Něco málo o tom vím

Ale na konečném výsledku to stejně nic nezmění, takže možná zbytečné zabírání místa v kyberprostoru.

(1) Gallupův zrcadlový test (test rozpoznávání sebe sama)
( POZN : test zrcadla  prý u člověka funguje jen u dětí starších 18 měsíců.Já osobně si myslím,že malé děti rozeznají sama sebe dříve .)
Tento test, při kterém jsou používána zrcadla, byl vyvinut psychologem profesorem Gordonem Gallupem Jr. na State University of New York v Albany. Jeho studie, dokazující že šimpanzi mají rozvinutou schopnost rozpoznat sebe sama zveřejněné v roce 1970 v časopise „Science", si získaly velkou pozornost. Gallupův test je známý, neboť je to první test, který byl použit k ověření schopnosti rozpoznat vlastní obraz u zvířat. Během jeho průběhu profesor Gallup uspal skupinu šimpanzů a posléze na jejich obličeje zakreslil značky. Když se šimpanzi probudili, byli postaveni před zrcadlo a dotýkali se odpovídajících označených míst na své vlastní tváři. Většina testů k rozpoznání sebe sama jsou variacemi na Gallupův test a jsou dodnes používány k hodnocení schopnosti rozlišit sebe sama u různých druhů zvířat. Tento test je také někdy nazýván „značkovým" testem.
 
(2) Hodnocení rozpoznávání sebe sama u holubů
Schopnost rozlišovat sebe sama může být hodnocena křížovou metodou srovnávání. Typickým příkladem křížové metody srovnávání je zamávání rukou, když se uvidíte na videozáznamu, kdy jsou v souladu informace přicházející z proprioreceptorů (analyzátorů ve svalech a šlachách dávající informace o pohybu a poloze těla) a vizuální informace.
Gallupův „značkový" test je založen na předpokladu, že objekt zkoumání se může sám sebe dotknout. Dokud se pozorovaný objekt nedotýká sám sebe, nemůže být ověřené, že má schopnost sám sebe rozpoznat. Test prováděný na holubech je mnohem pokročilejší v tom, že je založen na tom, jak se holubi pohybují. Tím, že si holubi zapamatovali jim přehrané obrazy, prokázali, že mají značně rozvinutou schopnost rozpoznat svůj vlastní obraz.
 
 
Schopnost rozeznat svůj vlastní obraz u testovaných holubů je lepší než u tříletých dětí
 
Prostřednictvím různých experimentů bylo zjištěno, že holubi mají obrovské vizuálně poznávací schopnosti. Například výzkum na Harvard University ověřil, že holubi mohou rozlišovat fotografie některých lidí od ostatních. V laboratoři profesora Shigeru Watanabe byli holubi dokonce schopni od sebe rozlišovat obrazy některých malířů, například Van Gogha od Chagalla.
Kromě toho holubi dokázali rozlišovat další jedince svého druhu a také odlišovat holuby, kterým byla podána stimulační droga, od těch, kteří nebyli pod jejím vlivem.
V tomto experimentu zvládli holubi rozlišovat videozáznamy, které odrážely jejich vlastní pohyby, i když byly časově posunuty o 5-7 sekund, od videozáznamů, které nezobrazovaly jejich pohyb. Tato schopnost je lepší než u průměrného tříletého dítěte. Podle výzkumu profesora Hiraki z University of Tokyo mají tříleté děti potíže rozeznat svůj vlastní obraz i s pouhým dvousekundovým zpožděním.PODROBNĚJI na : http://www.osel.cz/index.php?clanek=3685&akce=show2&dev=1 
14.6.2008
Zdrojový článek: ScienceDaily                                                                                                                                  ( http://www.veda.cz/article.do?articleId=29692 )

 
 
Dr.John C.Lilly vyslovil názor,že jsme značně handicapováni v našem úsilí MĚŘIT INTELIGENCI jednotlivých jedinců jiných druhů.Používáme NEVHODNYCH MĚŘITEK,odvozených z naší vlastní historie.Na rozdíl od ostatních druhů to,čeho jsme nejdříve dosáhli byl rozvoj materiální tvořivosti a psaného jazyka.Lilly vyslovil otázku,co dělá zvíře s velkým mozkem v CIZIM PROSTŘEDI.Ale cizím pro nás,to je to!Vyprávěl příhody,které lze považovat za ZJEVNE SVĚDECTVI toho,že delfín má primitivní ŘEČ s prediktivními a popisnými hodnotami (s.56 - Človek a delfín).Lilly dále píše :Takové rysy chování sotva mohou být INSTINKTIVNI.Není také proč by byly instinktivní - většina kytovců se rodí se schopností plavat,mají při narození velké mozky a jsou téměř dva roky závislí na matce,než mládě odstaví.Většinu tohoto období pravděpodobně zabírá učení,a to i disciplinovanosti,aby mladý jedinec věděl,jal lovit a vyhýbat se nebezpečí,jak se pářit a rozmnožovat a vykonávat všechny ostatní nezbytnosti,jež potřebuje savec k životu k moři (s.61).Byl jsem nařčen některými kolegy z ANTROPOMORFIZACE.Co tím rozumějí?Věda učinila v minulosti obrovský pokrok tím,že odmítla dodávat fyzikálním,chemickým a primitivně biologickým procesům LIDSKEHO SMYSLU.Zdá se,že nejdříve bylo dosaženo pokroku v těch oblastech zkoumání přírody,které jsou člověku nejvíce vzdáleny.(Jednotlivé obory se postupně oddělovaly od filosofie.)Celý průvod uzavírá BIOLOGIE.Jelikož patří biologové k mladé vědě,velice rozhodně a bojovně vystupují proti ANTROPOMORFIZOVANI,proti tomu,aby se do každého organismu,který studují,nedostal ani "kousek člověka",aby se oprostily od přisuzování LIDSKYCH MOTIVU chování jiných organismů.Tak v určitých případech je třeba odlišit zvíře a NEZAMĚNOVAT jeho snahy s našimi.S tímto názorem souhlasím,pokud jde o mozek,který je značně menší než náš.To je způsob,jakým se lze dobrat výsledků při výzkumu zvířat s malými mozky.Během mnohaleté práce s kočkami a opicemi jsem poznal,že pokud jde o tato zvířata,je tento názor správný.
Avšak ve vědě existuje i OPAČNY HŘICH,který se nazývá ZOOMORFIZOVANI či ZOOLOGIZOVANI.Spočívá v aplikaci myšlení,jež platí při analýze chování jednoduchých zvířat s malým mozkem,na chování - řekněme - někoho z velkým mozkem,jako je správně vyvinutý vzdělaný člověk (s.61,62).( = PODCENĚNI a hledání ČISTĚ fyzikálně - chemického vysvětlení,či dosazování evolučních předpokladů.Nelze se zcela oprostit od nám přirozeného pohledu na svět a věci a tvory v něm.Každé vysvětlení a pohled je do URČITE MIRY antropomorfizující - je to náš lidský pohled,nemůžeme se na svět dívat očima delfína,ani chtít,aby on vnímal realitu skrze náš pohled.Jde o tu MIRU).
 
Kolem ZOOMORFIZMU se seskupili psychologové,behaviorálního směru,počínaje Johnem Watsonem jako nejtypičtějším představitelem,který se díval na člověka jen jako na zvíře a chtěl ho zkoumat na základě stějných předpokladů a metod,jako přírodopisec pozoruje zvíře v přírodě,aniž by existoval nějaký bližší vztah mezi pozorovatelem a pozorovaným.Jinými slovy :všechno,co je charakteristicky LIDSKE,je z vědeckého modelu člověka vynato.Jeho mozková kůra je ochuzena o věškerou svou specificky lidskou informaci.Ačkoli je to užitečné cvičení v teoretické psychologii,není to příliš praktické a nedaří se to vysvětlit člověka JAKO CELEK.Tento druh ZOOMORFIZOVANI či zoologizování činí z člověka jednoduché zvíře,snižuje všechny funkce jeho velkého mozku na méně složitou úroven primitivního zvířete.Určité prvky v důkazech ale napovídají,že by bylo naprosto nevhodné delfíny ZOOMORFIZOVAT.Stejnou chybou by bylo ho ANTROPOMORFIZOVAT.Nemůžeme a neměli bychom tomuto zvířeti přivlastnovat MYŠLENI a LIDSKY SMYSL jeho chování.Neměli bychom mu připisovat ty druhy znalostí,které patří k lidské zkušenosti a tradici,ale nikoli ke zkušenosti a tradici delfínů.Bylo by určitě chybou "vkládat člověka" do delfínova mozku.Člověka lze vkládat zas jen do mozku člověka (s.62,63).
Chceme-li rozumět člověku,musíme zkoumat především vlastnosti intelektu každého individua,a NE PŘEDPOKLADAT,že má předepsanou soustavu myšlení.V tom je,zdá se, hřích ANTROPOMORFIZOVANI :stanovíme-li si PŘEDEM,co chceme nalézt,pak to nalezneme.Ovšem spíše vynaložením určité vůle než VĚDECKYM výzkumem.Tato záludnost,tkvící v tom,že máme snahu přenášet názor vlastního mozku i do mozku jiných stvoření,je záležitost,kterou lze velmi  obtížně zjistit a vyloučit z našeho myšlenkového pochodu v těch vědeckých oblastech,jež mají blízko k člověku.Je zcela OPRAVNĚNE používat při práci s delfíny diferencovaných postupů.Je třeba vycházet z toho,že delfín má velký a složitý mozek.Dále je nutno ověřit,že mozek delfína je schopen dlouhotrvajícího sledu UVAH,založených na nahromadění velkého množství údajů,jejichž POČET JE MNOHEM VĚTŠI než může být u opic včetně šimpanze.Toto množství údajů JE SROVNATELNE či dokonce převyšuje množství informací akumulovaných člověkem (s.64).
 
Znovu jsme si uvědomili,jak tomu bylo už nejednou v dějinách vědy,že člověk se musí přestat považovat za střed vesmíru.A tak moderní vědecký výzkum podkopává nebo dokonce boří jeden z posledních trůnů,na který se člověk sám dosadil.Je obtížné posuzovat inteligenci živočicha žijícího v jiném prostředí než my,v jiném prostředí,než je vzduch (s.65).( = naprostá a výsadní odlišnost od zbytku tvorstva).Z technického hlediska je spojení mezi člověkem a delfínem pro obě stany neobyčejně obtížné :ve vzduchu,kde my žijeme můžeme stěží slyšet to,co chtějí tato zvířata sdělit,a ve vodě mohou zase ona stěží slyšet,co chceme vyjádřit my.Hranice mezi vzduchem a vodou je velmi reálnou a obtížnou MEZIPLOCHOU k překlenutí jak pro nás,tak pro kytovce,abychom si vyšli vzájemně vstříc NA PUL CESTY.Je zřejmé,že v důsledku těchto technických potíží jsou tato zvířata tak vzdálena našemu pochopení (s.66).
 
 
Z našeho antropomorfického pohledu,kdy do chování zvířat promítáme vlastní lidské city a pocity,tíhneme k hodnocení některých druhů jako chytrých a inteligentních ,zatímco jiné oblasti jejich mozkových aktivit nepřeceňujeme.Psa tedy máme za chytrého ,protože pro nás udělá ,co nám na očích vidí,a naučil se spát na gauči jako strýček Pepa.Prase inteligencí příliš neoplývá,protože se rochní v bahně a nevkusně zapáchá,neboť není chopno základních hygienických návyků.Ovšem někteří majitelé koček namítají ,že pes je zvíře tupé,plnící pouze pokyny svých pánů,zatímco inteligentní a vznešená kočka si stále uchovává svůj punc nezávislosti.A prase též nemůže být tak ,,blbé“,když dokáže najít drogy v neviditelných skrýších dealerů,a nepatřičně zavání jednoduše proto,že mu v udržování vlastní čistoty člověk úspěšně brání svým pojetím jeho životních podmínek.Rovněž o koních se dočteme poutavé závěry,jak moc či málo jsou inteligentní a schopní plnit přání a požadavky svých lidských protějšků.
 
                                                                                                                                                     ( http://www.tanin.estranky.cz/clanky/etologie/o-konich-a-lidech )
 
 
 
John C.Lilly - Člověk a delfín,DODATEK II,s.151 - 159,Intelekt,inteligence,řeč a mozek :stupnice inteligence - jakési spektrum přibližných (hrubých) kategorií inteligence a intelektuální kapacity vzniká SROVNANIM známých zvířat se zvířetem které zkoumáme prvně.(Mějme na paměti,že tato kritéria jsou hypotetická,prozatímní,pracovní,jelikož někde s orientací začít musíme).Je třeba si také vytýčit ROZDIL mezi intelektuální kapacitou a inteligencí.Souhlasím s myšlenkami Jacquese Barzuna,které vyjádřil v knize : The House of Intellect,a s jeho neobyčejně přesným ODDĚLOVANIM POJMU INTELIGENCE a INTELEKT. INTELEKT JE NAPROSTO LIDSKY RYS.Pojem INTELIGENCE lze používat i u zvířat,jejichž úroven je nižší než inteligence člověka.Intelekt je fenomén,který se objevuje teprve na té úrovni mozkové inteligence,která je srovnatelná s inteligencí normálně vyvinuté lidské bytosti mající skutečnou řeč.Nějakou jinou,cizí intelektuální kapacitu je možno zjistit pouze v těch případech,kdy alespon jedna lidská bytost je prokazatelně schopna objevit a naučit se řeči oné jiné,cizí bytosti,nebo kdy alespon jeden jedinec tohoto cizího druhu může pochopit a naučit se řeč lidskou,a to na úrovni nebo nad úrovní nejprimitivnějšího používání a porozumění této řeči,anebo tehdy nastanou -li obě eventuality.Jinými slovy - nemáme dosud ŽADNE měřítko pro intelektuální kapacitu nějakého jiného,ne lidského druhu živých tvorů.A nebudeme mít takové měřítko,dokud se nebudeme moci dorozumět s jedinci cizího druhu prostřednictvím nějakého typu složité řeči at už v jakékoli formě.Za dnešního stavu NEZNALOSTI se proto říká,že pouze u člověka lze hovořit o intelektuální kapacitě.To však neznamená,že by jednou lidé nemohli přiznat nějakému jinému druhu intelektuální kapacitu v našem slova smyslu.Spíše to znamená,že dnes zatím nemáme k dispozici údaje tohoto druhu pro jinou živou bytost,kromě člověka.U těchto hypotetických kategorií samozřejmě musí existovat jemnější rozčlenění na podkategorie.
 
První kategorii inteligence dle Lillyho začlenují živočichové od jednobuněčných,přes hmyz až po nejnižší obratlovce vč.žraloků.
 
Do druhé kategorie zařazuje např.chobotnice.
 
Třetí úrovní je kategorie ptáků,některých plazů a některých ryb.
 
Čtvrtou rovinou inteligence je podle Lillyho inteligenční úroven savců.Tuto kategorii dělí do velkého množství menších skupin.Patří sem všichni savci až po velké druhy opic,nepočítaje v to ale opice antropoidní čili lidoopy.Píše :Přemýšlíme-li o zvířatech patřících do této roviny inteligence,pak se nám jistě opice ZDAJI bližší něž třeba mořský hlavonožec kalmar obrovský,který by ovšem patřil do druhé roviny inteligence.Je to právě tato ČTVRTA ROVINA INTELIGENCE,kdy nám začínají NESNAZE :přestáváme totiž ZOOMORFIZOVAT a přikláníme se spíše k ANTROPOMORFIZACI.Opice nám připomínají svým vnějším vzhledem lidské bytosti a při pohledu na jejich ruce jsme jaksi nuceni ztotožnovat se s nimi více,než s jakýmikoli jinými zvířaty.
 
Se zvířaty patřícími do páté roviny inteligence se začínáme ztotožnovat ještě více.Tato úrověn totiž představuje rovinu inteligence antropoidních opic,které jsou takřka speciální skupinou "nadzvířat" (šimpanz,orangutan,gorila).Mnohá z těchto zvířat (v určitých ohledech) napodobují člověka tak dokonale,že vznikl pojem "opičit se".Tento druh inteligence je již značně vysoký,není však INTELEKTEM.Mezi touto úrovní inteligence a inteligencí plně vyvinutého člověka se složitou řečí existuje ŠIROKY PRAZDNY PROSTOR,do kterého nemůžeme postavit ŽADNY DRUH živočicha.
 
Následující rovině dávám ve stupnici inteligence číslo 6 a číslo 1 ve stupnici intelektuální kapacity.Mezi mentálně postiženými jedinci,kteří se někdy mezi lidmi narodí,se zřejmě někdy vyskytnou individua,které lze do této roviny zařadit.
 
Inteligenční rovinu číslo 7 nazýváme rovinou humanoidní.Je to zároven rovina číslo 2 pokud jde o intelekt.Tato rovina může být ovšem jen pomocným stupněm,který by bylo možno nakonec i vyloučit.Jedinci s tímto stupněm totiž definitivně překročili spodní práh pro intelektuální kapacitu.
 
Další rovinu číslo 8 ve stupnici inteligence a rovinu číslo 3 ve stupnici intelektu,nazývám "isohumánní".Je to úroven civilizovaného člověka se vší složitostí jeho sociálních institucí,vědou,mezinárodními vztahy,atd.Uvnitř této roviny bychom opět mohli rozlišit tisíce dalších úrovní.Kategorie,které jsme si ustanovili jsou spíše jen vhodnými přihrádkami pro ukládání našich současných znalostí,než výkonými a živými (definitivními) kategoriemi založenými na ZCELA SPOLEHLIVYCH pokusech.
 
(Dr.Lilly ustanovuje ještě hypotetickou rovinu inteligence číslo 9 a rovinu číslo 4 ve smyslu intelektuální kapacity,kterou nazývá suprahumánní a odmítá ji specifikovat blíže.Do této kategorie by pak šlo zařadit nám nadřazené mimozemské tvory,nebo klidně tvory v náboženském slova smyslu - typu Boha.)
 
 
 
 
 
 Jak napsal D. W. Rajecki: Akceptujeme-li předpoklad, že chování není ničím jiným než projevem fyziologických procesů, pak uznávat biologickou, ale odmítat psychologickou podobnost mezi námi a ostatními druhy je nelogické a neodůvodnitelné. Ostatně nulová hypotéza vždy říká, že mezi srovnávanými jevy není rozdíl; nulovou hypotézu o nerozdílnosti emocí a vnímání světa námi a zvířaty zatím nikdo nevyvrátil. Představa o lidské výjimečnosti je nejen logicky pochybená, ale navíc empiricky špatně.Každý člověk, který kdy choval nějakého domácího mazlíčka, ví, že zvíře má podobné pocity jako jeho pán. Jak je možné, že to nevědí vědci? Podle Erazima Koháka je tím vinen karteziánský dualizmus. Představa zvířete jako necítícího stroje nastoupila v době, kdy začínala hromadná „masná výroba“ a zábavou vyšších vrstev se stala vivisekce. Utilitární důvody odsuzování antropomorfizmu jsou tedy zřejmé – jestliže se určitému orgamizmu upřou nějaké vlastnosti (třeba emoce), lze se zbavit morálních závazků vůči němu, a posílit tak samozvané dominantní postavení člověka.
 
 
Rozdíl mezi námi a zvířaty není tak velký a propastný,jak si občas můžeme myslet. Tak jako vědci objevovali a stále objevují existující, ale dříve netušené schopnosti nejmenších dětí, také u zvířat se dnes běžně hovoří o schopnostech dříve přisuzovaných pouze lidem. Příkladem můžebýt myšlení, jehož genezi je věnován ústřední článek Psychologie dnes, kterou držíte v ruce.Zvířata jsou a vždy byla součástí humánní psychologie. Každý, kdo se o psychologii zajímá, zná také Pavlovovy psy, Skiinerovy holuby, anebo opičky Harryho Harlowa.
 
Psychologie dnes                                                                                              (  http://www.portal.cz/scripts/modules/issues/artlist.php?issueid=602  ) 
 
 
Hodnocení INTELIGENCE ale nelze ani vrámci téhož druhu ZOBECNOVAT,protože,stejně jako v rámci Homo sapiens existuje RUZNY ROZSAH inteligence,tak i mezi zvířaty jsou osobnosti,géniové a hlupáci.I vrámci inteligenčního potenciálu téhož druhu může existovat RUZNY ROZSAH inteligence. 
 
 
 
 
 
 
Žádná jiná otázka v etologii nevzbudila tolik vášnivých diskuzí jako spory o to,které projevy živočichů i člověka jsou programovány geneticky a čemu se musejí učit.Opět zde ovšem narážíme na rozdíly plynoucí z (příliš obecného) pojmu živočich.Zatímco malá štika,se nemusí učit způsobu lovu své kořisti,je prakticky všechno chování primátů i člověka,více či méně doplněno učením.Chování neplodných mezidruhových kříženců vykazuje i více či méně praktické kombinace vrozeného chování.Je to klasický příklad toho,jak málo může učení některá vrozená chování ovlivnit.Zřejmě se u kříženců jedná o jakýsi ATAVISMUS chování,které je podobnější výchozímu staršímu druhu než projevům u obou rodičovských druhů.Podobné ATAVISMY jsou známé i v morfologických znacích.K obdobným výsledkům lze dospět na úrovni populací.Podle dnešních (1992) znalostí je drtivá většina chování zajištěna vždy několika geny.To odpovídá druhému Mendelovu zákonu o monohybridním křížení v jediném páru alel a dominanci určitého znaku..( Američan Harlow odchoval malého makaka pomocí dvou různých druhů atrap.Jedna byla drátěná a měla láhev s mlékem.U ní se ale mládě sdržovalo jen,když mělo hlad.Druhá byla potažena látkou a vycpána a té mládě dávalo přednost.Tyto zajímavé pokusy dokázaly,že potřeba tělesného KONTAKTU se u malého mláděte dá oddělit od nutnosti příjmu potravy.Je ovšem diskutabilní nakolik lze tento pokus zobecnovat na člověka.) OBECNĚ můžeme říci,že čím je dokonalejší centrální nervová soustava,tím lepší jsou i dispozice k UČENI.Klasickým příkladem jsou vyšší obratlovci,jejichž mozek zejména u savců a ptáků dosahuje nejvyššího stupně organizace.Z bezobratlých se díky organizaci jejich mozku nejlépe UČI některý HMYZ a zejména HLAVONOŽCI.( VICE viz níže - Inteligence hlavonožců  +  HMYZ ) Předpokladem UČENI je PAMĚT,která získané poznatky registruje,třídí a ukládá.Druhová,genetická pamět ovšem určuje nejen množství ukládaných informací,ale i dobu,kdy a jak je poznatek registrován.Druhů pamětí pamětí je několik,minimálně dvě - krátkodobá a dlouhodobá.Ve své podstatě je PAMĚT systémem,který spolu s učením představuje nejvýznamější součást PŘIZPUSOBENI organismu na vnější prostředí.PAMĚT nejenže je předpokladem UČENI,ale může být i automatická,na učení NEZAVISLA.Neznáme žádnou UNIVERZALNI pamět,ale druhů paměti je mnohem více již z hlediska náplní způsobu VNIMANI.Jmenujme si třeba pamět ultrakrátkou - epizodickou.Významným druhem je pamět významová,která v mozku trvale udržuje pravidla často opakovaných dějů,jakési rituály či scénáře,podle kterých se živí tvorové stravují,hrají.Pak jsou zde smyslové paměti.Jiný druh paměti je časoprostorový,protože registruje souvislosti místa a času,kde a kdy určitý jev nastal.Zárověn zaznamenává i rozvoj a průběh určitého děje a jeho vztahu v času i místě k ostatním událostem.Motorická pamět - ( u člověka psaní,řízení,gymnastické prvky,atd ).Na paměti spočívá ORIENTACE V PROSTORU,díky ní se stále zlepšuje pozorování předmětu.Oči se totiž upírají na předmět i při změně pohybu hlavy,a tato schopnost korekce se během života zlešuje učením a skušeností.Roli pamět hraje i při získávání a příjmu potravy..Zvláště pamětové stopy získané při negativní - averzivní zkušenosti jsou velmi mohutné a prakticky se nedají odstranit.(viz výzkumy fyziologa J.Bureše).Poslední pamět je pamět pracovní.Představuje uložení informací s dočasným významem,které je po určité době jako nepotřebné možno zapomenout.Rozdíl mezi DRUHY pamětí je dán RUZNYM ZPUSOBEM uložení do mozku.Existují různé druhy specializovaných buněk a elektrických kruhových impulzů.Záleží také na počtu nervových přenašečů - neurotransmiterů.Souvisí to také s dědičnými předpoklady.Již výše zmíněná genetická pamět je zvláštním druhem paměti,kdy dochází k přepisům RNA do DNA.Existuje mnoho dokladů o tom,že zvířata si skutečně pamatují.                
 
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata,s.98,100 - 102,103,110 - 112.
 

Psychologie dnes 2/2006, Archiv
Pojmové myšlení jsme zvyklí spojovat se slovy našeho jazyka. A jelikož zvířata nemluví, máme tendenci se domnívat, že se jich pojmové myšlení netýká. Co se však stane, když se pokusíme naučit je našemu jazyku? Množství pohádek,mýtů, bájí a skazek, v nichž vystupují mluvící zvířata, dokládá, že taková myšlenka lidi opakovaně napadala. A stranou snahy naučit zvířata jazyku nezůstala ani moderní věda. Nejprve se odborníci soustředili na mluvené slovo.Bezpochyby nejlepší ve vyslovování lidských slov a vět jsou papoušci a krkavcovití - kteří jsou mimochodem též považováni za nejinteligentnější opeřence. Žádní ptáci však příliš nevynikají v porozumění vyslovovaného, i když jsou bezpochyby schopni zasazovat své zvukové projevy do vhodných souvislostí: například pronést"haló"v okamžiku zvonícího telefonu či prohlásit"chci sušenku"zrovna když rozděláváte balíček. Evidence oopeřencích, kteří by pronesli stejnou větu ve chvíli, kdy na sušenku dostali chuť, jsou však velmi zřídkavé. Profesor Zdeněk Veselovský (2000) sice popisuje například papouška šedého, který pojmenovával barvy předmětů, které muexperimentátor ukazoval, a hlasitě protestoval, když mu experimentátor ukázal jiný předmět než ten, jehož název vyslovil. Přesto si s papouškem smysluplně nepopovídáte. (někdy to ovšem nesouvisí s nízkou inteligencí,ale spíše s motivací - živočich na rozdíl od člověka nebude dělat to co ho nebaví,když to nesouvisí s okamžitou výhodou ) Pozornost badatelů se v této souvislosti tedy obrátila mezi naše nejbližší příbuzné - primáty. Výsledky však byly poměrně žalostné: šimpanzice Viki manželů Hayesových se navzdory veliké snaze svých pěstounů naučila pouzečtyři slova. Odborníci si brzy uvědomili, proč tudy cesta nevede: jakkoli jsou nám lidoopi podobní, morfologické poměry jejich mluvidel a zejména postavení jazylky jim mluvenou řeč neumožňují.
                                                                                                                                            ( http://www.portal.cz/scripts/modules/issues/artlist.php?issueid=602 )
 
Ve skutečnosti určitý POJEM nemůže pro zvíře znamenat zcela totéž co pro člověka (i když určitá shoda v základních VYZNAMECH možná je).Pes sice rozliší od sebe rozdílná slova zvukově (lehni,sedni,fuj,ke mě),rozezná podle zkušenosti třeba i ton zabarvení hlasu,nebo jeho emoční odstín,který slovu dáme při vyslovení,ale patrně nerozumí jejich obsahu.SLOVA jsou pro něj v nejlepším případě pouhými SIGNALY a PODNĚTY k určité činnosti,kterou si ze zkušenosti s daným povelem spojuje. (PSA lze zabarvením hlasu oklamat.Vyzkoušel jsem to osobně,kdy jsem zaměnil TON hlasu,který patřil k hubování s tonem hlasu,který patřil k pochvale.Když jsem psa chválil hubujícím tonem,tak nevnímal,že ho chválím - tedy obsah slov,ale podle tonu hlasu usuzoval,že něco provedl a že přijde trest.NAOPAK,když jsem psa obsahem huboval,ale použil jsem při tom pochvalný ton,tak pes spokojeně vrtěl ocasem,protože tak usoudil ne na základě pochopeni významu,ale na základě tonu hlasu.) Stejně tak by pes vykonal nějaký příkaz na jiný zvuk místo slova,např,písknutí,tlesknutí,atd.Nervový systém mu nedovoluje CHAPAT SLOVA JAKO POJMY,jako obecné označení nějakého jevu,které lze stavět do velice různých konkrétních souvislostí.(možné ale také je,že to není nízkou inteligencí,ale jiným způsobem myšlení a jinými pravidly komunikace,jako je tomu např.u delfínů) Proto např.pes nemůže nikdy pochopit slovní hříčku,vtip,atd.SLOVO "pán" bude mít pro něj jeden nebo nanejvýš dva známé významy (podle spojení),ale nikdy ne onu VYZNAMOVOU ŠIŘI,kterou má v lidské řeči.U psa lze celý SLOVNIK nahradit různými TONY,protože pes má absolutní sluch umožnující mu rozlišit ještě jednu osminu tonu.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.178.
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
Světoznámý etolog a nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz posuzuje inteligenci živočichů především podle míry jejich zájmu o okolní svět - tedy de facto jako "zvídavost" v protikladu k intelektuální i fyzické lenosti.
( http://www.vtmscience.cz/Modules/VTM/StoryDetail.aspx?Id=118&SubPortalId... 2fStoriesOther.aspx%3fId%3d336%26StoryId%3d561%26type%3d2 )
 
