Měřitelné množství 14C ve zkamenělých organických materiálech potvrzuje kreační model potopy a mladé země

John Baumgardner, Ph.D., Los Alamos national laboratory
D. Russell Humphreys, Ph. D., Institute for creation research
Andrew A. Snelling, Ph.D., Institute for creation research
Steven A. Austin, Ph.D., Institute for creation research

Protože se na tomto webu před nedávnem hovořilo na téma 14C ve starých fosilních materiálech (např. pod tímto článkem: http://kreacionismus.cz/node/461), a já jsem dnes na toto téma našel další obsáhlejší článek, chci vážné zájemce o tuto problematiku na tento článek upozornit. Je dost odborný a dlouhý a jeho překlad by si vyžádal hodně práce a času, a to by mělo význam jen pro nepatrné množství lidí, proto jsem přeložil jen některé části tohoto článku na ukázku, a celý článek v angličtině najdete dole v příloze anebo na adrese: http://www.globalflood.org/papers/2003ICCc14.html

Pavel Kábrt, 9/2010

Souhrn:

Poločas rozpadu (přesnější termín je poločas přeměny) radiouhlíku 14C je 5730 let. Organické materiály, jejichž stáří se udává vyšší než 250 000 let, což odpovídá 43,6 poločasům rozpadu, by za tohoto předpokladu neměly obsahovat absolutně žádné měřitelné množství 14C. (Jeden gram současného uhlíku obsahuje kolem 6.10^10 atomů 14C, a 43,6 poločasů by snížilo toto číslo faktorem 7,3.10^-14.)

K šokujícím objevům učiněným během minulých dvaceti let však patří zjištění, že téměř bez výjimky, měřeno vysoce citlivou technikou hmotnostní spektroskopie (AMS), organické vzorky z celé časové škály fanerozoika (prvohory až čtvrtohory – pozn. překl.) vykazují měřitelná množství 14C. Poměry 14C/C (neboli 14C/12C – pozn. překl.) ze všech fanerozoických vzorků (kromě těch nejmladších) nacházíme v rozmezí 0,1-0,5 pmc (procent moderního uhlíku), bez ohledu z jaké etáže geologického „věku“ pocházejí.

Jasný závěr, který z tohoto faktu může být učiněn, je, že kromě těch nejmladších fanerozoických organických materiálů všechny ostatní byly pohřbeny současně, před mnohem méně než 250 000 lety. To je v souladu s biblickým záznamem o celosvětové potopě, která zničila většinu životních forem dýchajících vzduch na této planetě, a to jedinou kataklyzmatickou událostí, před několika tisíci roky.

Úvod

Giem (18) prošel literaturu a přehledně v tabulce uvedl kolem sedmdesáti uváděných AMS měření radiouhlíku 14C z geologického sloupce, které by podle běžně přijímaného časového rozvržení měly být na obsah radiouhlíku 14C zcela mrtvé. Překvapujícím výsledkem je, že organické vzorky z celé škály fanerozoického záznamu vykazují měřitelná množství 14C.
...

01_4.jpg
02_1.jpg
03_1.jpg
04_1.jpg
05.jpg

Konflikt s modelem a jak se s tím vyrovnat

Jak se různé 14C laboratoře po celém světě vyrovnávají se skutečností, že měří významná množství 14C, množství o mnoho přesahující limity jejich měřících zařízení, a to ve vzorcích, které by měly být pro 14C radioaktivně mrtvé vzhledem ke standardnímu geologickému měřítku?

...

Autoři shrnují svoje zjištění v přehledu své práce takto: „Výsledky...ukazují druhově specifickou kontaminaci, která se opakuje u několika jednotlivých lastur a dírkonožců v některých sedimentárních vrtech. Různé pročišťovací techniky se ukázaly jako neefektivní, a dokonce ani účinější procedury, jako je postupná hydrolýza a vyluhování vzorků na začátku celé procedury, nevykázalo žádný zdroj kontaminace.“ V závěru říkají: „Patrná stáří biogenetických vzorků ukazují, že jsou vázána na jednotlivé druhy a dají se reprodukovat měřením různých jednotlivých větších lastur nebo i různých sedimentárních vrtů, kde jsou dírkonožci. I když testy prokázaly některé povrchové kontaminace, nebylo ale možné dosáhnout nižších úrovní 14C pročišťováním vzorku, aby se tak prokázalo, že znečištění je vzorku vlastní.“
Pokračují: „A tak až dosud žádná teorie, která by tyto výsledky vysvětlila, nepřežila testy. Nelze prokázat žádné spojení mezi vnějšími vlivy a zjevným stářím vzorku.“

...

