Kůra Merkuru je zmagnetizovaná

D. Russell Humphreys

(Z http://creation.com/mercury-magnetized-crust přeložil M. T. - 7/2012. Vyšlo na stránkách Creation 12. července 2012.)

NASA/Johns Hopkins University Applied Physics LaboratoryNASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory
Obrázek 1. Sonda MESSENGER nad planetou Merkur (barvy počítačově upraveny). Magnetometr vlevo na konci čtyřmetrového výsuvného ramene.

Další dobré zprávy pro kreační vědu

Kosmická sonda NASA MESSENGER (obrázek 1) nám zprostředkovává stále nové překvapující důkazy o tom, že magnetické pole Merkuru je tak mladé, jak to o něm říká Bible. Sonda obíhá kolem Merkuru po cirkumpolární dráze od března 2011. Do nynějška oběhla planetu skoro tisíckrát, přičemž opakovaně prolétla nad veškerým jejím povrchem. Při přiblížení k jejím severním sopečným planinám sonda zjistila, že vnější kůra planety je v oné oblasti silně zmagnetizovaná (1). Nejsilnější magnetické pole bylo naměřeno na rozsáhlém topografickém zdvihu blízko středu zmíněných planin. To vede realizační tým projektu k závěru, že magnetizace vychází z čediče vzniklého ztuhnutím lávy vyteklé z hlubších vrstev kůry planiny.

Magnetizace kůry je skoro vertikální stejně jako veškeré magnetické pole v těchto vysokých šířkách. MESSENGER však zjistil, že magnetizace probíhá opačným směrem, než jaký je směr dnešního magnetického pole, z čehož vyplývá, že Merkur alespoň jednou v minulosti směr tohoto pole obrátil. Členové realizačního týmu tvrdí, že to je

„...známkou toho, že magnetizace je remanentní (stálá, permanentní) magnetizace vzniklá (v minulosti) tehdy, když mělo magnetické pole Merkuru opačnou polaritu, a bylo možná silnější, než je pole dnešní“.

Shora uvedené závěrečné konstatování by bylo přesnější, kdyby znělo, „...a velmi pravděpodobně mnohem silnější než pole dnešní“. Proč to tvrdíme: množství magnetizace závisí na množství a minerální formě železa v hornině, a na síle pole, když chladne. Pracovníci realizačního týmu předpokládali, že železo v korových horninách je čisté (2), a liší se od složení, které by snad umožňovalo, aby bylo budicí pole v minulosti slabé. Z naměřeného magnetizmu čedičů zde na zemi však vyplývá, že korové čediče Merkuru získaly svůj magnetizmus v poli nejméně desetkrát silnějším, než jaké je jeho pole dnes (3).

Toto zjištění je dalším z řady překvapení, která materialistickým (4) astronomům (věrným uniformitarianismu) připravuje magnetické pole Merkuru. Před měřeními sondy Mariner 10, která planetu obletěla v letech 1974 a 1975 počítali odborníci s tím, že Merkur žádné magnetické pole nemá. A zatím zmíněné oblety naměřily dosti velké magnetické pole, o velikosti zhruba 1% hodnoty magnetického pole Země. Od té doby navrhli teoretici mnoho verzí teorie „dynama“ (která počítá s tím, že jádro Merkuru funguje jako elektrický generátor), aby vysvětlili, jak to, že planeta má magnetické pole, které si po nesmírně dlouhou dobu udržuje. V několika posledních letech se pak pokoušejí vědci pochopit, proč je toto pole ve srovnání se zemským tak slabé.

V téhle souvislosti je zajímavý fakt, že všechny verze teorie dynama tvrdí, že kromě krátkých období, kdy možná docházelo k přepólování, by Merkurovo magnetické pole mělo zůstávat zhruba stejně silné po celé ty údajné miliardy let své existence. Důkazy o jeho značném úbytku někdy v minulosti tak zmíněné teoretiky uvádějí v zoufalství. Tato skutečnost může stát za faktem, že se realizační tým projektu MESSENGER zjevně snažil sdělit nepříjemné zjištění co nejkulantnější formou.

Magnetizovaná kůra potvrzuje předpověď

Uváděné překvapivé zjištění naopak potvrzuje jednu ze dvou vědeckých předpovědí o magnetickém poli Merkuru stavějících na kreacionistické teorii opřené o Bibli. Uvedl jsem ji roku 1984, abych vysvětlil, jak Bůh vytvořil magnetická pole planet naší sluneční soustavy (5).

Je-li moje teorie správná, konstatoval jsem v onom článku, pak

„by měly mít starší vyvřelé horniny z Merkuru a Marsu přírodní remanentní magnetizaci, jako ji mají horniny měsíční“.

Pod pojmem „starší“ jsem měl na mysli horniny, které se vytvořily nedlouho po stvoření, zatímco rychle se rozpadající magnetická pole oněch dvou planet by byla stále přiměřeně silná. Napsal jsem „z Merkuru a Marsu“, protože jsem si představoval, že horniny z Marsu a Merkuru by museli přivézt astronauti na Zemi k laboratornímu testování stejně, jako tomu bylo s horninami měsíčními. Nedokázal jsem si tehdy představit, že sonda na nízké oběžné dráze bude jednoho dne schopna změřit korové magnetizace. Pokroky v astronomii však otevřely dveře takovým výkonům, v letech 1997-99 pro Mars (6), a v uplynulém roce pro Merkur.

Rychle mizející pole potvrzuje i druhou předpověď pro Merkur

Měření, která provedl loni z oběžné dráhy MESSENGER, ukazují v porovnání s daty Marineru 10 z roku 1975, že magnetické pole Merkuru zesláblo za uplynulých 36 let o téměř 8% , což je překvapivě rychlý úbytek. Odpovídá to však předpovědi v mém článku z roku 1984:

„Tempo rozpadu /magn. pole/ Merkuru je tak rychlé, že by ho mohla poměrně brzy zjistit některá budoucí kosmická sonda. Roku 1990 by měl být magnetický moment planety o 1.8 procenta menší než je jeho hodnota z roku 1975“ (7).

