Nářek spermií

Nad nářkem evolucionistů, že jsou gamety lasturnatek staré 17 milionů let, zůstává rozum stát

David Catchpoole

(Z http://creation.com/sperm-wail přeložil M. T. - 8/2014. Článek vyšel na stránkách CMI 14. srpna 2014).

Žijící lasturnatky jsou stejné jako jejich fosilní protějšky „datované“ do doby před více než 400 miliony let – velká výzva pro evoluční paradigma, jak jsme již dříve doložili: Evolutionary stasis – double-speak and propaganda (Evoluční staze – matení pojmů a propaganda). A nyní problém prohlubuje nedávný nález měkké tkáně ve fosiliích lasturnatek (viz hlavní text).

Evolucionisté naříkají, že dosud nemají uspokojivé evoluční vysvětlení pro obří spermie produkované mořskými lasturnatkami z čeledi Cypridinidae. Spermie jsou samčí gamety životně důležité pro pohlavní rozmnožování. Lasturnatky čeledi Cypridinidae jsou nepatrní korýši, které, slovy paleontologa profesora Michaela Archera, „mají dvě lasturky, a podíváte-li se dovnitř, vypadá to, jako by se tam skrýval malý stočený krab“1. Jde přitom o jediné tvory, kteří mají obrovské vláknité spermie bez bičíků (tj. postrádající ocásek) – asi 1 cm dlouhé.

Jak přiznávají profesor Archer a jeho spolupracovníci,

    „Evoluce a funkce tohoto krajně neobvyklého rozmnožovacího orgánu s gigantickou spermií nejsou v současnosti známé“2.

To však není jediná výzva pro evoluční paradigma. Fosilie lasturnatek, staré údajně mnoho milionů let, které Archer a jeho tým zkoumali na slavném nalezišti Riversleigh v Queenslandu, Austrálie, byly krásně zachované, do té míry, že byly patrné „trojrozměrné subcelulární útvary“2. To pak umožnilo badatelům velmi podrobně prostudovat gamety i vnitřní rozmnožovací orgány.

    „Nikdo dosud nespatřil takto fosilizované spermie“, řekl profesor Archer. „Zvykli jsme si na fosilní kosti a zuby, ale neočekávali jsme, že by se měkké tkáně zachovaly rovněž po 17 milionů let“1.

Subcelulární struktury byly zachovány do té míry, že badatelé byli s to prokázat ve spermiích stočená jádra. (Viz foto nahoře.) „Dosud jsme nikdy nespatřili zachované intracelulární struktury“, řekl Archer. „Je to stupeň zachovalosti, který nám všem zamotal hlavu.“

Evolucionistům pak málo prospěje kvílení, že nad tímhle „zůstává rozum stát“. Protože, aby toho nebylo málo, kromě samečků lasturnatek se zachovaly i samičky, na kterých badatelé pozorovali spermie chycené do velké semenné schránky, ve kterém se shromažďuje sperma před oplodněním. Jak uvažoval profesor Archer,

    „Tihle chlapíci se právě věnovali rozmnožování. Byli v pilné práci, a pak se náhle karta obrátila a najednou se veškerá biologická aktivita zastavila; a oni byli posláni do budoucnosti jako pouzdro s údaji o své době, určené k tomu, aby bylo v budoucnu objeveno (a tak mohli objevitelé pozorovat, co se tenkrát dělo)“1.

Po odkrytí bohatého, pestrého a důležitého zdroje fosilií Riversleigh v severozápadním Queenslandu vědci našli to, co popsali jako nový druh „prastaré želvy“, o které se soudí, že vymřela v pleistocénu, před celými 50 000 lety podle evoluční časové stupnice. Ale pak nedlouho poté objevili o zhruba 90 kilometrů dále po proudu od Riversleigh, v Lawn Hill Creek, potápěči nový druh želvy (Lavarackorum elseya), která je stejná jako fosilní želva z Riversleigh. Teď, když tedy měli v ruce „hmatatelný důkaz“, viděli australští vědci, že „nesprávně identifikovali“ (klasifikovali) onu fosilní želvu; navíc nebyly na živé želvě patrné žádné odlišnosti od želvy fosilní, což je důkaz toho, že za celých údajných mnoho desítek tisíc let zde nedošlo k žádné evoluční změně.

Jaké vysvětlení tedy mají Archer a jeho kolegové pro fakt, že se zmínění tvorové zachovali až do dnešních dnů?

