Pravidelná kreacionistická příloha časopisu Život v Kristu č. 12/2010

Představujeme vám třetí číslo kreacionistické přílohy časopisu Život v Kristu.
Více o časopisu naleznete zde

Mytologie a formování světonázoru

Od počátku lidských dějin je hlubší pohled na svět kolem nás považován za znak moudrosti. Moudří lidé (mudrcové) si jak ve starověkém Egyptě, Babylóně či Řecku, tak i dnes více všímají lidí, příležitostí nebo věcí, které ti ostatní přehlížejí jako samozřejmé. Přemýšlejí o nich, aby se poučili a získali nové znalosti či dovednosti. Pokládají si otázky a hledají odpovědi. Z tohoto základu během staletí vyrůstala nejprve lidová moudrost, pak kultura či vzdělanost jednotlivých národů.

Zpočátku vznikala přísloví a pranostiky, předávaly se ústně z generace na generaci. Později byly zapsány a tvořily velmi ceněné bohatství tehdejších kultur. Lidé v nich měli a mnohde dodnes mají vodítko jak pro život, tak např. pro zemědělské úkony – srozumitelnou a dobře zapamatovatelnou formou (i ve verších) uchovávali nabyté zkušenosti.

Vrcholem starobylé „lidové moudrosti“ se ve starověku staly mýty. Shrnovaly poznání obyvatelstva, z nich vycházelo náboženství, jež tvořilo společenský i kulturní základ národa. Mýtus je příběh, vypravování, které má za úkol poskytovat odpovědi na „filosofické“ i „každodenní“ otázky, zprostředkovávat zkušenosti předků, odhalovat tajemství. Známe mýty o původu i konci světa, o vzniku člověka, o nadpřirozených (duchovních) bytostech, o principech a věčných zákonech, které náš svět ovládají, ať již si to připouštíme či nikoliv.

Mytologie ale nejsou jen pohádkové či dávnověké příběhy. Mýty kromě sbírky lidových moudrostí a zkušeností právě obsahují duchovní pozadí běžného života, ukazují na silné okultní pozadí národů, odkrývají nám rituály a modloslužbu kultů za nimiž stáli „bohové“, jimž lidé patřili. Apoštol Pavel píše: „…to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony…“ (1K 10,20) Není podstatné, jak hezky náboženství příp. bohyně moudrosti či lásky a míru na pohled vypadá. Písmo zjevuje podstatu kultu a tou je smrt.

Pozor! Nelze jen mávnout rukou se slovy, že to už je dávno. Stále platí: „Co se člověka zmocní, tím je zotročen.“ (2P 2,19) I my dnes si musíme dávat dobrý pozor – řada mýtů je stále živá a mocnosti v pozadí skrytě a rafinovaně působí. Dnes již sice lidé nepotřebují antické „kulisy“, jsou moderní, ale stále stejně upadají pod moc démonů, kteří jen používají moderní maskování, jako v minulosti a zůstávají v jejich otroctví. Člověk si vůbec nemusí uvědomovat hlubší dosah svých činů, na něž moc v pozadí čeká.

Mytologie je dodnes součástí naší kultury, nacházíme ji nejen v nejrůznějších náboženstvích či vírách, ale i v symbolech, zvycích, výtvarném či filmovém umění nebo ve fantasy literatuře. Také různé tradice, rituály, pořekadla či pověry, jejichž původ a pozadí už třeba ani neznáme, jsou mezi námi dost rozšířeny. Duchovní svět, ač skrytě, nás nenechává na pokoji, pravdou však zůstává, že se lidé v jeho hodnocení různí. Nejde však o to, co si myslíme my, lidé, ale co je pravda. Pokud nosím duchovní symboliku, prohlašuji před duchovním světem určitá vyznání, která přímo ovlivňují můj život. Jestli tomu nevěřím, nebo si myslím, že to je jen dekorace či hra, není vůbec podstatné. Otrávené jídlo se také jeví lákavě, jeho libá vůně má lákat, ale pravdou je, že jeho záměrem je plodit smrt.

Naše skutky, chování vypovídají o tom, čemu opravdu bytostně věříme. Naše rozumová vysvětlení, předsevzetí a filosofické názory či etické postoje náš život jen do jisté míry usměrňují, mohou ale být jen prázdnou proklamací. Občas člověk ví, co je správné, ale „nemůže si pomoct…“ a nežije tak.