Závěr

Pečlivé výzkumy provedené mnoha vědci na více jak tuctu AMS přístrojích v několika zemích během uplynulých dvaceti let, s cílem zjistit a vyloučit zdroje kontaminace během analýz 14C na AMS přístrojích, posloužily nechtěně ke zjištění, nade všechny rozumné pochyby, že ve vzorcích skutečně existuje původní 14C těchto kdysi živých organizmů z celého fanerozoického záznamu. Tyto vzorky, kterým bylo přisouzeno „stáří“ od 1 do 500 miliónů let, což byl výsledek jiných radioizotopových metod použitých v příslušných geologických poměrech, opakovaně dávají takové úrovně 14C, které jsou hodně nad hranicí použitelnosti AMS přístrojů. Tato měření lze spolehlivě zopakovat.

...

Po 250 000 letech by už ve vzorku neměl být ani jeden atom 14C, ani nemluvě po jednom miliónu let, 50 nebo 250 miliónech let. Je to skutečně do očí bijící nesrovnalost (v tisícinásobcích), která už nemůže být vědeckým světem ignorována; tedy nesrovnalost, která je mezi hodnotami 14C zjištěnými AMS přístroji a stářím uváděným pro příslušné horniny, které poskytují metody měření pomocí 238U, 87Rb a 40K. Jsme přesvědčeni, že hlavní příčina těchto nesrovnalostí jsou uniformitarianistické předpoklady, že rychlost rozpadů je konstantní. Jiné výzkumy, prováděné skupinou RATE tento závěr rovněž podporují (7, 23, 42). Ať už je původ těchto nesrovnalostí jakýkoliv, skutečnost, že 14C s poločasem rozpadu jen 5730 let je běžně detekovatelný v celém sloupci fanerezoika ukazuje, že půl miliardy let přisuzovaných uniformitarianisty této části pozemské historie, je zcela evidentně nesprávné stáří.

Odkazy:

[1] Aerts-Bijma, A.T., Meijer, H.A.J., and van der Plicht, J., AMS Sample Handling in Groningen, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 221-225.
[2] Arnold, M., Bard, E., Maurice, P., and Duplessy, J.C., 14C Dating with the Gif-sur-Yvette Tandetron Accelerator: Status Report, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 29(1987), pp. 120-123.
[3] Austin, S.A., Baumgardner, J.R., Humphreys, D.R., Snelling, A.A., Vardiman, L., and Wise, K.P., Catastrophic Plate Tectonics: A Global Flood Model of Earth History, Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 609-621.
[4] Baumgardner, J.R., Computer Modeling of the Large-Scale Tectonics Associated with the Genesis Flood, Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 49-62.
[5] Baumgardner, J.R., Runaway Subduction as the Driving Mechanism for the Genesis Flood, in Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 1994, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, Technical Symposium Sessions, pp. 63-75.
[6] Baumgardner, J.R., Catastrophic Plate Tectonics: The Physics Behind the Genesis Flood, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Inc., Pittsburgh, PA, this volume.
[7] Baumgardner, J.R., Distribution of Radioactive Isotopes in the Earth, in Radioisotopes and the Age of the Earth: A Young-Earth Creationist Research Initiative, Vardiman, L., Snelling, A.A., and Chaffin, E.F., Editors, 2000, Institute for Creation Research and the Creation Research Society, San Diego, CA, pp. 49-94.
[8] Beukens, R.P., High-Precision Intercomparison at Isotrace, Radiocarbon, 32(1990), pp. 335-339.
[9] Beukens, R.P., Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry: Background, Precision, and Accuracy, Radiocarbon After Four Decades: An Interdisciplinary Perspective, Taylor, R.E., Long, A., and Kra, R.S., Editors, 1992, Springer-Verlag, New York, pp. 230-239.
[10] Beukens, R.P., Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry: Background and Contamination, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 79(1993), pp. 620-623.
[11] Beukens, R.P., Gurfinkel, D.M., and Lee, H.W., Progress at the Isotrace Radiocarbon Facility, Radiocarbon 28(1992), pp. 229-236.
[12] Bird, M.I., Ayliffe, L.K., Fifield, L.K., Turney, C.S.M., Cresswell, R.G., Barrows, T.T., and David, B., Radiocarbon Dating of “Old” Charcoal Using a Wet Oxidation, Stepped-Combustion Procedure, Radiocarbon, 41:2(1999), pp. 127-140.
[13] Bonani, G., Hofmann, H.-J., Morenzoni, E., Nessi, M., Suter, M., and Wölffi, W., The ETH/SIN Dating Facility: A Status Report, Radiocarbon 28(1986), pp. 246-255.
[14] Brown, R.H., The Interpretation of C-14 Dates, Origins, 6(1979), pp. 30-44.
[15] Donahue, D.J., Beck, J.W., Biddulph, D., Burr, G.S., Courtney, C., Damon, P.E., Hatheway, A.L., Hewitt, L., Jull, A.J.T., Lange, T., Lifton, N., Maddock, R., McHargue, L.R., O'Malley, J.M., and Toolin, L.J., Status of the NSF-Arizona AMS Laboratory, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 51-56
[16] Donahue, D.J., Jull, A.J.T., and Toolin, L.J., Radiocarbon Measurements at the University of Arizona AMS Facility, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 52(1990), pp. 224-228.
[17] Donahue, D.J., Jull, A.J.T., and Zabel, T.H., Results of Radioisotope Measurements at the NSF-University of Arizona Tandem Accelerator Mass Spectrometer Facility, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 162-166.
[18] Giem, P., Carbon-14 Content of Fossil Carbon, Origins, 51(2001) pp.6-30.
[19] Gillespie, R., and Hedges, R.E.M., Laboratory Contamination in Radiocarbon Accelerator Mass Spectrometry, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 294-296.
[20] Grootes, P.M., Stuiver, M., Farwell, G.W., Leach, D.D., and Schmidt, F.H., Radiocarbon Dating with the University of Washington Accelerator Mass Spectrometry System, Radiocarbon, 28(1986), pp. 237-245.
[21] Gulliksen, S., and Thomsen, M.S., Estimation of Background Contamination Levels for Gas Counting and AMS Target Preparation in Trondheim, Radiocarbon, 34(1992), pp. 312-317.
[22] Gurfinkel, D.M., An Assessment of Laboratory Contamination at the Isotrace Radiocarbon Facility, Radiocarbon, 29(1987), pp. 335-346.
[23] Humphreys, D.R., Baumgardner, J.R., Austin, S.A., Snelling, A.A., Helium Diffusion Rates Support Accelerated Nuclear Decay, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, this volume.
[24] Jull, A.J.T., Donahue, D.J., Hatheway, A.L., Linick, T.W., and Toolin, L.J., Production of Graphite Targets by Deposition from CO/H2 for Precision Accelerator 14C Measurements, Radiocarbon, 28(1986), pp. 191-197.
