"- a z jakych duvodu se podle vas na ony "makroevolucni" mutace (at uz je to co chce) vztahuji jine zakonitosti nez na ty "mikroevolucni"?"

Samozřejmě, že s hlediska ET jiné nejsou, protože makromutace může také být jen součet mikromutací. Tohle ovšem nemá empirický podklad, jde opět jen o možné teoretické řešení. Naopak vždy pozorujeme silnou tendenci o návrat k výchozímu druhu, takže jde jen o variační oscilování, které nikdy nepřekročí původní druh.

Tahle diskuze je ale bezpředmětná, jak jsme už kdysi řešili s čulisem a to proto, že každá strana má svou představu a definici toho co je druh a jelikož se na ní neshodnem, můžem po sobě nekonečně pohazovat různými protiargumenty a bude to k ničemu, protože to je elementární výchozí předpoklad pro jakoukoli debatu tohoto typu a zatím to vždy zmrzlo u toho, co je druh a kde jsou jeho hranice. Já evoluční vysvětlení znám, viz debata o tom, že z hlediska ET vlastně mezičlánky neexistují - že je to umělý pojem. Fakt nevím proč bych zde měl s jistou periodicitou psát pořád dokola to samé - to je bloudění v kruhu, a tohle kolečko jsme si dali už X krát ( pro ty co mají problémy z pamětí ).

Já měl na mysli makromutaci, která by nebyla součtem mikromutačních změn, která by byla jednorázovou skokovou velkou mutací a u ní jsem myslel, že by fungovala na trochu jiných zákonitostech - a vzhledem k tomu, že naprostá většina mutací je negativních, si nedokážu představit tvůrčí proces pomocí takové pozitivní makromutace - ta by mutanta natolik odlišovala od zbytku populace, že je otázka, zda by byla výhodou a zda by ji vůbec bylo možné předat dál. Navíc tendence zbytkové populace při křížení je ředění nového znaku. Je krajně nepravděpodobné, že by se takový znak stal dominantním i u potomstva a čím více generací jdeme v křížení dál, tím více se nám taková mutace ředí a snižuje se pravděpodobnost, že bude stavebním kamenem nějaké konstrukční zásadní změny, která by vedla k novému druhu ( a opět jsme u toho co to je ). Taková makromutace by byla z největší pravděpodobností negativní.

Já myslím, že jak S.J.Gould tak Flégr své teorie nevymysleli jen tak z nudy, ale právě proto, že si uvědomují takřka nemožné řešení klasickou cestou a proto se snažili najít jiné teoretické vysvětlení, které by se vyrovnalo z množstvím problémů, které jsou nepřekonatelné ( samozřejmě na papíře zase překonatelné jsou, ale zde jsme opět u rozdílu mezi tím, že existují teoretické koncepty, modely, atd. kde je řešitelné vše a mezi tím co je založeno na reálných empirických datech ).

Jako nikdo neupírá evolučním teoretikům fantazii, to fakt ne, myslím, že v psaní sci-fi a pohádek někteří vynikají a kdyby opustili obor, mohli by se tím i nadále živit. Ale já zde pořád opakuju, že nic z toho mě nezajímá, protože to není o důkazech, i kdyby těch vysvětlení byli miliony, tak nenahradí jediný empirický důkaz. A i u něj je potíž, protože každý důkaz je také dílem interpretace a tím se opět dostáváme na půdu teoretizování, takže bludný kruh.

Já vím, že když cituju Goulda či Flégra, tak jsem si vybral ty blbé evolucionisty a většina s nima nesouhlasí, bla bla bla - jen nevím, jestli pravdivost teorií je v ET určována statistickou většinou. Jestli jo, pak pardon, pak se Gould i Flegr či Markoš musí už z principu mýlit, protože jsou v menšině.

No a k čemu to bylo ? K ničemu, takže sorry, když nebudu na podobné reagovat, protože to je fakt nekonečné opakování v bludném kruhu ...

Obecné rysy inteligentních zvířat
 
Najít v této pestré společnosti nějaké společné rysy je velmi těžké.
 
Lze říci,že všechny druhy žijící v proměnlivém prostředí,které se musejí aktivně přizpůsobovat a reagovat na změny podmínek.Musejí vymýšlet strategie,jak se zmocnit potravy,či si zapamatovat,kdy,kde a jak ji opatřit.Markantní je to u opic,lidoopů a některých druhů ptáků.Potrava jíž se živí se totiž vždy vyskytuje na konkrétním stromě jen v konkrétní dobu a udržet si přehled o potravní nabídce  - to je doopravdy nápor na mozek.
 
Mnohé z těchto druhů mají chápavé končetiny, které jim umožňují více či méně ovlivňovat své prostředí. Často se dlouho a komplikovaně starají o své potomky, přičemž jim mohou předávat zkušenosti a dovednosti nasbírané během svého života.
 
Drtivá většina žije ve smečkách či jinak organizovaných skupinách, má rozvinutý systém komunikace. Právě sociální prostředí a ne přírodní podmínky mohou být tím nejdůležitějším stimulem pro rozvoj vědomí a myšlení. Sociální prostředí je totiž neskonale komplikovanější a proměnlivější, a staví jednotlivce před mnohem složitější problémy a výzvy než sebesložitější přírodní prostředí.
 
Na druhou stranu, zdaleka ne všechny druhy tato pravidla dodržují. Vybočuje zejména chobotnice, krátkověký samotář, nebo delfín, tvor absolutně bez chápavých končetin.Vnější vzhled těchto organismů je taktéž velice různorodý.

Dobře cvičitelní jsou např. sloni,delfíni, a někteří krkavcovití ptáci.Velmi inteligentní jsou i chobotnice.Bohužel studie těchto nám "evolučně nepříbuzných" tvorů nejsou pro dokazování evoluční propagandy tak důležité jako dokazování příbuznosti z šimpanzi (díky jejich schopnostem),a proto je výzkum ostatních inteligentních tvorů ve srovnání s lidoopy podcenován.Kdyby se stanovily stejné výzkumné podmínky pro šimpanze,slony,delfíny a krkavcovité ptáky (a možná i další o jejichž schopnostech zatím téměř nic nevíme) neovlivněné předpojatostí evoluční teorie,tak by se ukázalo,že privilegovaní šimpanzi zase tak nevybočují z řady,a tudíž jejich schopnosti nepodporují evoluční závěry.
 
Ve skutečnosti neexistuje v řadě případů typický čistě kulturní projev a typicky vrozené chování. Vrozené chování může být velmi složitě probouzeno a umocňováno, aby se časem mohlo projevit v plné síle a smyslu. Vést hranici mezi vrozeným a naučeným je obtížné, jak upozorňuje už Zdeněk Veselovský v úvodu knihy ,,Takzvané zlo" od Konráda Lorenze.Učení může být v daném případě geneticky předpřipravené (podobně jako mají je to s lidskou mluvenou řečí), nebo dokonce můžeme spekulovat o učení vtiskem. Ale jedná se evidentně o celý komplex podmíněných geneticko-organických podkladů, který spolupůsobí s vnějšími podmínkami, jako dostupnost stavebního materiálu ke hraní a sledování vzorového chování, užívání hnízda matky a samostatné cvičení (hra) vedoucí k umění stavby hnízda.V hodnocení šimpanzích dovedností zchází zařazení chování kolem stavby šimpanzů do souvislostí v oblasti srovnávací psychologie a etologie, jako porovnání mechanismu stavby hnízda u ostatních lidoopů, důvody absence takového chování u ostatních opic a nevidíme, ani porovnání se stavbou hnízd jiných dalších živočichů (savců, ptáků a plazů). Což by nám vneslo do nazírání na tyto mechanismy jasno a získali bychom nadhled, který od primátologů očekáváme.
 
 Když jsem si však porovnával materiály od nejstarších lidí (erectů) s výtvory šimpanzů jak je publikovaly Marina Vančatová a Zdeňka Jeřábková v článku  ,,Kresebné aktivity lidoopů“ zjistil jsem fatální rozdíl. V materiálech erektů v Evropě vidíme ryté rovnoběžné rýhy nebo obdélník, ale u lidoopů něco takového zcela chybí, jejich rukopis je chaotický nepravidelný klasifikovatelný jako čmáranice (byť sledující určitou plošnou kompozici). Rozhodně u evropského erekta vidíme čistou geometrizaci v rukopisu. Jednak se evropští erekti striktně už nedrží jen kruhového vzorce, navíc mají jiný typ rukopisu než lidoopi.

(http://www.tvarpraveku.wz.cz/puper28.htm )
 
 
PAMĚT
 
 
 Předpokladem UČENI je PAMĚT,která získané poznatky registruje,třídí a ukládá.Druhová,genetická pamět ovšem určuje nejen množství ukládaných informací,ale i dobu,kdy a jak je poznatek registrován.Druhů pamětí pamětí je několik,minimálně dvě - krátkodobá a dlouhodobá.Ve své podstatě je PAMĚT systémem,který spolu s učením představuje nejvýznamější součást PŘIZPUSOBENI organismu na vnější prostředí.PAMĚT nejenže je předpokladem UČENI,ale může být i automatická,na učení NEZAVISLA.Neznáme žádnou UNIVERZALNI pamět,ale druhů paměti je mnohem více již z hlediska náplní způsobu VNIMANI.Jmenujme si třeba pamět ultrakrátkou - epizodickou.Významným druhem je pamět významová,která v mozku trvale udržuje pravidla často opakovaných dějů,jakési rituály či scénáře,podle kterých se živí tvorové stravují,hrají.Pak jsou zde smyslové paměti.Jiný druh paměti je časoprostorový,protože registruje souvislosti místa a času,kde a kdy určitý jev nastal.Zárověn zaznamenává i rozvoj a průběh určitého děje a jeho vztahu v času i místě k ostatním událostem.Motorická pamět - ( u člověka psaní,řízení,gymnastické prvky,atd ).Na paměti spočívá ORIENTACE V PROSTORU,díky ní se stále zlepšuje pozorování předmětu.Oči se totiž upírají na předmět i při změně pohybu hlavy,a tato schopnost korekce se během života zlešuje učením a skušeností.Roli pamět hraje i při získávání a příjmu potravy..Zvláště pamětové stopy získané při negativní - averzivní zkušenosti jsou velmi mohutné a prakticky se nedají odstranit.(viz výzkumy fyziologa J.Bureše).Poslední pamět je pamět pracovní.Představuje uložení informací s dočasným významem,které je po určité době jako nepotřebné možno zapomenout.Rozdíl mezi DRUHY pamětí je dán RUZNYM ZPUSOBEM uložení do mozku.Existují různé druhy specializovaných buněk a elektrických kruhových impulzů.Záleží také na počtu nervových přenašečů - neurotransmiterů.Souvisí to také s dědičnými předpoklady.Již výše zmíněná genetická pamět je zvláštním druhem paměti,kdy dochází k přepisům RNA do DNA.
 
