Kůra Merkuru je zmagnetizovaná

D. Russell Humphreys

(Z http://creation.com/mercury-magnetized-crust přeložil M. T. - 7/2012. Vyšlo na stránkách Creation 12. července 2012.)

NASA/Johns Hopkins University Applied Physics LaboratoryNASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory
Obrázek 1. Sonda MESSENGER nad planetou Merkur (barvy počítačově upraveny). Magnetometr vlevo na konci čtyřmetrového výsuvného ramene.

Další dobré zprávy pro kreační vědu

Kosmická sonda NASA MESSENGER (obrázek 1) nám zprostředkovává stále nové překvapující důkazy o tom, že magnetické pole Merkuru je tak mladé, jak to o něm říká Bible. Sonda obíhá kolem Merkuru po cirkumpolární dráze od března 2011. Do nynějška oběhla planetu skoro tisíckrát, přičemž opakovaně prolétla nad veškerým jejím povrchem. Při přiblížení k jejím severním sopečným planinám sonda zjistila, že vnější kůra planety je v oné oblasti silně zmagnetizovaná (1). Nejsilnější magnetické pole bylo naměřeno na rozsáhlém topografickém zdvihu blízko středu zmíněných planin. To vede realizační tým projektu k závěru, že magnetizace vychází z čediče vzniklého ztuhnutím lávy vyteklé z hlubších vrstev kůry planiny.

Magnetizace kůry je skoro vertikální stejně jako veškeré magnetické pole v těchto vysokých šířkách. MESSENGER však zjistil, že magnetizace probíhá opačným směrem, než jaký je směr dnešního magnetického pole, z čehož vyplývá, že Merkur alespoň jednou v minulosti směr tohoto pole obrátil. Členové realizačního týmu tvrdí, že to je

„...známkou toho, že magnetizace je remanentní (stálá, permanentní) magnetizace vzniklá (v minulosti) tehdy, když mělo magnetické pole Merkuru opačnou polaritu, a bylo možná silnější, než je pole dnešní“.

Shora uvedené závěrečné konstatování by bylo přesnější, kdyby znělo, „...a velmi pravděpodobně mnohem silnější než pole dnešní“. Proč to tvrdíme: množství magnetizace závisí na množství a minerální formě železa v hornině, a na síle pole, když chladne. Pracovníci realizačního týmu předpokládali, že železo v korových horninách je čisté (2), a liší se od složení, které by snad umožňovalo, aby bylo budicí pole v minulosti slabé. Z naměřeného magnetizmu čedičů zde na zemi však vyplývá, že korové čediče Merkuru získaly svůj magnetizmus v poli nejméně desetkrát silnějším, než jaké je jeho pole dnes (3).

Toto zjištění je dalším z řady překvapení, která materialistickým (4) astronomům (věrným uniformitarianismu) připravuje magnetické pole Merkuru. Před měřeními sondy Mariner 10, která planetu obletěla v letech 1974 a 1975 počítali odborníci s tím, že Merkur žádné magnetické pole nemá. A zatím zmíněné oblety naměřily dosti velké magnetické pole, o velikosti zhruba 1% hodnoty magnetického pole Země. Od té doby navrhli teoretici mnoho verzí teorie „dynama“ (která počítá s tím, že jádro Merkuru funguje jako elektrický generátor), aby vysvětlili, jak to, že planeta má magnetické pole, které si po nesmírně dlouhou dobu udržuje. V několika posledních letech se pak pokoušejí vědci pochopit, proč je toto pole ve srovnání se zemským tak slabé.

V téhle souvislosti je zajímavý fakt, že všechny verze teorie dynama tvrdí, že kromě krátkých období, kdy možná docházelo k přepólování, by Merkurovo magnetické pole mělo zůstávat zhruba stejně silné po celé ty údajné miliardy let své existence. Důkazy o jeho značném úbytku někdy v minulosti tak zmíněné teoretiky uvádějí v zoufalství. Tato skutečnost může stát za faktem, že se realizační tým projektu MESSENGER zjevně snažil sdělit nepříjemné zjištění co nejkulantnější formou.

