Laminin

Neznámý autor

Přeložil M. T. – 4/2011

Co to je laminin?
Laminin je glykoprotein (oligosacharidoprotein) spojující buněčné stěny. Lamininům se přezdívá „babysitters“ (opatrovníci dětí) nad buňkami.

Jakou funkci má laminin ve Vašem těle?
V zásadě drží buněčné struktury pohromadě, chrání je před rozpadem.

Jsou lamininové buňky dědičné?
Laminin má každý. Je hlavní proteinovou a aktivní součástí základu buněčné membrány, která Vás drží pohromadě. Porouchá-li se, zemřete.

Kříž v našich tělech

Tohle je docela parádní příběh a zajímavá věc, kterou málokdo z nás ví. Je to krátké, takže si prosím dejte tu práci a přečtěte si to. (OD LÉKAŘE)

Před pár dny jsem cvičil (užívám tenhle výraz velmi volně) na rotopedu a díval jsem se přitom na kázání Louie Giglia…A najednou jsem úplně VYPADNUL Z TEMPA! Chci se s Vámi o svůj zážitek podělit…

Louie mluvil o tom, jak nepředstavitelně VELKÝ je náš Bůh…Jak svým slovem stvořil vesmír…Jak vydechuje hvězdy, což jsou obrovské hrůzostrašné ohnivé koule…Atd. Atd. Pak Louie pokračoval o tom, jak tento hvězdy vydechující, vesmír tvořící Bůh TAKÉ úžasně pospojoval komplikovanou strukturu našich lidských těl a pamatoval přitom na každičkou podrobnost.

To všechno samozřejmě NADŠENĚ BERU (rozumějte, jako lékaře mě to fascinuje.) A vzpomínám si, jak mě nepřestávala během studií na lékařské fakultě ohromovat Boží zručnost, o které jsem se dovídal čím dál víc. Vzpomínám také na to, jak jsem si mnohokrát říkal…“Jak může NĚKDO popírat, že tohle vše je dílem Stvořitele???“
Louie pak pokračoval o tom, jak se můžeme spolehnout, že Bůh, který tohle všechno stvořil, je také schopen to všechno udržet pohromadě, i když se nám zdá, že se všechno rozpadá…tedy že náš milující Stvořitel nás také podpírá a zachovává.

A pak se mi zatajil dech. A nebylo to proto, že jsem tak moc dřel na rotopedu!!! Bylo to tím, že začal mluvit o lamininu. Věděl jsem o něm…“Lamininy jsou rodinou proteinů, které jsou integrální součástí strukturálního lešení základů membrán téměř každé živočišné tkáně.“ Vidíte…Lamininy jsou tím, co nás drží pohromadě…DOSLOVA.

Jedná se o molekuly zajišťující adhezi buněk. Spojují jednotlivé buňky v našich tělech. Bez nich bychom se doslova rozpadli. Jenže tohle všechno jsem už věděl. Co jsem ale nevěděl, jak lamininy VYPADAJÍ.

Teď to však vím. A přemýšlel jsem nad tím (snad už) tisíckrát…Na obrázcích doprovázejících tenhle článek strukturu lamininu vidíte…A NEJDE PŘITOM o jeho „křesťanské zobrazení“…Vyhledáte-li si laminin v jakékoli vědecké/lékařské publikaci, uvidíte totéž…

Laminin_1.jpg

Teď mi řekněte, jestli náš Bůh není jasná jednička!!! Úžasné. Pouto, které nás drží pohromadě…VŠECHNY…Má tvar kříže. Hned si člověk vzpomene na Koloským 1:15-17:

„On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť jím bylo stvořeno všechno; věci na nebi a na zemi, viditelné a neviditelné, nebeské trůny, síly, vlády a autority; a všechno bylo stvořeno jím a pro něj. On předchází všechno, a jím všechno DRŽÍ POHROMADĚ“ (Koloským 1:15-17 - Websterův překlad Bible).

(Pozn. edit.: Websterův překlad má: „and in him all things are held together“ - řecké slovo v původním textu je „sunesthken - sunistao“ = sestavit, složit)

Nazvěte mě bláznem. Prostě si myslím, že to je moc moc moc úžasné…Tisíce let předtím, než měl svět jakékoli tušení o lamininu, napsal Pavel tahle slova. A teď vidíme, že držíme pohromadě SKUTEČNĚ A DOSLOVA…Buňkou k buňce…Díky kříži.

Ani za trilion let byste mě nepřesvědčili, že nejde o dílo Stvořitele, který PŘESNĚ věděl, jak bude vypadat lamininové „lepidlo“ dlouho předtím, než se Adam poprvé nadechl! Následující jsem našel, když jsem do internetového vyhledávače zadal laminin!

Laminin_2.jpg

Musel jsem se tedy o tak prima věc podělit s ostatními. Myslím, že všichni můžeme mít z takového divu užitek. Já tedy určitě mohu!

