O včelím plástu

Na našem webu máme několik článků o včelách a jejich podivuhodném, evoluční teorií naprosto nevysvětlitelném, designu; většina je od mého přítele, již zesnulého Václava Uhra. Zde je další zajímavost o včelách a stavbě jejich plástu z žirovnického časopisu, kde O včelaření mluví pan František Pokorný.

Z http://www.zirovnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=19715... - strana 4, vybral Pavel Kábrt.

Ty jsi začal včelařit s tatínkem už asi jako kluk. Čím Tě včelařství upoutalo tak, že se stalo Tvým celoživotním
koníčkem?

I když jsem odmalička viděl, jak otec včelaří, a slyšel jsem o něm hodně, nebyl jsem pro ně v chlapeckém věku nějak příliš zapálený. Teprve v dospělosti jsem začal oceňovat krásu a jedinečnost tohoto koníčka. Otec mi také často říkal, že ve všech dobách jeho života byl chov včelstev, kromě záliby, také nezanedbatelným přilepšením do rozpočtu rodiny. Asi v rovině kilo medu za kilo másla. A měl pravdu, platí to dodnes, i když včelaření nese s sebou také nemalou starost, námahu, žihadla a pot. Když dnes držím v ruce vonící plást s medem, pylem nebo líhnoucími se včelami, uvědomuji si, že všechny ty podivuhodné vlastnosti a umění včel nejsou náhodné. Pro ilustraci toho, že mé tvrzení není nadnesené, bych chtěl čtenářům říci právě něco o včelím plástu, tomto skvostném a do nejmenších podrobností promyšleném architektonickém díle.

Plástev se skládá ze dvou vrstev šestibokých komůrek - buněk dotýkajících se dnem. Včely staví tyto buňky z vosku, který je vylučován potními žlázami na bříšku, tvarují jej nohami a vytvářejí tak stěny a dno buněk. Včely řeší stavbou dva matematické příklady. První: v daném prostoru vytvořit co největší počet buněk přesného objemu s minimální spotřebou vosku. Řešení je jen jediné – pravidelné šestiboké komůrky, jejichž uspořádání je nejhospodárnější. Takovou konstrukci využívají i stavitelé obilních sil, protože spotřebují o 30% méně betonu než u sila klasického.

Druhý matematický příklad, který má včelka mistrně vyřešený, je složitější: dna buněk nejsou rovná jako u krabice nebo hrnce, ale jsou tvořena třemi kosočtverci, jež jako celek utvářejí pravidelný trojboký jehlan. Známý francouzský fyzik a přírodovědec René Antoine Ferchault de Réaumur (r. 1730 vynalezl teploměr) si dal tu piplavou práci a změřil úhly zmíněných kosočtverců. Tupé úhly činily 109°28‘, ostré 70°32‘. Pak požádal vysokoškolského profesora matematiky profesora Königa o vyřešení následujícího matematického příkladu: Je dána šestiboká nádoba, jejíž dno tvoří trojboký jehlan o třech shodných kosočtvercích. Jaký musí být její tupý úhel, aby nádoba měla minimální povrch a maximální objem? König za pomocí logaritmických tabulek vypočítal výsledek 109°26‘ – tedy nepatrný rozdíl, ale přeci rozdíl. Když se o tom dozvěděl skotský matematik Colin Maclaurin, úkol přepočítal, ale došel ke stejnému závěru jako König. Včela se tedy zřejmě mýlí v úspornosti stavby, konstatoval. V té době u skotského pobřeží ztroskotala anglická loď. V mlze narazila na skálu, která ovšem byla zakreslena v každé námořní mapě. Posádka se zachránila, ale loď s drahým nákladem šla ke dnu. Společnost vlastnící loď pak žalovala kapitána, že svou nedbalostí zavinil tuto ztrátu. Kapitán se u soudu hájil, že jeho výpočty kurzu lodi byly naprosto přesné, a vše doložil kapitánským deníkem, který se podařilo zachránit. Soud požádal o vědeckou expertizu, která potvrdila, že kapitánův výpočet zeměpisné šířky a délky podle logaritmických tabulek byl bezchybný. Dalším zkoumáním se zjistilo, že chyba byla v tištěném exempláři logaritmu. Tyto chybně vytištěné tabulky použil i kapitán, proto byl u soudu osvobozen a škodu uhradila pojišťovna. O tomto procesu se dozvěděl i Maclaurin a okamžitě si uvědomil, že táž chyba se mohla vyskytnout při výpočtu optimálního tupého úhlu u kosočtverce uzavírajícího šestibokou nádobku. Okamžitě si opatřil opravené vydání logaritmických tabulek a Réaumurovu úlohu přepočítal. Výsledek 109°28‘ potvrdil, že se nemýlila včelka, ale učenci s logaritmy.