 
Inteligence je vázána na mozek, z čehož plyne, že musí existovat nějaké biologické vlastnosti v mozku, které odlišují mozky inteligentnější od mozků, které jsou inteligentní méně. Ten nejprostší rozdíl, který např. odlišuje lidské mozky od mozku šimpanzů, je velikost mozku, zejména jeho nejpřednějších částí. Druhý rozdíl je rychlost vedení nervových vzruchů - v inteligentnějších mozcích se vedou rychleji. Třetí rozdíl je námaha při řešení nějaké úlohy.
Poznání zvířete je titul daný modernímu přístupu k duševním schopnostem inteligentních zvířat. Ten se vyvíjel mimo obor srovnávací psychologie, ale také byl silně ovlivňovaný vznikem  ethologie  a behavioralní ekologie. Co bylo hodně zvažováno je označení inteligence zvířete .Tato myšlenka bude rozebrána níže.
Historický základ
Po většinu dvacátého století převládající dominantní přístup k psychologii zvířete měl používat experimenty na zvířeti a učit se odkrýt jednoduché procesy (takové jako klasické předurčení a operantní předurčení). To by mohlo pak mohlo odpovídat za zjevně komplexnější intelektuální schopnosti lidí. Tato redukční filozofie byla spojena s silně behavioristickou metodologií, ve které zjevné chování bylo vzato jako jediný platný údaj pro studium psychologie, a v jeho extrémnějších formách ( behaviorismus radikála B. F. Skinner a jeho experimentální analýza chování) chování bylo vzato v potaz jako jediné téma zájmu. Ve skutečnosti, duševní procesy, které v sobě zažíváme byly viděny jako epiphenomeny.
Úspěch kognitivní psychologie v popisu lidských duševních procesů, od pozdních padesátátých let, vedl k znovuvyhodnocení výzkumu vzorů a výzkumníci začali zkoumat zvířecí duševní procesy z opačného směru, tak, že brali co je známé o lidských duševních procesech a hledali důkaz srovnatelných procesů v jiném druhu. V jistém smyslu toto byl návrat k přístupu Darwina. George Romanes, byl pravděpodobně první psycholog moderní éry,který zrovnával tento poměr. Nicméně, zatímco Romanes se spoléhal na těžko srovnatelné a na antropomorfní projekci lidských schopností na jiném druhu, moderní výzkumníci v poznání zvířat jsou ve většině případů zásadními behavioristy v metodologii, přesto že se to ostře liší od filozofie behaviorismu.Že existují některé výjimky z pravidel metodologie behaviorismu, ukazovali takoví jako John Lilly a, někteří přesvědčivě argumentovali ( Donald Griffin) a byli připravení zaujmout silnou pozici pro to,že ostatní zvířata přece mají mysl a že my bychom měli spolupracovat ve studiu jejich poznání společně. Nicméně jejich požadavky nenašly široké přijetí ve vědecké společnosti, ačkoli jejich výzkumy přitahovaly nadšené pokračovatele mezi laiky.
Vývoj poznání zvířete byl také silně ovlivňovaný:
rozšířeným použitím a zájmem o primáty (a také kytovce) poněkud více než o krysy a holuby.Ti se stali klasickým druhem laboratoří srovnávací psychologie, a vývoje uvnitř primatologie;
postupující znalost chování zvířat v jejich přirozených prostředích vedla přes studia v ethologii, sociobiologii a behavioralní ekologii; taková studia často ukázala, že zvířata potřebovala jisté poznávací schopnosti aby se přizpůsobila jejich ekologickému prostředí (jak například ve vyrovnávacích studiích ptáků - takových jako Clarkův louskáček), nebo se jevila z užívání poznávacích schopností v přirozených podmínkách (například u Jane Goodallové' ze studia šimpanzů);
jeden nebo dva vysoce názorově vyostřené projekty, zvláště projekt Allena a Beatrice Gardnerových ve kterém se šimpanz (Washoe) naučil  přinejmenším některé prvky Amerického znakového jazyka.
postupujícím chápáním funkcí mozku přes práci ve fyziologické psychologii a poznávací neuropsychologii.
Tento popis dřívějších studií o poznání zvířete je nevyhnutelně zjednodušený. Od doby G.Romanese  vždy byli poměrní psychologové, kteří byli více nebo méně cognitivnímu zkoumání zvířat naklonění: zřejmými příklady jsou Wolfgang Köhler, slavný svou studii pohledu na šimpanze, a Edward C. Tolman, který zavedl do psychologie jak vysvětlení chování krys v bludištích,tak dva nápady, které byly značně vlivné v lidské kognitivní psychologii - poznávací mapa a myšlenka na rozhodování v riskantním výběru shoda v efektu výhodnosti.
Metodologie
Výzkum poznání zvířete pokračuje použítím některých  zavedených výzkumných technik srovnávací psychologie a experimentální analýzy chování, takových jako bludiště a Skinnerův box, ačkoli to vytváří nové rozmanitosti (takové jako 8- bludiště a bludiště vody byla používána v mnoha studiích prostorové paměti) v nových způsobech. Nicméně to doplňuje tyto způsoby s pozorováním zvířat v jejich přirozených prostředích, nebo v kvazi-přirozených prostředích a také s experimenty pole. To také bylo charakterizováno množstvím velmi dlouhých termínových projektů, takový jako Washoe projekt a jiný lidoopí experimenty jazyka (např. projekt Nim),experiment Irene Pepperberg' a prodloužená série studií s Africkým šedým papouškem Alexem, a studia dlouhodobé paměti na holubech na nichž byla ukazována schopnost si pamatovat obrazy pro období několika let. Někteří výzkumníci dělali efektivní použití Piagetianianovy metodologie, používat úlohy které lidské děti zvládají v různých fázích vývoje, a zkoumali které by mohly být vykonávány jiným druhem.
Otázky výzkumu
Daný široký program poznání zvířete, hledání zvířecí obdoby lidských poznávacích procesů, oblasti studia v poznání zvířete se více nebo méně odvíjí od poznávání v lidské kognitivní psychologii. Nicméně pokrok v odlišných oblastech byl proměnný. Mezi pole zájmu patří:
Pozornost
Výzkum se zaměřil na zvířecí schopnost rozdělit pozornost mezi odlišné stránky podnětu, a na vizuálním hledání. Podobně jako u lidí, spadá sdílení pozornosti mezi rysy podnětu redukujícího se na schopnost zachytit jen některý z nich, ačkoli jsou některé ekologicky významné vizuální vyhledávací úlohy u kteréch zvláštní druhy ukazují pozoruhodné schopnosti (například, holubi mají neobyčejnou schopnost vypozorovat zrno od substrátu).
Třídění
Následoval průkopnický výzkum Richarda Herrnsteina, bylo to množství výzkumů ptačí schopnosti rozlišovat mezi kategoriemi podnětů, včetně druhů kategorií použitých v každodenní lidské řeči. Ptáci byli schopni učit se tento druh úlohy snadno, a rychle přecházeli  k novým příkladům kategorií.
Paměť
Kategorie, které byly schopné analyzovat vývoj lidské lidské paměťi (krátká termínová paměť, dlouhá termínová paměť, pracovní paměť) byly aplikovány na studii o paměti zvířat a některé jevy charakteristické pro lidskou krátkou termínovou paměť (např. sériový poziční účinek) byli zaznamenány u zvířat, zvláště u opic. Nicméně nejvíce pokroku bylo dosaženo v analýze prostorové paměti, částečně ve vztahu ke studiím fyziologického východiska pro prostorovou paměť a roli hippocampusu, a částečně ve vztahu rozlišení takových zvířat ( jako Clarkův louskáček, některé sojky a některé veverky) jejichž ekologické niky vyžadují, aby si k umístění pamatovaly tisíce vyrovnávacích pamětí, často následující radikálně se měnícím životním prostředím.
Použití nástroje
Existují některé druhy, které používají zvláštní nástroje jako nezbytnou součást strategie získávání potravy, například datel Finch z Galapág. Nicméně tato chování jsou často docela nepřizpůsobivá a nemohou být úspěšně aplikována v nových situacích. Několik druhů se ukázalo být schopnými pružnějšího nástrojového využití. Dobře známým příkladem je pozorování ( Jany Goodallové ) šimpanzího “rybaření” v termitišti v jejich přirozeném prostředí a u velkých lidoopů žijících v zajetí bylo často pozorováno účinné používání nástrojů; několik druhů corvids také bylo trénováno, aby používali nástroje v kontrolovaných experimentech.
Problém platnosti úvah
Související studie použití nástrojů  potvrdily platnost problému takových úvah. Mnohé na těchto pokusech vzešlo z dřívějších dat poměrných psychologů takových  jako Wolfgang Köhler, poněkud jiných než nedávné experimenty. Z těch je jasné, že zvířata některých druhů být docela schopná řešit rozsah problémů, které zahrnují argument o abstraktní povaze; moderní výzkum inklinoval ukázat, že výkony Köhlerových šimpanzů nebyly žádnými schopnostmi jedinečnými pro ten druh,a to,že zřejmě podobné chování může být nalezené ve zvířatech o kterých si obvykle myslel že jsou hodně méně inteligentní, jestliže je jim dáváno vhodné školení.
Jazyk
Kromě experimentů s jazykem lidoopů zmíněných výše, také bylo více nebo méně úspěšných pokusů učit jazyk nebo jazyk-jako chování nějaký neprimátí druh, včetně kytovců, papoušek Alex, a velcí tečkovaní datli.
Vědomí
Smysl toho o kterých zvířatech může být řečeno,že mají vědomí nebo sebepojetí bylo žhavě diskutováno; toto téma je častým odkazem na debatu o myslích zvířat. Nejlepší známá výzkumná technika v této oblasti je test zrcadla navržený Donaldem Griffinem, ve kterém je kůže zvířete nějakým způsobem označená zatímco to je spící nebo uklidněné, a tomu je pak dovoleno vidět svůj odraz v zrcadle; jestliže se zvíře začne spontánně upravovat v místě značení či se snaží značení odstanit, je to vzato jako důkaz, že to je vědomé sebe. Sebeuvědomění - toto kritérium bylo hlasem pro šimpanze a také pro některé jiné velké lidoopy a některé kytovce, ale ne pro opice. Nicméně oba výklady takových dat, a data sámotná, zůstávají sporná.
Podvod, empatie a teorie mysli
Podobně rozpačitá je úvaha zda zvíře může vykazovat empatii, tj. moci rozumět na co další zvíře myslí.Obvyklým argumentem je, že k předvedení empatie je potřeba, aby existovala teorie mysli, tj. k atributovým duševním procesům vůči jiným jednotlivcům, a že bez teorie mysli  je nemožné jak pro zvíře tak pro osobu dokázat taktický podvod. Experimenty k testu teorii mysli na zvířatech byly hlavně uskutečněné na primátech. Žádné rozhodující přesvědčivé důkazy nebyly  pro teorii mysli předloženy na nějakém jiném druhu primáta , než u velkých lidoopů; výklad dat u velkých lidoopů je v současnosti sporný, ale někteří výzkumníci jsou přesvědčení, že přednesou přehlednou teorii mysli.
Pokračující diskuse
Široký program výzkumu poznání zvířete dosáhl dobrého obratu. Nicméně, jeho výsledky a filozofie pokračují diskuzemi v mnoha oborech:
Zvláštní záležitosti vnitřního poznání zvířete, zvláště výklad jazyka-učení a experimenty sebezkoumání ( uvědomění ), obě hlavní diskuse mají vytvořené představy o rozsahu úspěchů zvířat, a o správném  výkladu chování.
Pro mnoho neodborníků v poli a malé menšinu expertů,se zdá hledání vědeckého přístupu příliš opatrné, a cítí, že to inklinuje k podcenění rozumového rozsahu zvířat tím, že trvá na behaviouralních důkazech. Studia, která dokazují omezenou rozumovou schopnost u populárních druhů takový jako psi, koně nebo delfíni obzvláště,se pravděpodobně dostanou pod tento druh útoku.
Poznávací psychologové zaujatí prací s lidmi často zlevní studia poznání zvířete. Do určité míry to může být účinek historie - v padesátých a šedesátých létech měla kognitivní psychologie snahu prosadit se proti vládě behaviorismu, učení zvířat a postoje té doby zůstaly zaužívané u vlivných osobností na poli vědy.
Poznávací vědci měli zájem srovnat a porovnat lidské poznání s umělou inteligencí nebo s poznáním stroje, ale už méně je zaujímaly poznatky obsažené  v analýze zvířat - přes skutečnost, že obyčejný biologický původ člověka a poznání zvířete naznačují, že by tam mohl být větší shoda, přinejmenším v některých aspektech, mezi člověkem a poznáním zvířete, než mezi člověkem a poznáním stroje. Proto je také poznávacích vědců menšina, ostatní prostě podcenují získané psychologické poznatky o poznání, at živočišné nebo lidské.
Ti psychologové, kteří jsou oddaní radikálnímu behaviorismu a experimentální analýze chování podcenují poznávací analýzy chování zvířat. To není překvapující protože pro většinové rozdělení také odmítli poznávací analýzy lidského chování a to je možná chybná kategorie: jako v dosavadním studiu zvířecích poznávacích výkladů nových behaviouralních jevů, to prostě více vyžaduje,aby to  radikální behavioristé museli vysvětlit  bez použití mentálního jazyka.
Externí odkazy
Avian vizuální poznání, kybernetická kniha editovala Robert G. Cook
Odkazy
Wynne, C. D. L. (2001). Poznání zvířete \. Basingstoke: Palgrave
                                                                                                                                                                ( http://wikipedia.infostar.cz/a/an/animal_cognition.html )
 
 
Snad nejspornější otázky soudobé biologie klade genetika chování (behaviorální genetika).Značnou pozornost získaly také díky rozruchu,jaký v r,1994 způsobila kniha Richarda Herrnsteina a Charlese Murraye The Bell Curve (Gausova křivka,podrobnou kritiku knihy viz také S.J.Gould : Jak neměřit člověka,Nakladatelství Lidové noviny,Praha 1998).Kniha podpořila názor,že určité typy chování lze přiřadit ke konkrétní,zděděné genetické informaci.Takový postoj nás dozajsta opravnuje sledovat kritickým pohledemvědu i prohlášení,která z ní vyplývají.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.16)
 
 
 
 
Behaviorální ekologie, která tento problém studuje, je vědou o funkcích chování. Přesto by si měl být každý etolog vědom toho, že při testování funkčních hypotéz může pouze určit, na jaké podněty sledovaný živočich reaguje a jak (v uvedeném příkladu hraje roli velikost a stáří mláďat, intenzita hlasového žadonění a pohybů, pozice konkrétního mláděte a výška, kam dosáhne). Tím se ale netestují důvody, proč reaguje.Termíny rozdělování potravy a potravní potřeba se týkají funkčních (ultimátních) úvah o optimálních reprodukčních strategiích, a tak nemohou sloužit jako příčinné (proximátní) vysvětlení chování. Přesněji řečeno používání takových označení může vzbudit (nemístný) dojem, že jsme vysvětlili mechanizmus chování. My jsme ale jen řekli, proč jedinec něco dělá, a ne jak to dělá (jaké fyziologické mechanizmy jsou podkladem jeho reakce). Testování funkčních hypotéz vlastně probíhá stejně jako ověřování hypotéz o mechanizmu, jen na jiné strukturální úrovni – nedíváme se na to, co je uvnitř živočicha, ale na celého živočicha.
 
 
 Testy
také prokázaly, že určitá zvířata mají povědomí o své existenci a vnímají i existenci ostatních druhů. Některá zvířata sice mají limitovanou individuální inteligenci, na druhou stranu vykazují mimořádnou sociální inteligenci: mluvíme o tzv. skupinové inteligenci, která je typická např. pro mravence.
 
 
                                                                                                            ( http://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/1573--ze-sveta-zvirat---zvireci-rekordmani.html )
 
Experimentální metody a výsledky
Holubi byli trénováni k tomu, aby rozpoznali dva typy promítaných obrazů. Nejdříve jim byly přehrávány obrazy jich samotných zachycující jejich pohyb probíhající v tu danou chvíli (A) a dále nahrané videozáznamy holuba, který se pohyboval odlišně (B). Jakmile se holub naučí rozpoznávat tyto dva typy obrazů, je mu ukázán videozáznam (A) s časovým posunem. To znamená, že se na monitoru objeví jeho vlastní pohyb, který ale proběhl o několik sekund dříve. Pokud si holub svůj vlastní pohyb pamatuje, může jej rozpoznat jako svůj obraz, i když je časově posunut.
Holub tedy dokáže rozlišit svůj současný obraz od svého obrazu z dřívější doby, což znamená, že holubi mají schopnost rozpoznat sebe sama. Videozáznam (A) odpovídá jeho vlastnímu pohybu, zatímco (B) ne. Schopnost rozlišit (A) od (B) znamená, že holubi chápou rozdíl mezi pohybem sebe sama a pohybem nahraného obrazu. V tomto experimentu jde o pohyby samotného holuba, které jsou náhradou značek v Gallupově „značkovém" testu (viz dále 2-(1)). Čím delší je časová prodleva mezi pohybem holuba a videozáznamem, tím více jsou narušeny jeho rozlišovací schopnosti. To také dokazuje, že holub rozlišuje svůj obraz pomocí svých vlastních pohybů. Důležité je, zda holub chápe rozdíl mezi pohyby na videozáznamu, které odpovídají těm jeho a těmi, které jim neodpovídají.
 
 
KRITERIUM  RYCHLOSTI
 
Jinou otázkou je RYCHLOST UČENI.L.W.Gellerman popisuje pokus s dvouletými dětmi a mladými šimpanzi,kteří se za odměnu učili rozeznávat bílý trojúhelník na černém čtverci od celého černého čtverce.Jedno dítě k tomu potřebovalo jen jeden pokus,zatímco u druhého bylo potřeba 200 pokusů ke správnému rozlišení. (Z toho je vidět jak VELKY ROZSAH může existovat i v rámci téhož druhu a proto je nutné brát OBECNE výsledky testů vždy s rezervou a jako jen přibližné.) Šimpanzi museli vykonat více než 800 pokusů,než jejich ROZLIŠOVANI bylo správné.Naopak potkani se ve SROVNAVACIM TESTU naučili rozeznávat obě formy jen po 20 až 60 pokusech.Na rozdíl od dětí a šimpanzů byli však za správné odpovědi motivováni odměnou a za špatné trestem.Z tohoto pokusu vidíme,že SAMA RYCHLOST UČENI není zřejmě vhodným KRITERIEM pro posuzování SCHOPNOSTI UČENI.Zůstává otázka,co se jednotliví jedinci při tomto pokusu naučili.Další pokusy ukázaly,že šimpanzi pochopili podstatu trojúhelníku,který potom rozlišovali v jakémkoli postavení,barvě,nakresleném plnými čárami,čárkovanými nebo tečkovanými liniemi.Potkani měli naopak jen velmi malou schopnost rozlišovat trojúhelník jako ABSTRAKTNI tvar.Tyto testy ukázaly jasnou prioritu primátů,je nutné si však i zde uvědomit,že jsou to zvířata nejdokonaleji disponovaná pro manipulaci s objekty díky morfologii ruky a prostorovému vidění.Je jisté,že vysoká inteligence delfínů by PODOBNOU METODIKOU ZJISTITELNA NEBYLA.
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.133.

Zvíře získává informace z okolního prostředí,které může být nejrůznějšího charakteru.Známe mnoho SIGNALU,kterými vysílající jedinec sděluje druhému příjemci zcela určitou informaci.Tomuto samostatnému odvětví etologie se říká biokomunikace.Za informační signál považujeme takový projev,který OVLIVNI chování druhého jedince,i když sám vlastními smyslovými orgány určitý JEV ještě nezaregistroval.PŘENOS informací se děje zpravidla ve třech rovinách.
 
1.)Při první přijímací zvíře přebírá určité chování.Spatří-li jeden pták plížící se kočku a reaguje na ni varovným voláním,ale i postojem těla a konečně odletem,pak navíc podle toho odlétají i ptáci,kteří šelmu nezahlédli.Utěk je nakažlivým signálem.Splašení jedinci strhávají další,což někdy může být i kontraproduktivní (chaos,zranění).
 
2.)Druhá rovina SIGNALU představuje takové chování,kterým se dá PŘENEST vyladění,motivace.Lze to říci i obráceně,že podle nich zvíře pozná,v jakém vyladění se nachází vysílající jedinec.Určité chování často vyvolá produkci určitého hormonu,a tím i vyladění k páření a hnízdění.Příkladem je ptačí zpěv,který u samice navodí sexuální chování.
 
3.)Poslední rovinou je přenos VYZNAMU URČITEHO signálu.U jednotlivých druhů lze rozeznat signály varující před nepřítelem,které se různí i dle druhu nepřítele (letící,pozemní).Např kos má čtyři hlasy varující před nepřítelem.Další signály označují teritorium,tik,krmení,žebrání,adal.Signály rozlišující druh nepřítele se u syslů a veverek liší FREKVENCI.Jsou uzpůsobeny tomu,aby je dotyčný dravec v dotyčném prostředí nezaregistroval a varující se neprozradil.
 
FREKVENCE je dána druhem prostředí (v každém se zvuk chová jinak).Slyšitelnost ovlivnuje i relativní vlhkost a bezvětří.Ráno a věčer je hlas méně maskován šumy okolí a je slyšet více a dále.Existuje také mezidruhová komunikace,která není ze sociálního hlediska tak důležitá.Na určité varovné signály reagují obecně i mnohé jiné druhy (sojky).Chemické signály mohou být dokonce ke škodě signalizujícího (lovci mravenců využívají jejich chemické komunikace).I mezi rybami existuje vzájemná vizuální signalizace.Světelný druh signálu světlušek probíhá v časových intervalech připomínajících KOD.Existují též mezidruhové symbiotické signály (spolupráce datla medozvěstky a šelmy medojeda).Komunikační znaky vykazují i květy rostlin lákajících hmyz.
 
Mluvíme proto o signálních strukturách,které zajištují vysílání signálů (postoj celého těla,načepýření,zvýrazněný pohyb,hlasový projev,pohyby ocasu a jeho naježení,pachové žlázy,začkování močí,změna barvy,mimické projevy,světélkující a elektrické orgány.Většinou je použita celá kaskáda různých efektů a jejich kombinací.Mnohé druhy tedy používají vícero druhů komunikace najednou.
 
 
 
Německý etolog G.Tembrock,který se speciálně zabývá biokomunikací rozděluje signály na pět funkčních UROVNI :
 
1.)Signály,které nosí zvíře stále s sebou a působí bez doprovodu zvláštního chování (např.stálé zbarvení zeber,jehož rodíly se užívají k identifikaci jedinců,nebo které má maskovací funkci).
 
2.)Signály vznikající na základě fyziologických procesů (barvoměna ryb,hlavonožců,chameleonů) v souvislosti s motivací a sociálním postavením.
 
3.)Signály zprostředkované pohybem těla nebo jeho částí ( řeč těla,mimika,imponování,hrozby,zastrašování,dominance)
 
4.)Signály vytvořené různým chováním (zvláštní polohy tokajících samců v kombinaci s odhaleným zbarvením - páv,krocan).
 
5.)Signály,které se tvoří ve zvláštních orgánech,existujících za tímto účelem (zvukové a pachové orgány).
 
Signály mohou působit sociálně kladně,nebo naopak záporně,když zahánějí ostatní jedince).Všechny známé signály můžeme rozdělit do určitých komunikačních systémů neboli kanálů : chemický = pachový,hmatový,dotykový,vibrační,zvukový,zrakový.Chemické mají velký dosah,šíří se však pomalu,ale nevydí jim překážky a nejsou energeticky náročné.Proti tomu hmatové signály mají jen velmi nepatrný dosah,rychlost přenosu a jeho změny jsou vysoké,energetická náročnost je také nízká.Zvukové signály se šíří rychle,dosah je dobrý,nevadí jim ani některé překážky,dají se poměrně dobře lokalizovat,energeticky jsou však velmi náročné.Zrakové signály mají dobrý dosah,maximální možnou rychlost,překážky však brání jejich přenosu a energeticky jsou také náročné.S komunikací souvisí také RITUALIZACE.Rituály jsou v komunikaci zvířat nesmírně důležité,protože pomáhají při námluvách, rozmnožování (sexuálním chování) a při uzavírání párových svazků.
 
Mezi nejdokonalejší poznané komunikační signály patří ZVUKOVE DOROZUMIVANI.Ton se fyzikálně definuje jako mechanická změna hustoty určitého média s určitou reriodicitou a rychlostí.Periodicita neboli rychlost kmitání se vyjadřuje kmitočtem,neboli frekvencí (= počet kmitů za sekundu,jednotka jeden hertz).Pro měření intenzity - hlasitosti zvuku užíváme jednotku decibel.Při srovnávání hlasových signálů si musíme uvědomit,že rychlost zvuku se zvyšuje s roztoucí teplotou.Různí živočichové jsou schopni zachytit různou výšku zvuku.Při posuzování zvukových signálů je třeba také časově rozlišovat zvukové složky signálů.Různé uši jsou či nejsou schopné rozlišit délku časových mezer mezi kmity.Jiné druhy zvuků vydávají i u jedinců téhož druhu mládata v různých situacích a také odlišné zvuky dospělí v odlišných situacích.Zvuková paleta je velmi pestrá.Zvuková komunikace dosáhla svého vrcholu u ptáků,netopýrů a u kytovců.U nich se projevuje nejvýraznější variabilita.
 
( Pro naše dokazování je důležitý ten typ KOMUNIKACE jehož projevování je SPOJENO S INTELIGENCI či je přímo JEJIM PROJEVEM = vypovídá něco o MIŘE určitého DRUHU INTELIGENCE daného živočicha.U člověka právě ŘEČ umožnila doslova explozivní tvorbu lidské kultury.Lidská ŘEČ je fenoménem,který nemá obdobu u žádné jiné živočišné skupiny.Díky ní i malé dítě získává mezi všemi živočichy ojedinělou schopnost hlasové komunikace - ovládání hlasivek svou vůlí,díky řízení centry nervového systémemu ovládajícími vznik řeči v hrtanu,což i nejinteligentnějším primátům chybí.Tento markantní rozdíl vydíme díky poškození cévní mozkovou příhodou vedoucí k motorické afázii.) Např. DELFINI rozpoznávají zvuky o různé frekvenci o rozdílu pouhých 0,2 až 0,02 %.To jim umožnuje rozlišit své signály od signál jiného jedince stejného druhu a dokazuje to i to,že delfíni poznají nejen druhové,ale i individuální rozdíly (specifika) hlasu.Vzhledem k tomu,že v moři obrovské množství tvorů vydává zvuky,tak v určitém pásmu je tak silný hluk,že to prakticky vylučuje srozumitelnou komunikaci na této frekvenci.Kytovci při vysoké intenzitě signálu přebíjejí tento hluk jakýmsi nadzvukovým dělem.Pro vzájemnou komunikaci používají kytovci hlubokých hlasů.Jejich dosah je mnohem delší.Různé populace keporkaků zpívají odlišné melodie.Také rok od roku své zpěvy mění avšak na staré nezapomínají.Při změně místa (místo rozmnožování) se vrací ke svým lonským melodiím,které však postupně přetvářejí a mění.Jejich zpěvy však zřejmě nemají jen komunikační význam.Jejich signály dosahují vysokého stupně variability.V posledních letech podrobné studie hlasových projevů primátů přinesly mnoho důkazů o tom,že každý signál má zcela určitý význam pro jednotlivé členy sociální skupiny.Můžeme proto zcela bez zábran mluvit o sémantickém (významovém) dorozumívání (např.u kočkodanů zelených - ti mají ve své řeči zhruba 35 až 36 různých signálů,což je u primátů NEJVYŠŠI POČET,vyjímkou je japonský makak červenolící - 37 znaků,u ostatních makaků - 20 až 30 znaků,u paviánů jen 15,u goril 23,u šimpanzů 25,u jihoamerických vřeštanů 20.) ( Důkazem,že primáti jsou schopni znakům - symbolům přisuzovat určitou míru sémantického = významového obsahu,jsou pokusy se znakovou řečí lidoopů,ačkoli tato řeč není jejich přirozeným projevem,ale je vyprovokována člověkem.Přesto dokazují,že lidoopi mají myšlenkové obsahy odpovídající sémantickému významu pojmů.)
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.160 - 184.
 
 
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.Když  klisna nechávala hříbě ve vyhnanství,vždycky se mu dívala přímo do očí,někdy až nepříjemně a nepohodlně dlouhou dobu.Když pohledem poněkud uhnula,aby mu nemířil přímo do očí,věděl,že se může ke stádu vrátit.
Dospěl jsem k poznání,že jejich SCHOPNOST ČÍST SI Z OČÍ JE NEOBYČEJNĚ JEMNÁ.I když jsem se s oním stádem důvěrně znal,mohl jsem některého z koní přimět,aby změnil směr i rychlost pohybu jen tím,že jsem se mu zahleďel na jinou část těla - a to i z dosti značné vzdálenosti.Když některé hříbě klusalo od stáda,aby si protrpělo vyhnanství,krouživě při tom pohazovalo vystrčeným nosem,což znamenalo :"Já to nechtěl udělat,je mi to líto,můj nápad to nebyl,prostě se to stalo,to ten druhý,ten za to může."
To pak vůdčí klisna posoudila,zda mu důvěřuje nebo ne.Ono olizování a přežvykování,které jsem pozoroval u hříbat,signalizovalo,že se kají.Vyhnanec klisně říkal :"Podívej,jsem býložravec,neohrožuju tě,pasu se tady daleko."Z pozorování těchto SIGNÁLU,které si vůdčí klisna a dospívající koně předávali s železnou PRAVIDELNOSTÍ a ZCELA PŘEDVÍDATELNĚ,mi začalo být zřejmé,že vzorec chování,jež se uvnitř skupiny ustavil,je vysvětlením onoho "jo-jo efektu" = odežeň mladého koně od stáda a jeho instinkt ho přiměje se vrátit.Vůdčí klisna na něho nejprve zaútočila a pak ustoupila.Jakmile jsem objevil onu souvislost mezi chováním té klisny vůči dospívajícím koním,měl jsem pocit,jako by se mi najednou všechny nervové spoje v mozku s cvaknutím propojily,aby mi oznámily,že jsem našel,co jsem hledal.V hlavě se mi vyloupl název - "útok a ústup".Po nějakém čase,co jsem tyto SIGNÁLY pozoroval,jsem pochopil,JAK JE ONA ŘEČ PŘESNÁ : NEBYLO V NÍ NIC NÁHODNÉHO.VĚCHNO TO BYLA JEDNOZNAČNÁ SDĚLENÍ,CELÉ FRÁZE A VĚTY,JEŽ POKAŽDÉ ZNAMENALY TOTÉŽ A VŽDY MĚLY TÝŽ ÚČINEK.OPAKOVALY SE ZNOVU A ZNOVU.
 
 
( Monty Roberts - Muž který naslouchá koním,s.80 - 82 )
                                                                                                                                                                                                                                                      
 

Dr.Lilly pokračuje na s.159,160 knihy - Člověk a delfín : Již dnes (1961) můžeme vymezit jisté formální požadavky pro určení,zda nějaké známé organismy mají dostatečně vysokou rovinu inteligence,aby bylo možné hovořit o intelektuální kapacitě.Teprve až toto zjistíme,můžeme definovat intelektuální kapacitu v pragmatické i experimentální podobě.Pokud je dnes známo,je nutno splnit následující požadavky spojené se soudobou biologií,aby bylo možno intelektuální kapacitu zaznamenat :
 
1.) Mozek (nebo jeho ekvivalent) musí být svou STAVBOU nad prahem velikosti a SLOŽITOSTI,které umožnují vývoj řeči.Je tedy třeba aby mozek byl dostatečně velký.(a SLOŽITY)
 
2.)Musí být vytvořeny přístupné prostředky ke spojení mezi organismem a prostředím,které by člověk byl schopen zjistit a využívat jich.
 
3.)Nezbytný je i DOSTATEK ČASU pro poznání a uložení toho,co je obsahem níže uvedeného bodu č.4.
 
4.)Je třeba účinné expozice vůči nějaké ŘEČI a ŘEČ podněcující zkušenosti.
 
5.)Nutné jsou vhodné životní podmínky zajištující dobrý stav daného individua.
 
 
 
V následující části bych chtěl vysvětlit,jak můžeme využít výše uvedených skutečností pro rozpoznání,studium a testování INTELIGENCE a INTELEKTU8LNI KAPACITY u jiných tvorů,než je člověk,at už žijících na suché zemi(v prostředí vzduchu),či mimo ni (ve vodě).
 
 
 
 
 
Zjištování cizí intelektuální kapacity
 
 
 
Na počátku naší snahy pochopit nějaký jiný druh živých bytostí,bychom si měli předně položit otázku,zda jedinec,kterého zkoumáme či hodláme zkoumat, má : 1.)dostatečně VELKY a SLOŽITY mozek,který by byl nad úrovní toho,co pokládáme za PRAHOVOU UROVEN pro ŘEČ,a 2.)dostatečně velký počet dostatečně ovladatelných spojovacích drah k mozku a z mozku (vstupy a výstupy),které by fungovaly v prostředí,v němž můžeme navázat NĚJAKY druh spojení.Splnuje-li onen organismus tyto oba základní biologické požadavky,můžeme si klást následující OTAZNIKY :
 
a) Má tento druh svůj vlastní druh komunikace? Lze hovořit o něčem ve smyslu JAZYKA ?
 
b) Mohou se někteří jedinci tohoto druhu naučit rozumět naší řeči ?
 
c) Mohou tito jedinci získané porozumění předat svému potomstvu ?
 
 
K prozkoumání prvé otázky lze navrhnout mnoho druhů různých pokusů.Pokusy,které nakonec rozhodnou,je třeba teprve připravit ( 1961),ale už dnes můžeme říci,že pravděpodobně NEJLEPŠI výsledky obdržíme na základě nepřetržitého kontaktu mezi patřičně kvalifikovanými lidmi a nekolika jedinci zkoumaného druhu.Podle mých zkušeností se zdá,že nejlepší cestou by mohl být následující postup :
 
 
Nejprve natočíme filmový záznam ukázky hlasové výměny páru zajatých jedinců a máme tak VODITKO k tomu,abychom zjistili,jaký hlas které individum vydává,nebo jakými prostředky se dorozumívá (natočíme pohyby obou jedinců).Obojí je třeba dělat po mnoho týdnů.Snažíme se také přimět každého z obou jedinců,aby na dálku pomáhal tomu druhému a aby při tom používal je "slovních" instrukcí.Získané záznamy STATISTICKY vyhodnocujeme.Studujeme popořádku,co který z jedinců "řekl" a jaká byla následná komunikační reakce či následující hlasový projev.Provádíme i různé jiné způsoby ANALYZY získaných zvuků,(pohybů či gest).V průběhu takových pokusů je jedno ze zvířat podrobeno určité stresové zátěži a pak jsou zaznamenány všechny reakce,jakož i hlasové a jiné projevy,k nimž v důsledku toho mezi oběma jedinci dochází.Potom můžeme totiž provést psychofyziologickou ANALYZU těchto záznamů,abychom mohli vytvořit kritéria pro rozlišení emocionálně vyjadřovaných vrozených prvku od prvků,které jsou více intelektuální a inteligenční.Nalezneme tak SIGNALY,které odpovídají strachu,zlosti,sexuální potřebě,hladu,touze po úniku z izolace,atd.CELKOVOU ANALYZOU jejich CHOVANI tak získáváme představu o jejich "příkazové"komunikaci stojící proti komunikaci "emocionálně vyprovokované".Tak si také můžeme učinit určitou představu i o jiných jednoduchých prvcích jejich komunikace.
 
 
Vhodnou technikou,použitou za vhodných podmínek,můžeme také pustit určitý úsek zvukového záznamu jejich hlasových projevů zpět k nim a sledovat,do jaké míry to ovlivní jejich chování.Vhodné podmínky a vhodný čas jsou nutné,protože jinak inteligentní živočich rychle rozpozná,že je klamán,že daný zvuk neodpovídá živému jedinci ve skutečné konkrétní situaci.Jestliže např.použijeme pouze reproduktor a přehráváme nový zvukový záznam,inteligentní zvíře oklameme jen na velmi krátkou dobu a pouze jednou.Ozývají-li se z reproduktoru výkřiky úzkosti,charakteristické pro daný druh,přicházejí ostatní zvířata na pomoc "ohroženému jedinci" jen jednou.Když se výkřik úzkosti opakuje,zvířata na něj už nereagují.Je to jakoby říkala : Aha,to je jen ta bedýnka na stěně,nevšímejte si toho! Vhodné jsou takové podmínky,při nichž signály vysílané v náležité podobě mají pro zvířata nějaký význam.Jinými slovy,jestliže zvířata vydají výkřik hladu a výkřik hladu přichází také z reproduktoru na stěně,a když zvířata opět vydají výkřik hladu a mi jim podáme potravu,pak ona "skřínka" na stěně pro ně nabývá určitého nového významu v základním smyslu.Vhodné systémy takové ZPĚTNE VAZBY a jejich vzájemná propojení jsou právě nyní (1961) pro delfíny rozpracovány.Tímto způsobem bylo také započato s analýzou "delfínštiny" jako EVENTUALNIHO delfíního "jazyka".
 
 
Pokusy,k nimž nás pobízí snaha získat odpověd na otázku,zda se nějaký jiný druh živočicha může s námi domluvit a zda osvojené dovednosti je schopen učit i své potomky.Pokud by to dokázal,byt i v té nejprimitivnější formě,pak schopnosti takového druhu musí být mnohem větší,než je nám ZATIM o všech živičiších známo.Tato skutečnost by okamžitě povznesla takový druh živočicha do roviny protohumanoidní,což by dále ukázalo,že u takového druhu je nutno počítat s určitou intelektuální kapacitou.To by byl ten nejzásadnější a nejobtížnější TEST k prokázání intelektu a vysokého stupně inteligence,jaký si dnes umíme představit.Neměli bychom podcenovat velikost a význam toho,co pro lidské pokolení znamená vlastnictví ŘEČI a JAZYKU.A jestliže se snámi nějaký tvor domluví,pak to pro něho bude čin stejně obrovský.Nám se možná jaksi nezdá,že by bylo pro nás právě tak ohromnou věcí naučit se komunikovat s jiným druhem,jako,když se tento druh naučí řeči naší.Vezmeme-li např. jako prototyp takové cizí řeči zvuky vydávané delfíny,bylo by pro nás očividně velmi nesnadné takovou řeč ovládnout.Jde přece o série krátkých velmi složitých hvizdů a jiných zvuků.Je dokonce možné,že delfíni NEMAJI SLOVA,alespon ne v tom smyslu,jak my strukturu slov chápeme,ale naše poslední výsledky (1961) naznačují,že je to velmi nepravděpodobné.
 
