Ozubený převod v přírodě a evoluční algoritmy

Václav Dostál

Václav Dostál si dal velkou práci a tímto odborným rozborem reaguje na nedávnou diskuzi, která na těchto stránkách proběhla o překvapivém nálezu v přírodě, jedinečném ozubeném převodu u hmyzu Issus coleoptratus (kornatka hnědá).

Protože rozsah jeho práce je značný, uvádím jen část, zbytek si můžete stáhnout nebo jen otevřít v doc formátu, nebo novější verzi /upgrade Václav Dostál/ v pdf formátu, níže z přílohy. Děkuji Václavovi Dostálovi za jistě značně vysilující námahu, kterou si s touto studií dal, a všem, kteří tomu budete věnovat pozornost. Pavel Kábrt

Úvod

Když jsem viděl videosmyčku funkce ozubeného mechanismu u malého tvorečka, zvaného Issus coleoptratus, myslel jsem si, že to je naprosto přesvědčivý důkaz pro inteligentní návrh čili pro tvorbu inteligentním Tvůrcem. A tedy, že to je důkaz vyvracející samovolnou evoluci bez vlivu inteligentního návrháře. Pro některé lidi se ovšem tento ozubený převod jeví být důkazem opačným.

O ozubení u zmíněného tvora se po uveřejnění okomentovaného překladu článku J. Stromberga rozvinula bouřlivá diskuze a ta se kromě technické stránky zabývala algoritmy. [Podle algoritmů týmy návrhářů konstruují počítačové programy]. Vynořila se otázka tzv. evolučních algoritmů. Tyto evoluční algoritmy evoluční biologové běžně považují za důkaz existence samovolné evoluce bez vlivu Tvůrce.

Objev ozubeného převodu u Issuse ukazuje, že daný mechanismus nejen u tohoto maličkého tvora perfektně funguje, ale že mezi vyráběnými ozubenými mechanismy se nenachází. Mezi těmito vyráběnými ozubenými převody existují velice sofistikované rarity, ale převod u Issuse je ještě sofistikovanější. Toto prohlášení se potvrdí v dalším textu.

1. Dosud jediný ozubený převod nalezený v přírodě

Takto nadepsal svou zprávu z 12. září 2013 Joseph Stromberg , reportér ze světa vědy pro webový portál Vox.com. V ní referuje o objevu Malcolma Burrowse a Gregory Suttona, publikovaného v originálním článku objevitelů dne 13. 9. 2013. [Dny publikování jsem převzal z oné zprávy a z onoho článku].
Až do zmíněného objevu si všichni technici i všichni biologové mysleli, že ozubený převod je lidský vynález a že se tedy v přírodě nenalézá. Avšak objev říká, že se tam nachází, a to zcela ojediněle.

Objevitelé tvrdí, že ozubený převod synchronizuje pohyby obou zadních nohou, mezi něž je vložen. Toto tvrzení se v jejich článku objevuje několikrát a je tak zdůrazněno, že vzniká dojem, že převod nepřenáší sílu tak, jak je tomu u vyrobeného ozubeného soukolí, kdy první kolo je hnací a druhé (či poslední) kolo je hnané. Z tohoto dojmu může vzniknout jiný dojem, že se nejedná o převod vůbec a že jde o pouhou synchronizaci.

Uvedený mechanismus tvoreček ovládá pomocí svalů, tedy jisté síly vyvíjí. Tyto síly jsou si rovny co do velikosti i co do směru, ale jsou přenášeny oběma ozubenými segmenty na obě zadní nohy. Tyto nohy potom zatlačí na zem, takže tvoreček se odrazí a vyskočí. Obě nohy se musejí odrazit současně, protože Issus má skočit přímo vpřed a ne šikmo a ještě k tomu v náhodném směru.

Ozubený převod u Issuse tedy jednak přenáší sílu a jednak nemůže porušit synchronnost a proto má převodový poměr 1 : 1. Ozubení se nachází se na segmentech, které nesou odborný biologický název trochanter-y. Nalézá se ovšem, jak objevitelé opakovaně zdůrazňují, jenom u dospívajícího tvora. U dospělého Issuse zakrní, takže ozubený převod je podle nich nahrazen třecím převodem.