 
ZVĚDAVOST a HRY
 
 
Zvědavost a hra je motorem,který pohání K UČENI.Setká li se inteligentní živý tvor s objektem,který nikdy neviděl,vyzkouší na něm celý repertoár projevů.Není to tedy hlad,který vede k tomuto chování.Hladové zvíře si nedovolí objekt zkoumat,ale použije osvědčenou metodu,která nejsnáz vede k nasycení.Někdy však mohou tyto dva různé motivy souviset.ZVIDAVE chování,kterému se odborně říká explorační,představuje AKTIVNI VYHLEDAVANI A ZKOUMANI nových podnětů bez bezprostřední NUTNOSTI.Vyskytuje se především u vyšších obratlovců,zejm.některých ptáků a savců.Zvědavostí jsou charakteristická především mládata,u některých skupin,jako jsou např.papoušci,havranovití pěvci,některé šelmy a hlodavci a zvláště primáti,se zvědavost zachovává i v dospělosti.U člověka se zachování hravé zvědavosti stalo předpokladem k úspěšnému rozvoji mozku.Zvědavost a hra na sebe do značné míry navazují a není mezi nimi žádná přesně vymezená hranice.Obě tyto složky chování jsou výsadou a přepychem,který si jedinec může dovolit jen tehdy,když nemusí plýtvat jinou energií v zájmu své existence.Moticí zvědavosti jedinec sbírá informace o uspořádání prostředí,v němž žije,a z nich si vytváří vnitřní model či představu o všech vnějších podmínkách.HROU označujeme všechny činnosti,které jsou součástí procesu učení.Obecně bychom HRU mohli charakterizovat jako chování bez vážného obsahu,při němž dochází k naprosto volnému mísení různých prvků chování a motivací.Jeden druh chování ve hře rychle přechází v jiný.Toto prolínání různých motivací vede k tomu,že prakticky mezi jednotlivými druhy her nelze vést přesnou hranici.Některé hry se zdají zdánlivě nesmyslné,hlavně ve věku kdy je jedinec provozuje.Třetí vlastností je neúnavnost hrajících si jedinců.Čtvrtou vlastností her ve srovnání s vážnými úmysly je jejich nevázanost a přehánění.Projevy při hrách jsou mnohem intenzívnější a impulzívnější.Nelze ale na druhé straně tvrdit,že si hrají VŠICHNI ptáci a savci.Podobně jako u zvědavosti je hra PRIVILEGIUM JEN TĚCH NEJVYSPĚLEJŠICH.I ty druhy,které si nehrají v dospělosti si mohou ale hrát jako mládata.V dospělosti však pak tato činnost nepřetrvává.Na druhé straně jsou kromě lidí i v dospělosti hraví a zvědaví krkavcovití pěvci,papoušci,šelmy,ploutvonožci,kytovci a primáti.Zejména u sociálně žijících druhů mají mladí jedinci ideální možnost hrát si se staršími a zkušenějšími a obohatit tak svůj program chování,trénovat reálné situace potřebné pro obživu a páření v dospělosti.Mnohé z motivací jsou též obrané a útočné.Existují tedy různé tématické okruhy her - např.motorické (nácvik koordinace pohybů či hlasové komunikace,lov či sběr potravy,sexuální či rodičovské motivace.Hry NEJVYŠŠIHO TYPU pramení z využívání cizích objektů,hraček.Tyto hry obsahují tvořivou a experimentální složku.V přírodě si tvor může hrát jen tehdy cítí-li se v bezpečí a nemá-li hlad = jsou-li nejprve uspokojeny jeho základnější potřeby.Vydry si hrají na skluzavkách hliněných břehů,delfíni zase v turbulentním víření vody způsobené lodí,lachtani surfují na desetimetrových vlnách,lidoopi váží uzly,malpy vytesávají stupy do kolmých stěn.Tímto způsobem se např.šimpanzi naučí na sebe naskládat bedny,aby dosáhli na zavěšené banány,skládat násuvné hole,otvírat dveře šroubovákem,odemikat bednu zamčenou na visací zámek a tyto hry nemusejí ani končit odměnou.Šimpanzice,která našla v kabelce rtěnku,ihned pochopila její účel.Mezi hry lze počítat i kopání slonů do balvanů či jejich nebo lidoopí výtvarné projekty.I pes se umí smát,a dávat najevo svou náladu umí jak on tak i kočky.Inteligentní sociální druhy mají svou povahu.HRA je i přes velký energetický nárok,přes svou nápadnost (kdy hrozí prozrazení) a často i nesmyslnost projevem UČENI.Díky hře jedinec poznává své tělo a jeho možnosti,vnímají nejrůznější podněty,které pozitivně ovlivnují nervovou soustavu.Má své nezastupitelné místo v procesu socializace,při osvojení komunikace,námluv.Hra umožnuje kontrolu a vývoj vlastního chování v kontextu se socíálními svazky.Nepodstatný není ani průzkum okolního prostředí a svého vlastního těla.
 
 
NAVYK (habituace)
 
 
Návyk je nejjednodušším typem UČENI,který spočívá v tom,že si živočich na určitý podnět zvykne a přestává na něj reagovat,opakuje-li se příliš často.Habituaci nelze pokládat za projev smyslové nebo svalové únavy.Jde o pamětový záznam informace o nevýznamnosti a nedůležitosti určitého podnětu a chování.Jedná se proto o negativní učení,které na dlouhou dobu odbourává v CNS schopnost odpovědět na určitý podnět,přitom na jiný podnět živočich normálně reaguje.Může však nastat případ,že určitý opakovaný podnět vede naopak ke zvětšení reakce a k dlouhodobému zvýšení citlivosti živočicha k tomuto podnětu.U některých savců,ptáků i ryb,kteří nežijí v pevných manželských svazcích,reaguje samec zvýšeným sexuálním chováním na cizího sexuálního partnera a to přesto,že jinak není ochoten se pářit se samicí s níž se již opakovaně pářil.
 
 
KLASICKE PODMINOVANI
 
 
Tento typ UČENI je pravým opakem NAVYKU.Při něm se totiž dosud neutrální podnět - hlas zvonku,rozsvícená žárovka - zásluhou ODMĚNY především v oblasti potravy stává spouštěčem určitého chování.Mluvíme pak o spouštěči podmíněném na rozdíl od původního nepodmíněného podnětu,kterým byla potrava.(viz I.P.Pavlov) Podstatné na klasickém podminování je vytvoření spojeni (asociace) mezi odměnou,která je sama o sobě identická, s nepodmíněným podnětem a podmíněným podnětem.ODMĚNA představuje kladné posílení a nejpříznivějšího výsledku dosáhneme,když podmíněný podnět předchází bezprostředně před nepodmíněným nebo současně s ním.Důležitá je právě časová blízkost podmíněného a nepodmíněného podnětu a časté opakování.Výsledek UČENI je však do značné míry závislý na MOTIVACI zvířete.Potrava je posilujícím podnětem jen tehdy,je-li zvíře hladové,a tudíž připravené reagovat na nepodmíněný podnět.Opačným pochodem,který se uplatnuje zejména v laboratorním výzkumu smyslové fyziologie,je rozlišování (diskriminace) podmíněných podnětů.Když totiž odměnujeme správné rozlišení frekvence tonů,barev,tvarů,a naopak trestáme byt jen slabě špatné reakce,dojdeme ke zcela objektivnímu hodnocení výkonnosti smyslů u bezobratlých i obratlovců.
 
 
OPERANTNI PODMINOVANI (učení pokusem a omylem)
 
 
Liší se od klasického podminování tím,že tu není přizpůsobena vrozená reakce reakce na straně receptorů,ale jde o adaptační modifikaci motorických činností - tedy na straně efektorů.Jinak řečeno,je to ASOCIAČNI UČENI,kde odměnou je činnost,pohyb vedoucí k úspěchu.Tento UČICI proces studovali hlavně američtí behavioristé,kteří si sice všímali projevů zvířat,nikoli však V PŘIROZENEM PROSTŘEDI,ale v pokusných klecích.Dávali živočichům úkol dostat se bud do uzavřené "problémové" skřínky,nebo naopak z ní ven,a to zatažením za šnůrku,pootočením páčky.Při STALEM OPAKOVANI se zužuje repertoár různých pohybů,až se nakonec objeví úspěšné řešení.Dalším typem pokusných zařízení byly různé typy BLUDIŠT.(viz Skinerovy boxy) Přes obrovský počet pokusů,počítačové vyhodnocení a snahu o jejich naprostou OBJEKTIVITU přinesla behavioristická škola poznatky,které BYLY OMEZENY jak výběrem zvířat,tak výběrem ZCELA NEPŘIROZENYCH METODIK.Zvíře stejně jako člověk si rozhodně NEPAMATUJE vše,s čím se za život setkalo.Některé podněty či úkony se musí několikrát OPAKOVAT,podobně jako se i my musíme pracně UČIT matematické či chemické vzorce.Jsou však případy,např.úlek na určitém místě,které živočich zaznamená natrvalo,bez jakéhokoli opakování.Nervový systém má k dispozici DVA DRUHY INFORMACI,které může uchovat : vjemy smyslových orgánů a vnitřní zděděné podněty pro jednotlivé typy chování.Různé příklady objasnují první princip asociačního UČENI.Vyskytne-li se během apetenčního chování nový neutrální podnět,který vedl k cíli tohoto chování,získává hledací chování nový spouštěcí podnět,novou motivaci (někdy hlad,ale u šimpanzů je často odměnou už samotná touha učit se).Druhý typ motorického UČENI známe u mnoha zvířat v zajetí.Psa lze snadno naučit různým kouskům.Nejsložitější drezúry delfínů,jestliže jsou odměněny,patří do kategorie motorického UČENI.Zvíře dovede dát do SOUVISLOSTI nejnemožnější pohyb,který právě provádělo,když bylo odměněno potravou.(příkladem byli až "zblbnutí"holubi ve Skinerově boxu,kteří se točili dokola s jednou zvedlou nohou a jedním křídlem protože dali právě tento pohyb do souvislosti s odměnou ve formě potravy.)
 
Byly také provedeny rozsáhlé série pokusů se šimpanzy :J.B.Wolfe zhotovil různobarevné kotouče v průměru 3 cm.Když jeden druh kotouče vhodili šimpanzi do automatu,získali potravu,což se naučili nejsnadněji.Potom je učil rozeznávat význam barev : určitá barva znamenala potravu,druhá nápoj,třetí hru s ošetřovatelem,čtvrtá otevření dveří do sousední klece.Šimpanzi velmi brzy pochopili význam jednotlivých barev,a když některý z nich uslyšel ze sousední klece křik známého druha,nebo když byl ve své vlastní kleci rušen,vzal bez dlouhého rozmýšlení z hromady známek modrý kotouč,který znamenal otevření dveří a zmizel ve vedlejší kleci.Třetím stupněm tohoto pokusu bylo,že šimpanzi museli získávat známky určitou prací,např.pohybem páky.Šimpanzi tak získali zásobu kotoučů,jejichž použití jim bylo umožněno teprve po delší době.Přes tento časový interval zůstal pro ně zachován symbol určité barvy jako symbol hodnoty,a to jak v potravní,tak i v sociální oblasti.( = PAMĚT)
Kromě KLADNEHO odměnování však existují NEGATIVNI zkušenosti,které vedou rovněž k asociačnímu UČENI.Známe i čistě motorické UČENI.Příkladem může být jízda na kole,plavecké styly,řízení automobilu,které jsou po dokonalém zvládnutí všech pohybů ZCELA AUTOMATICKE a stejně spolehlivé jako jednání instinktivní.Podobně lze motorickým UČENIM nazvat i různé drezúry zvířat k pohybům,které v přírodě používají zřídka,nebo vůbec ne.
 
 
NAPODOBOVANI
 
 
Řada živočichů je schopna sbírat ZKUŠENOSTI nepřímým způsobem,tí,že napodobují chování jiného jedince.Tomuto typu UČENI se také říká UČENI pozorováním.Zvíře může odpozorované jednání,třeba i určité pohyby provést naprosto spontánně,bez předchozího vyzkoušení.Motorické naodobování je známo i u savců,kde svého vrcholu dosáhlo u primátů (??? - ale viz níže - inteligence kytovců : delfíni se opičí lépe než opice) ,kteří mají schopnost napodobovat velmi složité úkony.Kromě motorického napodobování je zejm.u ptáků známé i napodobování zvuků.Zvláště pěvci a papoušci jsou schopni napodobovat nejen hlasy jiných ptáků,ale i hlasy lidské a zvuky vydávané motorovými zařízeními,skřípání vrat,apod.Z našich ptáků jsou to zvláště špačci,sojky,krkavci,sedmihlásek a rákosník zpěvný.Největší dokonalosti v napodobování zvuků docilují papoušci a právě tato schopnost je řadí na jedno z předních míst.Schopnost napodobovat zvuky i slova či dokonce slovní spojení je obdivuhodná,zvláště pak u papoušků šedých - žako.
 
