Pohodlné výmluvy na konvergenci

(Z časopisu Creation Matters, Svazek 17, Číslo 5, Září/Říjen 2012, který je též na webové adrese:
http://www.creationresearch.org/creation_matters/pdf/2012/CM17%2005%20fo..., přeložil M. T. – 12/2012. Autor neuveden.)

Je „konvergentní evoluce“ pohodlnou výmluvou pro ty, kdo nechtějí uznat důkazy vyvracející evoluci? Evoluční teorie má klasifikační schéma, které prostě nikdy neselže.

Původní Darwinův rodokmen života popisoval „divergentní evoluci“, proces začínající speciací, po které následovalo hromadění variací, které způsobovaly, že časem se příslušné dvě větve rodokmenu stále více vzdalovaly. O zvířatech s podobnými strukturami nacházejících se na téže větvi se pak říkalo, že mají „homologní“ znaky, protože se vyvinula ze společného předka. Svět živých tvorů je však plný znaků, které jsou si podobné, ačkoli jejich „nositelé“ se nacházejí na odlišných větvích rodokmenu.

Co je toho příčinou? Jó, odpoví evolucionista, tyto znaky jsou důsledkem „konvergentní evoluce“. Podobnosti představují „analogické“ znaky, protože je nemá na svědomí původ ze společného předka. Tímto klasifikačním schématem vysvětlí evoluce prostě všechno: jsou-li podobná zvířata příbuzná, pak se vyvinula; nejsou-li příbuzná, vyvinula se rovněž.

Popisuje takové vysvětlení skutečně realitu, nebo je spíše pohodlnou strategií, jak učinit evoluci imunní vůči vyvrácení? Zde jsou některé nedávné příklady „konvergentní evoluce“ z literatury.

Rosol-pták. PhysOrg (1) napsal, „Selektivita iontů v neuronálních signálních kanálech se u zvířat vyvinula dvakrát.“ Mořské sasanky a ptáci mají ve svých buněčných membránách složité kanály zvané sodíkové kanály otevírané a zavírané pomocí elektrického napětí, odpovědné za předávání signálů mezi nervy. Větve rodokmenu života, na kterých nacházíme sasanky a ptáky, se však prý oddělily před 600 miliony let.

Kanály mořských bezobratlých „se liší od kanálů zjištěných u vyšších zvířat, ale vykazují tutéž selektivitu pro sodík.“ Takže

Ze studie vyplývá, že se odlišné části kanálu změnily během evoluce žahavců a vyšších zvířat konvergentním způsobem tak, aby mohly plnit stejný úkol, totiž přijímat sodíkové ionty…To dokazuje, že se důležité složky funkční nervové soustavy vyvinuly nadvakrát, nejprve u nižších, a pak u vyšších zvířat, což svědčí o tom, že se i složitější nervové soustavy opírající se o podobné iontové kanály mohly rovněž vyvinout nadvakrát nezávisle na sobě.

Rosol-člověk. Nature News (2) tvrdí, že také svaly se vyvinuly nadvakrát. Ve svém výkladu o dvojím původu svalů píše Andreas Hejnol,

Medúzy používají k pohybu sadu svalů, které se nápadně podobají příčně pruhovaným svalům obratlovců. Z nových poznatků však vyplývá, že každý z obou druhů svalů obsahuje jiné molekuly, což svědčí o tom, že se vyvinuly nezávisle na sobě.

Celý problém dále komplikuje fakt, že žebernatky na odlišné větvi evolučního rodokmenu mají rovněž příčně pruhované svalstvo, přičemž většina dalších bezobratlých je nemá. „To, zda je toto příčně pruhované svalstvo žebernatek příbuzné se svalstvem medúz či obratlovců, či zda představuje další událost konvergentní evoluce, musíme teprve zjistit.“ A další tvrzení zarážejí ještě více:

Z těchto výsledků vyplývá, že navzdory jejich pozoruhodné fyzické podobnosti byly příčně pruhované svaly medúz a lidí zkonstruovány s využitím naprosto odlišné sady genů. Steinmetz a jeho spolupracovníci odhalili nezvyklý příklad konvergentní evoluce – evoluci velmi podobných znaků u vzdáleně příbuzných organizmů.