[25] Kirner, D.L., Taylor, R.E, and Southon, J.R., Reduction in Backgrounds of Microsamples for AMS 14C Dating, Radiocarbon, 37(1995), pp. 697-704.
[26] Kirner, D.L., Burky, R., Taylor, R.E., and Southon, J.R., Radiocarbon Dating Organic Residues at the Microgram Level, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 214-217.
[27] Kitagawa, H., Masuzawa, T., Makamura, T., and Matsumoto, E., A Batch Preparation Method for Graphite Targets with Low Background for AMS 14C Measurements, Radiocarbon, 35(1993), pp. 295-300.
[28] Kretschmer, W., Anton, G., Benz, M., Blasche, S., Erler, E., Finckh, E., Fischer, L., Kerscher, H., Kotva, A., Klein, M., Leigart, M., and Morgenroth, G., The Erlangen AMS Facility and Its Applications in 14C Sediment and Bone Dating, Radiocarbon, 40(1998), pp. 231-238.
[29] McNichol, A.P., Gagnon, A.R., Osborne, E.A., Hutton, D.L., Von Reden, K.F., and Schneider, R.J., Improvements in Procedural Blanks at NOSAMS: Reflections of Improvements in Sample Preparation and Accelerator Operation, Radiocarbon, 37(1995), pp. 683-691.
[30] Nadeau, M.-J., Grootes, P.M., Voelker, A., Bruhn, F., Duhr, A., and Oriwall, A., Carbonate 14C Background: Does It Have Multiple Personalities?, Radiocarbon, 43:2A(2001), pp. 169-176.
[31] Nakai, N., Nakamura, T., Kimura, M., Sakase, T., Sato, S., and Sakai, A., Accelerator Mass Spectroscopy of 14C at Nagoya University, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 5(1984), pp. 171-174.
[32] Nelson, D.E., Vogel, J.S., Southon, J.R., and Brown, T.A., Accelerator Radiocarbon Dating at SFU, Radiocarbon, 28(1986), pp. 215-222.
[33] Pearson, A., McNichol, A.P., Schneider, R.J., and Von Reden, C.F., Microscale AMS 14C Measurements at NOSAMS, Radiocarbon, 40(1998), pp. 61-75.
[34] Scharpenseel, H.W., and Becker-Heidmann P., Twenty-Five Years of Radiocarbon Dating Soils: Paradigm of Erring and Learning, Radiocarbon, 34(1992), pp. 541-549.
[35] Schleicher, M., Grootes, P.M., Nadeau, M.-J., and Schoon, A., The Carbonate 14C Background and Its Components at the Leibniz AMS Facility, Radiocarbon, 40(1998), pp. 85-93.
[36] Schmidt, F.H., Balsley, D.R., and Leach, D.D., Early Expectations of AMS: Greater Ages and Tiny Fractions. One Failure? — One Success, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 29(1987), pp. 97-99.
[37] Snelling, A.A., Radioactive “Dating” in Conflict! Fossil Wood in Ancient Lava Flow Yields Radiocarbon, Creation Ex Nihilo, 20:1(1997) pp. 24-27.
[38] Snelling, A.A., Stumping Old-Age Dogma: Radiocarbon in an “Ancient” Fossil Tree Stump Casts Doubt on Traditional Rock/Fossil Dating, Creation Ex Nihilo, 20:4(1998) pp. 48-51.
[39] Snelling, A.A., Dating Dilemma: Fossil Wood in Ancient Sandstone, Creation Ex Nihilo, 21:3 (1999) pp. 39-41.
[40] Snelling, A.A., Geological Conflict: Young Radiocarbon Date for Ancient Fossil Wood Challenges Fossil Dating, Creation Ex Nihilo, 22:2(2000) pp. 44-47.
[41] Snelling, A.A., Conflicting “Ages” of Tertiary Basalt and Contained Fossilized Wood, Crinum, Central Queensland, Australia, Creation Ex Nihilo Technical Journal, 14:2(2000) pp. 99-122.
[42] Snelling, A.A. and Armitage, M.H., Radiohalos - A Tale of Three Granitic Plutons, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, Walsh, R.E., Editor, 2003, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, this volume.
[43] Terrasi, F., Campajola, L., Brondi, A., Cipriano, M., D'Onofrio, A., Fioretto, E., Romano, M., Azzi, C., Bella, F., and Tuniz, C., AMS at the TTT-3 Tandem Accelerator in Naples, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 52(1990), pp. 259-262.
[44] Van der Borg, K., Alderliesten, C., de Jong, A.F.M., van den Brink, A., de Haas, A.P., Kersemaekers, H.J.H., and Raaymakers, J.E.M.J., Precision and Mass Fractionation in 14C Analysis with AMS, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B, 123(1997), pp. 97-101.
[45] Vogel, J.S., Nelson, D.E., and Southon, J.R., 14C Background Levels in an Accelerator Mass Spectrometry System, Radiocarbon, 29(1987), pp. 323-333.
[46] Whitelaw, R.L., Time, Life, and History in the Light of 15,000 Radiocarbon Dates, Creation Research Society Quarterly, 7:1(1970), pp. 56-71.
[47] Wild, E., Golser, R., Hille, P., Kutschera, W., Priller, A., Puchegger, S., Rom, W., and Steier, P., First 14C Results for Archaeological and Forensic Studies at the Vienna Environmental Research Accelerator, Radiocarbon, 40(1998), pp. 273-281.