Magnetizovaná kůra potvrzuje předpověď

Uváděné překvapivé zjištění naopak potvrzuje jednu ze dvou vědeckých předpovědí o magnetickém poli Merkuru stavějících na kreacionistické teorii opřené o Bibli. Uvedl jsem ji roku 1984, abych vysvětlil, jak Bůh vytvořil magnetická pole planet naší sluneční soustavy (5).

Je-li moje teorie správná, konstatoval jsem v onom článku, pak

„by měly mít starší vyvřelé horniny z Merkuru a Marsu přírodní remanentní magnetizaci, jako ji mají horniny měsíční“.

Pod pojmem „starší“ jsem měl na mysli horniny, které se vytvořily nedlouho po stvoření, zatímco rychle se rozpadající magnetická pole oněch dvou planet by byla stále přiměřeně silná. Napsal jsem „z Merkuru a Marsu“, protože jsem si představoval, že horniny z Marsu a Merkuru by museli přivézt astronauti na Zemi k laboratornímu testování stejně, jako tomu bylo s horninami měsíčními. Nedokázal jsem si tehdy představit, že sonda na nízké oběžné dráze bude jednoho dne schopna změřit korové magnetizace. Pokroky v astronomii však otevřely dveře takovým výkonům, v letech 1997-99 pro Mars (6), a v uplynulém roce pro Merkur.

Rychle mizející pole potvrzuje i druhou předpověď pro Merkur

Měření, která provedl loni z oběžné dráhy MESSENGER, ukazují v porovnání s daty Marineru 10 z roku 1975, že magnetické pole Merkuru zesláblo za uplynulých 36 let o téměř 8% , což je překvapivě rychlý úbytek. Odpovídá to však předpovědi v mém článku z roku 1984:

„Tempo rozpadu /magn. pole/ Merkuru je tak rychlé, že by ho mohla poměrně brzy zjistit některá budoucí kosmická sonda. Roku 1990 by měl být magnetický moment planety o 1.8 procenta menší než je jeho hodnota z roku 1975“ (7).

Pozorované tempo odpovídá stavu, kdy by jádro Merkuru mělo elektrickou vodivost podobnou vodivosti jádra zemského /8/. Další podrobnosti najdete v příštím čísle časopisu Journal of Creation (9).

Rychlé tempo rozpadu (poločas 320 let) svědčí o tom, že kůra byla zmagnetizována před pouhými několika tisíci lety.

Platné předpovědi jsou důležité

Shora uvedené dva příklady o magnetickém poli Merkuru, jeho rychlém mizení, i o jeho zmagnetizované kůře, jsou vybrány z mých pěti předpovědí v článku z roku 1984, které všechny nyní sonda ověřila (10). Aplikoval jsem svou zmíněnou teorii i na další astronomické objekty ve sluneční soustavě (planetky, meteority, měsíce jiných planet), a také vně sluneční soustavy (hvězdy, magnetické hvězdy, bílí trpaslíci, pulzary, magnetary, galaxie, vesmír jako takový). A kupodivu (alespoň pro mě) se moje teorie hodí i na tyhle objekty (11).

Hlavní důležitost dobré shody se známými daty i s ověřenými předpověďmi (12) spočívá v tom, že potvrzují biblickou zprávu o stvoření a nízké stáří vesmíru uváděné v Písmu. Teorie se hodí na magnetická data, která nyní máme pro sluneční soustavu, jedině tehdy, platí-li, že:

1. původním materiálem, který Bůh stvořil, byla voda (kterou pak Bůh přeměnil v materiály současné), jak se praví v 2. Petrově 3:5 (řecký originál a NAS) i na dalších místech Bible.
2. Země i sluneční soustava jsou staré zhruba 6000 let, jak vyplývá z doslovného znění Písma.

Takže magnetická pole ve vesmíru slouží jako Boží podpis na jeho stvoření, a podobně jako všechno na nebesích, vypravují o Jeho slávě (Žalm 19:1).