Jsem kreacionista a i tento příběh mě nenechává na pochybách o tom, že na veškerých podivuhodných věcech a zákonitostech přírody jsou „otisky prstů“ moudrého a laskavého Stvořitele. Musela ztroskotat loď, aby se ukázala pravda o tom, že všechno, co vychází z jeho ruky, je dokonalé. Kdyby se takový plást měl vyvíjet miliony let, jak učí evoluční teorie, včely by dávno vyhynuly. A navíc, včely nejsou schopny dělat matematické výpočty a ještě svoje případné „postupné zkoušky a omyly“ přenášet geneticky dál do nových generací, protože nemají potomky. Královna a trubec - samička a samec, kteří plodí včely, nikdy nepracují na stavbě plástu a nezískávají tudíž zkušenosti. Pouze přenáší již od počátku zakódované informace, jednou provždy daného know-how.

PřílohaVelikost
973-10.9.2016-vceli_plast.doc40.5 KB
Průměr: 3.3 (3 votes)

Re: Václav Dostál

To nevím. Předpokládám, že pro včely je přirozenější pohyb po křivkách než přímkách. Takže v řezu nebudou struktury čtyřúhelníkové nebo trojúhelníkové ale spíše kruhové. Na styku tří válcových buněk by však bylo zbytečně moc materiálu, a tak se tento vosk přemístí vnitřními silami a vytvoří tak šestiboký hranol. Tedy přibližně.

Re: Václav Dostál

A jsk tomu je v přirozených úlech - u divokých včel??

Václav Dostál

jak ty náznaky vznikly?

Při výrobě. Pro použití v úlech včelařů. Proto jsou buňky pak tak pěkně pravidelné.

Artex

Připouštím, že jsem Váš příspěvek nepochopil. Domníval jsem se, že píšete o fyzikální správnosti mých výkladů.
Je však dobré, že jste panu Koroslavovi připomněl rozdíl mezi plošným a prostorovým útvarem. Ve svých výkladech jsem uvedl osmistěn a psal jsem o šestibokém hranolu. Aspoň TOTO bylo správně, narozdíl od soustavné záměny šestiúhelník - šestihran.
(Pokud si dobře pamatuji, stejnou chybu udělala paní Levinová ve své populární knížce "Jak přišel vesmír ke svým skvrnám", kde píše o nafukování řady sousedících balónů, které se nakonec stávají šestiúhleníky. Jednak by se staly osmistěny, jednak šestiúhelník je plošný útvar)
Jestliže nové buňky mají již své "základy" (zde Vám asi nedopatřením vypadlo jedno písmenko) naznačené, jak ty náznaky vznikly? Přitom si myslím, že základny buněk by měly být naznačeny na nějaké ploše. Na jaké?

Koroslav

Takže otázka není, jestli jsou buňky na počátku kruhové nebo šestiúhelníkové, ale jakým způsobem se mění z válcových na šestiúhelníkové.

Když "válcové" pak "šestiboké". Smile

Koroslav

Václave, mě je úplně jedno, jestli Vám něco schválil artex nebo svatý Petr,

Napsal uživatel Václav Dostál dne So, 09/17/2016 - 11:07.
Nic jsem nehledal, jen jsem se pokoušel objasnit, že původní názor uvažující o vlivu povrchového napětí a teploty na SAMOVOLNÝ vznik buněk není z hlediska fyziky správný.

Napsal uživatel Artex dne So, 09/17/2016 - 11:34.
1. Z hlediska fyziky je naprosto správný.
2. Nové voštiny, zakládané do úlu, mají již základy buněk naznačené.

Takže to Václav Dostál špatně pochopil.

Koroslav

Poněvadž nechápu souvislost mezi QED a včelí pláství, tak jsem holt hloupý. Bez ohledu na schválení kýmkoliv.
Také nechápu rozdíl mezi buňku kruhového průřezu a buňkou válcovou (popř. válcovitou)
No co se dá dělat, veškeré mé vzdělání padlo na špatnou "půdu". A poněvadž přesto hodlám studovat dále, tak je to úplně "v pytli".
Amen

Koroslav

bb

Václavovi

Václave, mě je úplně jedno, jestli Vám něco schválil artex nebo svatý Petr, je to úplně irelevantní.
Pokud nechápete, že prohlášením "nedával jste v hodinách fyziky pozor", někoho ponižujete, stojí to za zamyšlení. Ostatně v závěru svého příspěvku se nade mě opět povyšujete.

Podívejte se na tento článek

Už podle rozdílu struktury a tvaru buňky v plástvi (ano je to ta plástev, nikoliv ten plást), je jasně vidět, že po vybudování buněk je vosk zahříván, protože se mění struktuta vosku, zároveň je vidět, že se po dvou dnech změnil průřez z kruhového na šestiúhelníkový.

Takže otázka není, jestli jsou buňky na počátku kruhové nebo šestiúhelníkové, ale jakým způsobem se mění z válcových na šestiúhelníkové.

Mimochodem ten nesmysl o tvaru dna plástve uvedený v článku může sežrat jenom někdo, kdo nikdy neviděl průřez pláství. např.

Diskuze není o tom, kolik lidí koho poplácá po ramenou, ale o tom, komu sedí fakta. Kreacionistům nesedí fakta QED.

Nejhorší den pro vědu bude, až se nebude na co ptát.

Obrázek uživatele JHK

Již jsem napsal, co je moudré.

Ovšem, je to také moudré?

Artexi... V.S.

Customize This