadů, ale nejdřív se zamyslíme nad některými charakteristickými rysy organizmů, které korálové útesy tvoří.

Růst korálových útesů_1-pohled z výšky.jpg
OBRÁZEK 1. Část atolu Enewetak, Marshallovy ostrovy. Vpravo od středu je atolon Perry. Jde o největší atolon na obrázku – je dlouhý 2.3 km. Mělká laguna atolu je nalevo od útesu, zatímco hluboký oceán je vpravo.

Korálové útesy vznikají činností nejrůznějších organizmů, které z mořské vody luhují uhličitany (oxid vápenatý). Velká množství uhličitanů pro růst útesů mohou obstarávat měkkýši, dírkovci a mechovky; za jejich nejdůležitější dodavatele jsou však považováni korálnatci a jejich symbiotické řasy. Zdá se, že pro růst korálových útesů má zásadní význam teplo; tyto útesy tak vznikají pouze v teplých vodách tropických a západních oblastí světových oceánů. Důležitým faktorem pro růst korálových útesů je také světlo. Korálnatci jsou živočichové žijící v koloniích (obrázek 2), do kterých se většinou začleňují i symbiotické řasy, které potřebují světlo. Korálové útesy nemohou prostě bez světla dobře prospívat. Dokládají to četné „utonulé“ (v podstatě mrtvé) útesy, které nacházíme v oceánech v hloubkách od několika metrů po více než kilometr (Macintyre 1972; Shepard 1973, str. 354; Ladd, Newman a Sohl 1974; Purdy 1974).

Růst korálových útesů_2-trs korálnatců.jpg
OBRÁZEK 2. Podrobný snímek části vrcholku trsu korálnatců Acropora formosa – větevník křehký z laguny atolu Enewetak. V každém „pohárku“ na vrcholku žije jediný korálnatec. Vrcholek je dlouhý asi 25 mm.

Konstatoval jsem již, že koráli na Enewetaku v podstatě přestávají růst v hloubce pod 50 m. Hraje-li světlo tak zásadní roli v jejich růstu, pak se může zdát divné, jak mohou útesy jako je Enewetak sahat do hloubky 1405 m, kde vládne prakticky úplná tma. Dnešní vysvětlení zní, že v minulosti byla ona část dna Tichého oceánu, na které vyrostl Enewetak, na úrovni hladiny, a zvolna klesala s tím, jak útes na hladině či blízko ní rostl.

Korálové útesy obestírá celá řada dalších fascinujících záhad týkajících se jejich morfologie, výživy i způsobu života, jejichž studium jde bohužel za rámec tohoto krátkého článku.

Tempo růstu korálů i korálových útesů studovala řada vědců. Chave, Smith a Roy (1972) analyzovali některá zjištění jiných badatelů a uvažují o míře čistého přírůstku 0.8 až 26 mm za rok. Míra čistého přírůstku hmoty útesu představuje celkovou hmotnost uhličitanů, od které odečteme ztráty uhličitanů způsobené biologickými, chemickými i fyzikálními procesy. Odum a Odum (1955) uvažovali o tempu růstu 80 mm za rok. Smith a Kinsey (1976) analyzovali oběh kysličníku uhličitého v mořské vodě a uvažovali o růstu 2-5 mm za rok. Adey (1978) má za to, že pro útesy v Atlantiku je tohle číslo je příliš nízké, a že zřejmě rostou 2-3krát rychleji.

Shora uvedená čísla jsou v příkrém rozporu s některými údaji založenými na skutečných měřeních hloubky útesů. Sewell (1935) hovoří o 280 mm za rok u Andamanských ostrovů v Bengálském zálivu a Verstelle (1932) uvádí maximální tempo růstu 414 mm za rok u Celebesu. Tento údaj by svědčil o tom, že k vytvoření 1405 m hlubokého útesu Enewetak by stačilo méně než 3400 let.