Odkazy

1. Purucker, M.E. et al., Evidence for a crustal magnetic signature on Mercury from MESSENGER magnetometer observations, 43rd Lunar and Planetary Science Conference, The Woodlands, Texas, USA., March 19–23, 2012, archived at www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2012/pdf/1297.pdf. My thanks to Andrew Lamb of CMI for alerting me to this article.
2. Mason, B. and Berry, L.G., Elements of Mineralogy, W.H. Freeman and Company, San Francisco, CA, USA, p. 212, 1968. Na závěr své zprávy konstatuje tým MESSENGERU, že nositelem magnetizmu v horninách jsou „monodoménové“ (=nepatrné) částečky snadno magnetizovatelného „nativního“ (=čistého, jednoprvkového) železa. Ale takový stav je v čedičích vzácný, jak citovaný článek poznamenává, protože normálně by se částečky čistého železa rychle chemicky sloučily s dalšími prvky v horké křemičitanové hornině při chladnutí matečné lávy.
3. Coe, R.S. et al., Geomagnetic paleointensities from radiocarbon-dated lava flows on Hawaii and the question of the pacific nondipole low, Journal of Geophysical Research 83(B4):1740–1756, 10 April 1978. Ordináta obr. 1(a) při nulovém „TRM“ udává počáteční „NRM“ (magnetizaci) jednoho čedičového vzorku přibližně 23 A/m ( 10-3 emu/cm3 = 1 A/m) z chladnutí v poli o 51.4 µT (0.514 Gaussů). Obr. 3 udává podobně magnetizaci přibližně 2.9 A/m pro čedič, který se tvořil v poli o 14.4 µT. Z dalších prací vyplývá pro čediče podobný rozsah magnetizací. Článek 1, graf 3 udává minimální magnetizace (které by vyvolaly pozorované poruchy Merkurova pole) pro celou škálu možných mocností magnetizované vrstvy. Pro mocnost 15 km (pod kteroužto hloubkou je kůra patrně příliš horká na to, aby dlouho udržela magnetizaci) činí minimum 1 A/m. Pro mocnost 2 km, což je podle realizačního týmu projektu MESSENGER patrně na Merkuru mocnost maximální, je to na základě zmíněného grafu zhruba 5 A/m pro korovou magnetizaci. Vyjdeme-li ze všech shora uvedených čísel, dostaneme magnetické pole mezi 5 a 25 µT. Takové intenzity jsou podstatně větší, než dnešní pole ve vysokých šířkách Merkuru, které činí zhruba 0.5 µT. Z těchto čísel vyplývá, že pole bylo v době chladnutí kůry přinejmenším desetkrát až padesátkrát silnější než dnes.
4. Uniformitarianizmus je skeptická víra v to, že „všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření“ vesmíru (2. Petrova 3:4) , bez jakýchkoli zásadních Božích zásahů. Na uniformitarianizmu staví geologická, atomová i astronomická data počítající s vysokým stářím příslušných objektů.
5. Humphreys, D.R., The creation of planetary magnetic fields, Creation Research Society Quarterly 21(3):140–149, December 1984.
6. Connerney, J.E.P. et al., Magnetic lineations in the ancient crust of Mars, Science, 284:279–793, 30 April 1999.
7. Humphreys, ref. 5, p. 147, item 2 in conclusion. Odhadl jsem úbytek 1.8% za předpokladu, že od hodnot, které existovaly při stvoření, probíhal rozpad stále týmž tempem (podle mé teorie) až k hodnotě roku 1975, a pak jsem svou teorii aplikoval i na období od roku 1975 do roku 1990. Pokud bychom předpokládali zmíněné tempo i dále, vyplývá z toho úbytek 4.3 % od roku 1975 do roku 2011. Dalších 3.5% rozpadu (abychom se dostali na 7.8% skutečně naměřených pro období 36 let) zavinilo zřejmě kolísavé tempo rozpadu, které snad stále narůstalo od stvoření až do dneška. Viz Humphreys, odkaz 9, pro důvod, proč k tomu zřejmě docházelo.
8. Smith, D.E., et al. Gravity field and internal structure of Mercury from MESSENGER, Science 336:214–217, 13 April 2012. Tato měření dokládají, že poloměr Merkurova jádra činí neuvěřitelných 85% celkového poloměru planety. Doba rozpadu závisí na součinu vodivosti jádra a druhé mocniny poloměru jádra. Nové hodnoty snižují odhad vodivosti Merkurova jádra, se kterým jsem pracoval dříve; nyní je tato vodivost v souladu s vodivostí Země a Marsu. Podrobnosti v následujícím odkazu.
9. Humphreys, D. R., Mercury’s magnetic field is fading fast—latest spacecraft data confirm evidence for a young solar system, Journal of Creation 26(2):6–8, August 2012, in press. Můj výpočet úbytku udávající 7.8 /± 0.8/ %, přehodnocuje data z Marineru 10 z roku 1975 se zohledněním tehdejšího uvažovaného nulového sklonu a významného posunu této skutečnosti zjištěného MESSENGEREM roku 2011.
10. Humphreys, ref. 5, p. 147. Existuje i méně významná předpověď: že se ukáže, že Pluto nemá žádné magnetické pole, až ho navštíví kosmická sonda. K tomu by mělo dojít v červenci 2015, kdy by k němu měla dorazit družice NASA New Horizons. Moje předpověď vychází z předpokladu (založeném na Plutově hustotě), že Pluto je celý z ledu, který, jak očekávám, má nízkou elektrickou vodivost. Uniformitariáni také očekávají, že je celý z ledu, takže podle jejich teorií „dynama“ (kdy musí existovat tekuté vodivé nitro) také očekávají nulové magnetické pole.
11. Humphreys, D.R., The creation of cosmic magnetic fields, Proceedings of the Sixth International Conference on Creationism, Snelling, A.A. (ed.), Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, and Institute for Creation Research, Dallas, TX, pp. 213–230, 2008.
12. Humphreys, ref. 5, p. 147. Jak jsem zdůraznil v závěru, ověřitelné předpovědi jsou protiargumentem k častému tvrzení skeptiků, že kreacionisté nemají žádné vědecké teorie, protože nenabízejí žádné předpovědi, které by bylo možno podrobit vědeckému testování. Fakt, že moje teorie nyní obstála v pěti testech pravdivosti předpovědí – testech dotýkajících se bezprostředně jejích ústředních předpokladů - , by měl snad podnítit skeptiky k tomu, aby znovu zvážili svůj postoj.