 
ROZUM BEZE SLOV
 
 
Tisíci důmyslnými pokusy se zjistilo,že i různí živočichové jsou schopni ZEVŠEOBECNĚNI určitého pojmu.Etolog Koehler razil pro tuto schopnost pojem nepojmenované MYŠLENI.Krušinskij svými dokonalými pokusy s ptáky i savci došel rovněž k názoru,že zejm.havranovití pěvci,potkani,lišky,psi a vlci jsou schopni se řídit při svém chování NIKOLI JEN INSTINKTEM,ale RACIONALNIM PLANEM.Zvířata řešila bez problémů poměrně složité úlohy (elementární ROZUMOVA činnost) Jednou cestou,která se zkoumala u zvířat schopnost ABSTRAKCE byly pokusy s pojmem stejný a nestejný. Slon se naučil hladce rozeznávat kroužek od křížku.Další pokusy však ukázaly,že za křížek považuje i velké písmeno T nebo Y a dokonce dva kruhy,které se navzájem překřižovaly.Pochopil totiž PODSTATU křížku = křížící se čáry (bez ohledu na úhel).Také cibetky a makakové rézus úspěšně řešili ABSTRAKTNI geometrické úlohy rozeznávání velmi složitých obrazců,tvarů,znaků a písmen.Velmi důmyslné Koehlerovy pokusy prokázaly,že ptáci i savci jsou schopni pochopit i tak ABSTRAKTNI pojmy,jako jsou ČISLA.Kavky či krkavci získaly schopnost určovat předměty podle jejich počtu.Také člověk je schopen bez počítání určit počet úderů hodin,nebo teček na kartě.Jeho schopnost však končí max.u osmičky.Protože toto číslo bylo konečné pro nejinteligentnější ze zkoumaných ptáků - krkavce a papouška šedého,lze konstatovat,že vyjadřování počtu číslicemi je jen výsadou člověka,avšak tato výsada zřejmě vyplývá ze schopnosti nepojmenovaného počítání u MNOHA vyšších obratlovců.U šimpanzů a makaků se zjistilo,že jsou schopni pochopit i hodnotový systém.Totéž prokázaly pokusy se znakovou řečí či jinými způsoby vyjadřování skrze symboly (podrobnosti VIZ výše - Pokusy se znakovou řečí šimpanzů) Všichni šimpanzi vyučovaní jakýmkoli způsobem však byli skutečně zaujati poznáváním,ptali se na jména neznámých objektů a prokázali schopnost pochopit ABSTRAKTNI pojmy.Obdobnou zkušenost však získali badatelé i při výzkumech s jinými inteligentními zvířaty.Ptáci a savci jsou skutečně schopni pochopit ABSTRAKTNI pojmy a tedy i ROZUMOVĚ jednat což dokládá i mnohé pozorování z volné přírody.(Goodallová,Schaller,Teleki,Kortland,van Hoof,adal.)
 
Je jisté,že sebepočetnější soubor symbolů ještě NENI JAZYKEM.Slova se musí SPOJOVAT i podle gramatických pravidel.Šimpanzi i gorila Koko však odpovídali svými výkony malým dětem,které se teprve UČI ZAKLADUM lidské řeči.Jako ony opakovaly delší řetězce symbolů dosti lámaným,přesto srozumitelným způsobem.Již DESCARTES a po něm mnozí filosofové řekli : SLOVO je ten jediný jistý znak PRO PŘITOMNOST MYŠLENEK.Přesto se mezi jednotlivými výzkumnými školami vedou vášnivé diskuze o tom,CO JE JAZYK a jak hodnotit jazykové schopnosti lidoopů.
 
Pochopení VZTAHU mezi různými podněty je NEJVYŠŠI FORMOU UČENI.Přitom se nasbírané zkušenosti správně uplatnují ve zcela nové situaci,kterou zvíře řeší ROZVAŽOVANIM.Je samozřejmé,že výsadu tohoto typu UČENI mají jen zvířata s vysokou inteligencí a dostatečnou úrovní ZVĚDAVOSTI.Zvědavost je důležitá k úspěšnosti určitého druhu.Etolog Lorenz nazývá živočichy s takovou schopností specializované na to,aby mohli být nespecializovaní.Příkladem je krkavec,který je schopen přežít v nejrozmanitějších biotopech.Všude je schopen nalézt potravu.Známe celou řadu druhů specializovaných na jednotlivé činnosti,přesto žádný z nich není schopen krkavcově specializované všestranosti konkurovat. 
 
 
UČENI VZHLEDEM
 
 
Učení vzhledem vyžaduje POCHOPENI SOUVISLOSTI mezi prostorovými jevy v prostředí a řeší se na základě ROZVAŽENI této situace.Nejjednodušší formou tohoto typu UČENI jsou pokusy dosáhnout určitého cíle oklikou.O řadě příkladů zjištěných u krkavcovitých ptáků psal etolog Krušinskij,ale další jsou známy i u psů a potkanů.Vrcholu dosahují lidoopi. ( ale to neznamená,že v tom nemohou být překonáni,jejich primát je dán typem pokusů,se kterým nemohou např.delfíni či kosatky ve svém prostředí a bez chápavých končetitn rovnoceně soutěžit.) Kohler svými pokusy se šimpanzy dokázal,že jsou schopni dosáhnout na pochoutku pomocí tyčí,které do sebe zasunovali,aby si tento nástroj prodloužili.Na vysoko pověšený banán dosáhli rovněž tím,že na sebe navršili bedny a použili je jako schodků.Bedny naplněné pískem šimpanzi nejdříve vysypali,aby s nimi mohli lépe manipulovat.Též orangutan si po určitém promýšlení se situací poradil obdobným způsobem.
 
Stanovit METODIKU pro pokusy dokazující UČENI je dosti složité,zejm.protože si musíme být jisti,zda se skutečně pokusná zvířata setkávají s novou,ještě nepoznanou situací.Dále musíme vyloučit,aby si zvíře mohlo požadovaný úkon předem vyzkoušet.Pochopitelně opakovaná činnost znehodnocuje hodnotu pokusu,protože zvíře po každém opakování dosahuje výsledku mnohem rychleji a efektivněji.Testy prokázaly,že skupina šimpanzů,které bylo umožněno HRAT SI tři dny s holí,s ní ve srovnání se skupinou,která tuto zkušenost neměla,zacházeli daleko cílevědoměji a rychleji.
 
V těchto pokusech s lidoopy nebylo nic co by svědčilo o UČENI pokusem a omylem nebo o UČENI napodobováním. (pokusy Kohlera byly takto zpochybnovány) Teprve poznatky z volné přírody,zejm.J.Goodallové (VICE podrobněji viz níže - Inteligence lidoopů + Inteligence jednotlivých tvorů) potvrdily,že šimpanzi zhotovují a upravují různé typy a druhy NASTROJU (viz také výše - Používání NASTROJU).Je nutno rovněž zdůraznit,že takových pozoruhodných výkonů šimpanzi docilují díky HŘE (viz výše - ZVĚDAVOST a HRY) s předměty,při které se učí zručnosti v manipulaci.Vědci a všichni soudní lidé nepotřebují více důkazů o tom,že mnoho druhů ptáků a savců si nemůžeme představovat jako tvory OVLADANE POUZE REFLEXY A PUDY,ale jsou to individuality,které,byt i jednoduše,MYSLÍ.
 
Šimpanzi používají i VÍCEÚČELOVÉ NÁSTROJE : http://scienceworld.cz/Videa/Simpanzi-uzivaji-i-viceucelove-nastroje-4933
 
 
TRADICE
 
 
V živočišné říši známe dva druhy předávání poznatků - přímé a nepřímé. ( ROZDIL je také v tom jestli zvíře přijde na dotyčnou dovednost samo,či,zda ji odkouká od člověka,nebo je k ní člověkem dokonce AKTIVNĚ vyprovokováno.) Příklad takového PŘIMEHO předávání zkušeností popsali japonští etologové u makaka červenolícího.Tito makaci žijí v rezervaci na ostrově a musejí být uměle přikrmováni rýží a sladkými bramborami.V r.1953 OBJEVILA dvouletá samice Imo zcela nový způsob čištění zablácených a pískem pokrytých brambor.Místo aby je otírala rukama,odnesla si je k potoku a omyla je pod vodou.Za několik let převzali tento způsob čištění ostatní příslušníci tlupy a od nich se nová metoda přenesla i na ostatní tlupy makaků na ostrově.Protože mládata přejímala tento způsob od svých matek,vznikla micí TRADICE.Postupně začali makaci při omývání sladkých brambor používat i slanou mořskou vodu,a dokonce před každým soustem namáčeli sladký brambor do slané vody.Tento vynález solit potravu se opět postupně rozšířil po celém ostrově.Jiný důmyslný způsob vymyslelo rovněž mládě.Na vysypanou hromadu rýže se jako u všech primátů vrhli nejprve dospělí nadřízení jedinci a pro mládata zbala jen zrnka zašlapaná do písku.Původně je mládata pracně vybírala,až jedno z nich vzalo hrst písku se zrním a vhodilo je do tůnky z dodou.Písek klesl ke dnu a plovoucí zrnka se dala snadněji sebrat z povrchu vody.Také toto zvýšení produktivity sběru se stalo tradicí.K dalším ZISKANYM vlastnostem těchto ostrovních makaků přibyla stále lepší schopnost plavat.I když makaci jsou poměrně dobří plavci,někteří z nich se začali SPECIALIZOVAT na lov potravy v moři,kterou si přilepšovali svůj jídelníček a jejich mládata díky stálému styku s vodou se stala dokonce tak výbornými plavci,že přeplavala i na sousední ostrovy.V zimě,vznikla u těchto makaků tradice ohřívání u ohně,který hořel u chýše správce rezervace.(jiní japonští makakové zase odkoukali od lidí ohřívání se v teplých termálních jezírkách.) ( opět = PAMĚT)
 
V Anglii vyvinuly sýkory TRADICI otevírat hliníkové uzávěry lahví mléka.Tento objev se postupně šířil mezi jednotlivými populacemi sýkor po celé Anglii a překročil dokonce Lamanšský kanál a dostal se do Francie.Byl zároven předáván i dalším generacím.TRADICE hraje významnou roli též v hlasových projevech ptáků,nebot mládata se učí zpěv svého otce.Počítačový rozbor spektogramů zpěvu novozélandských populací přivezených evropských ptáků dokázal,že i přes tak dlouhou izolaci je jejich zpěv naprosto totožný se zpěvem západoevropských populací.Totéž platí i o stabilitě dialektu ve zpěvu ptáků z různých míst areálu jejich rozšíření.TRADICE mohou být tvořeny i VROZENYMI zakodovanými systémy,příkladem je SLOŽITA ŘEČ včel.
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.111 - 115,119 - 130.
 
 
Ladislav Nejman : ("Přenos MEMU,nezávislý na výměnách genů by nás neměl) příliš překvapovat,KULTURNÍ evoluce není ostatně omezena pouze na člověka a jeho nejbližší příbuzné - známe ji u kosatek i ptáků.(nejen u šimpanzů u nichž se ukázalo,že jakousi KULTURU mají.)"
 
(Pavel Houser - Než přijde vakovlk,s.66)
 
O "KULTUŘE" kosatek - viz níže : inteligence kytovců
 
 
 
"KULTURA"
 
