Odborné přednášky o genetickém kódu

Cyklus přednášek Společenského centra Londýnská 30, Praha 2. Videa jsou převzaty z TV HOPE.

Přednáší Prof. RNDr. Vladimír Král, DSc.

Víte, že se naše lidské geny liší jen o 0.1% a přesto jsme každý jiný? Jsme zajatci vlastní DNA? Je všechno zapsané v genech? Co můžeme ovlivnit a co už ne? Něco je nám dáno, např.: Ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. (Mt 5:36) Jiné věci se vytváří, když reagujeme na podněty z ostatního světa. Raději si však prohlédněte videa.




Průměr: 5 (1 vote)

Evo.

Rozumím. Ten pohled může být ale ještě jiný - církev zdiskreditovaná je, ovšem nemusí to být konečný stav. Je zde prostor pro "vzkříšení, znovuzrození". Ne ve smyslu fyzického zmrtvýchvstání, ale ve smyslu obrácení, obrody, očisty,pokání, jakéhosi "vyplivnutí Jonáše".
Pak nejsme v rozporu s Ježíšovými slovy, ani nepopíráme skutečnost stavu, který prostě je takový, jaký je.

Souhlasím. Je více dobrého, než špatného.

Ježíš udal směr učení a vložil důvěru. To bylo porušeno, takže nutně musí přijít nějaká obnova. Problém nemůže být vyřešen stejnou myslí, která ho způsobila.

Bylo to porušeno pouze v individuálním rámci, nikoliv v ideji a přítomnosti Ježíšově. Protestanté se omezili /redukovali/ na symboly, zatímco katolicizmus zůstal věrný tradici zjevení trvalé přítomnosti Ježíšově /viz např. fyzická přítomnost Ježíšova v eucharistii /chlebu a víně/.

Obraz čistoty judaizmu je předobrazem čistoty církve.

Nedivím se Ondrovi, že složitě hledá "tu pravou" církev, a že zvažuje. Je tu příliš mnoho špatného...osobně dávám přednost tomu "pokojíčku"...

Upřímně, také se mu nedivím. V dnešním oceánu různých polopravd a podivných výpovědí se hledá těžko. Měl by si to především ujasnit s Bohem v modlitbě. Poprosit Ho o vedení a o dar rozpoznání. Zapojit nejen srdce, ale i rozum. Ten mu bude velet, aby se podíval do Písem a hledal církev podle apoštola Pavla a ne podle těch, o nichž se v Písmu moc dobře nepíše /lžiproroci, lžimesiášové apod./.

Ad Šťoura

K tomu jen jednoduchý dotaz: Co objevili ve vědě křesťané v dalších 1000 letech od svého nástupu k moci? Srovnejte si to s objevy za stejné období v antice, nebo za dobu od 15. století (kdy se opět začala dostávat do popředí přírodověda věda před teologii) dodnes.

Teologie má stále primát před filozofií a přírodní vědou. Sama teologie má svůj přirozený a zjevený rámec, který je vzájemně propojen a který používá stejný jazyk i metodu analýzy, ale který je zároveň nadčasový, jelikož v sobě sdružuje vyšší poznání - Boha.

Navíc, vědu zrodila teologie, jako appendix zájmu o poznání světa. Specializované obory jdou sice svou vlastní cestou, ale to není od věci. Naopak tím, že nebyl svět dosud vysvětlen na základě přirozených příčin, je stále ve výhledu ta prvotní příčina - Bůh. Jsme zpátky v teologii.

Pokud jde o dílčí vědecké poznatky, pak je jasné, že ty souvisí i s technickým pokrokem /dalekohled, mikroskop/. Uvažte také dimenzi evropských univerzit.

Podle mne je pluralita názorů a jejich faktické ověřování hnací silou pokroku.

To je jisté. Na pluralitě názorů jistě záleží /polemiky, diskuse, aplikovaný výzkum = pokrok v každém ohledu/.
Nemyslím si ale, že před rokem 1000 byl východ na tom intelektuálně lépe, než západ. Vše ukazuje se rovnocenné poznatky. Teprve až s rozvojem univerzit a vzkříšení antických poznatků a jejich extenzivní rozmach /na západě i východě byly stále v zájmu učenců/ dochází k diskusi o významu.

Věda té doby byla dost teoretická. Nedíval bych se na ni ale prizmatem negace.

Daniel

ad - To je pouze jeden pohled. Vnitřní pohled je takový, že kdyby se církev zdiskreditovala tak, jak píšete, znamenalo by to fakticky, že by ji /církev/ brány pekelné přemohly /viz ten Mt 16,18n/. To by ovšem byl rozpor v Ježíšových slovech a skutečností
............
Rozumím. Ten pohled může být ale ještě jiný - církev zdiskreditovaná je, ovšem nemusí to být konečný stav. Je zde prostor pro "vzkříšení, znovuzrození". Ne ve smyslu fyzického zmrtvýchvstání, ale ve smyslu obrácení, obrody, očisty,pokání, jakéhosi "vyplivnutí Jonáše".
Pak nejsme v rozporu s Ježíšovými slovy, ani nepopíráme skutečnost stavu, který prostě je takový, jaký je.

