Kosmolog říká: „Vesmír se možná vůbec nerozpíná“

Jon Cartwright

(Z http://www.huffingtonpost.com/2013/07/17/universe-expanding-cosmologist_...
přeložil a převážnou část, se svými tučně zvýrazněnými i kurzívou psanými poznámkami,
předkládá V. Dostál. Konečnými úpravami a formátováním opatřil Pavel Kábrt. Původně publikováno 17. 7. 2013 na Nature news.)

Začal velkým třeskem a od té doby se rozpíná. Po téměř století to byl standardní pohled na vesmír. Nyní jeden kosmolog tvrdí radikálně odlišný výklad událostí – v němž se vesmír vůbec nerozpíná.

V článku poslaném na http://arxiv.org/abs/1303.6878/ teoretický fyzik Christof Wetterich, z německé univerzity v Heidelbergu, navrhl odlišnou kosmologii, v níž se vesmír nerozpíná, ale zvětšuje se hmotnost všeho. Taková interpretace může pomoci fyzikům porozumět takovým otázkám, jako je např. takzvaná singularita, přítomná ve velkém třesku.

Ačkoli článek má teprve projít recenzí, nikdo z expertů, kteří byli časopisem Nature kontaktováni, jej zatím neodmítl jako vyloženě špatný, a někteří z nich shledali tuto myšlenku hodnou dalšího zkoumání. „Myslím, že je fascinující, zkoumat tuto druhou možnost“, říká Hongsheng Zhao, kosmolog z University St. Andrews, UK. „Jeho přístup je dostatečně fundovaný na to, aby tomu byla věnována pozornost.“

Astronomové měří, zda se objekty vzdalují nebo přibližují k Zemi analýzou světla, které jejich atomy emitují nebo absorbují, což se projevuje barvami neboli frekvencemi. Když se hmota (tj. ony atomy) od nás vzdaluje, frekvence se jeví posunuté směrem k červené části spektra neboli k nižším frekvencím, stejně tak, jako když slyšíme od vzdalující se sanitky pokles intenzity její sirény (výšky tónu!).

Ve 20. letech astronomové včetně Georga Lemaîtreho a Edwina Hubbleho shledali, že většina galaxií vykazuje takový rudý posuv a že tento rudý posuv se zvětšuje pro vzdálenější galaxie. Z takových pozorování vyvodili, že vesmír se musí rozpínat.

Logický klam

Jak ale ukazuje Wetterich, charakteristika světla emitovaného atomy je také závislá na hmotnosti elementárních částic atomů, především jejich elektronů. Kdyby atom rostl na hmotnosti, jím emitované fotony by měly vyšší energii. Protože vyšší energie odpovídají vyšším frekvencím, emise a absorpce frekvencí by se posunula k modré části spektra. A naopak, pokud by byly částice lehčí, frekvence by se posunuly k červené části spektra.

Protože rychlost světla je konečná, díváme-li se na vzdálené galaxie, díváme se zpět v času - vidíme je takové, jaké byly v době emise světla, které nyní pozorujeme. Jestliže všechny hmotnosti byly kdysi nižší a rovnoměrně rostly, barvy starých galaxií by se jevily rudě posunuty při porovnání se současnými frekvencemi, a to přímo úměrně jejich vzdálenosti od Země. Takže rudý posuv by způsoboval, že by galaxie vypadaly, jakoby se vzdalovaly, ačkoli by se nevzdalovaly.

… shodně s Wetterichem, velký třesk už neobsahuje ´singularitu´, ve které by hustota vesmíru byla nekonečná. Místo toho se velký třesk v minulosti roztahuje v zásadě na nekonečně dlouhé období. A současný vesmír by byl statický nebo by se dokonce začínal smršťovat.

Pozn.: možnost ustáleného stavu nebo smršťování je opakem rozpínání.

