Kalné vody

Vyjasnění zmatku kolem přírodního výběru

Carl Wieland

(Z http://creation.com/muddy-waters přeložil M. T. - 6/2012.)

O „přírodním výběru“ se často mluví jako o „přežití nejzdatnějšího“, či, v poslední době, jako o „rozmnožení nejzdatnějšího“. Mnoho lidí z toho má v hlavě zmatek a domnívá se, že důkazy pro přírodní výběr představují automaticky důkazy pro myšlenku, že se z molekul vyvinuli mikrobi, ze kterých zase vznikly stonožky, magnólie a ředitelé podniků. A evolucionisté ve svých knihách zmíněný zmatek ještě posilují tím, že zapomínají zdůraznit, že ani podle evoluční teorie to všechno nemůže být pravda; přírodní výběr sám o sobě nic nového do světa nepřináší.

Byl Darwin plagiátorem?

Myšlenka přírodního výběru je ve skutečnosti velmi prostá a přirozená. Psal o ní již kreacionista, chemik a zoolog Edward Blyth (1810-1873), v létech 1835-7, před Darwinem, který si tenhle koncept velmi pravděpodobně od Blytha vypůjčil (1). Podstata celé věci pak spočívá v tom, že organizmus může mít nějaký dědičný znak nebo vlastnost, který mu v daném prostředí propůjčuje větší šanci předat všechny své geny příští generaci (ve srovnání s dalšími organizmy příslušného druhu, které takové znaky či vlastnosti nemají). A šířením v dalších generacích má zmíněný znak či vlastnost dobré vyhlídky na to, aby se v populacích daného druhu rozšířil. Takovýchto zlepšených vyhlídek reprodukčního úspěchu (tj. zplození více potomků) lze dosáhnout několika způsoby:

Větší šancí na přežití. Tzn., že organizmus je „zdatnější“. Tuto zdatnost mají mimochodem na mysli evolucionisté ve své koncepci „přežití nejzdatnějšího; netýká se ovšem nutně pouze zdraví fyzického, jak to lidé běžně chápou. Máte-li pak větší (či menší) vyhlídky na přežití, je nutně pravděpodobnější (či méně pravděpodobné), že zplodíte potomky, a předáte tak své geny. Například geny pro delší srst zlepší vyhlídky příslušného zvířete na přežití v chladném podnebí. Geny pro bílé zbarvení zlepší ochranu medvěda v zasněžené krajině (ochranné zbarvení přitom nepomáhá zvířeti pouze v tom, aby nebylo uloveno a snědeno; může rovněž pomoci šelmě přiblížit se nepozorovaně ke kořisti). Jelikož má tedy světleji zbarvený medvěd větší šance na to, že se vyhne hladu, je pak také pravděpodobnější, že se udrží ve svém prostředí, a předá své světlejší zbarvení příští generaci.
Větší šance najít si partnera. Dávají-li samičky určitého druhu ryb pravidelně přednost partnerům s delšími ocasy, pak bude mít rybí samec s geny pro delší ocas většinou větší vyhlídky na zplození potomků, takže jeho geny (včetně genů pro delší ocas) mají větší vyhlídky na to, aby se zkopírovaly. Geny pro dlouhé ocasy (a tedy i dlouhoocasá varieta) se proto v populaci rozšíří.
Jakýkoli další způsob zvýšení reprodukční úspěšnosti. Vezměme si rostlinný druh, jehož semena jsou roznášena větrem. Má-li geny, které propůjčují těmto semenům tvar s trochu lepším aerodynamickým „nadnášením (vztlakem)“, než mají semena jeho příbuzných, pak budou geny pro zmíněný znak (a tedy i znak sám) zvýhodněny, tzn. „vybrány“ tímto „přirozeným“ způsobem; takto tedy vznikl termín „přirozený výběr“. A naopak, vyroste-li uvedený rostlinný druh na malém ostrůvku, je pravděpodobnější, že „cestovatelská“ semínka „zahynou na moři“. Zde tedy budou zvýhodněny geny kódující menší „nadnášení (vztlak)“. Budeme-li předpokládat, že jsou k dispozici geny jak pro daleký let, tak pro krátkou vzdálenost, zajistí zmíněný jednoduchý efekt to, že nakonec budou všichni členové takové ostrovní populace rostlin produkovat pouze „málo létavá“ semínka; geny pro „cestovatelská“ semínka budou eliminovány.

Adaptace

Takto se tedy tvorové mohou lépe adaptovat (přizpůsobovat) na prostředí, ve kterém se nalézají. Řekněme, že rostlinná populace má směs genů pro délku kořenů. Vystavme teď tuhle populaci po mnoho generací opakovaným obdobím velmi suchého počasí, a nejpravděpodobněji přežijí rostliny s delšími kořeny, které jim umožní pronikat k hlubším zdrojům vody. Takže se mnohem méně budou předávat geny pro kořeny kratší. Postupem doby pak u zmíněných rostlin zcela vymizí geny pro kratší kořeny, takže se z nich stane „druh s dlouhými kořeny“. A tak jsou nyní lépe adaptovány na sucho, než byli jejich předkové.

