Kosmolog říká: „Vesmír se možná vůbec nerozpíná“

Jon Cartwright

(Z http://www.huffingtonpost.com/2013/07/17/universe-expanding-cosmologist_...
přeložil a převážnou část, se svými tučně zvýrazněnými i kurzívou psanými poznámkami,
předkládá V. Dostál. Konečnými úpravami a formátováním opatřil Pavel Kábrt. Původně publikováno 17. 7. 2013 na Nature news.)

Začal velkým třeskem a od té doby se rozpíná. Po téměř století to byl standardní pohled na vesmír. Nyní jeden kosmolog tvrdí radikálně odlišný výklad událostí – v němž se vesmír vůbec nerozpíná.

V článku poslaném na http://arxiv.org/abs/1303.6878/ teoretický fyzik Christof Wetterich, z německé univerzity v Heidelbergu, navrhl odlišnou kosmologii, v níž se vesmír nerozpíná, ale zvětšuje se hmotnost všeho. Taková interpretace může pomoci fyzikům porozumět takovým otázkám, jako je např. takzvaná singularita, přítomná ve velkém třesku.

Ačkoli článek má teprve projít recenzí, nikdo z expertů, kteří byli časopisem Nature kontaktováni, jej zatím neodmítl jako vyloženě špatný, a někteří z nich shledali tuto myšlenku hodnou dalšího zkoumání. „Myslím, že je fascinující, zkoumat tuto druhou možnost“, říká Hongsheng Zhao, kosmolog z University St. Andrews, UK. „Jeho přístup je dostatečně fundovaný na to, aby tomu byla věnována pozornost.“

Astronomové měří, zda se objekty vzdalují nebo přibližují k Zemi analýzou světla, které jejich atomy emitují nebo absorbují, což se projevuje barvami neboli frekvencemi. Když se hmota (tj. ony atomy) od nás vzdaluje, frekvence se jeví posunuté směrem k červené části spektra neboli k nižším frekvencím, stejně tak, jako když slyšíme od vzdalující se sanitky pokles intenzity její sirény (výšky tónu!).

Ve 20. letech astronomové včetně Georga Lemaîtreho a Edwina Hubbleho shledali, že většina galaxií vykazuje takový rudý posuv a že tento rudý posuv se zvětšuje pro vzdálenější galaxie. Z takových pozorování vyvodili, že vesmír se musí rozpínat.

Logický klam

Jak ale ukazuje Wetterich, charakteristika světla emitovaného atomy je také závislá na hmotnosti elementárních částic atomů, především jejich elektronů. Kdyby atom rostl na hmotnosti, jím emitované fotony by měly vyšší energii. Protože vyšší energie odpovídají vyšším frekvencím, emise a absorpce frekvencí by se posunula k modré části spektra. A naopak, pokud by byly částice lehčí, frekvence by se posunuly k červené části spektra.

Protože rychlost světla je konečná, díváme-li se na vzdálené galaxie, díváme se zpět v času - vidíme je takové, jaké byly v době emise světla, které nyní pozorujeme. Jestliže všechny hmotnosti byly kdysi nižší a rovnoměrně rostly, barvy starých galaxií by se jevily rudě posunuty při porovnání se současnými frekvencemi, a to přímo úměrně jejich vzdálenosti od Země. Takže rudý posuv by způsoboval, že by galaxie vypadaly, jakoby se vzdalovaly, ačkoli by se nevzdalovaly.

… shodně s Wetterichem, velký třesk už neobsahuje ´singularitu´, ve které by hustota vesmíru byla nekonečná. Místo toho se velký třesk v minulosti roztahuje v zásadě na nekonečně dlouhé období. A současný vesmír by byl statický nebo by se dokonce začínal smršťovat.

Pozn.: možnost ustáleného stavu nebo smršťování je opakem rozpínání.

Pouhá teorie

Myšlenka by to mohla být přijatelná, ale má to jeden velký problém: nemůže být testována. Hmotnost je známa jako kvantita s rozměrem a může být měřena jen vzhledem k něčemu jinému. Například každá hmota/hmotnost na Zemi je měřena vzhledem ke standardu kilogramu, který leží ve sklepení na okraji Paříže, v International Bureau of Weights and Measures (Mezinárodním úřadu vah a měr). Jestliže hmotnost všeho – včetně oficiálního kilogramu – roste přímo úměrně s časem, neexistuje žádný způsob, jak to zjistit.

/Dovolím si laickou poznámku: tento závěr se mi zdá příliš unáhlený. Roste-li hmotnost a ne rozměry, pak roste i hustota látky. Pochybuji, že by pak všechny chemické reakce nebo i samotné nosnosti konstrukcí byly stejné, nemýlím-li se. – Pavel Kábrt/.

Pozn.: Ovšem v laboratoři nelze měřit ani údajné rozpínání vesmíru (prostoru). Můžeme zde měřit rudý posuv, ale ne samotné rozpínání.