Jestliže – jak uvádějí objevitelé – jsou dospělí Issusové lepšími skokany než dospívající („larvy“ [což ovšem může být otrocký překlad]), tak to neznamená, že třecí mechanismus by byl efektivnější než ozubený. Badatelé soudí, že „větší velikost dospělců může znamenat, že tření mezi trochanterami je efektivnější synchronizační mechanismus.“ Poněvadž ovšem třecí převod může prokluzovat, kdežto ozubený nikoliv, bude jediným řešením zmohutnění svalů, pohánějících převod, a nyní tyto svaly budou také segmenty na sebe přitlačovat.

U třecího převodu musí být zabezpečeno dostatečně velké tření, aby nedošlo k prokluzování třecích segmentů (či kol – v technické praxi) po sobě. Takový mechanismus, u něhož by k prokluzování došlo, by fungoval stejně nespolehlivě jako auto při smyku na kluzké vozovce. Došlo by k naprosto neurčitým / neurčitelným následkům. Pro jednoduchost je (ve fyzice a v technice) zavedena třecí síla, která je přímo úměrná přítlačné síle. „Konstantou“ této přímé úměrnosti je v tomto případě tzv. součinitel čili koeficient tření (přesněji: smykového tření), který ovšem závisí na druhu materiálu a na drsnosti jeho povrchu.

Ze dvou předchozích odstavců vyplývá, že opačná změna – při předpokládané evoluci z nějakého předchůdce – není možná. Jinak řečeno, „kukly“ onoho předchůdce, majícího třecí převod, který by se nějak postupně vyvíjel na ten, co byl objeven, by nevyskočily správně ani jednou! Svaly pohánějící tento prvotní převod by stejně špatně nebo ještě méně dokonale přitlačovaly segmenty (trochantery) vzájemně na sebe a třecí síla by byla malá, takže segmenty by po sobě prokluzovaly. I kdyby prokluzovaly málo, tvoreček by nikdy neskočil přímo a vždycky by vyskočil nevyzpytatelně šikmo. Beznadějně by velice brzy, téměř okamžitě, zahynul, neboť by se nedostal na předpokládanou rostlinu (která je pro něj životně důležitá), ale úplně jinam – a to při každém skoku!

Ještě si dovolím připomínku, že reportér Stromberg správně napsal, že „…dospělé nohy jsou synchronizovány jiným mechanismem (řadou protažených výčnělků na obou zadních nohách …).“ Objevitelé jasně píší o třecím mechanismu. Takový převod nemůže na svém povrchu mít nějaké výčnělky, to by nebyl třecím převodem, ale byl by opět ozubeným. Termín „výčnělky“ je použit místo termínu „zoubky“ (jež jsou u dospělce relativně menší).

Nedostatečně vyvinuté svaly dospívajícího tvora nezabezpečují dostatečně velkou přítlačnou sílu. Proto pro synchronizaci pohybů segmentů, ale hlavně pro zabezpečení přenosu sil z těchto svalů na nohy tvora musí existovat mechanismus, který neproklouzne ani trochu, i když je přítlačná síla minimální nebo dokonce nulová. Takový požadavek může splňovat jenom ozubený převod, kde vzájemné proklouznutí ploch segmentů vůbec neexistuje. U ozubených segmentů (trochanterů) by nějaké „proklouznutí“ vlastně způsobilo náraz zubu jednoho segmentu na zub druhého segmentu. To by mohlo nastat, kdyby tloušťka uvažovaného zubu u toho jednoho segmentu byla menší než příslušná mezera mezi zuby u druhého segmentu. Jenže u ozubeného mechanismu nic takového nesmí nastat. To proto, že pak by ozubený převod nesplňoval základní podmínku – totiž podmínku přenosu síly.

Objevitelé vylučují možnost různosti tloušťky zubu u jednoho segmentu a šířky odpovídající mezery mezi zuby u druhého segmentu: „Ozubení na jednom trochanteru zabírá s odpovídajícím ozubením se zuby téže velikosti a tvaru na druhém trochanteru“ (obr. 1 vpravo a obr. 2). Jeví se, že obr. 2 E je nakreslen nepřesně, neodpovídá přesně obrázku 2 D.