Pouhá teorie

Myšlenka by to mohla být přijatelná, ale má to jeden velký problém: nemůže být testována. Hmotnost je známa jako kvantita s rozměrem a může být měřena jen vzhledem k něčemu jinému. Například každá hmota/hmotnost na Zemi je měřena vzhledem ke standardu kilogramu, který leží ve sklepení na okraji Paříže, v International Bureau of Weights and Measures (Mezinárodním úřadu vah a měr). Jestliže hmotnost všeho – včetně oficiálního kilogramu – roste přímo úměrně s časem, neexistuje žádný způsob, jak to zjistit.

/Dovolím si laickou poznámku: tento závěr se mi zdá příliš unáhlený. Roste-li hmotnost a ne rozměry, pak roste i hustota látky. Pochybuji, že by pak všechny chemické reakce nebo i samotné nosnosti konstrukcí byly stejné, nemýlím-li se. – Pavel Kábrt/.

Pozn.: Ovšem v laboratoři nelze měřit ani údajné rozpínání vesmíru (prostoru). Můžeme zde měřit rudý posuv, ale ne samotné rozpínání.

Pro Wettericha nedostatek experimentálního testu postrádá pointu. Říká, že jeho interpretace může být užitečná pro přemýšlení o odlišných kosmologických modelech, tímtéž způsobem, jakým fyzikové používají různé interpretace kvantové mechaniky, které jsou všechny matematicky konzistentní. Zvláště, říká Wetterich, chybění singularity velkého třesku je převládající výhodou.

Asi bude mít velké potíže získat pro svoji interpretaci stoupence. „Zůstávám přesvědčen o výhodě nebo novosti tohoto obrazu“ říká Niayesh Afshordi, astrofyzik na Perimeter Institutu ve Waterloo, Kanada. Podle Afshordima kosmologové předpokládají rozpínání vesmíru proto, že je to nejpohodlnější vysvětlení galaktického rudého posuvu.

Jiní říkají, že Wetterichova interpretace může pomoct zabránit, aby kosmologové byli zakonzervováni v jednom způsobu myšlení. „Oblast kosmologie těchto dnů inklinuje ke standardnímu modelu, soustředěného na inflaci a velký třesk“, říká fyzik Arjun Berera z University v Edinburghu, UK. „To je důvod, proč je tak nesmírně důležité, než se pohodlně zabydlíme, vidět alternativní vysvětlení konzistentní se všemi známými pozorováními.“

Poznámky

Ustálený stav neznamená zachovávání konstantních kosmických veličin, ale aspoň dovoluje jejich kolísání či kmitání kolem jakéhosi středu. Z toho také plyne, že všechny části vesmíru spíše kmitají než aby se rozpínaly. Např. kmitá „rovina“ naší Galaxie – což bylo pozorováno.

Když budeme kromě růstu hmotnosti částic (nebo atomů) uvažovat i opačné přeměny, tj. přeměnu „hmoty“ na záření, vyřešíme tím rozpor se zákonem zachování energie/hmotnosti. Při pouhém uvažování jen růstu hmotnosti se totiž tento zákon porušuje.

Jestliže se nyní prostor nerozpíná, při zpětném chodu času se nemohl smrštit do malého „vejce“, natož do nicotné singularity – bodu o nulové velkosti. Řešení prof. Wettericha se podobá Hoyleho řešení, místo vzniku nových částic se nyní jedná o zvyšování hmotnosti stávajících částic.

Jestliže žádný velký třesk nebyl (např. proto, že jeho fáze by trvaly nekonečně dlouho), pak je špatné uvažovat o interakci prvotních fotonů s Higgsovými bosony čili údajného vzniku hmotnosti. Také je marnotratné zvyšovat výkon LHC (urychlovače hadronů) v CERNu. Dalším důsledkem je, že CMB (mikrovlnné kosmické pozadí) nemůže být reliktem něčeho, co neexistovalo. Toto záření bude dalším projevem kmitání „prostoru“.

Původní verze 26. 10. 2013, nová verze 14. 12. 2013

PřílohaVelikost
00612-28.12.2013-kosmolog_rika-vesmir_se_mozna_vubec_nerozpina.doc44.5 KB
Průměr: 3 (2 votes)
Obrázek uživatele Ondra

KTE

Zajímalo by mě, jak se díváš například na hovno.