Otázkou zůstává, proč se odhady založené obvykle na tempu růstu korálů a na měřeních jejich hloubky liší o jeden či dva řády. Uvedeme několik možných vysvětlení. 1) Většina odhadů tempa růstu korálových útesů je založena na tempu růstu na povrchu útesu. Z pokusů, které jsem provedl, vyplývá, že na mořské hladině brání přirozené ultrafialové světlo růstu korálů; zdá se však, že důsledky tohoto jevu nejsou zas tak výrazné, aby vysvětlily, proč se liší měření na hladině od měření prováděných ve větší hloubce o dva řády. 2) Povrch útesu, kde se provádí většina studií, není asi ideálním místem ke zjišťování možné míry růstu útesu. Organizmy tvořící útes občas zabije během velmi nízké vody vzduch a další růst vzhůru tohle riziko ještě zvyšuje. Například pomalé klesání oceánského dna by vedlo k potápění útesu pod hladinu, kde by byl možný jeho rychlejší růst, který by pak zase bránil tomu, aby se útes nepotápěl příliš. Na rozdíl od tohoto procesu brání růstu útesů, které jsou již na hladině oceánu, okolní vzduch. 3) Dalším faktorem je, že tempo růstu korálů i jiných organizmů na útesu není asi jediným zdrojem uhličitanů, ze kterých je útes složen. Schroeder a Zankl (1974) poukazují na to, že útes může fungovat jako filtr zachycující určité množství uhličitanů rozpuštěných v mořské vodě proudící kolem. Také usazeniny na dně oceánu či blízko něho by zřejmě mohly přispět k růstu útesu, jelikož Lonsdale, Normark a Newman (1972) zjistili, že písek v okolí hory Horizon Guyot (podmořské stolové hory vypínající se do výšky 3 km ze dna Tichého oceánu) proudí vzhůru unášen proudy mořského dmutí. Za podobných okolností by některé z rychle rostoucích korálů blízko povrchu útesu (obrázek 3) urychlovaly usazování uhličitanů zachycováním usazenin vzlínajících po útesu. V téhle situaci by nemusely celou masu útesu tvořit živí koráli; sloužili by jen jako kostra, na kterou by se nabalovaly usazeniny.

Růst korálových útesů_3-porost korálů.jpg
OBRÁZEK 3. Porost korálů Acropora formosa na atolu Enewetak. Jednotlivé větve mají v průměru asi 10 mm.

Nejrychleji ze všech korálů rostl podle dochovaných zpráv druh Acropora cervicornis – větevník parožnatý (obrázek 4). Lewis et al. (1968) u něj zjistili maximální přírůstek 264 mm za rok. Shinn (1976) studoval růst tohohle druhu po zničení původního porostu hurikánem blízko Floridy. Odhadl, že jedna větev korálu vyroste každoročně o 100 mm. Zjistil také, že jelikož jsou zvyklí se větvit (několik nových větví se vždy objeví na jediné větvi původní), věnuje živočich více energie tvorbě hustého porostu než prodlužování jediné větve (pro příklad viz obrázek 3). Za těchto podmínek neustálého větvení by byla produkce uhličitanů spíše geometrická než lineární a mohla by více přispívat k mohutnosti uhličitanové základny útesu. Gladfelter, Monahan a Gladfelter (1978) udávají rychlost 99 mm za rok pro druh Acropora palmata – větevník dlanitý u Panenských ostrovů. Někteří obří koráli (obrázek 5) rostou mnohem pomaleji.

Růst korálových útesů_4-osamělá kolonie.jpg
OBRÁZEK 4. Osamělá kolonie druhu Acropora cervicornis blízko Florida Keys. U tohoto druhu byla pozorována rychlost růstu až 260 mm za rok. Kolonie je asi 40 cm vysoká. Obklopuje ji velké množství jiných korálnatců zvaných laločnice.

Růst korálových útesů_5-mohutný korál.jpg
OBRÁZEK 5. Mohutný, ale pomalu rostoucí korál blízko Florida Keys. Polokoule má průměr asi 1 m.

Vzlínání sedimentů pod hladinou podél útesů může urychlit občasný tajfun, který se přes útesy přežene. Maragos, Baines a Beveridge (1973) napsali, že roku 1972 byla za pár hodin během cyklónu Bebe vyzdvižena zpod hladiny 3.5 m vysoká, 37 m široká a 18 km dlouhá hradba korálové tříště u atolu Funafuti. 2 metry vysoké korálové bloky byly vyzdviženy u atolu Jaluit (další korálový útes v Pacifiku) během tajfunu roku 1958. Také tam se vytvořila nová korálová hradba (Wiens 1962, tabule 19 a 35).