Prosím, pokračujte ve čtení tak, že si níže v příloze tento článek otevřete přímo zde na našich stránkách, nebo stáhnete na svůj disk. Máte možnost jak ve Wordu (.doc) tak v Adobe Acrobat Readeru (.pdf), kde je nejnovější verze článku (upgrade Václav Dostál/.

Článek Václava Dostála končí takto:

Evolucionisté, vzdejte to

Profesor D. M. S. Watson připustil před několika lety:
Evoluce [je] všeobecně přijímaná teorie ne proto, že může být dokázána její pravdivost logicky provázanými důkazy, ale proto, že jediná alternativa, speciální stvoření, je jasně neuvěřitelná.

Závěr

Informatikou – jejíž částí algoritmy jsou – jsem se zabýval ve své knize „Je nestandardní přístup kontroverzní?“v kapitole „8. Informace“, „9. Logické obvody a logické operace“, „10. Evolvalble (vyvíjející se) hardware (překlad), „11. Informace a vnitřní struktura vesmíru“, „12. Informace a energie“ a „13. Informace, energie a entropie.“ Kniha se nachází zde.
Svého času jsem vyučoval předmětům „Informatika a výpočetní technika“ (na gymnáziu), „Základy práce s počítači“ a „Automatizace“ (na středním odborném učilišti), jejichž součástí byly i teoretické základy Informatiky – instrukce, algoritmy, vývojové diagramy atd. Můj předpoklad před započetím studia evolučních algoritmů se tím studiem potvrdil – podstata těchto algoritmů (i programů) je tatáž jako kterýchkoli jiných!

***

Obsah

Úvod 1
1. Dosud jediný ozubený převod nalezený v přírodě 1
2. Funkce ozubeného převodu, který používá Issus coleoptratus 5
3. Z diskuse o komentovaném článku Josepha Stromberga 8
4. Rozbor příspěvku DVD o evolučním algoritmu 12
5. Rozbor části příspěvku napsaného Pavlem Kábrtrem 13
6. Co jsou evoluční algoritmy podle zadané literatury –
První část: Biologická podstata evolučních algoritmů 14
7. Co jsou evoluční algoritmy podle zadané literatury –
Druhá část: Logická podstata evolučních algoritmů 17
8. Evoluční výpočetní operace – neviditelná ruka inteligence (převzato) 19
9. Diskuse k předchozímu textu (převzato) 22
10. Vybrané pasáže z článku „Mysl nad hmotou“ (převzato) 25

Závěr 26

* * *

PřílohaVelikost
ozubeny_prevod_v_prirode.pdf731.63 KB
00832-21.1.2016-ozubeny_prevod_v_prirode_a_evolucni_algoritmy-v.d.doc938 KB
Průměr: 1.8 (4 votes)
Štítky:
Obrázek uživatele Telesto

Konkrétní evoluční algoritmus

Hm...

Poněvadž ovšem nevyskočí rovně, nedostane se na rostlinu, na níž životně závislý, ale doskočí jinam. Lze předpokládat, že doskok bude při různých pokusech také různý – vždy na odlišné místo. Ale i kdyby skok byl pořád stejně šikmo, hmyz by na rostlinu nedoskočil nikdy! Svým vysokým počtem beznadějných pokusů by se hmyz velmi brzy vyčerpal a potřebnou „stravu“ z oné rostliny by nezískal. Bídně by zahynul – a to velice brzy!

Tato argumentace nedává smysl. Existují miliony různých druhů, které žádný mechanismus jako má Issus nemají a přesto žijí vesele dál. Jde o to, že skok není jediná forma pohybu. Pokud hmyz skáče do keře, tak je poměrně jedno jestli skočí na list A nebo na list B. A i kdyby skočil mezi list A a list B, tak si na list A nebo B prostě a jednoduše dokráčí, tak jak to dělají tisíce druhů jiného hmyzu. Taková kobylka umí skákat velmi dobře a je jí úplně jedno jestli skočí tam či onam. Na cíl většinou stejně nedoskočí, ale dokráčí...