Darwinova víra

Tuhle adaptaci, ve skutečnosti „jemné sladění s prostředím“, chápal Darwin jako proces bytostně tvůrčí, a prakticky nemající omezení. Mohou-li prý za krátký čas vznikat „nové“ variety přizpůsobené prostředí, pak je-li k dispozici dostatek času, může prý vznikat jakékoli množství nových znaků, až do té míry, že vznikne úplně nový tvor. Takhle prý, jak Darwin věřil, vznikly plíce ve světě, který dosud plíce neznal, a peří ve světě bez peří. Darwin nevěděl nic o tom, jak doopravdy funguje dědičnost; dnešní lidé by však měli být v tomhle ohledu vzdělanější. Darwin například nevěděl, že to, co se při reprodukci dědí, je v podstatě celá škála balíčků informací (genů), neboli kódovaných instrukcí.

Nikdy nelze dostatečně zdůraznit fakt, že to, co ve skutečnosti přírodní výběr dělá, je zbavování organizmu informace. Ze své podstaty totiž není s to vytvářet nic nového. Ve shora uvedeném příkladu přežívaly rostliny lépe suché počasí díky tomu, že jisté jejich geny byly eliminovány; tzn., že ztratily část informace, kterou měli jejich předci. Informace pro delší kořeny byla již v rodičovské populaci přítomna; působením přírodního výběru nic nového v populaci nevzniklo ani do ní nebylo přidáno.

Přírodní výběr v akciPřírodní výběr v akci

Cenou placenou za adaptaci či specializaci je vždy trvalá ztráta určité informace přítomné v dané skupině organizmů. Kdybychom změnili prostředí zpětně tak, že by kratší kořeny byly pro rostliny jedinou cestou, jak přežít, „neobjevila“ by se informace pro ně jakýmsi kouzlem znovu, nýbrž populace by už nebyla s to se přizpůsobit tímto směrem. Jediným způsobem, jak se může krátkokořenná varieta vyvinout jako adaptace na prostředí, je totiž proces, kdy by vše začalo ještě jednou se „smíšenou“ čili „hybridní“ rodičovskou populací, ve které by existovaly oba typy genů.

Vestavěné meze variací

V takovémto procesu ztrácení informací existují automaticky meze variací, jelikož genofondy nemohou ztrácet informace donekonečna.

Lze to pozorovat při šlechtění, což je prostě jen jiná verze (v tomto případě umělého) výběru – v zásadě jde o totéž jako při výběru přírodním. Vezměme si koně. Lidé jsou schopni vyšlechtit z divokých koní všechny možné variety – velké pracovní koně, miniaturní poníky na hraní a tak dále. Brzy se však dosáhne mezí, protože výběr může pracovat pouze s tím, co už je v genofondu přítomno. Můžete vyšlechtit plemena koní s bílou kůží, hnědou kůží a tak dále, žádné, byť dlouholeté, šlechtitelské úsilí však nikdy nevygeneruje koně se zelenou kůží - v koňské populaci prostě neexistuje informace pro zelenou kůži.

Plemenitba má své meze také proto, že jednotlivá koňská plemena si s sebou nesou méně informací, než „divoký“ kůň, ze kterého vznikla. Selským rozumem jistě chápete, že nemůžete začít u malých shetlandských poníků a zkoušet z nich vyšlechtit clydesdalské tažné koně – potřebná informace pro to už prostě v ponících neexistuje! Čím specializovanější (nebo „přizpůsobenější“, v tomto případě potřebám lidského šlechtitele, který představuje „prostředí“) plemeno je, tím víc si můžeme být jisti tím, že genofond byl rozsáhle „vypreparován“ čili vyprázdněn, a tím méně můžeme tedy s takovým plemenem pracovat v budoucnu na dalších variacích.

**

Ze zmíněných jasných a logických faktů vyplývá, že přírodní výběr je nahony vzdálen od tvořivého, „zdokonalujícího se“, neomezeného procesu, jak si ho představoval Darwin (a mnoho dnešních laiků oklamaných povrchním veřejným školstvím).

(Darwin byl o všech těchto problémech přírodního i umělého výběru informován profesionály z řad šlechtitelů a chovatelů, kteří mu předkládali jasné důkazy o nepřekročitelných limitech selekce. Darwin však všechna fakta proti své evoluční ideologii nenáviděl a někdy se i rozzuřil, když mu byly předloženy. – Pozn. editor)

Teoretici evoluce to samozřejmě vědí. Vědí, že se musí obrátit na jiný proces, aby získali novou informaci, protože příběh evoluce to vyžaduje. Ten říká, že kdysi existoval svět živých tvorů, který neznal plíce. Pak jakýmsi způsobem vznikla informace pro plíce; ale zase tu neexistovalo peří – později se ovšem vyvinulo i ono. Vtip je ovšem v tom, že přírodní výběr je při vytváření nového sám o sobě bezmocný. Jeho podstatou je totiž proces „třídění“, vybírání mezi několika věcmi, které však musí nejprve existovat.

Přírodní volba

Charles Darwin

Roku 1872 se jeho příznivci pokusili zvolit Charlese Darwina do prestižního Zoologického oddělení Francouzského institutu, ale nedošlo k tomu, protože dostal pouze 15 ze 48 hlasů. Jeden prominentní akademik pak tento výsledek odůvodnil takto:

„To, co zavřelo panu Darwinovi dveře do Akademie, je fakt, že věda jeho knih - a nejslavnějších z nich, „Původu druhů“ a „Původu člověka“ - , není vědou, nýbrž konglomerátem svévolných tvrzení často na první pohled nesprávných. Podobné publikace a teorie dávají špatný příklad, proto jej společnost, respektující sebe sama, nemůže podpořit“ (1).