Ježíš udal směr učení a vložil důvěru. To bylo porušeno, takže nutně musí přijít nějaká obnova. Problém nemůže být vyřešen stejnou myslí, která ho způsobila.
Není možné zavírat oči a nechtít vidět. Tudy cesta nevede. Není možné nabádat věřící k ctnostem, a sám jít cestou hříchu a neřesti.
"Pokrytče, nejdřív vyjmi ze svého oka trám a pak teprve hledej třísku v oku svého bratra..." atd

Nedivím se Ondrovi, že složitě hledá "tu pravou" církev, a že zvažuje. Je tu příliš mnoho špatného...osobně dávám přednost tomu "pokojíčku"...

Obrázek uživatele Stoura

to |Daniel : temný věk vědy

ad Pokud jde o z hlediska vědy a poznání začal temný věk právě zde nesouhlasím.

K tomu jen jednoduchý dotaz: Co objevili ve vědě křesťané v dalších 1000 letech od svého nástupu k moci? Srovnejte si to s objevy za stejné období v antice, nebo za dobu od 15. století (kdy se opět začala dostávat do popředí přírodověda věda před teologii) dodnes.

ad Jejich nejednota a roztříštěnost nebyl nikdy žádným extra přínosem pro západ.
V tomhle se asi skutečně neshodneme. Podle mne je pluralita názorů a jejich faktické ověřování hnací silou pokroku.

Evě.

Ale jestli měla církev "mandát" od Boha, pak ho nehorázným způsobem zneužila. Dnešním jazykem - došlo ke zneužití pravomoci. Řekla bych, že se tím zdiskreditovala natolik, že se už o nějakém mandátu církve snad ani nedá mluvit.

To je pouze jeden pohled. Vnitřní pohled je takový, že kdyby se církev zdiskreditovala tak, jak píšete, znamenalo by to fakticky, že by ji /církev/ brány pekelné přemohly /viz ten Mt 16,18n/. To by ovšem byl rozpor v Ježíšových slovech a skutečností.

Samozřejmě že vznikem církve neskončila její náklonnost ke spáchání toho, o čem uvažujete mezi řádky. To máte pravdu. Jako příklad Vám může pomoci sbor 12 apoštolů.

Myslíte, že těch 12 apoštolů tvořilo s Ježíšem dokonalou společnost? Vůbec ne. Je to znát z rétoriky Ježíšovy a skutků samotných apoštolů /Jidáš zradil, Petr zapřel, Tomáš ztratil víru/. Oba s výjimkou Jidaše pak svého přístupu litovali - Tomáš až po zmrtvýchvstání, Petr okamžitě po tom, co zapřel.

Dějiny jsou plné násilí, ale nedá se uvažovat tak jednoznačně, kdo v církvi za co mohl a nemohl. A jakou roli hrál panovník /věřící křesťan/, který zneužíval svého postavení? To je diskuse, která přesahuje zdejší rámec. Opřít bychom se museli o jednotlivé prameny, soudní spisy apod. Tedy rozhodnout spor na základě pramenů.

Jestli Ježíš mluvil o církvi a o své přítomnosti v ní, měl na mysli mystickou církev, která, řečeno scholosticky, je formou /vnitřní stav - milosti a svátosti, fyzická přítomnost Kristova - Já jsem chléb života (Jn 6,55)/ pro látku (/vnější stav/ církev hřeší, ale koná i dobré skutky, pokání).

Ad Šťoura

Souhlasím se vším, co jste napsal. Proti tomu se nedá nic namítnout. Jen si dovolím jednu připomínku, a to...

...křesťanství stalo z pronásledované sekty naopak pronásledovatelem všeho jiného. Za završení tohoto procesu lze asi považovat rok 392, kdy byla zakázána všechna ostatní náboženství. Z hlediska vědy a poznání začal temný věk právě zde. Prakticky se jednalo (kromě likvidace konkurenčních církví) o systematické potlačení jakékoliv racionality a nezávislého uvažování kdekoliv v mocenském dosahu církve.

Spíš než rok na 392 bych to viděl na rok 380, kdy císař Theodosius vydal zákon, v němž formuloval jednotu víry a žádal, aby se uplatnil západní mode, to je římský.