 
98 % podobnost lze použít k tomu,abychom vytvořili z šimpanze "NEPROSTŠÍ LIDSTVÍ" - což je model,kterému ŽÁDNÍ LIDÉ NIKDE NA SVĚTĚ NEODPOVÍDAJÍ.Tento argument by se dal rozšířit až potud,že u šimpanzů skutečně můžeme nalézt JAKÝSY POČÁTEČNÍ STAV KULTURY,což je záležitost VLASTNÍ POUZE LIDEM.Pokud mají KULTURU,o které se zatím PŘEDPOKLÁDÁ,že tvoří DĚLÍCÍ ČÁRU mezi člověkem a ostatními tvory,pak bychom je opravdu měli považovat svým způsobem za jednodušší lidi.(KULTURU mají ale i kytovci - kosatky a delfíni a také sloni a ptáci,i oni mají své SPECIFICKÉ TRADICE,KTERÉ SE LIŠÍ i v rámci různých populací téhož druhu = MĚLI BYCHOM I JE,MĚŘENO STEJNÝM METREM POVAŽOVAT ZA JEDNODUŠŠÍ LIDI ??? - VIZ NÍŽE - ANTROPOMORFIZOVÁNÍ versus ZOOMORFIZOVÁNÍ)
Pojetí KULTURY je VELMI SLOŽITÉ.Přišli s ním v 19.stol.němečtí antropologové.Do americké společnosti je přenesl Angličan Edward Burnett Tylor a Američan původem z Německa Franz Boas.Tylor použil výraz "KULTURA" v r.1871 ve smyslu "CIVILIZACE",s významem : "to,co není VROZENÉ a na čem se do určité míry podílejí všichni lidé.ZVYKY a SCHOPNOSTI,které si člověk OSVOJIL jako člen SPOLEČNOSTI."
Boas POJEM KULTURY chápal poněkud ŠÍŘEJI,ale až do pozdního věku se nikdy nepokoušel najít pro výraz VHODNĚJŠÍ DEFINICI.Když to konečně učinil,objevil se výrok poněkud méně přiléhavý než DEFINICE Tylorova : "Souhrn duševních reakcí a tělesných činností,které charakterizují chování JEDINCU TVOŘÍCÍCH SPOLEČENSKOU SKUPINU ... ve vztahu k jejich přirozenému prostředí,ostatním SKUPINÁM,členům vlastní skupiny a každého jednotlivce k sobě samému.Zahrnuje také výsledky těchto činností a jejich úlohu v životě skupin."
Boasův výrok má ještě významné pokračování : "Pouhý výčet různých stránek života však KULTURU NETVOŘÍ." KULTURA je něčím víc,než JEN SOUHRNEM JEJÍCH ČÁSTÍ.Nakonec, "činnosti zde jmenované NEJSOU v žádném ohledu VÝHRADNÍM VLASTNICTVÍM člověka.Také život zvířat je řízen jejich vztahem k přírodě a ostatním zvířatům a vzájemnými vztahy mezi členy jedné skupiny."
Ve skutečnosti je ZÁKLADEM KULTURY spíš než pouhý výčet jejích součástí JAZYK,činnost symbolická a zásadní,která proniká a zaplavuje všechny formy lidské činnosti.
Tak chápou výraz "KULTURA" antropologové 20.století.V současné době bylo toto pojetí zpochybněno hned dvěma způsoby.Jednak také šimpanzi (ptáci a sloni) vyrábějí a používají NÁSTROJE, (+ kytovci,ptáci,lidoopi,sloni) mají své MÍSTNÍ TRADICE,a tedy KULTURU.A dále námitka,že také šimpanzi (+ delfíni,velryby,kosatky,sloni) mají SVUJ JAZYK ( VIZ DODATEK 2 - na KONCI - Komunikace v přírodě).
To co šimpanzi nemají,je ŘEČ mluvená.JENŽE MLUVA NENÍ JAZYK.Hovoří i loskutáci,ale ti nevědí o čem mluví (POZN. - v části : inteligence ptáků,je poopraven názor,že by ptáci napodobující lidský hlas vždy nerozuměli významu slov.) Mluva může být v podstatě tupé bezmyšlenkovité utváření zvuků.Zato JAZYK JE SCHOPNOST DUŠEVNÍ.Němí lidé zůstávají lidmi,ale mluvící loskutáci ne.Šimpanzi se i přes svou genetickou "PODOBNOST" nemohou ani přiblížit zvukovému rozsahu člověka,to umějí vlastně jen loskutáci (+ papoušci a krkavcovití).
Od 60.let minulého století se při výzkumu začaly používat ZNAKOVÝ JAZYK a POČÍTAČE.(VICE viz VÝŠE - Pokusy se znakovou řečí šimpanzů ) Vědci se chtěli dozvědět,jaké mají šimpanzi,co se KOMUNIKACE týče,DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI.Mluvit sice nedovedou,ale když jim nabídneme jiný způsob vyjadřování,než je hlas,snad by se mohli lidským schopnostem blížit.
ZNAKOVÉ experimenty se šimpanzi vyvolaly značný zájem.Jasné jsou tři skutečnosti.
 
1.) šimpanzi mají schopnost zacházet se systémem SYMBOLU,které jim lidé poskytnou a pomocí něj KOMUNIKOVAT.
 
2.) naneštěstí NEMAJÍ CO ŘICT.
 
3.) žádný takový SYSTÉM přirozeně (spontánně) v divočině nepoužívají.
 
Vůbec nechci znevažovat hodnoty onoho výzkumu.Když ale víme,jak "blízko" geneticky jsou lidoopi nám lidem,bylo by naopak překvapující,kdyby se jejich KOGNITIVNÍ schopnosti nepodobaly lidským VUBEC.
Přesto nás výzkum ZKLAMAL,protože lidoopi NIKDY neřekli něco jako : "Chtěli byste se dozvědět něco o našem společenském uspořádání ? Tak dávejte pozor,když támhleten velký chlápek,kterému říkáte alfa samec začne podupávat,tak se mu veškeré potomstvo,ať už je,nebo není jeho,klidí z cesty.Pokud ovšem není po ruce matka."
Místo toho "říkali" :"Honem,lechtat.Dej sušenku."
Je zjevné,že lidoopi jsou dost CHYTŘÍ a opravdu umějí vyrábět a používat NÁSTROJE (ale v tom v živočišné říši zase nejsou takovou vyjímkou a zase tak moc nevybočují z řady) - samozřejmě,jsou to velmi primitivní nástroje,ale podle JAKÉKOLI DEFINICE NÁSTROJE (viz výše) OPRAVDOVÉ.A dovedou KOSTRBATĚ KOMUNIKOVAT takřka lidským způsobem.
Jenže to NESTAČÍ k tomu,aby to antropologové mohli nazývat KULTURA.
O KULTUŘE NESVĚDČÍ ani zjištění - stalo se úvodním článkem New York Times! - že šimpanzi mají SVÉ VLASTNÍ TRADICE,"schopnost PŘEDÁVAT VÝSLEDKY VLASTNÍCH POZOROVÁNÍ A UČIT SE."
Rozumný vědec by nikdy nepopíral,že ZVÍŘATA (obecně) mají pozorovací schopnosti a UČÍ SE.KULTURA je sice NAUČENÁ,ale to ještě neznamená,že VŠECHNO NAUČENÉ JE KULTURA.To,že lidé mají vlasy,neznamená,že cokoli vlasatého je člověk.To už se učí v primě ve filosofii a logice.Jenže právě takové uvažování je jádrem podivné argumentace typu : jestli je KULTURA NAUČENÁ a šimpanzi se dovedou NĚKTERÉMU chování UČIT,znamená to,že šimpanzi mají KULTURU - i vzdor tomu,co si už celá desetiletí myslí antrpologové.Jenže jaký má smysl neustále trvat na tom,že mají KULTURU ? A zejména pokud kvůli tomu musíme znovu předefinovat POJEM KULTURY,jen abychom mohli dokázat,že ji mají v jakési primitivní formě i šimpanzi ?
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100 % šimpanzi ?,s.202 - 204)
 

Jenže jaký smysl má NEUSTÁLE TRVAT NA TOM,že šimpanzi MAJÍ KULTURU ? A zejména pokud kvůli tomu musíme ZNOVU DEFINOVAT POJEM "KULTURA",abychom mohli dokázat,že ji mají v PRIMITIVNÍ FORMĚ i šimpanzi ? Dřív,než pochopíme celý smysl toho všeho,musíme hledat odpověď na tři otázky :
1.) Jaká je vlastně KULTURA lidí ?
2.) Jak vypadá KULTURA šimpanzů ?
3.) Jaký je mezi tím VZTAH ?
Lidé mají z hlediska zoologie ZCELA VÝJIMEČNÝ ZPUSOB KOMUNIKACE
Tento poměrně dynamický a poddajný systém je u lidského druhu JEDINEČNÝ.Je tak dobře rozvinut u všech lidských společností - a to je navýsost symbolické - že je JE OBTÍŽNÉ SI DOKONCE I JEN PŘEDSTAVIT,JAK SE MOHL VYVINOUT.
Díky němu se můžeme bavit o různých věcech,které se staly,mohly stát nebo stanou,o věcech,díky nimž jsme šťastni nebo smutní,pomocí něj můžeme navodit sexuální vzrušení či vyprovokovat souboj,modlit se,navzájem si spílat,přesvědčovat nebo lhát.Úzce užitkový přístup vyzdvihuje jeho schopnost prosté VÝMĚNY INFORMACÍ mezi dvěma osobami nebo předávání informací mnoha lidem současně,ale opomíjí ty ostatní záležitosti,o kterých si lidé povídají - a pravděpodobně vždycky povídat budou.
A právě to je něco,co šimpanzi NEMAJÍ,CO NEMOHOU.Což šimpanze nikterak nezhazuje.VLASTNĚ TOHO VÍME O JEJICH KOMUNIKACI DOST MÁLO.Zvukům,které vydávají V URČITÝCH SOUVISLOSTECH,jsme dali názvy jako "CHROCHTÁNÍ" a SUPAVÉ HOUKÁNÍ".Jaký přesně je však jejich KOMUNIKAČNÍ SYSTÉM,NENÍ DOBŘE ZNÁMO,stejně jako to,jaký je jejich KOGNITIVNÍ APARÁT a jestli mají schopnost POUŽÍVAT LIDSKÝ SYSTÉM KOMUNIKACE.Zdá se,že i když si NÁŠ systém NĚJAKÝM ZPUSOBEM osvojit dovedou,je jim užitečný asi stejně,jako by jim bylo osvojit si echolokaci netopýrů.JAZYK PROSTĚ NENÍ ŠIMPANZUM VLASTNÍ.Způsoby KOMUNIKACE šimpanze a člověka MAJÍ VE SKUTEČNOSTI JENOM MÁLO SPOLEČNÉHO.
A tak zprávy o tom,že šimpanzi mají "KULTURU",dost závisí na tom,CO ROZUMÍTE POD TÍMTO POJMEM.Vědci,kteří otiskli v časopise Nature článek,jehož se chopily New York Times,měli v tomto případě na mysli NĚCO VELMI SPECIFICKÉHO.KULTURU chápali jako soubor naučeného chování,nebo TRADIC,které se skupina od skupiny mění.A ukázali,že toto šimpanzi mají.POLIDŠŤOVÁNÍ afrických lidoopů - stejně jako ODLIDŠŤOVÁNÍ lidí - má a mělo vlastně význam politický.
Nejenže se lidoopi NEPODOBAJÍ mentálně zaostalým lidem.Mnohem významnější je,že mentálně zaostalí lidé NEJSOU PODOBNI LIDOOPUM.Všichni lidé jsou dokonale lidští a všichni lidoopi nejsou lidští vůbec.To je prostý biologický fakt."LIDSKOST" v tomto pojetí vypadá jako něco cizího,něco jiného než JEN "STAV BYTÍ ČLOVĚKA",což lidoopi zjevně NEJSOU,zatímco postižení lidé ano.Takto pojatá LIDSKOST už nevypovídá o okolnostech narození,prostých faktech přírody,nebo genetiky.Spíš je něčím,o co lze usilovat a čeho lze docílit skrze píli a duševní sílu.KDYBY JÍ ŠLO DOSÁHNOUT,PAK BY BYLO SAMOZŘEJMĚ MOŽNÉ O NI TAKÉ PŘIJÍT.JSOU TO DVĚ STRANY TÉŽE MINCE.A tak otázka zní : Jaký je přesně VZTAH MEZI SCHOPNOSTÍ UVAŽOVAT A KOMUNIKOVAT na jednu stranu a LIDSKOSTÍ A LIDSKÝMI PRÁVY na stranu druhou ? Proč by měly mít DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI lidoopů jakýkoli vliv na jejich LIDSKOST (nebo její ztrátu) a práva (nebo jejich ztrátu) ? Pokud ztratíte SCHOPNOST UVAŽOVAT a KOMUNIKOVAT,přijdete kvůli tomu o svou lidskost a svá práva ? Takový morální pohled na lidoopy nahání hrůzu.Lidé mají lidská práva proto,že se jako lidé narodili.Lidská práva by neměla být něčím,co se dá zabavit nebo zpřístupnit někomu jinému než lidem.Což znamená,že ostatní tvorové by práva neměli mít.To znamená pouze to,že fráze "LIDSKÁ PRÁVA" nemá žádný význam,pokud se nebude týkat všech lidí a POUZE LIDÍ.Je značně znepokojující,jestliže se oddělují ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE lidí proto,ABY SE UKÁZALA JEJICH PODOBNOST S LIDOOPY.Přinejmenším tehdy,když jsou nejvíce ohrožena práva lidí ŘEČNICKY NADANÝCH.
( Jonathan Marks - Jsme téměř 100 % šimpanzi ?,s.204 - 206,212,213)
  
 
"MORALKA" ( ???)
 