Naše víra (ať v Boha Bible nebo v humanismus, vědu, atheismus či jiný –ismus) zapadá do kontextu některého ze světonázorů. Dnes je rozšířená víra v rozum a vědu, mnozí lidé v rozhovorech přiznávají, že je tento pohled pro ně „pravděpodobnější“ než Bible, kterou považují za sbírku mýtů. Počátek tohoto světonázoru hledejme ve starém Řecku u zrodu filosofie a vědy na přelomu 7. a 6. stol. př.n.l.

Sílící řecké městské státy v té době zakládají po celém středomoří své obchodní kolonie. Význam mateřských měst, jejich moc a bohatství rychle roste. S nárůstem bohatství měst roste též životní úroveň občanů, kteří již nejsou odkázáni na lopotnou zemědělskou či řemeslnou dřinu, ale mohou se věnovat jak cestování, vzdělávání, tak politice či kultuře.

Majetní lidé studují v cizině, poznávají „jiné světy“. Zvyšuje se poptávka po exotickém a luxusním zboží z orientu (Egypt, Babylónie, Persie) i po vzácných umělecky zpracovaných předmětech. Spolu se zbožím a obchodníky se do řeckého podvědomí dostává oblíbené cizokrajné umění i rozličné nauky.

V řeckých městech vedle sebe žijí lidé z nejrůznějších zemí a kulturních prostředí. Ačkoli byl řecký jazyk pro cizince v řeckém prostředí běžným prostředkem komunikace, řecká kultura a autorita řecké mytologie jimi už běžně přijímána nebyla. Je přirozené, že si každý národ ponechá svůj (mytologický) pohled na svět. V konfliktu se tak ocitají (pro Řeky) nové vlivy i názory a domácí mytologický výklad světa, na němž byla postavena jak tradiční rodová společnost, tak i politická soudržnost jednotlivých (samostatných, suverénních) řeckých městských států.

Názorové střety vedly ke vzájemnému zpochybňování mytologických tradic. Nevratně klesala důvěra v Homéra či Hésioda, jejichž díla shrnovala a systematizovala po staletí uznávané mytologické výklady Řeků o původu světa a bohů či o údělu člověka. To mělo dalekosáhlé důsledky. Lidé nebyli zvyklí ptát se: „Je ten příběh pravdivý? Stalo se to tak?“ Zde důvěřovali autoritám. Mistrovství ale dosahovali v otázkách typu: „Proč se to přihodilo? Jaké mělo určité rozhodnutí důsledky?“

Proto se řečtí myslitelé s takovou naléhavostí rozhodli hledat nové odpovědi na palčivé otázky po původu, smyslu a pravidlech života. Proto vynikli ti, kteří upřednostňovali rozum před mytologií (tu buď kritizovali nebo rovnou odmítali). Moderní se stala čistě rozumová úvaha podložená ověřitelnými argumenty. Když se na počátku 6. stol. př. n. l. athénský vládce Peisistratos pokoušel znovu upevnit Homérovu autoritu, již neuspěl. Střízlivá rozumová analýza a vlastní zkoumání přírody a jejího fungování nadobro zvítězila.

Nová společnost měla i nové potřeby, nedalo se vystačit se starobylými postupy primitivního zemědělství. Všeho bylo potřeba více a rychleji. I to je důvodem, proč se záhy ze společného základu filosofie vydělily – matematika, astronomie, lékařství…, proč se rozvíjely přírodní vědy. Podobně jako dnes.

Pokud lidé odmítají Bibli, skrze niž působením Božího Ducha zní Boží slovo, zbudou jim jen dva směry, kterými jít: „Přidržím se svého rozumu a budu žít jen podle toho, co je můj mozek schopen pojmout. Co mé rozumové možnosti přesahuje, na co není „vědecká metoda zkoumání“, buď zavrhnu rovnou (pro jistotu) nebo to budu považovat za racionálně nedoložitelný mýtus.“ Rozum je dobrý sluha, ale špatný pán, který nevzdá čest Bohu ani mu nebude vděčný, ale zavede mysl do marnosti a na scestí, kde se člověk ocitne ve tmě. Tvrdí, že je moudrý, ale upadl do bláznovství. (Viz Ř 1,21–22).