„Věřím ve slunce, i když právě nesvítí.
Věřím v lásku, i když jsem zrovna sám.
Věřím v Boha, i když právě mlčí.“

Zde se můžete podívat na film o Bibli a najít mnoho dalších informací o této Knize knih.

PřílohaVelikost
Laminin.doc429 KB
Průměr: 4 (2 votes)

Ze starší korespondence o Bibli

Ptáš se jestli je to pravdivé ...

Odpovím ANO i NE.

1.) ANO v tom smyslu, že mnohá biblická proroctví mají vícero splnění ( někdy dvě = malý předobraz na židech a větší splnění na křesťanech, někdy ještě třetí, které se teprve splní pod vládou 1000 letého království na obnovené zemi pod vládou Ježíše a 144 000 tisíc ). Také mnohá proroctví mluví o splnění na židech, ale na doslovném židovském národu se nikdy beze zbytku do všech detailů ( spíše jen některé části ) nesplnila, ale NZ ukazuje, že hlavní splnění je duchovní a týká se duchovních židů, duchovního izraele, který není izraelem podle těla = na svatých, tedy těch co mají nebeskou naději na spoluvládu s Kristem = na 144 000.

Kdo neřeší Bibli jako celek ve všech souvislostech, ale jako jen jednotlivé knihy, může v ní nacházet ZDÁNLIVÉ dílčí ROZPORY.

v té souvislosti mě napadly dvě klíčové myšlenky :

a.) Bible je CELÁ inspirována JEDNÍM Bohem. Takže i když se na jejím psaní během asi 1611 let podílelo asi 40 lidských sprostředkovatelů, ve skutečnosti má Bible jen JEDNOHO autora.

Z tohoto důvodu je jasné, že mezi různými částmi Bible musí být JEDNOTA a není možné aby mezi nimi byl ROZPOR. Jinými slovy : jedny biblické texty nemohou popírat jiné texty a obráceně a argumentaci není možné vést stylem, při kterém by se vybraly pouze NĚKTERÉ texty hodící se na podporu určitého názoru a tyto texty se nadřadily tvrzením jiných textů. Interpretace Bible nemůže postupovat metodou vytloukání "klínu klínem".

Z toho plyne, že jakékoli ROZPORY mezi určitými texty musí být jen zdánlivé, plynoucí z nepochopení souvislostí a historických reálií textu. Jestliže např. mnohé z textů popisují duši jako něco smrtelného, zničitelného, usmrtitelného, atd. nemohou jiné texty, které jakoby zdánlivě hovoří o opaku popřít platnost těch prvních. Platí to i obráceně. Jinak by to znamenalo, že určité části Bible jsou nadřazené jiným, a co je ještě závažnější = že autor Bible nebyl ve své inspiraci jednotný. To by ovšem bylo vážnou námitkou vůči důvěryhodnosti Písma jako CELKU.
Znamenalo by to, že některé části Písma jsou důvěryhodné zatímco jiné méně, či vůbec. Vedlo by to také k tomu, že by si každý sám subjektivně určoval, které verše v Bibli upřednostňuje na úkor jiných veršů, přičemž motivací by bylo spíše potvrzení vlastních názorů, než hledání pravdy.

Touto cestou se jistě při výkladu textu ubírat nechceme, protože nevede k žádnému řešení problému, ba naopak jen další problémy vyvolává ( více otázek než odpovědí a více nejistot než jistot ). Jeden myslitel kdysi řekl :"Pravda je celek."

b.) Ve světle výše uvedeného si musíme uvědomit, že jakýkoli překlad Bible je velmi složitým převodem myšlenek jedné doby, kultury, gramatiky a jazyka do zcela jiné a odlišné doby, kultury, gramatiky, myšlení a jazyka. Problémem jakýchkoli překladů ( převodů ) je v zásadě to, že mezi oběma dobami, kulturami, gramatikami,myšlením a jazyky není NIKDY zcela IDEÁLNĚ možný převod 1:1. Biblická doba, kultura, gramatika, myšlení a jazyk v mnoha případech nemají novodobé ekvivalenty a tak se překladatelé potýkají z nelehkým úkolem a výsledkem je vždy jistá forma kompromisu.

Uvedu příklad :

Když se Bible překládala do eskymáckého jazyka inuitů žijících v Grónsku, vyvstal problém s tím, že kdyby byl překlad příliš doslovný a bez vysvětlujících poznámek, tak by inuité nepochopili např. mnohá Ježíšova podobenství vycházející ze znalosti zemědělské společnosti Palestiny 1.století n.l.. Domorodí inuité nechápali smysl podobenství o rozsévači, protože nikdy nepraktikovali zemědělství mírného až subtropického pásu. Kdyby Ježíš mluvil o shromaždování tuleňů, pak by mu rozuměli.

Jak se říká :" vždycky se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat v době tropických veder."