 
Nemůže být přesvědčivějších důkazů o schopnostech určitého živočicha,než kdyby se naučil nám rozumět a komunikovat s námi.Najdeme-li živočicha,který by splnoval dva prvé,výše uvedené požadavky (tj.dostatečně velký a složitý mozek a dostatečné prostředky ke sojení),jaké jsou ještě další předpoklady,nezbytné k tomu,aby se živočich naučil naší řeči ? Jak se domníváme,jeho mozková kapacita je přece obdobná mozku moderního člověka.Takový jedinec musí mít dostatek času pro naučení se a uchování jednotlivých prvků řeči.Musí být také efektivně vystaven vlivu řeči a řeč provokujících zkušeností.Musí mít takové životní podmínky,které jemu a jeho biologickým potřebám nejvíce vyhovují.Nebudeme mít větší problémy s takovými druhy živých bytostí,které vyžadují podmínky podobné našim,ale nastanou samozřejmě potíže s těmi,které ke svému životu potřebují podmínky zcela odlišné.Abychom jim je však mohli vytvořit,musíme nejdříve zjistit,jaké vůbec jsou optimální podmínky pro jejich zdraví a poměrnou spokojenost.
 
 
ŘEČ DEFINUJEME jako velké množství (deset až sto tisíc) jednoduchých sdělovacích prvků,které si mezi sebou vyměnují jedinci určité skupiny téhož druhu,rasy či kmene.Stejnému množství prvků se učí i potomstvo.V tomto počtu sdělovacích prvků jsou zahrnuty důležité pojmy a výpovědi o sociálních a osobních nezbytnostech (na té nejnižší úrovni složitosti).
 
 
Je třeba zodpovědět i spoustu dalších otázek o schopnostech at skutečných,či potenciálních určitého živočicha.Je např.schopen napodobit na velmi primitivní úrovni naši řeč či naše písmo ?Jestliže ano,pak je to alespon NAZNAK,že by bylo možné naučit některého jedince tohoto živočišného druhu naší řeči.( V této souvislo¨sti můžeme připomenout,že jedním z charakteristických rysů velmi malých dětí je schopnost hlasového NAPODOBOVANI).Když zjistíme,že nějaký jedinec jiného druhu se naučil napodobovat naši řeč (papoušci,krkavci,kavky,špačci) stojíme před další otázkou : Je schopen užívat slov CILEVĚDOMĚ ? Např. k žádosti o potravu,o změnu teploty,atd. Dále bychom mohli pokračovat ve zkoumání,zda má schopnost užívat a vytvářet dlouhodobé VZTAHY mezi hlasovým projevem a různými událostmi,či mezi dalšími jinými procesy a jeho vlastními pocity.Mohli bychom se pokusit zjistit i jeho schopnosti k ABSTRAKCI a zevšeobecnování při užívání jistých slov,jako jsou spojky a ostatní slovní "cement".Mohli bychom také zjištovat jeho schopnosti ke hraní různých her,k provádění aritmatických výkonů,k algebře,geometrii,atd.
 
 
Existuje ještě řada dalších nejasností,které bychom měli vyzkoumat při naší snaze zjistit,zda nějaký jiný druh živých tvorů má či nemá ŘEČ.
 
 
1.)Měli bychom zjistit,v jakém fyzikálním prostředí se spojení mezi jedinci tohoto druhu děje.Např.: jsou to zvuky vydávané ve vodě nebo elektromagnetické vlny či něco jiného ? Víme,že velryby a delfíni užívají VELMI SLOŽITYCH hlasových projevů ve vodě,je ale voda skutečně fyzikálním prostředím pro jejich spojení ?
 
2.)Když už jsme jednou zjistili,že existuje dostatečně složitý komplex prvků,na nichž lze stavět,jaká je pak formální struktura spojení ve fyzikálním slova smyslu ? Užívá zvíře amplitudové nebo frekvenční modulace či nějakého kodu v "pulsování" modulace ? Počítání či nějakých forem kodování ?
 
3.) Jaké jsou základní jednotky jazyka a jak se upravuje jejich význam ? V naší řeči používáme takových prvků,jako jsou slova.gramatika,sklonování,analogie a další.V řeči jiného druhu mohou být jiné útvary než SLOVA v té formě,jak je známe my.Místo rozdělování hlasového projevu do skupin slov,jak to děláme my,může jiný druh ve své řeči používat např.přechodů z vyššího na nižší kmitočet a naopak.
 
4.) Jaká je logická struktura jazyka ? Užívá jiný druh dvouhodnotovou a vícehodnotovou LOGIKU ?
 
5.) Jaká je sémantická struktura jazyka ? Jaké jsou to druhy věcí,okolností,procesů,pocitů,atd.,o nichž se lze touto řečí domluvit ?
 
 
Kupodivu se může ukázat,že vědecky je snažší získávat údaje o všech těchto bodech souhrně než postupovat otrocky a systematicky od nejjednoduššího,tj. od fyzikálního prostředí v němž se výměna zpráv odehrává,k tomu nejsložitějšímu - sémamntické struktuře zpráv.Výše uvedené řádky jsou JEN HRUBYM VODITKEM k analýze problému,ukazují však rozličné úrovně a soustavy v nichž hledáme odpovědi na naše otázky.Musíme pamatovat na to,že pro nějaký jiný druh NEMUSI BYT NUTNĚ TŘEBA,aby existovala jeho vlstní řec,aby se naučil řeči naší.Zdá se to velmi nepravděpodobné,ale je to možnost,kterou nelze popřít,zejména pokud jde o mládata takového živočišného druhu.Je proto možno provádět dva druhy zkoumání současně : Zjištovat,zda existuje u zkoumaného druhu jeho vlastní již vytvořená řeč,a snažit se jej naučit některému z našich jazyků.Ani jedna,ani druhá stránka věci se vzájemně nevylučují.Zkoumaný druh může přece mít vlastní řeč a přitom naopak být ZCELA NESCHOPEN NAUČIT SE NAŠI.Při práci s delfíny sledujeme dvě linie výzkumu.Na jedné straně se snažíme,abychom do problému anylýzy zvuků vydávanýchdelfíny zainteresovali lingvisty.Cílem má být zjištění,zda existuje nějaká " DELFINŠTINA ".Na sraně druhé se my pokoušíme naučit delfíny primitivním formám našeho jazyka (s.162 - 168).

Dr.Lilly pokračuje na s.159,160 knihy - Člověk a delfín : Již dnes (1961) můžeme vymezit jisté formální požadavky pro určení,zda nějaké známé organismy mají dostatečně vysokou rovinu inteligence,aby bylo možné hovořit o intelektuální kapacitě.Teprve až toto zjistíme,můžeme definovat intelektuální kapacitu v pragmatické i experimentální podobě.Pokud je dnes známo,je nutno splnit následující požadavky spojené se soudobou biologií,aby bylo možno intelektuální kapacitu zaznamenat :
 
1.) Mozek (nebo jeho ekvivalent) musí být svou STAVBOU nad prahem velikosti a SLOŽITOSTI,které umožnují vývoj řeči.Je tedy třeba aby mozek byl dostatečně velký.(a SLOŽITY)
 
2.)Musí být vytvořeny přístupné prostředky ke spojení mezi organismem a prostředím,které by člověk byl schopen zjistit a využívat jich.
 
3.)Nezbytný je i DOSTATEK ČASU pro poznání a uložení toho,co je obsahem níže uvedeného bodu č.4.
 
4.)Je třeba účinné expozice vůči nějaké ŘEČI a ŘEČ podněcující zkušenosti.
 
5.)Nutné jsou vhodné životní podmínky zajištující dobrý stav daného individua.
 
 
 
V následující části bych chtěl vysvětlit,jak můžeme využít výše uvedených skutečností pro rozpoznání,studium a testování INTELIGENCE a INTELEKTU8LNI KAPACITY u jiných tvorů,než je člověk,at už žijících na suché zemi(v prostředí vzduchu),či mimo ni (ve vodě).
 
 
 
 
 
Zjištování cizí intelektuální kapacity
 
 
 
Na počátku naší snahy pochopit nějaký jiný druh živých bytostí,bychom si měli předně položit otázku,zda jedinec,kterého zkoumáme či hodláme zkoumat, má : 1.)dostatečně VELKY a SLOŽITY mozek,který by byl nad úrovní toho,co pokládáme za PRAHOVOU UROVEN pro ŘEČ,a 2.)dostatečně velký počet dostatečně ovladatelných spojovacích drah k mozku a z mozku (vstupy a výstupy),které by fungovaly v prostředí,v němž můžeme navázat NĚJAKY druh spojení.Splnuje-li onen organismus tyto oba základní biologické požadavky,můžeme si klást následující OTAZNIKY :
 
a) Má tento druh svůj vlastní druh komunikace? Lze hovořit o něčem ve smyslu JAZYKA ?
 
b) Mohou se někteří jedinci tohoto druhu naučit rozumět naší řeči ?
 
c) Mohou tito jedinci získané porozumění předat svému potomstvu ?
 
 
K prozkoumání prvé otázky lze navrhnout mnoho druhů různých pokusů.Pokusy,které nakonec rozhodnou,je třeba teprve připravit ( 1961),ale už dnes můžeme říci,že pravděpodobně NEJLEPŠI výsledky obdržíme na základě nepřetržitého kontaktu mezi patřičně kvalifikovanými lidmi a nekolika jedinci zkoumaného druhu.Podle mých zkušeností se zdá,že nejlepší cestou by mohl být následující postup :
 
 
Nejprve natočíme filmový záznam ukázky hlasové výměny páru zajatých jedinců a máme tak VODITKO k tomu,abychom zjistili,jaký hlas které individum vydává,nebo jakými prostředky se dorozumívá (natočíme pohyby obou jedinců).Obojí je třeba dělat po mnoho týdnů.Snažíme se také přimět každého z obou jedinců,aby na dálku pomáhal tomu druhému a aby při tom používal je "slovních" instrukcí.Získané záznamy STATISTICKY vyhodnocujeme.Studujeme popořádku,co který z jedinců "řekl" a jaká byla následná komunikační reakce či následující hlasový projev.Provádíme i různé jiné způsoby ANALYZY získaných zvuků,(pohybů či gest).V průběhu takových pokusů je jedno ze zvířat podrobeno určité stresové zátěži a pak jsou zaznamenány všechny reakce,jakož i hlasové a jiné projevy,k nimž v důsledku toho mezi oběma jedinci dochází.Potom můžeme totiž provést psychofyziologickou ANALYZU těchto záznamů,abychom mohli vytvořit kritéria pro rozlišení emocionálně vyjadřovaných vrozených prvku od prvků,které jsou více intelektuální a inteligenční.Nalezneme tak SIGNALY,které odpovídají strachu,zlosti,sexuální potřebě,hladu,touze po úniku z izolace,atd.CELKOVOU ANALYZOU jejich CHOVANI tak získáváme představu o jejich "příkazové"komunikaci stojící proti komunikaci "emocionálně vyprovokované".Tak si také můžeme učinit určitou představu i o jiných jednoduchých prvcích jejich komunikace.
 
 
Vhodnou technikou,použitou za vhodných podmínek,můžeme také pustit určitý úsek zvukového záznamu jejich hlasových projevů zpět k nim a sledovat,do jaké míry to ovlivní jejich chování.Vhodné podmínky a vhodný čas jsou nutné,protože jinak inteligentní živočich rychle rozpozná,že je klamán,že daný zvuk neodpovídá živému jedinci ve skutečné konkrétní situaci.Jestliže např.použijeme pouze reproduktor a přehráváme nový zvukový záznam,inteligentní zvíře oklameme jen na velmi krátkou dobu a pouze jednou.Ozývají-li se z reproduktoru výkřiky úzkosti,charakteristické pro daný druh,přicházejí ostatní zvířata na pomoc "ohroženému jedinci" jen jednou.Když se výkřik úzkosti opakuje,zvířata na něj už nereagují.Je to jakoby říkala : Aha,to je jen ta bedýnka na stěně,nevšímejte si toho! Vhodné jsou takové podmínky,při nichž signály vysílané v náležité podobě mají pro zvířata nějaký význam.Jinými slovy,jestliže zvířata vydají výkřik hladu a výkřik hladu přichází také z reproduktoru na stěně,a když zvířata opět vydají výkřik hladu a mi jim podáme potravu,pak ona "skřínka" na stěně pro ně nabývá určitého nového významu v základním smyslu.Vhodné systémy takové ZPĚTNE VAZBY a jejich vzájemná propojení jsou právě nyní (1961) pro delfíny rozpracovány.Tímto způsobem bylo také započato s analýzou "delfínštiny" jako EVENTUALNIHO delfíního "jazyka".
 
 
Pokusy,k nimž nás pobízí snaha získat odpověd na otázku,zda se nějaký jiný druh živočicha může s námi domluvit a zda osvojené dovednosti je schopen učit i své potomky.Pokud by to dokázal,byt i v té nejprimitivnější formě,pak schopnosti takového druhu musí být mnohem větší,než je nám ZATIM o všech živičiších známo.Tato skutečnost by okamžitě povznesla takový druh živočicha do roviny protohumanoidní,což by dále ukázalo,že u takového druhu je nutno počítat s určitou intelektuální kapacitou.To by byl ten nejzásadnější a nejobtížnější TEST k prokázání intelektu a vysokého stupně inteligence,jaký si dnes umíme představit.Neměli bychom podcenovat velikost a význam toho,co pro lidské pokolení znamená vlastnictví ŘEČI a JAZYKU.A jestliže se snámi nějaký tvor domluví,pak to pro něho bude čin stejně obrovský.Nám se možná jaksi nezdá,že by bylo pro nás právě tak ohromnou věcí naučit se komunikovat s jiným druhem,jako,když se tento druh naučí řeči naší.Vezmeme-li např. jako prototyp takové cizí řeči zvuky vydávané delfíny,bylo by pro nás očividně velmi nesnadné takovou řeč ovládnout.Jde přece o série krátkých velmi složitých hvizdů a jiných zvuků.Je dokonce možné,že delfíni NEMAJI SLOVA,alespon ne v tom smyslu,jak my strukturu slov chápeme,ale naše poslední výsledky (1961) naznačují,že je to velmi nepravděpodobné.
 
 
Nemůže být přesvědčivějších důkazů o schopnostech určitého živočicha,než kdyby se naučil nám rozumět a komunikovat s námi.Najdeme-li živočicha,který by splnoval dva prvé,výše uvedené požadavky (tj.dostatečně velký a složitý mozek a dostatečné prostředky ke sojení),jaké jsou ještě další předpoklady,nezbytné k tomu,aby se živočich naučil naší řeči ? Jak se domníváme,jeho mozková kapacita je přece obdobná mozku moderního člověka.Takový jedinec musí mít dostatek času pro naučení se a uchování jednotlivých prvků řeči.Musí být také efektivně vystaven vlivu řeči a řeč provokujících zkušeností.Musí mít takové životní podmínky,které jemu a jeho biologickým potřebám nejvíce vyhovují.Nebudeme mít větší problémy s takovými druhy živých bytostí,které vyžadují podmínky podobné našim,ale nastanou samozřejmě potíže s těmi,které ke svému životu potřebují podmínky zcela odlišné.Abychom jim je však mohli vytvořit,musíme nejdříve zjistit,jaké vůbec jsou optimální podmínky pro jejich zdraví a poměrnou spokojenost.
 
 
ŘEČ DEFINUJEME jako velké množství (deset až sto tisíc) jednoduchých sdělovacích prvků,které si mezi sebou vyměnují jedinci určité skupiny téhož druhu,rasy či kmene.Stejnému množství prvků se učí i potomstvo.V tomto počtu sdělovacích prvků jsou zahrnuty důležité pojmy a výpovědi o sociálních a osobních nezbytnostech (na té nejnižší úrovni složitosti).
 
 
Je třeba zodpovědět i spoustu dalších otázek o schopnostech at skutečných,či potenciálních určitého živočicha.Je např.schopen napodobit na velmi primitivní úrovni naši řeč či naše písmo ?Jestliže ano,pak je to alespon NAZNAK,že by bylo možné naučit některého jedince tohoto živočišného druhu naší řeči.( V této souvislo¨sti můžeme připomenout,že jedním z charakteristických rysů velmi malých dětí je schopnost hlasového NAPODOBOVANI).Když zjistíme,že nějaký jedinec jiného druhu se naučil napodobovat naši řeč (papoušci,krkavci,kavky,špačci) stojíme před další otázkou : Je schopen užívat slov CILEVĚDOMĚ ? Např. k žádosti o potravu,o změnu teploty,atd. Dále bychom mohli pokračovat ve zkoumání,zda má schopnost užívat a vytvářet dlouhodobé VZTAHY mezi hlasovým projevem a různými událostmi,či mezi dalšími jinými procesy a jeho vlastními pocity.Mohli bychom se pokusit zjistit i jeho schopnosti k ABSTRAKCI a zevšeobecnování při užívání jistých slov,jako jsou spojky a ostatní slovní "cement".Mohli bychom také zjištovat jeho schopnosti ke hraní různých her,k provádění aritmatických výkonů,k algebře,geometrii,atd.
 
 
Existuje ještě řada dalších nejasností,které bychom měli vyzkoumat při naší snaze zjistit,zda nějaký jiný druh živých tvorů má či nemá ŘEČ.
 
 
1.)Měli bychom zjistit,v jakém fyzikálním prostředí se spojení mezi jedinci tohoto druhu děje.Např.: jsou to zvuky vydávané ve vodě nebo elektromagnetické vlny či něco jiného ? Víme,že velryby a delfíni užívají VELMI SLOŽITYCH hlasových projevů ve vodě,je ale voda skutečně fyzikálním prostředím pro jejich spojení ?
 
2.)Když už jsme jednou zjistili,že existuje dostatečně složitý komplex prvků,na nichž lze stavět,jaká je pak formální struktura spojení ve fyzikálním slova smyslu ? Užívá zvíře amplitudové nebo frekvenční modulace či nějakého kodu v "pulsování" modulace ? Počítání či nějakých forem kodování ?
 
3.) Jaké jsou základní jednotky jazyka a jak se upravuje jejich význam ? V naší řeči používáme takových prvků,jako jsou slova.gramatika,sklonování,analogie a další.V řeči jiného druhu mohou být jiné útvary než SLOVA v té formě,jak je známe my.Místo rozdělování hlasového projevu do skupin slov,jak to děláme my,může jiný druh ve své řeči používat např.přechodů z vyššího na nižší kmitočet a naopak.
 
4.) Jaká je logická struktura jazyka ? Užívá jiný druh dvouhodnotovou a vícehodnotovou LOGIKU ?
 
5.) Jaká je sémantická struktura jazyka ? Jaké jsou to druhy věcí,okolností,procesů,pocitů,atd.,o nichž se lze touto řečí domluvit ?
 
 
Kupodivu se může ukázat,že vědecky je snažší získávat údaje o všech těchto bodech souhrně než postupovat otrocky a systematicky od nejjednoduššího,tj. od fyzikálního prostředí v němž se výměna zpráv odehrává,k tomu nejsložitějšímu - sémamntické struktuře zpráv.Výše uvedené řádky jsou JEN HRUBYM VODITKEM k analýze problému,ukazují však rozličné úrovně a soustavy v nichž hledáme odpovědi na naše otázky.Musíme pamatovat na to,že pro nějaký jiný druh NEMUSI BYT NUTNĚ TŘEBA,aby existovala jeho vlstní řec,aby se naučil řeči naší.Zdá se to velmi nepravděpodobné,ale je to možnost,kterou nelze popřít,zejména pokud jde o mládata takového živočišného druhu.Je proto možno provádět dva druhy zkoumání současně : Zjištovat,zda existuje u zkoumaného druhu jeho vlastní již vytvořená řeč,a snažit se jej naučit některému z našich jazyků.Ani jedna,ani druhá stránka věci se vzájemně nevylučují.Zkoumaný druh může přece mít vlastní řeč a přitom naopak být ZCELA NESCHOPEN NAUČIT SE NAŠI.Při práci s delfíny sledujeme dvě linie výzkumu.Na jedné straně se snažíme,abychom do problému anylýzy zvuků vydávanýchdelfíny zainteresovali lingvisty.Cílem má být zjištění,zda existuje nějaká " DELFINŠTINA ".Na sraně druhé se my pokoušíme naučit delfíny primitivním formám našeho jazyka (s.162 - 168).
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
 
DOROZUMIVANI ŽIVOČICHU (obecně) - KOMUNIKACE
 
 
Zvíře získává informace z okolního prostředí,které může být nejrůznějšího charakteru.Známe mnoho SIGNALU,kterými vysílající jedinec sděluje druhému příjemci zcela určitou informaci.Tomuto samostatnému odvětví etologie se říká biokomunikace.Za informační signál považujeme takový projev,který OVLIVNI chování druhého jedince,i když sám vlastními smyslovými orgány určitý JEV ještě nezaregistroval.PŘENOS informací se děje zpravidla ve třech rovinách.
 
1.)Při první přijímací zvíře přebírá určité chování.Spatří-li jeden pták plížící se kočku a reaguje na ni varovným voláním,ale i postojem těla a konečně odletem,pak navíc podle toho odlétají i ptáci,kteří šelmu nezahlédli.Utěk je nakažlivým signálem.Splašení jedinci strhávají další,což někdy může být i kontraproduktivní (chaos,zranění).
 
2.)Druhá rovina SIGNALU představuje takové chování,kterým se dá PŘENEST vyladění,motivace.Lze to říci i obráceně,že podle nich zvíře pozná,v jakém vyladění se nachází vysílající jedinec.Určité chování často vyvolá produkci určitého hormonu,a tím i vyladění k páření a hnízdění.Příkladem je ptačí zpěv,který u samice navodí sexuální chování.
 
3.)Poslední rovinou je přenos VYZNAMU URČITEHO signálu.U jednotlivých druhů lze rozeznat signály varující před nepřítelem,které se různí i dle druhu nepřítele (letící,pozemní).Např kos má čtyři hlasy varující před nepřítelem.Další signály označují teritorium,tik,krmení,žebrání,adal.Signály rozlišující druh nepřítele se u syslů a veverek liší FREKVENCI.Jsou uzpůsobeny tomu,aby je dotyčný dravec v dotyčném prostředí nezaregistroval a varující se neprozradil.
 
FREKVENCE je dána druhem prostředí (v každém se zvuk chová jinak).Slyšitelnost ovlivnuje i relativní vlhkost a bezvětří.Ráno a věčer je hlas méně maskován šumy okolí a je slyšet více a dále.Existuje také mezidruhová komunikace,která není ze sociálního hlediska tak důležitá.Na určité varovné signály reagují obecně i mnohé jiné druhy (sojky).Chemické signály mohou být dokonce ke škodě signalizujícího (lovci mravenců využívají jejich chemické komunikace).I mezi rybami existuje vzájemná vizuální signalizace.Světelný druh signálu světlušek probíhá v časových intervalech připomínajících KOD.Existují též mezidruhové symbiotické signály (spolupráce datla medozvěstky a šelmy medojeda).Komunikační znaky vykazují i květy rostlin lákajících hmyz.
 
Mluvíme proto o signálních strukturách,které zajištují vysílání signálů (postoj celého těla,načepýření,zvýrazněný pohyb,hlasový projev,pohyby ocasu a jeho naježení,pachové žlázy,začkování močí,změna barvy,mimické projevy,světélkující a elektrické orgány.Většinou je použita celá kaskáda různých efektů a jejich kombinací.Mnohé druhy tedy používají vícero druhů komunikace najednou.
 
 
 
Německý etolog G.Tembrock,který se speciálně zabývá biokomunikací rozděluje signály na pět funkčních UROVNI :
 
1.)Signály,které nosí zvíře stále s sebou a působí bez doprovodu zvláštního chování (např.stálé zbarvení zeber,jehož rodíly se užívají k identifikaci jedinců,nebo které má maskovací funkci).
 
2.)Signály vznikající na základě fyziologických procesů (barvoměna ryb,hlavonožců,chameleonů) v souvislosti s motivací a sociálním postavením.
 
3.)Signály zprostředkované pohybem těla nebo jeho částí ( řeč těla,mimika,imponování,hrozby,zastrašování,dominance)
 
4.)Signály vytvořené různým chováním (zvláštní polohy tokajících samců v kombinaci s odhaleným zbarvením - páv,krocan).
 
5.)Signály,které se tvoří ve zvláštních orgánech,existujících za tímto účelem (zvukové a pachové orgány).
 
Signály mohou působit sociálně kladně,nebo naopak záporně,když zahánějí ostatní jedince).Všechny známé signály můžeme rozdělit do určitých komunikačních systémů neboli kanálů : chemický = pachový,hmatový,dotykový,vibrační,zvukový,zrakový.Chemické mají velký dosah,šíří se však pomalu,ale nevydí jim překážky a nejsou energeticky náročné.Proti tomu hmatové signály mají jen velmi nepatrný dosah,rychlost přenosu a jeho změny jsou vysoké,energetická náročnost je také nízká.Zvukové signály se šíří rychle,dosah je dobrý,nevadí jim ani některé překážky,dají se poměrně dobře lokalizovat,energeticky jsou však velmi náročné.Zrakové signály mají dobrý dosah,maximální možnou rychlost,překážky však brání jejich přenosu a energeticky jsou také náročné.S komunikací souvisí také RITUALIZACE.Rituály jsou v komunikaci zvířat nesmírně důležité,protože pomáhají při námluvách, rozmnožování (sexuálním chování) a při uzavírání párových svazků.
 
Mezi nejdokonalejší poznané komunikační signály patří ZVUKOVE DOROZUMIVANI.Ton se fyzikálně definuje jako mechanická změna hustoty určitého média s určitou reriodicitou a rychlostí.Periodicita neboli rychlost kmitání se vyjadřuje kmitočtem,neboli frekvencí (= počet kmitů za sekundu,jednotka jeden hertz).Pro měření intenzity - hlasitosti zvuku užíváme jednotku decibel.Při srovnávání hlasových signálů si musíme uvědomit,že rychlost zvuku se zvyšuje s roztoucí teplotou.Různí živočichové jsou schopni zachytit různou výšku zvuku.Při posuzování zvukových signálů je třeba také časově rozlišovat zvukové složky signálů.Různé uši jsou či nejsou schopné rozlišit délku časových mezer mezi kmity.Jiné druhy zvuků vydávají i u jedinců téhož druhu mládata v různých situacích a také odlišné zvuky dospělí v odlišných situacích.Zvuková paleta je velmi pestrá.Zvuková komunikace dosáhla svého vrcholu u ptáků,netopýrů a u kytovců.U nich se projevuje nejvýraznější variabilita.
 
( Pro naše dokazování je důležitý ten typ KOMUNIKACE jehož projevování je SPOJENO S INTELIGENCI či je přímo JEJIM PROJEVEM = vypovídá něco o MIŘE určitého DRUHU INTELIGENCE daného živočicha.U člověka právě ŘEČ umožnila doslova explozivní tvorbu lidské kultury.Lidská ŘEČ je fenoménem,který nemá obdobu u žádné jiné živočišné skupiny.Díky ní i malé dítě získává mezi všemi živočichy ojedinělou schopnost hlasové komunikace - ovládání hlasivek svou vůlí,díky řízení centry nervového systémemu ovládajícími vznik řeči v hrtanu,což i nejinteligentnějším primátům chybí.Tento markantní rozdíl vydíme díky poškození cévní mozkovou příhodou vedoucí k motorické afázii.) Např. DELFINI rozpoznávají zvuky o různé frekvenci o rozdílu pouhých 0,2 až 0,02 %.To jim umožnuje rozlišit své signály od signál jiného jedince stejného druhu a dokazuje to i to,že delfíni poznají nejen druhové,ale i individuální rozdíly (specifika) hlasu.Vzhledem k tomu,že v moři obrovské množství tvorů vydává zvuky,tak v určitém pásmu je tak silný hluk,že to prakticky vylučuje srozumitelnou komunikaci na této frekvenci.Kytovci při vysoké intenzitě signálu přebíjejí tento hluk jakýmsi nadzvukovým dělem.Pro vzájemnou komunikaci používají kytovci hlubokých hlasů.Jejich dosah je mnohem delší.Různé populace keporkaků zpívají odlišné melodie.Také rok od roku své zpěvy mění avšak na staré nezapomínají.Při změně místa (místo rozmnožování) se vrací ke svým lonským melodiím,které však postupně přetvářejí a mění.Jejich zpěvy však zřejmě nemají jen komunikační význam.Jejich signály dosahují vysokého stupně variability.V posledních letech podrobné studie hlasových projevů primátů přinesly mnoho důkazů o tom,že každý signál má zcela určitý význam pro jednotlivé členy sociální skupiny.Můžeme proto zcela bez zábran mluvit o sémantickém (významovém) dorozumívání (např.u kočkodanů zelených - ti mají ve své řeči zhruba 35 až 36 různých signálů,což je u primátů NEJVYŠŠI POČET,vyjímkou je japonský makak červenolící - 37 znaků,u ostatních makaků - 20 až 30 znaků,u paviánů jen 15,u goril 23,u šimpanzů 25,u jihoamerických vřeštanů 20.) ( Důkazem,že primáti jsou schopni znakům - symbolům přisuzovat určitou míru sémantického = významového obsahu,jsou pokusy se znakovou řečí lidoopů,ačkoli tato řeč není jejich přirozeným projevem,ale je vyprovokována člověkem.Přesto dokazují,že lidoopi mají myšlenkové obsahy odpovídající sémantickému významu pojmů.)
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.160 - 184.
 
 
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.Když  klisna nechávala hříbě ve vyhnanství,vždycky se mu dívala přímo do očí,někdy až nepříjemně a nepohodlně dlouhou dobu.Když pohledem poněkud uhnula,aby mu nemířil přímo do očí,věděl,že se může ke stádu vrátit.
Dospěl jsem k poznání,že jejich SCHOPNOST ČÍST SI Z OČÍ JE NEOBYČEJNĚ JEMNÁ.I když jsem se s oním stádem důvěrně znal,mohl jsem některého z koní přimět,aby změnil směr i rychlost pohybu jen tím,že jsem se mu zahleďel na jinou část těla - a to i z dosti značné vzdálenosti.Když některé hříbě klusalo od stáda,aby si protrpělo vyhnanství,krouživě při tom pohazovalo vystrčeným nosem,což znamenalo :"Já to nechtěl udělat,je mi to líto,můj nápad to nebyl,prostě se to stalo,to ten druhý,ten za to může."
To pak vůdčí klisna posoudila,zda mu důvěřuje nebo ne.Ono olizování a přežvykování,které jsem pozoroval u hříbat,signalizovalo,že se kají.Vyhnanec klisně říkal :"Podívej,jsem býložravec,neohrožuju tě,pasu se tady daleko."Z pozorování těchto SIGNÁLU,které si vůdčí klisna a dospívající koně předávali s železnou PRAVIDELNOSTÍ a ZCELA PŘEDVÍDATELNĚ,mi začalo být zřejmé,že vzorec chování,jež se uvnitř skupiny ustavil,je vysvětlením onoho "jo-jo efektu" = odežeň mladého koně od stáda a jeho instinkt ho přiměje se vrátit.Vůdčí klisna na něho nejprve zaútočila a pak ustoupila.Jakmile jsem objevil onu souvislost mezi chováním té klisny vůči dospívajícím koním,měl jsem pocit,jako by se mi najednou všechny nervové spoje v mozku s cvaknutím propojily,aby mi oznámily,že jsem našel,co jsem hledal.V hlavě se mi vyloupl název - "útok a ústup".Po nějakém čase,co jsem tyto SIGNÁLY pozoroval,jsem pochopil,JAK JE ONA ŘEČ PŘESNÁ : NEBYLO V NÍ NIC NÁHODNÉHO.VĚCHNO TO BYLA JEDNOZNAČNÁ SDĚLENÍ,CELÉ FRÁZE A VĚTY,JEŽ POKAŽDÉ ZNAMENALY TOTÉŽ A VŽDY MĚLY TÝŽ ÚČINEK.OPAKOVALY SE ZNOVU A ZNOVU.
 