Pozorované tempo odpovídá stavu, kdy by jádro Merkuru mělo elektrickou vodivost podobnou vodivosti jádra zemského /8/. Další podrobnosti najdete v příštím čísle časopisu Journal of Creation (9).

Rychlé tempo rozpadu (poločas 320 let) svědčí o tom, že kůra byla zmagnetizována před pouhými několika tisíci lety.

Platné předpovědi jsou důležité

Shora uvedené dva příklady o magnetickém poli Merkuru, jeho rychlém mizení, i o jeho zmagnetizované kůře, jsou vybrány z mých pěti předpovědí v článku z roku 1984, které všechny nyní sonda ověřila (10). Aplikoval jsem svou zmíněnou teorii i na další astronomické objekty ve sluneční soustavě (planetky, meteority, měsíce jiných planet), a také vně sluneční soustavy (hvězdy, magnetické hvězdy, bílí trpaslíci, pulzary, magnetary, galaxie, vesmír jako takový). A kupodivu (alespoň pro mě) se moje teorie hodí i na tyhle objekty (11).

Hlavní důležitost dobré shody se známými daty i s ověřenými předpověďmi (12) spočívá v tom, že potvrzují biblickou zprávu o stvoření a nízké stáří vesmíru uváděné v Písmu. Teorie se hodí na magnetická data, která nyní máme pro sluneční soustavu, jedině tehdy, platí-li, že:

1. původním materiálem, který Bůh stvořil, byla voda (kterou pak Bůh přeměnil v materiály současné), jak se praví v 2. Petrově 3:5 (řecký originál a NAS) i na dalších místech Bible.
2. Země i sluneční soustava jsou staré zhruba 6000 let, jak vyplývá z doslovného znění Písma.

Takže magnetická pole ve vesmíru slouží jako Boží podpis na jeho stvoření, a podobně jako všechno na nebesích, vypravují o Jeho slávě (Žalm 19:1).

Odkazy

1. Purucker, M.E. et al., Evidence for a crustal magnetic signature on Mercury from MESSENGER magnetometer observations, 43rd Lunar and Planetary Science Conference, The Woodlands, Texas, USA., March 19–23, 2012, archived at www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2012/pdf/1297.pdf. My thanks to Andrew Lamb of CMI for alerting me to this article.
2. Mason, B. and Berry, L.G., Elements of Mineralogy, W.H. Freeman and Company, San Francisco, CA, USA, p. 212, 1968. Na závěr své zprávy konstatuje tým MESSENGERU, že nositelem magnetizmu v horninách jsou „monodoménové“ (=nepatrné) částečky snadno magnetizovatelného „nativního“ (=čistého, jednoprvkového) železa. Ale takový stav je v čedičích vzácný, jak citovaný článek poznamenává, protože normálně by se částečky čistého železa rychle chemicky sloučily s dalšími prvky v horké křemičitanové hornině při chladnutí matečné lávy.
3. Coe, R.S. et al., Geomagnetic paleointensities from radiocarbon-dated lava flows on Hawaii and the question of the pacific nondipole low, Journal of Geophysical Research 83(B4):1740–1756, 10 April 1978. Ordináta obr. 1(a) při nulovém „TRM“ udává počáteční „NRM“ (magnetizaci) jednoho čedičového vzorku přibližně 23 A/m ( 10-3 emu/cm3 = 1 A/m) z chladnutí v poli o 51.4 µT (0.514 Gaussů). Obr. 3 udává podobně magnetizaci přibližně 2.9 A/m pro čedič, který se tvořil v poli o 14.4 µT. Z dalších prací vyplývá pro čediče podobný rozsah magnetizací. Článek 1, graf 3 udává minimální magnetizace (které by vyvolaly pozorované poruchy Merkurova pole) pro celou škálu možných mocností magnetizované vrstvy. Pro mocnost 15 km (pod kteroužto hloubkou je kůra patrně příliš horká na to, aby dlouho udržela magnetizaci) činí minimum 1 A/m. Pro mocnost 2 km, což je podle realizačního týmu projektu MESSENGER patrně na Merkuru mocnost maximální, je to na základě zmíněného grafu zhruba 5 A/m pro korovou magnetizaci. Vyjdeme-li ze všech shora uvedených čísel, dostaneme magnetické pole mezi 5 a 25 µT. Takové intenzity jsou podstatně větší, než dnešní pole ve vysokých šířkách Merkuru, které činí zhruba 0.5 µT. Z těchto čísel vyplývá, že pole bylo v době chladnutí kůry přinejmenším desetkrát až padesátkrát silnější než dnes.
4. Uniformitarianizmus je skeptická víra v to, že „všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření“ vesmíru (2. Petrova 3:4) , bez jakýchkoli zásadních Božích zásahů. Na uniformitarianizmu staví geologická, atomová i astronomická data počítající s vysokým stářím příslušných objektů.
5. Humphreys, D.R., The creation of planetary magnetic fields, Creation Research Society Quarterly 21(3):140–149, December 1984.
6. Connerney, J.E.P. et al., Magnetic lineations in the ancient crust of Mars, Science, 284:279–793, 30 April 1999.
7. Humphreys, ref. 5, p. 147, item 2 in conclusion. Odhadl jsem úbytek 1.8% za předpokladu, že od hodnot, které existovaly při stvoření, probíhal rozpad stále týmž tempem (podle mé teorie) až k hodnotě roku 1975, a pak jsem svou teorii aplikoval i na období od roku 1975 do roku 1990. Pokud bychom předpokládali zmíněné tempo i dále, vyplývá z toho úbytek 4.3 % od roku 1975 do roku 2011. Dalších 3.5% rozpadu (abychom se dostali na 7.8% skutečně naměřených pro období 36 let) zavinilo zřejmě kolísavé tempo rozpadu, které snad stále narůstalo od stvoření až do dneška. Viz Humphreys, odkaz 9, pro důvod, proč k tomu zřejmě docházelo.
8. Smith, D.E., et al. Gravity field and internal structure of Mercury from MESSENGER, Science 336:214–217, 13 April 2012. Tato měření dokládají, že poloměr Merkurova jádra činí neuvěřitelných 85% celkového poloměru planety. Doba rozpadu závisí na součinu vodivosti jádra a druhé mocniny poloměru jádra. Nové hodnoty snižují odhad vodivosti Merkurova jádra, se kterým jsem pracoval dříve; nyní je tato vodivost v souladu s vodivostí Země a Marsu. Podrobnosti v následujícím odkazu.
9. Humphreys, D. R., Mercury’s magnetic field is fading fast—latest spacecraft data confirm evidence for a young solar system, Journal of Creation 26(2):6–8, August 2012, in press. Můj výpočet úbytku udávající 7.8 /± 0.8/ %, přehodnocuje data z Marineru 10 z roku 1975 se zohledněním tehdejšího uvažovaného nulového sklonu a významného posunu této skutečnosti zjištěného MESSENGEREM roku 2011.
10. Humphreys, ref. 5, p. 147. Existuje i méně významná předpověď: že se ukáže, že Pluto nemá žádné magnetické pole, až ho navštíví kosmická sonda. K tomu by mělo dojít v červenci 2015, kdy by k němu měla dorazit družice NASA New Horizons. Moje předpověď vychází z předpokladu (založeném na Plutově hustotě), že Pluto je celý z ledu, který, jak očekávám, má nízkou elektrickou vodivost. Uniformitariáni také očekávají, že je celý z ledu, takže podle jejich teorií „dynama“ (kdy musí existovat tekuté vodivé nitro) také očekávají nulové magnetické pole.
11. Humphreys, D.R., The creation of cosmic magnetic fields, Proceedings of the Sixth International Conference on Creationism, Snelling, A.A. (ed.), Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, and Institute for Creation Research, Dallas, TX, pp. 213–230, 2008.
12. Humphreys, ref. 5, p. 147. Jak jsem zdůraznil v závěru, ověřitelné předpovědi jsou protiargumentem k častému tvrzení skeptiků, že kreacionisté nemají žádné vědecké teorie, protože nenabízejí žádné předpovědi, které by bylo možno podrobit vědeckému testování. Fakt, že moje teorie nyní obstála v pěti testech pravdivosti předpovědí – testech dotýkajících se bezprostředně jejích ústředních předpokladů - , by měl snad podnítit skeptiky k tomu, aby znovu zvážili svůj postoj.