Avšak později, 5. srpna 1878, byl Darwin zvolen členem-korespondentem botanického oddělení téhož Francouzského institutu. Darwin napsal Asu Grayovi toto:

„Vypadá to jako dobrý vtip, že mě zvolili do botanického oddělení, protože rozsah mých vědomostí je jen o trochu větší než znalost, že sedmikráska je složnokvětou rostlinou a hrách luštěninou“ (2).

Odkazy

1. From Life and Letters of Charles Darwin, D. Appleton and Co., London, 2:400, footnote, 1911.
2. Ref. 1, p. 401.

Jak vysvětlují evolucionisté vznik nové informace?

Jelikož přírodní výběr umí pouze třídit, spoléhají se dnešní evolucionisté na mutace (náhodné chyby při kopírování v procesu rozmnožování), které prý poskytují surovinu, se kterou potom může přírodní výběr pracovat. Tohle je však úplně jiný problém. Bylo přesvědčivě prokázáno, že pozorované mutace nedodávají informace, a že teoretické úvahy v příslušné oblasti mutace striktně omezují (2). Jeden z čelných světových informatiků, Dr Werner Gitt z německého Spolkového institutu fyziky a techniky v Braunschweigu, říká, „Neexistuje žádný známý přírodní zákon, který by umožňoval hmotě vygenerovat informaci, ani neznáme žádný fyzikální proces či materiální fenomén, který by to uměl“ (3). Jeho výzva, aby toto jeho tvrzení někdo falzifikoval, zůstala od chvíle svého zveřejnění bez odezvy. Dokonce i ty mutace, které propůjčují organizmu výhodu v boji o přežití, chápeme jako ztráty informací, nikoli jako něco, co by vytvářelo tak žádaný nový materiál, se kterým by pak přírodní výběr mohl pracovat (4). (Viz „Blindingly obvious?“).

Souhrnem:

1. Přírodní výběr nedodává novou informaci, naopak ji redukuje.
2. Evoluce potřebuje nějakou cestu, jak novou informaci organizmům dodat.
3. A tak musí evolucionisté sáhnout k mutacím (genetickým chybám při kopírování), aby vysvětlili, jak vzniká nová informace, aby mohl přírodní výběr v údajném evolučním procesu vůbec „fungovat“.
4. Zatím veškeré dosud studované mutace vedly ke ztrátě informací – což u náhodného procesu nepřekvapuje (5).
5. Je tedy zcela neadekvátní užívat příklady, kdy pracuje přírodní výběr (a omezuje množství informací v populacích), k podpoře tvrzení, že „k evoluci dochází“.
6. Přírodní výběr pracující s informacemi již přítomnými v původním genofondu je v porušeném světě přirozeným jevem. Umí jemně vyladit procesy, ve kterých se organizmus „přizpůsobuje“ prostředí, a pomáhá odvracet vymírání v prokletém světě, ve kterém je přítomna smrt. „Rozštěpováním“ obsáhlého genofondu na menší konkrétní genomy může přispět k pozorované větší pestrosti v rámci potomků stvořeného druhu, jako třeba právě u plemen koní vzniklých z jednoho typu. Mohou tak vznikat dokonce i nové „druhy“, ale nikdy ne nová informace. Tenhle poznatek pomáhá vysvětlit větší současnou pestrost organizmů, než jaká byla na Noemově lodi.

Kdyby tedy měli „skalní zastánci“ evoluce přesvědčivé důkazy, že v přírodě probíhá tvořivý proces, nemuseli by tak často vydávat „degenerativní“ proces (přírodní výběr) za potvrzení své víry v absolutní „pokrok vzhůru“ – evoluci od molekul k člověku.

Musíme vysvětlovat tomuto stále vzdělanějšímu světu, v jakém vztahu jsou biologické změny ke skutečné historii světa, popsané v Bibli, abychom mu pomohli pochopit poselství evangelia a porozumět mu – poselství, které je pevně založené na skutečné historii.

Oslnivě jasné? („Blindingly obvious?“).

Foto David CookFoto David Cook

Mluvčímu CMI vyprávěl průvodce při návštěvě jedné australské jeskyně o slepém garnátovi, mořském krabu, který ve svém temném prostředí „vyvinul schopnost nevidět“ (!)

Je zcela jasné, že mutace (genetické chyby při kopírování) způsobují u garnátů, žijících na světle, slepotu, a tím zhoršují jejich schopnost přežít. Ale tam, kde není žádné světlo, by tato mutace hendikepem nebyla, a jako vedlejší účinek by bylo, že tento krab bude imunní vůči očním infekcím, kterými trpí jeho vidoucí příbuzní.

A tak tato nepatrná výhoda postačuje k tomu, aby se zajistilo, že za pár tuctů generací budou všichni garnáti mít poškozený gen, a tak budou všichni slepí. Ve skutečnosti tedy nevyvinuli novou schopnost, nýbrž jednu ztratili.