Pozoruhodné, významné, zarážející. Jiný článek v Nature (1) začíná slovy, „Pozoruhodným příkladem konvergentní evoluce je fakt, že dva druhy hmyzu, jejichž vývoj odděluje 300 milionů let divergence, disponují totožnými mutacemi jediné aminokyseliny, které jim propůjčují odolnost vůči rostlinným glykosidům kardenolidům.“ V tomto případě se nejedná o tak dramatickou konvergenci jako u dvou předešlých, protože k získání nové vlastnosti stačí změna jediné aminokyseliny a srovnávané organizmy patří všechny ke hmyzu. Autoři nicméně přece jen vydávají svůj objev za cosi mimořádného. Píší,

Jde o skvělý příklad konvergentní molekulární evoluce, kdy se u vzdáleně příbuzných druhů hmyzu vyvinula totožná adaptivní odpověď v jediném genu.

Příčinou toho, že jde o „zarážející případ konvergentní molekulární evoluce“, je fakt, že společný znak se vyskytl čtyřikrát u nepříbuzných druhů hmyzu, které se živí nektarem téže hostitelské rostliny. Autoři vyšperkovali tento „učebnicový případ konvergentní evoluce na molekulární úrovni“ blouznivými nálepkami jako „autoekologická konvergence“ a „funkční konvergence“.

Nos to ví. Pravá tvář konceptu konvergentní evoluce je patrná z dvou článků v PLoS Biology týkajících se olfakce (čichu). Stěží může být na rodokmenu života něco tak vzdálenějšího než larvy octomilek a lidé, ale tři evolucionisté z Cambridge zjistili „nebývale vysoký stupeň podobnosti“ u jejich čichových orgánů (4). Napsali,

Naše výsledky vypovídají o nečekaně vysokém stupni podobnosti mezi vývojem olfaktorní soustavy u obratlovců a u larev druhu Drosophila.

V dalším článku v tomže časopisu informuje Janelle Weaverová o překvapivém objevu, aniž by užila konkrétního označení „konvergentní evoluce“:

Z výzkumů vyplývají překvapivé podobnosti mezi obratlovci a hmyzími embryi při tvorbě olfaktorních sítí.

Autorka se dokonce pustila i do filozofického exkurzu (2):

Protože neurální obvody v dalších senzorických i motorických systémech sdílejí podobné vlastnosti, je možné, že jsme objevili zásadní mechanizmy stojící za vývojem sítí v nervové soustavě.

Konvergentní krev sající živočichové. Další článek v PLoS ONE, tentokrát o blechách, tvrdí, „Sání krve se u členovců vyvinulo nejméně desetkrát, což svědčí o scénáři konvergentní evoluce, která zde vyřešila problém vzniku slinného aparátu“ (6).

Konvergentní raci. Další článek v PLoS ONE hovoří o konvergentní evoluci u 12 poddruhů apalačských raků (7). Tyto poddruhy se jim nehodily do téhož monofyletického rodokmenu, takže museli použít konvergenci, aby vysvětlili podobnosti mezi nimi. Odvolali se přitom na jednu dřívější studii, ze které „vyplynulo, že konvergentní evoluce byla mezi bezobratlými běžnější, než se dříve myslelo.“

A nejen to, přišli s tím, že princip konvergence platí prostě všude, a že je tedy zcestné úsilí taxonomů, kteří se snaží přijít na to, kteří tvorové jsou si příbuzní:

Zjišťujeme, že právě konvergentní evoluce může za rozdíly v morfologii používané ke stanovení poddruhů rodu Cambarus. A studie na racích druhu Oronectes prokázaly, že morfologie gonopodií užívaná k vymezení poddruhů je rovněž ovlivněna konvergentní evolucí. Svědčí to o tom, že morfologické diagnózy založené na tradiční taxonomii raků by mohly ustoupit třídění založenému na konvergentní evoluci proběhnuvší u amerických raků, a že tedy nemají velký význam pro stanovení vzájemných vztahů či definování přirozených skupin. Dále máme za to, že, jak se zdá, docházelo ke konvergentní morfologické evoluci u bezobratlých běžně, což nás nutí k opatrnosti při výkladu morfologické evoluce v systematice bezobratlých založeném na fylogenezi.

Všechno konvergentní. Najdete-li podobnosti mezi rostlinami, bezobratlými a obratlovci, je z toho dokonalý hlavolam; a přece vykazují všechny tři nepříbuzné skupiny podobné cesty přenosu signálů ve svých vrozených imunitních systémech. To vedlo Fredericka M. Ausubela k tomu, že zavrhl divergenci a začal prosazovat konvergenci (Cool:

Běžně se má za to, že tyhle podobnosti ve vrozené imunitě představují proces divergentní evoluce od prastarého jednobuněčného eukaryonta, žijícího ještě předtím, než se začaly odděleně vyvíjet rostliny a zvířata. Data, která jsou dnes k dispozici, však svědčí o tom, že zdánlivě analogické řídicí mechanizmy užité v rostlinné i zvířecí vrozené imunitě jsou důsledkem konvergentní evoluce a vysvítají z nich zásadní omezení provázející problém konstrukce vrozeného imunitního systému.

V této argumentaci užil Ausubel běžný vysvětlovací nástroj, aby popsal, jak je to možné, že nakonec jsou si znaky i u naprosto nepříbuzných organizmů, zcela podobné: příroda zavádí omezení na procesy vedoucí ke vzniku systémů. Například chce-li tvor létat, potřebuje křídla. To je nutnost. Ptáci, létající hmyz, pterosauři i netopýři se proto museli všichni podrobit takovým požadavkům na svou konstrukci, aby mohli létat. Dalo by se ovšem namítnout, že se u zvířat mohly vyvinout rakety nebo lopatkové vrtule jako mají vrtulníky (pomineme-li už plachtění jen pomocí větru jako u semen javorů). Technický problém má často víc než jen jedno řešení.

Heslo ve Wikipedii o „konvergentní evoluci“ končí konstatováním, ze kterého vyplývá, že „konvergentní evoluce“ je nedokonalou a spornou myšlenkou (9):

Konvergenci si lidé spojují s darwinovskou evolucí přinejmenším již od 40. let 20. století. … Rozsah, ve kterém konvergence ovlivňuje produkty evoluce, je předmětem přetrvávajících sporů. V knize Wonderful Life tvrdí Stephen Jay Gould, že kdybychom mohli běh života na Zemi vrátit na začátek a spustit znovu, ubíral by se onen nový život velmi odlišnými cestami. Simon Conway Morris tomu oponuje…,a tvrdí, že konvergence je dominantní silou v evoluci, a že, jelikož veškerý život ovlivňují totožná environmentální i fyzická omezení, existuje „optimální“ design živého organizmu, ke kterému vývoj života nevyhnutelně dospěje, přičemž evoluce musí jednou nutně narazit na zrod inteligence – znak primátů, vran i delfínů. Stupně konvergence je těžké specifikovat, takže pokrok v tomto směru bude asi vyžadovat zkoumání technických detailů (např. aerodynamiky křídel) a relativně přesné vymezení oněch „velmi odlišných cest“ popsáním fylogenetických (molekulárních) odlišností.

I když snad evolucionisté považují vytáčky pro záchranu svojí teorie pomocí konceptu „konvergentní evoluce“ za cosi, co se teprve upřesňuje a zkoumá, je pojem konvergence v jejich článcích nic víc než jen pohodlná výmluva.

