Růst korálových útesů

Ariel A. Roth
Institut pro výzkum v geologických vědách

Origins (Počátky) 6(2): 88-95 (1979).

(Z http://www.grisda.org/origins/06088.htm přeložil M. T. - 8/2011)

Za klidné měsíčné noci roku 1890 plul britskoindický parník Quetta Torresovým průlivem blízko Thursday Island (Ostrov Čtvrtek) u severní Austrálie. Zmíněný průliv se nalézá na severním konci Velkého korálového útesu, největšího komplexu korálových útesů na světě. Náhle zavadila loď o ostrou špičku útesu, která jí rozervala dvě třetiny dna, a během tří minut se potopila. V důsledku tohohle nečekaného setkání tak zahynula skoro polovina z 293 cestujících parníku. Průliv byl v letech 1802 až 1860 pečlivě zmapován, a v místech, kde loď ztroskotala, se žádný útes správně neměl nacházet. Někteří si kladli otázku (např. Ladd 1961), zda bylo možné, aby útes od posledního měření hloubky do roku 1890 rostl dost rychle na to, aby způsobil tuhle tragédii.

Otázka tempa růstu korálových útesů vzbuzuje značný zájem, nejen proto, že náraz do útesu může vést ke ztroskotání lodi, nýbrž kvůli stanovení doby, za kterou tyhle rozsáhlé struktury vzniknou. Řada nezodpovězených otázek ohledně pomalého tempa poklesu a vzestupu vodní hladiny a velkých rychlostí nutných k zaplavení útesu (např. Schlager 1979) nedává vědcům spát. Někteří z nich si také kladou otázku, zda tyhle obří struktury mohly vyrůst za oněch pár tisíc let, po která podle Bible existuje život na zemi. Zdá se však, že s australským Velkým korálovým útesem nebudou v tomto ohledu žádné problémy. Je sice přes 2000 km dlouhý a sahá do vzdálenosti 320 km od pobřeží, vrty v něm provedené narazily však v hloubce necelých 200 metrů (Stoddart 1969) na křemičitý písek (typ usazenin, které netvoří koráli), což svědčí o tom, že jde o velmi mělkou strukturu, která ke svému vývoji nepotřebuje nutně nějakou závratně dlouhou dobu. Na druhé straně vrty provedené na atolu Enewetak (Eniwetok) (obrázek 1) v západním Pacifiku zaznamenaly pravděpodobnou vrstvu korálů až do hloubky 1405 metrů, než se dostaly na čedičový podklad (Ladd a Schlanger 1960). Tempo růstu odhadované většinou badatelů by pak znamenalo, že k vytvoření tak silného korálového útesu je zapotřebí přinejmenším několik desítek až stovek tisíc let. Zhodnotíme zde výchozí premisy takovýchto odhadů, ale nejdřív se zamyslíme nad některými charakteristickými rysy organizmů, které korálové útesy tvoří.

Růst korálových útesů_1-pohled z výšky.jpg
OBRÁZEK 1. Část atolu Enewetak, Marshallovy ostrovy. Vpravo od středu je atolon Perry. Jde o největší atolon na obrázku – je dlouhý 2.3 km. Mělká laguna atolu je nalevo od útesu, zatímco hluboký oceán je vpravo.

Korálové útesy vznikají činností nejrůznějších organizmů, které z mořské vody luhují uhličitany (oxid vápenatý). Velká množství uhličitanů pro růst útesů mohou obstarávat měkkýši, dírkovci a mechovky; za jejich nejdůležitější dodavatele jsou však považováni korálnatci a jejich symbiotické řasy. Zdá se, že pro růst korálových útesů má zásadní význam teplo; tyto útesy tak vznikají pouze v teplých vodách tropických a západních oblastí světových oceánů. Důležitým faktorem pro růst korálových útesů je také světlo. Korálnatci jsou živočichové žijící v koloniích (obrázek 2), do kterých se většinou začleňují i symbiotické řasy, které potřebují světlo. Korálové útesy nemohou prostě bez světla dobře prospívat. Dokládají to četné „utonulé“ (v podstatě mrtvé) útesy, které nacházíme v oceánech v hloubkách od několika metrů po více než kilometr (Macintyre 1972; Shepard 1973, str. 354; Ladd, Newman a Sohl 1974; Purdy 1974).

