Myšlenky o původu a vývoji života před Darwinem

Představujeme vám sedmé číslo kreacionistické přílohy časopisu Život v Kristu.
Více o časopisu naleznete zde

Carl LinneCarl Linne

Mytologie starověkých národů poskytovaly řadu odpovědí na otázky o původu života. Jejich nejednotnost a nadpřirozené zásahy bohů vedly racionálně založené řecké myslitele k hledání uspokojivějších odpovědí. Vycházeli z pozorování přírody (proto označení přírodní filosofie), všímali si spojitostí a hledali přirozené cesty vzniku a vývoje života.

Například Anaximandros z Milétu již v 6. století př.n.l. došel k závěru, že člověk se vyvinul ze zvířat. Známý je jeho citát: „První živočichové se zrodili ve vlhku a měli na sobě ostnatou kůru. Ale když dorůstali, vystupovali na souš, a když se kůra zlomila, žili ještě krátký čas.“

Během 5. století př.n.l. se přidává Empedoklés z Akragantu s názorem: „Z prvotního chaosu vznikly jednotlivé části rostlinných i živočišných těl, které se navzájem různě spojovaly a kombinovaly, až vznikly normální organismy i podivné obludy. Časem života neschopná monstra vyhynula a udržely se jen dokonalé bytosti.“ Obecným rysem byla víra v abiogenezi, (živé vzniká z neživého) tento názor přetrval až do novověku, kdy byl vyvrácen.

Objevují se i myšlenky dalších myslitelů (Empedoklés, Hérakleitos či Démokritos), kteří uznávali spíše vývoj jedince než celých druhů, poněvadž vznik či vývoj nových druhů kolem sebe nepozorovali (lze namítnout, že lidský život je příliš krátký). Velikán řeckého myšlení Aristotelés ze Stageiry si ve 4. století př.n.l. všímá účelnosti v přírodě. Nejen že všechno dění má svou příčinu a následek (kauzalita), ale vše směřuje ke konkrétnímu cíli (teleologie).

Teologové v období středověku i v pozdější renesanci si řeckých a zejména Aristotelových přírodovědných i filosofických závěrů vážila, i když byly považovány za pohanské. Středověcí myslitelé a teologové dali řeckému pozorování přírody hlubší rozměr a kontext díky Bibli. Z druhé strany své poznání Bible (která se nesnaží vědecky popisovat pozorované jevy) doplnili o konkrétní zkušenosti a souvislosti získané ze studia přírody.

Podle Bible byl člověk i živočišné druhy už od stvoření Bohem (nikoli přirozeným vývojem) rovnou v podobě, jak je známe. Badatelé z nejrůznějších vědních oborů, kteří zastávají biblické stvoření (kreacionismus), působí dodnes a tvoří odbornou opozici zastáncům evoluce, kteří místo biblického konceptu stvoření upřednost
ňují přirozený vývoj.

Zastáncem kreacionismu byl švédský přírodovědec Carl Linné (1707 – 1778), který sestavil propracovaný systém rostlin a živočichů od nejjednodušších organismů k nejsložitějším, ale odmítal myšlenku postupného vývoje druhu. Opačné stanovisko zastával francouzský přírodovědec Georges-Louis Leclerc, Comte de Buffon (1707 – 1788). Sledoval proměnlivost uvnitř druhu, kterou připisoval vlivu prostředí, což ho vedlo k filosofickému zpochybnění teologických výkladů o původu života.

Myšlenky o možnostech vývoje druhu byly na přelomu 18. a 19. století velmi aktuální. Obecně se však předpokládalo jen nepatrné stáří Země – řádově několik tisíc let, což pozorovatelný vývoj druhů příliš nepodporovalo. Nedostatek času na vývoj druhů byl jedním z důvodů proč se později tyto předpoklady neustále přehodnocovaly a „stáří Země rapidně narůstalo“.