Ztráta může organizmus v boji o přežití sice zvýhodnit, ale je to pořád ztráta. Evoluční víra však tvrdí, že po dlouhé věky vznikaly hromady nových informací; asi jen těžko lze tuto víru podpořit poukazem na to, jak se informace ztratí nebo je poškozena.

Odkazy

1. Taylor, I., In the Minds of Men, TFE Publishing, Toronto, Canada, pp. 125–133, 1984.
2. From a Frog to a Prince video, produced by Keziah. See also Spetner, L.S., Not by chance!, The Judaica Press Inc., New York, 1998.
3. Gitt, W., In the beginning was information, Christliche Literatur-Verbreitung, Germany, p. 79, 1997.
4. Wieland, C., Beetle bloopers, Creation 19(3):30, 1997.
5. Poznámka pod čarou z roku 2010: Od doby, kdy byl napsán tento článek, těchto případů bylo méně než prstů na jedné ruce - a některé nebyly přímými příklady, jako třeba příklad s bakteriemi trávícími nylon. Existují tisíce mutací, které jsou známy a studovány - aby bylo dosaženo věrohodnosti neodarwinismu, jenže takových příkladů by musely být stovky, na které by kdokoli mohl snadno ve své práci upozornit, jenže zcela jasně neexistují; a to i přesto, že je celkem myslitelné, jak sem tam nějaká malá částečka informace (specifické složitosti) vznikne pouhou náhodou, aby s ní přírodní výběr mohl pracovat.

Tento článek můžete číst také v řečtině a polštině.

PřílohaVelikost
00521-17.6.2012-kalne_vody.doc412.5 KB
Průměr: 5 (3 votes)

Poslední apologie vůči kritice Hraběte

SJ netvrdí, že jsou bez problémů. Jejich společenství je tvořeno z lidského hlediska lidmi, a jácí jsou jednotlivci, takový je součet v rámci celku. Ale mám opakovanou osobní zkušenost, že mnozí, kteří mají jisté předsudky vůči SJ v dobré víře používají a nekriticky papouškují většinou tyto velmi zaujaté zdroje od bývalých svědků a v naprosté většině případů si nic z toho nemohli osobně ověřit. Já netvrdím, že SJ jsou dokonalí a že se u nich občas nestane chyba, nicméně v mnoha případech vím, že sice v těch kritikách nemusí jít o vyložené lži, ale o ještě nebezpěčnější polopravdy. Sám velmi dobře víte, že velmi mnoho dělá interpretace jakékoli informace a ta se díky interpretaci může stát i účelovou štvavou propagandou a to hlavně když jsou ve hře křivdy a emoce. Ono nelze čekat, že když někdo odejde ve zlém z nějaké firmy, nebo je z ní dokonce propuštěn, že ten dotyčný bude hájit bývalou firmu a tvrdit, že to byla jeho chyba. Naopak, často má silnou psychologickou potřebu očistit své svědomí na věřejnosti a to často skrze sžíravou kritiku.

Tito lidé nešíří nic pozitivního. Jaké je jejich ovoce ? Co budujícího přinášejí ? Jakou lepší alternativu krom živení křivd, záští, negativizace, pomluv a ostouzení ? Vždyť ty jejich weby neslouží k žádnému jinému účelu, než cíleně útočit na společenství SJ, vyhledávat údajné senzace, pikantnosti a špínu. Ti lidé, i kdyby jim nakrásně bylo někým ukřivděno, neumí odpustit a své negativné emoce doslova masochisticky vzájemně přiživují. Někteří takto působí celou řadu let. Přijde vám to psychologicky a duchovně vpořádku ?

Navíc se něděje nic, než se dělo mezi rannými křesťany a nic co by Bible sama nepředpověděla. Tito draví vlci, kteří nechtějí budovat, ale jen bořit, jsou velmi výstižně prorocky popsáni.

Skutky 20:29,30

29 Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, 30 a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.

2.Tim.4:3

3 Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši; 4 a odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám.

1.Jana 2:19

19 Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu; kdyby totiž byli našeho druhu, zůstali by s námi. Ale [vyšli], aby se ukázalo, že ne všichni jsou našeho druhu.

1.Kor.11:19

19 Vždyť mezi vámi také musí být sekty, aby se i schválené osoby mezi vámi staly zjevnými.

2.Pet.2:1 - 3

2 Mezi lidem se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, [a] přivodí si rychlé zničení. 2 Dále, mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy. 3 Také vás budou chtivě vykořisťovat podvodnými slovy. Ale pokud jde o ně, soud z dávna nepostupuje pomalu a jejich zničení nedříme.

Gal.5:19 - 21

19 Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování, 20 modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, 21 závist, pitky, hýření a podobné věci. Pokud jde o tyto věci, předem vás varuji, stejně jako jsem vás předem varoval, že ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království.

Mat.24:24

24 Povstanou totiž falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat velká znamení a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené.

Ježíš prorokoval, že kámeny klopýtání musí přijít a že Satan si nás vyžádal, aby nás převíval jako pšenici na mlatu.

VÍCE VIZ ZDE :

Odpadnutí :

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1101989208?q=odpadnut%C3%AD&p=par

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200000309?q=odpadnut%C3%AD&p=par

Biblické rysy odpadlíků :

http://wol.jw.org/cs/wol/s/r29/lp-b?q=ODPADL%C3%8DCI&p=par

Popřemýšlejte s otevřenou myslí o mých podnětech.