PřílohaVelikost
00528-20.7.2012-kura_merkuru_je_zmagnetizovana.doc128.5 KB
Průměr: 4 (4 votes)
Obrázek uživatele Šriber

Zdá se...

...že odpovědi na otázku, kdy vznikla egyptská a sumerská civilizace, se nedočkám...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Evě

ENIGMA " Mea Culpa" (platinum version) .

http://www.youtube.com/watch?v=HjK30nhy7CU

ZAJÍMAVÉ O STARÉM EGYPTU !!!

Kolem půlnoci na STV2 sérii dokumentárních rekonstrukcí o životě ve starém Egyptě, fakt zajímavé ty počítačové simulace velikosti těch měst a staveb, to si člověk z těch rujin bez leteckého pohledu ani neuvědímí, že Théby měly 50 tisíc lidí, úžasné chrámy a pevnosti.

Má to čtyři díly a jmenuje se to Planeta Egypt (Egyptská říše) :

Další díly:

Planeta Egypt (3/4) - 3. ledna 2013 - 16:10
Planeta Egypt (3/4) - 4. ledna 2013 - 00:35
Planeta Egypt (4/4) - 4. ledna 2013 - 16:15
Planeta Egypt (4/4) - 5. ledna 2013 - 00:35

http://www.csfd.cz/film/316669-egyptska-rise/galerie/

Koukněte např. sem :

http://www.youtube.com/watch?v=07-ddcDlGcI

http://www.youtube.com/watch?v=HhoHwA7vDOk

Ostatní díly jsou asi pod jiným názvem, nenašel jsem je, možná i s českými titulky ..

Dub

"Ptal jste se, co bych dělal na vašem místě. Nebo ne?"

Ale ve zcela jiné souvislosti - jen se vraťte a přečtěte si kontext té otázky.

"Jenže spor původně začal s Hrabětem a vy jste se do ní vmísil, zatím co Hrabě ji opustil."

Já to zde opakovaně sdělil i mimo tuto konkrétní diskuzi, ale i v ní. To je těžké, když četete jen co chcete - selektivní vnímání ..

"A z toho se dá opravdu zjistit jen velíce těžko, které datum je z hlediska kreacionismu datumem stvoření světa."

Tak záleží na tom v jakém smyslu chápete výraz SVĚT :

(řec."ko'smos"- základní význam je ŘÁD,nebo USPOŘADANÍ lidské společnosti,symetrie,pořádek)Ve vztahu k lidstvu. Richard C. Trench v díle Synonyms of the New Testament (Londýn, 1961, s. 201, 202) uvádí nejdříve filozofické použití slova ko´smos pro vesmír a potom říká: „Z tohoto významu slova κόσμος [ko´smos] jako hmotného vesmíru . . . pochází κόσμος jako vnější uspořádání věcí, v němž člověk žije a pohybuje se, jež existuje kvůli člověku a jehož morální střed člověk tvoří (Jan xvi.21; I. Kor. xiv.10; I. Jana iii.17); . . . a potom lidé jako takoví, celkový soubor všech lidí žijících na světě (Jan i.29; iv.42; II. Kor. v.19); a v návaznosti na to z mravního hlediska všichni, kdo nejsou v ἐκκλησία [ek·kle·si´a; v církvi neboli sboru], jsou odcizeni životu s Bohem a pro ničemné skutky se stávají Božími nepřáteli. (I. Kor. i.20, 21; II. Kor. vii.10; Jak. iv.4).“Podobně i kniha Studies in the Vocabulary of the Greek New Testament od K. S. Wuesta (1946, s. 57) cituje výrok znalce řečtiny Cremera: „Protože za kosmos je pokládán řád věcí, jehož středem je člověk, pozornost je obrácena hlavně na člověka a kosmos označuje lidstvo uvnitř tohoto pořádku věcí, lidstvo, které se projevuje v něm a skrze něj (Mt. 18:7).“Celé lidstvo. Ko´smos neboli „svět“ je tudíž těsně spojen s lidstvem. Platí to o řecké světské literatuře a zvláště pak o Písmu - opět i ve smyslu LIDÉ,LIDSTVO (nikoli JEN planeta), slovníky uvádějí PRVOTNÍ a HLAVNÍ význam "ko'smos" = lidstvo,lidé,jak řekli farizeové o Ježíšovi - "svět jde za ním", součástí tohoto světa neměli být křestané a přece to neznamenalo opustit planetu (Jan 15:19-svět má pocity,17:15 - "nebýt částí světa" = ne vzít ze světa = 1.Kor.5:10,tento svět Bůh miloval tak,že za něj dal Syna - Jan 3:16(to asi ne za planetu,ale za lidi),lze být jeho přítelem - Jak.4:4,má chtivost,touhy,žádosti - 1.Jana2:15 - 17,2.Pet.2:5,3:6(už jednou zničen).To všechno jsou atributy bytostí a ne mrtvé hmoty.