Tím narážím na jednu věc : některá vyjádření v biblické mluvě nemají novodobé ekvivalenty, obdoby. Je chybou těmto slovům či veršům přiřazovat nějaké pozdější, či novodobé smysly. Naopak bychom se měli snažit příslušné pasáže vidět a chápat očima a myšlením lidí té doby.

Abychom mohli pochopit,co nám Bible říká TADY a TEĎ, potřebujeme se zabývat tím co říkala svým ADRESÁTŮM (hodnotit jejich očima,nepodsouvat dnešní hlediska) TEHDY a TAM,protože každý dokument je podmíněn jazykem,dobou a kulturou ve které byl původně napsán = jde v podstatě o překlad, převod jiného myšlení, doby, kultury, gramatiky - a to je při správné interpretaci třeba brát v úvahu.

Mnoho novodobých filosofických či teologických sporů je ve skutečnosti jen spory jazykovými, jde jen o to,zda obecným pojmům přisuzujeme stejné významy.Ale rozdíl mezi pojmy je celkem výrazný - pojem je ostrý. Jazyk je nedokonalý nástroj,kterým se nedokonale a subjektivně pokoušíme uchopit (vyjádřit) objektivní realitu.Slova a písmena (znaky a symboly) nejsou plně schopna převést emoce,pocity a subjektivní jedinečné úhly pohledů. Hranice našeho jazyka jsou hranicemi našeho světa.

Číst či slyšet cizí zkušenost je jako používat překlad a ne originál.jako každý překlad má své meze(nebot není možnné 100% sdělit a převést doslovné myšlenky z jednoho jazyka,gramatiky,kultury a doby 1:1 do jiné.),tak je i cizí zkušenost chtě-nechtě selektivním úhlem pohledu, jednostranou, subjektivní, zlomkovitou a zkratkovitou interpretací originální neopakovatelné a tudíž plně nepřenosné a nesdělitelné skutečnosti(pravdy,reality).

Cizí zkušenost či tvrzení nelze prožít ve všech jejích neopakovatelných časoprostoroemotivních rozměrech, jedinečných konstelacích souvislostí a úhlů pohledů (2 krát nevstoupíš do téže Bible) a proto není zcela objektivně sdělitelná, překlad a výklad má meze, limity (a to nejen jazykové), a jako i překlad je i ona současně do jisté míry i subjektivním výkladem.

Proč o tom píšu ? Protože u určitých textů je obtížné, ne-li nemožné se dopátrat toho, co tím pisatel chtěl říci a my máme přirozenou lidskou tendenci dosazovat do významu či výkladu to, co bychom tam chtěli vidět ( přání otcem myšlenky ). Každý z nás je ovlivněn výchovou a výchozím názorovým ( např. náboženským ) zázemím. Pokud jsme např. celý život věřili v nauku o nesmrtelnosti duše, tak tuto představu podvědomě dosazujeme do svého vidění a výkladu textu. Říká se tomu projekce.

Tak i některé "sporné" biblické verše mohly být např. básnickým vyjádřením, zaužívanou frází, které tehdejší lidé i takto chápali, jako i my chápeme jen ten vtip u něhož známe poentu. Jenže uplynula staletí, a teď tentýž veš čte člověk jiné doby, kultury, myšlení, gramatiky a jazyka a vidí ho optikou své doby a svého světonázoru = dosazuje mu jiné významy než původně měl.

Tak je tomu podle mě i u většiny tzv. "sporných" textů", které jakoby zdánlivě naznačovaly, že přece jen nějaká nesmrtelná duše je. Jenže těch textů je naprosté statistické minimum proti naprosté většině textů, které tvrdí opak. Jak jsem uvedl v bodu 1.) - Bible je dílem jednoho autora a proto její jednotlivé verše či pasáže nemohou být ve vzájemném rozporu. Cílem správné interpretace by mělo být nastolit soulad, nikoli subjektivně upřednostnit některé verše na úkor většiny jiných.

Když to znázorním : pokud by jste trval na doslovném významu některých Vámi zaslaných veršů, pak by to znamenalo, že mnohem více veršů, které tvrdí opak buď neplatí, nebo je prostě v zájmu upřednostnění svého názoru odsuneme stranou.

Není reálné čekat, že budeme rozumět 100 % všemu a že nezůstanou některé nezodpovězené biblické otázky. Toto ostatně podporuje sama Bible v těchto verších :

Job 26:14,37:5,38:4.40:2,Kaz.3:11,8:17,11:5,Izaj.55:8-11,Dan 4:35,8:17b,12:4,8 - 10,Jan 16:12,13,Řím 11:33,34,1.Kor.2:6,7,11 - 16,13:9-12,Fil.3:12,13,1.Pet.1:10 - 12,atd.

Já jsem osobně přesvědčen o tom, že mnohé z Vámi uvedených textů jsou básnické výroky, či zaužívané fráze, popř. podobenství, nadsázky, metafory, atd. Těch několik veršů nemůže zrušit ty desítky textů, které tvrdí opak.