 
Vznik morálky a používání pozitivního / negativního oplácení se stalo základním kamenem směny (viz Vernon Smith: Dvě tváře Adama Smithe), ukázka:
"Jednoho vlahého večera když ošetřovatel zavolal šimpanzy dovnitř, dvě pubertální samice odmítly vejít do budovy. Arnheimská zoo má pravidlo, že žádný lidoop nedostane jídlo dokud se všichni nepřemístí z výběhu do spací části, a šimpanzi aktivně pomáhají při vymáhání tohoto pravidla: zpozdilce přivítá velká nevrlost ze strany hladovějícího zbytku společenstva.
Když trucující dívky nakonec po více než dvou hodinách vstoupily, raději jim byla vyčleněna zvláštní ložnice, aby se předešlo násilnostem. Takové bezpečí však bylo jen krátkodobé. Příštího rána ve výběhu dalo celé společenstvo průchod své hořkosti ze zpožděné večeře a uspořádala hromadný hon na provinilkyně, jimž se dostalo i fyzického násilí. Netřeba jistě dodávat, že toho večera byly obě prvními v budově. (de Waal 1996, p. 89)."Morálka jsou přece pravidla! Šimpanzi mají také morálku, vždyť jsou to lidoopi blízcí lidem, proč by morálku mít neměli? Mají ji jen posunutou.Proč mají asi člověk a šimpanzi nějaká nepsaná pravidla (morálku)? Protože je to pro ně výhodné. Existují nepsaná pravidla a kdo je poruší, čeká ho trest. Není na tom nic tak těžkého k pochopení .Morálka je dokázaná třeba i u šimpanzů, o tom se tu už psalo
 
http://www.youtube.com/watch?v=ESjOsoIks0E  
viz dále: http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/7299  de Waal: Dobráci od přírody
chápání distributivní spravedlnosti bylo dokázáno i u malpy kapucínské

Zde se ale ztotožnují dva pojmy,které nemají úplně stejný význam - lidská morálka a pravidla uvnitř šimpanzí tlupy.Pravidla ještě nedělají morálku,i často velmi nemorální individua či masoví vrazi měli do detailu promakané rituály,podle nichž se orientovali a pohybovali ve společnosti.měěli tím snad morálku? měl hitler morálku,jen proto,že kolem sebe vytvořil organizovanou hierarchii - tlupu noshledů a přitakávačů a udavačů ?oni v tom také měli systém,pravidla,strukturu,organizaci....morálka je obecný pojem,který není ani ve všech lidských kulturách a náboženstvích zcela stejný,o to méně můžeš dávat rovnítko mezi lidský typ morálky a mezi šimpanzí typ "morálky",to není totež,ani motivy nejsou stejné.
 
jednání podobné lidské morálce však nevykazují jen opice a lidoopi,ale též delfíni,kosatky a sloni.I oni mají velmi složitou hierarchickou strukturu a propracovaná pravidla (organizeci,zákony).O tom se však už mluví méně,protože na kytovcích se tak dobře nedokazuje evoluce člověka jako na opicích a lidoopech.Pokud by se zjistilo,že takové chování je v živočišné říši mnohem rozšířenější,pak by význam tohoto chování u opic a lidooopů poklesl a nedalo by se z něj vyvozovat nic o evolučních vztazích z člověkem.
 
PRAMENY : John C.Lilly - Člověk a delfín
          Jacques Yves Costeau a Philippe Diolé - delfíni
          Paccalet Yves - tajemný život delfínů
          Mark Simonds - Velryby a delfíni světa
          Jacques Yves Costeau a Philippe Diolé - Velryba

AGRESIVITA a BOJ ("genocida")
 
 
Podle pozorování Jane Goodalové jsou samci šimpanzů učenlivých (na rozdíl od bonobů) schopni i cílené "GENOCIDY" = vyvraždění sousední tlupy a zabrání jejich území,i když poněkud neefektivními způsoby.O tomto faktu pojednává Jared Diamond ve své knize Třetí šimpanz na s.217,218,280 - 284.Podobný jev byl však podle uvedené knihy i podle etologů pozorován ale i u lvů,vlků,hyen,makaků rhezus,goril,mravenců,aj.BOJ a AGRESE jsou typické pro většinu samců všech druhů živočišných skupin,ale jen u SOCIÁLNÍCH SPOLEČENSTVÍ mohohou dosáhnout efektu "GENOCIDY",na rozdíl od potyček samců žijících v párovém uspořádání.Proto se s projevy "genocidy" nesetkáme např.u samotářských orangutanů,i když jsou nepochybně srovnatelně inteligentní jako šimpanzi či gorily.
 

"To je hezké, že se pozitivní mutace objeví hned v první filiální generaci. A co se s nimi při dalším dlouhodobém křížení s běžnou populací,která je nevykazuje, asi stane ? ( za 100, 1000, 10 000, atd. let, když se pozitivní mutace objevují tak zřídka, že evoluce potřebuje doslova ty miliony let, aby byla pozorovatelná změna."

co se s nimi stane zalezi na mnoha faktorech, zabyva se tim velmi podrobne populacni genetika a evolucni genetika. Odpovedi na vase otazky muzete najit treba zde http://darwin.natur.cuni.cz/~flegr/prezentace/moltax_mutace.ppt

viz priklad na snimku 26:

Savec, generační doba 2 roky, efektivní velikost populace 10^6 jedinců - doba potřebná k fixaci mutace:
Neutrální mutace: 8 milionů let
Mutace se selekčním koeficientem ±0,01: 5800 let

Ale ono i kdyby se milionkrat vsechny predpoklady, vypocty a rovnice proverily v laboratornich experimentech nebo polnich studiich, porad to budou prece jenom teorie.

"mikroevoluční změny mohou být daleko častější z toho důvodu, že jde o jiný druh "mutací - ne tak negativních a drastických, ale jde pouze o variace v rámci již stávající genetické výbavy, popř. o oscilaci kolem určitého základního výchozího druhu... Nejde tedy o typické mutace o nichž hovoří teorie makroevoluce."
- a z jakych duvodu se podle vas na ony "makroevolucni" mutace (at uz je to co chce) vztahuji jine zakonitosti nez na ty "mikroevolucni"?

Třeba mají, nicméně to zatím není možné prokázat, zatímco u člověka ano. A i tak by bylo srovnání antropomorfizující = delfíní smysl pro humor by mohl být zcela jiného druhu než lidský smysl pro humor, takže i v tomto srovnání by byl jak lidský tak delfíní smysl pro humor jedinečný. Jinak myslím, že delfíni mají sebeuvědomění = spolu se slony, kosatkami, primáty a krkavcovitými ptáky + papoušky šedými žako se rozeznají v zrcadle. Ale opět je to jejich druh sebeuvědomění, který není totéž co ten lidský. Tyhle kategorie prostě nelze objektivně srovnávat, protože vždy jde o specifické subjektivity.

I jiné druhy ,než jen člověk mají složité sociální vztahy a komunikaci.
                                                                                                                      Je přirozené,že porovnáváme zvířecí chování s lidským,hlavně,když jsme to my,kdo porovnává.V souvislosti s pojmem vědomí vyvstává zejména kardinální otázka, na kterou jsme narazili výše (a se kterou si vědci k mému překvapení obvykle příliš nelámou hlavu): Je vědomí prostě jenom určitým aspektem určité činnosti mozku, nebo je něčím, co je touto činností způsobováno?Abychom objasnili, jaké má rozhodnutí pro jednu z těchto odpovědí důsledky, podívejme se na to, co říká F. Koukolík o zvířatech: „U ptáků a savců lze [...] předpokládat, že si mohou být do nějakého stupně vědomi svého smyslového rozlišování včetně bolesti i hybných akcí.“ Autor tedy, jak se zdá, nepřijímá, že by vědomí bylo prostě aspektem fungování mozku (či obecněji těla). Kdyby tomu tak totiž bylo, pak by odpověď na otázku, který živočich vědomí má, musela být jednoznačná – nebyli bychom v tomto ohledu omezeni pouze na „předpoklady“. Prozkoumat mozek ptáka či savce přece není principiální problém! Navíc F. Koukolík dále říká: „Inteligentní chování ještě nemusí svědčit pro vědomí.“ Co ale tedy pro vědomí svědčit může? A především co tedy vědomí je, není-li ani pouze věcí fungování mozku, ani pouze věcí způsobu chování? Snad to, co majitel tohoto vědomí vidí, když se podívá „dovnitř sebe“? Neměla by pak ale věda, která přijímá za fakta výhradně to, co je ověřitelné nezávislými badateli, prohlásit vědomí za chiméru?
 
Je vědomí záhada, nebo „řešitelný problém“?FRANTIŠEK KOUKOLÍK: Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování, Karolinum, Praha 2003,
Jaroslav Peregrin
 Publikováno: Vesmír 83, 535, 2004/9                                                                                                                ( http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6027 )
 
 
 
Pokud mozek generuje vědomí (máme schopnost doopravdy prožívat např. pocit bolesti, nikoliv jako terminátor "vnímat data - data se mohou nazývat bolest"), máme jistě právo se domnívat, že jej generuje i mozek méně inteligentního člověka. A takto můžeme sestupovat dolů. Takže nějaké to vědomí generuje zajisté i mozek šimpanze, psa, myši, mouchy, jeden neuron. A uvnitř neuronu jsou mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediální filamenta, centrioly, spektrin - aktinová síť, ... . Takže tam někde se generuje  vědomí. A uvnitř mikrotubulů jsou supravodivé vlnovody s kvantovými hradly v podobě dimerů proteinu tubilinu, jimiž se šíří elektrony a fotony, provádějící kvantové výpočty. Tedy tam někde se tvoří vědomí.
David Calmers charakterizoval rozdíl mezi bytostí vybavenou nekvantovým neuronálním procesorem naprogramovaným tak, aby přesně imitoval lidské chování a reakce na podněty různého druhu (tzv. Chalmersova zombie) a bytostí vybavenou kvantovým počítačem generujícím vědomí. Došel k závěru, že vnější projevy obou dvou bytostí se prakticky v ničem lišit nebudou. Vnitřní život obou však bude zcela odlišný. Jedna bude tupý stroj reagující mechanicky na určitý typ vstupu určitým typem výstupu, neuvědomující si své konání. Ta druhá má schopnost vnitřního prožívání. To je ten rozdíl. Přitom neexistuje přímá souvislost mezi vědomím a psychikou. Psychika se může během života, či následkem úrazu mozku měnit, vědomí však zůstává. A co víc, vědomí je neosobní. Každý člověk je originální osobnost, avšak vědomí máme všichni přibližně stejné.(???)
 