"Nebo je to snad tak, že každý kreacionista má svůj vlastní názor na to, kdy byla stvořena země, kdy byl stvořen život, kdy byl stvořen člověk, kdy se odehrála celosvětová potopa, kdy byla zničena Sodoma a kdy Gomora, kdy byli zotročeni Židé Egypťany, kdy z otroctví uprchli atd. Doufám, že se alespoň s přesností na 10 let shodnete na datu narození Krista. Jen mi netvrďte, že to bylo v roce 0."

Tak jsou dílčí rozdílnosti a hlavní shody. Je to stejné jako v rámci ET. Všichni evolucionisté uznávají, že evoluce proběhla, ale v rámci ET existuje řada konkurenčních podteorií, kterak to proběhlo. Biblická chronologie není o vlastním názoru, ale přesnost výpočtu se může lišit. Mj. záleží i na těch absolutních křížových datech v nich se protíná a shoduje světská a biblická chronologie. Asi opět hážu hrách na stěnu, ale uvedu příklad.

Jedno z takových absolutních dat je rok 537 př.n.l., kdy byli židé z výnosu osvoboditele a dobyvatele Babylona perského krále Kára posláni zpět domů do Palestiny. V tomto datu se shoduje světská i biblcká historie. Bible ale jasně opakovaně uvádí, že židé měli být v babylonském exilu plných 70 let což zpětně dává rok 607 př.n.l jako datum druhého závěrečného vyvedení zbytku židů bybylonským králem Nebucadnecarem II. Jenže světská historie to neeakceptuje a svévolně uvádí datum tohoto odvedení na rok 587 př.n.l., což je o dvacet let méně - to by znamenalo, že židé byli ve vyhnanství jen 50 let. Dělá to tak proto, že upřednostňuje jiné zdroje. No a pak i někteří křesťané přijali tento kompromis a pak je jasné, že se jim celá chronologie posunula o 20 let. A to je jen jeden příklad.

Více ZDE :

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2011810?q=607&p=par

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2011810#s=0:0-110:54

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200003200#s=6:565-6:1410

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1101990130?q=607&p=par

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102012208?q=607&p=par

Jinak Juro, žádný rok nula na časové ose neexistuje.