Významným počinem byl rozvoj vědeckého zkoumání geologických období a zkamenělin (paleontologie), jemuž svým studiem vyhynulých druhů rostlin a živočichů (paleobiologie) připravil cestu mj. Angličan Robert Hooke (1635 – 1703), představitel tzv. školy diluvianistů (běh dějin výrazně ovlivnila potopa světa). Jeho následovník, francouzský přírodovědec Georges Cuvier (1769 – 1832), vysvětloval, co znamenají zkamenělé nálezy neobvyklých zvířat, teorií o globálních katastrofách (kataklyzmatech), které způsobily jak masivní úhyn živočichů (např. biblická potopa), tak zachování některých vyhynulých exemplářů ve zkamenělých usazeninách. Tímto způsobem bylo možné zachovat „neměnnost druhů od stvoření“, kterou Cuvier prosazoval, s nálezy zkamenělin, jež byly pro jiné badatele důkazem přeměny prehistorických druhů do současné podoby.

K průkopníkům myšlenky postupného vývoje druhů z jednoduchých organismů ve vyspělejší je řazen Jean-Baptiste Lamarck (1744 – 1829), zakladatel paleontologie bezobratlých. Podle něj podléhají zákonitému vývoji nejen jednotlivé druhy, ale pozvolna se mění od jednoduchého ke složitému i celý svět. Vše se zdo konaluje a přizpůsobuje okolnostem v nejrůznějších podobách; vývojové linie se větví. Později bylo Lamarckovo „samovolné úsilí přírody o sebezdokonalování“ vyvráceno. Lamarck přirozené vymírání druhů odmítal, za vyhynulé byl ochoten uznat jen ty druhy, jež člověk vyhubil. Všechny ostatní druhy žijí dále, i kdyby to předpokládalo výrazné změny a přizpůsobení se u potomků. Lamarckova teorie historického vývoje světa sice byla komplexní, ale chyběla jí dostatečná průkaznost, později byla vyvrácena.

Úvahy o evolučním vývoji se rozvíjely na přelomu 18. a 19. století spíše teoreticky a na filosofické úrovni. Na vědecký systematismus, propracovanou metodologii a přesvědčivé důkazy bylo třeba ještě počkat.

Dalším přírodovědcem propagujícím evoluci byl Étienne Geoffroy Saint Hilaire (1772 – 1884). Srovnávací anatomií a embryologií odvodil teorii základního pratvaru, z něhož se pomocí skoků vyvíjí nové formy organismů. Příčinu vývojových skoků ve vývoji spatřuje ve vnějších vlivech prostředí. Spis „Philosophie anatomique“ z pera E. Saint-Hilaira pochází z roku 1818 a jeho přínos spočívá v definici biologického pojmu „homologie“, který Darwinovi významně pomohl při sestavování své teorie o vývoji druhů.

Anglický geolog Charles Lyell (1797 – 1875) se zasloužil o nahrazení konceptu globálních katastrof teorií postupných změn klimatu a podmínek pro život během jednotlivých geologických období, na něž reagovala flóra a fauna svou obměnou. Důsledkem postupných změn přírody roste úsilí o studium postupného vývoje živočišných a rostlinných druhů.

Myslitelů, kteří svým dílkem doplnili mozaiku tvořící základ pro vývojovou teorii, jak ji později představil Charles Darwin, bychom mohli jmenovat jistě ještě dlouhou řadu. I mezi zastánci vývojových myšlenek celá desetiletí přetrvávalo množství protichůdných vlivů a nezodpovězených tendencí. Na leckteré otázky „Jak...?“ odpovídalo až dvacáté století, ale klíčovou otázkou stále zůstává „Proč...?“ Právě otázky po smyslu existence člověka posouvají v hledání hlouběji, směřují jej k tomu, co člověka přesahuje.

Jak jsme si naznačili již v minulých dílech, Bible nepatří mezi starověkou mytologii. Dává nám (vědecky doložitelný a racionálně uchopitelný) základ pro zkoumání přírody a porozumění tomu, co je „v zákulisí“ viditelného světa. Důvodů proč se při hledání odpovědí na klíčové otázky života lidé odvracejí od biblického podání může být hned několik: zklamání stavem tehdejší církve; představa, že tisíce let stará Bible už nemá co říci vědecké mysli moderní doby; osvícenecká touha po vítězství světla rozumu nad přežívajícím tmářstvím a zaostalostí; snaha prokázat svrchovanost člověka, jako nejvyvinutější formy existence ... každý průměrně inteligentní člověk si bez potíží jistě vymyslí dalších deset dobrých důvodů, proč Bibli odložit.

Zůstává tu ale stále ta základní otázka, kterou již nastínil Aristotelés: K jakému konkrétnímu cíli směřujeme?