Růst korálových útesů_2-trs korálnatců.jpg
OBRÁZEK 2. Podrobný snímek části vrcholku trsu korálnatců Acropora formosa – větevník křehký z laguny atolu Enewetak. V každém „pohárku“ na vrcholku žije jediný korálnatec. Vrcholek je dlouhý asi 25 mm.

Konstatoval jsem již, že koráli na Enewetaku v podstatě přestávají růst v hloubce pod 50 m. Hraje-li světlo tak zásadní roli v jejich růstu, pak se může zdát divné, jak mohou útesy jako je Enewetak sahat do hloubky 1405 m, kde vládne prakticky úplná tma. Dnešní vysvětlení zní, že v minulosti byla ona část dna Tichého oceánu, na které vyrostl Enewetak, na úrovni hladiny, a zvolna klesala s tím, jak útes na hladině či blízko ní rostl.

Korálové útesy obestírá celá řada dalších fascinujících záhad týkajících se jejich morfologie, výživy i způsobu života, jejichž studium jde bohužel za rámec tohoto krátkého článku.

Tempo růstu korálů i korálových útesů studovala řada vědců. Chave, Smith a Roy (1972) analyzovali některá zjištění jiných badatelů a uvažují o míře čistého přírůstku 0.8 až 26 mm za rok. Míra čistého přírůstku hmoty útesu představuje celkovou hmotnost uhličitanů, od které odečteme ztráty uhličitanů způsobené biologickými, chemickými i fyzikálními procesy. Odum a Odum (1955) uvažovali o tempu růstu 80 mm za rok. Smith a Kinsey (1976) analyzovali oběh kysličníku uhličitého v mořské vodě a uvažovali o růstu 2-5 mm za rok. Adey (1978) má za to, že pro útesy v Atlantiku je tohle číslo je příliš nízké, a že zřejmě rostou 2-3krát rychleji.

Shora uvedená čísla jsou v příkrém rozporu s některými údaji založenými na skutečných měřeních hloubky útesů. Sewell (1935) hovoří o 280 mm za rok u Andamanských ostrovů v Bengálském zálivu a Verstelle (1932) uvádí maximální tempo růstu 414 mm za rok u Celebesu. Tento údaj by svědčil o tom, že k vytvoření 1405 m hlubokého útesu Enewetak by stačilo méně než 3400 let.

Otázkou zůstává, proč se odhady založené obvykle na tempu růstu korálů a na měřeních jejich hloubky liší o jeden či dva řády. Uvedeme několik možných vysvětlení. 1) Většina odhadů tempa růstu korálových útesů je založena na tempu růstu na povrchu útesu. Z pokusů, které jsem provedl, vyplývá, že na mořské hladině brání přirozené ultrafialové světlo růstu korálů; zdá se však, že důsledky tohoto jevu nejsou zas tak výrazné, aby vysvětlily, proč se liší měření na hladině od měření prováděných ve větší hloubce o dva řády. 2) Povrch útesu, kde se provádí většina studií, není asi ideálním místem ke zjišťování možné míry růstu útesu. Organizmy tvořící útes občas zabije během velmi nízké vody vzduch a další růst vzhůru tohle riziko ještě zvyšuje. Například pomalé klesání oceánského dna by vedlo k potápění útesu pod hladinu, kde by byl možný jeho rychlejší růst, který by pak zase bránil tomu, aby se útes nepotápěl příliš. Na rozdíl od tohoto procesu brání růstu útesů, které jsou již na hladině oceánu, okolní vzduch. 3) Dalším faktorem je, že tempo růstu korálů i jiných organizmů na útesu není asi jediným zdrojem uhličitanů, ze kterých je útes složen. Schroeder a Zankl (1974) poukazují na to, že útes může fungovat jako filtr zachycující určité množství uhličitanů rozpuštěných v mořské vodě proudící kolem. Také usazeniny na dně oceánu či blízko něho by zřejmě mohly přispět k růstu útesu, jelikož Lonsdale, Normark a Newman (1972) zjistili, že písek v okolí hory Horizon Guyot (podmořské stolové hory vypínající se do výšky 3 km ze dna Tichého oceánu) proudí vzhůru unášen proudy mořského dmutí. Za podobných okolností by některé z rychle rostoucích korálů blízko povrchu útesu (obrázek 3) urychlovaly usazování uhličitanů zachycováním usazenin vzlínajících po útesu. V téhle situaci by nemusely celou masu útesu tvořit živí koráli; sloužili by jen jako kostra, na kterou by se nabalovaly usazeniny.