PřílohaVelikost
00528-20.7.2012-kura_merkuru_je_zmagnetizovana.doc128.5 KB
Průměr: 4 (4 votes)

Telesto

Ostatně pokud by nebyly výsledky spolehlivé, tak si nedovedu představit, že by byly konvergentní v rámci různých vrtů a také vůči globálnímu (tomu seskládaném teoretickému) sloupci.

Dokážu si představit, že vrámci určité oblasti se sedimenty mohli vrámci globální potopy přetáčet synchronně i ve větším měřítku. -Vůči globálnímu sloupci však se mi příliš nezdá, že by to nějak moc sedělo. (viz např. ten obrázek)

Obrázek uživatele Telesto

Chins

Tato magnetizace je méně spolehlivá než termoremanentní, protože horniny při usazování mohou být strhávány víry, nebo zaujmout jiné natočení, které neodpovídá směru zemského pole, kvůli vhodnému umístění na podkladu.

Jistě... méně spolehlivá. Ale méně spolehlivým výsledkům se přece nemůžeme zcela bránit. Méně spolehlivé výsledky pouze musíme opakovaným měřením roztřídit mezi spolehlivé a nespolehlivé.

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Obrázek uživatele Telesto

Death333

Zdravím vás Smrti,

díky za povzbudivá slova. Pokusím se citovaný text lépe označovat. Máte pravdu, že je to dost nepřehledné...