Navíc Václavova představa o přesném skoku má smysl jen v naprostém bezvětří (což prakticky nikdy nenastává). Totiž i sebemenší vánek stejně NUTNĚ odchýlí tvora od kýženého směru. A přesto Issus žije dál...

Argument, že bez mechanické synchronizace by tvoreček nutně musel zemřít je zcela nesmyslný a lichý....

Evoluce by ani nezačala!

Evoluce by začala u druhu, jehož chování a způsob pohybu je velmi podobný jako u tisíců jiných druhů. Takže to, že by evoluce ani nezačala je naprosto nesmyslné...

Naopak hned v této fázi bude muset být všechno dokonalé! A to dokonce dokonalejší než se vyskytuje u vzdáleného potomka – současného Issuse.

Toto tvrzení ovšem vůbec nedává smysl. Nevidím proto jediný důvod a ani tento důvod Václav nepopisuje... Tak proč???

Dospívající Issus totiž nemá řízení (povely „skoč“) a svaly dostatečně silné a proto u něj existuje ozubený převod, který přenos síly ze svalů na nohy

A tak to by mě opravdu zajímalo, kde na toto pan Václav přišel? Vydedukoval z čeho???

Nevím jak "sílu" svalů může nějaký převod nahrazovat? To nedává smysl. Žádný přenos "síly" ze svalů na nohy u druhu Issus neexistuje. Kdyby se onomu tvorečkovi ohoblovaly zoubky na trochanterech, tak by skákal vesele dál - jen ne úplně rovně. To je celé...

Jinak řečeno onen hypotetický předek má řízení (pomocí povelů „skoč“) a svaly dokonalejší než současný Issus.

Řekl bych to jinak. Hypotetický předek má řízení (pomocí povelů "skoč") a svaly naprosto stejné (nebo velmi podobné) jako tisíce jiných skákavých druhů hmyzu. To je celé.

K žádné evoluci by tedy nedošlo, nýbrž by došlo k degradaci!
Už v tomto počátečním stadiu je celá evoluce nesmyslná, logicky nemožná.

Toto tvrzení se neopírá o pozorování. Vždyť příroda nám sama ukazuje, že skákání BEZ ozubení je možné a to velmi dobře. Tak kde je problém? Opravdu to nechápu... Tudíž tvrzení o nesmyslnosti evoluce je založeno na nepravdivých předpokladech.

Z toho vyplývá, že (předpokládaná) počáteční nedokonalá osová symetrie. („Vzhledem k… ne zcela dokonalé symetrii“) se už změnila na dokonalou.

Pro ozubený převod u Issuse není potřeba zcela dokonalá symetrie. Takové tvrzení, že je potřeba dokonalá symetrie vychází z chybné analogie mezi ozubením Issuse a ozubením vyráběným průmyslově lidmi...

Avšak podle bodu 4 (V další fázi se zoubky zvětšují a postupně se eliminuje potenciální "přeskakování" zubů) tomu tak není, dané zárodečné ozubení jeví „přeskakování“!

Ovšem "přeskakování" nastává i u současného druhu. Že v článku Václav napíše, že autorům "ujelo pero" neznamená, že je tím situace uzavřena.

Tím termínem pan T asi myslí, že aspoň někde bude u jednoho ozubení (na jednom trochanteru) zubová mezera širší než tloušťka zubu druhého ozubení (na druhém trochanteru).

Ne. Tím přeskakováním myslím něco podobného, jako když člověk "počítá zuby" při řazení u manuální převodovky. Přítlačná síla trochanterů není dostatečná a zatím nízké zuby přeskočí z jedné do druhé mezery.

Co se stane? Oba zuby (obou segmentů) se nalomí nebo dokonce vylomí.

V takovém případě by převodovka u automobilů používaných pro výuku řízení byla složena ze zcela hladkých kol.

PS: Jak křehký a pevný (pružný) je materiál, ze kterého trochantery a zuby vznikají?