Růst korálových útesů_3-porost korálů.jpg
OBRÁZEK 3. Porost korálů Acropora formosa na atolu Enewetak. Jednotlivé větve mají v průměru asi 10 mm.

Nejrychleji ze všech korálů rostl podle dochovaných zpráv druh Acropora cervicornis – větevník parožnatý (obrázek 4). Lewis et al. (1968) u něj zjistili maximální přírůstek 264 mm za rok. Shinn (1976) studoval růst tohohle druhu po zničení původního porostu hurikánem blízko Floridy. Odhadl, že jedna větev korálu vyroste každoročně o 100 mm. Zjistil také, že jelikož jsou zvyklí se větvit (několik nových větví se vždy objeví na jediné větvi původní), věnuje živočich více energie tvorbě hustého porostu než prodlužování jediné větve (pro příklad viz obrázek 3). Za těchto podmínek neustálého větvení by byla produkce uhličitanů spíše geometrická než lineární a mohla by více přispívat k mohutnosti uhličitanové základny útesu. Gladfelter, Monahan a Gladfelter (1978) udávají rychlost 99 mm za rok pro druh Acropora palmata – větevník dlanitý u Panenských ostrovů. Někteří obří koráli (obrázek 5) rostou mnohem pomaleji.

Růst korálových útesů_4-osamělá kolonie.jpg
OBRÁZEK 4. Osamělá kolonie druhu Acropora cervicornis blízko Florida Keys. U tohoto druhu byla pozorována rychlost růstu až 260 mm za rok. Kolonie je asi 40 cm vysoká. Obklopuje ji velké množství jiných korálnatců zvaných laločnice.

Růst korálových útesů_5-mohutný korál.jpg
OBRÁZEK 5. Mohutný, ale pomalu rostoucí korál blízko Florida Keys. Polokoule má průměr asi 1 m.

Vzlínání sedimentů pod hladinou podél útesů může urychlit občasný tajfun, který se přes útesy přežene. Maragos, Baines a Beveridge (1973) napsali, že roku 1972 byla za pár hodin během cyklónu Bebe vyzdvižena zpod hladiny 3.5 m vysoká, 37 m široká a 18 km dlouhá hradba korálové tříště u atolu Funafuti. 2 metry vysoké korálové bloky byly vyzdviženy u atolu Jaluit (další korálový útes v Pacifiku) během tajfunu roku 1958. Také tam se vytvořila nová korálová hradba (Wiens 1962, tabule 19 a 35).

Shora zmíněné tři hlavní faktory naznačují, že růst útesu může být mnohem rychlejší než by se dalo soudit z povrchových měření. Daly by se tak vysvětlit velké rozdíly mezi popisovanými rychlostmi růstu útesů. Než si však učiníme konečný obrázek, musíme také zvážit ty faktory, které přispívají k opotřebení útesů. Patří sem: 1) ničení koralovory (organizmy, které útesy navrtávají) (Macintyre 1972), 2) možný chemický rozklad, a 3) mechanická destrukce vlnami a spodními víry podél okraje útesu.

Z pokusů, které jsem prováděl se svými doktorandy, vyplývá, že je možné přinejmenším dočasně skoro zdvojnásobit rychlost růstu korálů zvýšením teploty o 5 stupňů či zvýšením obsahu uhličitanových iontů v mořské vodě. Jaký mohou mít tyhle poznatky vztah k rychlostem růstu korálových útesů v minulosti, to je třeba teprve zjistit. Nicméně četná fakta svědčí o tom, že rychlosti růstu korálových útesů mohou být mnohem vyšší, než kolik činí některé odhady pomalého růstu vyskytující se v literatuře. Naše současné znalosti určitě takový rychlý růst nevylučují; některé faktory to zcela jistě podporují.