PS : uvádím tu část, která nějakou chybou není v databázi

Kdy byl zničen starověký Jeruzalém? — První část
Proč je to důležité, O čem svědčí doklady
Toto je první ze dvou článků, které rozebírají otázky týkající se data, kdy byl zničen starověký Jeruzalém. Články reagují na dotazy některých čtenářů a předkládají odpovědi založené na pečlivém výzkumu odborných publikací a Bible.
„Historikové a archeologové zastávají obecně názor, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 586 nebo 587 př. n. l. Proč svědkové Jehovovi tvrdí, že to bylo v roce 607 př. n. l.? Na jakém základě uvádíte toto datum?“
TYTO otázky položil jeden z našich čtenářů. Proč se ale vůbec zajímat o to, kdy babylónský král Nebukadnecar II. srovnal město Jeruzalém se zemí? Za prvé proto, že tato událost znamenala důležitý mezník v dějinách Božího lidu. Jeden historik napsal, že to byla „katastrofa, vskutku katastrofa nejhoršího druhu“. Tehdy byl zničen chrám, který byl střediskem uctívání Všemohoucího Boha víc než 400 let. „Bože,“ bědoval biblický žalmista, „poskvrnili chrám tvé svatosti, Jeruzalém obrátili v sutiny!“ (Žalm 79:1, Bible21)
Za druhé proto, že když budete znát skutečný rok, kdy tato „katastrofa nejhoršího druhu“ nastala, a když porozumíte tomu, jak se obnovou pravého uctívání v Jeruzalémě přesně splnilo biblické proroctví, posílí to vaši důvěru ve spolehlivost Božího Slova. Proč se tedy svědkové Jehovovi drží data, které se od všeobecně uznávaného údaje liší o dvacet let? Stručně řečeno, vycházejí z dokladů obsažených v samotné Bibli.
Komu bylo určeno „sedmdesát let“?
Řadu let před tímto zničením poskytl židovský prorok Jeremjáš k časovému zařazení biblických událostí klíčovou informaci. Ve varování určeném „všem obyvatelům Jeruzaléma“ prohlásil: „Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.“ (Jeremjáš 25:1, 2, 11, Bible21) Později tento prorok dodal: „Tak . . . řekl Jehova: ‚Ve shodě s naplněním sedmdesáti let v Babylóně k vám obrátím svou pozornost a potvrdím vám své dobré slovo tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘“ (Jeremjáš 29:10) Proč je pro nás těchto „sedmdesát let“ důležitých? A jak nám pomohou zjistit datum, kdy byl zničen Jeruzalém?
Mnoho překladů nemluví o 70 letech „v Babylóně“, ale „pro Babylon“. (Český studijní překlad) Někteří historikové tudíž tvrdí, že se toto 70leté období vztahuje na nadvládu Babylónské říše. Podle světské chronologie Babylóňané panovali nad starověkou Judou a Jeruzalémem asi 70 let, přibližně od roku 609 do roku 539 př. n. l., kdy bylo hlavní město Babylón dobyto.
Bible však ukazuje, že těch 70 let mělo být obdobím přísného trestu od Boha určeného výslovně obyvatelům Judy a Jeruzaléma, kteří byli s Bohem ve zvláštní smlouvě a měli ho poslouchat. (2. Mojžíšova 19:3–6) Když se odmítali odvrátit od špatného jednání, Bůh řekl: „Přivedu je [kmeny ze severu] i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí.“ (Jeremjáš 25:4, 5, 8, 9, Bible21) I když hněv Babylóňanů pocítily i sousední národy, zničení Jeruzaléma a následné 70leté vyhnanství označil Jeremjáš jako ‚trest svého lidu‘ — trest pro Jeruzalém, který ‚hrozně hřešil‘. (Nářky 1:8; 3:42; 4:6, Bible21)
Podle Bible bylo tedy těch 70 let obdobím přísného potrestání Judy, ke kterému Bůh použil Babylóňany. Ujistil však Židy, že se do Judy a Jeruzaléma vrátí: „Až se naplní sedmdesát babylonských let, . . . splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím.“ (Jeremjáš 29:10, Bible21)
Kdy „sedmdesát let“ začalo?
Bohem inspirovaný dějepisec Ezra, který žil poté, co se Jeremjášovo proroctví o 70 letech splnilo, napsal o králi Nebukadnecarovi: „Odvlekl do Babylonu zbytek, který unikl meči; oni i jejich synové mu museli sloužit až do ustavení perského království, plníce takto, co řekl Jahve ústy proroka Jeremiáše: ‚Dokud země nesplatí své soboty, bude odpočívat po všechny dny zpustošení, dokud nepřejde sedmdesát let.‘“ (2. Paralipomenon 36:20, 21, Jeruzalémská bible)
Těch 70 let mělo být tedy obdobím, kdy bude země Judy a Jeruzaléma ‚splácet své soboty‘. To znamenalo, že nebude obdělávaná — pole se nebudou osévat a vinice se nebudou prořezávat. (3. Mojžíšova 25:1–5) Potrestání, které na Boží lid přišlo za jeho neposlušnost, k níž zřejmě patřilo i nedodržování sabatních roků, spočívalo v tom, že země měla zůstat 70 let neobhospodařovaná a opuštěná. (3. Mojžíšova 26:27, 32–35, 42, 43)
Odkdy byla judská země zpustošená a neobdělávaná? Babylóňané pod vedením Nebukadnecara zaútočili na Jeruzalém dvakrát, v rozmezí asi deseti let. Kdy tedy začalo oněch 70 let? Určitě ne poté, co Nebukadnecar oblehl Jeruzalém poprvé. Proč ne? V té době sice Nebukadnecar odvedl z Jeruzaléma do Babylónu mnoho zajatců, ale ostatní lidi v zemi ponechal a město nezničil. Po této první deportaci žili ti, kdo v Judě zůstali, „ti nejchudší z lidu“, nadále ve své zemi. (2. Královská 24:8–17, Bible21) To se však mělo radikálně změnit.
Židovská vzpoura Babylóňany přiměla, aby se k Jeruzalému vrátili. (2. Královská 24:20; 25:8–10) Srovnali město, včetně posvátného chrámu, se zemí a mnoho obyvatel odvedli jako zajatce do Babylónu. Dva měsíce poté se stalo toto: „Všichni [kdo byli v zemi ponecháni] od nejmenšího po největšího, včetně velitelů vojsk, se pak sebrali a odešli do Egypta, protože se báli Babyloňanů.“ (2. Královská 25:25, 26, Bible21) Teprve tehdy, v sedmém židovském měsíci tišri (září/říjen) toho roku, bylo možné říci, že země, která byla nyní zpustošená a neobdělávaná, začala dodržovat Sabat. Židovským uprchlíkům v Egyptě Bůh prostřednictvím Jeremjáše řekl: „Viděli jste všechno zlo, které jsem uvedl na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, jsou to dnes jen trosky, nikdo v nich nebydlí.“ (Jeremjáš 44:1, 2, Ekumenický překlad) Právě tato událost podle všeho znamenala počátek oněch 70 let. Ale kterého roku to bylo? Odpověď najdeme, když zjistíme, kdy toto období skončilo.
Kdy „sedmdesát let“ skončilo?
Prorok Daniel, který v Babylóně zažil dobytí tohoto města Peršany, v té době vypočítal, kdy by mělo oněch 70 let skončit. Napsal: „Já, Daniel, [jsem] pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let.“ (Daniel 9:1, 2, Český studijní překlad)