Pan T (a/nebo jiní „oponenti“) může zase tvrdit, že můj „rozbor evolučních algoritmů je zcela nesprávný.“ (Telesto dne So, 01/23/2016 - 15:51). Bylo by lépe, kdyby tuto možnost nevyužil.

Nevím, proč bych to neměl využít. Nechápu váš přístup Václave. Četl jste můj příspěvek proč je váš rozbor evolučních algoritmů zcela nesprávný? Tedy ten příspěvek, ve kterém jsem se vám snažil objasnit rozdíl mezi "evolučním algoritmem" a "evoluční strategií". Tedy, že se jedná o něco jiného? A také váš omyl ohledně genetických algoritmů?

Opravdu nevím, co vám vadí na oprávněné kritice vašeho článku. Pokud nejste připraven na kritiku, tak nevím, proč se vůbec snažíte nějaký článek psát.

BTW: O tom, proč druhy bez ozubení a třecího převodu vesele žijí a skáčou aniž by téměř okamžitě zemřely, jsem se zase nic nedověděl...

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Konkrétní evoluční algoritmus

Celý můj dosavadní rozbor se týkal jen a pouze možnosti či nemožnosti evoluce nějakého mechanismu u nějakého předka Issuse na ozubený mechanismus u současného Issuse.
Mnou předpokládaná evoluce třecího mechanismu na ozubený se jevila logická proto, že na povrchu segmentů (trochanter) měla údajně pozvolně vyrůstat řada výstupků = zoubků.
Vývoj – ovšem jiný - Telesto potvrzuje ve svém algoritmu, uveřejněném v jeho příspěvku ze So, 01/23/2016 – 18:25:
1) Na počátku se nohy vůbec NEdotýkají.
2) V další fázi se dotýkají BEZ VELKÉHO tření.
3) V další fázi se objevují výstupky - díky osové symetrii do sebe zapadají.
4) V další fázi se zoubky zvětšují a postupně se eliminuje potenciální "přeskakování" zubů.

Tento vývoj, ovšem neformulovaný tak jasně jako zde, Telesto v Út, 01/05/2016 - 22:06 ilustroval pro jeho fázi 1 odkazem na obrázek http://planetopia.cz/upload/gear/legs1.png
Telestova legenda [?] k obrázku:
1) Černé body jsou pevné body, kolem kterých se části otáčí. Řekněme nějaké klouby na kostře, které se vůči sobě nepohybují.
2) Modrý bod je něco jako čep (kloub)
3) Velké obdélníky jsou stehna hmyzu - nohy mohou pokračovat dál (neznázorněno).
4) Písty jsou snad znázorněny dostatečně, řekněme, že reprezentují svaly tvorečka.
5) Ty neforemné části jsou schématickou reprezentací trochanterů.
Při kontrakci svalů 4) dojde k otočení trochanteru s nohou kolem kloubů 1)
Nervová soustava tvorečka vyšle do levého i pravého svalu 4) signál "skoč". Vzhledem k růstovým nedokonalostem a ne zcela dokonalé symetrii lze očekávat, že levý sval 4) dostane jinou informaci o síle než pravý sval 4). A pochopitelně růstové nedokonalosti na svalech 4) samotných a jiných částech ve výsledku způsobí, že levá noha se pohne silou 85 a pravá noha 95 (síla reprezentována bezrozměrnou veličinou síly, řekněme - 0-100).
Tvoreček vyskočí. Pravda ne úplně rovně…