Odkazy

• Adey, W.H. 1978. Coral reef morphogenesis: a multidimensional model. Science 202:831-837.
• Chave, K.E., S.V. Smith, and K.J. Roy. 1972. Carbonate production by coral reefs. Marine Geology 12:123-140.
• Gladfelter, E.H., R.K. Monahan, and W.B. Gladfelter. 1978. Growth rates of five reef-building corals in the northeastern Caribbean. Bulletin of Marine Science 28:728-734.
• Ladd, H.S. 1961. Reef building. Science 134:703-715.
• Ladd, H.S., W.A. Newman, and N.F. Sohl. 1974. Darwin Guyot, the Pacific's oldest atoll. Proceedings of the Second International Coral Reef Symposium 2:513-522.
• Ladd, H.S., and S.O. Schlanger. 1960. Drilling operations on Eniwetok Atoll, Bikini and nearby atolls, Marshall Islands. U.S. Geological Survey Professional Paper 260Y:863-905.
• Lewis, J.B., F. Axelsen, I. Goodbody, C. Page, and G. Chislett. 1968. Comparative growth rates of some reef corals in the Caribbean. Marine Sciences Manuscript Report 10. McGill University.
• Lonsdale, P., W.R. Normark, and W.A. Newman. 1972. Sedimentation and erosion on Horizon Guyot. Geological Society of America Bulletin 83:289-316.
• Macintyre, I.G. 1972. Submerged reefs of eastern Caribbean. American Association of Petroleum Geologists 56:720-738.
• Maragos, J.E., G.B.K. Baines, and P.J. Beveridge. 1973. Tropical cyclone Bebe creates a new land formation on Funafuti Atoll. Science 181:1161-1164.
• Odum, H.T. and E.P. Odum. 1955. Trophic structure and productivity of a windward coral reef community on Eniwetok Atoll. Ecological Monographs 25(3):291-320.
• Purdy, E.G. 1974. Reef configurations: cause and effect. In L.F. Laporte, ed. Reefs in Time and Space, pp. 9-76. Society of Economic Paleontologists and Mineralogists Special Publication 18.
• Schlager, W. 1979. Drowning of carbonate platforms. Geological Society of America Abstracts 11(7):511-512.
• Schroeder, J.H. and H. Zankl. 1974. Dynamic reef formation: a sedimentological concept based on studies of Recent Bermuda and Bahama reefs. Proceedings of the Second International Coral Reef Symposium 2:413-428.
• Sewell, R.B.S. 1935. Studies on coral and coral-formations in Indian waters. Geographic and Oceanographic Research in Indian Waters No. 8. Memoirs of the Asiatic Society of Bengal 9:461-539.
• Shepard, F.P. 1973. Submarine geology. 3rd ed. Harper & Row, New York.
• Shinn, E.A. 1976. Coral reef recovery in Florida and the Persian Gulf. Environmental Geology 1:241-254.
• Smith, S.V. and D.W. Kinsey. 1976. Calcium carbonate production, coral reef growth, and sea level change. Science 194:937-939.
• Stoddart, D.R. Ecology and morphology of Recent coral reefs. Biological Reviews 44:433-498.
• Verstelle, J. Th. 1932. The growth rate at various depths of coral reefs in the Dutch East Indian Archipelago. Treubia 14:117-126.
• Wiens, H.J. 1962. Atoll environment and ecology. Yale University Press, New Haven and London.

PřílohaVelikost
Růst korálových útesů.doc193.5 KB
Průměr: 3.9 (13 votes)

PP

ad - Trochu zapomínáte, že Bůh je svatý. Tzn. naprosto dokonalý ve všech ohledech. Proto s ním nemůže být někdo duchovně nečistý. Ne kvůli Bohu, že by ho nechtěl mít u sebe, ale kvůli nesnesitelné bolesti, kterou tomuto člověku působí oslnivé světlo Boží svatosti.

Bavíme-li se o podstatě, principu existence, pak tu neexistují absolutně žádné podmínky. Jestliže JSME/EXISTUJEME, pak existujeme díky naší podstatě a tou je - jak jsme se shodli - Bůh. Tady není žádný prostor na manipulace a spekulace.

ad Pokud to někdo odmítne, tak nemůže být s Bohem a tudíž bude žit v odloučenosti od Boha - tj. v pekle a pak navěky v ohnivém jezeře.

Před nedávnem jste říkal, že to bude "věčná smrt", teď tomu říkáte "věčný život".

Eva

Podstata naší existence je věčná - na tom jsme se shodli.
Podstatou naší existence je Bůh - na tom se, doufám, shodujeme také.
Pokud je Bůh naší VĚČNOU PODSTATOU - pak se od něho nijak nemůžeme odloučit.