Řešit výklad samostatných veršů bez závislosti na CELKU může být neřešitelný problém, který může vyústit v patovou situaci. V teologii platí zásada, že žádná interpretace či nauka nemůže být postavena či podpořena jedním, dvěma verši. Existuje v Bibli spoustu veršů, které vyvolávají otazníky, ale pořád je bezpečnější a seroioznější ( a také biblické ) uznat, že některé věci prostě nevíme, než se je snažit za každou cenu, možná uměle napasovat na nějakou představu či názor. To sice možná může někoho osobně uspokojit, ale ve skutečnosti to nemusí být vůbec správné řešení. Na některé věci si budeme muset počkat až do nového pořádku, a tento pocit částečného, neuplného porozumění zažívala většina biblických postav a přece měli víru, tak proč by to u nás mělo být jinak.

Bible je trochu jako skládačka - mozaika, puzzle chceš li, přičemž každý dílek je jen jedním možným hlediskem , výsečí, úhlem pohledu, faragmentem celku a na jeho základě nelze posuzovat CELEK.

Uvedu příklad : dům má ( většinou ) čtyři strany, přičemž každá z nich je pohledově odlišná, ale přece jde o tentýž dům. Tak i třeba čtyři evangelisté poskytují svůj vlastní specifický pohled na Ježíšovu službu ze svého úhlu pohledu = popisují to co jiní vynechávají a obráceně a přece zde není rozpor - max. zdánlivý, nehodnotíme-li z pohledu celku.

Uvedu jiný příklad :

dejme tomu, že existují dva svědkové dopravní nehody, přičemž jeden je malíř a zaujmou ho hlavně barvy, zatímco druhý je motorista a zná značky aut. Policie oba vyslechne a získá ZDÁNLIVĚ rozporné výpovědi odrážející právě odlišná hlediska : malíř řekně to co zaujalo jeho = že se srazilo červené a modré auto, naproti tomu motorista řekne, že to byla škodovka s mercedesem. Je mezi těmito výpověďmi rozpor ? Jen zdánlivý, ve skutečnosti se doplňují, a ačkoli se liší, takse vzájemně nevylučují.

Jiné ZDÁNLIVÉ ROZPORY vznikají z neznalosti dobových reálií, zvyků, zeměpisných a jiných zvlášností : např. jeden evangelista popisuje, že Ježíš šel po určité události do Jericha, zatímco druhý evangelista popisuje, že šel z Jericha. Ejhle ROZPOR vidí ihned dobových reálií neznalý kritik. Ve skutečnosti žádný není = Jericho bylo v Ježíšově době dvojměsto ( židovské a řecko-římské ), takže každý s pisatelů si všiml jedné skutečnosti a pravdu měli oba = Ježíš šel i do Jericha i z Jericha.

Takových ZDÁNLIVÝCH rozporů jsou v celé Bibli desítky a kdo se nezajímá o Bibli do hloubky ve všech možných souvislostech ( dobových, tradicionálních, zeměpisných, jazykových, atd., atd., tak většinou neodhalí, že se mílí a že jeho dojem je klamný a myslí si jak je chytrý a jak na Bibli snadno vyzrál - jenže tady postřeh a logika nestačí.

Kdysi Mefík ještě na planetopii např. vznesl konkrétní námitku, že se nesplnila slova proroků, že Ježíš bude nazýván Nazaretský, protože žádná taková předpověď v Bibli není. Opět tentokrát jazyková záležitost :

Mat.2:23 :

23 a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: "Bude nazýván Nazaretský." ( "Nazaretský." J17,18,22(heb.) Noc.ri'. Řec. Na.zo.rai'os; pravděpodobně z heb. ne'cer, jež znamená "výhonek", obrazně tedy "potomstvo". Viz Iz 11:1 a ppč. "výhonek".)

Izaj. 11:2 :

11 A vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek z jeho kořenů bude plodný. ( "A výhonek." Heb. wene'cer. Viz Mt 2:23 ppč.)

Staletí před tím, než žil Izajáš, poukazovali jiní hebrejští pisatelé Bible na příchod Mesiáše, pravého vůdce, kterého Jehova pošle Izraeli. (1. Mojžíšova 49:10; 5. Mojžíšova 18:18; Žalm 118:22, 26) Jehova nyní prostřednictvím Izajáše připojuje další podrobnosti. Izajáš píše: "Vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek z jeho kořenů bude plodný." (Izajáš 11:1; srovnej Žalm 132:11.) Slova "proutek" a "výhonek" ukazují, že Mesiáš bude potomkem Jišaie a jeho syna Davida, který byl pomazán olejem za izraelského krále. (1. Samuelova 16:13; Jeremjáš 23:5; Zjevení 22:16) Až pravý Mesiáš přijde, má tento "výhonek" z Davidovy dynastie nést dobré ovoce.