 
( Monty Roberts - Muž který naslouchá koním,s.80 - 82 )
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
Pojmové myšlení zvířat
ilustrační foto archiv, 24.1.2006, Psychologie dnes 2/2006, Archiv
Pojmové myšlení jsme zvyklí spojovat se slovy našeho jazyka. A jelikož zvířata nemluví, máme tendenci se domnívat, že se jich pojmové myšlení netýká. Co se však stane, když se pokusíme naučit je našemu jazyku? Množství pohádek,mýtů, bájí a skazek, v nichž vystupují mluvící zvířata, dokládá, že taková myšlenka lidi opakovaně napadala. A stranou snahy naučit zvířata jazyku nezůstala ani moderní věda. Nejprve se odborníci soustředili na mluvené slovo.Bezpochyby nejlepší ve vyslovování lidských slov a vět jsou papoušci a krkavcovití - kteří jsou mimochodem též považováni za nejinteligentnější opeřence. Žádní ptáci však příliš nevynikají v porozumění vyslovovaného, i když jsou bezpochyby schopni zasazovat své zvukové projevy do vhodných souvislostí: například pronést"haló"v okamžiku zvonícího telefonu či prohlásit"chci sušenku"zrovna když rozděláváte balíček. Evidence oopeřencích, kteří by pronesli stejnou větu ve chvíli, kdy na sušenku dostali chuť, jsou však velmi zřídkavé. Profesor Zdeněk Veselovský (2000) sice popisuje například papouška šedého, který pojmenovával barvy předmětů, které muexperimentátor ukazoval, a hlasitě protestoval, když mu experimentátor ukázal jiný předmět než ten, jehož název vyslovil. Přesto si s papouškem smysluplně nepopovídáte. (někdy to ovšem nesouvisí s nízkou inteligencí,ale spíše s motivací - živočich na rozdíl od člověka nebude dělat to co ho nebaví,když to nesouvisí s okamžitou výhodou ) Pozornost badatelů se v této souvislosti tedy obrátila mezi naše nejbližší příbuzné - primáty. Výsledky však byly poměrně žalostné: šimpanzice Viki manželů Hayesových se navzdory veliké snaze svých pěstounů naučila pouzečtyři slova. Odborníci si brzy uvědomili, proč tudy cesta nevede: jakkoli jsou nám lidoopi podobní, morfologické poměry jejich mluvidel a zejména postavení jazylky jim mluvenou řeč neumožňují.
                                                                                                                                            ( http://www.portal.cz/scripts/modules/issues/artlist.php?issueid=602 )
 
Ve skutečnosti určitý POJEM nemůže pro zvíře znamenat zcela totéž co pro člověka (i když určitá shoda v základních VYZNAMECH možná je).Pes sice rozliší od sebe rozdílná slova zvukově (lehni,sedni,fuj,ke mě),rozezná podle zkušenosti třeba i ton zabarvení hlasu,nebo jeho emoční odstín,který slovu dáme při vyslovení,ale patrně nerozumí jejich obsahu.SLOVA jsou pro něj v nejlepším případě pouhými SIGNALY a PODNĚTY k určité činnosti,kterou si ze zkušenosti s daným povelem spojuje. (PSA lze zabarvením hlasu oklamat.Vyzkoušel jsem to osobně,kdy jsem zaměnil TON hlasu,který patřil k hubování s tonem hlasu,který patřil k pochvale.Když jsem psa chválil hubujícím tonem,tak nevnímal,že ho chválím - tedy obsah slov,ale podle tonu hlasu usuzoval,že něco provedl a že přijde trest.NAOPAK,když jsem psa obsahem huboval,ale použil jsem při tom pochvalný ton,tak pes spokojeně vrtěl ocasem,protože tak usoudil ne na základě pochopeni významu,ale na základě tonu hlasu.) Stejně tak by pes vykonal nějaký příkaz na jiný zvuk místo slova,např,písknutí,tlesknutí,atd.Nervový systém mu nedovoluje CHAPAT SLOVA JAKO POJMY,jako obecné označení nějakého jevu,které lze stavět do velice různých konkrétních souvislostí.(možné ale také je,že to není nízkou inteligencí,ale jiným způsobem myšlení a jinými pravidly komunikace,jako je tomu např.u delfínů) Proto např.pes nemůže nikdy pochopit slovní hříčku,vtip,atd.SLOVO "pán" bude mít pro něj jeden nebo nanejvýš dva známé významy (podle spojení),ale nikdy ne onu VYZNAMOVOU ŠIŘI,kterou má v lidské řeči.U psa lze celý SLOVNIK nahradit různými TONY,protože pes má absolutní sluch umožnující mu rozlišit ještě jednu osminu tonu.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.178.
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
Světoznámý etolog a nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz posuzuje inteligenci živočichů především podle míry jejich zájmu o okolní svět - tedy de facto jako "zvídavost" v protikladu k intelektuální i fyzické lenosti.
( http://www.vtmscience.cz/Modules/VTM/StoryDetail.aspx?Id=118&SubPortalId... 2fStoriesOther.aspx%3fId%3d336%26StoryId%3d561%26type%3d2 )
 
 
Inteligence je vázána na mozek, z čehož plyne, že musí existovat nějaké biologické vlastnosti v mozku, které odlišují mozky inteligentnější od mozků, které jsou inteligentní méně. Ten nejprostší rozdíl, který např. odlišuje lidské mozky od mozku šimpanzů, je velikost mozku, zejména jeho nejpřednějších částí. Druhý rozdíl je rychlost vedení nervových vzruchů - v inteligentnějších mozcích se vedou rychleji. Třetí rozdíl je námaha při řešení nějaké úlohy.
Poznání zvířete je titul daný modernímu přístupu k duševním schopnostem inteligentních zvířat. Ten se vyvíjel mimo obor srovnávací psychologie, ale také byl silně ovlivňovaný vznikem  ethologie  a behavioralní ekologie. Co bylo hodně zvažováno je označení inteligence zvířete .Tato myšlenka bude rozebrána níže.
Historický základ
Po většinu dvacátého století převládající dominantní přístup k psychologii zvířete měl používat experimenty na zvířeti a učit se odkrýt jednoduché procesy (takové jako klasické předurčení a operantní předurčení). To by mohlo pak mohlo odpovídat za zjevně komplexnější intelektuální schopnosti lidí. Tato redukční filozofie byla spojena s silně behavioristickou metodologií, ve které zjevné chování bylo vzato jako jediný platný údaj pro studium psychologie, a v jeho extrémnějších formách ( behaviorismus radikála B. F. Skinner a jeho experimentální analýza chování) chování bylo vzato v potaz jako jediné téma zájmu. Ve skutečnosti, duševní procesy, které v sobě zažíváme byly viděny jako epiphenomeny.
Úspěch kognitivní psychologie v popisu lidských duševních procesů, od pozdních padesátátých let, vedl k znovuvyhodnocení výzkumu vzorů a výzkumníci začali zkoumat zvířecí duševní procesy z opačného směru, tak, že brali co je známé o lidských duševních procesech a hledali důkaz srovnatelných procesů v jiném druhu. V jistém smyslu toto byl návrat k přístupu Darwina. George Romanes, byl pravděpodobně první psycholog moderní éry,který zrovnával tento poměr. Nicméně, zatímco Romanes se spoléhal na těžko srovnatelné a na antropomorfní projekci lidských schopností na jiném druhu, moderní výzkumníci v poznání zvířat jsou ve většině případů zásadními behavioristy v metodologii, přesto že se to ostře liší od filozofie behaviorismu.Že existují některé výjimky z pravidel metodologie behaviorismu, ukazovali takoví jako John Lilly a, někteří přesvědčivě argumentovali ( Donald Griffin) a byli připravení zaujmout silnou pozici pro to,že ostatní zvířata přece mají mysl a že my bychom měli spolupracovat ve studiu jejich poznání společně. Nicméně jejich požadavky nenašly široké přijetí ve vědecké společnosti, ačkoli jejich výzkumy přitahovaly nadšené pokračovatele mezi laiky.
Vývoj poznání zvířete byl také silně ovlivňovaný:
rozšířeným použitím a zájmem o primáty (a také kytovce) poněkud více než o krysy a holuby.Ti se stali klasickým druhem laboratoří srovnávací psychologie, a vývoje uvnitř primatologie;
postupující znalost chování zvířat v jejich přirozených prostředích vedla přes studia v ethologii, sociobiologii a behavioralní ekologii; taková studia často ukázala, že zvířata potřebovala jisté poznávací schopnosti aby se přizpůsobila jejich ekologickému prostředí (jak například ve vyrovnávacích studiích ptáků - takových jako Clarkův louskáček), nebo se jevila z užívání poznávacích schopností v přirozených podmínkách (například u Jane Goodallové' ze studia šimpanzů);
jeden nebo dva vysoce názorově vyostřené projekty, zvláště projekt Allena a Beatrice Gardnerových ve kterém se šimpanz (Washoe) naučil  přinejmenším některé prvky Amerického znakového jazyka.
postupujícím chápáním funkcí mozku přes práci ve fyziologické psychologii a poznávací neuropsychologii.
Tento popis dřívějších studií o poznání zvířete je nevyhnutelně zjednodušený. Od doby G.Romanese  vždy byli poměrní psychologové, kteří byli více nebo méně cognitivnímu zkoumání zvířat naklonění: zřejmými příklady jsou Wolfgang Köhler, slavný svou studii pohledu na šimpanze, a Edward C. Tolman, který zavedl do psychologie jak vysvětlení chování krys v bludištích,tak dva nápady, které byly značně vlivné v lidské kognitivní psychologii - poznávací mapa a myšlenka na rozhodování v riskantním výběru shoda v efektu výhodnosti.
Metodologie
Výzkum poznání zvířete pokračuje použítím některých  zavedených výzkumných technik srovnávací psychologie a experimentální analýzy chování, takových jako bludiště a Skinnerův box, ačkoli to vytváří nové rozmanitosti (takové jako 8- bludiště a bludiště vody byla používána v mnoha studiích prostorové paměti) v nových způsobech. Nicméně to doplňuje tyto způsoby s pozorováním zvířat v jejich přirozených prostředích, nebo v kvazi-přirozených prostředích a také s experimenty pole. To také bylo charakterizováno množstvím velmi dlouhých termínových projektů, takový jako Washoe projekt a jiný lidoopí experimenty jazyka (např. projekt Nim),experiment Irene Pepperberg' a prodloužená série studií s Africkým šedým papouškem Alexem, a studia dlouhodobé paměti na holubech na nichž byla ukazována schopnost si pamatovat obrazy pro období několika let. Někteří výzkumníci dělali efektivní použití Piagetianianovy metodologie, používat úlohy které lidské děti zvládají v různých fázích vývoje, a zkoumali které by mohly být vykonávány jiným druhem.
Otázky výzkumu
Daný široký program poznání zvířete, hledání zvířecí obdoby lidských poznávacích procesů, oblasti studia v poznání zvířete se více nebo méně odvíjí od poznávání v lidské kognitivní psychologii. Nicméně pokrok v odlišných oblastech byl proměnný. Mezi pole zájmu patří:
Pozornost
Výzkum se zaměřil na zvířecí schopnost rozdělit pozornost mezi odlišné stránky podnětu, a na vizuálním hledání. Podobně jako u lidí, spadá sdílení pozornosti mezi rysy podnětu redukujícího se na schopnost zachytit jen některý z nich, ačkoli jsou některé ekologicky významné vizuální vyhledávací úlohy u kteréch zvláštní druhy ukazují pozoruhodné schopnosti (například, holubi mají neobyčejnou schopnost vypozorovat zrno od substrátu).
Třídění
Následoval průkopnický výzkum Richarda Herrnsteina, bylo to množství výzkumů ptačí schopnosti rozlišovat mezi kategoriemi podnětů, včetně druhů kategorií použitých v každodenní lidské řeči. Ptáci byli schopni učit se tento druh úlohy snadno, a rychle přecházeli  k novým příkladům kategorií.
Paměť
Kategorie, které byly schopné analyzovat vývoj lidské lidské paměťi (krátká termínová paměť, dlouhá termínová paměť, pracovní paměť) byly aplikovány na studii o paměti zvířat a některé jevy charakteristické pro lidskou krátkou termínovou paměť (např. sériový poziční účinek) byli zaznamenány u zvířat, zvláště u opic. Nicméně nejvíce pokroku bylo dosaženo v analýze prostorové paměti, částečně ve vztahu ke studiím fyziologického východiska pro prostorovou paměť a roli hippocampusu, a částečně ve vztahu rozlišení takových zvířat ( jako Clarkův louskáček, některé sojky a některé veverky) jejichž ekologické niky vyžadují, aby si k umístění pamatovaly tisíce vyrovnávacích pamětí, často následující radikálně se měnícím životním prostředím.
Použití nástroje
Existují některé druhy, které používají zvláštní nástroje jako nezbytnou součást strategie získávání potravy, například datel Finch z Galapág. Nicméně tato chování jsou často docela nepřizpůsobivá a nemohou být úspěšně aplikována v nových situacích. Několik druhů se ukázalo být schopnými pružnějšího nástrojového využití. Dobře známým příkladem je pozorování ( Jany Goodallové ) šimpanzího “rybaření” v termitišti v jejich přirozeném prostředí a u velkých lidoopů žijících v zajetí bylo často pozorováno účinné používání nástrojů; několik druhů corvids také bylo trénováno, aby používali nástroje v kontrolovaných experimentech.
Problém platnosti úvah
Související studie použití nástrojů  potvrdily platnost problému takových úvah. Mnohé na těchto pokusech vzešlo z dřívějších dat poměrných psychologů takových  jako Wolfgang Köhler, poněkud jiných než nedávné experimenty. Z těch je jasné, že zvířata některých druhů být docela schopná řešit rozsah problémů, které zahrnují argument o abstraktní povaze; moderní výzkum inklinoval ukázat, že výkony Köhlerových šimpanzů nebyly žádnými schopnostmi jedinečnými pro ten druh,a to,že zřejmě podobné chování může být nalezené ve zvířatech o kterých si obvykle myslel že jsou hodně méně inteligentní, jestliže je jim dáváno vhodné školení.
Jazyk
Kromě experimentů s jazykem lidoopů zmíněných výše, také bylo více nebo méně úspěšných pokusů učit jazyk nebo jazyk-jako chování nějaký neprimátí druh, včetně kytovců, papoušek Alex, a velcí tečkovaní datli.
Vědomí
Smysl toho o kterých zvířatech může být řečeno,že mají vědomí nebo sebepojetí bylo žhavě diskutováno; toto téma je častým odkazem na debatu o myslích zvířat. Nejlepší známá výzkumná technika v této oblasti je test zrcadla navržený Donaldem Griffinem, ve kterém je kůže zvířete nějakým způsobem označená zatímco to je spící nebo uklidněné, a tomu je pak dovoleno vidět svůj odraz v zrcadle; jestliže se zvíře začne spontánně upravovat v místě značení či se snaží značení odstanit, je to vzato jako důkaz, že to je vědomé sebe. Sebeuvědomění - toto kritérium bylo hlasem pro šimpanze a také pro některé jiné velké lidoopy a některé kytovce, ale ne pro opice. Nicméně oba výklady takových dat, a data sámotná, zůstávají sporná.
Podvod, empatie a teorie mysli
Podobně rozpačitá je úvaha zda zvíře může vykazovat empatii, tj. moci rozumět na co další zvíře myslí.Obvyklým argumentem je, že k předvedení empatie je potřeba, aby existovala teorie mysli, tj. k atributovým duševním procesům vůči jiným jednotlivcům, a že bez teorie mysli  je nemožné jak pro zvíře tak pro osobu dokázat taktický podvod. Experimenty k testu teorii mysli na zvířatech byly hlavně uskutečněné na primátech. Žádné rozhodující přesvědčivé důkazy nebyly  pro teorii mysli předloženy na nějakém jiném druhu primáta , než u velkých lidoopů; výklad dat u velkých lidoopů je v současnosti sporný, ale někteří výzkumníci jsou přesvědčení, že přednesou přehlednou teorii mysli.
Pokračující diskuse
Široký program výzkumu poznání zvířete dosáhl dobrého obratu. Nicméně, jeho výsledky a filozofie pokračují diskuzemi v mnoha oborech:
Zvláštní záležitosti vnitřního poznání zvířete, zvláště výklad jazyka-učení a experimenty sebezkoumání ( uvědomění ), obě hlavní diskuse mají vytvořené představy o rozsahu úspěchů zvířat, a o správném  výkladu chování.
Pro mnoho neodborníků v poli a malé menšinu expertů,se zdá hledání vědeckého přístupu příliš opatrné, a cítí, že to inklinuje k podcenění rozumového rozsahu zvířat tím, že trvá na behaviouralních důkazech. Studia, která dokazují omezenou rozumovou schopnost u populárních druhů takový jako psi, koně nebo delfíni obzvláště,se pravděpodobně dostanou pod tento druh útoku.
Poznávací psychologové zaujatí prací s lidmi často zlevní studia poznání zvířete. Do určité míry to může být účinek historie - v padesátých a šedesátých létech měla kognitivní psychologie snahu prosadit se proti vládě behaviorismu, učení zvířat a postoje té doby zůstaly zaužívané u vlivných osobností na poli vědy.
Poznávací vědci měli zájem srovnat a porovnat lidské poznání s umělou inteligencí nebo s poznáním stroje, ale už méně je zaujímaly poznatky obsažené  v analýze zvířat - přes skutečnost, že obyčejný biologický původ člověka a poznání zvířete naznačují, že by tam mohl být větší shoda, přinejmenším v některých aspektech, mezi člověkem a poznáním zvířete, než mezi člověkem a poznáním stroje. Proto je také poznávacích vědců menšina, ostatní prostě podcenují získané psychologické poznatky o poznání, at živočišné nebo lidské.
Ti psychologové, kteří jsou oddaní radikálnímu behaviorismu a experimentální analýze chování podcenují poznávací analýzy chování zvířat. To není překvapující protože pro většinové rozdělení také odmítli poznávací analýzy lidského chování a to je možná chybná kategorie: jako v dosavadním studiu zvířecích poznávacích výkladů nových behaviouralních jevů, to prostě více vyžaduje,aby to  radikální behavioristé museli vysvětlit  bez použití mentálního jazyka.
Externí odkazy
Avian vizuální poznání, kybernetická kniha editovala Robert G. Cook
Odkazy
Wynne, C. D. L. (2001). Poznání zvířete \. Basingstoke: Palgrave
                                                                                                                                                                ( http://wikipedia.infostar.cz/a/an/animal_cognition.html )
 
 
Snad nejspornější otázky soudobé biologie klade genetika chování (behaviorální genetika).Značnou pozornost získaly také díky rozruchu,jaký v r,1994 způsobila kniha Richarda Herrnsteina a Charlese Murraye The Bell Curve (Gausova křivka,podrobnou kritiku knihy viz také S.J.Gould : Jak neměřit člověka,Nakladatelství Lidové noviny,Praha 1998).Kniha podpořila názor,že určité typy chování lze přiřadit ke konkrétní,zděděné genetické informaci.Takový postoj nás dozajsta opravnuje sledovat kritickým pohledemvědu i prohlášení,která z ní vyplývají.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.16)
 
 
 
 
Behaviorální ekologie, která tento problém studuje, je vědou o funkcích chování. Přesto by si měl být každý etolog vědom toho, že při testování funkčních hypotéz může pouze určit, na jaké podněty sledovaný živočich reaguje a jak (v uvedeném příkladu hraje roli velikost a stáří mláďat, intenzita hlasového žadonění a pohybů, pozice konkrétního mláděte a výška, kam dosáhne). Tím se ale netestují důvody, proč reaguje.Termíny rozdělování potravy a potravní potřeba se týkají funkčních (ultimátních) úvah o optimálních reprodukčních strategiích, a tak nemohou sloužit jako příčinné (proximátní) vysvětlení chování. Přesněji řečeno používání takových označení může vzbudit (nemístný) dojem, že jsme vysvětlili mechanizmus chování. My jsme ale jen řekli, proč jedinec něco dělá, a ne jak to dělá (jaké fyziologické mechanizmy jsou podkladem jeho reakce). Testování funkčních hypotéz vlastně probíhá stejně jako ověřování hypotéz o mechanizmu, jen na jiné strukturální úrovni – nedíváme se na to, co je uvnitř živočicha, ale na celého živočicha.
 
 
 Testy
také prokázaly, že určitá zvířata mají povědomí o své existenci a vnímají i existenci ostatních druhů. Některá zvířata sice mají limitovanou individuální inteligenci, na druhou stranu vykazují mimořádnou sociální inteligenci: mluvíme o tzv. skupinové inteligenci, která je typická např. pro mravence.
 
 
                                                                                                            ( http://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/1573--ze-sveta-zvirat---zvireci-rekordmani.html )
 
Experimentální metody a výsledky
Holubi byli trénováni k tomu, aby rozpoznali dva typy promítaných obrazů. Nejdříve jim byly přehrávány obrazy jich samotných zachycující jejich pohyb probíhající v tu danou chvíli (A) a dále nahrané videozáznamy holuba, který se pohyboval odlišně (B). Jakmile se holub naučí rozpoznávat tyto dva typy obrazů, je mu ukázán videozáznam (A) s časovým posunem. To znamená, že se na monitoru objeví jeho vlastní pohyb, který ale proběhl o několik sekund dříve. Pokud si holub svůj vlastní pohyb pamatuje, může jej rozpoznat jako svůj obraz, i když je časově posunut.
Holub tedy dokáže rozlišit svůj současný obraz od svého obrazu z dřívější doby, což znamená, že holubi mají schopnost rozpoznat sebe sama. Videozáznam (A) odpovídá jeho vlastnímu pohybu, zatímco (B) ne. Schopnost rozlišit (A) od (B) znamená, že holubi chápou rozdíl mezi pohybem sebe sama a pohybem nahraného obrazu. V tomto experimentu jde o pohyby samotného holuba, které jsou náhradou značek v Gallupově „značkovém" testu (viz dále 2-(1)). Čím delší je časová prodleva mezi pohybem holuba a videozáznamem, tím více jsou narušeny jeho rozlišovací schopnosti. To také dokazuje, že holub rozlišuje svůj obraz pomocí svých vlastních pohybů. Důležité je, zda holub chápe rozdíl mezi pohyby na videozáznamu, které odpovídají těm jeho a těmi, které jim neodpovídají.
 
 
KRITERIUM  RYCHLOSTI
 
Jinou otázkou je RYCHLOST UČENI.L.W.Gellerman popisuje pokus s dvouletými dětmi a mladými šimpanzi,kteří se za odměnu učili rozeznávat bílý trojúhelník na černém čtverci od celého černého čtverce.Jedno dítě k tomu potřebovalo jen jeden pokus,zatímco u druhého bylo potřeba 200 pokusů ke správnému rozlišení. (Z toho je vidět jak VELKY ROZSAH může existovat i v rámci téhož druhu a proto je nutné brát OBECNE výsledky testů vždy s rezervou a jako jen přibližné.) Šimpanzi museli vykonat více než 800 pokusů,než jejich ROZLIŠOVANI bylo správné.Naopak potkani se ve SROVNAVACIM TESTU naučili rozeznávat obě formy jen po 20 až 60 pokusech.Na rozdíl od dětí a šimpanzů byli však za správné odpovědi motivováni odměnou a za špatné trestem.Z tohoto pokusu vidíme,že SAMA RYCHLOST UČENI není zřejmě vhodným KRITERIEM pro posuzování SCHOPNOSTI UČENI.Zůstává otázka,co se jednotliví jedinci při tomto pokusu naučili.Další pokusy ukázaly,že šimpanzi pochopili podstatu trojúhelníku,který potom rozlišovali v jakémkoli postavení,barvě,nakresleném plnými čárami,čárkovanými nebo tečkovanými liniemi.Potkani měli naopak jen velmi malou schopnost rozlišovat trojúhelník jako ABSTRAKTNI tvar.Tyto testy ukázaly jasnou prioritu primátů,je nutné si však i zde uvědomit,že jsou to zvířata nejdokonaleji disponovaná pro manipulaci s objekty díky morfologii ruky a prostorovému vidění.Je jisté,že vysoká inteligence delfínů by PODOBNOU METODIKOU ZJISTITELNA NEBYLA.
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.133.
 

Věda má ve společnosti značnou AUTORITU.Mnoho učitelů naneštěstí fakta mlčky přechází,že prý jsou choulostivá,anebo se naopak snaží tlumočit názory obou stran.Obvykle tak činí nekriticky,jako kdyby spolu dědičnost a chování měly společného tolik jako malé pivo a malý pívo.Antropologický přístup se potom snaží objasnit a skloubit genetické údaje a ukazuje,kolik o problému : přirozenost - výchova opravdu víme.
(Některé genetické vztahy jsou jasné a prokazatelné.)Jiné vztahy jsou zastřeny více.Jednoduché odpovědi neexistují.(To co funguje u octomilek nemusí být vševypovídající u lidí.) Jejich rychlý reprodukční cyklus je důvodem,proč genetika octomilek o tolik předběhla genetiku člověka.Možná by se dalo předpokládat,že to co platí u octomilek bude platit i (u jiných druhů.) Ve skutečnosti to tak není.(Srovnání chromozomů ukazuje,že u různých druhů) probíhá něco dost odlišně.Výzkum CHOVANI má i jiné potíže,např.určit vlastnost,kterou se zabýváme.Tělesné parametry lze sledovat,měřit a analyzovat.Vlastnosti CHOVANI musíme nejprve ODVODIT.A i pak se snaží pouze POVRCHNĚ,ANALOGICKY,srovnat lidské chování (s jiným),než dokázat nějakou smysluplnou souvislost.Výsledky páření octomilek jsou pak např.analogicky vztahovány na sexualitu člověka.Nikdo samozřejmě nemůže přesně změřit touhu octomilek.Klíčovou otázkou tedy je : Týká se tato objevená skutečnost samců a samic obecně,nebo jen samců a samic octomilek ? Lidským samičkám např.chybí orgán zvaný spermatéka,kde se uchovává sperma,aby mohlo být oplozeno více vajíček.
 
Zjištěné výsledky tedy dobře ladí s biologickými vlastnostmi octomilky.Pokud se však člověk svými biologickými vlastnostmi liší,neměly by se na něho výsledky přímo vztahovat.Naneštěstí vědci této příležitosti nevyužili a nijak se nepoučili.Dokonce ani těch několik horlivých sociobiologů,kteří zkoumají biologické kořeny lidského chování,at už existují,nebo ne.A tak jsme svědky titulků jako : Můžeme u pouhého červa pozorovat sociální chování podobné lidskému ? Není taková doměnka hloupá a nezostuzuje jméno vědy ? Pojdmě se podívat na biologické vlastnosti hlístice.Ta má např.pouze 302 nervové bunky.Aby se chování tohoto tvora dalo vztáhnout na člověka (či vyšší savce),musely by mít opravdu ale opravdu dobré nervové bunky nebot jich má o několik miliard méně než je ke srovnání třeba.Jaký je skutečný VZTAH mezi společenským chováním hlístic a lidí ? Lidé a zvířata se dají SROVNAVAT vždycky.ANTROPOMORFISMUS dává smysl v písni nebo v povídce,ale ve vědě je podezřelý.Asociace mezi živošichem a člověkem je pouze ANALOGICKA,jde o metaforu.Neříkáte,že jsou si podobní biologicky,nýbrž,že jsou si podobni symbolicky.HOMOLOGIE a ANALOGIE nejsou totéž.Chcete-li s jejich přispěním osvětlit CHOVANI člověka,jde v tomto případě o hru slov a plýtvání času,anebo jde o ten druhý případ,shoda na hlubší biologické úrovni ?Pro některé doměnky ale nemůžeme najít důvody.Může to jako věda vypadat = součástí jsou pokusy a geny - ale není to věda,je to pavěda.
 
BEHAVIORALNI genetika má své místo také tam,kde se střetává věda s politikou.GAUSOVA KŘIVKA byla v USA nejprodávanější knihou roku 1994.Zastává se v ní názor,že INTELIGENCE (IQ) je vrozená.Sociální programy tedy nemohou lidi pozvednout nad jejich intelektuální potenciál,a proto bychom je měli zastavit (viz Gouldovu rozsáhlou kritiku knihy v : Jak neměřit člověka,Lidové noviny,Praha 1998).V případě,že má názor na dědičnost chování politické (či ideové) souvislosti,musí být prováděn s maximální pečlivostí a provázen řadou kontrolních experimentů.Jinak by totiž i práce pochybných kvalit mohly sloužit k OVLIVNOVANI postojů široké veřejnosti a znehodnotit životy mnoha lidí.A jestli nám minulost ANTROPOLOGIE vůbec něco vzkázala,pak je to výstraha,že VĚDU LZE SNADNO ZNEUŽIT a s jejím přispěním dokazovat třeba přirozenost sociální nerovnosti,jako by její příčinou byla příroda (a ne lidská chamtivost).Nejprve jsme rozlišili normální a patologické chování.Jenže tak snadné to pokaždé není.Např.naprostá většina lidí na Zemi jsou praváci,leváků je méně než 10 %.Nevíme proč.Nicméně vzácnost levorukosti nemusí nevyhnutelně znamenat,že je v něčem horší,problematická nebo dokonce biologicky abnormální..Přesto se s ní pojí mnoho symbolických protikladů ve významu dobrý - špatný.Kolektivní vývoj lidské mysli dal vzniknout duchovní mapě protichůdných sil vesmíru a přenesl je na lidské tělo jako znamení a symbol abnormality,úchylky a špatnosti.
 
Behaviorální genetici se jako celek nutně musejí vypořádat s jistou skepsí - nelze přenechat rozhodování o pravdivosti práce na jiných,věda musí být hodnocena zevnitř.Behaviorální genetika se musí poučit z omylů svých předchůdců a musí se provádět nejen v kontextu přírodovědeckých znalostí,ale i znalostí z oblasti společenských věd.A bez dostatečného vzdělání nelze dělat dobrou vědu.Potřebujeme vědět,jestli určitý výzkum v oblasti behaviorální genetiky sleduje správný směr současné genetiky,nebo jenom novodobé názory laické veřejnosti.Nestačí prostě zkoumat fenotypy,jejich rozdělení a vzájemné vztahy,a pak lehkovážně vymýšlet nové geny,které za to můžou.Vymyslet geny tam,kde žádné nejsou,to je špatná genetika,s minulostí dlouhou a nečestnou.Pak se plete dohromady fantazie s moderní vědou.Některým vědcům může krátkodobě prospět,když budou podobný druh veřejné debaty podporovat.Tak ale přímo škodí jak genetice,tak vědecké autoritě obecně.
 
 
 
ESENCIALISMUS EVOLUČNI PSYCHOLOGIE
 
 
(Evoluční psychologie vyjadřuje různá prohlášení,která však nejsou vyřčena z pohledu genetiky,nejsou založena na genetických údajích,ale na intelektulní spekulaci.) Evoluční psychologie se obléká do darwinovského kabátu,aby nám pověděla proč se VYVINULY různé složky našeho chování a duševní činnosti.Naneštěstí sama doposud nebyla schopna 1.) určit základní složky našeho chování a duševních činností,2.) prokázat jejich evoluční minulost ani 3.) dokázat,že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že nejsou jenom projekcí současných společenských hodnot.(různé studie docházejí k různým výsledkům,která pak svévolně zobecnují jako univerzálně platná dogmata) Co si počít s vyjímkami (které nezapadají = tudíž se nehodí do zjednodušujících vysvětlení) ? Jsou to mutanti ? Nejsou,ale jasně odporují názoru,že existuje jakási pevně daná lidská přirozenost,kterou je možno hrubě zevšeobecnit na základě lidského myšlení a skutků.Takové pojetí lidské přirozenosti je omylem platonského problému zvaného ESANCIALISMUS.Kulturní globalizace vnucuje světu jednotu myšlení,čímž se dost snižuje možnost odhalit vyjímky.A přitom právě tyto VYJIMKY pomáhají odkrýt omyly esencialismu,při nichž pokládáme určité kulturní zvyky za následky domnělé lidské podstaty.Je jasné,že vytváření identity je částečně výsledkem dosažitelných kategorií či konkrétních lidský "typů",jimiž se můžeme stát.Toto ovšem není věda,ale laické překroucení jejich výsledků.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s116 - 121,125,173 - 178)
                                                                                                                                                                                                                                                    
 
SLABINY DEFINIC
 
Také sám termín INTELIGENCE je PŘILIŠ OBECNY a vágní na to,aby něco konkrétnějšího vypovídal o testovaném jedinci.Z lidských testů víme,že existuje celá řada DRUHU INTELIGENCE,takže to,že někdo nemá např.sociální inteligenci,nemusí ještě znamenat,že nemá jinou - třeba logickou,matematicko.Takže se vlastně ZOBECNĚNĚ o nikom nedá říct,že by nebyl inteligentní.Chceme-li být přesnější musíme OBECNY pojem inteligence uvést v souvislosti s určitou danou oblastí v níž konkrétní testovaný jedinec tento DRUH INTELIGENCE podle daného testu vykazuje.Člověk se odlišuje od zvířat mj.tím,že vykazuje určitou průměrnou hodnotu inteligence a jiných parametrů v mnoha oblastech - je tedy na rozdíl od zvířat velmi všestraný avšak na úkor specializace v dílčích oblastech,v nichž zvířata člověka převyšují (ale vždy jen v jedné dané oblasti).
Příkladem mohou být smysly či pohybové vybavení člověka.Člověk má tyto parametry nastavené na "ideální"průměr.Samozřejmě bychom někdy chtěli mít zrak jako draví ptáci (kteří mají více světločivých buněk než my,a tak mohou vidět i stopu moči hlodavce,nebo tepelné vlnění různých barev,a vidět ve větším spektru rozsahu svěla).Také bychom chěli mít uši jako netopýr,slon či delfín ( a slyšet ve větším spektru rozsahu - od ultrazvuku,až po infrazvuk).Také bychom chtěli mít sílu jako slon a rychlost jako gepard.Ale mít všechny tyto schopnosti dohromady + nastavené na maximum by nemuselo být vůbec příjemné,a taky by to nebylo technicko.fyziologicky možné.Lidský mozek je podle některých vědců na samé hlanici limitů daných fyzikálními možnostmi hmoty a pokud by se do něj zakomponovalo ještě více ještě složitějších funkcí,tak by překročil tyto fyzikální limity pro organickou hmotu a zhroutil by se,či se stal SCHIZOFRENIM.Takto však nemůžeme porovnávat jednotlivé vlastnosti zvířat se schopnostmi člověka.ŽADNY živočich nesoustředuje u sebe VŠECHNY vlastnosti a schopnosti v nejvyšší intenzitě,ale má VYRAZNĚ vyvinuty jen ty,které souvisí s jeho způsobem života.Biologicky dokonalý tvor není možný.Takový tvor by musel být přizpůsoben živitu ve vodě,na souši i ve vzduchu,na polech stejně jako v poušti a tropech,na prudkém slunci i pod zemí.Musel by umět plavat,létat,hrabat,běhat,dýchat ve vodě i na souši.Něco takového ale není technicky možné,vzájemně se to vylučuje a i kdyby "hypoteticky"takový tvor existoval,měl by obrovské nároky na energii a většinu svých systémů by v daném čase nechal zahálet,jen by je musel pasívně zásobovat energií bez jakékoli výhody.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.213,214.
 