Nyní začnu citovaný popis rozebírat. Jestliže „levý sval 4) dostane jinou informaci o síle než pravý sval 4), tak: „Tvoreček vyskočí. Pravda ne úplně rovně.“ Poněvadž ovšem nevyskočí rovně, nedostane se na rostlinu, na níž životně závislý, ale doskočí jinam. Lze předpokládat, že doskok bude při různých pokusech také různý – vždy na odlišné místo. Ale i kdyby skok byl pořád stejně šikmo, hmyz by na rostlinu nedoskočil nikdy! Svým vysokým počtem beznadějných pokusů by se hmyz velmi brzy vyčerpal a potřebnou „stravu“ z oné rostliny by nezískal. Bídně by zahynul – a to velice brzy! Velmi pravděpodobně by se za tuto krátkou dobu nestačil rozmnožit, zejména když teprve dospívá! Evoluce by ani nezačala! To by platilo zejména pro dospívajícího předka fáze 1 (Na počátku se nohy vůbec NEdotýkají.)
Z výše uvedených důvodů bude pan T předpokládat, že „žádné růstové nedokonalosti a ne zcela dokonalá symetrie“ neexistují a to u prvního prapředka! Naopak hned v této fázi bude muset být všechno dokonalé! A to dokonce dokonalejší než se vyskytuje u vzdáleného potomka – současného Issuse. Dospívající Issus totiž nemá řízení (povely „skoč“) a svaly dostatečně silné a proto u něj existuje ozubený převod, který přenos síly ze svalů na nohy a také synchronizaci obou nohou zabezpečuje! Jinak řečeno onen hypotetický předek má řízení (pomocí povelů „skoč“) a svaly dokonalejší než současný Issus. K žádné evoluci by tedy nedošlo, nýbrž by došlo k degradaci!
Už v tomto počátečním stadiu je celá evoluce nesmyslná, logicky nemožná. Nicméně, pokračujme dále, bodem 3: „V další fázi se objevují výstupky - díky osové symetrii do sebe zapadají.“ Z toho vyplývá, že (předpokládaná) počáteční nedokonalá osová symetrie. („Vzhledem k… ne zcela dokonalé symetrii“) se už změnila na dokonalou.

Bod 3 také znamená, že původně žádné spojení trochanterů se změní na vzájemné odvalování jejich ozubení! A to hned při sebemenších „výstupcích“ = zoubcích! Avšak podle bodu 4 (V další fázi se zoubky zvětšují a postupně se eliminuje potenciální "přeskakování" zubů) tomu tak není, dané zárodečné ozubení jeví „přeskakování“! Tím termínem pan T asi myslí, že aspoň někde bude u jednoho ozubení (na jednom trochanteru) zubová mezera širší než tloušťka zubu druhého ozubení (na druhém trochanteru). Že tedy aspoň některé zuby opačných segmentů na sebe narazí! Co se stane? Oba zuby (obou segmentů) se nalomí nebo dokonce vylomí. K vylomení může sice dojít až po opakovaném nárazu, ale má za následek zvětšení zubové mezery a tedy prudší nárazy dalších zubů. Takže i ty se vylomí a dokonce snáze. Nakonec (ovšem velmi brzy!) nebude existovat ani jeden zub - všechny budou vylámané!

Pan T (a/nebo jiní „oponenti“) může zase tvrdit, že můj „rozbor evolučních algoritmů je zcela nesprávný.“ (Telesto dne So, 01/23/2016 - 15:51). Bylo by lépe, kdyby tuto možnost nevyužil.
Konec mých příspěvků v této diskuzi o ozubení u Issuse a o jeho údajné evoluci z nějakého jiného mechanismu.

Obrázek uživatele Telesto

Vlastovi

Vlasto vždy přemýšlím jestli vám vůbec odpovídat nebo ne... Totiž s vámi je to opravdu těžké. Ale zkusím to...

Opravdu? A co takhle říci - ne každý jedinec je stejný v rámci svého druhu?

Můžete mi to vysvětlit více? Vaše myšlenkové pochody jsou opravdu velmi nesrozumitelné, stejně jako tato vaše připomínka. Co tím vlastně myslíte?

špatně bude nejspíše to, že kdyby opravdu tady probíhala několik miliard let nějaká "evoluce" - nejspíše bychom byli už možná tisíckrát mrtví..... nebo ne?

Ne.

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

RE - domněnka.

Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Big smile Big smile Big smile Big smile také mám rád smajlíky. Jsou moc hezcí. Škoda že nemohu sem dát jiné. Moc velká škoda. V.S.

Re: bezmozek

zase vedle, jak ta jedle Laughing out loud Laughing out loud

Obrázek uživatele JHK

RE Telesto.

1) Potomci dědí své vlastnosti po rodičích - dědičnost

To je naprosto v pořádku. To je skutečně vidět.