 

R.Leakey a R.Lewin v knize - Lidé od jezera na s.152 - 155 píší o VĚDOMI toto :....(jestliže) nás se světem spojují všechna tři okna (zrak,sluch a čich),(tak) se postupně vytvořila schopnost INTEGRACE INFORMACI.To je základ VĚDOMI. ...mozek je orgán.který SROVNAVA a SJEDNOCUJE zprávy dodávané jednotlivými smysly a získané výsledky KONFRONTUJE s informacemi skladovanými v paměti.Tak může vytvořit DYNAMICKY obraz vnějšího světa.Může rozeznávat předměty jako oddělené objekty v JEJICH VLASTNI PODSTATĚ a nikoli NAHODILE části nějaké nesrozumitelné mozaiky.Může ztotožnit chlupatý zevnějšek kočky s malým mnoukajícím tvorem.To by bez INTEGRACE SMYSLOVYCH VJEMU možné nebylo.A konečně,může si PŘEDSTAVIT budoucí události a může je plánovat stejně dobře jako podržet v paměti události minulé.To je INTELIGENCE.Jednou z objektivních kvalit,jíž si je lidská mysl VĚDOMA,je MIJENI ČASU.Správné vnímání událostí vnějšího světa by nebylo možné bez ČASOVEHO VYHODNOCENI přijímaných informací.Toto vyhodnocování je automatické a každý živočich musí být schopen ZAŘADIT ty události vnějšího světa,které může vnímat - byt i nebyly složité - ,do ČASOPROSTOROVYCH SOUVISLOSTI.VĚDOMI ČASU a jeho skutečného významu je však něco odlišného.Z filozofického hlediska může člověk sám sebe považovat za JEDNOTKU,která je v čase stálá a která pozoruje měnící se svět a může odmítat jeho názor.
JAZYK je nutno považovat za velice speciální nástroj k průběžnému zdokonalování obrazu vnějšího světa,který si vytváříme.Tím,že předměty zařazujeme do určitých KATEGORII,usměrnujeme své představy a VNAŠIME POŘADEK do toho,co by jinak zůstalo nesourodým kaleidoskopem smyslových vjemů.A tím,že se navzájem představy o vnějším světe sdělují,se utváří JEDINEČNE sdílené - společenské - VĚDOMI na úrovni,která by BEZ  OZNAČENI a ROZLIŠENI POJMU NEBYLA DOSAŽITELNA.Poznávacím znamením LIDSTVI je INTENZIVNI intelektuální ZVIDAVOST.(opět URČITY DRUH neboli MIRU ZVIDAVOSTI projevuji i různí inteligentní živočichové jako lidoopi,delfíni,sloni,psi,prasata,ptáci)
Zvídavost by ovšem nebyla možná bez onoho stavu psychiky,který znamená SKUTEČNE VĚDOMI SEBE SAMA i okolní reality,kdy si (člověk či živočich) zároven uvědomuje,že toto vědomí má.(jde schopnpst seberexlexe autozpětné vazby) VĚDOMI je filozofická kategorie,o níž lze hovořit donekonečna.Můžeme vyjít z toho,že různé druhy živočichů obývají různé světy,zprostředkované jim jejich smyslovým vnímáním a schopností mozku smyslové vjemy zpracovat a utřídit.Proč má vůbec mít kterýkoli živočich včetně člověka vědomí ve smyslu shora definovaném ?Lze si jistě představit,že vyšší nervová soustava tak složitá,jako je naše,by mohla sama sama řídit naše reakce na podněty z okolí tak,aby byly účelné a přiměřené.Stejně by mohla řídit odpovědi na fyziologické potřeby našeho těla,aniž by cokoli prověřila vědomá zkušenost.Mohli bychom být STROJE,ale nejsme.Proč? Britský psycholog Nicholas Humphrey vychází z přijatelného předpokladu,že VĚDOMI je biologicky účelné,protože jinak by tu nebylo,a domnívá se,že společenským živočichům umožnuje účinnější vzájemné vztahy a INTERAKCE.Je-li si někdo ze zkušenosti vědom pocitů i slepých reakcí na ně,lépe rozumí chování ostatních.Víme-li,co je pocit bolesti,chápeme grimasy bližního,který se poranil,jsme schopni empatie : bez toho by byly soucit a vzájemná náklonnost téměř nemyslitelné.A jsme-li si vědomi jemných výpočtů a úvah,které nám probíhají v mozku,když chceme dosáhnout nějaké společenské výhody,pak můžeme také brát v úvahu společenské manévrování jiných lidí.Dá se uzavřít,že bez VĚDOMI a bez znalosti tohoto VĚDOMI by byly naše společenské zvyky a vztahy silně omezeny.
Tvorové žijící poměrně osamělým životem,kteří nejsou nijak závislí na těžko PŘEDVIDATELNYCH složitostech společenských vztahů,nebudou mít naopak žádnou velkou potřebu VĚDOMI TE KVALITY,o které mluvíme.( vyjímky ovšem existují - velmi samotářští orangutani patří mezi nejinteligentnější živočich a bezpochyby mají URČITY DRUH VĚDOMI a jsou schopni sebeuvědomnění,přesto,že nežijí složitým sociálním životem v rámci komplikované hierarchie tlupy jako jiné druhy opic a lidoopů ) Nedá se ovšem určit,kde v živočišné říši VĚDOMI ZAČINA a kde KONČI.Kam umístíme HRANICI s nápisem - ZDE ZAČINA VĚDOMI,ostatně hlavně závisí na tom,jak VĚDOMI DEFINUJEME.Někteří fyzici a filozofové jsou hotovi dokazovat,že i kámen má své specifické vědomí,protože jeho molekuly mohou odpovídat na změny prostředí.My ale mluvíme o vyšší,více LIDSKE kvalitě.Na cestě ke skutečnému,člověku podobnému typu vědomí je důležitým milníkem poznatek,že jedinec je mezi ostatními individualitou - že má vědomí sebe sama (viz testy zvířat v zrcadlech ).Ruku v ruce s tímto vědomím jde VĚDOMI VLASTNI SMRTELNOSTI.(určitou MIRU vědomí vlastní smrtelnosti mají některé vysoce socializované druhy opic - je to patrné z jejich zvláštního neklidu a zacházením z mrtvým členem tlupy.Podobně sloni mají patrně URČITOU MIRU - DRUH - povědomí o vlastní smrtelnosti,když se plni zvláštního vzrušení a neklidu dotýkají kostí mrtvých slonů,obtacejí je a přenášejí.
( viz:  dokument Užasná planeta,ediční řada světový dokument ,BBC Worldwide limited,KM Records,s.r.o.))
 
Je k vědomí potřeba vyspělý intelekt?
Není. Takový vlk, pokud má vědomí, si může vědomě říkat "Jé, já mám hlad. Hele, támhle je nějaká mršina. Nikde nikdo, poběžím k ní." Nikdy si ale neříká "Jé, já si uvědomuji vlastní existenci. Na tak abstraktní myšlení nemá vlk dostatečně rozvinutý mozek.
Mají zvířata vědomí?
Mohou mít. Nepochybuji, že šimpanz nebo delfín ke zřetelnému vědomí běžně dospívají, zatímco chroust je bez šance. K přesnějšímu stanovení hranice bude nutné zeptat se etologů.
                                                           ( http://dee.cz/texty/a_vedomi.html )
                                                                                                                      zvířecí DRUH vědomí
 
 
 
Živočichové jsou po intelektuální stránce považováni za neschopné lidské MIRY sebeuvědomění – ačkoli se zde spíše poukazuje na nízký STUPEN a jiný druh jejich inteligence než na nepřítomnost emocí.
 
 
 
Musíme vzít v úvahu,jak MUČIVĚ SUBJEKTIVNI je posuzování kvalit vědomí.Pak je tu ještě otázka STUPNĚ/MIRY uvědomění.Vědomí některých zvířat nedospělo až k výrazu sebeuvědomění,k vědomí vlatní identity. ( mezi různými stupni vědomí a sebeuvědoměním vlastní identity je ROZDIL.)
 
R.Leakey a R.Lewin - Lidé od jezera,s.158.
 
Abychom mohli prokázat přítomnost vědomí u zvířat, musíme zjistit, zda u nich můžeme skutečně mluvit o přítomnosti tří důležitých psychických oblastí – přítomnost jazyka, sebeuvědomění a teorie mysli (Theory of mind). Jednímz nejevidentnějších důkazů vědomí je právě schopnost používat jazyk. Na toto téma bylav minulosti provedena řada výzkumů a experimentů – zejména u velkých opic.(stejnou otázku bychom si ale mohli položit např.u cvičených psů,slonů,ptáků,kytovců,hlavonožců a hmyzu.Znamená to,že pod vlivem cvičitele dokáží věci,které by sami nedělali,že v nich dříme netušený potenciál zárodku lidství?To by asi netvrdil ani ten nejnadšenější evolucionista.)
Protože delfíni či šimpanzi nezvládli angličtinu či češtinu,prý nemají vědomí. Že by se výzkumníci mohli třeba začít učit delfínštinu nebo šimpanzičtinu, to je obvykle, samozřejmě, nenapadne.
Jenže údajů o tom, že je to poněkud jinak, než jak píší odborníci v různých těch svých časopisech, přibývá.
Např.: „Oscilace 40 Hz pokrývají celou mozkovou kůru člověka a pohybují se zepředu dozadu ve vlnách. Sdílejí a uspořádávají zpracování senzorických stimulací a informací v rámci celého mozku. Dávají všemu jakýsi smysl,“ píše Robert Pollack. Někteří odvážnější vědci začínají hovořit o tom, že tohle je vnější důkaz vědomí. „Tyto oscilace nacházíme v mozcích všech savců, ale byly objeveny i u některých ptáků a kobylek!“
V jednom nedávném rozhlasovém rozhovoru popisoval Cyril Höschl nejnovější vědecké metody testování léků proti epilepsii: na potkanech. A zdůvodnění? Mozek potkana je totiž prakticky stejný jako mozek člověka. Jen poněkud menší. Ale má tutéž strukturu, tytéž části, neurony a určité oblasti vykazují tytéž reakce, dokonce i na buněčné úrovni.
I při výzkumu chování včel se zjišťuje, že včely nejen že mají svou řeč, ale jsou schopny se učit a své chování pak modifikovat. Atd. atp.
Ale že by zvířata měla vědomí, to rozhodně ne, tvrdí odborníci. Jak by v téhle souvislosti poznamenal Frank Zappa, tihle „odborníci“ by vědomí nepoznali, ani kdyby je koplo do zadku.
Vždy, když vidím jak lidé zkoumají delfíny, jsem přesvědčen, že dokud je to baví, spíše delfíni zkoumají lidi.Ale vědomí prý nemají.
Jenže údajů o tom, že je to poněkud jinak, než jak píší odborníci v různých těch svých časopisech, přibývá.
Např.: „Oscilace 40 Hz pokrývají celou mozkovou kůru člověka a pohybují se zepředu dozadu ve vlnách. Sdílejí a uspořádávají zpracování senzorických stimulací a informací v rámci celého mozku. Dávají všemu jakýsi smysl,“ píše Robert Pollack. Někteří odvážnější vědci začínají hovořit o tom, že tohle je vnější důkaz vědomí. „Tyto oscilace nacházíme v mozcích všech savců, ale byly objeveny i u některých ptáků a kobylek!“
V jednom nedávném rozhlasovém rozhovoru popisoval Cyril Höschl nejnovější vědecké metody testování léků proti epilepsii: na potkanech. A zdůvodnění? Mozek potkana je totiž prakticky stejný jako mozek člověka. Jen poněkud menší. Ale má tutéž strukturu, tytéž části, neurony a určité oblasti vykazují tytéž reakce, dokonce i na buněčné úrovni.
I při výzkumu chování včel se zjišťuje, že včely nejen že mají svou řeč, ale jsou schopny se učit a své chování pak modifikovat. Atd. atp.
Ale že by zvířata měla vědomí, to rozhodně ne, tvrdí odborníci. Jak by v téhle souvislosti poznamenal Frank Zappa, tihle „odborníci“ by vědomí nepoznali, ani kdyby je koplo do zadku.
Vždy, když vidím jak lidé zkoumají delfíny, jsem přesvědčen, že dokud je to baví, spíše delfíni zkoumají lidi. (http://www.komodity.cz/(S)vedomi-(Vlasta-Marek)-x2896 )
 
Zvířata musejí mít vědomí už pro to,že mají SNY.Spánek je pro nervovou soustavu KAŽDEHO živočicha.Při tzv.paradoxním spánku nastává REM fáze,kdy se zdají SNY.U primátů se REM objevuje každou 50.minutu,u myši každou 9.minutu,u koně trvá z celkové průměrné doby spánku 2,9 hodiny jen 0,8 hod.Paradoxní spánek je spojen ze SNY,a to jak u člověka tak u zvířat.Pes např.v tomto spánků poštěkává,hrabe nohama.vrtí ocasem.Podle současných znalostí (1992) zřejmě REM chybí delfínům.Ti totiž musejí prostor kolem sebe STALE prohledávat echolokátorem,který podle dlouhodobých pozorování vypínají nejdéle na 4 až 60 sec.Švýcarský zoolog G:Pilleri a ruský vědec L.Muchamedov zjistili,že tito mořští savci jsou schopni spát střídavě na levou a pravou polovinou velkého mozku.Přibližně po dvou hodinách se během noci pravá a levá hemisféra střídají,i když pravá polovina spí lépe a vydatněji.Tento naprosto ojedinělý způsob spánku byl Američanem Ch.Amlanerem nalezen u racků a zdá se tedy,že i někteří ptáci dovedou při spánku střídat pravou a levou polovinu velkého mozku.
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata,s.95,96.
                                                                                                                     
 
SLABINY DEFINIC
 
Pokud chceme používat na zvířata POJMY,které se až donedávna používaly VYLUČNĚ na člověka a přitom NEANTROPOMORFIZOVAT,ani nedělat ještě větší zmatek nevhodným zobecnováním vágních pojmů,tak si musíme nejdříve vymezit novou TERMINOLOGII.Nemůžeme jen tak svévolně házet pojmem VĚDOMI od zvířete ke člověku jako by šlo přesně o totéž,nebo jako by to bylo jedno a nebylo mezi tím ROZDILU.Pokud tedy chceme na zvířata aplikovat antropomorfní pojmy ¨
jako :VĚDOMI,LASKA,ODDANOST,SMUTEK,PŘETVAŘKA,KLAM,PODVOD,MYSL,INTELIGENCE,PSYCHIKA,SEBEUVĚDOMĚNI,ŘEČ,JAZYK,KOMUNIKACE,KULTURA,TRADICE,SEBEREXLEXE,apod.,pak
musíme tyto POJMY vyjmout z čistě lidské oblasti a zavést pro ně nové kategorie,významy a kritéria.Nelze o nich však dále mluvit jen v jejich základní obecné formě,protože to vyvolává zmatek,nepochopení a nepřesné či nepravdivé údaje.Pokud bychom kupříkladu použili slova : "pes cítí LASKU",bez dalšího upřesnění o jakém DRUHU LASKY mluvíme,byl by náš výrok nejen zavádějící,ale i nepravdivý,protože psí mozek svému majiteli neumožnuje projevovat TEN SAMY DRUH lásky jaký umožnuje mozek lidský.To bychom psa polidštovali,jak mnozí psí miláčci emotivně činí.Tím ale na druhou stranu nechci říct,že pes NEMUŽE cítit NĚCO PODOBNEHO lidské lásce.Chci tím jen říct,že TO NENI STEJNE.Ani lidská láska není stejná.Každý ji cítí,vnímá,prožívá a dává najevo trochu JINYM ZPUSOBEM.Řečtina dokonce nemá pro slovo,které se česky běžně překládá jako láska jen jeden český ekvivalent,ale hned čtyři významové odstíny : AGAPE,FILIA,STORGE,EROS.
 