INTELIGENCE se obecně definuje jako schopnost účinně a rychle řešit na základě vlastní rozvahy obtížné nebo nové situace a problémy,nacházet podstatné prvky a jejich souvislosti a vztahy v těchto situacích,náležitě užívat výsledky vlastního myšlení,učit se ze zkušenosti.(Rozlišuje se inteligence obecná,společný jmenovatel všech druhů inteligence,všech inteligenci vyžadujících typů jednání,a inteligence speciální,dotvářející celkovou inteligenci v určitých oblastech - např.inteligence slovně pojmového typu,nutná pro řešení pojmových úkolů a chápání jazyka,nebo inteligence praktická,projevující se v praktickém ohledu).
Všeobecná Encyklopedie Diderot,sv.3,str.359. +  viz dokument Užasná planeta,ediční řada světový dokument ,BBC Worldwide limited,KM Records,s.r.o
 

Oceňujeme INTELIGENCI našeho vlastního druhu a považujeme ji za hlavní atribut,který nám umožnil přežít a dosáhnout úspěchu.Máme sklon také HODNOTIT  jiné živočichy PODLE INTELIGENCE a cítíme se znepokojeni,zjistíme-li,že nás někteří INTELIGENCÍ PŘEVYŠUJÍ.Lidé většinou PŘEDPOKLÁDAJÍ,že důležité jsou především pocity bolesti,strachu a ztráty,spojené s roztoucím ohodnocením kvalit RODINY a SPOLEČNOSTI.Usuzujeme,že zabíjení INTELIGENTNÍCH zvířat může znamenat problémy pro jejich rodinu,společenstvo nebo celou populaci.Zvířata,která odstraňujeme z volné přírody,mohou být matkami,učiteli nebo jinou důležitou částí společenské jednotky svého druhu.Mohou být nositeli určitých znalostí o zdrojích nebo útočištích,které by v budoucnosti mohly být užitečné pro další členy populace.
Nyní oceňujeme BYSTROST,ZVĚDAVOST a HRAVOST, SEBEVĚDOMÍ.Navíc studie v terénu přinášejí vynikající příklady POKROČILÉ SPOLUPRÁCE VE SKUPINĚ,ale také při NAVAZOVÁNÍ SLOZITÝCH VZTAHU mezi populacemi na otevřeném oceánu. ČETNÉ varovné signály,mechanické,obecně platné i zvukové,určené PŘEDEVŠÍM VLASTNÍMU DRUHU.TO JE ČINITEL,KTERÝ JASNĚ DOKAZUJE STUPEŇ VÝVOJE SPOLUPRÁCE A INTELIGENCE.
INTELIGENCE SE NESNADNO DEFINUJE.Souvisí se schopností PAMATOVAT SI FAKTA,VYUŽÍT PŘÍLEŽITOSTI nebo RYCHLE REAGOVAT neobvyklým způsobem.To je MNOHEM TĚŽŠÍ POSOUDIT u živočichů,kteří ŽIJÍ ROZDÍLNÝM ZPUSOBEM a s nimiž máme jen málokdy příležitost komunikovat.Ve skutečnosti je historie výzkumu INTELIGENCE nerozlučně spojena s výzkumem KOMUNIKACE těchto zvířat mezi sebou.Přesto je jasné,co všechno mohou někteří dokázat :
- Schopnost používat nástrojů
- Řešení problémů a abstraktní úvahy
- Sebevědomí a vysoce zodpovědné chování
- Schopnost spolupracovat a dosahovat určitých cílů
- Vysoký stupeň hlasových schopností
( Mark Simmonds - Velryby a delfíni světa,s.94 - 96 )

 
Člověk je VE SROVNANI se zviřaty ZDANLIVĚ nedokonalý a má ZDANLIVE konstrukční chyby,ale z hlediska fyzikálně-fyziologických zákonů přestavuje jediný možný OPTIMALNI KOMPROMIS MEZI KONKURENČNIMI PODMINKAMI - dobrý kompromis mezi NAVZAJEM SI ODPORUJICIMI FAKTORY.Z biblického hledisk ovšem navíc není na místě předpoklad,že by příroda včetně člověka v tomto čase měly být dokonalými.Bible říká,že dochází vlivem hříchu k úpadku (entropii),protože do světa vstoupilo zlo a narušilo původní dokonalou harmonii.
( POZN.k výše uvedenému : Kniha od Lee Strobela - Kauza Stvořitel se na s.80 - 82 vypořádává s argumentem " DISTELEOLOGIE,čili ZDANLIVĚ špatně vyprojektovaných systémů v biologickém a fyzikálním světě.Přijmout vysvětlení pomocí projektu znamená,že jsme nuceni připsat Projektantovi spoustu nedostatků a nedokonalostí,napsal Kenneth Miller.Z toho podle něj vyplývá,že nedokonalý projekt vylučuje existenci dokonalého Boha.Jako příklad Miller uvedl OKO obratlovců : Musíme přemýšlet,proč by dokonalý inteligentní návrhář umístil nervy sítnice na stranu,ze které přichází světlo.Toto uspořádání světlo rozptyluje,čímž je schopnost rozlišení detailů nižší,než by jinak mohla být.V bodě kudy jsou jednotlivá nervová vlákna " protažena " skrze světločivou sítnici a spojují se do zrakového nervu,jenž pak vede vizuální vjemy do mozku,dokonce vzniká SLEPA SKVRNA.Další darwinisté včetně Dawkinse z Oxfordu,si také stěžují na špatnou stavbu oka,přičemž George Williams dokonce zašel až tak daleko,že ho označil za " hloupě navržené ",protože sítnice je naopak.
Odpovídá Stephen C.Meyer,PhD (vystudoval fyziku a geologii,pak pokračoval v magisterském studiu oboru historie a filosofie vědy na prestižní cambridgeské univerzitě v Anglii,kde se specializoval na dějiny molekulární biologie,fyziky a evoluční teorie.V Cambridgi pak získal také doktorát,přičemž v disertaci se zaměřil na analýzu vědeckých a metodologických otázek vzniku života,což byl obor,kterému propadl) : To,že sítnice musí být v oku obráceně má závažný fyziologický důvod.V rámci CELEHO projektu systému jde o KOMPROMIS,který umožnuje oku zpracovat obrovské množství kyslíku,které je u obratlovců pro vidění třeba.Vytváří to malou slepou skvrnu,ale není to žádný problém,protože lidé mají dvě oči a jejich slepé skvrny se nepřekrývají.
Biolog George Ayoub jehož specializací je je buněčná fyziologie sítnice napsal článek ve kterém vyvrací tvrzení o špatném projektu oka : Sítnice u obratlovců je vynikajícím příkladem funkčního - ačkoli kontraintuitivního - projektu.Jejím projekt je zodpovědný za ostrost a citlivost vidění.Není prostě pravda,že sítnice je jasně suboptimální,ani si není snadné představit,jak by mohla být upravena,aniž by došlo k významnému úbytku funkčnosti ( George Ayoub," On the Design of the Vertebrate Retina,"Origins and Design 17:1,zima 1996 )
Stephen Meyer dodává : Z tohoto příkladu plyne dobré ponaučení.Lidé toho o špatném biologickém projektu hodně namluví,ale někdy se celý obrázek změní,když si vyslechnou celý příběh.Říkají např.,že projekt je špatný,protože se dívají POUZE NA JEDEN PARAMETR,a tvrdí,že by bylo možno ho navrhnout lépe.Inženýři ovšem vědí,že VŠECHNY projekty potřebují OPTIMALIZACI CELE ŠKALY PARAMETRU,a tak pro NEJLEPŠI MOŽNY celkový výsledek je nezbytné občas použít KOMPROMIS.Jako příklad se občas uvádí laptop.Je možné se podívat na obrazovku a říct : špatný projekt,měla by být větší.I o klávesnici se dá prohlásit : špatný projekt,mělo by být snažší ji používat.Je možné se podívat na pamět a říci : špatný projekt - měla by mít větší kapacitu.Inženýr ale nemá vytvořit nejlepší obrazovku,nejlepší pamět nebo nejlepší klávesnici SAMU O SOBĚ - má vytvořit nejlepší počítač,jaký dovede a který bude splnovat požadavky na rozměry,váhu,cenu a přenosnost.Mohla by být obrazovka větší ? Jistě,pak by ale nebyla tak přenosná.Mohl by mít počítač větší pamět ? Jistě,ale pak se výrazně zvýší cena.Není tedy MOŽNE se VYHNOUT KOMPROMISUM a pravidlu NĚCO ZA NĚCO.Každou jednotlivou součástku (či zobecněně nějaký postup v dané věci) je možné kritizovat jako suboptimální,ale o to nejde.Jde o to,jak bude fungovat laptop jako CELEK (tuto zásadu lze opět zobecnit i na testy a metody testování inteligence člověka i zvířat).Tak vypadá dobrá konstrukční práce (či postup) a tím je možné vysvětlit i některé z příkladů předpokládané disteleologie,které jsou uváděny.(další ilustrace disteleologie bývá uváděn pandin palec,tvar lidské páteře a také otázka TEODICEJE = neboli smíření víry v Boha s existencí zla a utrpení).
 

Dříve se říkalo : Bůh stvořil,ale Linné uspořádal.(Dnes je vše mnohem složitější a nepřehlednější.) Podle pozdější klasifikace lidoopi neustále měnili příslušnost.Nejenže nám paradoxně byli i nebyli velice PODOBNI.Navíc byli formálně v jediném okamžiku současně lidmi i ne-lidmi.V r.1775 poznamenal německý přírodovědec J.F.Blumenbach,že Linné učinil obrovskou chybu,nebot charakteristické znaky lidoopů smísil ze znaky člověka.Od poloviny 18.stol. se badatelé přikláněli střídavě k jedné či druhé straně tohoto rozporu.Dnes Linného klasifikaci člověka opět následujeme (jen v obráceném smyslu - primáti nejsou druhem lidí,ale lidé druhem primátů).
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.32,33)

Věda má ve společnosti značnou AUTORITU.Mnoho učitelů naneštěstí fakta mlčky přechází,že prý jsou choulostivá,anebo se naopak snaží tlumočit názory obou stran.Obvykle tak činí nekriticky,jako kdyby spolu dědičnost a chování měly společného tolik jako malé pivo a malý pívo.Antropologický přístup se potom snaží objasnit a skloubit genetické údaje a ukazuje,kolik o problému : přirozenost - výchova opravdu víme.
(Některé genetické vztahy jsou jasné a prokazatelné.)Jiné vztahy jsou zastřeny více.Jednoduché odpovědi neexistují.(To co funguje u octomilek nemusí být vševypovídající u lidí.) Jejich rychlý reprodukční cyklus je důvodem,proč genetika octomilek o tolik předběhla genetiku člověka.Možná by se dalo předpokládat,že to co platí u octomilek bude platit i (u jiných druhů.) Ve skutečnosti to tak není.(Srovnání chromozomů ukazuje,že u různých druhů) probíhá něco dost odlišně.Výzkum CHOVANI má i jiné potíže,např.určit vlastnost,kterou se zabýváme.Tělesné parametry lze sledovat,měřit a analyzovat.Vlastnosti CHOVANI musíme nejprve ODVODIT.A i pak se snaží pouze POVRCHNĚ,ANALOGICKY,srovnat lidské chování (s jiným),než dokázat nějakou smysluplnou souvislost.Výsledky páření octomilek jsou pak např.analogicky vztahovány na sexualitu člověka.Nikdo samozřejmě nemůže přesně změřit touhu octomilek.Klíčovou otázkou tedy je : Týká se tato objevená skutečnost samců a samic obecně,nebo jen samců a samic octomilek ? Lidským samičkám např.chybí orgán zvaný spermatéka,kde se uchovává sperma,aby mohlo být oplozeno více vajíček.
 
Zjištěné výsledky tedy dobře ladí s biologickými vlastnostmi octomilky.Pokud se však člověk svými biologickými vlastnostmi liší,neměly by se na něho výsledky přímo vztahovat.Naneštěstí vědci této příležitosti nevyužili a nijak se nepoučili.Dokonce ani těch několik horlivých sociobiologů,kteří zkoumají biologické kořeny lidského chování,at už existují,nebo ne.A tak jsme svědky titulků jako : Můžeme u pouhého červa pozorovat sociální chování podobné lidskému ? Není taková doměnka hloupá a nezostuzuje jméno vědy ? Pojdmě se podívat na biologické vlastnosti hlístice.Ta má např.pouze 302 nervové bunky.Aby se chování tohoto tvora dalo vztáhnout na člověka (či vyšší savce),musely by mít opravdu ale opravdu dobré nervové bunky nebot jich má o několik miliard méně než je ke srovnání třeba.Jaký je skutečný VZTAH mezi společenským chováním hlístic a lidí ? Lidé a zvířata se dají SROVNAVAT vždycky.ANTROPOMORFISMUS dává smysl v písni nebo v povídce,ale ve vědě je podezřelý.Asociace mezi živošichem a člověkem je pouze ANALOGICKA,jde o metaforu.Neříkáte,že jsou si podobní biologicky,nýbrž,že jsou si podobni symbolicky.HOMOLOGIE a ANALOGIE nejsou totéž.Chcete-li s jejich přispěním osvětlit CHOVANI člověka,jde v tomto případě o hru slov a plýtvání času,anebo jde o ten druhý případ,shoda na hlubší biologické úrovni ?Pro některé doměnky ale nemůžeme najít důvody.Může to jako věda vypadat = součástí jsou pokusy a geny - ale není to věda,je to pavěda.
 
BEHAVIORALNI genetika má své místo také tam,kde se střetává věda s politikou.GAUSOVA KŘIVKA byla v USA nejprodávanější knihou roku 1994.Zastává se v ní názor,že INTELIGENCE (IQ) je vrozená.Sociální programy tedy nemohou lidi pozvednout nad jejich intelektuální potenciál,a proto bychom je měli zastavit (viz Gouldovu rozsáhlou kritiku knihy v : Jak neměřit člověka,Lidové noviny,Praha 1998).V případě,že má názor na dědičnost chování politické (či ideové) souvislosti,musí být prováděn s maximální pečlivostí a provázen řadou kontrolních experimentů.Jinak by totiž i práce pochybných kvalit mohly sloužit k OVLIVNOVANI postojů široké veřejnosti a znehodnotit životy mnoha lidí.A jestli nám minulost ANTROPOLOGIE vůbec něco vzkázala,pak je to výstraha,že VĚDU LZE SNADNO ZNEUŽIT a s jejím přispěním dokazovat třeba přirozenost sociální nerovnosti,jako by její příčinou byla příroda (a ne lidská chamtivost).Nejprve jsme rozlišili normální a patologické chování.Jenže tak snadné to pokaždé není.Např.naprostá většina lidí na Zemi jsou praváci,leváků je méně než 10 %.Nevíme proč.Nicméně vzácnost levorukosti nemusí nevyhnutelně znamenat,že je v něčem horší,problematická nebo dokonce biologicky abnormální..Přesto se s ní pojí mnoho symbolických protikladů ve významu dobrý - špatný.Kolektivní vývoj lidské mysli dal vzniknout duchovní mapě protichůdných sil vesmíru a přenesl je na lidské tělo jako znamení a symbol abnormality,úchylky a špatnosti.
 
Behaviorální genetici se jako celek nutně musejí vypořádat s jistou skepsí - nelze přenechat rozhodování o pravdivosti práce na jiných,věda musí být hodnocena zevnitř.Behaviorální genetika se musí poučit z omylů svých předchůdců a musí se provádět nejen v kontextu přírodovědeckých znalostí,ale i znalostí z oblasti společenských věd.A bez dostatečného vzdělání nelze dělat dobrou vědu.Potřebujeme vědět,jestli určitý výzkum v oblasti behaviorální genetiky sleduje správný směr současné genetiky,nebo jenom novodobé názory laické veřejnosti.Nestačí prostě zkoumat fenotypy,jejich rozdělení a vzájemné vztahy,a pak lehkovážně vymýšlet nové geny,které za to můžou.Vymyslet geny tam,kde žádné nejsou,to je špatná genetika,s minulostí dlouhou a nečestnou.Pak se plete dohromady fantazie s moderní vědou.Některým vědcům může krátkodobě prospět,když budou podobný druh veřejné debaty podporovat.Tak ale přímo škodí jak genetice,tak vědecké autoritě obecně.
 
 
 
ESENCIALISMUS EVOLUČNI PSYCHOLOGIE
 
 
(Evoluční psychologie vyjadřuje různá prohlášení,která však nejsou vyřčena z pohledu genetiky,nejsou založena na genetických údajích,ale na intelektulní spekulaci.) Evoluční psychologie se obléká do darwinovského kabátu,aby nám pověděla proč se VYVINULY různé složky našeho chování a duševní činnosti.Naneštěstí sama doposud nebyla schopna 1.) určit základní složky našeho chování a duševních činností,2.) prokázat jejich evoluční minulost ani 3.) dokázat,že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že nejsou jenom projekcí současných společenských hodnot.(různé studie docházejí k různým výsledkům,která pak svévolně zobecnují jako univerzálně platná dogmata) Co si počít s vyjímkami (které nezapadají = tudíž se nehodí do zjednodušujících vysvětlení) ? Jsou to mutanti ? Nejsou,ale jasně odporují názoru,že existuje jakási pevně daná lidská přirozenost,kterou je možno hrubě zevšeobecnit na základě lidského myšlení a skutků.Takové pojetí lidské přirozenosti je omylem platonského problému zvaného ESANCIALISMUS.Kulturní globalizace vnucuje světu jednotu myšlení,čímž se dost snižuje možnost odhalit vyjímky.A přitom právě tyto VYJIMKY pomáhají odkrýt omyly esencialismu,při nichž pokládáme určité kulturní zvyky za následky domnělé lidské podstaty.Je jasné,že vytváření identity je částečně výsledkem dosažitelných kategorií či konkrétních lidský "typů",jimiž se můžeme stát.Toto ovšem není věda,ale laické překroucení jejich výsledků.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s116 - 121,125,173 - 178)
                                                                                                                                                                                                                                                    
 
SLABINY DEFINIC
 
Také sám termín INTELIGENCE je PŘILIŠ OBECNY a vágní na to,aby něco konkrétnějšího vypovídal o testovaném jedinci.Z lidských testů víme,že existuje celá řada DRUHU INTELIGENCE,takže to,že někdo nemá např.sociální inteligenci,nemusí ještě znamenat,že nemá jinou - třeba logickou,matematicko.Takže se vlastně ZOBECNĚNĚ o nikom nedá říct,že by nebyl inteligentní.Chceme-li být přesnější musíme OBECNY pojem inteligence uvést v souvislosti s určitou danou oblastí v níž konkrétní testovaný jedinec tento DRUH INTELIGENCE podle daného testu vykazuje.Člověk se odlišuje od zvířat mj.tím,že vykazuje určitou průměrnou hodnotu inteligence a jiných parametrů v mnoha oblastech - je tedy na rozdíl od zvířat velmi všestraný avšak na úkor specializace v dílčích oblastech,v nichž zvířata člověka převyšují (ale vždy jen v jedné dané oblasti).
Příkladem mohou být smysly či pohybové vybavení člověka.Člověk má tyto parametry nastavené na "ideální"průměr.Samozřejmě bychom někdy chtěli mít zrak jako draví ptáci (kteří mají více světločivých buněk než my,a tak mohou vidět i stopu moči hlodavce,nebo tepelné vlnění různých barev,a vidět ve větším spektru rozsahu svěla).Také bychom chěli mít uši jako netopýr,slon či delfín ( a slyšet ve větším spektru rozsahu - od ultrazvuku,až po infrazvuk).Také bychom chtěli mít sílu jako slon a rychlost jako gepard.Ale mít všechny tyto schopnosti dohromady + nastavené na maximum by nemuselo být vůbec příjemné,a taky by to nebylo technicko.fyziologicky možné.Lidský mozek je podle některých vědců na samé hlanici limitů daných fyzikálními možnostmi hmoty a pokud by se do něj zakomponovalo ještě více ještě složitějších funkcí,tak by překročil tyto fyzikální limity pro organickou hmotu a zhroutil by se,či se stal SCHIZOFRENIM.Takto však nemůžeme porovnávat jednotlivé vlastnosti zvířat se schopnostmi člověka.ŽADNY živočich nesoustředuje u sebe VŠECHNY vlastnosti a schopnosti v nejvyšší intenzitě,ale má VYRAZNĚ vyvinuty jen ty,které souvisí s jeho způsobem života.Biologicky dokonalý tvor není možný.Takový tvor by musel být přizpůsoben živitu ve vodě,na souši i ve vzduchu,na polech stejně jako v poušti a tropech,na prudkém slunci i pod zemí.Musel by umět plavat,létat,hrabat,běhat,dýchat ve vodě i na souši.Něco takového ale není technicky možné,vzájemně se to vylučuje a i kdyby "hypoteticky"takový tvor existoval,měl by obrovské nároky na energii a většinu svých systémů by v daném čase nechal zahálet,jen by je musel pasívně zásobovat energií bez jakékoli výhody.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.213,214.
 
INTELIGENCE se obecně definuje jako schopnost účinně a rychle řešit na základě vlastní rozvahy obtížné nebo nové situace a problémy,nacházet podstatné prvky a jejich souvislosti a vztahy v těchto situacích,náležitě užívat výsledky vlastního myšlení,učit se ze zkušenosti.(Rozlišuje se inteligence obecná,společný jmenovatel všech druhů inteligence,všech inteligenci vyžadujících typů jednání,a inteligence speciální,dotvářející celkovou inteligenci v určitých oblastech - např.inteligence slovně pojmového typu,nutná pro řešení pojmových úkolů a chápání jazyka,nebo inteligence praktická,projevující se v praktickém ohledu).
Všeobecná Encyklopedie Diderot,sv.3,str.359. +  viz dokument Užasná planeta,ediční řada světový dokument ,BBC Worldwide limited,KM Records,s.r.o
 

Oceňujeme INTELIGENCI našeho vlastního druhu a považujeme ji za hlavní atribut,který nám umožnil přežít a dosáhnout úspěchu.Máme sklon také HODNOTIT  jiné živočichy PODLE INTELIGENCE a cítíme se znepokojeni,zjistíme-li,že nás někteří INTELIGENCÍ PŘEVYŠUJÍ.Lidé většinou PŘEDPOKLÁDAJÍ,že důležité jsou především pocity bolesti,strachu a ztráty,spojené s roztoucím ohodnocením kvalit RODINY a SPOLEČNOSTI.Usuzujeme,že zabíjení INTELIGENTNÍCH zvířat může znamenat problémy pro jejich rodinu,společenstvo nebo celou populaci.Zvířata,která odstraňujeme z volné přírody,mohou být matkami,učiteli nebo jinou důležitou částí společenské jednotky svého druhu.Mohou být nositeli určitých znalostí o zdrojích nebo útočištích,které by v budoucnosti mohly být užitečné pro další členy populace.
Nyní oceňujeme BYSTROST,ZVĚDAVOST a HRAVOST, SEBEVĚDOMÍ.Navíc studie v terénu přinášejí vynikající příklady POKROČILÉ SPOLUPRÁCE VE SKUPINĚ,ale také při NAVAZOVÁNÍ SLOZITÝCH VZTAHU mezi populacemi na otevřeném oceánu. ČETNÉ varovné signály,mechanické,obecně platné i zvukové,určené PŘEDEVŠÍM VLASTNÍMU DRUHU.TO JE ČINITEL,KTERÝ JASNĚ DOKAZUJE STUPEŇ VÝVOJE SPOLUPRÁCE A INTELIGENCE.
INTELIGENCE SE NESNADNO DEFINUJE.Souvisí se schopností PAMATOVAT SI FAKTA,VYUŽÍT PŘÍLEŽITOSTI nebo RYCHLE REAGOVAT neobvyklým způsobem.To je MNOHEM TĚŽŠÍ POSOUDIT u živočichů,kteří ŽIJÍ ROZDÍLNÝM ZPUSOBEM a s nimiž máme jen málokdy příležitost komunikovat.Ve skutečnosti je historie výzkumu INTELIGENCE nerozlučně spojena s výzkumem KOMUNIKACE těchto zvířat mezi sebou.Přesto je jasné,co všechno mohou někteří dokázat :
- Schopnost používat nástrojů
- Řešení problémů a abstraktní úvahy
- Sebevědomí a vysoce zodpovědné chování
- Schopnost spolupracovat a dosahovat určitých cílů
- Vysoký stupeň hlasových schopností
( Mark Simmonds - Velryby a delfíni světa,s.94 - 96 )

 
Člověk je VE SROVNANI se zviřaty ZDANLIVĚ nedokonalý a má ZDANLIVE konstrukční chyby,ale z hlediska fyzikálně-fyziologických zákonů přestavuje jediný možný OPTIMALNI KOMPROMIS MEZI KONKURENČNIMI PODMINKAMI - dobrý kompromis mezi NAVZAJEM SI ODPORUJICIMI FAKTORY.Z biblického hledisk ovšem navíc není na místě předpoklad,že by příroda včetně člověka v tomto čase měly být dokonalými.Bible říká,že dochází vlivem hříchu k úpadku (entropii),protože do světa vstoupilo zlo a narušilo původní dokonalou harmonii.
( POZN.k výše uvedenému : Kniha od Lee Strobela - Kauza Stvořitel se na s.80 - 82 vypořádává s argumentem " DISTELEOLOGIE,čili ZDANLIVĚ špatně vyprojektovaných systémů v biologickém a fyzikálním světě.Přijmout vysvětlení pomocí projektu znamená,že jsme nuceni připsat Projektantovi spoustu nedostatků a nedokonalostí,napsal Kenneth Miller.Z toho podle něj vyplývá,že nedokonalý projekt vylučuje existenci dokonalého Boha.Jako příklad Miller uvedl OKO obratlovců : Musíme přemýšlet,proč by dokonalý inteligentní návrhář umístil nervy sítnice na stranu,ze které přichází světlo.Toto uspořádání světlo rozptyluje,čímž je schopnost rozlišení detailů nižší,než by jinak mohla být.V bodě kudy jsou jednotlivá nervová vlákna " protažena " skrze světločivou sítnici a spojují se do zrakového nervu,jenž pak vede vizuální vjemy do mozku,dokonce vzniká SLEPA SKVRNA.Další darwinisté včetně Dawkinse z Oxfordu,si také stěžují na špatnou stavbu oka,přičemž George Williams dokonce zašel až tak daleko,že ho označil za " hloupě navržené ",protože sítnice je naopak.
Odpovídá Stephen C.Meyer,PhD (vystudoval fyziku a geologii,pak pokračoval v magisterském studiu oboru historie a filosofie vědy na prestižní cambridgeské univerzitě v Anglii,kde se specializoval na dějiny molekulární biologie,fyziky a evoluční teorie.V Cambridgi pak získal také doktorát,přičemž v disertaci se zaměřil na analýzu vědeckých a metodologických otázek vzniku života,což byl obor,kterému propadl) : To,že sítnice musí být v oku obráceně má závažný fyziologický důvod.V rámci CELEHO projektu systému jde o KOMPROMIS,který umožnuje oku zpracovat obrovské množství kyslíku,které je u obratlovců pro vidění třeba.Vytváří to malou slepou skvrnu,ale není to žádný problém,protože lidé mají dvě oči a jejich slepé skvrny se nepřekrývají.
Biolog George Ayoub jehož specializací je je buněčná fyziologie sítnice napsal článek ve kterém vyvrací tvrzení o špatném projektu oka : Sítnice u obratlovců je vynikajícím příkladem funkčního - ačkoli kontraintuitivního - projektu.Jejím projekt je zodpovědný za ostrost a citlivost vidění.Není prostě pravda,že sítnice je jasně suboptimální,ani si není snadné představit,jak by mohla být upravena,aniž by došlo k významnému úbytku funkčnosti ( George Ayoub," On the Design of the Vertebrate Retina,"Origins and Design 17:1,zima 1996 )
Stephen Meyer dodává : Z tohoto příkladu plyne dobré ponaučení.Lidé toho o špatném biologickém projektu hodně namluví,ale někdy se celý obrázek změní,když si vyslechnou celý příběh.Říkají např.,že projekt je špatný,protože se dívají POUZE NA JEDEN PARAMETR,a tvrdí,že by bylo možno ho navrhnout lépe.Inženýři ovšem vědí,že VŠECHNY projekty potřebují OPTIMALIZACI CELE ŠKALY PARAMETRU,a tak pro NEJLEPŠI MOŽNY celkový výsledek je nezbytné občas použít KOMPROMIS.Jako příklad se občas uvádí laptop.Je možné se podívat na obrazovku a říct : špatný projekt,měla by být větší.I o klávesnici se dá prohlásit : špatný projekt,mělo by být snažší ji používat.Je možné se podívat na pamět a říci : špatný projekt - měla by mít větší kapacitu.Inženýr ale nemá vytvořit nejlepší obrazovku,nejlepší pamět nebo nejlepší klávesnici SAMU O SOBĚ - má vytvořit nejlepší počítač,jaký dovede a který bude splnovat požadavky na rozměry,váhu,cenu a přenosnost.Mohla by být obrazovka větší ? Jistě,pak by ale nebyla tak přenosná.Mohl by mít počítač větší pamět ? Jistě,ale pak se výrazně zvýší cena.Není tedy MOŽNE se VYHNOUT KOMPROMISUM a pravidlu NĚCO ZA NĚCO.Každou jednotlivou součástku (či zobecněně nějaký postup v dané věci) je možné kritizovat jako suboptimální,ale o to nejde.Jde o to,jak bude fungovat laptop jako CELEK (tuto zásadu lze opět zobecnit i na testy a metody testování inteligence člověka i zvířat).Tak vypadá dobrá konstrukční práce (či postup) a tím je možné vysvětlit i některé z příkladů předpokládané disteleologie,které jsou uváděny.(další ilustrace disteleologie bývá uváděn pandin palec,tvar lidské páteře a také otázka TEODICEJE = neboli smíření víry v Boha s existencí zla a utrpení).
 
                                                                                                                                                                                                                                                       
 
 
Experimentální vymezení intelektuální kapacity
 
 
 
Dr.Lilly pokračuje na s.159,160 knihy - Člověk a delfín : Již dnes (1961) můžeme vymezit jisté formální požadavky pro určení,zda nějaké známé organismy mají dostatečně vysokou rovinu inteligence,aby bylo možné hovořit o intelektuální kapacitě.Teprve až toto zjistíme,můžeme definovat intelektuální kapacitu v pragmatické i experimentální podobě.Pokud je dnes známo,je nutno splnit následující požadavky spojené se soudobou biologií,aby bylo možno intelektuální kapacitu zaznamenat :
 
1.) Mozek (nebo jeho ekvivalent) musí být svou STAVBOU nad prahem velikosti a SLOŽITOSTI,které umožnují vývoj řeči.Je tedy třeba aby mozek byl dostatečně velký.(a SLOŽITY)
 
2.)Musí být vytvořeny přístupné prostředky ke spojení mezi organismem a prostředím,které by člověk byl schopen zjistit a využívat jich.
 
3.)Nezbytný je i DOSTATEK ČASU pro poznání a uložení toho,co je obsahem níže uvedeného bodu č.4.
 
4.)Je třeba účinné expozice vůči nějaké ŘEČI a ŘEČ podněcující zkušenosti.
 
5.)Nutné jsou vhodné životní podmínky zajištující dobrý stav daného individua.
 
 
 
V následující části bych chtěl vysvětlit,jak můžeme využít výše uvedených skutečností pro rozpoznání,studium a testování INTELIGENCE a INTELEKTU8LNI KAPACITY u jiných tvorů,než je člověk,at už žijících na suché zemi(v prostředí vzduchu),či mimo ni (ve vodě).
 
 
 
 
 
Zjištování cizí intelektuální kapacity
 
 
 
Na počátku naší snahy pochopit nějaký jiný druh živých bytostí,bychom si měli předně položit otázku,zda jedinec,kterého zkoumáme či hodláme zkoumat, má : 1.)dostatečně VELKY a SLOŽITY mozek,který by byl nad úrovní toho,co pokládáme za PRAHOVOU UROVEN pro ŘEČ,a 2.)dostatečně velký počet dostatečně ovladatelných spojovacích drah k mozku a z mozku (vstupy a výstupy),které by fungovaly v prostředí,v němž můžeme navázat NĚJAKY druh spojení.Splnuje-li onen organismus tyto oba základní biologické požadavky,můžeme si klást následující OTAZNIKY :
 
a) Má tento druh svůj vlastní druh komunikace? Lze hovořit o něčem ve smyslu JAZYKA ?
 
b) Mohou se někteří jedinci tohoto druhu naučit rozumět naší řeči ?
 
c) Mohou tito jedinci získané porozumění předat svému potomstvu ?
 
 
K prozkoumání prvé otázky lze navrhnout mnoho druhů různých pokusů.Pokusy,které nakonec rozhodnou,je třeba teprve připravit ( 1961),ale už dnes můžeme říci,že pravděpodobně NEJLEPŠI výsledky obdržíme na základě nepřetržitého kontaktu mezi patřičně kvalifikovanými lidmi a nekolika jedinci zkoumaného druhu.Podle mých zkušeností se zdá,že nejlepší cestou by mohl být následující postup :
 
 
Nejprve natočíme filmový záznam ukázky hlasové výměny páru zajatých jedinců a máme tak VODITKO k tomu,abychom zjistili,jaký hlas které individum vydává,nebo jakými prostředky se dorozumívá (natočíme pohyby obou jedinců).Obojí je třeba dělat po mnoho týdnů.Snažíme se také přimět každého z obou jedinců,aby na dálku pomáhal tomu druhému a aby při tom používal je "slovních" instrukcí.Získané záznamy STATISTICKY vyhodnocujeme.Studujeme popořádku,co který z jedinců "řekl" a jaká byla následná komunikační reakce či následující hlasový projev.Provádíme i různé jiné způsoby ANALYZY získaných zvuků,(pohybů či gest).V průběhu takových pokusů je jedno ze zvířat podrobeno určité stresové zátěži a pak jsou zaznamenány všechny reakce,jakož i hlasové a jiné projevy,k nimž v důsledku toho mezi oběma jedinci dochází.Potom můžeme totiž provést psychofyziologickou ANALYZU těchto záznamů,abychom mohli vytvořit kritéria pro rozlišení emocionálně vyjadřovaných vrozených prvku od prvků,které jsou více intelektuální a inteligenční.Nalezneme tak SIGNALY,které odpovídají strachu,zlosti,sexuální potřebě,hladu,touze po úniku z izolace,atd.CELKOVOU ANALYZOU jejich CHOVANI tak získáváme představu o jejich "příkazové"komunikaci stojící proti komunikaci "emocionálně vyprovokované".Tak si také můžeme učinit určitou představu i o jiných jednoduchých prvcích jejich komunikace.
 