Když se Jeremjášovým proroctvím zabýval Ezra, propojil konec oněch 70 let s dobou, kdy Bůh „podnítil perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit“, že se Židé mohou vrátit do vlasti. (2. Paralipomenon 36:21, 22, Bible21) Kdy byli Židé propuštěni? Výnos, který ukončil jejich vyhnanství, byl vydán v „prvním roce perského krále Kýra“. (Viz rámeček „Klíčové datum“.) Díky tomu se na podzim 537 př. n. l. Židé vrátili do Jeruzaléma a obnovili tam pravé uctívání. (Ezra 1:1–5; 2:1; 3:1–5)
Podle biblické chronologie je tedy 70 let doslovným obdobím, které skončilo v roce 537 př. n. l. Začátek tohoto období pak vychází na rok 607 př. n. l.
Jestliže však doklady obsažené v inspirovaném Písmu jasně ukazují na to, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l., proč se mnoho odborníků zastává data 587 př. n. l.? Opírají se o dva zdroje informací — o spisy antických dějepisců a o Ptolemaiův kánon. Jsou tyto prameny spolehlivější než Bible? Prozkoumejme to.
Jak přesní byli antičtí dějepisci?
Dějepisci, kteří žili ve stoletích následujících po zničení Jeruzaléma, podávají o novobabylónských králích nejednotné informace. (Viz rámeček „Novobabylónští králové“.) Časová osa založená na jejich chronologických údajích se také neshoduje s Biblí. Ale nakolik jsou jejich spisy spolehlivé?
Jedním z těchto dějepisců byl Béróssós, babylónský „kněz Belův“. Jeho původní dílo Babylóniaka, napsané kolem roku 281 př. n. l., se ztratilo a dnes z něj známe jen úryvky, které se dochovaly v dílech jiných historiků. Béróssós tvrdil, že pro svou práci použil „knihy, které byly s velkou pečlivostí uchovávány v Babylóně“.1 Byly Béróssovy historické informace přesné? Podívejme se na jeden příklad.
Béróssós napsal, že asyrský král Senacherib převzal „království po [svém] bratrovi“ a že „po něm jeho syn [Esarchaddon vládl] 8 let a pak Sammuges [Šamaš-šum-ukín] 21 let“. (III, 2.1, 4) Babylónské historické dokumenty psané dlouho před Béróssovou dobou však uvádějí, že Senacherib nastoupil na trůn po svém otci Sargonovi II., ne po svém bratrovi, že Esarchaddon vládl 12 let, ne 8 let, a že Šamaš-šum-ukín vládl 20 let, ne 21 let. Historik R. J. van der Spek, ačkoliv uznává, že Béróssós vycházel z babylónských kronik, napsal: „Nezabránilo mu to v přidávání vlastních dodatků a výkladů.“2
Jak se na Béróssa dívají jiní odborníci? Stanley M. Burstein, který Béróssovo dílo podrobně studoval, uvedl: „V minulosti byl Béróssós často pokládán za historika.“ Nicméně došel k následujícímu závěru: „Pokud bychom ho hodnotili jako historika, je nutné konstatovat, že jeho dílo není kvalitní. I v těch úryvcích, které známe, obsahuje Babylóniaka množství překvapivých chyb, které se týkají základních faktů . . . U historika by byly takové nedostatky nepřijatelné, ale Béróssós nezamýšlel psát historický záznam.“3
Když vezmete v úvahu uvedené informace, co byste řekli? Měly by se veškeré Béróssovy časové údaje brát jako přesné? A jak se dívat na další antické dějepisce, kteří svou chronologii z větší části zakládali na Béróssových spisech? Dají se jejich historické závěry skutečně považovat za spolehlivé?
Ptolemaiův kánon
Zastánci běžně přijímaného data 587 př. n. l. se odvolávají také na Královský kánon Klaudia Ptolemaia, astronoma žijícího v druhém století našeho letopočtu. Ptolemaiův seznam králů se považuje za hlavní oporu starověké chronologie, včetně novobabylónského období.
Ptolemaios svůj seznam sestavil asi 600 let po tom, co novobabylónské období skončilo. Jak určil rok, kdy začal vládnout první král z jeho seznamu? Ptolemaios vysvětlil, že prostřednictvím astronomických výpočtů, zčásti založených na údajích o zatmění měsíce, „zpětným výpočtem“ odvodil „počátek vlády Nabú-násira“, krále, který je na seznamu uveden jako první.4 Christopher Walker, odborník Britského muzea, o Ptolemaiově kánonu prohlásil, že šlo „o uměle vytvořené schéma, které mělo astronomům poskytnout ucelenou chronologii“, ale „nemělo poskytovat historikům přesné údaje o době, kdy se jednotliví králové ujali vlády a kdy zemřeli“.5
„Již dlouho je známo, že Kánon je z astronomického hlediska spolehlivý,“ napsal docent Leo Depuydt, jeden z nejnadšenějších Ptolemaiových obhájců, „ale to automaticky neznamená, že je spolehlivý z hlediska historie.“ Dodal: „Pokud jde o panovníky dřívějšího období [ke kterým patří novobabylónští králové], k časovému určení vlády jednotlivých králů je nutné Kánon porovnávat s klínopisnými záznamy.“6
Co jsou tyto klínopisné záznamy, které nám umožňují stanovit historickou přesnost Ptolemaiova kánonu? Patří k nim babylónské kroniky, seznamy králů a tabulky s hospodářskými záznamy — klínopisné texty pořízené písaři, kteří žili během novobabylónského období, krátce před ním nebo po něm.7
Do jaké míry se Ptolemaiův seznam shoduje s těmito klínopisnými záznamy? Porovnání části Kánonu s jedním starověkým klínopisným textem je v rámečku „Nakolik se Ptolemaiův kánon shoduje se starověkými tabulkami?“ na této straně. Všimněte si, že Ptolemaios uvádí mezi babylónskými panovníky Kandalánuem a Nabonidem pouze čtyři krále. Avšak Urucký seznam králů, který patří ke klínopisným záznamům, ukazuje, že v daném období vládlo sedm králů. Bylo panování Ptolemaiem vynechaných králů krátké a nevýznamné? Jeden z nich podle klínopisných hospodářských záznamů vládl sedm let.8
Klínopisné texty také přesvědčivě dokládají, že před Nabopalasarem (prvním králem novobabylónského období) vládl v Babylónii čtyři roky jiný král (Aššur-etel-iláni). Navíc se zmiňují o tom, že v novobabylónském období nebyl víc než rok v zemi žádný král.9 Nic z toho však Ptolemaiův kánon neuvádí.
Proč Ptolemaios některé panovníky vynechal? Patrně je nepovažoval za legitimní vládce Babylónu.10 Například vypustil novobabylónského krále Labaši-Marduka. Ale klínopisné texty ukazují, že králové, které Ptolemaios neuvedl, opravdu nad Babylónií vládli.