Slíbeným Mesiášem je Ježíš. O slovech u Izajáše 11:1 se nepřímo zmínil evangelista Matouš, když řekl, že Ježíš bude nazýván "Nazaretský", čímž se splní slova proroků. Ježíš vyrůstal v Nazaretu, a proto byl nazván Nazaretský. Toto jméno je zřejmě příbuzné s hebrejským slovem, které je u Izajáše 11:1 použito pro "výhonek". (Matouš 2:23, poznámka pod čarou; Lukáš 2:39, 40)

( Hebrejské slovo pro "výhonek" je ne'cer a pro "Nazaretský" je Noc.ri'.)

Prorocký význam. Matouš poukázal na to, že jméno Nazaretský bylo předpověděno v proroctvích jako jeden ze znaků, podle nichž bylo možné poznat, že Ježíš Kristus je slíbený Mesiáš. Matouš na to čtenáře svého evangelia upozornil, když psal o tom, jak po Herodově smrti Josef přivedl Marii a její dítě zpět z Egypta. Matouš uvedl: "Když mu nadto byla dána ve snu božská výstraha, odebral se do území Galileje a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: ,Bude nazýván Nazaretský.'" (Mt 2:19-23)

O Nazaretu se však v Hebrejských písmech nemluví. Někteří znalci se sice domnívají, že Matouš se odkazoval na nějakou ztracenou prorockou knihu nebo na nějakou nepsanou tradici, ale vyjádření "bylo řečeno prostřednictvím proroků" používají pisatelé Křesťanských řeckých písem pouze tehdy, když se odvolávají na stejnou kanonickou sbírku Hebrejských písem, jakou máme k dispozici dnes. Klíč k porozumění spočívá zřejmě ve shodě mezi slovem Nazaretský a slovem ne'cer, o němž už bylo řečeno, že znamená výhonek.

Máme-li to na mysli, pak je zřejmé, že Matouš mluvil o tom, co o Mesiášovi napsal Izajáš (11:1): "A vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek [we.ne'cer] z jeho kořenů bude plodný." Výhonek je význam také jiného hebrejského slova - ce'mach - a to v souvislosti s Mesiášem použili další proroci. Když Matouš uvedl, že se o tomto přicházejícím ,Výhonku' zmínili ,proroci', použil množné číslo. Například Jeremjáš psal o ,spravedlivém výhonku', který je Davidovou odnoží. (Jer 23:5; 33:15) Zecharjáš popisuje krále a kněze, "jehož jméno je Výhonek"; toto proroctví mohlo být uplatněno pouze na Ježíše Nazaretského, velkého stavitele duchovního chrámu. (Ze 3:8; 6:12, 13)

Obrazné použití. Ježíš vyrostl v malém městečku zvaném Nazaret, což pravděpodobně znamená "město-výhonek". Apoštol Matouš upozornil, že Ježíš měl býtnazýván Nazaretský (zřejmě z heb. ne'cer, výhonek), aby se splnilo proroctví, a poukázal na proroctví z Izajáše 11:1. (Mt 2:23)

2.) NE, ve skutečnosti, kromě ZDÁNLIVÝCH rozporů plynoucích z neznalostí dobových souvislostí a hlubšího pochopení Bible, jazyka, kultury, tradic, historie, zeměpisu atd. žádné SKUTEČNÉ ROZPORY v Bibli nejsou a žádná nesplněná proroctví, krom těch, která mají vícero větších splnění, která se mají teprve splnit.

Třeba proroctví o nových nebesích a nové zemi je v Bibli celkem 4 x = 2 x u Izajáše, 1 x u 2.Petra a 1 x ve Zjevení. Částečně se splnila na obnově židů
vrátivších se z Babylonského exilu. Nesplnily se však všechny detaily proroctví a proto jak 2. Pet. tak Zjevení poukazují, že hlavní, větší, úplné, celosvětové splnění je záležitostí budoucnosti = 1000 letého milénia obnovy.

Těch detailů a jednotlivých zdánlivých sporů a nesplnění je fakt mnoho abych se jim jednotlivě věnoval. Navíc ta stránka není jediná tohoto druhu, narazil jsem kdysi na podobně stylizované stránky ateisty, kde se také snažili hledat rozpory a nesplnění a uváděli hodně příkladů.

Ferda - původ biblického příběhu o potopě

Z KORESPONDENCE :

Legendy o potopě jsou v nějaké podobě ( často nějak zkreslené ) přítomny u většiny národů světa na většině kontinentech a ostrovech, což odpovídá tomu, že se jednalo opravdu o záležitost, která se nesmazatelně vtiskla do povědomí lidstva.