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Telesto

proč jen tyto považujete za spolehlivé.

http://fyzweb.cz/materialy/fyzika_Zeme/magpole/magpole.php
"Vyvřelá hornina získává tzv. termoremanentní magnetizaci při chladnutí taveniny pod Curiovou teplotou. Směr termoremanentní magnetizace je shodný se směrem zemského magnetického pole v době tuhnutí horniny. Tato informace zůstává v hornině zakódována i přes všechny další procesy, kterými hornina prošla (i takovými, které mohou ovlivňovat magnetizaci). Podobně sedimentární horniny získávají sedimentární remanentní magnetizaci zaznamenávající směr zemského pole v době, kdy hornina sedimentovala. Tato magnetizace je méně spolehlivá než termoremanentní, protože horniny při usazování mohou být strhávány víry, nebo zaujmout jiné natočení, které neodpovídá směru zemského pole, kvůli vhodnému umístění na podkladu." (např. příčinou celosvětové potopy)

pro Telesto

Přeji pěkný den,

mohl byste prosím - ve Vašich výborných komentářích - nějak rozlišit to, na co odpovídáte?

Jste na Smrt moc chytrý (a její čeština je navíc špatná) a tak - protože jsou Vaše chytré odpovědi velmi složité - splývají Smrti s tím, co jen citujete od toho, komu píšete.

Občas si to Smrt splete - a teprve až (často) nesmyslnost a protichůdnost napsaného - ukáže, že to není to, co byste napsal Vy (blbosti skoro vůbec nepíšete), ale to, co psal někdo jiný a Vy to jen - pro upřesnění kontinuity - kopírujete.

Smrt se totiž ráda o některých věcech přiučí a tak by se v tom také ráda lépe vyznala, aby to pak mohla vše dobře pochopit Smile

Díky.

DEATH333

Obrázek uživatele Telesto

Chins

"Může to být ale i naopak. Může se jednat pouze o doplnění posloupnosti vrstev vrtů na obrázku o magnetickou stratigrafii z globálních referenčních (tabulkových) dat."

Tak to si myslím, že nedává smysl. Zaprvé, proč? Smile Za další je vidět, že tloušťka se liší. Podle čeho by to dosazovali/srovnávali? A co by podle vás měřili, když v legendě je řečeno - measured section.

Ale nechci se zbytečně přít, když je ten obrázek vytržen z kontextu. Dle mého názoru je to celkem jasné. Ale pokud vám to nestačí, můžu najít jiný.

"A kde tam najdu, že v jediném konkrétním vrtu, se pro různé vrstvy toho vrtu, vektor magnetické indukce lišil?"

Tak například Fig. 11 nebo Fig. 12.

Mimochodem v abstraktu se píše:

"The polarity pattern is not only common for many sections from the investigated area but also convergent with the global synthetic magnetostratigraphic scale."

Co se týče měření POUZE ve vyvřelých horninách, tak zaprvé, proč jen tyto považujete za spolehlivé. A za druhé taková měření by nedávala kompletní obraz. Totiž doba sedimentace je řádově delší než doba sopečné činnosti snad v jakékoliv oblasti.

Ostatně pokud by nebyly výsledky spolehlivé, tak si nedovedu představit, že by byly konvergentní v rámci různých vrtů a také vůči globálnímu (tomu seskládaném teoretickému) sloupci.

„Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.“
– Jan Werich

Telesto

Ještě k těm zdrojům: Není jasné, z jakého typu hornin byl vektor magnetické indukce zjišťován. (za spolehlivé považuji měření z vyvřelých hornin)

Telesto

Na stratigrafickém profilu je vidět místa vrtů A-B, C-D, E-F, G-H. Bohužel článek, ze kterého obrázek je, není dostupný. Ale myslím si, že i když nejsou uvedeny zdroje datování, tak to ukazuje minimálně tu změnu polarizací vertikálním směrem. To je také vidět nahoře. První čtyři sloupce jsou reálné vrty (viz výše) a pátý sloupec je poskládaná "umělá" sekvence s pevnou škálou času (v mil. let).