Odkazy

1. Univ. of Vienna (2012, July 26). Ion selectivity in neuronal signaling channels
evolved twice in animals.
PhysOrg
. Retrieved October 11, 2012, from
http://phys.org/news/2012-07-ion-neuronal-channels-evolved-animals.html
2. Hejnol, A. 2012. Evolutionary biology: Muscle’s dual origins.
Nature
487(7406):181–182.
3. Whiteman, N.K. and K.A. Mooney. 2012. Evolutionary biology: Insects con-
verge on resistance.
Nature
489(7416):376–377.
4. Prieto-Godino, L.L., S. Diegelmann, and M. Bate. 2012. Embryonic origin of
olfactory circuitry in
Drosophila
: Contact and activity-mediated interactions
pattern connectivity in the antennal lobe.
PLoS Biology
10(10):
e100014000. doi:10.1371/journal.pbio.1001400
5. Weaver, J. 2012. Striking similarities in fly and vertebrate olfactory network
formation.
PLoS Biology
10(10): e10001401.
doi:10.1371/journal.pbio.1001401
6. Ribeiro, J.M.C., T.F.C. Assumpção, D. Ma, P.H. Alvarenga, V.M. Pham, et al.
2012. An insight into the sialotranscriptome of the cat flea,
Ctenocephalides
felis
.
PLoS ONE
7(9): e44612. doi:10.1371/journal.pone.0044612.
7. Breinholt, J.W., M.L. Porter, K.A. Crandall. 2012. Testing phylogenetic hy-
potheses of the subgenera of the freshwater crayfish genus
Cambarus
(De-
capoda: Cambaridae).
PLoS ONE
7(9): e46105.
doi:10.1371/journal.pone.0046105.
8. Ausubel, F.M. 2005. Are innate immune signaling pathways in plants and ani-
mals conserved?
Nature Immunology
6(10):973-979. doi:10.1038/ni1253
9. Convergent Evolution (2012, September 3) Wikipedia. Retrieved October 13,
2012, from
http://en.wikipedia.org/wiki/Convergent_evolutio

PřílohaVelikost
00577-1.12.2012-pohodlne_vymluvy_na_konvergenci.doc54.5 KB
Průměr: 3 (2 votes)
Obrázek uživatele KLM

Drsňoman

Co to jsou "jiná řešení" a co to je "tak často"? Možná by vám pomohlo, kdybyste si nastudoval něco třeba o tom šíření rostlin a uvidíte tolik řešení, že vám z toho budou oči přecházet. Zkuste se pomalinku začít seznamovat s pojmy anemochorie, hydrochorie, exozoochorie, endozoochorie, barochorie nebo případně anemogamie či entomogamie a ke každému z nich si dohledejte alespoň obrázky s příklady. Krom toho, evoluce není chaotická. To, že nemáte dostatek znalostí, abyste to pochopil, není problém evoluce.

Pořád málo ,Musí jich být tolik že se navzájem ovlivni natolik že výsledný efekt je smrt. Boj o prostor,potravu (živiny),nemůže vést k biodiverzitě ,ale k vzájemnému omezováni ,jenž výsledkem je zákonitě potlačeni života.Pokud budete oponovat že i dnes vidíme třeba díky vzájemnému omezováni místo degradace života nádhernou bio-expanzi a rozmanitost života zeptám se proč ji nevidíme všude kolem ,na měsíci ,venuši ,marsu ...?

KLM

Šriber

Koho přesně zázračně uzdravil?
Toho Roma přece. Teď je z něj Gádžo.

Obrázek uživatele Šriber

Nosotonda

Koho přesně zázračně uzdravil ?

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Panna a gay

Ježíš Kristus zázračně uzdravuje i dnes!
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/313298380030012...
For God so loved the world, that He gaveth His the only begotten So, that whoseover believeth in Him, should not perish but have everlasting life!