Richard

PS :

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102000442?q=Manipulace+s%C2%A0inform...

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2003525?q=Mysleme+zdrav%C4%9B+a%C2%A...

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102000441?q=Propaganda+m%C5%AF%C5%BE...

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102000443

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2010126

Proč „propaganda“?

Papež Řehoř XV. založil v roce 1622 kongregaci čili výbor sestávající ze třinácti kardinálů, dvou prelátů a jednoho tajemníka; ti měli dohlížet na činnost misionářů římskokatolické církve. Papež tento výbor nazval Congregatio de Propaganda Fide — Výbor pro propagování víry — či zkráceně Propaganda. Během času slovo propaganda začalo označovat jakékoli úsilí při šíření idejí nebo náboženského učení s cílem získat nové stoupence.

Dnes si slovo „propaganda“ často spojujeme se zkreslováním faktů a nečestným ovlivňováním lidských názorů, jak to například bývá v době války. Ale někteří odborníci se domnívají, že i nejlepší reklamu lze oprávněně označit jako propagandu, zvláště když obsahuje přesvědčování. Vyjadřuje se k tomu dílo The World Book Encyclopedia: „Pedagogové v demokratických společnostech učí lidi, jak mají myslet, ale propagandisté jim říkají, co si mají myslet.“

Jedna odborná citace :

"Vyvrácení dokonalého bludu není často možné-a už vůbec ne tím,že se začneme zabývat obsahem bludu-tedy,že přistoupíme na jeho vnitřní logiku,pravidla hry,která mohou vést jen k jedinému výsledku,protože vnitřní logika bludu je tautologicky zacyklená a neprůstřelná,chybu je nutno hledat vně-v předpokladech(i patologická logika je logika) Schizoidní intelekt se vyznačuje VELMI výraznou schopností nepředpojaté abstrakce : tam kde se normální člověk v chaosu jevů,věcí a informací někdy neviděných snaží zachytit něco známého,již vstřebaného,stereotypního,je schizoidní jedinec nejen schopen vidět věci tak jak jsou,ale i vytvářet nové stereotypy bezprostředně vyplývající z utajené podstaty zkoumaného chaosu.Tato vlastnost je podivuhodně příbuzná u schizoidních individuí,reprezentujících ty nejrozmanitější typy rozumu."

Říká se,že vnitřně vyrovnaný jedinec nemá potřebu dokazovat pravdu způsobem,který ponižuje druhé.Pokud to někdo dělá,vypovídá to něco o něm samotném a o tom na co si hraje.

Co dosvědčují zásady výše uvedené v odkazecho lidech, kteří je vydávají ?

Pět běžných klamů — nedejme se jimi ošálit!

„AŤ vás nikdo neoklame prázdnými slovy.“ Tato rada byla dána téměř před dvěma tisíci lety a stále zní stejně pravdivě. Jsme dnes bombardováni přesvědčujícími hlasy: filmové hvězdy prodávají kosmetiku, politikové prosazují politiku, obchodní cestující vnucují zboží, duchovní vykládají nauky. Až příliš často jsou ty přesvědčující hlasy klamné — jsou o málo víc než jen prázdná slova. Přesto se jimi lidé všeobecně dávají snadno svést.

Často je to tím, že lidé nerozliší pravdu od klamu. Badatelé v oboru logiky používají slovo „klam“ pro každé vybočení z dráhy zdravého uvažování. Prostě řečeno, klam je zavádějící nebo nespolehlivý argument, u něhož závěr nevyplývá z předchozích výroků neboli premis. Klamy však mohou být velmi přesvědčivé, protože často silně působí na city — ne na rozum.

Klíčem k tomu, abychom se nedali ošálit, je znalost toho, jak působí klam. Podívejme se proto na pět běžných klamů a snažme se zaostřit svou „sílu rozumu“, kterou jsme dostali od Boha. — Římanům 12:1.

KLAM ČÍSLO 1

Osobní útok. Tento typ klamu se pokouší vyvrátit nebo znevážit nějaký dokonale platný argument nebo výrok nepodstatným útokem na osobu, která jej pronáší.

Vezměme příklad z Bible. Ježíš Kristus se jednou pokoušel lidem objasnit svou blížící se smrt a vzkříšení. Pro posluchače to byly nové a obtížné pojmy. Ale někteří, místo aby zvážili hodnoty Ježíšova učení, napadli Ježíše samotného a řekli: „Má démona a je šílený. Proč mu nasloucháte?“ — Jan 10:20; srovnej Skutky 26:24, 25.

Jak snadné je dát někomu nálepku „hlupák“, „blázen“ nebo „nevzdělanec“, když říká to, co nechceme slyšet! Podobná taktika je napadnout někoho jemným špičkováním. Typické příklady: „Kdybyste věci opravdu rozuměl, neměl byste tento názor,“ nebo: „Tomu věříte jen proto, že vám řekli, abyste tomu věřil.“

Osobní útoky, lstivé i neomalené, sice mohou zastrašit a přesvědčit, ale nikdy nevyvrátí, co bylo řečeno. Pozor tedy na tento klam!