Kreacionisté směřují ke svému Stvořiteli, který usiluje o společenství se svým stvořením a dává mu smysl. Evolucionisté stoupají po žebříku stále výše a výše k (patrně bezúčelné) dokonalosti, ale pozor na pýchu, která předchází pád. Čím výše vyšplháme, tím delší pak bude cesta dolů a fatálnější následky pádu.

PřílohaVelikost
Stvoření a evoluce 7.pdf1.05 MB
Průměr: 3 (1 vote)

daniel

omluva evě, daniel psal:"K Bohu vede jen jedna cesta - ježíš Kristus. Takže žádný Buddha, Muhammad, Krišna, Zoroaster aj. nevedou k Bohu Izraele. V žádném z těchto náboženství není Kristus Immanuelem." HaHa, to jako kdybyste řekl, že k tělu není přirozené mít ruku, hlavu, žaludek atd. To je nepochopení náboženství jako takového. Problém křestanů je ten, že si ježíše uzurpují ke křestanství, Budha přece nezaložil budhizmus, ježíš nezorganizoval křestanství atd. Proto je pošetilé dělat výlučnost z křestanství a vztahovat ježíše výlučně ke křestanství je nerozum, který způsobil tak mnoho-cca2500 odnoží křestanství, budhizmů ap.. To je důkaz, že sami tito organizátoři jsou v rozepři sami se sebou. A máme tu z toho inkvizici a fundamentalizmus jak vyšitý.Samotní křestané a ostatní nepochopili úlohu náboženství.Perzona je přeci jen manifestace kvality, at ji říkáme Budha, ježíš, mohamed, Eva, Vašek ap.Spojovat jednu cestu pouze s JK je ztráta orientace v časoprostoru, neboli ohraničování. Jak se ale propaguje, Bůh je přeci neomezený. Kdy už věrci i bezvěrci toto pochopí?(řečnická otázka).

uživatel Eva - "K Bohu vede

uživatel Eva - "K Bohu vede jen jedna cesta - ježíš Kristus. Takže žádný Buddha, Muhammad, Krišna, Zoroaster aj. nevedou k Bohu Izraele. V žádném z těchto náboženství není Kristus Immanuelem." HaHa, to jako kdybyste řekla, že k tělu není přirozené mít ruku, hlavu, žaludek atd. To je nepochopení náboženství jako takového. Problém křestanů je ten, že si ježíše uzurpují ke křestanství, Budha přece nezaložil budhizmus, ježíš nezorganizoval křestanství atd. Proto je pošetilé dělat výlučnost z křestanství a vztahovat ježíše výlučně ke křestanství je nerozum, který způsobil tak mnoho-cca2500 odnoží křestanství, budhizmů ap.. To je důkaz, že sami tito organizátoři jsou v rozepři sami se sebou. A máme tu z toho inkvizici a fundamentalizmus jak vyšitý.Samotní křestané a ostatní nepochopili úlohu náboženství.Perzona je přeci jen manifestace kvality, at ji říkáme Budha, ježíš, mohamed, Eva, Vašek ap.Spojovat jednu cestu pouze s JK je ztráta orientace v časoprostoru, neboli ohraničování. Jak se ale propaguje, Bůh je přeci neomezený. Kdy už věrci i bezvěrci toto pochopí?(řečnická otázka).

Indián - St, 04/06/2011 - 07:59.

: -)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Holzmann hadr : -))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Re: Ach jo...

Takže znovu.

Napsal jsem toto.
Vznik morálky (jak vznikla) dokázat nelze. Lze maximální přijít s teorií.

Nenapsal jsem toto.
Říci, že lze maximálně přijít teorii, kterou nelze prokázat je protimluv.
--
Já vím moc dobře co jsem napsal, neméně dobře vím co jste napsal Vy. Mimo to si to umím dohledat. Já jsem se ovšem ptal takto:
A mohl by jste mi prosím sdělit jak jinak si lze vyložit slova: "Vznik morálky (jak vznikla) dokázat nelze. Lze maximální přijít s teorií."?

"Jak jinak si lze vyložit" je prosím pěkně, otázka pídící se po významu.
Nuže jaký je významový rozdíl, pěkně prosím, významový, mezi:

a)"Vznik morálky (jak vznikla) dokázat nelze. Lze maximální přijít s teorií."
b)"lze maximálně přijít teorii, kterou nelze prokázat"

IMHO
výrok a): Když nelze dokázat vznik morálky, ale lze přijít s teorií, tak nelze prokázat tu teorii se kterou mohu přijít.
výrok b): tento úryvek je podstatným pro mé sdělení, se mluví o teorii, kterou nelze prokázat.