Druhou cestou je: „Doplním svůj rozum o hledání duchovního rozměru, všechny cesty přece vedou k tomu božskému Něčemu.“ Ano, vedou, ale není to Bůh Bible! Pozor, bez setrvání na Bibli není šance ubránit se mistrovským náhražkám Božího plánu v podání těch stejných mocností, které ovládaly staré národy – moderní „mytologií“ je nejen mírumilovné náboženství či východní nauky, ale i kult krásy těla, rostoucího bohatství, všudypřítomné zábavy, pohodlného života v konzumní masové společnosti… ale také víry v sebe sama, v moc lidského rozumu a vědeckou racionalitu.

Tak co je potom mytologií? Bible nebo vědecké světonázory?

PřílohaVelikost
str. 27.pdf3.51 MB
str. 28.pdf1.92 MB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Hoste

Asi se shodneme, že globální katastrofy s konstantou dost zamíchají.

No to se právě neshodneme. I kdybych na malou chvíli připustil existenci tzv. biblické potopy (po které nenacházíme žádné stopy), tak z hlediska vesmíru se jedná o naprosto zanedbatelnou provinční záležitost, kterou bychom současnou technologií nezaznamenali ani ze vzdálenosti několika málo světelných let. Ve vesmíru běžné a mnohonásobně energetičtější katastrofy, jako je například výbuch supernovy, disponují energiemi o mnoho řádů vyššími a jsou proto pozorovatelné i ze vzdálenosti několika miliard světelných let. Přesto i supernova je ve vesmíru katastrofou lokální a že by zamíchala nějakými fundamentálními konstantami, tak to ani náhodou. Na míchání s konstantami prostě zapomeňte.

A můžeme-li vývoj životních forem vysvětlit bez nadpřirozených vlivů a příčin, pak se bez nadpřirozena právě v souladu s Occamovou břitvou musíme obejít.

pro Host

Přeji pěkný den,

Vaše: "Death Ty ani nevíš co slovo pravda znamená." - Takže, jste opět nenašel ani jediný argument oproti vraždící církvi a už vůbec ne proti těm desítkám milionů zavražděných v bibli.

Nic jiného ani Smrt nečekala. Lží, jménem "bůh", kterou bez jakýchkoli důkazů nazýváte "pravdou", žijete a tak se samozřejmě nerozpakujete tento svůj postoj - neznalost pravdy - ostatním podsouvat. Jenže, tím svou vymyšlenou "pravdu" skutečnou pravdou neuděláte.

A navíc, pravda o všech těch zavražděných na Vás kouká při každém čtení bible a tak vždy, když se k ní modlíte, tak se vlastně modlíte i k vraždícímu "bohu". Smrt ví, že Vám to nevadí, což je samo o sobě důkazem toho, že náboženství může vést některé věřící ke zvrácenosti a amorálnosti.

Při každém čtení, při každém modlení, při každé vzpomínce na bibli, nikdy nezapomeňte na to, že za každým Vaším zbožným slovem jsou tisíce, statisíce a miliony mrtvých ve jménu Vašeho "boha".

Smrt říká: A to jsou i věřící, co si to pochvalují - jak zvrácené.

Obrázek uživatele Stoura

To H. (bez ověření) - kdo co ví

Většina lidí ví,tedy až na Štouru a jemu podobné,že program potřebuje svého tvůrce.

Ano. Podobně jako kdysi většina lidí věděla, že kolem Země obíhají všechny planety.

Ti, kdo vědí něco o kybernetice, někdy slyšeli o genetických algoritmech. Nebo si je třeba i vyzkoušeli v praxi. Ostatní o nich buď neslyšeli, nebo se tváří, že neexistují, protože by jim to mohlo nabourat světonázor. Puzzled

Oprava

Většina lidí ví,tedy až na Štouru a jemu podobné,že program potřebuje svého tvůrce.

Obrázek uživatele Stoura

to Host (bez ověření)

ad Každý program potřebuje svého tvůrce.

Z pokusů na počítačích víme, že tvůrcem složitého programu může být jen primitivní algoritmus o čtyřech krocích. Myslíte si, že takovouto vlastnost má Bůh?

Death Ty ani nevíš

co slovo pravda znamená.