 
Důslednější,přesnější a méně zmatečné tedy bude hovořit o psím DRUHU LASKY a ODDANOSTI či SMUTKU,o šimpanzím DRUHU VĚDOMI a TRADIC či KULTURY,o delfíním DRUHU INTELIGENCE a JAZYKU či KULTUŘE,o sloním DRUHU SMUTKU a SEBEUVĚDOMĚNI,o ptačím DRUHU KOMUNIKACE,o hmyzím DRUHU NADANI pro matematiku,o DRUHU PŘETVAŘKY chobotnic či DRUHU KLAMU a PODVADĚNI lidoopů,atd.Problémem obecných  tvrzení je NEJEDNOTA DEFINIC a svévolné zaměnování pojmů DUŠE,DUŠEVNO (jimž je dnes přisuzován i jiný,než původní platonský obsah),MYSL a VĚDOMI."VĚDOMI je to čeho si je člověk vědom,když se zabývá introspekcí,když si všímá toho co se děje uvnitř něho samotného.VĚDOMI se skládá z pocitů,myšlenek,citů,tužeb,přesvědčení a svobodných rozhodnutí,které z nás činí živé a vnímající bytosti." (J.P.Moreland,PhD.) S těmito pojmy musíme nakládat velmi opatrně,abychom zvířatům nepřisuzovali lidská jedinečná specifika,ale abycho jim na druhou stranu neupírali to co mají.Vyrovnaný pohled na živočichy je prost extrémů ANTROPOMORFIZMU i ZOOMORFISMU.Tato lidská označení mohou popisovat činnost podobnou u některých živočichů,ale tím ta povrchní shoda končí.Za jednáním jsou vždy MOTIVY a ty nemusejí být u člověka a zvířete ani v různých situacích STEJNE.
 
Stejně jako budou existovat různé druhy - UROVNĚ inteligence,tak je možné předpokládat,že ani VĚDOMI nebude uniformní,ale,že budou také rovněž existovat různé úrovně vědomí a různé MIRY sebeuvědomění - dle složitosti nervové soustavy živočicha.Není tedy možné vidět živočichy černobíle - BUD a NEBO.Pro člověka bude možná optížné uznat,že jeho vnímání reality,není jediné možné,a ještě težší pro něj bude (jestli vůbec) vidět svět jinýma očima,než svýma.Člověku by k tomu mohla pomoci technika,která by zvířecí data zpracovala do formy virtuální reality,kterou by si pak člověk mohl prožít.Už dnes existují podobné psychiatrické projekty.Jeden byl předveden u příležitosti mezinárodní psychiatrické konference V Praze 2008.Ve speciálním autobuse mohl zdravý jedinec pocítit a zažít jak vnímají svět lidé trpící schizofrenií.Na druhou stranu zvířata tuto technickou výhodu nemají a i kdyby jim člověk umožnil nahlédnout do svého druhu vědomí,tak by to patrně nepochopila,takže zvířata jsou proti nám v tomto znevýhodněna a patrně nebudou plně schopna poznat náš svět tak jako možná jednou my ten jejich.VĚDOMI živých tvorů tedy na stupnici od 0 do 10 nebude zahrnovat jen krajní možnosti,ale celé spektrum (škálu) různě složitých druhů vědomí.
 
 
V první řadě si musíme uvědomit, že slovo „INTELIGENTNI“ může znamenat velice různé věci. Pod pojmem „inteligentní druh“ (sapientní druh) obvykle myslíme druh žijící v určité formě civilizace, vytvářející nástroje, mající vlastní jazyk, kulturu apod.
Nejde o označení šťastné a není ani jednoznačné. Jakékoli zvíře, které disponuje nervovou soustavou, je do jisté míry inteligentní. Ovšem spojení „inteligentní druh“ se vžilo a patrně neexistuje žádný jiný inteligentně znějící český termín označující takovéto druhy. I odborný název, sapientní, je podobně zavádějící – znamená „moudrý“. Člověk je sice modelovým případem sapientního druhu, často se však chová více než nemoudře!Rozdělení na „zvířata“ a „inteligentní druhy“ je také problematické. Mezi „zvířaty“ a „kulturami“ je totiž plynulý přechod, nejsou to dvě diametrálně odlišné kategorie.Je otázka, co vůbec je inteligence, ve smyslu vlastnosti. Definice není jasná u lidí, natožpak u zvířat. Obecně ji lze definovat jako schopnost cíleně měnit své chování tak, aby odpovídalo vnějším podmínkám, rychle se přizpůsobovat, řešit problémy apod. Má však velice mnoho aspektů, a je velmi obtížné ji kvantifikovat. V tomto slova smyslu, je jediným „inteligentním druhem“ na Zemi člověk. Existuje však i řada tvorů, kteří kritéria „inteligence“ či „sapienzace“ více či méně rovněž splňují.
                                                           http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/Zivot/OtherIntel.htm )
 
Co je inteligence?
Může se zdát, že otázka inteligence spíše náleží psychologům než fyzikům. Avšak dva výzkumníci (Joseph Wakeling, nyní Univerzita ve Fribourgu, Švýcarsko, Per Bak, Imperial College, 011-44-20-7594-8528, argumentují, že inteligence není pouze abstraktní myšlenkou, ale že musí být považována za fyzikální jev. Podle jejich názoru libovolná definice inteligence nemůže ignorovat prostředí, v němž bytost žije, včetně jejího vlastního těla. Podle jejich představy organismus je natolik inteligentní, nakolik je schopen řešit problémy, které způsobuje jeho okolí.
                                                           http://natura.baf.cz/natura/2001/12/20011209.html )

"Lidé mají mnoho zvláštních vlastností,jimiž není vybavenžádný živočišný druh.K těmto vlastnostem patří láska,svědomí,mravnost,duchovní smýšlení,smysl pro právo,milosrdenství,smysl pro humor,tvořivost,vědomí času,vědomí sama sebe,estetické cítění,zájem o budoucnost,schopnost po generace shromaždovat poznání a také naděje,že smrtí naše existence nekončí."

Mě by jen zajímalo, jak toto všechno víme. Jak například víme, že delfíni nic z výše jmenovaných vlastností nemají. Jak víme, že nemají např. smysl pro humor nebo vědomí sama sebe. To mi není jasné...

Jetě k těm vlastnostem - vše,čím se člověk ve srovnání s jinými druhy vymyká,bývá bohužel také příčinou agrese,která u ostatních druhů chybí,nebo je neobvyklá.Vraždíme se kvůli odlišné víře i absenci víry,kvůli jinému názoru,vraždíme kvůli penězům,ze žárlivosti,kvůli dobytým územím,z etnických důvodů,z politických důvodů atd..Třeba ekvivalent genocidního chování člověka byl v přírodě pozorován a potvrzen pouze u šimpanzů(kupodivu)

A každopádně některé výjimečné lidské schopnosti,či vlastnosti,nebo jejich náznaky, byly u některých druhů pozorovány,i když vyloučíme pokusy,či pozorování zavánějící antropomorfizací...Ale to by bylo na dlouhou debatu..

"Lidé mají mnoho zvláštních vlastností,jimiž není vybaven žádný živočišný druh.K těmto vlastnostem patří láska,svědomí,mravnost,duchovní smýšlení,smysl pro právo,milosrdenství,smysl pro humor,tvořivost,vědomí času,vědomí sama sebe,estetické cítění,zájem o budoucnost,schopnost po generace shromaždovat poznání a také naděje,že smrtí naše existence nekončí."

To je zcela jistě pravda,člověk jako druh se již vymknul většině klasických selekčních tlaků tím,že svůj biotyp přizpůsobuje svým potřebám,nikoli naopak..Další věc je,pokud by třeba nevyhynul neandrtálec,tak bychom možná nebyli tak do očí bijící JEDINÝ druh s těmito vlastnostmi...

Ještě k těm libozvučně znějícím vlastnostem lidského druhu - bohužel jsou také lidskému druhu vlastní tyto charakteristiky - neuvěřitelně krutý,agresívní,sobecký,se schopností lhát,sebestředný,nebo třeba schopný ničit nahromaděné poznání jiných lidí,které není v souladu s jedinou pravdou,kterou vyznává skupina jinak smýšlejících lidí...Že by atavismy?

V rámci rovného přístupu navrhuji jako jednotku rychlosti evoluce baraminů jeden JEŽÍŠ.Pro věřící jistě potěšující informace bude to,že vzhledem k rychlosti evoluce baraminů je jednotka jeden Ježíš velikostně zcela jistě nadřazena jednotce jeden Darwin...

Lidé mají mnoho zvláštních vlastností,jimiž není vybavenžádný živočišný druh.K těmto vlastnostem patří láska,svědomí,mravnost,duchovní smýšlení,smysl pro právo,milosrdenství,smysl pro humor,tvořivost,vědomí času,vědomí sama sebe,estetické cítění,zájem o budoucnost,schopnost po generace shromaždovat poznání a také naděje,že smrtí naše existence nekončí.
Někteří vědci se pokoušejí tyto vlastnosti uvést do souladu s možnostmi zvířat,a proto se obracejí k evoluční psychologii,v níž se směšuje evoluční teorie s psychologií a sociologií,popř.sociobiologií.

Evoluční psychologie vychází z jednoduchého PŘEDPOKLADU.Lidská mysl byla stejně jako kterýkoli jiný orgán určena k přenášení genů další generaci.Pocity a myšlenky jež v ní vznikají,se dají lépe pochopit na základě tohoto předpokladu.Jinými slovy - celý smysl našeho života - jak je stanoven našimi geny ( a ovlivněn memy ) a jak je patrný z našich myšlenkových pochodů - je plodit potomky.
Podle evoluční psychologie se lidská přirozenost z velké části opravdu scvrkne na bezohlednou genetickou sobeckost a memetickou vypočítavou "altruistickou" strategii.

Kniha Morální zvíře píše : Přirozený výběr...,chce aby muži souložili s nekonečnou řadou žen.Podle této evolucionistické představy se za jistých okolností dá i nevěra považovat za přirozenou.
Dokonce na rodičovskou lásku se pohlíží jen jako na evoluční memovou strategii podmíněnou geny,která slouží k tomu,aby se zajistilo přežití potomků a předání genů.

O novou vlnu evoluční psychologie se opírají i některé současné příručky pro sebezdokonalování.
Jedna z nich popisuje lidskou povahu tak,že se příliš neliší od sociálního chování šimpanze,gorily nebo paviána.
A také uvádí : Pokud jde o evoluci,...to co má skutečný důvod je rozmnožování.