Udělal jsem někde chybu? Kde je ten rozdíl? Že k tomu napíšu, že je to protimluv, je prostě tím, že je to protimluv.

Jak lze prokázat teorii, dokonce v tomto konkrétním případě, jsem Vám vysvětlil hned v prvním komentáři na toto téma. Nevím proč to, notabene zase špatně, píšete znova, kdyby jste opravdu chtěl vědět jak to je mohl jste se x-krát poučit ve zdejší diskuzi nebo na Wiki, ale to je jako s tou jitrničkou. Pokud si myslíte, že mě různým okecáváním odvedete od kýžené odpovědi, nuže ne neodvedete mě od kýžené odpovědi.

Ještě

Ještě mě napadl jeden příklad. Lze vysvětlit a lze dokázat (že toto vysvětlení je to správné).

Jestli ani z toho není jasné, co jsem psal (myslel) a co jsem nepsal (nemyslel), tak už opravdu nevím.

Ach jo...

A pak že jsou těmi moralisty křesťané.

Takže znovu.

Napsal jsem toto.
Vznik morálky (jak vznikla) dokázat nelze. Lze maximální přijít s teorií.

Nenapsal jsem toto.
Říci, že lze maximálně přijít teorii, kterou nelze prokázat je protimluv.

Když už jste chtěl být přesný, měl jste spíše napsat, ...jejíž pravdivost (jedinečnost) nelze prokázat. Předpokládám, že těch teorií musí být více.

Dokázat obhájit svou teorii proti případným námnitkám a dokázat, že se vše událo právě podle této teorie a nikoliv třeba podle jiné (skutečně nevím v tuto chvíli jaké jiné), je z mého pohledu vnímání dost velký rozdíl.

Ono je nakonec docela těžké namítat něco, co se muselo odehrávat před tolika lety v procesu, který je sám nazýván teorií. Takže tu skutečně nevidím prostor pro tvrzení, že je něco jasně dokázáno.

Nebo to zkusím ještě jinak. Dokázat nezpochybnitelně něco, co mělo proběhnout před tolika lety a nabídnou vysvětlení, teorii jak ke všemu mohlo podle některé teorie dojít mi taktéž připadá rozdílné.

Nicméně, pakliže tím hlavním kritériem je, že každý "rozumně uvažující člověk" ví, že existence na Zemi má příčinu v náhodě a evoluční teorie jí jasně vysvětluje a tudíž jakákoliv další teorie (kvalitní) z tohoto názoru vycházející tím získává nezpochybnitelnou autoritu, tak tu diskuzi klidně uzavřete. Je-li to nezpochybnitelné, tak není stejně o čem se bavit.

Už jsem na internetu několik debat sledoval (nemyslím debaty jako je tato), ale vždy to byl dialog. Teze a antiteze. Nepamatuji si, že by tam někdo, dokonce ani evolucionsta, tvrdil to co vy. Že existence morálky v amorálním vesmíra byla prokazatelně vysvětlena a toto vysvětlení všeobecně přijato.

Jestli ale máte dál pocit, že vám nemorálně uhýbám a vykrucuji se z jasně prokázané lži, tak u toho budeme muset zůstat.

Kdo miluje Boha nestojí proti Kristu

Dědičný hřích je následkem porušení Božího příkazu a tím i plnosti víry, která tento příkaz v sobě obsahovala.

Důsledek tohoto hříchu je pád do stavu nynější přirozenosti, která se velmi liší od té původní, rajské. Říká se, že pád ovlivnil vše, nač se podívíme - od souhvězdí po nejmenší tvory.

Rodíme se tedy do stavu, který je následkem hříchu a který si neseme všichni od početí po smrt. Nejde o námi zaviněný hřích, ale je ze své povahy dědičný, neboť jsme díky němu ztratili dokonalost a ustavičné patření na Boha. Tento hřích můžeme popřít křtem a i když v našem životě nepřestane existovat - nezmizí - bude křest počátkem obratu k znovuzrození v životě i na věčnosti.