To co ti posílá tvůj známý jsou zastaralé teorie tzv. vyšší Welhausenovy kritiky z 19. stol. Tehdy byla móda osvobození se od všeho náboženského - částečně k tomu církev napomohla za ty 2000 let svými praktikami sama - takže se nelze divit, že v době vědecké obrody v 19.stol. vznikla silná snaha odbourat vše náboženské jako opium lidstva tím, že se najde pro tzv. nadpřirozené věci přirozené vysvětlení. Tak postupovala i Welhausenova škola vyšší kritiky = jakmile narazila v jiných pramenech na cokoli co popisuje Bible, tak hned unáhleně dospěla k závěru, že to Bible opsala, či si to její pisatelé odněkud vypůjčili. Potopa je jen jeden z klasických případů, těch údajných důkazů vyšší kritiky bylo mnohem více, dalo by se říct, nacházeli je všude, kde je nalézt chtěli = např. viděli vlivy egyptského monoteismu boha atona na hebrejský, pak viděli vlivy kananejské, sumerské, akadské, babylonské, perské, řecké, atd.

Ne vše nač přišli bylo nutně špatně, protože Bible nevznikala v kulturním vakuu a je logické, že vlivy na kulturu Izraele zde musely být - ostatně je
popisuje sama Bible, když odsuzovala to, že Izraelité napodobovali kulty jiných božstev a zapomínali kvůli tomu na Jehovu, či míchali oboje náboženství ( synkretismus ). Tyto vlivy na kulturu, archytekturu, písmo, jazyk, zemědělství, technologie, atd. na druhou stranu vůbec nemusely znamenat, že se podepsaly také na biblickém inspirovaném záznamu, který Bůh chránil svým duchem. Na druhou stranu ne každý přejatý vliv byl nutně špatný a v rozporu s Boží vůlí a názory.

Ale ať se vrátím k té konkrétní otázce ohledně potopy.

Vždycky když se ve dvou různých zdrojích objeví něco stejného nebo podobného, tak v zásadě existují jen dvě možnosti vysvětlení, jak se to stalo, přičemž vyšší kritika se docela zaujatě omezila jen na jednu z nich :

1.) buď to jeden opsal od druhého,

2.) nebo oba dva čerpali z ještě jiného třetího ( či vícero ) zdroje/ů

tak je to i s legendami a mýty o potopě. Dnešní rozšířenost nasvědčuje scénáři, že jakmile došlo v Bábelu ke zmatení jazyků a národy se rozešly, tak každý z nich si odnesl příběh o velké potopě. V každém národě však tento příběh získával svá kulturní specifika = postupně docházelo k větší či menší míře zkreslení a legendarizaci.

Takže to, že je příběh o potopě přítomen ve védách, ve starých sumerských a akadských spisech, nemusí vůbec dokazovat, že to z nich Bible opsala ( to je
jen jedna z hypotetických možností ), ale vzhledem k rozšířenosti tohoto příběhu je evidentní, že to Bible nemohla opsat ode všech - třeba od amerických předkolumbovských kultur - a tudíž je daleko pravděpodobnější druhá možnost = že jak Bible, tak i jiné příběhy o potopě čerpaly z původně ještě staršího společného zdroje, pramene. Rozdíl je jen v tom, že v Bibli se díky inspiraci Božím duchem příběh zachoval nezkreslený ( což je pochopitelně argument víry, který nemusí nevěřící kritik akceptovat ) zatímco v jiných případech nebyla přesnost příběhu chráněna tak přesně jako v hebrejské tradici a došlo k menším či větším úpravám a zkreslení, takže biblická a sumerská či akadská verze obsahují sice zdánlivě mnoho podobností, při bližším zkoumání však odborníci zjistili mnohem více rozdílů, než shod.

Pisatelem 1.Mojžíšovy, která se o potopě zmiňuje byl Mojžíš. Většinu věcí popsaných v pěti Mojžíšových knihách autor sám zažil, z vyjímkou historie, popisující to co se stalo před jeho narozením. Tyto informace mohl získat Mojžíš několika způsoby :

1.) buď mu je přímo pod inspirací sdělil sám Bůh,

2.) nebo měl možná Mojžíš k dispozici i psané písemné historické záznamy po svých praotcích ( Noemovi, Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi ) a čerpal i z nich, přičemž Boží duch hlídal, aby neopsal nic nepřesného anebo nepravdivého.

3.) nebo šlo o kombinaci obou předešlých postupů = Mojžíš měl nějaké psané historické záznamy + mezery v nich doplnil pod inspirací Boží duch, který byl současně zárukou přesnosti ( Jer.1:12, 2.Tim.3:16,17, 2.Pet.1:16 - 21 ).

To je ale povyku, ale za zlé

To je ale povyku, ale za zlé vám to mít nemůžeme, když těch důkazů boží existence máte jak šafránu Laughing out loud

Pavel Kábrt

- Samozřejmě jsem při vkládání článku o lamininu nečekal, že evolucionisté zmlknou v němém úžasu. Je však přece jen užitečné občas si pročíst všechny ty jejich jalové komentáře. Totiž mají jedno společné: zmatek v hlavě. Zmatek v hlavě je typickou konfigurací ateistova mozku.