Trochu zapomínáte, že Bůh je svatý. Tzn. naprosto dokonalý ve všech ohledech. Proto s ním nemůže být někdo duchovně nečistý. Ne kvůli Bohu, že by ho nechtěl mít u sebe, ale kvůli nesnesitelné bolesti, kterou tomuto člověku působí oslnivé světlo Boží svatosti. To může snést jen duchovně naprosto čistý člověk. Jediný způsob, jak se takto očistit, je Kristova Krev, kterou pro nás prolil na kříži.
Pokud to někdo odmítne, tak nemůže být s Bohem a tudíž bude žit v odloučenosti od Boha - tj. v pekle a pak navěky v ohnivém jezeře.

Vy si nekladete otázky? Spokojil jste se s výkladem Bible předkládaným dětem v náboženství na 1.stupni základní školy?

Já chodil do školy za doby tuhé normalizace. Takže nějaké vyučování náboženství nehrozilo. Bibli jsem studoval sám a ke svým závěrům jsem dospěl zhruba před 5 lety.

Obrázek uživatele Šriber

Eva

Kdy jste pochopil, že se neobejdete bez aktivní reakce?

Když už to vyústilo v modřiny.

Co ve Vás uzrálo a jak jste si to rozhodnutí v sobě formuloval?

Hněv. Jako touhu po odplatě.

Co bylo cílem? Obrana - nebo i /pochopitelná/ pomsta?

Oboje. Taky jsem toho dosáhl.

Jaká byla reakce dětí na Vaši účinnou reakci a obranu?

Šok, údiv.

Škola sice provádí formální osvětu - ale co praxe?

Za "mých dob" to za moc nestálo.

Jak řešit šikanu mezi dětmi, když obětí šikany se běžně stává sám učitel?

Pokud se obětí stává i učitel, tak je to učitel na houby a měl by přemýšlet o jiném povolání.

Jaká by podle Vás byla nejúčinnější výchovná metoda v rodině, jak vést dítě k rozhodnému odmítání šikany?

Stačilo by, aby se rodiče svým dětem věnovali a při sebemenším náznaku rázně zakročit.

Co např. stará známá moudrost - "nečiň druhému to, co sám nechceš, aby ti bylo činěno..."

Na to ty děcka kašlou.

Myslíte, že argumentace křesťanskými hodnotami by v dětském věku měla smysl?

Ne. Ani náhodou.

Nevím jaké osnovy teď má školství, ale podle mě je v nich málo zastoupená etika a estetika, charitativní činnost, výchova k empatii a soucitu, zájmu o jiné živé bytosti. Co myslíte Vy?

Myslím, že to je práce rodiny. Škola nemá za úkol suplovat rodiče.

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

sriber - šikana/pokračování

Napsal uživatel Sriber dne St, 12/07/2011 - 21:50.

Docházelo k těm útokům jen když byly děti ve skupinách nebo i individuálně?

Většinou jeden jednal a ostatní se dívali, jen málokdy dotyční útočili bez publika.

Postěžoval jste si někdy na celou situaci doma nebo učitelům - event. s jakým efektem?

Po nějaké době jsem to výchovné poradkyni - ta to částečně vyřešila (jeden z nich definitivně přestal).

Myslíte si, že by děti změnily svoje chování, kdyby jim někdo dospělý vysvětlil, že ubližovat slabším se nesmí, protože to to bolí?

Ne.

V čem vidíte hlavní nedostatek osvěty o šikaně?

1. Osvětu provádí škola, rodiče většinou nikoliv.
2. Nelze dost dobře nasimulovat, jak se oběť cítí.

V čem podle Vás spočívá nejdůležitější "výzbroj" každého dítěte, aby bylo konkurenceschopné a obranyschopné?

Odhodlání. Nesmí se podvolit.

______________________________________________________

Šikana je hydra, která bují naprosto nezadržitelně a bez zábran. Dostává se jí díky PC technice takových podob, o jakých neměly děti před jednou generací ani ponětí. Před kyberšikanou dítě neuteče ani ve chvílích nebo dnech volna, v dítěti se od malička paralelně utvářejí dva světy - jeden reálný, hmatatelný, ze kterého pomalu vystupuje do Matrixu - do světa virtuálního, který je naprosto stejně skutečný a stejně opravdově prožíván. Jakou evoluční paseku ve vědomí člověka to provede v budoucnu, se teprve ukáže, ale jisté nasměrování se dá předpokládat už teď.