To pochází od satana....
Tongue Wink

Ale když se podaří malému miminu vykadit

jakékoli hovínko, pak všichni jásají, jak je to hovínko hezké a jak je miminko šikovné, takže pohledy se pravda různí. Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud V.S.

Obrázek uživatele Samain

Re: Přesto srovnávat pojmy krása a pravda

. Pokud to něco na zemi je, pak je zemská přitažlivost absolutní v tom smyslu, že prostě to tak je, bylo a bude.

No vidíte. A ani to nemusí být absolutní pravda - představte si, že se k zemi přiblíží těleso se stejnou nebo vyšší hmotností......

Jinak - to bylo, je a bude mi připomělo projev Milouše Jakeše.....a jak dopadl Smile

Tak bacha na to absolutno.

Dancing with the moonlight knight.

Vy dneska opravdu máte dobrou náladu KTE.

Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud V.S.

Na hovno se dívám jako na vulgaritaBig smile Big smile Big smile Big smile Big smile Big smile Big smile Big smile Big smile Big smile

Obrázek uživatele Ondra

Re: Vlasta

Zajímalo by mě, jak se díváš například na hovno.

Hukot!!!! Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud
To se povedlo Big smile

BTW divím se, že ti to slovo systém vzal...

Vlasta

Na strom se nedívám jako na nějaký lidský výtvor. Ale jako na Boží výtvor.

Zajímalo by mě, jak se díváš například na hovno.

Ono to myslím funguje tak nějak všeobecně při

pohledu na všechno.

Třeba u aut. Asi si každý uvědomí, že hranatá auta moc pěkná nejsou.

Nebo zvířata. Ne každému se líbí pavouk, nebo ropucha. Také stromy nejsou všechny hezké na pohled. Ale když bude třeba na poušti jeden jediný strom, ve kterém se budu moci skrýt v žáru denního slunce, pak ten strom může být jakýkoli a bude pro mě znamenat kýžený oddech v parnu, když se skryji v jeho stínu. Třeba já mám na pohled moc rád břízy. A to v jakékoli podobě. Možná právě kvůli té bílé kůře. Ovšem řekl bych, že krása stromů je pro mě trochu hůře uchopitelná. Na strom se nedívám jako na nějaký lidský výtvor. Ale jako na Boží výtvor. V.S.

Dost také při pohledu na krásu záleží na tom, jak se ten daný objekt ke mě chová. Pokud se chová nepříjemně, pak asi moc hezký pro mě nebude, i kdyby sebevíce splňoval jakékoli hlediska mojeho pohledu na krásu.

Vy Jste Evo asi nečetla pořádně.

My Jsme nemluvili jen o těle. Exclamation Mark V.S.

Obrázek uživatele Eva

Krása

..........kde zůstala duše......?.......

Kdyby byly dveře vnímání očištěny, bylo by vidět všechno takové, jaké to je...

Přesto srovnávat pojmy krása a pravda

tak, abych mohl říci, že absolutní pravda neexistuje, to je nerozum. Absolutní pravda přece musí existovat, neboť kdyby neexistovala, tak tady nejsme. Pravda je něco jako zákon. A zákony existují. Minimálně ty přírodní. Pokud jablko vždy padne k zemi a ne do vesmíru, pak je jasné, že existuje zemská přitažlivost, která na něčem závisí. Pokud to něco na zemi je, pak je zemská přitažlivost absolutní v tom smyslu, že prostě to tak je, bylo a bude. Je to závislé na vlastnostech hmoty, které jsou také stále stejné, neboť kdyby nebyly, jak by Jsme potom tady mohli žít? Když by neexistovaly absolutní prvky, když by železo bylo jednou nikl, a jindy dřevo, jak by mohlo něco existovat? Prvky jsou stále stejné, stejně jako jejich vlastnosti. Proto existuje i stále stejná pravda, která je pro všechny stejná a nemění se. Třeba to, že jsme lidé a ne zvířata. V.S.

Customize This