 
Vhodnou technikou,použitou za vhodných podmínek,můžeme také pustit určitý úsek zvukového záznamu jejich hlasových projevů zpět k nim a sledovat,do jaké míry to ovlivní jejich chování.Vhodné podmínky a vhodný čas jsou nutné,protože jinak inteligentní živočich rychle rozpozná,že je klamán,že daný zvuk neodpovídá živému jedinci ve skutečné konkrétní situaci.Jestliže např.použijeme pouze reproduktor a přehráváme nový zvukový záznam,inteligentní zvíře oklameme jen na velmi krátkou dobu a pouze jednou.Ozývají-li se z reproduktoru výkřiky úzkosti,charakteristické pro daný druh,přicházejí ostatní zvířata na pomoc "ohroženému jedinci" jen jednou.Když se výkřik úzkosti opakuje,zvířata na něj už nereagují.Je to jakoby říkala : Aha,to je jen ta bedýnka na stěně,nevšímejte si toho! Vhodné jsou takové podmínky,při nichž signály vysílané v náležité podobě mají pro zvířata nějaký význam.Jinými slovy,jestliže zvířata vydají výkřik hladu a výkřik hladu přichází také z reproduktoru na stěně,a když zvířata opět vydají výkřik hladu a mi jim podáme potravu,pak ona "skřínka" na stěně pro ně nabývá určitého nového významu v základním smyslu.Vhodné systémy takové ZPĚTNE VAZBY a jejich vzájemná propojení jsou právě nyní (1961) pro delfíny rozpracovány.Tímto způsobem bylo také započato s analýzou "delfínštiny" jako EVENTUALNIHO delfíního "jazyka".
 
 
Pokusy,k nimž nás pobízí snaha získat odpověd na otázku,zda se nějaký jiný druh živočicha může s námi domluvit a zda osvojené dovednosti je schopen učit i své potomky.Pokud by to dokázal,byt i v té nejprimitivnější formě,pak schopnosti takového druhu musí být mnohem větší,než je nám ZATIM o všech živičiších známo.Tato skutečnost by okamžitě povznesla takový druh živočicha do roviny protohumanoidní,což by dále ukázalo,že u takového druhu je nutno počítat s určitou intelektuální kapacitou.To by byl ten nejzásadnější a nejobtížnější TEST k prokázání intelektu a vysokého stupně inteligence,jaký si dnes umíme představit.Neměli bychom podcenovat velikost a význam toho,co pro lidské pokolení znamená vlastnictví ŘEČI a JAZYKU.A jestliže se snámi nějaký tvor domluví,pak to pro něho bude čin stejně obrovský.Nám se možná jaksi nezdá,že by bylo pro nás právě tak ohromnou věcí naučit se komunikovat s jiným druhem,jako,když se tento druh naučí řeči naší.Vezmeme-li např. jako prototyp takové cizí řeči zvuky vydávané delfíny,bylo by pro nás očividně velmi nesnadné takovou řeč ovládnout.Jde přece o série krátkých velmi složitých hvizdů a jiných zvuků.Je dokonce možné,že delfíni NEMAJI SLOVA,alespon ne v tom smyslu,jak my strukturu slov chápeme,ale naše poslední výsledky (1961) naznačují,že je to velmi nepravděpodobné.
 
 
Nemůže být přesvědčivějších důkazů o schopnostech určitého živočicha,než kdyby se naučil nám rozumět a komunikovat s námi.Najdeme-li živočicha,který by splnoval dva prvé,výše uvedené požadavky (tj.dostatečně velký a složitý mozek a dostatečné prostředky ke sojení),jaké jsou ještě další předpoklady,nezbytné k tomu,aby se živočich naučil naší řeči ? Jak se domníváme,jeho mozková kapacita je přece obdobná mozku moderního člověka.Takový jedinec musí mít dostatek času pro naučení se a uchování jednotlivých prvků řeči.Musí být také efektivně vystaven vlivu řeči a řeč provokujících zkušeností.Musí mít takové životní podmínky,které jemu a jeho biologickým potřebám nejvíce vyhovují.Nebudeme mít větší problémy s takovými druhy živých bytostí,které vyžadují podmínky podobné našim,ale nastanou samozřejmě potíže s těmi,které ke svému životu potřebují podmínky zcela odlišné.Abychom jim je však mohli vytvořit,musíme nejdříve zjistit,jaké vůbec jsou optimální podmínky pro jejich zdraví a poměrnou spokojenost.
 
 
ŘEČ DEFINUJEME jako velké množství (deset až sto tisíc) jednoduchých sdělovacích prvků,které si mezi sebou vyměnují jedinci určité skupiny téhož druhu,rasy či kmene.Stejnému množství prvků se učí i potomstvo.V tomto počtu sdělovacích prvků jsou zahrnuty důležité pojmy a výpovědi o sociálních a osobních nezbytnostech (na té nejnižší úrovni složitosti).
 
 
Je třeba zodpovědět i spoustu dalších otázek o schopnostech at skutečných,či potenciálních určitého živočicha.Je např.schopen napodobit na velmi primitivní úrovni naši řeč či naše písmo ?Jestliže ano,pak je to alespon NAZNAK,že by bylo možné naučit některého jedince tohoto živočišného druhu naší řeči.( V této souvislo¨sti můžeme připomenout,že jedním z charakteristických rysů velmi malých dětí je schopnost hlasového NAPODOBOVANI).Když zjistíme,že nějaký jedinec jiného druhu se naučil napodobovat naši řeč (papoušci,krkavci,kavky,špačci) stojíme před další otázkou : Je schopen užívat slov CILEVĚDOMĚ ? Např. k žádosti o potravu,o změnu teploty,atd. Dále bychom mohli pokračovat ve zkoumání,zda má schopnost užívat a vytvářet dlouhodobé VZTAHY mezi hlasovým projevem a různými událostmi,či mezi dalšími jinými procesy a jeho vlastními pocity.Mohli bychom se pokusit zjistit i jeho schopnosti k ABSTRAKCI a zevšeobecnování při užívání jistých slov,jako jsou spojky a ostatní slovní "cement".Mohli bychom také zjištovat jeho schopnosti ke hraní různých her,k provádění aritmatických výkonů,k algebře,geometrii,atd.
 
 
Existuje ještě řada dalších nejasností,které bychom měli vyzkoumat při naší snaze zjistit,zda nějaký jiný druh živých tvorů má či nemá ŘEČ.
 
 
1.)Měli bychom zjistit,v jakém fyzikálním prostředí se spojení mezi jedinci tohoto druhu děje.Např.: jsou to zvuky vydávané ve vodě nebo elektromagnetické vlny či něco jiného ? Víme,že velryby a delfíni užívají VELMI SLOŽITYCH hlasových projevů ve vodě,je ale voda skutečně fyzikálním prostředím pro jejich spojení ?
 
2.)Když už jsme jednou zjistili,že existuje dostatečně složitý komplex prvků,na nichž lze stavět,jaká je pak formální struktura spojení ve fyzikálním slova smyslu ? Užívá zvíře amplitudové nebo frekvenční modulace či nějakého kodu v "pulsování" modulace ? Počítání či nějakých forem kodování ?
 
3.) Jaké jsou základní jednotky jazyka a jak se upravuje jejich význam ? V naší řeči používáme takových prvků,jako jsou slova.gramatika,sklonování,analogie a další.V řeči jiného druhu mohou být jiné útvary než SLOVA v té formě,jak je známe my.Místo rozdělování hlasového projevu do skupin slov,jak to děláme my,může jiný druh ve své řeči používat např.přechodů z vyššího na nižší kmitočet a naopak.
 
4.) Jaká je logická struktura jazyka ? Užívá jiný druh dvouhodnotovou a vícehodnotovou LOGIKU ?
 
5.) Jaká je sémantická struktura jazyka ? Jaké jsou to druhy věcí,okolností,procesů,pocitů,atd.,o nichž se lze touto řečí domluvit ?
 
 
Kupodivu se může ukázat,že vědecky je snažší získávat údaje o všech těchto bodech souhrně než postupovat otrocky a systematicky od nejjednoduššího,tj. od fyzikálního prostředí v němž se výměna zpráv odehrává,k tomu nejsložitějšímu - sémamntické struktuře zpráv.Výše uvedené řádky jsou JEN HRUBYM VODITKEM k analýze problému,ukazují však rozličné úrovně a soustavy v nichž hledáme odpovědi na naše otázky.Musíme pamatovat na to,že pro nějaký jiný druh NEMUSI BYT NUTNĚ TŘEBA,aby existovala jeho vlstní řec,aby se naučil řeči naší.Zdá se to velmi nepravděpodobné,ale je to možnost,kterou nelze popřít,zejména pokud jde o mládata takového živočišného druhu.Je proto možno provádět dva druhy zkoumání současně : Zjištovat,zda existuje u zkoumaného druhu jeho vlastní již vytvořená řeč,a snažit se jej naučit některému z našich jazyků.Ani jedna,ani druhá stránka věci se vzájemně nevylučují.Zkoumaný druh může přece mít vlastní řeč a přitom naopak být ZCELA NESCHOPEN NAUČIT SE NAŠI.Při práci s delfíny sledujeme dvě linie výzkumu.Na jedné straně se snažíme,abychom do problému anylýzy zvuků vydávanýchdelfíny zainteresovali lingvisty.Cílem má být zjištění,zda existuje nějaká " DELFINŠTINA ".Na sraně druhé se my pokoušíme naučit delfíny primitivním formám našeho jazyka (s.162 - 168).
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
 
DOROZUMIVANI ŽIVOČICHU (obecně) - KOMUNIKACE
 
 
Zvíře získává informace z okolního prostředí,které může být nejrůznějšího charakteru.Známe mnoho SIGNALU,kterými vysílající jedinec sděluje druhému příjemci zcela určitou informaci.Tomuto samostatnému odvětví etologie se říká biokomunikace.Za informační signál považujeme takový projev,který OVLIVNI chování druhého jedince,i když sám vlastními smyslovými orgány určitý JEV ještě nezaregistroval.PŘENOS informací se děje zpravidla ve třech rovinách.
 
1.)Při první přijímací zvíře přebírá určité chování.Spatří-li jeden pták plížící se kočku a reaguje na ni varovným voláním,ale i postojem těla a konečně odletem,pak navíc podle toho odlétají i ptáci,kteří šelmu nezahlédli.Utěk je nakažlivým signálem.Splašení jedinci strhávají další,což někdy může být i kontraproduktivní (chaos,zranění).
 
2.)Druhá rovina SIGNALU představuje takové chování,kterým se dá PŘENEST vyladění,motivace.Lze to říci i obráceně,že podle nich zvíře pozná,v jakém vyladění se nachází vysílající jedinec.Určité chování často vyvolá produkci určitého hormonu,a tím i vyladění k páření a hnízdění.Příkladem je ptačí zpěv,který u samice navodí sexuální chování.
 
3.)Poslední rovinou je přenos VYZNAMU URČITEHO signálu.U jednotlivých druhů lze rozeznat signály varující před nepřítelem,které se různí i dle druhu nepřítele (letící,pozemní).Např kos má čtyři hlasy varující před nepřítelem.Další signály označují teritorium,tik,krmení,žebrání,adal.Signály rozlišující druh nepřítele se u syslů a veverek liší FREKVENCI.Jsou uzpůsobeny tomu,aby je dotyčný dravec v dotyčném prostředí nezaregistroval a varující se neprozradil.
 
FREKVENCE je dána druhem prostředí (v každém se zvuk chová jinak).Slyšitelnost ovlivnuje i relativní vlhkost a bezvětří.Ráno a věčer je hlas méně maskován šumy okolí a je slyšet více a dále.Existuje také mezidruhová komunikace,která není ze sociálního hlediska tak důležitá.Na určité varovné signály reagují obecně i mnohé jiné druhy (sojky).Chemické signály mohou být dokonce ke škodě signalizujícího (lovci mravenců využívají jejich chemické komunikace).I mezi rybami existuje vzájemná vizuální signalizace.Světelný druh signálu světlušek probíhá v časových intervalech připomínajících KOD.Existují též mezidruhové symbiotické signály (spolupráce datla medozvěstky a šelmy medojeda).Komunikační znaky vykazují i květy rostlin lákajících hmyz.
 
Mluvíme proto o signálních strukturách,které zajištují vysílání signálů (postoj celého těla,načepýření,zvýrazněný pohyb,hlasový projev,pohyby ocasu a jeho naježení,pachové žlázy,začkování močí,změna barvy,mimické projevy,světélkující a elektrické orgány.Většinou je použita celá kaskáda různých efektů a jejich kombinací.Mnohé druhy tedy používají vícero druhů komunikace najednou.
 
 
 
Německý etolog G.Tembrock,který se speciálně zabývá biokomunikací rozděluje signály na pět funkčních UROVNI :
 
1.)Signály,které nosí zvíře stále s sebou a působí bez doprovodu zvláštního chování (např.stálé zbarvení zeber,jehož rodíly se užívají k identifikaci jedinců,nebo které má maskovací funkci).
 
2.)Signály vznikající na základě fyziologických procesů (barvoměna ryb,hlavonožců,chameleonů) v souvislosti s motivací a sociálním postavením.
 
3.)Signály zprostředkované pohybem těla nebo jeho částí ( řeč těla,mimika,imponování,hrozby,zastrašování,dominance)
 
4.)Signály vytvořené různým chováním (zvláštní polohy tokajících samců v kombinaci s odhaleným zbarvením - páv,krocan).
 
5.)Signály,které se tvoří ve zvláštních orgánech,existujících za tímto účelem (zvukové a pachové orgány).
 
Signály mohou působit sociálně kladně,nebo naopak záporně,když zahánějí ostatní jedince).Všechny známé signály můžeme rozdělit do určitých komunikačních systémů neboli kanálů : chemický = pachový,hmatový,dotykový,vibrační,zvukový,zrakový.Chemické mají velký dosah,šíří se však pomalu,ale nevydí jim překážky a nejsou energeticky náročné.Proti tomu hmatové signály mají jen velmi nepatrný dosah,rychlost přenosu a jeho změny jsou vysoké,energetická náročnost je také nízká.Zvukové signály se šíří rychle,dosah je dobrý,nevadí jim ani některé překážky,dají se poměrně dobře lokalizovat,energeticky jsou však velmi náročné.Zrakové signály mají dobrý dosah,maximální možnou rychlost,překážky však brání jejich přenosu a energeticky jsou také náročné.S komunikací souvisí také RITUALIZACE.Rituály jsou v komunikaci zvířat nesmírně důležité,protože pomáhají při námluvách, rozmnožování (sexuálním chování) a při uzavírání párových svazků.
 
Mezi nejdokonalejší poznané komunikační signály patří ZVUKOVE DOROZUMIVANI.Ton se fyzikálně definuje jako mechanická změna hustoty určitého média s určitou reriodicitou a rychlostí.Periodicita neboli rychlost kmitání se vyjadřuje kmitočtem,neboli frekvencí (= počet kmitů za sekundu,jednotka jeden hertz).Pro měření intenzity - hlasitosti zvuku užíváme jednotku decibel.Při srovnávání hlasových signálů si musíme uvědomit,že rychlost zvuku se zvyšuje s roztoucí teplotou.Různí živočichové jsou schopni zachytit různou výšku zvuku.Při posuzování zvukových signálů je třeba také časově rozlišovat zvukové složky signálů.Různé uši jsou či nejsou schopné rozlišit délku časových mezer mezi kmity.Jiné druhy zvuků vydávají i u jedinců téhož druhu mládata v různých situacích a také odlišné zvuky dospělí v odlišných situacích.Zvuková paleta je velmi pestrá.Zvuková komunikace dosáhla svého vrcholu u ptáků,netopýrů a u kytovců.U nich se projevuje nejvýraznější variabilita.
 
( Pro naše dokazování je důležitý ten typ KOMUNIKACE jehož projevování je SPOJENO S INTELIGENCI či je přímo JEJIM PROJEVEM = vypovídá něco o MIŘE určitého DRUHU INTELIGENCE daného živočicha.U člověka právě ŘEČ umožnila doslova explozivní tvorbu lidské kultury.Lidská ŘEČ je fenoménem,který nemá obdobu u žádné jiné živočišné skupiny.Díky ní i malé dítě získává mezi všemi živočichy ojedinělou schopnost hlasové komunikace - ovládání hlasivek svou vůlí,díky řízení centry nervového systémemu ovládajícími vznik řeči v hrtanu,což i nejinteligentnějším primátům chybí.Tento markantní rozdíl vydíme díky poškození cévní mozkovou příhodou vedoucí k motorické afázii.) Např. DELFINI rozpoznávají zvuky o různé frekvenci o rozdílu pouhých 0,2 až 0,02 %.To jim umožnuje rozlišit své signály od signál jiného jedince stejného druhu a dokazuje to i to,že delfíni poznají nejen druhové,ale i individuální rozdíly (specifika) hlasu.Vzhledem k tomu,že v moři obrovské množství tvorů vydává zvuky,tak v určitém pásmu je tak silný hluk,že to prakticky vylučuje srozumitelnou komunikaci na této frekvenci.Kytovci při vysoké intenzitě signálu přebíjejí tento hluk jakýmsi nadzvukovým dělem.Pro vzájemnou komunikaci používají kytovci hlubokých hlasů.Jejich dosah je mnohem delší.Různé populace keporkaků zpívají odlišné melodie.Také rok od roku své zpěvy mění avšak na staré nezapomínají.Při změně místa (místo rozmnožování) se vrací ke svým lonským melodiím,které však postupně přetvářejí a mění.Jejich zpěvy však zřejmě nemají jen komunikační význam.Jejich signály dosahují vysokého stupně variability.V posledních letech podrobné studie hlasových projevů primátů přinesly mnoho důkazů o tom,že každý signál má zcela určitý význam pro jednotlivé členy sociální skupiny.Můžeme proto zcela bez zábran mluvit o sémantickém (významovém) dorozumívání (např.u kočkodanů zelených - ti mají ve své řeči zhruba 35 až 36 různých signálů,což je u primátů NEJVYŠŠI POČET,vyjímkou je japonský makak červenolící - 37 znaků,u ostatních makaků - 20 až 30 znaků,u paviánů jen 15,u goril 23,u šimpanzů 25,u jihoamerických vřeštanů 20.) ( Důkazem,že primáti jsou schopni znakům - symbolům přisuzovat určitou míru sémantického = významového obsahu,jsou pokusy se znakovou řečí lidoopů,ačkoli tato řeč není jejich přirozeným projevem,ale je vyprovokována člověkem.Přesto dokazují,že lidoopi mají myšlenkové obsahy odpovídající sémantickému významu pojmů.)
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.160 - 184.
 
 
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.Když  klisna nechávala hříbě ve vyhnanství,vždycky se mu dívala přímo do očí,někdy až nepříjemně a nepohodlně dlouhou dobu.Když pohledem poněkud uhnula,aby mu nemířil přímo do očí,věděl,že se může ke stádu vrátit.
Dospěl jsem k poznání,že jejich SCHOPNOST ČÍST SI Z OČÍ JE NEOBYČEJNĚ JEMNÁ.I když jsem se s oním stádem důvěrně znal,mohl jsem některého z koní přimět,aby změnil směr i rychlost pohybu jen tím,že jsem se mu zahleďel na jinou část těla - a to i z dosti značné vzdálenosti.Když některé hříbě klusalo od stáda,aby si protrpělo vyhnanství,krouživě při tom pohazovalo vystrčeným nosem,což znamenalo :"Já to nechtěl udělat,je mi to líto,můj nápad to nebyl,prostě se to stalo,to ten druhý,ten za to může."
To pak vůdčí klisna posoudila,zda mu důvěřuje nebo ne.Ono olizování a přežvykování,které jsem pozoroval u hříbat,signalizovalo,že se kají.Vyhnanec klisně říkal :"Podívej,jsem býložravec,neohrožuju tě,pasu se tady daleko."Z pozorování těchto SIGNÁLU,které si vůdčí klisna a dospívající koně předávali s železnou PRAVIDELNOSTÍ a ZCELA PŘEDVÍDATELNĚ,mi začalo být zřejmé,že vzorec chování,jež se uvnitř skupiny ustavil,je vysvětlením onoho "jo-jo efektu" = odežeň mladého koně od stáda a jeho instinkt ho přiměje se vrátit.Vůdčí klisna na něho nejprve zaútočila a pak ustoupila.Jakmile jsem objevil onu souvislost mezi chováním té klisny vůči dospívajícím koním,měl jsem pocit,jako by se mi najednou všechny nervové spoje v mozku s cvaknutím propojily,aby mi oznámily,že jsem našel,co jsem hledal.V hlavě se mi vyloupl název - "útok a ústup".Po nějakém čase,co jsem tyto SIGNÁLY pozoroval,jsem pochopil,JAK JE ONA ŘEČ PŘESNÁ : NEBYLO V NÍ NIC NÁHODNÉHO.VĚCHNO TO BYLA JEDNOZNAČNÁ SDĚLENÍ,CELÉ FRÁZE A VĚTY,JEŽ POKAŽDÉ ZNAMENALY TOTÉŽ A VŽDY MĚLY TÝŽ ÚČINEK.OPAKOVALY SE ZNOVU A ZNOVU.
 
 
( Monty Roberts - Muž který naslouchá koním,s.80 - 82 )

ZVYHODNĚNI SOCIALNICH TVORU
 
 
 
Společenská zvířata jsou svou sociální interakcí při UČENI a INTELIGENTNICH PROJEVECH (jako : používání nástrojů,kultura,tradice,napodobování) v testech ZVYHODNĚNA proti ostatním živočichům.Jmenujme alespon ty nejvýznamější VYHODY sociálního soužití :
 
1.)Ochrana před nepřítelem.Víc očí víc vidí,víc uší víc slyší a více nosů víc cítí a už jen ze statistického hlediska si všimnou více rizik.Většina sociálních živočichů má své metody ochrany (různé hlídky,společné odvrácení útoku = sčítání síly množství,velké množství vede také k psychologické výhodě nad predátorem,případně k jeho zmatení - shluknutí do hejna,atd.).Teprve ve společenstvu si živočich může dovolit být chvíli nepozorný a věnovat se sobě a i jiným věcem,než je přežití a shánění potravy.Je to předpoklad pro rozvoj INTELIGENCE.
 
2.)Společenská formace usnadnuje získávání potravy.Opět víc jedinců může najít více potravních zdrojů nebo způsobů jak tyto zdroje získat.Nápady jednotlivců (kultura) navíc mohou vést ke zkvalitnění užitku z těchto zdrojů,zjednodušení způsobu získání,obohacení ostatních = úspoře energie = více času pro osobní intelektuální rozvoj.Podobně různé kolektivní strategie lovu bývají mnohem efektivnější než individuální pokusy jednotlivců.Uspěšnost pokusu získat potravu statisticky roste součtem počtu schopností smečky,hejna či stáda,takže i neúspěšný či nemocný jedinec má zajištěnou potravu a tím i přežití.Při kolektivním získávání potravy se také posiluje vzájemná komunikace mezi členy skupiny a roste složitost hierarchie vzájemných vztahů.Zvyšuje se též šance vyhledání skrytých zdrojů.
 
3.)Další biologické výhody sociálního života jsou při rozmnožování a výchově mládat,kdy se příslušníci společenstva navzájem stimulují a synchronizuje se tak doba rození mládat a jejich výchovy.To opět šetří energetické zdroje,protože většina činností je sjednocena.Také to posiluje větší bezpečí vzniklé zmnožením ochranitelských pudů rodičů.Někdy navíc s výchovou a dohledem pomáhají starší mládata,nebo tety.Tam,kde potomstvo plodí pouze alfa pár se pak o potomky stará celé společenství.Mládata narozená v sociálních svazcích mají jednu OBROVSKOU VYHODU v tom,že se mohou učit nejen od svých rodičů,ale i od druhých mládat a dospělých jedinců.Ve své podstatě to umožnuje mnohem snadnější ZISKAVANI ZKUŠENOSTI od těch nejmoudřejších,tím časový náskok,úsporu a vznik tradic a jejich předávání. ( o tom podrobněji pojednává SOCIOBIOLOGIE )
 
4.)Společenská zvířata jsou schopna vybudovat velmi složité stavby,úkryty,čehož by jedinec nikdy nebyl schopen.Tyto opět zvyšují jak bezpečnost společenstva,tak ho chrání,před vlivy počasí a umožnují činosti a rozsah množení,které by bez nich možné nebyly,či jen méně efektivně a s většími riziky a výdaji energie.Díky společným hnízdům,úkrytům a houfování (tučnáci)se zvyšuje teplota,ušetří energie,prodlužuje doba pro možnost stravování a rozmnožování,je možné přežití i v daleko méně příznivých oblastech což rozšiřuje místo výskytu druhu a to opět zvyšuje jeho šanci na přežití.
 
5.)Konečně sociální život umožnuje i dělbu práce.Je to opět značná výhoda,když si jednotlivé základní existenční úlohy mohou jednotliví členové zvířecí society ROZDĚLIT.Je to výhoda i pro jedince,kterému je svěřen jen určitý úkol a nemusí vykonávat vše sám,a tak má opět více jistot,než kdyby byl odkázán jen na sebe (hlavně v případě zranění či nemoci) a má více času na osobní rozvoj.PRINCIP SOLIDARITY NENI VYLUČNOU DOMENOU ČLOVĚKA,ALE MNOHO PŘIPADU ALTRUISMU NACHAZIME I V ŽIVOČIŠNE ŘIŠI.Dělba práce je také zvláště výrazná u společenského hmyzu (včely,mravenci),kde se tvoří specializované kasty lišící se i anatomicky.Ale jak vidíme u včel,i příslušníci určité kasty postupně během života může měnit role.
 
Dalo by se vypočítat mnoho dalších VYHOD SPOLEČENSKEHO SOUŽITI.Jedno je jisté - a to OBECNĚ platí jak pro společnost lidí,tak i zvířat.Jakákoli sociální skupina dokáže rozhodně více,než stejný počet jednotlivců.U mnoha druhů je sociálnost tak vysoká,že je nezbytností.Např.JEDINCI hmyzích států,nemají samostatně absolutně žádnou šanci přežít.TYPU SPOLEČENSTVI je také celá řada - od poměrně volných,až po přísně závislostní.Nejjednoduším typem jsou společná  místa pro zimování,hnízdění,či přezimování.Vlastní zvířecí society dělíme na otevřené a uzavřené.Anonymní otevřené společnosti představují velké nahromadění jedinců téhož druhu.Toto společenství je otevřené = většina jedinců se nezná a mohou do společenstva kdykoli vstupovat i z něj vystupovat.Neanonymní otevřené společnosti jsou v sociálním smyslu vyšší - kolonie se chrání proti společnému nepříteli jako jednolitý útvar,ačkoli se vlastně znají jen nejbližší sousedé.Uzavřené společnosti se vyznačují jedním,nebo několika charakteristickými znaky,podle kterých se jednotlivci poznávají.Tím se brání,aby do nich nevstupovali cizí jedinci.Patří mezi ně anonymní uzavřené společenstva hmyzu (termiti,mravenci,včely vosy).Těmto společenstvím je u obratlovců nejbližší uzavřená anonymní společnost afrického hlodavce rypoše lysého (viz výše - EUSOCIALNI DRUHY).Anonymní uzavřené společnosti tvoří i potkan - příslušníci se rozeznávají pachově.Nejvyšším TYPEM zviřecích spolešností je INDIVIDUALNI NEANONYMNI UZAVŘENA SPOLEČNOST.Vyskytuje se pouze u vyšších obratlovců a její příslušníci se osobně znají a poznávají.Ztráta člena vyvolá hledací chování.Vzájemná osobní znalost pomáhá také při koordinaci lovu,dělení kořisti,společné péči a hlídání a výchově mládat.Příkladem VYNIKAJICI SPOLUPRACE INDIVIDUALNI UZAVŘENE SPOLEČNOSTI může být africký pes hyenovitý.Skupina se skládá z několika samců,samic a mládat a VŠICHNI se účastní výchovy mládat.Lovu se účastní jen ti nejzkušenější a nejúspěšnější.Tato DĚLBA PRACE je velmi efektivní.Polovu je povinností lovců nakrmit nejen mládata,ale i každého člena smečky,který o to poprosí.Předpokladem  pro individualizované společnosti je dokonalé vzájemné poznávání rodiny,složitá komunikace,míra hierarchie - což opět předpokládá ROZVINUTOU UROVEN INTELEKTU,jež je jeho následkem i příčinou.Vzájemné poznávání zamezuje příbuzenskému páření.
 
Existuje také několik způsobů,jak dochází k utváření skupin,a také různé způsoby komunikace v rámci skupiny,ale to je již mimo rámec této práce.( Cílem nebyl etologický exkurz,ale hlavně poukaz na SOUVISLOST mezi výskytem vyšší míry INTELIGENCE,PAMĚTI,UČENI,TRADIC,KULTURY,NAPODOBOVANI a POUŽIVANI NASTROJU hlavně u SOCIALNĚ ŽIJICICH ŽIVOČICHU.Přesto existují vyjímky,ale těch je poskrovnu a většinou díky individualismu nedosahují vrcholu v inteligenci (viz HLAVONOŽCI).
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.135 - 140.
 
 
 
Sociální mozek
 
Prožitek přetváří strukturu ptačího mozku
Ondřej Černý
 Publikováno: Vesmír 87, 849, 2008/12
 
U obou skupin – lidí i pěvců – byly publikovány práce ukazující, že sociálně izolovaní jedinci měli poškozené zpracovávání zvukové informace.Osobní historie jedince a spektrum sociálních kontaktů, které během života navázal, zřejmě ovlivňují nejen vnímání a zpracování smyslové informace, ale i vývoj mozku, který tyto informace zpracovává. Škála signálů, jež pro svůj vývoj mozková oblast zpracovávající senzorickou informaci potřebuje, je zřejmě ovlivněna pohlavím.
 
                                                                                                                                                                               ( http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=8080 )
 
                                                                                                                                                                                                                                                      
 
 
 
PODLE ČEHO (KOHO) MĚŘIT INTELIGENCI ?
 
 
 
Slabiny pokusů , testů a metod
 
Dříve než si poukážeme na některé způsoby testování zvířecí či lidské.inteligence,tak bych chtěl poukázat na určitá úskalí takových testů,která ovlivnují jejich objektivitu a výpovědní hodnotu.Nejprve si musíme uvědomit,že žádné testování není dokonalé,a že se vždy vyskytují vyjímky,které porušují pravidlo.Příkladem nám mohou být různé testy lidského IQ,které mají u téhož jedince v téže době rozdílné výsledky.Je to tím,že žádný test nemůže být všezahrnující,nemá-li být pouze povrchní.Specializace testů ale nevyhnutelně vede k jednostranému hledisku a různým výsledkům - dle druhu a povahy testu.Toto lze zobecnit jak na testováni ČLOVĚKA,ta na testování ZVIŘAT.Pro úplnější představu a CELISTVĚJŠI objektivní pohled je třeba širšího KONTEXTU testování.Utrčitý typ testu může vypovídat pouze o určité výseči,zlomku,úhlu pohledu.A to navíc ani všechny testy specializující se na určitou výseč nemusí dojít ke stejným výsledkům.I testy srovnatelné co do druhu zkomané oblasti mohou být různě kvalitní.Ono vlastně ani objektivně nelze hodnotit,který test je kvalitnější,než jiný,protože v každém testu se promítá SUBJEKTIVNI HLEDISKO toho,kdo test vytvořil.I když existují určité obecně přijaté a uznané metody testování,tak jejich uznávanost leží pouze v základní obecné rovině.Co se týče podrobností v rámci specializace,tak tam už k obecné míře shody mezi odborníky nedochází.Otázka testování,je tedy stále DISKUTABILNI.Při vytváření testů totiž nelze být nezaujatým neutrálem.A tak mnoho záleží na tom,kdo test dělal,jakou psychologickou teorii zastával,jaké byly jeho motivy - co chtěl testováním potvrdit,nebo vyvrátit,jaké bylo pozadí a rámec vzniku testu - tzn.kdo ho inicioval,kdo hradil výzkumný program,atd.Ve hře je často velká soutěživost a výzkumné programy mnoha univerzit jsou ovlivněny motivací úspěchu a touhou získat granty na další výzkum,což může velmi zkreslit objektivitu,prože všude plati : " koho chleba jíš,toho písen zpívej ".OBJEKTIVN9MU pohledu se PŘIBLIŽUJ9 ty druhy výzkumů,které nejsou založeny na jedné STUDII,ale,které DLOUHODOBĚ objekt testují pomocí mnoha rozdílných přístupů a pohledů a to často OPAKOVANĚ,protože ojedinělý výskyt určitého projevu v určité specifické situaci ještě nemusí být pravidlem ani normou.Testy tedy mohou klamat,mohou lhát,mohou podávat rozporupklné výsledky.Kvalitu testu nezaručuje autorita odborníka,který ho prováděl,ani jeho akademické tituly,protože ze zkušenosti výme,že někdy za podobnými testy,které vedly ke zcela rozdílným výsledkům na obou stranách stály uznávané titulované kapacity a přesto testy dopadly různa.K výsledkům testů je tedy třeby přistupovat s rezervou,nebot,i když se testy stále zlepšují,stále je testování určitých obtížně uchopitelných fenoménů tak trochu hádáním a věštěním z křištálové koule.A i pokud jednou budou velmi kvalitní testy,tak nikdy nepřekročí stín těch,kteří je vytvářeli,vždy budou vázány na toho kldo je vytvářel - budou jeho dítětem,jeho vnosem,jeho projekcí sebe sama.Dalším úskalím je hledisko člověka,které se přenáší na zvíře.Vždy budeme vidět zvířäta jen našima očima a hodnotit našimi předpoklady,měřítky a metodami.Není zatím možné se dívat na zvíře a svět jeho očima a jeho myšlenkovými pochody,stejně jako není možné chtít po zvířeti,aby vidělo nás a svět našima očima a aby hodnotilo realitu našimi myšlenkovými pochody.Zde nastává URČITA MIRA (v rámci mezí fyzikálních zákonů) VARIABILITY reality čili URČITA MIRA RELATIVIZACE.Není tedy možné vytvořit UNVERSALNĚ platné testování,ani VŠEVYPOVIDAJICI hledisko - tedy JEDINOU PRO VŠECHNY TVORY STEJNĚ OBJEKTIVNI PRAVDU o realitě.Každé hodnocení bude vždy do určité míry SUBJEKTIVNIM hlediskem (to ovšem zcela nezobecnuju na všechny věci,jevy a procesy v rámci pouze lidské oblasti.Zde není pro takový RELATIVISMUS důvod).
 