K Vaší zkušenosti:
Děti ke svému brutálnímu jednání potřebují publikum a komplice, popř. jeden pózuje za účasti publika. Když je v kontaktu jen útočník/oběť, útočník se nemusí cítit ve své kůži a pevný v kramflecích, někdy se vnitřně stydí, je nejistý, bojí se případné odvety, oběť je zde najednou postavena do role morálně silnějšího. Myslím, že dítě VÍ, že dělá nesprávnou věc. Ale svoji roli sehrává touha zařadit se do party, která jeho jednání oceňuje, obhajuje si svoje místo a hraje svoji úlohu. K vystoupení z této "masy" je potřeba velká odvaha, a tu tyhle děti nemají, dovedou si spočítat, že by se okamžitě staly objektem útoků samy, takže ochotně pózují na "bezpečné" straně barikády.
Šikanovaná oběť vlastně plní ve skupině úlohu svodidla, hromosvodu, aby ostatní byli v bezpečí.

Kdy jste pochopil, že se neobejdete bez aktivní reakce?
Co ve Vás uzrálo a jak jste si to rozhodnutí v sobě formuloval?
Co bylo cílem? Obrana - nebo i /pochopitelná/ pomsta?
Jaká byla reakce dětí na Vaši účinnou reakci a obranu?
Škola sice provádí formální osvětu - ale co praxe?
Jak řešit šikanu mezi dětmi, když obětí šikany se běžně stává sám učitel?

Jaká by podle Vás byla nejúčinnější výchovná metoda v rodině, jak vést dítě k rozhodnému odmítání šikany?
Co např. stará známá moudrost - "nečiň druhému to, co sám nechceš, aby ti bylo činěno..."
Myslíte, že argumentace křesťanskými hodnotami by v dětském věku měla smysl?
Nevím jaké osnovy teď má školství, ale podle mě je v nich málo zastoupená etika a estetika, charitativní činnost, výchova k empatii a soucitu, zájmu o jiné živé bytosti. Co myslíte Vy?

PP

ad - Já říkám, že Bibli je třeba číst doslovně, ale v DUCHU SVATÉM. Je rozdíl mezi "duchařinou" a Duchem Svatým.
Duch Svatý nám ukazuje smysl Písma svatého pro náš život a dává nám milosti, abychom se jím dokázali
řídit.

Doslovně, ale v Duchu svatém?

ad - Jinak prezentuji zde výlučně SVŮJ názor, ke kterému jsem dospěl po řadě let. Nikoho nenutím, aby se jím řídil a zároveň respektuji odlišné názory druhých lidí.

V pořádku.
Vy si nekladete otázky? Spokojil jste se s výkladem Bible předkládaným dětem v náboženství na 1.stupni základní školy?

Z celého mého posledního komentáře jste vybral jen okrajový závěr. Mám to chápat tak, že s hlavním obsahem komentáře souhlasíte? Pokud ano, nemusíte odpovídat. Pokud ne, zajímalo by mě v čem. Ale samozřejmě taky nemusíte odpovídat.

Eva

A ještě jedna věc:
Vy jste stoupencem doslovného výkladu Bible.
Když na tento model přistoupím, při každé otázce mě upozorňujete, že Bibli je nutno chápat duchovně.
Z toho vyznívá, že sám v tom máte dost zmatek a chaos.

Já říkám, že Bibli je třeba číst doslovně, ale v DUCHU SVATÉM. Je rozdíl mezi "duchařinou" a Duchem Svatým.
Duch Svatý nám ukazuje smysl Písma svatého pro náš život a dává nám milosti, abychom se jím dokázali řídit.

Jinak prezentuji zde výlučně SVŮJ názor, ke kterému jsem dospěl po řadě let. Nikoho nenutím, aby se jím řídil a zároveň respektuji odlišné názory druhých lidí.

Obrázek uživatele Šriber

PP

Ten příklad má několik nedostatků:
1) U posmrtného života máš jen dvě možnosti a to "velice dobrou" a "velice špatnou"
2) Drogová závislost, AIDS a vězení netrvají věčně
3) Ten, kdo bere drogy/nevěří v Boha není nutně špatný člověk, takže trestat to je nespravedlivé

Svobodná vůle.