Shora zmíněné tři hlavní faktory naznačují, že růst útesu může být mnohem rychlejší než by se dalo soudit z povrchových měření. Daly by se tak vysvětlit velké rozdíly mezi popisovanými rychlostmi růstu útesů. Než si však učiníme konečný obrázek, musíme také zvážit ty faktory, které přispívají k opotřebení útesů. Patří sem: 1) ničení koralovory (organizmy, které útesy navrtávají) (Macintyre 1972), 2) možný chemický rozklad, a 3) mechanická destrukce vlnami a spodními víry podél okraje útesu.

Z pokusů, které jsem prováděl se svými doktorandy, vyplývá, že je možné přinejmenším dočasně skoro zdvojnásobit rychlost růstu korálů zvýšením teploty o 5 stupňů či zvýšením obsahu uhličitanových iontů v mořské vodě. Jaký mohou mít tyhle poznatky vztah k rychlostem růstu korálových útesů v minulosti, to je třeba teprve zjistit. Nicméně četná fakta svědčí o tom, že rychlosti růstu korálových útesů mohou být mnohem vyšší, než kolik činí některé odhady pomalého růstu vyskytující se v literatuře. Naše současné znalosti určitě takový rychlý růst nevylučují; některé faktory to zcela jistě podporují.

Odkazy

• Adey, W.H. 1978. Coral reef morphogenesis: a multidimensional model. Science 202:831-837.
• Chave, K.E., S.V. Smith, and K.J. Roy. 1972. Carbonate production by coral reefs. Marine Geology 12:123-140.
• Gladfelter, E.H., R.K. Monahan, and W.B. Gladfelter. 1978. Growth rates of five reef-building corals in the northeastern Caribbean. Bulletin of Marine Science 28:728-734.
• Ladd, H.S. 1961. Reef building. Science 134:703-715.
• Ladd, H.S., W.A. Newman, and N.F. Sohl. 1974. Darwin Guyot, the Pacific's oldest atoll. Proceedings of the Second International Coral Reef Symposium 2:513-522.
• Ladd, H.S., and S.O. Schlanger. 1960. Drilling operations on Eniwetok Atoll, Bikini and nearby atolls, Marshall Islands. U.S. Geological Survey Professional Paper 260Y:863-905.
• Lewis, J.B., F. Axelsen, I. Goodbody, C. Page, and G. Chislett. 1968. Comparative growth rates of some reef corals in the Caribbean. Marine Sciences Manuscript Report 10. McGill University.
• Lonsdale, P., W.R. Normark, and W.A. Newman. 1972. Sedimentation and erosion on Horizon Guyot. Geological Society of America Bulletin 83:289-316.
• Macintyre, I.G. 1972. Submerged reefs of eastern Caribbean. American Association of Petroleum Geologists 56:720-738.
• Maragos, J.E., G.B.K. Baines, and P.J. Beveridge. 1973. Tropical cyclone Bebe creates a new land formation on Funafuti Atoll. Science 181:1161-1164.
• Odum, H.T. and E.P. Odum. 1955. Trophic structure and productivity of a windward coral reef community on Eniwetok Atoll. Ecological Monographs 25(3):291-320.
• Purdy, E.G. 1974. Reef configurations: cause and effect. In L.F. Laporte, ed. Reefs in Time and Space, pp. 9-76. Society of Economic Paleontologists and Mineralogists Special Publication 18.
• Schlager, W. 1979. Drowning of carbonate platforms. Geological Society of America Abstracts 11(7):511-512.
• Schroeder, J.H. and H. Zankl. 1974. Dynamic reef formation: a sedimentological concept based on studies of Recent Bermuda and Bahama reefs. Proceedings of the Second International Coral Reef Symposium 2:413-428.
• Sewell, R.B.S. 1935. Studies on coral and coral-formations in Indian waters. Geographic and Oceanographic Research in Indian Waters No. 8. Memoirs of the Asiatic Society of Bengal 9:461-539.
• Shepard, F.P. 1973. Submarine geology. 3rd ed. Harper & Row, New York.
• Shinn, E.A. 1976. Coral reef recovery in Florida and the Persian Gulf. Environmental Geology 1:241-254.
• Smith, S.V. and D.W. Kinsey. 1976. Calcium carbonate production, coral reef growth, and sea level change. Science 194:937-939.
• Stoddart, D.R. Ecology and morphology of Recent coral reefs. Biological Reviews 44:433-498.
• Verstelle, J. Th. 1932. The growth rate at various depths of coral reefs in the Dutch East Indian Archipelago. Treubia 14:117-126.
• Wiens, H.J. 1962. Atoll environment and ecology. Yale University Press, New Haven and London.