Pro Wettericha nedostatek experimentálního testu postrádá pointu. Říká, že jeho interpretace může být užitečná pro přemýšlení o odlišných kosmologických modelech, tímtéž způsobem, jakým fyzikové používají různé interpretace kvantové mechaniky, které jsou všechny matematicky konzistentní. Zvláště, říká Wetterich, chybění singularity velkého třesku je převládající výhodou.

Asi bude mít velké potíže získat pro svoji interpretaci stoupence. „Zůstávám přesvědčen o výhodě nebo novosti tohoto obrazu“ říká Niayesh Afshordi, astrofyzik na Perimeter Institutu ve Waterloo, Kanada. Podle Afshordima kosmologové předpokládají rozpínání vesmíru proto, že je to nejpohodlnější vysvětlení galaktického rudého posuvu.

Jiní říkají, že Wetterichova interpretace může pomoct zabránit, aby kosmologové byli zakonzervováni v jednom způsobu myšlení. „Oblast kosmologie těchto dnů inklinuje ke standardnímu modelu, soustředěného na inflaci a velký třesk“, říká fyzik Arjun Berera z University v Edinburghu, UK. „To je důvod, proč je tak nesmírně důležité, než se pohodlně zabydlíme, vidět alternativní vysvětlení konzistentní se všemi známými pozorováními.“

Poznámky

Ustálený stav neznamená zachovávání konstantních kosmických veličin, ale aspoň dovoluje jejich kolísání či kmitání kolem jakéhosi středu. Z toho také plyne, že všechny části vesmíru spíše kmitají než aby se rozpínaly. Např. kmitá „rovina“ naší Galaxie – což bylo pozorováno.

Když budeme kromě růstu hmotnosti částic (nebo atomů) uvažovat i opačné přeměny, tj. přeměnu „hmoty“ na záření, vyřešíme tím rozpor se zákonem zachování energie/hmotnosti. Při pouhém uvažování jen růstu hmotnosti se totiž tento zákon porušuje.

Jestliže se nyní prostor nerozpíná, při zpětném chodu času se nemohl smrštit do malého „vejce“, natož do nicotné singularity – bodu o nulové velkosti. Řešení prof. Wettericha se podobá Hoyleho řešení, místo vzniku nových částic se nyní jedná o zvyšování hmotnosti stávajících částic.

Jestliže žádný velký třesk nebyl (např. proto, že jeho fáze by trvaly nekonečně dlouho), pak je špatné uvažovat o interakci prvotních fotonů s Higgsovými bosony čili údajného vzniku hmotnosti. Také je marnotratné zvyšovat výkon LHC (urychlovače hadronů) v CERNu. Dalším důsledkem je, že CMB (mikrovlnné kosmické pozadí) nemůže být reliktem něčeho, co neexistovalo. Toto záření bude dalším projevem kmitání „prostoru“.

Původní verze 26. 10. 2013, nová verze 14. 12. 2013

PřílohaVelikost
00612-28.12.2013-kosmolog_rika-vesmir_se_mozna_vubec_nerozpina.doc44.5 KB
Průměr: 3 (2 votes)

Ano Samain

Každý má svůj pohled na to, co je krásné. Zřejmě podle toho, jakým pohledem se dívá, neboli, co upřednostňuje.

Mě se například líbí tak nějak od začátku lidé, kteří nejsou tlustí a kteří nejsou zase jako kostra. Neříkám plné tvary, ale pod tímto si může člověk představit velmi velké mantinely. Takový příklad pro mě nádherné ženy je třeba - Julia Roberts, nebo Andrea Verešová, nebo Dara Rollins, nebo Kristína Peláková-zpěvačka např. Horehronie, nebo Jasmin Wagner zpěvačka sk. Blumchen, nebo Kelly z Beverly Hills 90210, nebo spousty takových jim podobných. Na tom se podle mě shodne asi většina mužů. Zdali žen, nevím, ale chlapů určitě.

Problém pravda nastává ve chvíli, jaký pohled je pro mě určující, co znamená krása. Buď to je ten pohled úplně první, kdy někoho takového uvidím, anebo je to až ten pohled další a další, kdy ve mě začne působit nejen první dojem, ale kdy začnu už více přemýšlet, zdali ten někdo vyhovuje i jiným kritériím, než jen tomu prvnímu oslnění. Tím však nechci nijak zpochybňovat ten první pohled. Je to prostě ten první pohled.

Někdo například může mít naprosto super postavu, ale to nahoře může být horší na pohled. Někdo zase bude mít nádherný vršek a zbytek postavy zase ne. Někdo může mít nádherný prostředek, ale to ostatní už méně přitažlivé. A to ještě nemluvím samozřejmě o tom, že některé ženy v televizi jsou plné líčidel, takže skutečnost může býti velmi odlišná.