Může to být ale i naopak. Může se jednat pouze o doplnění posloupnosti vrstev vrtů na obrázku o magnetickou stratigrafii z globálních referenčních (tabulkových) dat. (Bez bližšího popisu k obrázku to není možné rozhodnout.)

No pokud vím, tak zase až z tak odlišných geografických oblastí to není (obrázek 1 v článku - max 50-60km). Všechno je místo u Žluté řeky. Pochopitelně kompletní stratigrafie jako je na obrázku 2 v tom článku je pravděpodobně seskládaná (pravděpodobně vrt a a vrt b).

Jediné, co je možné k tomu zatím s jistotou říci je, že vzorky z místa vrtu "a" mají vektor magnetické indukce "A", a vzorky z místa "b" vektor magnetické indukce "B". (stále to jen dokazuje horizontální rozdíly v magnetizaci)

Tak jak to zobrazuje ten samostatný obrázek. Ze čtyř vrtů byl poskládán (pátý) fiktivní geologický sloupec formace (formací), tak jak by vypadal, kdyby vrstvy byly kompletní.

Z obrázku nevyplývá, že zdrojem dat o magnetické indukci jsou vzorky z vrtů. Může se jednat pouze o doplnění posloupnosti vrstev z vrtů o magnetickou stratigrafii z globálních referenčních (tabulkových) dat.

Například v abstraktu tohoto článku http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0012821X97001477 se píše, že průzkum byl výsledkem 11 vrtů s 630 vzorky (dle mapky po celém Polsku - pochopitelně zkoumaného stáří).

A kde tam najdu, že v jediném konkrétním vrtu, se pro různé vrstvy toho vrtu, vektor magnetické indukce lišil?

Triturussi,

ad) To se již v mnoha případech stalo, jde o tzv. absolutní data. Jak to, že to nevíte ?

To se možná stalo v několika případech blíže Kristovu narození. Rozhodně však nelze z bible zjistit datum tak významné události, jakou byla údajná potopa. Respektive udávaná data nesouhlasí s daty získanými z jiných zdrojů. A bez takových dat je to událost srovnatelná třeba s příběhem o Prométheovi.

ad) Zajímalo by mě co by jste na mém místě dělal vy ..

Já bych tomu přestal věřit doslova. Bral bych to opravdu jen za soubor pověstí židovského národa obsahující často hodnotná moudra.

ad) Jinak mě už fakt unavuje vám opakovat (nemáte alzheimera ?), že netvrdím, že svět a vše živé bylo stvořeno před 6000 lety.

A kdy tedy, když byl svět stvořen v šesti dnech? Navíc já s vámi diskutuji jako se zastáncem kreace. Tak tedy uveďte kdy podle kreacionistů byl stvořen svět. Často se tu vaši “kolegové“ ohánějí pojmem “kreacionistická věda“. Pakliže kreacionismus za vědu považujete, měla by mít alespoň v těch základních otázkách jasno. Nebo ne?

Podle vás tedy byl stvořen člověk roku 4026 př.n.l. Jestliže byl svět stvořen v 6 dnech, kterého roku to asi bylo?

Trituruss

Aha, já myslel, že to víte, když zde tak něco o tom vehementně tvrdíte.

Já samozřejmě vím, že kreacionisté zde používají falešná dilemata jako důkazy. A o tom jsem zde taky psal. Je to v téměř každém zdejším článku, ne-li v každém, a velmi hojně v diskuzích. To je fakt. Jestli jste to ale konkrétně vy, to si nevybavuji.

A co teda myslíte ?

Vzhledem k tomu, že vy jste, na rozdíl od valné většiny zdejších kreacionistů, nějaký rozum pobral troufl, bych si vás odhadnout na člověka, který falešná dilemata za důkazy nepovažuje. Ale nerad bych se unáhlil a tak by vaše prosté ano či ne stačilo, abych měl alespoň nějakou jistotu.

Customize This