Ptolemaiův kánon je obecně považován za přesný. Ale vezmeme-li v úvahu vynechané údaje, měla by se na něm založená chronologie historických událostí považovat za nezpochybnitelnou?
Logický závěr
Můžeme si celou argumentaci shrnout. Bible jasně říká, že vyhnanství Židů trvalo 70 let. Existují přesvědčivé doklady, že vyhnanci se vrátili do vlasti v roce 537 př. n. l. — s tím většina odborníků souhlasí. Zpětným výpočtem se dá určit, že ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l. Díla antických dějepisců a Ptolemaiův kánon sice toto datum nepodporují, ale o přesnosti těchto spisů lze oprávněně pochybovat. Tyto prameny nemohou poskytnout dost důkazů na to, aby vyvrátily biblickou chronologii.
Jsou tu však ještě další otázky. Opravdu neexistují žádné historické doklady, které by podporovaly na Bibli založené datum 607 př. n. l.? O čem svědčí datovatelné klínopisné texty, z nichž mnohé byly napsány očitými svědky dávných událostí? Těmito otázkami se budeme zabývat v příštím čísle.
[Poznámky pod čarou]
V mimobiblických pramenech se uvádějí oba roky. V těchto dvou článcích se pro zjednodušení budeme zmiňovat pouze o roku 587 př. n. l.
Svědkové Jehovovi vydávají spolehlivý překlad Bible nazvaný Svaté Písmo — Překlad nového světa. Jestliže však nepatříte ke svědkům Jehovovým, možná dáváte při zkoumání biblických námětů přednost jiným překladům. Tento článek proto cituje z několika obecně uznávaných překladů Bible.
Období Novobabylónské říše začalo vládou Nebukadnecarova otce Nabopalasara a skončilo vládou Nabonida. Toto období je zajímavé proto, že do něj spadá většina ze 70 let, kdy byl zpustošen Jeruzalém.
[Rámeček a obrázky na straně 28]
KLÍČOVÉ DATUM
Rok 539 př. n. l., kdy Kýros II. dobyl Babylón, je možné vypočítat z následujících dokladů:
▪ Spisy starověkých historiků a klínopisné tabulky: Diodóros Sicilský (asi 80–20 př. n. l.) napsal, že Kýros se stal králem Persie v „počátečním roce padesáté páté olympiády“. (Bibliotheca historica, kniha IX, 21) Tímto rokem byl rok 560 př. n. l. Řecký historik Hérodotos (asi 485–425 př. n. l.) uvedl, že Kýros byl zabit poté, co „kraloval celkem devětadvacet let“, což by znamenalo, že zemřel ve 30. roce své vlády, v roce 530 př. n. l. (Dějiny, kniha I, Kleió, 214, přeložil J. Šonka) Klínopisné tabulky svědčí o tom, že nad Babylónem vládl Kýros devět let před svou smrtí. Odpočítáme-li tedy devět let od roku 530 př. n. l., kdy Kýros zemřel, dostáváme se k roku 539 př. n. l. jako datu, kdy dobyl Babylón.
Svědectví jedné klínopisné tabulky: Babylónská astronomická tabulka BM 33066 potvrzuje, že Kýros zemřel v roce 530 př. n. l. Tabulka sice obsahuje některé chyby, pokud jde o postavení nebeských těles, ale popisuje dvě zatmění měsíce, o nichž uvádí, že k nim došlo v sedmém roce vlády Kambýsa II., který byl Kýrovým synem a nastoupil po něm na trůn. Tato zatmění jsou ztotožňována se zatměními, která bylo možné pozorovat v Babylónu 16. července 523 př. n. l. a 10. ledna 522 př. n. l., což ukazuje, že sedmý rok Kambýsovy vlády začal na jaře 523 př. n. l. To znamená, že jeho prvním vládním rokem byl rok 529 př. n. l. Kýrovým posledním rokem tedy byl rok 530 př. n. l. a rok 539 př. n. l. prvním rokem jeho vlády nad Babylónem.
[Podpisek]
Tabulka: © The Trustees of the British Museum
[Rámeček na straně 31]
STRUČNÉ SHRNUTÍ
▪ Současní historikové obvykle uvádějí, že Jeruzalém byl zničen v roce 587 př. n. l.
▪ Biblická chronologie svědčí o tom, že ke zničení došlo v roce 607 př. n. l.
▪ Současní historikové zakládají své názory především na spisech antických dějepisců a Ptolemaiově kánonu.
▪ Spisy antických dějepisců obsahují závažné chyby a nejsou vždy v souladu se záznamy na hliněných tabulkách.
[Rámeček na straně 31]
Poznámky
1. Babylóniaka (Chaldaeorum Historiae), kniha první, 1.1.
2. Studies in Ancient Near Eastern World View and Society, strana 295.
3. The Babyloniaca of Berossus, strana 8.
4. Almagest, III, 7, do angličtiny přeložil G. J. Toomer, v knize Ptolemy’s Almagest, vydané 1998, strana 166. Ptolemaios věděl, že babylónští astronomové používali k výpočtům časových údajů minulá a budoucí zatmění měsíce, protože zjistili, že zatmění stejného druhu se každých 18 let opakují. (Almagest, IV, 2)
5. Mesopotamia and Iran in the Persian Period, strany 17, 18.
6. Journal of Cuneiform Studies, svazek 47, 1995, strany 106, 107.
7. Klínopis je způsob psaní, při němž písař vtlačoval různé znaky do měkkého povrchu hliněné tabulky pomocí ostrého rydla s trojúhelníkovitým hrotem.
8. Sín-šarra-iškun vládl sedm let. Bylo nalezeno 57 tabulek s hospodářskými záznamy tohoto krále datovaných od jeho nástupního roku až do sedmého roku jeho vlády. Viz Journal of Cuneiform Studies, svazek 35, 1983, strany 54–59.
9. Tabulka s hospodářskými záznamy C.B.M. 2152 je datována do čtvrtého roku Aššur-etel-ilániho. (Legal and Commercial Transactions Dated in the Assyrian, Neo-Babylonian and Persian Periods—Chiefly From Nippur, A. T. Clay, 1908, strana 74) Také v Nabonidových nápisech z Charanu (H1B, sloupec 1, řádek 30) je uveden hned před Nabopalasarem. (Anatolian Studies, svazek VIII, 1958, strany 35, 47) K období bez krále viz Kroniku 2, řádek 14, v Assyrian and Babylonian Chronicles, strany 87, 88.
10. Někteří odborníci tvrdí, že Ptolemaios určité krále vynechal, protože měli titul „král Asýrie“ a on údajně zahrnul do seznamu pouze krále Babylónu. Jak je však vidět z rámečku na straně 30, někteří králové jmenovaní v Ptolemaiově kánonu měli také titul „král Asýrie“. Tabulky s hospodářskými záznamy, dopisy psané klínopisem a další texty jasně ukazují, že Aššur-etel-iláni, Sín-šum-lišir a Sín-šarra-iškun nad Babylónií vládli.
[Rámeček a obrázek na straně 29]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
NOVOBABYLÓNŠTÍ KRÁLOVÉ
Jestliže jsou zprávy těchto dějepisců spolehlivé, proč se rozcházejí?
BÉRÓSSÓS POLYHISTOR JOSEPHUS PTOLEMAIOS
asi 350–270 105–? 37–100 (?) asi 100–170
př. n. l. př. n. l. n. l. n. l.
Králové
Nabopalasar 21 20 — 21
Nebukadnecar II. 43 43 43 43
Avíl-Marduk 2 12 18 2
Neriglisar 4 4 40 4
Labaši-Marduk 9 měsíců — 9 měsíců —
Nabonid 17 17 17 17