No KTE

asi se shodneme,že globální kaqtastrofy s konstantou dost zamíchají.Jinak když vidím zoufalou oponenturu evolučníku na vše-dokonce i na incest a historii,tak nejjednoduším vysvětlením života dle Occamovy břitvy je nějaká superinteligence- Bůh stvořitel.

Georgovi

Správná a přesná námitka Georgi a souhlasím s Tebou.Ale je zde opět jeden podstatný rozdíl.Oproti 19.století se opět věda někde pohnula.To co lidé ví v 21.století nemohli vědět ve století 19.Objev DNA nám ukázal program.Zvláště s rozvojem počítačové technologie si toto dovedeme uvědomit.Každý program potřebuje svého tvůrce.S klidem můžeme už projednou pohřbít ateismus.V podstatě by jsme se zde měli dohadovat o 3 verzích :tvořil Bůh evolucí anebo v 6 dnech,neboli přesněji relativně krátkém časovém úseku,či jsme produktem mimozemských civilizací.U mimozemských civilizací ,ale vyvstane otázka opět od začátku.Ale jak vznikly ony?

Obrázek uživatele Telesto

Pavlovi

"ale interpretace, že kvůli tomu musí být svět starý několik miliard let je už pouhá fantazie nebo spekulace."

Ale Pavle to přece nemůžete tak říct. To má do fantazie a spekulací opravdu hodně daleko!!! Problém je, že obsah olova a rychlost radioaktivního rozpadu je PŘÍMO úměrná stáří onoho krystalu zirkonu. Jediné o čem můžete pochybovat je poločas rozpadu.

"To je jako kdybych čerpal vodu ze studny a za den bych vyčerpal 1000 litrů. Za 2 miliardy let bych musel vyčerpat
2 biliony litrů. Jenže pouze teoreticky."

Problém Pavle je v tom, že známe milion způsobů jak vám zamezit možnost čerpání, známe tisíce způsobů jak vám pomoci při čerpání vody. A nehledě na to, že vy prostě můžete jednoho dne přestat čerpat. Můžete se na to vyfláknout. A ten problém je, že u poločasu rozpadu neznáme ani jediný způsob toho, jak by se dal změnit. Vědci zkoušeli tolik možností, větší a menší tlak, teplotu, a plno dalších věcí, ale změnit poločas rozpadu se jim nijak výrazně nepovedlo. Zatímco kdyby vědci chtěli, tak vaši rychlost čerpání vody mohou změnit velmi snadno! Smile

"A zrovna tak i myšlenka, že množství olova přímo udává stáří horminy nebo Země."

Porovnáváte dvě neporovnatelné věci. Porovnáváte proce založený na vaší vůli a na celé hromadě proměnných s fyzikálním procesem založeným na neměnných podmínkách.

"Proto je třeba výsledky datování dávat do souvislostí s ostatními nálezy a nesnažit se za každou cenu prezentovat pouze ta svoje nesmyslně dlouhá období."

Přesně tak Pavle, problém je ovšem ten, že právě to standardní geologie dělá. Právě velké stáří je jediný zcela konzistentní vysvětlení narozdíl od mladozemního pohledu, který je plný rozporů s fakty.

Opravdu není dobré za každou cenu prezentovat nesmyslně krátká období, když vše svědčí o obrovském stáří. Kreacionistům jde však pouze o jedno. Nezáleží jim vůbec na faktech nevadí jim, že jejich vysvětlení je zcela nekonzistentní a plné rozporů. A evidentně to nevadí ani vám Pavle. Je to smutné Pavle, že něco takového nedokážete pochopit a bez jakýchkoliv vědomostí a bez snahy vůbec věcem porozumět se nestydíte kritizovat velmi propracované a konzistentní teorie založené na faktech, pozorování a experimentech.

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Metodologie pro Pavel

Jestliže vždy a opakovaně změříme, že v širokém rozmezí podmínek je poločas rozpadu radioizotopů konstantní (což je mimochodem ve shodě s fundamentálnějšími teoriemi, které jsou dnes všeobecně přijímány), pak v souladu s Occamovou břitvou lze postulovat, že poločas rozpadu byl konstantní i v minulosti. Pouhou fantazií nebo spekulací by naopak byl jakýkoli jiný předpoklad. William z Ockhamu (1287–1347) byl františkánský mnich ze 14. století a asi jej nelze podezřívat z darwinismu.

Customize This