KLAM ČÍSLO 2

Odvolávka na autoritu. Tento způsob slovního zastrašování se provádí tím, že se někdo dovolává svědectví takzvaných odborníků nebo slavných lidí. Je samozřejmě přirozené obracet se na lidi, kteří o něčem vědí víc než my. Ale ne všechny odvolávky na autoritu jsou založeny na zdravém uvažování.

Představte si, že vám lékař řekne: „Máte malárii.“ Odpovíte: „Jak to víte, pane doktore?“ Bylo by od něho velmi nerozumné, kdyby odpověděl: „Podívejte se, já jsem doktor. O těchto věcech vím mnohem víc než vy. Dejte na mě, máte malárii.“ Jeho diagnóza je pravděpodobně správná, ale dokazovat malárii tím, že to přece říkám já, je klamné. Daleko výhodnější by pro něho bylo uvést fakta: příznaky, výsledky krevní zkoušky, a tak dále.

Jiný příklad zastrašování odvoláním na autoritu je popsán u Jana 7:32–49. Dozvídáme se tam, že policejní úředníci byli vysláni zatknout Ježíše Krista. Jeho učení však na ně tak zapůsobilo, že místo aby jej zatkli, řekli svým nadřízeným: „Tak žádný nikdy nemluvil.“ Ježíšovi nepřátelé odpověděli: „Snad jste také nebyli svedeni? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů?“ Všimněte si, že se vůbec nepokusili vyvrátit Ježíšovo učení. Místo toho se židovští vůdcové odvolali na svou vlastní autoritu „znalců“ Mojžíšova Zákona, aby zdůvodnili, proč přehlížejí vše, co říkal Ježíš.

Je zajímavé, že o dnešních duchovních je známo, že se uchylují k podobné taktice, když nemohou dokázat z Bible takové nauky jako trojice, nesmrtelnost duše a pekelný oheň.

Neplatná odvolání na autoritu jsou také hojná v reklamě, kde slavné osobnosti běžně dávají svá doporučení v oblastech velmi vzdálených své odbornosti. Úspěšný hráč golfu vás povzbuzuje ke koupi kopírovacího přístroje. Profesionální fotbalista nabízí ledničky. Olympijský gymnasta doporučuje určitou značku obilných vloček. Mnohý se ani nezamyslí nad tím, že takové „autority“ asi o výrobcích, které podbízejí, vědí pramálo.

Uvědomte si také, že i skuteční odborníci — jako každý jiný — mohou být straničtí. Vysoce důvěryhodný badatel možná prohlašuje, že kouření tabáku je neškodné. Jestliže je však zaměstnancem tabákového průmyslu, není takový „znalecký“ posudek podezřelý?

KLAM ČÍSLO 3

‚Připoj se k většině.‘ Zde se mluvčí odvolává na populární cítění, předsudky a víru. Lidé se obvykle rádi přizpůsobují většině. Při pomyšlení, že se vyslovíme proti převládajícímu mínění, máme sklon couvnout. Tento sklon považovat mínění většiny za automaticky správné, velmi účinně využívá klam ‚připoj se k většině‘.

Například v jednom populárním americkém časopise ukázala reklama několik usměvavých lidí, jak popíjejí rum. Obrázek byl doprovázen textem: „Tak to je. Po celé Americe se lidé obracejí k. . . rumu.“ To je výmluvný příklad působení na pud stádnosti.

Když si však něco myslí nebo dělají druzí, znamená to, že bychom to měli dělat i my? Populární mínění navíc není spolehlivým barometrem pravdy. Během staletí byly populární nejrůznější názory, které se později prokázaly jako nesprávné. Přesto dále trvá klam ‚připoj se k většině‘. Volání ‚Vždyť to dělá každý!‘ vede lidi k tomu, že berou drogy, cizoloží, okrádají zaměstnavatele a šidí na daních.

Skutečnost je taková, že to každý nedělá. A i kdyby, není to důvod, abychom to dělali také. Proto slouží rada v 2. Mojžíšově 23:2 jako dobrá obecná zásada chování: „Nebudeš následovat zástup k zlým cílům.“

KLAM ČÍSLO 4

Argumentace buď anebo. Tento klam zužuje případný široký rozsah možností na pouhé dvě. Dá se například říci: ‚Buď přijmete transfúzi krve, nebo zemřete.‘ S takovým uvažováním se často setkávají svědkové Jehovovi pro biblicky podložené rozhodnutí ‚zdržovat se krve‘ v jakékoli podobě. (Skutky 15:29) Jaká je slabina takového uvažování? Vylučuje jiné reálné možnosti. Skutečnosti ukazují, že existují alternativní způsoby léčby, a většinu operací lze úspěšně provést bez krve. Zruční lékaři často operují s minimální ztrátou krve. Jiná možnost je použití krevních náhražek, jež zvětšují objem plasmy. Mimoto, mnozí transfúzi krve přijali a zemřeli, a naopak, mnozí krev odmítli a žijí. Argumentace buď anebo je tedy děravá.

Když vám tedy někdo předkládá k úvaze nějaké buď anebo, zeptejte se sám sebe: ‚Opravdu existují jen dvě možnosti? Není jich víc?‘

KLAM ČÍSLO 5

Zjednodušení. Výrok nebo argument v tomto případě přehlíží podstatné myšlenky a příliš zjednodušuje to, co je snad složitou spornou otázkou.