V knize od Lee Strobela - Kauza stvořitel se k tomuto tématu píše :
Je ale ještě třetí možnost :vybudovat přesvědčivou obhajobu víry bez použití deduktivních důkazů.
S matematikem Williamem Dembskim jsme v r.1998 napsali článek,v němž jsme formulovali model argumentace,která by se podle nás měla používat.Označujeme jej "usuzování na nejlepší vysvětlení.
Je to forma praktického uvažování,jaké v životě používáme dnes a denně.Říká,že když chceme vysvětlit určitý jev nebo událost,musíme vzít v úvahu širokou škálu hypotéz a usoudit,která z nich,pokud by se ukázala jako pravdivá, nabízí nejlepší vysvětlení.
Jinými slovy,provedeme vyčerpávající analýzu všech možných vysvětlení a budeme doplnovat další informace,dokud nám nezůstane jediné,které bude schopno objasnit celý komplex dat.Způsobem,jak rozlišovat mezi soupeřícími hypotézami,je podívat se na jejich vysvětlovací schopnost.Často se stává,že určité důkazy je možné vysvětlit více než jednou hypotézou.
Pomocí tohoto způsobu analýzy a uvažování docházíme v běžném životě k velice spolehlivým závěrům.Takto postupují detektivové.I právníci u soudu ho užívají.Vědci ho používají taktéž.Tento model nám umožnuje dosáhnout vysokého stupně praktické jistoty,vysvětluje s úžasnou silou a v překvapivém rozsahu.Vysvětluje tuto širokou škálu důkazů jednodušeji,adekvátněji a komplexněji než jakýkoli jiný světonázor.
 
(PhD.Stephen C.Meyer,fyzik,geolog,historik a filosof vědy,specialista na dějiny molekulární biologie,analytik vědeckých a metodologických otázek biologie vzniku života)
(viz také :Steven H.Gifis,Law Dictionary,Woodbury,N.Y.:Barron's Educational Series,1975,str.33 - 34.
              David Briggs, "Science,Religion Are Discovering Commonality in Big Bang Theory,"Los Angeles Times,2.5.1992)
 
 
Princip tzv.DOSTATEČNEHO DUVODU zastával Leibniz.Šlo o logický princip,podle něhož je výrok pravdivý pouze tehdy,můžeme-li zformulovat DOSTATEČNE zdůvodnění tohoto výroku (nikoli zdůvodnění absolutní - ale ROZUMNA MIRA DUKAZU,viz níže).
Leibniz se pokusil vypracovat obecnou vědeckou metodu opřenou o analýzu složených pojmů a pravd na jejich elementární znaky,které lze volně kombinovat
Rozlišil pravdy rozumu(logicky nutné) a pravdy náhodné(logicky nedokazatelné),pro něž platí PRINCIP DOSTATEČNEHO DUVODU a které lze najít v INDUKCI.(problémem je,že většina velkých logiků považovala indukci ve srovnání s dedukcí za nespolehlivou).
 
 
Také William Lane Craig,PhD,ThD zastává názor,že není filosoficky správné a opodstatněné POŽADOVAT NEROZUMNOU MIRU DUKAZU.(Lee Strobel,Kauza Stvořitel,s.92)Výše použité argumenty,které se někdy používají na obhajobu čehokoli nejsou SAMY O SOBĚ stoprocentně přesvědčivé v tom smyslu, jako když nám matematika říká,že 2 + 2 = 4.Jde spíše o KUMULATIVNI argumenty,coby součet jednotlivých,jako nejlepší možnost,kterou máme.
 
 
Je to také o tom jestli se na kauzu díváme pouze z jednoho HLEDISKA (jednostranně specializovaného úhlu pohledu),nebo jestli se podíváme na obraz jako na CELEK.(to evokuje hegelovské - PRAVDA JE CELEK) Celek se skládá z mnoha detailů a drobností,a všechny je třeba vzít v úvahu.
"Kromě toho netvrdíme,že (na zemi či pro člověka nebo pro argument) jsou jedinečně optimalizované VŠECHNY podmínky.... .Náš argument spočívá v tom,co nazýváme OPTIMALNIM KOMPROMISEM MEZI KONKURENČNIMI PODMINKAMI.Aby bylo možné uskutečnovat objevy v široké škále...disciplín,musí prostředí představovat dobrý kompromis mezi NAVZAJEM SI ODPORUJICIMI FAKTORY - a naše prostředí tuto podmínku splnuje."- Guillermo Gonzalez,PhD. a Jay Wesley Richards,PhD.
 
 
 
 
Američan F.A.Beach ve své práci nazývá americkou srovnávací psychologii "psychologií potkana a holuba",protože DRTIVA VĚTŠINA závěrů a prací tohoto oboru je omezena zkoumáním těchto dvou druhů a závěry jsou pak příliš zobecnovány a setkávají se s kritikou ze strany boiologů.Když se podíváme na obrovské množství živočišných druhů,které se nejen vzhledem a anatomií,ale i chováním od sebe ZNAČNĚ LIŠI,zjištujeme,že skutečně není jednoduché POROVNAVAT schopnosti UČENI jen na základě VELIKOSTI CNS.VELMI NEPŘESNOU METODOU je i postup,kdy sestavujeme určitý žebříček podle systematické (či předpokládané) příbuznosti se snahou ZEVŠEOBECNIT skutečnost,že výše v systému stojící živočich má i vyšší schopnost UČENI.Víme,že řada ryb je schopna UČIT SE mnohem lépe než mnoho obojživelníků,přestože stojí v systému pod nimi.U obratlovců se schopnost UČENI připisovala obvykle rozsahu mozkové kůry,která dosahuje maxima u ( kytovců ) a primátů.Z těchto důvodů byli oproti savcům z hlediska UČENI dlouho velmi podcenováni ptáci,protože jejich mozkový plášt je tenký a plochou bez záhybů oproti savcům VELMI MALY.Musíme si však uvědomit,že ptáci představuji samostatnou linii u které existuje i ¨ZCELA ODLIŠNA STRUKTURA mozku,v mnoha případech VYKONĚJŠI než u savců.Pěvci rozhodně PŘEDSTIHUJI četné skupiny savců ve schopnosti UČIT SE.Lze tedy říci,že sama mozková struktura,a to dokazují i mnozí bezobratlí,je dosti neadekvátní k posouzení schopností ZISKAVAT ZKUŠENOSTI.Testy sice ukázaly jasnou prioritu primátů,je nutné si však i zde uvědomit,že jsou to zvířata nejdokonaleji disponovaná pro manipulaci s objekty díky morfologii ruky a prostorovému vidění.Je jisté,že vysoká inteligence delfínů by PODOBNOU METODIKOU ZJISTITELNA NEBYLA.
Žádná jiná otázka v etologii nevzbudila tolik vášnivých diskuzí jako spory o to,které projevy živočichů i člověka jsou programovány geneticky a čemu se musejí učit.Opět zde ovšem narážíme na rozdíly plynoucí z (příliš obecného) pojmu živočich.Zatímco malá štika,se nemusí učit způsobu lovu své kořisti,je prakticky všechno chování primátů i člověka,více či méně doplněno učením.
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.98,131,133.
 
 
 
Vědy přírodní a společenské se ROZCHAZEJI v INTERPRETACICH.Jsou to jakoby dvě odlišné komunity,které hovoří odlišnými jazyky,jinak chápou svět,vzájemně si nerozumějí a ta druhá strana se jim zdá být podezřelá.A obě se považují za lepší nebo důležitější.Tento spor pravděpodobně NELZE VYŘEŠIT.Hranice našeho poznání se rozšiřují a je čímdál těžší udržet krok na poli vlastního,směšně OMEZENEHO výzkumu,a to ani nehovořím o četbě jiných oborů.Potřeba různých nových hybridních oborů v širším slova smyslu poukazuje na vratkost dnešních úzce specializovaných přírodních věd (či jakéhokoli jednostraného argumentačního dokazování obecně).Dněšní vědní obory nám umožnují danou problematiku zkoumat mnohem podrobněji ( někdy až tak podrobně,že za cenu odtržení se od celkového pohledu v širších souvislostech).Vznikají tak (často až z nápadnou naivitou) interpretace objevů skrze kulturní brýle různých tonů a odstínů.Stále panuje víra v zaužívané stereotypy.Každé z jednostraně specializovaných tvrzení je pravdivé pouze DO URČITE MIRY.Když dojde ke splynutí špičkových technologií a lidových znalostí,stane se výsledkem učení dost pochybné.Nakonec z vrcholu Empire State Buildingu vnímáme Chicago i Los Angeles kdesi za obzorem.Z Golden Gate Bridge už ne.
 
Časy se změnily a vědecké metody samozřejmě také.Jenže mnoho našich kulturních názorů zůstalo beze změn.(Technologie předběhly schopnost adaptace načeho myšlení).Vědecká HLEDISKA jsou (obzvlášt samotnými odborníky) považována za víceméně nadřazená všem svým (stejně odborným) soupeřům.Jistě ale nebude od věci si uvědomit,že,že EXISTUJI I JINE POHLEDY na svět (jak řekl A.Solženicin : Vesmír má tolik středů,kolik je v něm živých bytostí) a že sebekonkrétnější vědecké tvrzení není pravdivé samo o sobě.Odlišný názor nás dozajista opravnujě sledovat kritickým pohledem (různá odborná) prohlášení i to co z nich (údajně) vyplývá.Všechny pojmy jsou samozřejmě zatíženy významy a žádný nelze brát doslovně a samozřejmě.
 
Dopustili bychom se ale velkého omylu,kdybychom tuto skutečnost chápali jako vítězství genetiky nad antropologií.Uspěch pramenil z dokonalé INTERPRETACE jednoho souboru dat proti druhému.V tomto případě dali vynikající odborníci a vědci za pravdu biochemikům.Za nepatrně odlišných okolností to mohlo dopadnout ZCELA OPAČNĚ.Ale tak to chodí PŘEKVAPIVĚ ČASTO.V dnešní době se často hovoří o PŘEHODNOCENI fylogeneze,které se děje na základě molekulárních dat BEZ OHLEDU NA TO,JAK VYPADAJI FOSILIE a přináší POŠETILE genetické důkazy,že morčata ve skutečnosti nejsou hlodavci,psi byli domestikováni 10x dříve,než jsme se domnívali,že králíci jsou lidem mnohem příbuznější než myši,žáby jsou příbuznější rybám než ještěrkám,atd.
MALE chyby ve výpočtech (či předpokladech) mohou mít OBROVSKE DUSLEDKY.Potom přihod špetku molekulární VŠEMOHOUCNOSTI,vmíchej pohrdání paleontology,a dostaneš člověka jako jsem byl já před nějakými pětadvaceti lety - a jako jsou ostatní vědci dnes.Vydal jsem se za lákavou vidinou,označenou slovy : molekuly jsou VŠECHNO,fosilie nejsou NIC,a po zdlouhavé bolestivé léčbě z tohoto bludu mě rmoutí,že nikdo nutnost léčby ani nenahlédl,natož aby se poučil.Jak ale PŘESNĚ víme,že jsme s lidoopy geneticky spřízněni ? Na čem je tento ODHAD založen ? Jaký SKUTEČNY VYZNAM to má pro naši představu o člověku ve světě a JAKA JE ULOHA genetických poznatků při utváření těchto PŘEDSTAV ? To jsou otázky šedé zony molekulární antropologie,v nichž se genetika a antropologie sbližují a kde musíme nejen sledovat genetická data,ale také brát v potaz kulturní pozadí,které DO TĚCHTO DAT VNAŠIME,a chápat jejich závažnost pro další úvahy o INTERPRETACI našeho místa na světě.
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.11 - 25) (VICE viz - Inteligence lidoopů a opic)
 

Společenská zvířata jsou svou sociální interakcí při UČENI a INTELIGENTNICH PROJEVECH (jako : používání nástrojů,kultura,tradice,napodobování) v testech ZVYHODNĚNA proti ostatním živočichům.Jmenujme alespon ty nejvýznamější VYHODY sociálního soužití :
 
1.)Ochrana před nepřítelem.Víc očí víc vidí,víc uší víc slyší a více nosů víc cítí a už jen ze statistického hlediska si všimnou více rizik.Většina sociálních živočichů má své metody ochrany (různé hlídky,společné odvrácení útoku = sčítání síly množství,velké množství vede také k psychologické výhodě nad predátorem,případně k jeho zmatení - shluknutí do hejna,atd.).Teprve ve společenstvu si živočich může dovolit být chvíli nepozorný a věnovat se sobě a i jiným věcem,než je přežití a shánění potravy.Je to předpoklad pro rozvoj INTELIGENCE.
 
2.)Společenská formace usnadnuje získávání potravy.Opět víc jedinců může najít více potravních zdrojů nebo způsobů jak tyto zdroje získat.Nápady jednotlivců (kultura) navíc mohou vést ke zkvalitnění užitku z těchto zdrojů,zjednodušení způsobu získání,obohacení ostatních = úspoře energie = více času pro osobní intelektuální rozvoj.Podobně různé kolektivní strategie lovu bývají mnohem efektivnější než individuální pokusy jednotlivců.Uspěšnost pokusu získat potravu statisticky roste součtem počtu schopností smečky,hejna či stáda,takže i neúspěšný či nemocný jedinec má zajištěnou potravu a tím i přežití.Při kolektivním získávání potravy se také posiluje vzájemná komunikace mezi členy skupiny a roste složitost hierarchie vzájemných vztahů.Zvyšuje se též šance vyhledání skrytých zdrojů.
 
3.)Další biologické výhody sociálního života jsou při rozmnožování a výchově mládat,kdy se příslušníci společenstva navzájem stimulují a synchronizuje se tak doba rození mládat a jejich výchovy.To opět šetří energetické zdroje,protože většina činností je sjednocena.Také to posiluje větší bezpečí vzniklé zmnožením ochranitelských pudů rodičů.Někdy navíc s výchovou a dohledem pomáhají starší mládata,nebo tety.Tam,kde potomstvo plodí pouze alfa pár se pak o potomky stará celé společenství.Mládata narozená v sociálních svazcích mají jednu OBROVSKOU VYHODU v tom,že se mohou učit nejen od svých rodičů,ale i od druhých mládat a dospělých jedinců.Ve své podstatě to umožnuje mnohem snadnější ZISKAVANI ZKUŠENOSTI od těch nejmoudřejších,tím časový náskok,úsporu a vznik tradic a jejich předávání. ( o tom podrobněji pojednává SOCIOBIOLOGIE )
 
4.)Společenská zvířata jsou schopna vybudovat velmi složité stavby,úkryty,čehož by jedinec nikdy nebyl schopen.Tyto opět zvyšují jak bezpečnost společenstva,tak ho chrání,před vlivy počasí a umožnují činosti a rozsah množení,které by bez nich možné nebyly,či jen méně efektivně a s většími riziky a výdaji energie.Díky společným hnízdům,úkrytům a houfování (tučnáci)se zvyšuje teplota,ušetří energie,prodlužuje doba pro možnost stravování a rozmnožování,je možné přežití i v daleko méně příznivých oblastech což rozšiřuje místo výskytu druhu a to opět zvyšuje jeho šanci na přežití.
 
5.)Konečně sociální život umožnuje i dělbu práce.Je to opět značná výhoda,když si jednotlivé základní existenční úlohy mohou jednotliví členové zvířecí society ROZDĚLIT.Je to výhoda i pro jedince,kterému je svěřen jen určitý úkol a nemusí vykonávat vše sám,a tak má opět více jistot,než kdyby byl odkázán jen na sebe (hlavně v případě zranění či nemoci) a má více času na osobní rozvoj.PRINCIP SOLIDARITY NENI VYLUČNOU DOMENOU ČLOVĚKA,ALE MNOHO PŘIPADU ALTRUISMU NACHAZIME I V ŽIVOČIŠNE ŘIŠI.Dělba práce je také zvláště výrazná u společenského hmyzu (včely,mravenci),kde se tvoří specializované kasty lišící se i anatomicky.Ale jak vidíme u včel,i příslušníci určité kasty postupně během života může měnit role.
 
Dalo by se vypočítat mnoho dalších VYHOD SPOLEČENSKEHO SOUŽITI.Jedno je jisté - a to OBECNĚ platí jak pro společnost lidí,tak i zvířat.Jakákoli sociální skupina dokáže rozhodně více,než stejný počet jednotlivců.U mnoha druhů je sociálnost tak vysoká,že je nezbytností.Např.JEDINCI hmyzích států,nemají samostatně absolutně žádnou šanci přežít.TYPU SPOLEČENSTVI je také celá řada - od poměrně volných,až po přísně závislostní.Nejjednoduším typem jsou společná  místa pro zimování,hnízdění,či přezimování.Vlastní zvířecí society dělíme na otevřené a uzavřené.Anonymní otevřené společnosti představují velké nahromadění jedinců téhož druhu.Toto společenství je otevřené = většina jedinců se nezná a mohou do společenstva kdykoli vstupovat i z něj vystupovat.Neanonymní otevřené společnosti jsou v sociálním smyslu vyšší - kolonie se chrání proti společnému nepříteli jako jednolitý útvar,ačkoli se vlastně znají jen nejbližší sousedé.Uzavřené společnosti se vyznačují jedním,nebo několika charakteristickými znaky,podle kterých se jednotlivci poznávají.Tím se brání,aby do nich nevstupovali cizí jedinci.Patří mezi ně anonymní uzavřené společenstva hmyzu (termiti,mravenci,včely vosy).Těmto společenstvím je u obratlovců nejbližší uzavřená anonymní společnost afrického hlodavce rypoše lysého (viz výše - EUSOCIALNI DRUHY).Anonymní uzavřené společnosti tvoří i potkan - příslušníci se rozeznávají pachově.Nejvyšším TYPEM zviřecích spolešností je INDIVIDUALNI NEANONYMNI UZAVŘENA SPOLEČNOST.Vyskytuje se pouze u vyšších obratlovců a její příslušníci se osobně znají a poznávají.Ztráta člena vyvolá hledací chování.Vzájemná osobní znalost pomáhá také při koordinaci lovu,dělení kořisti,společné péči a hlídání a výchově mládat.Příkladem VYNIKAJICI SPOLUPRACE INDIVIDUALNI UZAVŘENE SPOLEČNOSTI může být africký pes hyenovitý.Skupina se skládá z několika samců,samic a mládat a VŠICHNI se účastní výchovy mládat.Lovu se účastní jen ti nejzkušenější a nejúspěšnější.Tato DĚLBA PRACE je velmi efektivní.Polovu je povinností lovců nakrmit nejen mládata,ale i každého člena smečky,který o to poprosí.Předpokladem  pro individualizované společnosti je dokonalé vzájemné poznávání rodiny,složitá komunikace,míra hierarchie - což opět předpokládá ROZVINUTOU UROVEN INTELEKTU,jež je jeho následkem i příčinou.Vzájemné poznávání zamezuje příbuzenskému páření.
 
Existuje také několik způsobů,jak dochází k utváření skupin,a také různé způsoby komunikace v rámci skupiny,ale to je již mimo rámec této práce.( Cílem nebyl etologický exkurz,ale hlavně poukaz na SOUVISLOST mezi výskytem vyšší míry INTELIGENCE,PAMĚTI,UČENI,TRADIC,KULTURY,NAPODOBOVANI a POUŽIVANI NASTROJU hlavně u SOCIALNĚ ŽIJICICH ŽIVOČICHU.Přesto existují vyjímky,ale těch je poskrovnu a většinou díky individualismu nedosahují vrcholu v inteligenci (viz HLAVONOŽCI).
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.135 - 140.
 
 
Sociální mozek
 
Prožitek přetváří strukturu ptačího mozku
Ondřej Černý
 Publikováno: Vesmír 87, 849, 2008/12
 
U obou skupin – lidí i pěvců – byly publikovány práce ukazující, že sociálně izolovaní jedinci měli poškozené zpracovávání zvukové informace.Osobní historie jedince a spektrum sociálních kontaktů, které během života navázal, zřejmě ovlivňují nejen vnímání a zpracování smyslové informace, ale i vývoj mozku, který tyto informace zpracovává. Škála signálů, jež pro svůj vývoj mozková oblast zpracovávající senzorickou informaci potřebuje, je zřejmě ovlivněna pohlavím.
 
(http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=8080 )
                                                                                                                   
PODLE ČEHO (KOHO) MĚŘIT INTELIGENCI ?
 
 
Slabiny pokusů , testů a metod
 
Dříve než si poukážeme na některé způsoby testování zvířecí či lidské.inteligence,tak bych chtěl poukázat na určitá úskalí takových testů,která ovlivnují jejich objektivitu a výpovědní hodnotu.Nejprve si musíme uvědomit,že žádné testování není dokonalé,a že se vždy vyskytují vyjímky,které porušují pravidlo.Příkladem nám mohou být různé testy lidského IQ,které mají u téhož jedince v téže době rozdílné výsledky.Je to tím,že žádný test nemůže být všezahrnující,nemá-li být pouze povrchní.Specializace testů ale nevyhnutelně vede k jednostranému hledisku a různým výsledkům - dle druhu a povahy testu.Toto lze zobecnit jak na testováni ČLOVĚKA,ta na testování ZVIŘAT.Pro úplnější představu a CELISTVĚJŠI objektivní pohled je třeba širšího KONTEXTU testování.Utrčitý typ testu může vypovídat pouze o určité výseči,zlomku,úhlu pohledu.A to navíc ani všechny testy specializující se na určitou výseč nemusí dojít ke stejným výsledkům.I testy srovnatelné co do druhu zkomané oblasti mohou být různě kvalitní.Ono vlastně ani objektivně nelze hodnotit,který test je kvalitnější,než jiný,protože v každém testu se promítá SUBJEKTIVNI HLEDISKO toho,kdo test vytvořil.I když existují určité obecně přijaté a uznané metody testování,tak jejich uznávanost leží pouze v základní obecné rovině.Co se týče podrobností v rámci specializace,tak tam už k obecné míře shody mezi odborníky nedochází.Otázka testování,je tedy stále DISKUTABILNI.Při vytváření testů totiž nelze být nezaujatým neutrálem.A tak mnoho záleží na tom,kdo test dělal,jakou psychologickou teorii zastával,jaké byly jeho motivy - co chtěl testováním potvrdit,nebo vyvrátit,jaké bylo pozadí a rámec vzniku testu - tzn.kdo ho inicioval,kdo hradil výzkumný program,atd.Ve hře je často velká soutěživost a výzkumné programy mnoha univerzit jsou ovlivněny motivací úspěchu a touhou získat granty na další výzkum,což může velmi zkreslit objektivitu,prože všude plati : " koho chleba jíš,toho písen zpívej ".OBJEKTIVN9MU pohledu se PŘIBLIŽUJ9 ty druhy výzkumů,které nejsou založeny na jedné STUDII,ale,které DLOUHODOBĚ objekt testují pomocí mnoha rozdílných přístupů a pohledů a to často OPAKOVANĚ,protože ojedinělý výskyt určitého projevu v určité specifické situaci ještě nemusí být pravidlem ani normou.Testy tedy mohou klamat,mohou lhát,mohou podávat rozporupklné výsledky.Kvalitu testu nezaručuje autorita odborníka,který ho prováděl,ani jeho akademické tituly,protože ze zkušenosti výme,že někdy za podobnými testy,které vedly ke zcela rozdílným výsledkům na obou stranách stály uznávané titulované kapacity a přesto testy dopadly různa.K výsledkům testů je tedy třeby přistupovat s rezervou,nebot,i když se testy stále zlepšují,stále je testování určitých obtížně uchopitelných fenoménů tak trochu hádáním a věštěním z křištálové koule.A i pokud jednou budou velmi kvalitní testy,tak nikdy nepřekročí stín těch,kteří je vytvářeli,vždy budou vázány na toho kldo je vytvářel - budou jeho dítětem,jeho vnosem,jeho projekcí sebe sama.Dalším úskalím je hledisko člověka,které se přenáší na zvíře.Vždy budeme vidět zvířäta jen našima očima a hodnotit našimi předpoklady,měřítky a metodami.Není zatím možné se dívat na zvíře a svět jeho očima a jeho myšlenkovými pochody,stejně jako není možné chtít po zvířeti,aby vidělo nás a svět našima očima a aby hodnotilo realitu našimi myšlenkovými pochody.Zde nastává URČITA MIRA (v rámci mezí fyzikálních zákonů) VARIABILITY reality čili URČITA MIRA RELATIVIZACE.Není tedy možné vytvořit UNVERSALNĚ platné testování,ani VŠEVYPOVIDAJICI hledisko - tedy JEDINOU PRO VŠECHNY TVORY STEJNĚ OBJEKTIVNI PRAVDU o realitě.Každé hodnocení bude vždy do určité míry SUBJEKTIVNIM hlediskem (to ovšem zcela nezobecnuju na všechny věci,jevy a procesy v rámci pouze lidské oblasti.Zde není pro takový RELATIVISMUS důvod).
 
V knize od Lee Strobela - Kauza stvořitel se k tomuto tématu píše :
Je ale ještě třetí možnost :vybudovat přesvědčivou obhajobu víry bez použití deduktivních důkazů.
S matematikem Williamem Dembskim jsme v r.1998 napsali článek,v němž jsme formulovali model argumentace,která by se podle nás měla používat.Označujeme jej "usuzování na nejlepší vysvětlení.
Je to forma praktického uvažování,jaké v životě používáme dnes a denně.Říká,že když chceme vysvětlit určitý jev nebo událost,musíme vzít v úvahu širokou škálu hypotéz a usoudit,která z nich,pokud by se ukázala jako pravdivá, nabízí nejlepší vysvětlení.
Jinými slovy,provedeme vyčerpávající analýzu všech možných vysvětlení a budeme doplnovat další informace,dokud nám nezůstane jediné,které bude schopno objasnit celý komplex dat.Způsobem,jak rozlišovat mezi soupeřícími hypotézami,je podívat se na jejich vysvětlovací schopnost.Často se stává,že určité důkazy je možné vysvětlit více než jednou hypotézou.
Pomocí tohoto způsobu analýzy a uvažování docházíme v běžném životě k velice spolehlivým závěrům.Takto postupují detektivové.I právníci u soudu ho užívají.Vědci ho používají taktéž.Tento model nám umožnuje dosáhnout vysokého stupně praktické jistoty,vysvětluje s úžasnou silou a v překvapivém rozsahu.Vysvětluje tuto širokou škálu důkazů jednodušeji,adekvátněji a komplexněji než jakýkoli jiný světonázor.
 
(PhD.Stephen C.Meyer,fyzik,geolog,historik a filosof vědy,specialista na dějiny molekulární biologie,analytik vědeckých a metodologických otázek biologie vzniku života)
(viz také :Steven H.Gifis,Law Dictionary,Woodbury,N.Y.:Barron's Educational Series,1975,str.33 - 34.
              David Briggs, "Science,Religion Are Discovering Commonality in Big Bang Theory,"Los Angeles Times,2.5.1992)
 
 
Princip tzv.DOSTATEČNEHO DUVODU zastával Leibniz.Šlo o logický princip,podle něhož je výrok pravdivý pouze tehdy,můžeme-li zformulovat DOSTATEČNE zdůvodnění tohoto výroku (nikoli zdůvodnění absolutní - ale ROZUMNA MIRA DUKAZU,viz níže).
Leibniz se pokusil vypracovat obecnou vědeckou metodu opřenou o analýzu složených pojmů a pravd na jejich elementární znaky,které lze volně kombinovat
Rozlišil pravdy rozumu(logicky nutné) a pravdy náhodné(logicky nedokazatelné),pro něž platí PRINCIP DOSTATEČNEHO DUVODU a které lze najít v INDUKCI.(problémem je,že většina velkých logiků považovala indukci ve srovnání s dedukcí za nespolehlivou).
 
 
Také William Lane Craig,PhD,ThD zastává názor,že není filosoficky správné a opodstatněné POŽADOVAT NEROZUMNOU MIRU DUKAZU.(Lee Strobel,Kauza Stvořitel,s.92)Výše použité argumenty,které se někdy používají na obhajobu čehokoli nejsou SAMY O SOBĚ stoprocentně přesvědčivé v tom smyslu, jako když nám matematika říká,že 2 + 2 = 4.Jde spíše o KUMULATIVNI argumenty,coby součet jednotlivých,jako nejlepší možnost,kterou máme.
 
 
Je to také o tom jestli se na kauzu díváme pouze z jednoho HLEDISKA (jednostranně specializovaného úhlu pohledu),nebo jestli se podíváme na obraz jako na CELEK.(to evokuje hegelovské - PRAVDA JE CELEK) Celek se skládá z mnoha detailů a drobností,a všechny je třeba vzít v úvahu.
"Kromě toho netvrdíme,že (na zemi či pro člověka nebo pro argument) jsou jedinečně optimalizované VŠECHNY podmínky.... .Náš argument spočívá v tom,co nazýváme OPTIMALNIM KOMPROMISEM MEZI KONKURENČNIMI PODMINKAMI.Aby bylo možné uskutečnovat objevy v široké škále...disciplín,musí prostředí představovat dobrý kompromis mezi NAVZAJEM SI ODPORUJICIMI FAKTORY - a naše prostředí tuto podmínku splnuje."- Guillermo Gonzalez,PhD. a Jay Wesley Richards,PhD.
 
 
Američan F.A.Beach ve své práci nazývá americkou srovnávací psychologii "psychologií potkana a holuba",protože DRTIVA VĚTŠINA závěrů a prací tohoto oboru je omezena zkoumáním těchto dvou druhů a závěry jsou pak příliš zobecnovány a setkávají se s kritikou ze strany boiologů.Když se podíváme na obrovské množství živočišných druhů,které se nejen vzhledem a anatomií,ale i chováním od sebe ZNAČNĚ LIŠI,zjištujeme,že skutečně není jednoduché POROVNAVAT schopnosti UČENI jen na základě VELIKOSTI CNS.VELMI NEPŘESNOU METODOU je i postup,kdy sestavujeme určitý žebříček podle systematické (či předpokládané) příbuznosti se snahou ZEVŠEOBECNIT skutečnost,že výše v systému stojící živočich má i vyšší schopnost UČENI.Víme,že řada ryb je schopna UČIT SE mnohem lépe než mnoho obojživelníků,přestože stojí v systému pod nimi.U obratlovců se schopnost UČENI připisovala obvykle rozsahu mozkové kůry,která dosahuje maxima u ( kytovců ) a primátů.Z těchto důvodů byli oproti savcům z hlediska UČENI dlouho velmi podcenováni ptáci,protože jejich mozkový plášt je tenký a plochou bez záhybů oproti savcům VELMI MALY.Musíme si však uvědomit,že ptáci představuji samostatnou linii u které existuje i ¨ZCELA ODLIŠNA STRUKTURA mozku,v mnoha případech VYKONĚJŠI než u savců.Pěvci rozhodně PŘEDSTIHUJI četné skupiny savců ve schopnosti UČIT SE.Lze tedy říci,že sama mozková struktura,a to dokazují i mnozí bezobratlí,je dosti neadekvátní k posouzení schopností ZISKAVAT ZKUŠENOSTI.Testy sice ukázaly jasnou prioritu primátů,je nutné si však i zde uvědomit,že jsou to zvířata nejdokonaleji disponovaná pro manipulaci s objekty díky morfologii ruky a prostorovému vidění.Je jisté,že vysoká inteligence delfínů by PODOBNOU METODIKOU ZJISTITELNA NEBYLA.
Žádná jiná otázka v etologii nevzbudila tolik vášnivých diskuzí jako spory o to,které projevy živočichů i člověka jsou programovány geneticky a čemu se musejí učit.Opět zde ovšem narážíme na rozdíly plynoucí z (příliš obecného) pojmu živočich.Zatímco malá štika,se nemusí učit způsobu lovu své kořisti,je prakticky všechno chování primátů i člověka,více či méně doplněno učením.
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.98,131,133.
 
 
 
Vědy přírodní a společenské se ROZCHAZEJI v INTERPRETACICH.Jsou to jakoby dvě odlišné komunity,které hovoří odlišnými jazyky,jinak chápou svět,vzájemně si nerozumějí a ta druhá strana se jim zdá být podezřelá.A obě se považují za lepší nebo důležitější.Tento spor pravděpodobně NELZE VYŘEŠIT.Hranice našeho poznání se rozšiřují a je čímdál těžší udržet krok na poli vlastního,směšně OMEZENEHO výzkumu,a to ani nehovořím o četbě jiných oborů.Potřeba různých nových hybridních oborů v širším slova smyslu poukazuje na vratkost dnešních úzce specializovaných přírodních věd (či jakéhokoli jednostraného argumentačního dokazování obecně).Dněšní vědní obory nám umožnují danou problematiku zkoumat mnohem podrobněji ( někdy až tak podrobně,že za cenu odtržení se od celkového pohledu v širších souvislostech).Vznikají tak (často až z nápadnou naivitou) interpretace objevů skrze kulturní brýle různých tonů a odstínů.Stále panuje víra v zaužívané stereotypy.Každé z jednostraně specializovaných tvrzení je pravdivé pouze DO URČITE MIRY.Když dojde ke splynutí špičkových technologií a lidových znalostí,stane se výsledkem učení dost pochybné.Nakonec z vrcholu Empire State Buildingu vnímáme Chicago i Los Angeles kdesi za obzorem.Z Golden Gate Bridge už ne.
 