KLM

To svědčí o tom že ,jsou možné i jiná řešení .Ale nevidíme je tak často jak by měli být při chaotickém evol. vývoji.

Co to jsou "jiná řešení" a co to je "tak často"? Možná by vám pomohlo, kdybyste si nastudoval něco třeba o tom šíření rostlin a uvidíte tolik řešení, že vám z toho budou oči přecházet. Zkuste se pomalinku začít seznamovat s pojmy anemochorie, hydrochorie, exozoochorie, endozoochorie, barochorie nebo případně anemogamie či entomogamie a ke každému z nich si dohledejte alespoň obrázky s příklady. Krom toho, evoluce není chaotická. To, že nemáte dostatek znalostí, abyste to pochopil, není problém evoluce.

Obrázek uživatele KLM

Drsňoman a Minerva

Javorové semeno je lépe unášeno větrem dopadne dál, ale nelétá.
To svědčí o tom že ,jsou možné i jiná řešení .Ale nevidíme je tak často jak by měli být při chaotickém evol. vývoji.

KLM

Obrázek uživatele Minerva

KLM

Pisatel článku se vam snaží sdělit že ,rozdílnost jednotlivých řešení je propastná i když by vůbec nemusela nebo neměla být.

Zase přeskakujete úplně jinam.

Pokaždé záleží na tom, kdo ji drží v ruce.

Nezáleží. Popperova břitva je naprosto jasná a jednoznačná.

Jasné od eukaryoty se už moc my lidé nelišíme

Ne, my lidé jsme taky eukaryoty. Wink

Javor ukázal příklad že to jde.

Javorové semeno je lépe unášeno větrem dopadne dál, ale nelétá.

Takoví bakteriální bičík ,je taky nikterak jednoduchá strojovna.

A to souvisí s tím, o čem jsme se bavili jak?

Minerva poukazala na propastný rozdíl mezi prokaryo. a eukaryot. organizmy, ale zlehčuje změny ktere nastali pak mezi eukaryot. organizmy samotnými

Já je nezlehčuji, jen tvrdím, že mezi prokaryoty a eukaryoty jsou menší rozdíly než mezi eukaryoty navzájem, což je v rozporu s tvrzením článku. Wink

což svědčí o učelovosti dělení organizmů

Dělení organismů je účelové. Není to něco, co by objektivně existovalo, je to lidský konstrukt vytvořený s určitým účelem.

ॐ असतो मा सद्गमय

KLM

když si tedy v počtech z čísly budete uměle stanovovat jejich význam jak se vam zlíbí,tak mate pokaždé výsledek který chcete, nebo si vyberete.Predikci můžete ohýbat jak se vám zlíbí .
Pokud by měl vývoj probíhat tolik času ,řešení jednotlivých tech. problému ,přizpůsobovaní se okolnostem a prostředí ,by muselo nabídnout ohr,počet řešení.

Tohle nechápu. Proč bych to dělal. Jak s tím souvisí fakt o účelovosti dělení do škatulek?

Obrázek uživatele KLM

Drsňoman

když si tedy v počtech z čísly budete uměle stanovovat jejich význam jak se vam zlíbí,tak mate pokaždé výsledek který chcete, nebo si vyberete.Predikci můžete ohýbat jak se vám zlíbí .
Pokud by měl vývoj probíhat tolik času ,řešení jednotlivých tech. problému ,přizpůsobovaní se okolnostem a prostředí ,by muselo nabídnout ohr,počet řešení.

KLM

Obrázek uživatele Foton

K článku.

.

Och, akí sú tí evolucionisti len luhári! Vždy si vymyslia nejakú primitívnu špekuláciu, len aby tá ich rozpávka zostala platiť.
(...Vivat Däniken...)
http://www.tlg.estranky.sk/clanky/nahodne-mutacie.html

Customize This