PřílohaVelikost
MEASURABLE 14C IN FOSSILIZED ORGANIC MATERIALS-confirming the young earth creation-flood model.doc240.5 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Dárek pro pana Kábrta

Ještě je třeba připomenout, že radioaktivní uhlík nemusí vznikat pouze v atmosféře interakcí kosmického záření. Může vznikat i pod povrchem reakcemi neutronů a alfa částic se stabilními izotopy dusíku, kyslíku, uhlíku a bóru. Alfa částice a neutrony vznikají jako produkt přirozených rozpadů těžkých radioaktivních prvků obsažených v zemské kůře, patřících do radioaktivních řad spojených s izotopy uranu a thoriem. Koncentrace takto vznikajícího uhlíku 14C je tak silně závislá na obsahu těchto prvků v daném místě. To je důvodem, že třeba i paleohistorického uhlí může obsahovat velmi malé množství radioaktivního uhlíku. V každém případě je však jeho koncentrace o několik řádů nižší než koncentrace tohoto radionuklidu v zemské atmosféře a biosféře.

Podle
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5524

To aby pan Kábrt svým příznivcům a obdivovatelům již nezatajoval, že C14 v uhlí může vznikat a vzniká i celkem přirozeně.

C14

Kreacionisté by měli hlavně položit na stůl důkazy které mají proti spolehlivosti radiokarbonové metody datování v časových měřítkách desítek tisíc let (do těch 50.000 let) - protože v těchto časových škálách je metoda velice spolehlivá, je v souladu s dendrochronologií a dalšími datovacími metodami, a bohatě postačuje na vyvrácení mladozemních kreacionistických báchorek.

Dále by měli vyvrátit i ostatní datovací metody založené na radioaktivním rozpadu, a ZEJMÉNA jejich vzájemně konzistentní výsledky, a také by měli vysvětlit jaktože je to celé konzistentní s geologickým záznamem!!!

Například, určitá indexová fosílie se po celém světě nachází v jedné vrstvě, a různými radiometrickými datovacími metodami je po celém světě (!!!) u této vstvy (definované tou indexovou fosílií) naměřeno s překvapivou přesností vždy stejné stáří!!!

Obrázek uživatele Stoura

Ad stáří

Prvních 26 obsahů C14 by mělo odpovídat 40000-50000 let BP.
Ostatní jsou podle radiokarbonové metody starší (upozorňuji, že BP značí jednoduchý přepočet bez korekcí na známé kolísání obsahu C14 v atmosféře).

Otázkou spíše je, nakolik se jedná o reprezentativní vzorek. Tedy nakolik článek shrnuje typické vzorky, nebo se zaměřuje na anomálie. Například uhlí se často bude jevit mnohem mladší díky tomu, že v něm C14 neustále vzniká působením aktivity uranu (k obsahu uranu v uhlí vizte třeba http://scienceworld.cz/chemie/popilek-zdrojem-uranu-pro-jaderne-elektrar...)

Karbon

"Pokud tedy naměříme ve vzorku množství C14 výrazně PŘESAHUJÍCÍ tuto hranici, což by odpovídalo vzorku MLADŠÍMU než 50.000 let, NELZE to přičíst na vrub působení okolní běžné radioaktivity, a LZE z toho usuzovat na skutečné stáří vzorku."

A netvrdí oni to samé s tím, že tam naměřili právě větší množství (tedy mladší) než těch 50000let?

Radiokarbon: ještě jinak

Nebo-li: nepatrně radioaktivní je v podstatě každá hornina, a koncentrací C14 odpovídajících stáří výrazně převyšujícím 50.000 let je tedy v horninách dosahováno docela běžně.

Vítězoslavné vykřikování kreacionistů, že ve vzorku nebyla naměřena čistá NULA C14, ačkoliv by tam po (chybném!!!) zanedbání působení okolního radioaktivního pozadí, a všech možných dalších vlivů být měla, je opravdu jen důsledkem jejich fyzikální ignorance.

Čili ještě jednou: ty vlivy okolních velice slabě radioaktivních hornin jsou schopny ve vzorku vytvořit takové množství C14, které odpovídá stáří vzorku přesahující o desítky tisíc let těch 50.000 let.

Pokud tedy naměříme ve vzorku množství C14 výrazně PŘESAHUJÍCÍ tuto hranici, což by odpovídalo vzorku MLADŠÍMU než 50.000 let, NELZE to přičíst na vrub působení okolní běžné radioaktivity, a LZE z toho usuzovat na skutečné stáří vzorku.

V opačném případě o skutečném stáří vzorku nelze říci nic, což kreacionisté, jak je jim vlastní a jak je pro ně typické, dlouhodobě ignorují.

Radiokarbonová metoda

Zase omílání už stokrát vyvráceného...

Radiokarbonovou metodu lze použít jen pro datování materiálů mladších než cca 50000 let, jak se lze dočíst prakticky v jakémkoliv článku o této metodě, např.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Radiokarbonová_metoda_datování

a navíc je nutno vyhýbat se vzorkům které se nacházejí poblíž radioaktivních hornin - to bývá např. uhlí.

Bláboly o datování vzorků starých 250 a více tisíc let metodou C14, a o neuspokojivých výsledcích které tímto byly získány, mohou vzbuzovat opravdu jen útrpný úsměv... :/

Customize This