PřílohaVelikost
Růst korálových útesů.doc193.5 KB
Průměr: 3.9 (13 votes)

Eva

Smrt je oddělení od Boha. Bůh nás stvořil jako svoje děti. Tzn. naše existence (podstata našeho bytí) je věčná, jako je věčný Bůh (nemá začátek ani konec – je mimo čas). Naše hmotná těla a všechna zvířata byla původně v ráji nesmrtelná a lidé by po nějaké době (viz Adamův věk – ca. 900 let) odešli do nebe.
Tím, že A+E zhřešili, tak se odvrátili od Boha a tím vznikla smrt. My vnímáme pouze fyzikální podstatu smrti – smrt těla. Ale podstata smrti je odloučení věčné bytosti od Boha. Existence bez Boha se nazývá peklo – věčná temnota, veškeré zlo, nenávist, hrůza, všechny neřesti atd. všech lidí a démonů.
Pokud se někomu chce v této hrůze přebývat, tak si to musí svou svobodnou vůlí zvolit. Bůh ho chce až do konce jeho života zachránit. Jenže lidé si myslí že jejich ego je to nejlepší, co nejvíce si „užít“ atd.
Toto je opravu ta nejlepší cesta pryč od Boha se všemi důsledky.

PP

ad - tak budeme zachráněni před věčnou smrtí v pekle.

Mohl byste mi PROSÍM vysvětlit pojem "věčná smrt v pekle"?
Jaký je rozdíl mezi smrtí dočasnou a věčnou a jakým způsobem si člověk uvědomuje svoji smrt?
máte na mysli věčný život, nebo věčnou existenci?
Jak si lidská bytost uvědomuje svoji smrt?
A když se hřích A+E dotkl podle vás i zvířat, jakým způsoben se jich následně dotýká spasení Ježíšem? Přijdou zvířata taky do nebe, event do pekla?

Jak to všechno je?

ad - Lidé by tu žili dlouhou dobu a pak by se dostali do Nebe.

CO JE TO - PAK ??? Jak by se dostali do nebe PAK? PO ČEM?

Censurion

Smrt je především věčné oddělení bytosti od Boha. Původně v ráji byli všichni v dokonalé jednotě s Bohem. Proto tu nemohla být smrt. Lidé by tu žili dlouhou dobu a pak by se dostali do Nebe. Nikde tu nebylo nic zlého. Až do okamžiku, kdy se Adam s Evou rozhodli podle své svobodné vůle, že odmítnou Boží vůli a budou si žít podle svého. Tím ale odpadli od Boha a celý svět se jejich vinou dostal do područí hříchu a tím i smrti. Čili smrt je tu teprve od tohoto okamžiku a ne odjakživa.
Aby nás Bůh zachránil, tak poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a svou smrtí na kříži vykoupil svět. Pokud jej přijmeme jako svého Boha a Spasitele a změníme svůj život, tak budeme zachráněni před věčnou smrtí v pekle. Pokud jej odmítneme, tak nám není pomoci.

PP

ad - Pokud by podle evoluce probíhalo zabíjení stovky milionů let, pak chybí důvod, proč by nás měl Ježíš svou smrtí vykoupit, když smrt je tu odjakživa jako nedílná součást přírody.