Křest nelze ale považovat jen za pouhý symbol, neboť právě tak, jako nevidíme dědičný hřích ve světle vlastní přirozenosti, je křest jeho neviditelným popřením.

Pokud by se křest považoval za pouhý symbol a nikoliv svátost, vedlo by to k popření jeho skutečné a neformální důležitosti.

Tím se dostáváme k otázce, jak je možné, že byl Ježíš pokřtěn, když byl bez hříchu?

Kristus byl pokřtěn Janem, neboť už zde solidarizuje s lidem a již zde na sebe bere zástupně lidský hřích.

Podobně píše apoštol Pavel /1 Kol 1,24/ - Proto se teď raduji ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev.

Milující Ježíš spásu dovršil na kříži, kdy na sebe vzal všechny naše hříchy.

Že lze přijít pouze s teorií,

Že lze přijít pouze s teorií, kterou ale nelze dokázat jsem nenapsal.

A mohl by jste mi prosím sdělit jak jinak si lze vyložit slova: "Vznik morálky (jak vznikla) dokázat nelze. Lze maximální přijít s teorií."? Přesně tohle jste totiž napsal. Já Vám to do svého komentáře zkopíroval právě proto, že jsem tušil, že mi budete chtít napsat, že jste napsal něco jiného. A ejhle stejně mi to napíšete. A to celé prosím v diskuzi o morálce...
Dokud mi to akceptovatelně neosvětlíte tak diskuzi považuji za skončenou. Opravdu mě nebaví soustavně psát, že když někdo něco napsal tak to znamená to co napsal, případně když já něco napíšu tak to znamená to co jsem napsal a napsal jsem to proto, že jsem to chtěl napsat, achjo.
Pochopím to ve složitějších případech kdy se sdělují opravdu komplikované myšlenky, ale nezloběj se váženosti tohle je dost jednoznačné.

-- to Eva

Vlci mají velmi složité sociální chování, starají o starce ve smečce a pod. Takové chování je běžné i třeba u sociálně žijících hlodavců. Pokud jste někdy měla psa, jistě jste mohla pozorovat, že má i výčitky vědomí. Něco i o tom přečtěte, zrovna o tomhle je literatury dostatek. Tady se to probíralo taky mockrát, nenapsal jsem nic co by tu x-krát nebylo. Něco Vám možná napíší i ostatní.

Evě

- Věřit v Boha znamená věřit Bohu.

Je to maxima. Věřit v Boha znamená plně mu důveřovat v tom, co koná. Proto věřit v Boha znamená věřit Bohu. Není to protimluv. Jsou to jakoby dva kroky v jednom - význání a důvěra = víra.

Bůh není Bůh Izraele. Bůh je prostě Bůh.

To je sice pravda, že Bůh je Bůh, ale je i Bůh Izraele, neboť tak říká Písmo.

Pro nás je cesta k Bohu JK. Ale co tam, kam se JK nedostal? Tam není místo pro vztah s Bohem?

Ježíš Kristus je cesta, pravda i život. Není více cest, ale je více způsobů, jak Boha poznat.

U jinověrců je touha po Bohu, který jim nebyl zvěstován, křestní touhou. Jsou spaseni skrze Krista křížem, o němž třeba neví, ale jsou souzeni podle svých skutků a touhy po spravedlnosti. Jen Bůh zná nitro lidí a jen On může rozhodnout. Bůh je univerzální a takřka každé náboženství jej vnímá v superlativech. Nicméně cesta k Bohu vede jedině přes Krista a jeho kříž, neboť smývá viny všech.

Co by na to řekl Ježíš? Myslíte, že by souhlasil? Ježíš o sobě říkal, že je Syn člověka. Sedal si ke stolu s celníky a hříšnicemi. Miloval ty nejopovrhovanější.

Ježíš je sice miloval, ale neschvaloval jim jejich způsob života. Jeho činnost měla vést k jejich obrácení a ne k tomu, aby tolerantně a korektně přitakal jejich hříšným náklonnostem. A vzpomeňte na to, jak Ježíš zcela neliberálně a nedemokraticky zpřeházel stoly těm, kteří obchodovali na nádvoří cizinců před chrámem.

Hezký večer Smile)

No nevím

Nejsem silný v teologii, ale k porušení desatera stačí myslím jeden bod. (Ftip. pouhé odlehčení).

Customize This