2) Ne každý jedinec v populaci je stejný - variabilita

Opravdu? A co takhle říci - ne každý jedinec je stejný v rámci svého druhu? Není to přesnější - není to tak spíše vědečtější? Není to řečeno obecně jen právě tak, aby se tzv. vlk nažral a koza zůstala celá? Neboli - není to vypočítavé tvrzení, kterému nebude moci běžný člověk porozumět tak, jak je to ve skutečnosti zamýšleno?

3) Jedinci soupeří o omezené zdroje - výběr

Výběrem je zde boj, anebo to, co z toho vyjde - tedy - přeživší pokračuje dále? A co nemoce? Také vybírají? Smrt? Vybírá také? Zranění z boje? Inteligence? Také to je výběr?

4) Ne každý jedinec má potomky - výběr

To je také vidět. Bez problému. Co dnes? Není to náhodou jinak?

5) Při dědění vznikají odchylky (mutace) - vznik variability

A tu je snad něco špatně? Mutace člověk obsahuje po všech předcích, kteří byli před ním. Nebo - aha...... - špatně bude nejspíše to, že kdyby opravdu tady probíhala několik miliard let nějaká "evoluce" - nejspíše bychom byli už možná tisíckrát mrtví..... nebo ne? Nebo spíše - nejspíše bychom ani nemohli vzniknout ne? V.S.

Obrázek uživatele Telesto

Evoluční algoritmy

Evoluční algoritmy makroevoluce ovšem vycházejí z předpokladu makroevoluce.

Toto tvrzení pochopitelně není pravdivé. Evoluční algoritmy z žádných předpokladů makroevoluce nevychází. Evoluční algoritmy vychází z toho co běžně vidíme a můžeme pozorovat v přírodě:

1) Potomci dědí své vlastnosti po rodičích - dědičnost
2) Ne každý jedinec v populaci je stejný - variabilita
3) Jedinci soupeří o omezené zdroje - výběr
4) Ne každý jedinec má potomky - výběr
5) Při dědění vznikají odchylky (mutace) - vznik variability

Toto nejsou žádné předpoklady. Je to běžně pozorovaný jev. Žádný předpoklad makroevoluce zde pochopitelně není. Proto to ani nemůže být důkaz kruhem.

Evoluční algoritmy minimálně zcela jasně dokazují, že minimálně dva argumenty (evergreeny) kreacionistů jsou zcela nesmyslné. Např.

1) Kreacionistické výpočty pravděpodobnosti
2) Náhodné mutace vytváří variabilitu, která může vést ke vzniku složitějších struktur z jednodušších

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Re: Pan Kábrt má pravdu.

Evoluční algoritmy fungují zcela stejně dobře jako jakékoliv jiné algoritmy. Evoluční algoritmy makroevoluce mají napodobit (simulovat) předpokládaný děj - makroevoluci. Může se jim to výborně dařit. Evoluční algoritmy makroevoluce ovšem vycházejí z předpokladu makroevoluce. Své východisko potvrzují svým závěrem. Nebo/a: svůj závěr vyvozují ze svého východiska. To je důkaz v kruhu a je tedy bezcenný!

Pan Kábrt má pravdu.

Evolucionisté nemají pro evoluční vznik tohoto "ozubení" žádný přímý důkaz ale jen spousty povídaček - že to tak mohlo proběhnout.

A je úplně jedno, že takovýto tvor je tak malý, že hledat ho ve zkamenělinách je totální šílenost. To je fakt úplně jedno.

Až evolucionisté doloží tento vývoj - mohou pak argumentovat. Do té doby jsou to vše jen jakési předpoklady vyfabulované z nějakých domněnek, že to tak v přírodě funguje. Že to tak ale nefunguje je zcela zřejmé - pro každého člověka, kdo chce vidět a slyšet a přemýšlet. V.S.

Nová verze

Svůj text „Ozubený převod a evoluční algoritmy“ jsem opravil – vznikla nová verze: „č. 3“: v předchozím příspěvku uvedenými opravenými větami jsem nahradil původní věty. V nové verzi to je ve dvou nejnižších odstavcích na str. 3. Tato nová verze je zde: http://vaclavdostal.8u.cz/ozubeni.pdf

Customize This