Proč mluvíte o "zabíjení"? cožpak organismus ztrácí život jen zabitím? Živý organismus má svoji konečnou životnost a po její uplynutí organismus umírá - i bez zabití.

ad - Bůh svým Světlem stvořil 1. den

Jak to? "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi" a oddělil Světlo od Tmy.

Vidíte ten text? máte jej před očima? NA POČÁTKU stvořil...atd...ne že BŮH STVOŘIL POČÁTEK.
Nikde není psáno, že Bůh stvořil ČAS, ani že Bůh stvořil DEN.
Stvoření nebe a země je pouze /biblický/ pevný bod, od kterého se začíná odměřovat čas - ve smyslu mytologicko-duchovním, ne fyzikálním.

Proč si pořád do těch veršů něco dosazujete a formujete je?

Obrázek uživatele Šriber

PP

Snahy vykládat stvořitelský týden jako časová období pocházejí z evolučního smýšlení.

Divné, že se objevili ještě před vznikem evoluční teorie, dokonce před Darwinovým narozením...

smrti jako důsledku hříchu a o zahlazení (zničení) smrti, čili spasení a vzkříšení z mrtvých

Já jsem za to rád. Představa absence smrti je vážně děsivá...

Pokud by podle evoluce probíhalo zabíjení stovky milionů let, pak chybí důvod, proč by nás měl Ježíš svou smrtí vykoupit, když smrt je tu odjakživa jako nedílná součást přírody.

Přesně tak. Proto jsou krecíci tak moc proti, protože by se jim ta jejich fantasmagorie zhroutila...

Teprve člověk svým hříchem všechno zničil.

Jistě. Dva lidé svým činem přivodili zkázu nejen sobě, ale tak svým potomkům a celé biosféře až do soudného dne...
Spravedlnost jak vyšitá...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Obrázek uživatele Šriber

Eva

nazve náboženství kořenem všeho zla

To nebyl on, ve skutečnosti byl proti. Vymohl si alespoň ten otazník...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

PP

A smrt není dobrá?...Proč? Protože se člověku nechce umírat? Smrt je součástí koloběhu života a je nezbytná... Jestli je něco fakt lživý blud, který nemá oporu v pozorovaném, ale jen v něčím výkladu Bible, pak je to absence smrti... Ta tu totiž byla vždy, od prvního živého oranismu...

Eva

Bůh svým Světlem stvořil 1. den (započal náš čas). Až do 4. dne osvěcovalo Zemi Boží Světlo, které nepotřebuje ke svému svitu hmotu a teprve 4. dne Bůh vytvořil fyzikální nosiče světla (Slunce a Měsíc). My vnímáme světlo pouze jako proud fotonů, ale původ světla je v Bohu.
Jinak pokud odmítáme stvořitelský týden (7 x 24hod.), tak Bible ztrácí svou oporu v čase. Pokud by podle evoluce probíhalo zabíjení stovky milionů let, pak chybí důvod, proč by nás měl Ježíš svou smrtí vykoupit, když smrt je tu odjakživa jako nedílná součást přírody. Genese nám říká, že všechno stvořil Bůh jako dobré. Teprve člověk svým hříchem všechno zničil. A proto potřebuje vykoupení.

PP

ad - Světlo je třeba chápat biblicky a nikoliv fyzikálně. Oddělení světla od tmy má hlavně smysl duchovní a teprve pak fyzikální

Přesně tak.
A první, co Bůh realizoval Slovem, vlastně úplně primární akt, bylo - že ODDĚLIL SVĚTLO OD TMY.
A byl den první...

Proč tedy do toho nádherného verše, který zní jak chorál, doslova vlámete tu nemožnou konstrukci o dvacetičtyřhodinovém dnu, který je /podle Vás/ definován dnem a nocí z hlediska současného člověka?

Eva

Světlo je třeba chápat biblicky a nikoliv fyzikálně. Oddělení světla od tmy má hlavně smysl duchovní a teprve pak fyzikální. Uvádím některé pasáže z Bible:

Izajáš 9:1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Izajáš 60:1 „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.

Izajáš 60:19 Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. 20 Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily.

Matouš 5:14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Jan 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

1 Janův 1:5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.

Zjevení Janovo 21:23 To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek.

Zjevení Janovo 22:5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Customize This