Pravidelná kreacionistická příloha časopisu Život v Kristu č. 12/2010

Představujeme vám třetí číslo kreacionistické přílohy časopisu Život v Kristu.
Více o časopisu naleznete zde

Mytologie a formování světonázoru

Od počátku lidských dějin je hlubší pohled na svět kolem nás považován za znak moudrosti. Moudří lidé (mudrcové) si jak ve starověkém Egyptě, Babylóně či Řecku, tak i dnes více všímají lidí, příležitostí nebo věcí, které ti ostatní přehlížejí jako samozřejmé. Přemýšlejí o nich, aby se poučili a získali nové znalosti či dovednosti. Pokládají si otázky a hledají odpovědi. Z tohoto základu během staletí vyrůstala nejprve lidová moudrost, pak kultura či vzdělanost jednotlivých národů.

Zpočátku vznikala přísloví a pranostiky, předávaly se ústně z generace na generaci. Později byly zapsány a tvořily velmi ceněné bohatství tehdejších kultur. Lidé v nich měli a mnohde dodnes mají vodítko jak pro život, tak např. pro zemědělské úkony – srozumitelnou a dobře zapamatovatelnou formou (i ve verších) uchovávali nabyté zkušenosti.

Vrcholem starobylé „lidové moudrosti“ se ve starověku staly mýty. Shrnovaly poznání obyvatelstva, z nich vycházelo náboženství, jež tvořilo společenský i kulturní základ národa. Mýtus je příběh, vypravování, které má za úkol poskytovat odpovědi na „filosofické“ i „každodenní“ otázky, zprostředkovávat zkušenosti předků, odhalovat tajemství. Známe mýty o původu i konci světa, o vzniku člověka, o nadpřirozených (duchovních) bytostech, o principech a věčných zákonech, které náš svět ovládají, ať již si to připouštíme či nikoliv.

Mytologie ale nejsou jen pohádkové či dávnověké příběhy. Mýty kromě sbírky lidových moudrostí a zkušeností právě obsahují duchovní pozadí běžného života, ukazují na silné okultní pozadí národů, odkrývají nám rituály a modloslužbu kultů za nimiž stáli „bohové“, jimž lidé patřili. Apoštol Pavel píše: „…to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony…“ (1K 10,20) Není podstatné, jak hezky náboženství příp. bohyně moudrosti či lásky a míru na pohled vypadá. Písmo zjevuje podstatu kultu a tou je smrt.

Pozor! Nelze jen mávnout rukou se slovy, že to už je dávno. Stále platí: „Co se člověka zmocní, tím je zotročen.“ (2P 2,19) I my dnes si musíme dávat dobrý pozor – řada mýtů je stále živá a mocnosti v pozadí skrytě a rafinovaně působí. Dnes již sice lidé nepotřebují antické „kulisy“, jsou moderní, ale stále stejně upadají pod moc démonů, kteří jen používají moderní maskování, jako v minulosti a zůstávají v jejich otroctví. Člověk si vůbec nemusí uvědomovat hlubší dosah svých činů, na něž moc v pozadí čeká.

Mytologie je dodnes součástí naší kultury, nacházíme ji nejen v nejrůznějších náboženstvích či vírách, ale i v symbolech, zvycích, výtvarném či filmovém umění nebo ve fantasy literatuře. Také různé tradice, rituály, pořekadla či pověry, jejichž původ a pozadí už třeba ani neznáme, jsou mezi námi dost rozšířeny. Duchovní svět, ač skrytě, nás nenechává na pokoji, pravdou však zůstává, že se lidé v jeho hodnocení různí. Nejde však o to, co si myslíme my, lidé, ale co je pravda. Pokud nosím duchovní symboliku, prohlašuji před duchovním světem určitá vyznání, která přímo ovlivňují můj život. Jestli tomu nevěřím, nebo si myslím, že to je jen dekorace či hra, není vůbec podstatné. Otrávené jídlo se také jeví lákavě, jeho libá vůně má lákat, ale pravdou je, že jeho záměrem je plodit smrt.

Naše skutky, chování vypovídají o tom, čemu opravdu bytostně věříme. Naše rozumová vysvětlení, předsevzetí a filosofické názory či etické postoje náš život jen do jisté míry usměrňují, mohou ale být jen prázdnou proklamací. Občas člověk ví, co je správné, ale „nemůže si pomoct…“ a nežije tak.

Naše víra (ať v Boha Bible nebo v humanismus, vědu, atheismus či jiný –ismus) zapadá do kontextu některého ze světonázorů. Dnes je rozšířená víra v rozum a vědu, mnozí lidé v rozhovorech přiznávají, že je tento pohled pro ně „pravděpodobnější“ než Bible, kterou považují za sbírku mýtů. Počátek tohoto světonázoru hledejme ve starém Řecku u zrodu filosofie a vědy na přelomu 7. a 6. stol. př.n.l.