Na zjednodušení složité látky není samozřejmě nic špatného — dobří učitelé to dělají neustále. Ale někdy se věc zjednoduší tak, že se pravda zkreslí. Přečtete si například: ‚Rychlý růst populace je příčinou chudoby v rozvojových zemích.‘ Je na tom něco pravdy, ale přehlíží se jiné důležité ohledy, například špatná politická správa, obchodní vykořisťování a vlivy podnebí.

Zjednodušení vede k mnoha nedorozuměním, když jde o Boží slovo, Bibli. Vezměme například zprávu ve Skutcích 16:30, 31. Jeden žalářník se tam ptal na záchranu. Pavel odpověděl: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ Mnozí z toho učinili závěr, že tedy k záchraně stačí pouhé přijetí Ježíše svou myslí.

To je přílišné zjednodušení. Víra v Ježíše jako v našeho vykupitele je opravdu nezbytná. Ale je také nutné věřit tomu, co Ježíš učil a přikazoval, získat plné porozumění biblických pravd. O tom svědčí skutečnost, že Pavel a Silas potom „mluvili s [žalářníkem] spolu se všemi v jeho domě o Jehovově slově“. (Skutky 16:32) K záchraně je nutná také poslušnost. Pavel to ukázal později, když napsal, že Ježíš „se stal zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají“. — Hebrejcům 5:9.

Jedno starověké přísloví říká: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15) Nepodléhejme tedy klamům. Naučme se rozlišovat mezi oprávněnými útoky na to, co se říká, a lacinými osobními útoky. Nedejme se ošálit neplatnými odvolávkami na „autoritu“, vybízením, abychom se ‚připojili k většině‘, argumentací buď anebo ani hrubým zjednodušováním — zejména když jde o něco tak životně důležitého jako náboženská pravda. Ověřme si všechna fakta, nebo — jak to předkládá Bible — ‚přesvědčme se o všem‘. — 1. Tesaloničanům 5:21.

pro Noso tonda

Vaše: "Omlouvám se, že jsem byl vůči vám agresivní." - Vaše omluva jsou jen prázdná slova a už byste mohl vědět, že Smrt zajímají jen činy.

Vaše: "Kdo pozná zlého objektivně a s jistotou" - Smrt.

Vaše: "Proč je tento zlý, nebylo by mu třeba spíše pomoci?" - Spáchal-li již někdo ZLO, tak je už na nějaké "proč?" pozdě. Nejdůležitějším je hlavně zamezit tomu, aby to pokračovalo - jakkoli.

Vaše: "Každá nová "zlá" reakce na původní zlo vyvolá ještě větší zlo." - Ne ovšem vždy. Zabijete-li např. vraha malých dětí, čímž reagujete na ZLO - tak jaké "větší" ZLO ještě vyvoláte?
Že nebude zabíjet další děti? (IRONIE)

A ve své podstatě by Vaše replika nemusela platit nikdy, ale - bohužel - na ZLO se často reaguje velmi mírně a tak se pak nelze divit, že ZLO přežije a často tak dostane možnost se ještě rozšířit a pak - ano - pak může vyvolat větší ZLO.
Bylo-li by to dle Smrti - tak by se něco takového nestávalo.

Vaše: "Co je vlastně tím zlem?" - Velmi složité a pro svou rozsáhlost to nelze zde popsat (to už jsme si tu asi před rokem vysvětlovali).

Vaše: "Máme vůbec odpouštět?" - Jistě. Ovšem jak komu a jak za co.

Vaše:"Doporučoval bych spíše Tolstého: nebojuj zlem proti zlu. Ale je pravdou, že to je obtížnější." - To není obtížnější. To je nemožné.

Smrt říká: Nežijte v knihách - žijte v realitě. Pak Vás pravda nikdy nemůže minout. Což ovšem neznamená, že jí neminete Vy.

DEATH333

???

http://www.uloz.to/hledej/?q=Mayská proroctví a kruhy v obilí [CZ].avi

Něco od senilních staříků z Brooklynu

SYN ČLOVĚKA

http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200004183?q=Syn+%C4%8Dlov%C4%9Bka&p...

http://wol.jw.org/cs/wol/s/r29/lp-b?q=Syn+%C4%8Dlov%C4%9Bka&p=par

Mimochodem, ti "staříci z Brooklynu" je také okopírovaná replika z těch štvavých webů. A já se ptám : ověřil jste si to vše osobně hrabě, nebo pouze nekriticky papouškujete co napsali druzí? Bible říká, že lidi poznáme po ovoci. A já se vás opět ptám : jaké je ovoce těch, kdo píší tyto stránky ? Je to něco pozitivního, budujícího ?, nebo to jen boří, rozvrací, je to plné negativ a zášti a zabývá se to čistě kritikou a vyhledáváním chyb ? Myslím, že každý soudný poochopí, že na těchto stránkách si pouze jistí lidé vyřizují své osobní účty.