Historik H.G.Wells si povšiml,k jakým závěrům mnozí lidé dospěli potom,co byla v r.1859 uveřejněna kniha O původu druhů.
Říká : Následoval opravdový úpadek morálky. ...Po r.1859 nastala skutečná ztráta víry.Na konci devatenáctého století byly panující národy přesvědčeny,že existují díky boji o přežití,ve kterém ti silní a vychytralí vítězí nad slabými a důvěřivými. ...Člověk,usoudili,je společenské zvíře jako indický honící pes. ...Zdálo se jim správné,aby velcí psi z lidské smečky zastrašovali a podmaňovali.

Jeden evolucionista položil otázku : Jestliže jednoduchý staromodní darwinismus...podkopal morální sílu západní civilizace,co se stane,až se úplně prosadí jeho nová podoba ( evoluční psychologie ) ?
pozn : Není důsledek evoluce - rozpad rodin tak trochu v rozporu s tou evoluční memovou strategií,která rodinu potřebuje k zachování zchopnějšího potomstva ? Problém je v tom,že stejně jako v církvi existují různé názorové směry,tak ani evoluční teorie není jednotná,ale je rozdělena do mnoha vzájemně si odporujících názorových sekt,což zrovna nevytváří u laické veřejnosti pocit důvěryhodnosti.

Dnešní člověk,tento osvícený skeptik a agnostik,se nedokáže vyhnout tomu,aby přinejmenším v soukromí nepřemýšlel o starodávných otázkách : Má snad můj život ještě nějaký výšší smysl a jiný účel než to,abych se udržel při životě a pokračoval v něm díky svým potomkům ? A má nějaký smysl vesmír,ve kterém žiji ?

( T.Dobzhansky - evolucionista )

Popřením existence Stvořitele lidé své pátrání po smyslu života neuzavřeli.Richard Leakey cituje historika Arnolda Toynbeeho,když píše : Tyto duchovní schopnosti( člověka ) ho odsuzují k celoživotnímu boji o to,aby uvedl sám sebe do souladu s vesmírem,do něhož se narodil.
Pozn : není to spíše relikt původního smyslu = žít v souladu a harmonii se svým tvůrcem a s účelem svých potřeb jím daných ?

Thomas H.Huxley,význačný zastánce evoluční teorie v 19.stol.napsal : Nikdo není pevněji než já přesvědčen o nezměrné šíři propasti mezi ... člověkem a zvířaty ...,protože jedině ( člověk ) má zázračnou schopnost srozumitelně a rozumně mluvit (a) ...stojí vysoko nad ( zvířetem ) jako na vrcholku hory,hodně vysoko nad svými druhy nízkého původu.( Leč evoluční psychologie stále více zbavuje člověka jeho odvěkých privilégií a výlučnosti,když nachází "obdoby" toho co se považovalo za výsostně lidské i u zvířat ).

Evolucionista Michael C.Corballis uvádí,že mezi lidmi a ostatními primáty je nápadná mezera ...,Náš mozek je třikrát větší,než bychom očekávali u primáta našich proporcí.( podle logiky anatomie v souladu s řádem obecně platných přírodních zákonitostí člověk vybočuje ).

Neurolog Richard M.Restak vysvětluje : ( lidský ) mozek je ve známém vesmíru jediný orgán,který se pokouší pochopit sám sebe.( skrze sebe,což může být protimluv dle teorie,že žádný systém nelze OBJEKTIVNĚ vysvětlit zevnitř ).

Richard Leakey připouští : Vědomí staví před vědce dilema,o němž se někteří domnívají,že je neřešitelné.Pocit sebe-uvědomování,který každý prožíváme tak brilantně,že osvětluje všechno,co myslíme a děláme.Řeč skutečně vytváří propast mezi Homo sapiens a ostatním přírodním světem.

Peter Russell poukazuje na jinou zázračnou schopnost lidské mysli,když píše :Pamět je nepochybně jednou z nejdůležitějších schopností člověka.Bez ní by nebylo žádné vzdělání,...žádná intelektuální činnost,žádný vývoj řeči,ani žádná z vlastností...(nic,co je)obvykle spojováno s lidským životem.

Kromě toho žádné zvíře neuctívá Boha.Sociolog zabývající se náboženstvím,Edward O.Wilson k tomu říká :Sklon k náboženskému přesvědčení je nejsložitější a nejmocnější silou v lidské mysli a nejpravděpodobněji také nevykořenitelnou součástí lidské přirozenosti.( i když evolucionisté argumentovali tzv."tancem děště" u šimpanzů v němž viděli zárodek náboženství - viz pozorování Jane Goodallové ).

V lidském chování najdeme mnoho dalších darwinovských hádanek,přiznává evolucionista Robert Wright.Ptá se :K čemu slouží humor a smích?...proč se lidé zpovídají na smrtelné posteli?...Jakou přesně úlohu má zármutek ?...Když je ale ( člově k) po smrti,jak může zármutek pomoci šíření genů?

Jestliže se dělá paralela mezi promiskuitou šimpanzů a sexuálním chováním lidí je to katastrofa.Proč se to u šimpanzů osvědčuje a u lidí ne ?

Evoluce také zpochybňuje posvátnost lidského života.Z jakého důvodu by měl být lidský život považován za posvátný,když říkáme,že žádný Bůh není,a když se nepovažujeme za nic jiného než za vyšší zvířata ? Snad na základě našeho rozumu ? Kdyby to tak bylo,pak by otázka nadhozená v knize The Human Difference byla velmi vhodná : Je správné chovat se k lidem tak,že jsou cenější než psi a kočky jen proto,že nás potkaly všechny ( evoluční ) štastné náhody ?

Jak se NOVĚJŠI VERZE evolučního myšlení šíří,nevyhnutelně ovlivní morální uvažování zásadním způsobem,píše kniha Morální zvíře.Je to však krutá morálka,která je založena na předpokladu,že jsme byli vytvořeni přírodním výběrem,v jehož procesu,jak to vyjadřuje H.G.Wells,silní a vychytralí vítězí nad slabými a důvěřivými.

Je významné,že mnohé teorie evolucionistů,které morálku postupně nahlodávaly,během let zanikly ještě před nástupem NOVÉ VLNY myslitelů.Tragédií však je to,že škody způsobené těmito teoriemi nikdo už nevezme zpět.

Kniha Love and Its Place in Nature uvedla,že bez lásky děti umírají.Potřeba lásky však nekončí,když lidé stárnou.
Jeden význačný antropolog se zmínil o tom,že láska zaujímá ústřední postavení mezi všemi lidskými potřebami,stejně jako je naše Slunce ve středu naší sluneční soustavy...Dítě,které není milováno,se po biochemické,fyziologické i psychologické stránce velmi liší od dítěte,kterému se projevuje láska.Nemilované dítě se liší od dítěte milovaného i v tom,jak vyrůstá.

Darwinismus v podstatě znamená,že neexistuje žádný etický základ,ani žádný základní smysl života.

( William Provine - biolog )

Jestliže je život jen chemie,pak je jen chemie i náš mozek,naše uvažování,touhy,motivy a morálka.Pak je vše marné,nic nemá vyšší smysl,svoboda volby neexistuje,vše je podřízeno diktátu fyzikálně-chemických a genetických zákonů v nás. ( "vědecký" FATALISMUS )
Není pak i odpovědnost směšnou snahou vymanit se z předem daného osudu genů a zcela zákonitých chemických reakcí ? Není taková snaha vlastně NEPŘIROZENÁ ?
Copak je to svoboda,se sice rozhodnout,ale jen v mezích možností daných předem určenými mechanismy pochodů v mozku ?
EVOLUČNI výklad reality postrádá smysl a činí z nás jen strojové mechanické nádoby pudů a instinktů,které si podřizují i naše centrum volby - navíc bez jakékoli individuální smysluplné vize či perspektivy,která by byla víc než jen nahodilá zákonitost.

VIRA v rozum je spojena s vírou v neustálý vědecko-technický pokrok což je také forma sekulárního náboženství.Ale akcelerující pokrok v oblasti vědeckého bádání a technologií není doprovázen kumulativním pokrokem v oblasti etiky a politiky. ( VIZ výše - člověk se ve své podstatě nemění = žádný pokrok v myšlení,jediný "pokrok" je technologický vývoj,který je však někdy myšlení a přirozenosti ke škodě )

( John N.Gray )

Člověk je tak přirozeně hluboce náboženský,že je iluzí se domnívat,že moderní nevíra a sekularizace na to něco změní.
Změnily se jen nálepky božstev,ale základní mechanismy víry a uctívání přetrvávají - jen už nejsou přisuzovány starým známým bohům,ale novým,kteří nejsou sice už nazýváni bohy,ale ke kterým se chováme jako by jimi byli.
Z pohledu tradičních věřících je nové náboženství vždy tak trochu ateismem ve srovnání s dřívějším chápáním tohoto slova.I římané uznávající panteon bohů označovali křestanský monoteismus za ATEISMUS.

( Tomáš Halík - teolog,filosof a psychoterapeut )

Je zde i příklad evolučně neměnného druhu,o kterých se tady vedly spory..

Rychlost evoluce
Rychlost vývoje linie nebo nějakého znaku je velmi podstatnou charakteristikou. Současná data ukazují, že rychlost evoluce rozhodně není konstantní a že údaje o rychlosti evoluce za delší časové období zahrnují období velmi rychlého vývoje a následné stasigenese a navíc i protisměrné pohyby. Rychlost evoluce můžeme zkoumat jak na úrovni jednotlivého znaku, tak na úrovni linie.
Taxonomická rychlost evoluce - rychlost s jakou jsou původní taxony nahrazovány taxony s novými znaky.
Z tohoto pohledu existují linie s extrémně nízkou rychlostí evoluce. Například listonoh letní Triops cancriforis je znám již z Triasu a za 180 milionů let se morfologicky nezměnil, takže fosilní i recentní jednotlivci jsou hodnoceni jako jediný druh. Naproti tomu existují linie podléhající velmi rychlému vývoji a je dokumentována situace, kdy několik rodů dalo základ liniím klasifikovaným jako čeledi v průběhu méně než 10 milionů let.

Fylogenetická rychlost evoluce - zahrnuje rychlost změn, kterým podléhá jednotlivý znak nebo komplex znaků v evoluci. Příkladem může být studium rychlosti vývoje zubů v linii vedoucí k modernímu rodu Equus (čeleď Equidae: od rodu Hyracotherium před 55 mil lety k současnému rodu Equus).
Studium vývoje zubů v linii čeledi Equidae je klasickým příkladem studia rychlosti evoluce. Rychlost je možno počítat jako změnu určitého znaku za časové období: např. velikost zubu předka, v tomto případě Mesohippus byla 8,36nmm, potomek, rod Merychippus, měl homologický zub o průměrné velikosti 34,08 mm a časová vzdálenost mezi nimi byla 15 milionů let. Potom rychlost evoluce činí 34,08-8,36/15, tj. 1,71 mm za milion let. Vzhledem k tomu, že je nesouměřitelná absolutní výše změn bez ohledu na výchozí hodnotu (je podstatný rozdíl, jestli se zvětší kel slona o 1 mm nebo se zvětší o 1 mm zub rejska), je vhodné počítat rychlost evoluce jako rozdíl přirozených logaritmů znaku za časovou jednotku. Ve výše uvedeném případě to znamená ln 34,08 - ln 8,36/15= 0,095/milion let. Změna o faktor e = základ přirozených logaritmů za 1 milion let, je považována za základní jednotku rychlosti evoluce a označuje se jako DARWIN.

Vysoké rychlosti evoluce, až ve stovkách darwinů jsou dokladovány v laboratorních pokusech nebo v liniích, které kolonizovaly nová území (příklad změn tvaru a velikosti zobáku Passer domesticus po zavlečení do Severní Ameriky). Dlouhodobý vývoj takovou rychlostí je nemožný, těžko by se mohly takovou rychlostí měnit i ostatní orgány, aby přitom byla zachována celková funkčnost. Naproti tomu za dlouhá časová období byla prokázána velmi nízká rychlost evoluce. Problémem k řešení není ani tak otázka, jetli měla evoluce dostatek času pro vytvoření diversity, kterou kolem sebe pozorujeme, ale spíše, proč byla evoluce tak pomalá.