Sílící řecké městské státy v té době zakládají po celém středomoří své obchodní kolonie. Význam mateřských měst, jejich moc a bohatství rychle roste. S nárůstem bohatství měst roste též životní úroveň občanů, kteří již nejsou odkázáni na lopotnou zemědělskou či řemeslnou dřinu, ale mohou se věnovat jak cestování, vzdělávání, tak politice či kultuře.

Majetní lidé studují v cizině, poznávají „jiné světy“. Zvyšuje se poptávka po exotickém a luxusním zboží z orientu (Egypt, Babylónie, Persie) i po vzácných umělecky zpracovaných předmětech. Spolu se zbožím a obchodníky se do řeckého podvědomí dostává oblíbené cizokrajné umění i rozličné nauky.

V řeckých městech vedle sebe žijí lidé z nejrůznějších zemí a kulturních prostředí. Ačkoli byl řecký jazyk pro cizince v řeckém prostředí běžným prostředkem komunikace, řecká kultura a autorita řecké mytologie jimi už běžně přijímána nebyla. Je přirozené, že si každý národ ponechá svůj (mytologický) pohled na svět. V konfliktu se tak ocitají (pro Řeky) nové vlivy i názory a domácí mytologický výklad světa, na němž byla postavena jak tradiční rodová společnost, tak i politická soudržnost jednotlivých (samostatných, suverénních) řeckých městských států.

Názorové střety vedly ke vzájemnému zpochybňování mytologických tradic. Nevratně klesala důvěra v Homéra či Hésioda, jejichž díla shrnovala a systematizovala po staletí uznávané mytologické výklady Řeků o původu světa a bohů či o údělu člověka. To mělo dalekosáhlé důsledky. Lidé nebyli zvyklí ptát se: „Je ten příběh pravdivý? Stalo se to tak?“ Zde důvěřovali autoritám. Mistrovství ale dosahovali v otázkách typu: „Proč se to přihodilo? Jaké mělo určité rozhodnutí důsledky?“

Proto se řečtí myslitelé s takovou naléhavostí rozhodli hledat nové odpovědi na palčivé otázky po původu, smyslu a pravidlech života. Proto vynikli ti, kteří upřednostňovali rozum před mytologií (tu buď kritizovali nebo rovnou odmítali). Moderní se stala čistě rozumová úvaha podložená ověřitelnými argumenty. Když se na počátku 6. stol. př. n. l. athénský vládce Peisistratos pokoušel znovu upevnit Homérovu autoritu, již neuspěl. Střízlivá rozumová analýza a vlastní zkoumání přírody a jejího fungování nadobro zvítězila.

Nová společnost měla i nové potřeby, nedalo se vystačit se starobylými postupy primitivního zemědělství. Všeho bylo potřeba více a rychleji. I to je důvodem, proč se záhy ze společného základu filosofie vydělily – matematika, astronomie, lékařství…, proč se rozvíjely přírodní vědy. Podobně jako dnes.

Pokud lidé odmítají Bibli, skrze niž působením Božího Ducha zní Boží slovo, zbudou jim jen dva směry, kterými jít: „Přidržím se svého rozumu a budu žít jen podle toho, co je můj mozek schopen pojmout. Co mé rozumové možnosti přesahuje, na co není „vědecká metoda zkoumání“, buď zavrhnu rovnou (pro jistotu) nebo to budu považovat za racionálně nedoložitelný mýtus.“ Rozum je dobrý sluha, ale špatný pán, který nevzdá čest Bohu ani mu nebude vděčný, ale zavede mysl do marnosti a na scestí, kde se člověk ocitne ve tmě. Tvrdí, že je moudrý, ale upadl do bláznovství. (Viz Ř 1,21–22).

Druhou cestou je: „Doplním svůj rozum o hledání duchovního rozměru, všechny cesty přece vedou k tomu božskému Něčemu.“ Ano, vedou, ale není to Bůh Bible! Pozor, bez setrvání na Bibli není šance ubránit se mistrovským náhražkám Božího plánu v podání těch stejných mocností, které ovládaly staré národy – moderní „mytologií“ je nejen mírumilovné náboženství či východní nauky, ale i kult krásy těla, rostoucího bohatství, všudypřítomné zábavy, pohodlného života v konzumní masové společnosti… ale také víry v sebe sama, v moc lidského rozumu a vědeckou racionalitu.

Tak co je potom mytologií? Bible nebo vědecké světonázory?

PřílohaVelikost
str. 27.pdf3.51 MB
str. 28.pdf1.92 MB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

To Telesto

Pavle ve kterém z výše uvedených bodů vědci lžou?

Vědci naměří v zirkonu olovo - to je v pořádku, ale interpretace, že kvůli tomu musí být svět starý několik miliard let je už pouhá fantazie nebo spekulace.

To je jako kdybych čerpal vodu ze studny a za den bych vyčerpal 1000 litrů. Za 2 miliardy let bych musel vyčerpat
2 biliony litrů. Jenže pouze teoreticky.