S poukazem na příklady „výjimečného zachování měkkých tkání v usazeninách bohatých na fosilie netopýrů ve Francii“ tvrdí, že klíčem k záhadě podobně skvěle zachovaných struktur je možná „nějaká záhadná složka netopýřího trusu“1.

Takže profesor Archer spekuluje o tom, že queenslandské naleziště bylo kdysi jezírkem v jeskyni plné netopýrů, a že lasturnatky se zachovaly díky „záplavě netopýřího trusu snášejícího se na ně ze stropu“, která „byla tak prudká, že to vedlo k uchování pozorovaných měkkých tkání“.

Opravdu? Proč tedy potom nepozorujeme podobné jevy dnes, kdy visí nad jeskynními jezírky mohutná hejna hřadujících netopýrů? Mnohem rozumnější je tak jistě chápat Riversleigh jako dědictví po globální Potopě za Noemových dnů. Rychlé pohřbení, rychlá sedimentace, rychlé zakonzervování – před pouhými zhruba 4500 lety. Dává daleko větší smysl uvažovat o oněch dobře zachovaných spermiích v tomto historickém rámci, nikoli jako o něčem, co přetrvalo fantastické miliony let.

Avšak horlivý evolucionista profesor Archer neblaze proslulý svým silně antikreacionistickým zaměřením, trvajícím již několik desetiletí,3 je jedním z těch, kdo „úmyslně přecházejí“ biblickou zprávu o Potopě (2. Petrova 3:3-6) - i stvoření. I on však na vlastní oči viděl (a výslovně to přiznal), že se u fosilních lasturnatek z Riversleigh „spermie nijak neliší od spermií nalézaných v lasturnatkách moderních“. Což je přesně to, co lze očekávat, byli-li živí tvorové stvořeni Bohem, aby se množili „podle svého druhu“, přesně tak, jak to říká Bible.

Vlastně jsme již dříve zaznamenali, že evolucionisté mluví o „evoluční stazi“ u lasturnatek v ještě delším (předpokládaném) časovém horizontu – více než 400 milionů let4. Zde je výňatek z citovaného článku z roku 2003 zveřejněného v časopisu Science:

    „Výjimečně dobře zachovaná lasturnatka ze siluru z Herefordshire, Velká Británie, nám umožňuje jako vzácnou výjimku si prohlédnout anatomii měkkých tkání této důležité skupiny žijících korýšů; nález pak potvrzuje, že lasturnatky žily i v prvohorách. Fosilie vykazuje nápadnou podobnost se žijícími lasturnatkami z nadčeledi Myodocopa, čeledi Cylindroleberididae, do které je také řazena; demonstruje tak pozoruhodnou evoluční stazi trvající již více než 425 milionů let. Fosilie je na základě svého kopulačního orgánu považována za samce“5.

„Pozoruhodná evoluční staze“? Kromě toho, že je tohle spojení krásným oxymoronem, může takový jev překvapit pouze toho, kdo očekává, že najde důkazy o tom, že u živých organizmů dochází k evoluci. Zatímco kdybyste očekávali, že fosilní záznam bude v souladu se zprávou o stvoření a s časovými údaji v Bibli, pak by pro vás jediná pozoruhodná věc byla slepota tak mnohých lidí vůči faktům. Možná, že nám onu „záhadnou slepotu“ objasňuje zčásti 2. list Tesalonickým 2:10-11:

    „...a všemožnou nepravostí bude svádět /ten zlý v moci satanově/ ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.“

Odkazy a poznámky

1. Salleh, A., World’s oldest sperm ‘preserved in bat poo’, abc.net.au, 14 May 2014.
2. Matzke-Karasz, R., Neil, J., Smith, R., Symonová, R., Mořkovský, L., Archer, M., Hand, S., Cloetens, P. and Tafforeau, P., Subcellular preservation in giant ostracod sperm from an early Miocene cave deposit in Australia, Proceedings of the Royal Society B, 281(1786): 20140394, 7 July 2014.
3. E.g., see Sarfati, J., Dr Michael Archer, local ringleader, 26 November 2002.
4. Bell, P., Evolutionary stasis: double-speak and propaganda, Creation 28(2):38–40, 2006; creation.com/evolutionary-stasis.
5. Siveter, D.J., Sutton, M. and Briggs, D., An ostracode crustacean with soft parts from the Lower Silurian, Science 302(5651):1749–51, 2003.

PřílohaVelikost
00705-21.8.2014-narek_spermii.doc631.5 KB
Průměr: 3.8 (4 votes)
Customize This