V jeho době docházelo k prudkým teologickým sporům, které měly svůj původ ve výkladu Písem. Ustálení jednoho myšlení podle Nikajského koncilu /325/ a koncilu v Konstantinopoli /381/ vedlo k faktické stabilitě v rozpadající se římské říši. Ta takzvaná perzekuce /temný věk/ je vyvozován z nutného vyhnanství těch učenců, kteří nebyli za jedno s oficiálním církevním proudem. Jejich víra se později stala zdrojem pro islám /dokétizmus, kolarydianizmus, arianizmus aj/. Jejich nejednota a roztříštěnost nebyl nikdy žádným extra přínosem pro západ.

Pokud jde o z hlediska vědy a poznání začal temný věk právě zde nesouhlasím.

Jednak podíváte-li se do dějin filozofického myšlení, pak veškerá filozofie té doby byla dědictvím Řeků a Římanů. Arabské myšlení /filozofie/ tehdy neexistovalo. Samo dědilo poznatky Řeků.

Křesťanství si už dříve uvědomilo roli filozofie jako nástroje k uchopení teologie /Pavel z Tarsu/. Po něm probíhala novoplatonská diskuse až do konce I.tisíciletí. V kursu bylo sokratovské tázání, která vyvrcholilo v Akvinském, jak píšete, což je pravda.

Obrázek uživatele Stoura

To Daniel, Eva - trochu jiný pohled

Zkusím k Vašim rozborům dodat pohled z jiné strany:

Za neuralgický bod evropské historie bych označil 4 století, kdy se křesťanství stalo z pronásledované sekty naopak pronásledovatelem všeho jiného. Za završení tohoto procesu lze asi považovat rok 392, kdy byla zakázána všechna ostatní náboženství. Z hlediska vědy a poznání začal temný věk právě zde. Prakticky se jednalo (kromě likvidace konkurenčních církví) o systematické potlačení jakékoliv racionality a nezávislého uvažování kdekoliv v mocenském dosahu církve.

Dalším významným bodem je podle mne okolí roku 1000. Tehdy se velká část křesťanů těšila na konec světa, jenž mnoho tehdejších věřících odvodilo z textu Bible. A ono nic, což znamenalo jisté turbulence v tehdejší společnosti i důvěrou ve výklad Bible. Mimo hlavní pozornost se ale udála jedna maličkost, kterou považuji za dost významnou: tehdejší papež, vzdělaný ve znalostech arabských učenců, zpropagoval arabskou poziční číselnou soustavu a další mimokřesťanské vědecké poznatky. Podle mne to byl první krátký záblesk návratu klasické vzdělanosti. Však také kvůli tomu současníci podezírali Silvestra ze styků s ďáblem.

Za podstatnou osobu považuji Tomáše Akvinského. Tomu se podařilo rehabilitovat z antického odkazu poměrně hodně. Podle mne snesl do jinak přirozeně iracionální křesťanské mystiky kukaččí vejce logického uvažování - byť v úmyslu podpořit ji. Právě návrat aristotelského způsobu uvažování považuji za zárodek návratu křesťanského světa k racionálnímu poznání a předzvěst vzestupu evropské civilizace.

Dalším bodem je okolí roku 1600 - nové objevy se nahromadily natolik, že ukázaly neudržitelnost Aristotelových názorů, jež byly mezitím vestavěny do učení církve.

Trend,, který byl tenkrát nastolen, trvá prakticky dodnes, byť si nejsem jist, jestli v současnosti už neprobíhá opět pozvolný návrat k iracionalitě (osobně považuji za vrchol klasického vývoje vědy a techniky zhruba 1. polovinu 70 let 20. století, ale nevím, nač je v laboratořích zaděláno právě teď a kam se bude vývoj ubírat).

Daniel

ad - Diskuse o pravé církvi se táhne dějinami. Už spor s odpůrci Trojice je zasažen do evangélií /Janovo evangelium někteří biblisté vykládají jako řešení sporu Otce a Syna - proti sektě elkesaitů/. Církev měla od Boha mandát svazovat a rozvazovat /Mt 18,18//Mt16,18//Jn 20,23/.
.............................
Ano, je tam psáno toto:

"Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi"
/Matouš/

A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“
/Matouš/

Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“/Jan/

Ověřím si to a prodiskutuju ještě jinde, jaký je význam těchto veršů.
Ale jestli měla církev "mandát" od Boha, pak ho nehorázným způsobem zneužila. Dnešním jazykem - došlo ke zneužití pravomoci. Řekla bych, že se tím zdiskreditovala natolik, že se už o nějakém mandátu církve snad ani nedá mluvit.

Evě.

Má-li se církev vyjevit v úplnosti, je nutné ji kromě instituce /za 2000 let náročně řízené/ považovat hlavně za proroctví, které nekončí v prvním století, ale pokračuje a bude vítězné.

Jak vyvozuji z Ernsta Renana, církev v I.století napjala své plachty a pluje staletími plných bouře. Smile

Ondro,

to by bylo Smile

Customize This