A zrovna tak i myšlenka, že množství olova přímo udává stáří horminy nebo Země.

My známe písemně doložené záznamy o životě na Zemi max. 6000 let staré. Vše ostatní jsou pouze naše spekulace a hypotézy.

Pro mladou Zemi svědčí řada věcí, které jsou podrobně rozebrány na tomto webu. Např.:
http://kreacionismus.cz/memento/4jsme.htm

Proto je třeba výsledky datování dávat do souvislostí s ostatními nálezy a nesnažit se za každou cenu prezentovat pouze ta svoje nesmyslně dlouhá období.

Host

Ja rozhodne nejsem zastancem pristupu typu "vetsina ma automaticky pravdu" a nutno brat v potaz, ze radu novych vedeckych hypotez/teorii/myslenek na zacatku prosazovala prave ta mensina. Pricemz evolucni biologie neni rozhodne vyjimkou. Byla doba, kdy bys stoupence nejake te evolucni myslenky mohl na prstech spocitat, tudiz kdyby to cele bylo az tak jednoduche jak pises (a soucasne neexistovala cela rada presvedcivych dokladu, svedcicich ve prospech teto myslenky), pravdepodobne by to s evolucni biologii moc dobre nedopadlo. Tehdy byl "pomer stran" uplne jiny nez dnes, coz podle me ale jen svedci o tom, ze clovek potreboval mit v rukou skutecne padne argumenty, aby nebyl - jak ty pises - ukricen.

Obrázek uživatele Telesto

Pavlovi

Pavle vy si opravdu myslíte, že ty desetitisíce vědců po celém světě lžou? Pavle vy evidentně nerozumíte principu radiometrického datování, nechcete se o něm nic dozvědět, "víte" že jsou to všechno nesmysly i když vlastně nevíte co jsou nesmysly, kritizujete práci tisíců vědců, kteří se tím zabývají celý svůj život aniž byste znal jakékoliv detaily... já takovému přístupu prostě nikdy nedokážu porozumět.

Ale teď k věci. Tvrdíte, že vědci lžou. V čem tedy konkrétně u toho datování zirkonů:

1) Zirkon při svém vzniku obsahuje kromě běžných prvků také v hojné míře Uran či Thorium. Při svém vzniku atom po atomu však silně odpuzuje olovo. Zkártka každý zirkon při svém vzniku obsahuje mimo jiné uran či thorium, ale neobsahuje olovo.
2) Když najdu zirkon, který uvnitř obsahuje olovo, tak to olovo MUSELO vzniknout z onoho uranu či thoria, které je uvnitř zirkonu.
3) Pokud známe poločas rozpadu uranu a thoria, tak z obsahu olova v zirkonu můžeme zjistit jak dlouho se onen uran či thorium rozpadaly. Tedy za jak dlouho se z nulového obsahu olova stalo naměřené olovo.
4) Při vystavení zirkonu teplotám nad 1000 stupňů olovo opět uniká pryč ze zirkonu.
5) Olovo se do pevného krystalu zirkonu nemůže dostat z venku.

Pavle ve kterém z výše uvedených bodů vědci lžou?

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Laskavy ctenar II

ted uz jen tady chybi Nosotonda s dedictvim otcu a zednarskym spiknutim a mam "celkovy obraz".

Laskavy ctenar

zasne

bez komentáře

dokazovat lháři, že je lhář,

dokazovat lháři, že je lhář, když on tvrdí, že má pravdu je opravdu těžké
Každý lhář tvrdí, že má pravdu. Lež, která o sobě řekne, že je lží, už není lež.
"Nedokazujte" kdo lže, ukažte nám, že Vy máte pravdu. Jmenujte ty 4 změny.

Obrázek uživatele Stoura

To Pavel - změny

ad Ona nám spíše lže současná věda. Takže dokazovat lháři, že je lhář, když on tvrdí, že má pravdu je opravdu těžké.

Jinými slovy: žádné podstatné změny teorie, týkající se poločasu rozpadu, které jste inzeroval v předchozím příspěvku, nejste schopen jmenovat. Posouzení toho, kdo lže, bych ponechal na laskavých čtenářích.

To Stoura

Ona nám spíše lže současná věda. Takže dokazovat lháři, že je lhář, když on tvrdí, že má pravdu je opravdu těžké.

Obrázek uživatele Stoura

to Pavel - poločas rozpadu

ad To jsou skutečně pouhé vědecké teorie a hypotézy, které se každých pár desítek let dost podstatně mění.

Mohl byste prosím uvést, jak se "každých pár desítek let" měnily teorie a hypotézy, popisující (co do velikosti) poločas rozpadu prvků? Připomínám, že jeho existence je známa přes 100 let. Měl byste tedy popsat 4 změny mezi pěti páry desítek let (poslední klidně vynechte). Pokud jste tedy s těmi podstatnými změnami každých pár desítek let nelhal.

Customize This