NAKOLIK SE PTOLEMAIŮV KÁNON SHODUJE SE STAROVĚKÝMI TABULKAMI?
Ptolemaios ve svém seznamu některé krále vynechal. Proč?
PTOLEMAIŮV KÁNON
Nabú-násir
Nabú-nádin-zéri (Nádinu)
Mukín-zéri a Púl
Ululáju (Salmanasar V.),
„král Asýrie“
Merodak-baladan
Sargon II., „král Asýrie“
První období bez krále
Bél-ibni
Aššur-nádin-šumi
Nergal-ušézib
Mušézib-Marduk URUCKÝ SEZNAM
Druhé období bez krále KRÁLŮ ZAZNAMENANÝ
Esarchaddon, „král Asýrie“ NA STAROVĚKÝCH
Šamaš-šum-ukín TABULKÁCH
Kandalánu Kandalánu
Sín-šum-lišir
Sín-šarra-iškun
Nabopalasar Nabopalasar
Nebukadnecar Nebukadnecar
Avíl-Marduk Avíl-Marduk
Neriglisar Neriglisar
Labaši-Marduk
Nabonid Nabonid
Kýros
Kambýses

ZDE ODKAZ NA JINÉ ARCHEOLOGICKÉ ZAJÍMAVOSTI :

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200260452?q=607&p=par

MYSLÍM, ŽE TĚCH INFORMACÍ JE OPRAVDU HODNĚ A JSOU VELMI PODROBNÉ CO SE DAT TÝČE.

Triturussi,

ad) Na to jsem se vás ale neptal ..

Ptal jste se, co bych dělal na vašem místě. Nebo ne?

ad) Už jsem na to zde opakovaně odpověděl. Můj názor znají všichni s vyjímkou vás .. Problém udržet myšlenku ? Ale to já náhodou chápu ..

Jenže spor původně začal s Hrabětem a vy jste se do ní vmísil, zatím co Hrabě ji opustil.

Pak jste vložil:
4026 př.n.l. stvoření člověka
1656 let do potopy
2370 př. nl.l. potopa
1513 př.n.l. Exodus z Egypta

A z toho se dá opravdu zjistit jen velíce těžko, které datum je z hlediska kreacionismu datumem stvoření světa. Přičemž obrat “velíce těžko“ je myšlen jako eufemismus.

Nebo je to snad tak, že každý kreacionista má svůj vlastní názor na to, kdy byla stvořena země, kdy byl stvořen život, kdy byl stvořen člověk, kdy se odehrála celosvětová potopa, kdy byla zničena Sodoma a kdy Gomora, kdy byli zotročeni Židé Egypťany, kdy z otroctví uprchli atd. Doufám, že se alespoň s přesností na 10 let shodnete na datu narození Krista. Jen mi netvrďte, že to bylo v roce 0.

"To se možná stalo v několika

"To se možná stalo v několika případech blíže Kristovu narození."

O staletí dříve ..

"Já bych tomu přestal věřit doslova. Bral bych to opravdu jen za soubor pověstí židovského národa obsahující často hodnotná moudra."

Na to jsem se vás ale neptal ..

"A kdy tedy, když byl svět stvořen v šesti dnech? Navíc já s vámi diskutuji jako se zastáncem kreace. Tak tedy uveďte kdy podle kreacionistů byl stvořen svět. Často se tu vaši “kolegové“ ohánějí pojmem “kreacionistická věda“. Pakliže kreacionismus za vědu považujete, měla by mít alespoň v těch základních otázkách jasno. Nebo ne?"

Už jsem na to zde opakovaně odpověděl. Můj názor znají všichni s vyjímkou vás .. Problém udržet myšlenku ? Ale to já náhodou chápu ..

"Jestliže byl svět stvořen v 6 dnech, kterého roku to asi bylo?"

Juro, kdy to s vámi nebylo tak tragické, řekl bych, že si vystačíte sám se svou ozvěnou ..

Chins

ad) Když akceptujeme fakt celosvětové povodně, tak až příliš nespolehlivá.

Jsem v tomto oboru naprostý laik. Ale logická úvaha mě vede k tomu, že pokud nejsou data získaná z naplavenin v zásadním rozporu s daty z vyvřelin, lze je považovat za poměrně spolehlivá. Pokud by byla zásadně ovlivněná celosvětovou potopu, zřejmě by se od dat z vyvřelin lišila chaoticky.

Drsoňman

"Já samozřejmě vím, že kreacionisté zde používají falešná dilemata jako důkazy."

Sorry, ale vy zde stále hovoříte o něčem jiném než já = o koze a o voze ..

"Ale nerad bych se unáhlil a tak by vaše prosté ano či ne stačilo, abych měl alespoň nějakou jistotu."

Žijte si v nejistotě ! Já se vám zde nemusím z ničeho zpovídat, ani vám zde cokoli obhajovat Tongue

Obrázek uživatele Šriber

Chins

Když akceptujeme fakt celosvětové povodně, tak až příliš nespolehlivá.

Jasně, nejdřív se akceptuje "fakt" a podle toho se pak poměřuje spolehlivost metody, to dá přeci rozum. Ještě byste mohl uvést důvod, proč tento "fakt" přijmout...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Telesto

Jistě... méně spolehlivá. Ale méně spolehlivým výsledkům se přece nemůžeme zcela bránit. Méně spolehlivé výsledky pouze musíme opakovaným měřením roztřídit mezi spolehlivé a nespolehlivé.

Když akceptujeme fakt celosvětové povodně, tak až příliš nespolehlivá.

Customize This