Václavova chvála výkladu Jury Duba

Jen chci krátce říct, že nejde vůbec o osobní výklad Jury Duba, ale o text okopírovaný odtud :

http://www.biblickedilo.cz/ckbdweb/polozka.aspx?pid=511&kid=129

Death

Omlouvám se, že jsem byl vůči vám agresivní. K vašemu Zlému zlo bych jen chtěl říct, že
1. Kdo pozná zlého objektivně a s jistotou
2. Proč je tento zlý, nebylo by mu třeba spíše pomoci?
3. Každá nová "zlá" reakce na původní zlo vyvolá ještě větší zlo. Tedy něco jako Kapuleti a Montekové v Romeo a Julia
4. Co je vlastně tím zlem?
5. Máme vůbec odpouštět?
Doporučoval bych spíše Tolstého: nebojuj zlem proti zlu.
Ale je pravdou, že to je obtížnější

pro Noso tonda

Vaše: "Alespoň dnes, když už celý rok ne, byste mohla mít ohled ke svým bližním." - Pro Smrt je Váš čas vánoční jako každý jiný den, takže není žádného důvodu se k nenávistným a ZLÝM lidem chovat jinak, než jak si zaslouží.

Pár islámských radikálů, které v tomto čase navštívil MQ-1, by asi "mohlo vyprávět" - kdyby byly ještě naživu.

ZLO nikdy nespí a aby Vy jste mohl slavit, tak někdo hlídat musí - i v tento čas.

Vaše: "Vše dobré v dnešní požehnaný den a především svobodu před ateistickým gulagem, ve kterém žijete, přeje" - Zkuste býti přejícím celý rok - to je důležitější. Jedním dnem to nezachráníte.

Ateistický gulag - ve kterém Smrt žije? Vy jste pil něco, co Vám zatemnilo mozek ještě o něco více, než už máte? Uvědomuje si vůbec tu špatnost, co jste napsal? A to v jedné větě s "přáním všeho dobrého"?

Vaše: "Možná to myslíte upřímně, ale to tak myslel i Gross a Hitler." - Zřejmě máte s tímto druhem "upřímnosti" velmi bohaté zkušenosti. Takže jste to Vaše "přání všeho dobrého" myslel rovněž "upřímně" - jako Hitler?

No, možná jste si nevšiml (či si asi neuvědomil), že Vás Smrt - vzhledem k tomu, že jste alespoň trochu utlumil své dřívější velmi nenávistné projevy vůči všem jinak smýšlejícím bez rozdílu - nijak nekontaktujte, tedy kromě Vašeho komentáře u "proteinů" přímo adresovaného Smrti, ale pokud Vám to nevyhovuje a chcete se navrátit k Vašim starým praktikám, tak tedy OK - Smrt s tím nemá problém a může se opět velmi lehce přizpůsobit té Vaší nenávistné rétorice.

Smrt říká: Dobrému vše dobré - ZLÉMU však jen ZLO.

DEATH333

pro Ondra born-again

Přeji pěkný den,

Vaše: "Je vidět, že to myslíme podobně" - Ano. Vždyť by něco takového mělo býti zcela normální a tak není divu, že se na něčem takovém můžeme shodnout. Smile

Zdá se, že - za tu dobu co tu Smrt nebyla - jste nabral životní rovnováhu a uklidnil svou mysl, což Vaší víře docela svědčí.

Smrt říká: Tak - ať Vám to vydrží.

DEATH333

Obrázek uživatele Šriber

Nosotonda

Až budeš ochoten uznat, nebude třeba ti radit, proč bys to měl uznávat.

Zeptám se tedy jinak - proč bych měl být ochoten to uznat ?

neuznáváš to podstatné, co by měl uznávat člověk znalý

Neexistuje žádný objektivní určovatel toho, co by měl uznávat člověk znalý...

Tedy nejen uznat bližního svého, ale také uznat vědu, a ne pseudovědecké teorie

Ty jsi ten, co neuznává vědu nýbrž pseudovědecké teorie...

neuznávané filosofie kritického realismu

Kritický realismus byl literární směr. Krom toho to, co předvádí Fuchs a jeho souputníci, není ani kritické, ani realismus...

Až tohle uznáš, nebudeš se hloupě ptát, proč máš něco uznat.

Tvé uhýbání je otravné. Zeptám se tě, proč bych měl něco uznat a ty vyrukuješ s tím, že se na to nebudu muset ptát, až uznám něco jiného. A to něco jiného bych měl uznat proč ? Jsou-li mé otázky hloupé, mělo by být snadné na ně odpovědět, tak laskavě odpověz. Nebo to snad nedokážeš ? Nebylo by to poprvé, co nejsi schopen podat normální odpověď a místo toho kličkuješ...

Tak uznej, že jsem ti to neuznalému vysvětlil uznale, či neuznale?

Nevysvětlil jsi vůbec nic...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Sriber

Až budeš ochoten uznat, nebude třeba ti radit, proč bys to měl uznávat. Uznej, že ti přece nemohu radit, co máš uznávat, navíc, když neuznáváš to podstatné, co by měl uznávat člověk znalý. Tedy nejen uznat bližního svého, ale také uznat vědu, a ne pseudovědecké teorie vycházející od primitivů neuznávané filosofie kritického realismu! Až tohle uznáš, nebudeš se hloupě ptát, proč máš něco uznat. Tak uznej, že jsem ti to neuznalému vysvětlil uznale, či neuznale???

Customize This