KTE k lamininu plete pivo a křižovatky, Helo se ptá, jak vypadal laminin před ukřižováním atd. Ale já se vůbec nezlobím, je to velmi poučné
.....................................
Berete mi slova z úst, Pavle. Opravdu někdy nezbývá než jen zírat, co všechno lze vyvodit z naprosto nevinného a v dobré víře vloženého článku. Asociace jsou nevyzpytatelné a jeden se zkrátka nezavděčí....: -)))))))))))))

- Pro ně holinky a hodinky je totéž, obé se natahuje -

: -))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Než začnete usuzovat

Než začnete usuzovat ohledně poselství molekul, měli byste si položit pár otázek.

1. Můžete vyloučit, že tvar molekuly lamilinu není zcela náhodný?

2. Pokud tvar molekuly lamilinu není zcela náhodný - mohla by být tatáž funkce zajištěna bílkovinou jiného tvaru?

3. Mohla by být funkce i jiných bílkovin zajištěna molekulou ve tvaru kříže? Proč v těchto případech mají molekuly bílkovin jiný než předepsaný biblický tvar?

4. Je lamilin jedinou bílkovinou ve tvaru kříže? Kolik je jiných bílkovin a kolik z nich by mohlo mít tutéž funkčnost i s molekulou ve tvaru kříže? Kolik procent z těchto bílkovin představují molekuly ve tvaru kříže a kolik procent by představovaly, kdyby jejich tvar byl určen pouhou náhodou?

Poznámka:
Každému soudnému člověku (jak píše Bahnour) je naprosto zřejmé, že molekula lamilinu ve tvaru kříže absolutně nic křesťanského nedokazuje.

PK

Uměl bych zde vyjmenovat několik věcí, které mi nejsou v kreaci jasné a nestyděl bych se za to, protože mi jde o pravdu, ne o prosazení nějakého, předem daného názoru.

Bohuzel to tak obvykle nevypada (myslim ted z toho co pisete a jakym zpusobem).

Kreacionisté mají řadu věcí, kde přiznávají, že nevědí nebo že určité argumenty nebyly v pořádku a neměly by se používat.

Tady bych se asi hadal - minimalne uz kvuli tomu, ze svym zpusobem popirate ze bychom spolu kdy diskutovali. Smile Ale chapu, ze takhle formulovane se vam to vic libi a mate z toho vetsi radost. Vzpominat jak vam nejaky George psal napriklad ...nu a prirozene nechci abyste neco promijel, ja nemam problem pripustit ze je spousta veci ktere jeste nevime, stejne jako je spousta veci se kterymi mame problemy. Take souhlasim s tim ze poukazovat na ne je dobre... je oproti tomu nuda.

Myslím, že toto je nejvážnější rozdíl mezi evolucionistou/ateistou a kreacionistou/křesťanem - upřímnost a opravdová touha hledat pravdu stylem "padni komu padni".

Nevim, me zacala "pravda" docela zajimat uz v dobe, kdy bych se neoznacil ani za ateistu ani za vericiho. Cetl jsem hodne knizek o biologii i nabozenstvi, ale nevzpominam si uprimne receno, ze bych nekdy mel tendence ty poznatky nejak "smesovat". Ze treba existuje i neco jako kreacionismus, tak to jsem zjistil az mnohem pozdeji a z knizek/clanku o biologicke evoluci by me nikdy nenapadlo cokoliv usuzovat o existenci/neexistenci Boha (na to jsem mel ty knizky o nabozenstvi). Mozna i z tohoto duvodu (mj.) si tak tvrde stojim za tim, ze z evolucni biologie o jeho existenci/neexistenci nic neplyne (coz neplyne).

Poctivě přijít věcem na kloub, poctivě vážit pro a proti, i kdyby se víra v Boha měla ukázat nakonec jako omyl.

Podle me nemuze veda ukazat, ze vira v Boha je omyl, at uz vazite co a jak chcete (viz co pisu vyse) - ale stejne tak podle me nelze nadrazovat osobni nabozenske presvedceni nad poznatky vedy a odmitat je jen kvuli tomu, ze se neslucuji s neci virou. Mnozi kreacioniste vychazeji take prece z "dogmat" - Zeme proste musi byt stara tech par tisic let, lev v Raji proste musel byt bylozravy (jako vsichni ostatni masozravci), protoze smrt proste musi byt spatna - Bible to a Bible ono - nu a jakmile se jednou dostavame k tomu "musi", tak nevim co pak chcete poctive vazit a jak hledat pravdu.