Prostě to, aby se dva lidé mohli shodnout na tom, co je krásné, o tom rozhoduje spoustu kritérií. Je však zřejmé, že při volbě Miss zcela jistě existují kritéria, která se sice časem mění, ale základ podle mě zůstává stejný. Štíhlá postava, delší vlasy, prsa akorát Smile , dlouhé nohy, a jednolitá pleť bez vrásek. Což je podle mě naprosto logické proč tomu tak je. Neboť to je znak mládí, vyspělosti, prostě to, co člověk sám považuje povětšinou za to podstatné - mladistvý, zdravý, věk. Věk, kdy se člověk nejen cítí, ale i je nejen produktivní, ale i pohledný a plný sil.

U mužů to je pro mě horší, protože ani jeden ze soutěže krásy není pro mě nijak výrazný. Ne tak, abych mohl říci, že je krásný. Ale to se týká asi jen této soutěže.

Jinak samozřejmě snad každý představitel Krista ve filmu o Kristu byl "krásný", neboť konkrétně v tomto filmu to je o jiných hodnotách. Z jiných zdrojů se mi líbil představitel Aragorna v Pánu Prstenů, samozřejmě Gandalf, Bernard Hill v roli Théodena, David Wenham jako Faramir, Tommy Lee Jones z Muži v černém, Brandon Lee - syn Bruceho Leea - známého filmového bojovníka karate, Timm Robbins - Morgan Freeman - vykoupení z věznice Shawshank, Keanu Reeves - Matrix, Zdeněk Svěrák, Ivan Trojan - herec - Medvídek. atd. atd.

O tom, jak zdaleka jsou mé pohledy na filmové postavy ovlivněny tím, co postavy ve filmech představují, o tom by se zajisté dalo hodně dlouho mluvit.

O tom by se dalo bavit furt. Však taky se o tom baví hodně. Ale na takovéto povídání moc nejsem, takže se většinou bavíme o počasí. Neboli počasí vždy převáží nad jakýmykoli problémy. Smile V.S.

Jednou, kdysi dávno, asi okolo roku 1994-6 měl na čt1 2? pořad Jan Musil o zajímavých osobnostech z internetové diskuze - chatu. A potkali se tam opravdu krásní mladí dva lidé. Jeden kluk a jedna holka. To si pamatuju, jako kdyby to bylo dnes.

Re: Vlasta , Samain, Anonym

Já myslím, že s tou lidskou krásou se to má tak, že krásný člověk má úměrné oči, úměrná ústa, akorát zuby, stejně tak nos, přiměřenou výšku, souměrnou postavu, akorát dlouhé nohy, ..... Je to ten nejprůměrnější člověk v daném prostředí. Jiné bude měřítko krásy u Japonců a jiné u Laponců.

Vlasta , Samain

Takže Absolutní krása, stejně jako ta vaše Absolutní pravda neexistuje.
Záleží na vkusu pozorovatele. Nemůžete přece vědět, jestli by mi ten váš Adam s Evou, za předpokladu že by náhodou existovali nepřipadali zrovna extraeklhaft.

Naprostý souhlas. Na škole jsme měli spolužačku, která chodívala jako model na různé kadeřnické soutěže. Podle "objektivních" měřítek krásy byla krásná, měla nádherné dlouhé vlasy (na které jsem mimochodem ulítlý), ale z mého pohledu jí prostě něco chybělo. Nebo byla možná dokonalá moc, nevím. Každopádně jsem z ní nebyl vedle, jako mnoho spolužáků.

Obrázek uživatele Samain

Vlasta - ad Adam a Eva

byli dozajista krásní

Ehm - on má každý jiný vkus víme? Mám sestru. Chlap který připadá krásný mně, jí krásný nepřipadá a naopak. Máme naprosto rozdílný vkus.
Chovám ruské chrty a považuji e za nejkrásnější psy. A přitom spoustě lidí připadají hnusní.
Takže Absolutní krása, stejně jako ta vaše Absolutní pravda neexistuje.
Záleží na vkusu pozorovatele. Nemůžete přece vědět, jestli by mi ten váš Adam s Evou, za předpokladu že by náhodou existovali nepřipadali zrovna extraeklhaft.

Dancing with the moonlight knight.

Obrázek uživatele Samain

Šriber

Bolest se mi opravdu nelíbí, nejsem masochista.
A tudíž jsem srab. Teda jak kdy a jak v čem. Třebas injekce mi nevadí vůbec a když bylo třeba, píchala jsem si je sama.
Možná se jednou rozkývu, možná ne. Nevím, nechám to plynout.

Dancing with the moonlight knight.

Toto je velmi zajímavá diskuze.

Vlasta

Není důležité jak. Prostě se tak stalo. To nepochopíte Anonyme. V.S.

Jak typická odpověď...

Není důležité jak.

Prostě se tak stalo. To nepochopíte Anonyme. V.S.

Vlasta

Tak to vidíte, co všechno ještě nevíte.

Já jsem ale nezjišťoval, co všechno nevím. Ptal jsem se, jak jsi ho odsoudil...

Tak to vidíte, co všechno ještě nevíte.

V.S.

Customize This