Zdá se, že nevíš, co to svobodná vůle je...

Dopadneme jako ty děti, ale bude to na celou věčnost...

A to je právě zvrácená nespravedlnost. Proč by měl někdo věčně trpět za to, že si dovolil svobodně se rozhodnout jinak, než si Bůh přeje. Co je to potom za svobodnou vůli ? To je jak "svobodné volby" za komunismu...

Představa pekla je prostě odporná a pokud ji někdo ještě obhajuje, je narušený. To se pak nemůžeš divit, že někteří odsuzují křesťanství jako celek...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

PP

ad - Smrt je oddělení od Boha.

Smrt se týká jen těla, ne naší nehmotné podstaty. Tělo je prach/prvky Země - tak je to psáno i v Bibli.
"Co je císařovo, dejte císaři, co je Božího, dejte Bohu"...
Smrtí se od Boha nijak neoddělujeme. Jen naše schránka se vrací tam, odkud vzešla.

ad - Bůh nás stvořil jako svoje děti. Tzn. naše existence (podstata našeho bytí) je věčná, jako je věčný Bůh (nemá začátek ani konec – je mimo čas).

Ano - naše PODSTATA EXISTENCE je věčná - a na tom nic nemění žádná libovůle ani lačnění a chtění katolíka, protestanta, adventisty...

ad - Naše hmotná těla a všechna zvířata byla původně v ráji nesmrtelná a lidé by po nějaké době (viz Adamův věk – ca. 900 let) odešli do nebe.

Jak BY ODEŠLI? Máte na mysli živá hmotná těla v nebi? Do volného vesmíru?

ad - Ale podstata smrti je odloučení věčné bytosti od Boha.

Podstata naší existence je věčná - na tom jsme se shodli.
Podstatou naší existence je Bůh - na tom se, doufám, shodujeme také.
Pokud je Bůh naší VĚČNOU PODSTATOU - pak se od něho nijak nemůžeme odloučit.

Smrt se týká jen těla. O "duchovní smrti" můžeme samozřejmě diskutovat, ta se týká nevědomé mysli.
Ale mluvit o "věčném odloučení od Boha" je v těchto předložených kontextech nesmysl a konstrukt.

A ještě jedna věc:
Vy jste stoupencem doslovného výkladu Bible.
Když na tento model přistoupím, při každé otázce mě upozorňujete, že Bibli je nutno chápat duchovně.
Z toho vyznívá, že sám v tom máte dost zmatek a chaos.

Sriber

Svobodná vůle.
Uvedu příklad s dospívajícími dětmi. Ty jsou přesvědčeny o tom, že jejich rodiče jsou ti nejnemožnější lidé na celém světě. Na jejich domluvu nedbají a ještě si z nich dělají blázny.
Pak se chytnou nějaké pochybné party, začnou brát drogy, dostanou AIDS a nakonec skončí ve vězení.
Kdo za to asi může? Kdo je k tomu zlu nutil? Nebyly to ty děti samy?
Jenže sen o kouzelné budoucnosti se rozplynul a zbyly jen oči pro pláč – i těch jejich rodičů.
Stejně tak i Bůh nad námi pláče, když vidí, že chceme žít bez něho a odmítáme jeho pomoc.
Dopadneme jako ty děti, ale bude to na celou věčnost...

Obrázek uživatele Šriber

PP

Smrt je oddělení od Boha.

Pokud by to bylo jen tohle, tak nejsem proti.

Tím, že A+E zhřešili, tak se odvrátili od Boha a tím vznikla smrt.

Což je přesně krásná ukázka nespravedlnosti. Oni zhřešili, ale odserou to všichni živočichové i jejich potomci až do soudného dne...

Existence bez Boha se nazývá peklo – věčná temnota, veškeré zlo, nenávist, hrůza, všechny neřesti atd. všech lidí a démonů.

Proč by existence bez Boha měla být nutně s tak nepěknými atributy ? A hlavně věčná ? Fér by bylo, kdyby prostě skončili...

Pokud se někomu chce v této hrůze přebývat, tak si to musí svou svobodnou vůlí zvolit.

Nikomu se nic takového nechce.

Toto je opravu ta nejlepší cesta pryč od Boha se všemi důsledky.

Jistě, buď jdeš s Bohem nebo šup s tebou do pekla. Svobodná vůle jak vyšitá...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Customize This