V súvislosti s lamininom som

V súvislosti s lamininom som si spomenul na zábavný príbeh, ktorý mi v detstve rozprávala stará mať a ktorý sa odohral niekedy v 30-tych rokoch minulého storočia v jednej zapadnutej slovenskej dedinke.
Uprostred nedeľného dopoludnia sa nad strechami ozvalo vzdialené hučanie, vzápätí sa na nebi zjavil striebristý znak kríža a pomaly sa sunul oblohou. Ženy upadali do mdlôb, deti sa skrývali pod postele, muži pobehovali ako vyplašená hydina, kaplán spínal ruky a kričal "Kristus na kríži letí".
Bol to samozrejme prvý prelet moderného kovového lietadla nad Podpoľaním.

Hostovi

Díky, Hoste, to jste napsal výstižně. Umíte v pár větách vyjádřit to, pro co já musím mít celé litanie. Ale rozumíme si.

Myslím, že každý poctivý křesťan chce porozumět, vžít se i do ateistického myšlení, proč tak vlastně smýšlejí. Proto jsem kdysi psal, že mám doma mnohem víc knih evolučních než kreačních, a pořádně prolistovaných s poznámkami.

Včera jsem v televizi viděl pořad o opylování a jak Darwin předpověděl, že někde (tuším v Jižní Americe) bude žít hmyz s dlouhým sosákem (snad půl metru), který pronikne až k nektaru hluboce zanořenému v květu. A skutečně, až po smrti Darwina byl tento hmyz objeven. Darwin to naprosto geniálně předpověděl!

Tak jsem si řekl, že Darwin nebyl v některých závěrech hloupý, klobouk dolů. Dokonce byl ten hmyz nazván "předpověděný", nějak jako "predictive" či tak nějak, už si to nepamatuji. Opravdu jsem Darwinovi vysekl poklonu. Prostě, co je pravda, je pravda. Uměl bych zde vyjmenovat několik věcí, které mi nejsou v kreaci jasné a nestyděl bych se za to, protože mi jde o pravdu, ne o prosazení nějakého, předem daného názoru.

Myslím ale, že jsem nic takového nikdy nečetl ani neslyšel od evolucionisty, nějaké přiznání, že nad něčím v evoluci musí kroutit hlavou a nepřipadá mu to pravděpodobné, že by se to mohlo vyvinout. Nepamatuji se ani na jeden takový případ. Kreacionisté mají řadu věcí, kde přiznávají, že nevědí nebo že určité argumenty nebyly v pořádku a neměly by se používat.

Myslím, že toto je nejvážnější rozdíl mezi evolucionistou/ateistou a kreacionistou/křesťanem - upřímnost a opravdová touha hledat pravdu stylem "padni komu padni". Poctivě přijít věcem na kloub, poctivě vážit pro a proti, i kdyby se víra v Boha měla ukázat nakonec jako omyl. Alespoň u mne to tak je, ale žádného takového evolucionistu jsem nikdy nepotkal za celý život, ti všichni budou klidně tvrdit, že Mount Everest je na dně moře a napětí v síti se nejlépe měří kompasem, bude-li toho třeba k obraně jejich zamilovaného dogmatu. Pravda je jim zcela lhostejná. PK

Velmistře

Opravdu nechápete záměr všemohoucího? To s láskou a pivem přece nemůže být obyčejná náhoda, za každým skrytým významem musí stát metafyzická tvůrčí inteligence. Stejně jako není jen tak náhodný tvar bílkovinné molekuly.
Pivo se vyrábí z chmele. Bůh stvořil chmel.
Pivo se vyrábí z ječmene. Bůh stvořil ječmen.
Pivo se vyrábí z vody. Bůh stvořil vodu.
Kvasný proces zajišťují kvasinky, živé organismy, které se nemohly vyvinout evolucí. Bůh stvořil kvasinky.
Mimochodem - mají i kvasinky ve své buněčné stěně symbol kříže?
Bůh stvořil čas, který ke své bohulibé práci kvasinky potřebují.
Obloha je modrá. Bůh stvořil oblohu.
Ve dne svítí slunce. Bůh stvořil slunce.
V noci svítí hvězdy. Bůh stvořil hvězdy.
Fouká vítr. Bůh stvořil vítr.
Stromy se zelenají. Bůh stvořil stromy.
Bůh stvořil i lidskou tupost. Chvalme Hospodina.
Aleluja.

Taktéž děkuji

pane Pavle.A až jsem se z chutí zasmál nad vývody zdejších ateistů.Ano minimálně bych očekával,že řeknou udivující,ale časem najdeme vysvětlení ,možná za sto let.Ovšem argument kolik se musí vypustit písmen a přidat ,aby se slovo láska změnilo v pivo,přesně ukazuje myšlení ateistů.Fakta nebrat,něco odebereme a něco přidáme,spousta odkazu v tisku a TV a to by v tom bylo Darwinovo šídlo,abychom tu překroucenou lásku neobhájili jako vědecké pivo.A tak nám vysvětlí i laminin.Hlavu vzhůru pane Pavle a nenechte se otrávit partou kverulantů.

Customize This