Časy se změnily a vědecké metody samozřejmě také.Jenže mnoho našich kulturních názorů zůstalo beze změn.(Technologie předběhly schopnost adaptace načeho myšlení).Vědecká HLEDISKA jsou (obzvlášt samotnými odborníky) považována za víceméně nadřazená všem svým (stejně odborným) soupeřům.Jistě ale nebude od věci si uvědomit,že,že EXISTUJI I JINE POHLEDY na svět (jak řekl A.Solženicin : Vesmír má tolik středů,kolik je v něm živých bytostí) a že sebekonkrétnější vědecké tvrzení není pravdivé samo o sobě.Odlišný názor nás dozajista opravnujě sledovat kritickým pohledem (různá odborná) prohlášení i to co z nich (údajně) vyplývá.Všechny pojmy jsou samozřejmě zatíženy významy a žádný nelze brát doslovně a samozřejmě.
 
Dopustili bychom se ale velkého omylu,kdybychom tuto skutečnost chápali jako vítězství genetiky nad antropologií.Uspěch pramenil z dokonalé INTERPRETACE jednoho souboru dat proti druhému.V tomto případě dali vynikající odborníci a vědci za pravdu biochemikům.Za nepatrně odlišných okolností to mohlo dopadnout ZCELA OPAČNĚ.Ale tak to chodí PŘEKVAPIVĚ ČASTO.V dnešní době se často hovoří o PŘEHODNOCENI fylogeneze,které se děje na základě molekulárních dat BEZ OHLEDU NA TO,JAK VYPADAJI FOSILIE a přináší POŠETILE genetické důkazy,že morčata ve skutečnosti nejsou hlodavci,psi byli domestikováni 10x dříve,než jsme se domnívali,že králíci jsou lidem mnohem příbuznější než myši,žáby jsou příbuznější rybám než ještěrkám,atd.
MALE chyby ve výpočtech (či předpokladech) mohou mít OBROVSKE DUSLEDKY.Potom přihod špetku molekulární VŠEMOHOUCNOSTI,vmíchej pohrdání paleontology,a dostaneš člověka jako jsem byl já před nějakými pětadvaceti lety - a jako jsou ostatní vědci dnes.Vydal jsem se za lákavou vidinou,označenou slovy : molekuly jsou VŠECHNO,fosilie nejsou NIC,a po zdlouhavé bolestivé léčbě z tohoto bludu mě rmoutí,že nikdo nutnost léčby ani nenahlédl,natož aby se poučil.Jak ale PŘESNĚ víme,že jsme s lidoopy geneticky spřízněni ? Na čem je tento ODHAD založen ? Jaký SKUTEČNY VYZNAM to má pro naši představu o člověku ve světě a JAKA JE ULOHA genetických poznatků při utváření těchto PŘEDSTAV ? To jsou otázky šedé zony molekulární antropologie,v nichž se genetika a antropologie sbližují a kde musíme nejen sledovat genetická data,ale také brát v potaz kulturní pozadí,které DO TĚCHTO DAT VNAŠIME,a chápat jejich závažnost pro další úvahy o INTERPRETACI našeho místa na světě.
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.11 - 25) (VICE viz - Inteligence lidoopů a opic)

Dříve se říkalo : Bůh stvořil,ale Linné uspořádal.(Dnes je vše mnohem složitější a nepřehlednější.) Podle pozdější klasifikace lidoopi neustále měnili příslušnost.Nejenže nám paradoxně byli i nebyli velice PODOBNI.Navíc byli formálně v jediném okamžiku současně lidmi i ne-lidmi.V r.1775 poznamenal německý přírodovědec J.F.Blumenbach,že Linné učinil obrovskou chybu,nebot charakteristické znaky lidoopů smísil ze znaky člověka.Od poloviny 18.stol. se badatelé přikláněli střídavě k jedné či druhé straně tohoto rozporu.Dnes Linného klasifikaci člověka opět následujeme (jen v obráceném smyslu - primáti nejsou druhem lidí,ale lidé druhem primátů).
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.32,33)
 
 
 
BEHAVIORALNI GENETIKA
 
 
Věda má ve společnosti značnou AUTORITU.Mnoho učitelů naneštěstí fakta mlčky přechází,že prý jsou choulostivá,anebo se naopak snaží tlumočit názory obou stran.Obvykle tak činí nekriticky,jako kdyby spolu dědičnost a chování měly společného tolik jako malé pivo a malý pívo.Antropologický přístup se potom snaží objasnit a skloubit genetické údaje a ukazuje,kolik o problému : přirozenost - výchova opravdu víme.
(Některé genetické vztahy jsou jasné a prokazatelné.)Jiné vztahy jsou zastřeny více.Jednoduché odpovědi neexistují.(To co funguje u octomilek nemusí být vševypovídající u lidí.) Jejich rychlý reprodukční cyklus je důvodem,proč genetika octomilek o tolik předběhla genetiku člověka.Možná by se dalo předpokládat,že to co platí u octomilek bude platit i (u jiných druhů.) Ve skutečnosti to tak není.(Srovnání chromozomů ukazuje,že u různých druhů) probíhá něco dost odlišně.Výzkum CHOVANI má i jiné potíže,např.určit vlastnost,kterou se zabýváme.Tělesné parametry lze sledovat,měřit a analyzovat.Vlastnosti CHOVANI musíme nejprve ODVODIT.A i pak se snaží pouze POVRCHNĚ,ANALOGICKY,srovnat lidské chování (s jiným),než dokázat nějakou smysluplnou souvislost.Výsledky páření octomilek jsou pak např.analogicky vztahovány na sexualitu člověka.Nikdo samozřejmě nemůže přesně změřit touhu octomilek.Klíčovou otázkou tedy je : Týká se tato objevená skutečnost samců a samic obecně,nebo jen samců a samic octomilek ? Lidským samičkám např.chybí orgán zvaný spermatéka,kde se uchovává sperma,aby mohlo být oplozeno více vajíček.
 
Zjištěné výsledky tedy dobře ladí s biologickými vlastnostmi octomilky.Pokud se však člověk svými biologickými vlastnostmi liší,neměly by se na něho výsledky přímo vztahovat.Naneštěstí vědci této příležitosti nevyužili a nijak se nepoučili.Dokonce ani těch několik horlivých sociobiologů,kteří zkoumají biologické kořeny lidského chování,at už existují,nebo ne.A tak jsme svědky titulků jako : Můžeme u pouhého červa pozorovat sociální chování podobné lidskému ? Není taková doměnka hloupá a nezostuzuje jméno vědy ? Pojdmě se podívat na biologické vlastnosti hlístice.Ta má např.pouze 302 nervové bunky.Aby se chování tohoto tvora dalo vztáhnout na člověka (či vyšší savce),musely by mít opravdu ale opravdu dobré nervové bunky nebot jich má o několik miliard méně než je ke srovnání třeba.Jaký je skutečný VZTAH mezi společenským chováním hlístic a lidí ? Lidé a zvířata se dají SROVNAVAT vždycky.ANTROPOMORFISMUS dává smysl v písni nebo v povídce,ale ve vědě je podezřelý.Asociace mezi živošichem a člověkem je pouze ANALOGICKA,jde o metaforu.Neříkáte,že jsou si podobní biologicky,nýbrž,že jsou si podobni symbolicky.HOMOLOGIE a ANALOGIE nejsou totéž.Chcete-li s jejich přispěním osvětlit CHOVANI člověka,jde v tomto případě o hru slov a plýtvání času,anebo jde o ten druhý případ,shoda na hlubší biologické úrovni ?Pro některé doměnky ale nemůžeme najít důvody.Může to jako věda vypadat = součástí jsou pokusy a geny - ale není to věda,je to pavěda.
 
BEHAVIORALNI genetika má své místo také tam,kde se střetává věda s politikou.GAUSOVA KŘIVKA byla v USA nejprodávanější knihou roku 1994.Zastává se v ní názor,že INTELIGENCE (IQ) je vrozená.Sociální programy tedy nemohou lidi pozvednout nad jejich intelektuální potenciál,a proto bychom je měli zastavit (viz Gouldovu rozsáhlou kritiku knihy v : Jak neměřit člověka,Lidové noviny,Praha 1998).V případě,že má názor na dědičnost chování politické (či ideové) souvislosti,musí být prováděn s maximální pečlivostí a provázen řadou kontrolních experimentů.Jinak by totiž i práce pochybných kvalit mohly sloužit k OVLIVNOVANI postojů široké veřejnosti a znehodnotit životy mnoha lidí.A jestli nám minulost ANTROPOLOGIE vůbec něco vzkázala,pak je to výstraha,že VĚDU LZE SNADNO ZNEUŽIT a s jejím přispěním dokazovat třeba přirozenost sociální nerovnosti,jako by její příčinou byla příroda (a ne lidská chamtivost).Nejprve jsme rozlišili normální a patologické chování.Jenže tak snadné to pokaždé není.Např.naprostá většina lidí na Zemi jsou praváci,leváků je méně než 10 %.Nevíme proč.Nicméně vzácnost levorukosti nemusí nevyhnutelně znamenat,že je v něčem horší,problematická nebo dokonce biologicky abnormální..Přesto se s ní pojí mnoho symbolických protikladů ve významu dobrý - špatný.Kolektivní vývoj lidské mysli dal vzniknout duchovní mapě protichůdných sil vesmíru a přenesl je na lidské tělo jako znamení a symbol abnormality,úchylky a špatnosti.
 
Behaviorální genetici se jako celek nutně musejí vypořádat s jistou skepsí - nelze přenechat rozhodování o pravdivosti práce na jiných,věda musí být hodnocena zevnitř.Behaviorální genetika se musí poučit z omylů svých předchůdců a musí se provádět nejen v kontextu přírodovědeckých znalostí,ale i znalostí z oblasti společenských věd.A bez dostatečného vzdělání nelze dělat dobrou vědu.Potřebujeme vědět,jestli určitý výzkum v oblasti behaviorální genetiky sleduje správný směr současné genetiky,nebo jenom novodobé názory laické veřejnosti.Nestačí prostě zkoumat fenotypy,jejich rozdělení a vzájemné vztahy,a pak lehkovážně vymýšlet nové geny,které za to můžou.Vymyslet geny tam,kde žádné nejsou,to je špatná genetika,s minulostí dlouhou a nečestnou.Pak se plete dohromady fantazie s moderní vědou.Některým vědcům může krátkodobě prospět,když budou podobný druh veřejné debaty podporovat.Tak ale přímo škodí jak genetice,tak vědecké autoritě obecně.
 
 
 
ESENCIALISMUS EVOLUČNI PSYCHOLOGIE
 
 
(Evoluční psychologie vyjadřuje různá prohlášení,která však nejsou vyřčena z pohledu genetiky,nejsou založena na genetických údajích,ale na intelektulní spekulaci.) Evoluční psychologie se obléká do darwinovského kabátu,aby nám pověděla proč se VYVINULY různé složky našeho chování a duševní činnosti.Naneštěstí sama doposud nebyla schopna 1.) určit základní složky našeho chování a duševních činností,2.) prokázat jejich evoluční minulost ani 3.) dokázat,že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že se odrážejí v základní lidské přirozenosti a že nejsou jenom projekcí současných společenských hodnot.(různé studie docházejí k různým výsledkům,která pak svévolně zobecnují jako univerzálně platná dogmata) Co si počít s vyjímkami (které nezapadají = tudíž se nehodí do zjednodušujících vysvětlení) ? Jsou to mutanti ? Nejsou,ale jasně odporují názoru,že existuje jakási pevně daná lidská přirozenost,kterou je možno hrubě zevšeobecnit na základě lidského myšlení a skutků.Takové pojetí lidské přirozenosti je omylem platonského problému zvaného ESANCIALISMUS.Kulturní globalizace vnucuje světu jednotu myšlení,čímž se dost snižuje možnost odhalit vyjímky.A přitom právě tyto VYJIMKY pomáhají odkrýt omyly esencialismu,při nichž pokládáme určité kulturní zvyky za následky domnělé lidské podstaty.Je jasné,že vytváření identity je částečně výsledkem dosažitelných kategorií či konkrétních lidský "typů",jimiž se můžeme stát.Toto ovšem není věda,ale laické překroucení jejich výsledků.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s116 - 121,125,173 - 178)
                                                                                                        
 
SLABINY DEFINIC
 
Také sám termín INTELIGENCE je PŘILIŠ OBECNY a vágní na to,aby něco konkrétnějšího vypovídal o testovaném jedinci.Z lidských testů víme,že existuje celá řada DRUHU INTELIGENCE,takže to,že někdo nemá např.sociální inteligenci,nemusí ještě znamenat,že nemá jinou - třeba logickou,matematicko.Takže se vlastně ZOBECNĚNĚ o nikom nedá říct,že by nebyl inteligentní.Chceme-li být přesnější musíme OBECNY pojem inteligence uvést v souvislosti s určitou danou oblastí v níž konkrétní testovaný jedinec tento DRUH INTELIGENCE podle daného testu vykazuje.Člověk se odlišuje od zvířat mj.tím,že vykazuje určitou průměrnou hodnotu inteligence a jiných parametrů v mnoha oblastech - je tedy na rozdíl od zvířat velmi všestraný avšak na úkor specializace v dílčích oblastech,v nichž zvířata člověka převyšují (ale vždy jen v jedné dané oblasti).
Příkladem mohou být smysly či pohybové vybavení člověka.Člověk má tyto parametry nastavené na "ideální"průměr.Samozřejmě bychom někdy chtěli mít zrak jako draví ptáci (kteří mají více světločivých buněk než my,a tak mohou vidět i stopu moči hlodavce,nebo tepelné vlnění různých barev,a vidět ve větším spektru rozsahu svěla).Také bychom chěli mít uši jako netopýr,slon či delfín ( a slyšet ve větším spektru rozsahu - od ultrazvuku,až po infrazvuk).Také bychom chtěli mít sílu jako slon a rychlost jako gepard.Ale mít všechny tyto schopnosti dohromady + nastavené na maximum by nemuselo být vůbec příjemné,a taky by to nebylo technicko.fyziologicky možné.Lidský mozek je podle některých vědců na samé hlanici limitů daných fyzikálními možnostmi hmoty a pokud by se do něj zakomponovalo ještě více ještě složitějších funkcí,tak by překročil tyto fyzikální limity pro organickou hmotu a zhroutil by se,či se stal SCHIZOFRENIM.Takto však nemůžeme porovnávat jednotlivé vlastnosti zvířat se schopnostmi člověka.ŽADNY živočich nesoustředuje u sebe VŠECHNY vlastnosti a schopnosti v nejvyšší intenzitě,ale má VYRAZNĚ vyvinuty jen ty,které souvisí s jeho způsobem života.Biologicky dokonalý tvor není možný.Takový tvor by musel být přizpůsoben živitu ve vodě,na souši i ve vzduchu,na polech stejně jako v poušti a tropech,na prudkém slunci i pod zemí.Musel by umět plavat,létat,hrabat,běhat,dýchat ve vodě i na souši.Něco takového ale není technicky možné,vzájemně se to vylučuje a i kdyby "hypoteticky"takový tvor existoval,měl by obrovské nároky na energii a většinu svých systémů by v daném čase nechal zahálet,jen by je musel pasívně zásobovat energií bez jakékoli výhody.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.213,214.
 
INTELIGENCE se obecně definuje jako schopnost účinně a rychle řešit na základě vlastní rozvahy obtížné nebo nové situace a problémy,nacházet podstatné prvky a jejich souvislosti a vztahy v těchto situacích,náležitě užívat výsledky vlastního myšlení,učit se ze zkušenosti.(Rozlišuje se inteligence obecná,společný jmenovatel všech druhů inteligence,všech inteligenci vyžadujících typů jednání,a inteligence speciální,dotvářející celkovou inteligenci v určitých oblastech - např.inteligence slovně pojmového typu,nutná pro řešení pojmových úkolů a chápání jazyka,nebo inteligence praktická,projevující se v praktickém ohledu).
Všeobecná Encyklopedie Diderot,sv.3,str.359. +  viz dokument Užasná planeta,ediční řada světový dokument ,BBC Worldwide limited,KM Records,s.r.o
 

Oceňujeme INTELIGENCI našeho vlastního druhu a považujeme ji za hlavní atribut,který nám umožnil přežít a dosáhnout úspěchu.Máme sklon také HODNOTIT  jiné živočichy PODLE INTELIGENCE a cítíme se znepokojeni,zjistíme-li,že nás někteří INTELIGENCÍ PŘEVYŠUJÍ.Lidé většinou PŘEDPOKLÁDAJÍ,že důležité jsou především pocity bolesti,strachu a ztráty,spojené s roztoucím ohodnocením kvalit RODINY a SPOLEČNOSTI.Usuzujeme,že zabíjení INTELIGENTNÍCH zvířat může znamenat problémy pro jejich rodinu,společenstvo nebo celou populaci.Zvířata,která odstraňujeme z volné přírody,mohou být matkami,učiteli nebo jinou důležitou částí společenské jednotky svého druhu.Mohou být nositeli určitých znalostí o zdrojích nebo útočištích,které by v budoucnosti mohly být užitečné pro další členy populace.
Nyní oceňujeme BYSTROST,ZVĚDAVOST a HRAVOST, SEBEVĚDOMÍ.Navíc studie v terénu přinášejí vynikající příklady POKROČILÉ SPOLUPRÁCE VE SKUPINĚ,ale také při NAVAZOVÁNÍ SLOZITÝCH VZTAHU mezi populacemi na otevřeném oceánu. ČETNÉ varovné signály,mechanické,obecně platné i zvukové,určené PŘEDEVŠÍM VLASTNÍMU DRUHU.TO JE ČINITEL,KTERÝ JASNĚ DOKAZUJE STUPEŇ VÝVOJE SPOLUPRÁCE A INTELIGENCE.
INTELIGENCE SE NESNADNO DEFINUJE.Souvisí se schopností PAMATOVAT SI FAKTA,VYUŽÍT PŘÍLEŽITOSTI nebo RYCHLE REAGOVAT neobvyklým způsobem.To je MNOHEM TĚŽŠÍ POSOUDIT u živočichů,kteří ŽIJÍ ROZDÍLNÝM ZPUSOBEM a s nimiž máme jen málokdy příležitost komunikovat.Ve skutečnosti je historie výzkumu INTELIGENCE nerozlučně spojena s výzkumem KOMUNIKACE těchto zvířat mezi sebou.Přesto je jasné,co všechno mohou někteří dokázat :
- Schopnost používat nástrojů
- Řešení problémů a abstraktní úvahy
- Sebevědomí a vysoce zodpovědné chování
- Schopnost spolupracovat a dosahovat určitých cílů
- Vysoký stupeň hlasových schopností
( Mark Simmonds - Velryby a delfíni světa,s.94 - 96 )

 
Člověk je VE SROVNANI se zviřaty ZDANLIVĚ nedokonalý a má ZDANLIVE konstrukční chyby,ale z hlediska fyzikálně-fyziologických zákonů přestavuje jediný možný OPTIMALNI KOMPROMIS MEZI KONKURENČNIMI PODMINKAMI - dobrý kompromis mezi NAVZAJEM SI ODPORUJICIMI FAKTORY.Z biblického hledisk ovšem navíc není na místě předpoklad,že by příroda včetně člověka v tomto čase měly být dokonalými.Bible říká,že dochází vlivem hříchu k úpadku (entropii),protože do světa vstoupilo zlo a narušilo původní dokonalou harmonii.
( POZN.k výše uvedenému : Kniha od Lee Strobela - Kauza Stvořitel se na s.80 - 82 vypořádává s argumentem " DISTELEOLOGIE,čili ZDANLIVĚ špatně vyprojektovaných systémů v biologickém a fyzikálním světě.Přijmout vysvětlení pomocí projektu znamená,že jsme nuceni připsat Projektantovi spoustu nedostatků a nedokonalostí,napsal Kenneth Miller.Z toho podle něj vyplývá,že nedokonalý projekt vylučuje existenci dokonalého Boha.Jako příklad Miller uvedl OKO obratlovců : Musíme přemýšlet,proč by dokonalý inteligentní návrhář umístil nervy sítnice na stranu,ze které přichází světlo.Toto uspořádání světlo rozptyluje,čímž je schopnost rozlišení detailů nižší,než by jinak mohla být.V bodě kudy jsou jednotlivá nervová vlákna " protažena " skrze světločivou sítnici a spojují se do zrakového nervu,jenž pak vede vizuální vjemy do mozku,dokonce vzniká SLEPA SKVRNA.Další darwinisté včetně Dawkinse z Oxfordu,si také stěžují na špatnou stavbu oka,přičemž George Williams dokonce zašel až tak daleko,že ho označil za " hloupě navržené ",protože sítnice je naopak.
Odpovídá Stephen C.Meyer,PhD (vystudoval fyziku a geologii,pak pokračoval v magisterském studiu oboru historie a filosofie vědy na prestižní cambridgeské univerzitě v Anglii,kde se specializoval na dějiny molekulární biologie,fyziky a evoluční teorie.V Cambridgi pak získal také doktorát,přičemž v disertaci se zaměřil na analýzu vědeckých a metodologických otázek vzniku života,což byl obor,kterému propadl) : To,že sítnice musí být v oku obráceně má závažný fyziologický důvod.V rámci CELEHO projektu systému jde o KOMPROMIS,který umožnuje oku zpracovat obrovské množství kyslíku,které je u obratlovců pro vidění třeba.Vytváří to malou slepou skvrnu,ale není to žádný problém,protože lidé mají dvě oči a jejich slepé skvrny se nepřekrývají.
Biolog George Ayoub jehož specializací je je buněčná fyziologie sítnice napsal článek ve kterém vyvrací tvrzení o špatném projektu oka : Sítnice u obratlovců je vynikajícím příkladem funkčního - ačkoli kontraintuitivního - projektu.Jejím projekt je zodpovědný za ostrost a citlivost vidění.Není prostě pravda,že sítnice je jasně suboptimální,ani si není snadné představit,jak by mohla být upravena,aniž by došlo k významnému úbytku funkčnosti ( George Ayoub," On the Design of the Vertebrate Retina,"Origins and Design 17:1,zima 1996 )
Stephen Meyer dodává : Z tohoto příkladu plyne dobré ponaučení.Lidé toho o špatném biologickém projektu hodně namluví,ale někdy se celý obrázek změní,když si vyslechnou celý příběh.Říkají např.,že projekt je špatný,protože se dívají POUZE NA JEDEN PARAMETR,a tvrdí,že by bylo možno ho navrhnout lépe.Inženýři ovšem vědí,že VŠECHNY projekty potřebují OPTIMALIZACI CELE ŠKALY PARAMETRU,a tak pro NEJLEPŠI MOŽNY celkový výsledek je nezbytné občas použít KOMPROMIS.Jako příklad se občas uvádí laptop.Je možné se podívat na obrazovku a říct : špatný projekt,měla by být větší.I o klávesnici se dá prohlásit : špatný projekt,mělo by být snažší ji používat.Je možné se podívat na pamět a říci : špatný projekt - měla by mít větší kapacitu.Inženýr ale nemá vytvořit nejlepší obrazovku,nejlepší pamět nebo nejlepší klávesnici SAMU O SOBĚ - má vytvořit nejlepší počítač,jaký dovede a který bude splnovat požadavky na rozměry,váhu,cenu a přenosnost.Mohla by být obrazovka větší ? Jistě,pak by ale nebyla tak přenosná.Mohl by mít počítač větší pamět ? Jistě,ale pak se výrazně zvýší cena.Není tedy MOŽNE se VYHNOUT KOMPROMISUM a pravidlu NĚCO ZA NĚCO.Každou jednotlivou součástku (či zobecněně nějaký postup v dané věci) je možné kritizovat jako suboptimální,ale o to nejde.Jde o to,jak bude fungovat laptop jako CELEK (tuto zásadu lze opět zobecnit i na testy a metody testování inteligence člověka i zvířat).Tak vypadá dobrá konstrukční práce (či postup) a tím je možné vysvětlit i některé z příkladů předpokládané disteleologie,které jsou uváděny.(další ilustrace disteleologie bývá uváděn pandin palec,tvar lidské páteře a také otázka TEODICEJE = neboli smíření víry v Boha s existencí zla a utrpení).
 
                                                                                                                  
 
Experimentální vymezení intelektuální kapacity
 
 
Dr.Lilly pokračuje na s.159,160 knihy - Člověk a delfín : Již dnes (1961) můžeme vymezit jisté formální požadavky pro určení,zda nějaké známé organismy mají dostatečně vysokou rovinu inteligence,aby bylo možné hovořit o intelektuální kapacitě.Teprve až toto zjistíme,můžeme definovat intelektuální kapacitu v pragmatické i experimentální podobě.Pokud je dnes známo,je nutno splnit následující požadavky spojené se soudobou biologií,aby bylo možno intelektuální kapacitu zaznamenat :
 
1.) Mozek (nebo jeho ekvivalent) musí být svou STAVBOU nad prahem velikosti a SLOŽITOSTI,které umožnují vývoj řeči.Je tedy třeba aby mozek byl dostatečně velký.(a SLOŽITY)
 
2.)Musí být vytvořeny přístupné prostředky ke spojení mezi organismem a prostředím,které by člověk byl schopen zjistit a využívat jich.
 
3.)Nezbytný je i DOSTATEK ČASU pro poznání a uložení toho,co je obsahem níže uvedeného bodu č.4.
 
4.)Je třeba účinné expozice vůči nějaké ŘEČI a ŘEČ podněcující zkušenosti.
 
5.)Nutné jsou vhodné životní podmínky zajištující dobrý stav daného individua.
 
 
 
V následující části bych chtěl vysvětlit,jak můžeme využít výše uvedených skutečností pro rozpoznání,studium a testování INTELIGENCE a INTELEKTU8LNI KAPACITY u jiných tvorů,než je člověk,at už žijících na suché zemi(v prostředí vzduchu),či mimo ni (ve vodě).
 
 
 
Zjištování cizí intelektuální kapacity
 
  
Na počátku naší snahy pochopit nějaký jiný druh živých bytostí,bychom si měli předně položit otázku,zda jedinec,kterého zkoumáme či hodláme zkoumat, má : 1.)dostatečně VELKY a SLOŽITY mozek,který by byl nad úrovní toho,co pokládáme za PRAHOVOU UROVEN pro ŘEČ,a 2.)dostatečně velký počet dostatečně ovladatelných spojovacích drah k mozku a z mozku (vstupy a výstupy),které by fungovaly v prostředí,v němž můžeme navázat NĚJAKY druh spojení.Splnuje-li onen organismus tyto oba základní biologické požadavky,můžeme si klást následující OTAZNIKY :
 
a) Má tento druh svůj vlastní druh komunikace? Lze hovořit o něčem ve smyslu JAZYKA ?
 
b) Mohou se někteří jedinci tohoto druhu naučit rozumět naší řeči ?
 
c) Mohou tito jedinci získané porozumění předat svému potomstvu ?
 
 
K prozkoumání prvé otázky lze navrhnout mnoho druhů různých pokusů.Pokusy,které nakonec rozhodnou,je třeba teprve připravit ( 1961),ale už dnes můžeme říci,že pravděpodobně NEJLEPŠI výsledky obdržíme na základě nepřetržitého kontaktu mezi patřičně kvalifikovanými lidmi a nekolika jedinci zkoumaného druhu.Podle mých zkušeností se zdá,že nejlepší cestou by mohl být následující postup :
 
 
Nejprve natočíme filmový záznam ukázky hlasové výměny páru zajatých jedinců a máme tak VODITKO k tomu,abychom zjistili,jaký hlas které individum vydává,nebo jakými prostředky se dorozumívá (natočíme pohyby obou jedinců).Obojí je třeba dělat po mnoho týdnů.Snažíme se také přimět každého z obou jedinců,aby na dálku pomáhal tomu druhému a aby při tom používal je "slovních" instrukcí.Získané záznamy STATISTICKY vyhodnocujeme.Studujeme popořádku,co který z jedinců "řekl" a jaká byla následná komunikační reakce či následující hlasový projev.Provádíme i různé jiné způsoby ANALYZY získaných zvuků,(pohybů či gest).V průběhu takových pokusů je jedno ze zvířat podrobeno určité stresové zátěži a pak jsou zaznamenány všechny reakce,jakož i hlasové a jiné projevy,k nimž v důsledku toho mezi oběma jedinci dochází.Potom můžeme totiž provést psychofyziologickou ANALYZU těchto záznamů,abychom mohli vytvořit kritéria pro rozlišení emocionálně vyjadřovaných vrozených prvku od prvků,které jsou více intelektuální a inteligenční.Nalezneme tak SIGNALY,které odpovídají strachu,zlosti,sexuální potřebě,hladu,touze po úniku z izolace,atd.CELKOVOU ANALYZOU jejich CHOVANI tak získáváme představu o jejich "příkazové"komunikaci stojící proti komunikaci "emocionálně vyprovokované".Tak si také můžeme učinit určitou představu i o jiných jednoduchých prvcích jejich komunikace.
 
 
Vhodnou technikou,použitou za vhodných podmínek,můžeme také pustit určitý úsek zvukového záznamu jejich hlasových projevů zpět k nim a sledovat,do jaké míry to ovlivní jejich chování.Vhodné podmínky a vhodný čas jsou nutné,protože jinak inteligentní živočich rychle rozpozná,že je klamán,že daný zvuk neodpovídá živému jedinci ve skutečné konkrétní situaci.Jestliže např.použijeme pouze reproduktor a přehráváme nový zvukový záznam,inteligentní zvíře oklameme jen na velmi krátkou dobu a pouze jednou.Ozývají-li se z reproduktoru výkřiky úzkosti,charakteristické pro daný druh,přicházejí ostatní zvířata na pomoc "ohroženému jedinci" jen jednou.Když se výkřik úzkosti opakuje,zvířata na něj už nereagují.Je to jakoby říkala : Aha,to je jen ta bedýnka na stěně,nevšímejte si toho! Vhodné jsou takové podmínky,při nichž signály vysílané v náležité podobě mají pro zvířata nějaký význam.Jinými slovy,jestliže zvířata vydají výkřik hladu a výkřik hladu přichází také z reproduktoru na stěně,a když zvířata opět vydají výkřik hladu a mi jim podáme potravu,pak ona "skřínka" na stěně pro ně nabývá určitého nového významu v základním smyslu.Vhodné systémy takové ZPĚTNE VAZBY a jejich vzájemná propojení jsou právě nyní (1961) pro delfíny rozpracovány.Tímto způsobem bylo také započato s analýzou "delfínštiny" jako EVENTUALNIHO delfíního "jazyka".
 
 
Pokusy,k nimž nás pobízí snaha získat odpověd na otázku,zda se nějaký jiný druh živočicha může s námi domluvit a zda osvojené dovednosti je schopen učit i své potomky.Pokud by to dokázal,byt i v té nejprimitivnější formě,pak schopnosti takového druhu musí být mnohem větší,než je nám ZATIM o všech živičiších známo.Tato skutečnost by okamžitě povznesla takový druh živočicha do roviny protohumanoidní,což by dále ukázalo,že u takového druhu je nutno počítat s určitou intelektuální kapacitou.To by byl ten nejzásadnější a nejobtížnější TEST k prokázání intelektu a vysokého stupně inteligence,jaký si dnes umíme představit.Neměli bychom podcenovat velikost a význam toho,co pro lidské pokolení znamená vlastnictví ŘEČI a JAZYKU.A jestliže se snámi nějaký tvor domluví,pak to pro něho bude čin stejně obrovský.Nám se možná jaksi nezdá,že by bylo pro nás právě tak ohromnou věcí naučit se komunikovat s jiným druhem,jako,když se tento druh naučí řeči naší.Vezmeme-li např. jako prototyp takové cizí řeči zvuky vydávané delfíny,bylo by pro nás očividně velmi nesnadné takovou řeč ovládnout.Jde přece o série krátkých velmi složitých hvizdů a jiných zvuků.Je dokonce možné,že delfíni NEMAJI SLOVA,alespon ne v tom smyslu,jak my strukturu slov chápeme,ale naše poslední výsledky (1961) naznačují,že je to velmi nepravděpodobné.
 
 
Nemůže být přesvědčivějších důkazů o schopnostech určitého živočicha,než kdyby se naučil nám rozumět a komunikovat s námi.Najdeme-li živočicha,který by splnoval dva prvé,výše uvedené požadavky (tj.dostatečně velký a složitý mozek a dostatečné prostředky ke sojení),jaké jsou ještě další předpoklady,nezbytné k tomu,aby se živočich naučil naší řeči ? Jak se domníváme,jeho mozková kapacita je přece obdobná mozku moderního člověka.Takový jedinec musí mít dostatek času pro naučení se a uchování jednotlivých prvků řeči.Musí být také efektivně vystaven vlivu řeči a řeč provokujících zkušeností.Musí mít takové životní podmínky,které jemu a jeho biologickým potřebám nejvíce vyhovují.Nebudeme mít větší problémy s takovými druhy živých bytostí,které vyžadují podmínky podobné našim,ale nastanou samozřejmě potíže s těmi,které ke svému životu potřebují podmínky zcela odlišné.Abychom jim je však mohli vytvořit,musíme nejdříve zjistit,jaké vůbec jsou optimální podmínky pro jejich zdraví a poměrnou spokojenost.
 
 
ŘEČ DEFINUJEME jako velké množství (deset až sto tisíc) jednoduchých sdělovacích prvků,které si mezi sebou vyměnují jedinci určité skupiny téhož druhu,rasy či kmene.Stejnému množství prvků se učí i potomstvo.V tomto počtu sdělovacích prvků jsou zahrnuty důležité pojmy a výpovědi o sociálních a osobních nezbytnostech (na té nejnižší úrovni složitosti).
 
 
Je třeba zodpovědět i spoustu dalších otázek o schopnostech at skutečných,či potenciálních určitého živočicha.Je např.schopen napodobit na velmi primitivní úrovni naši řeč či naše písmo ?Jestliže ano,pak je to alespon NAZNAK,že by bylo možné naučit některého jedince tohoto živočišného druhu naší řeči.( V této souvislo¨sti můžeme připomenout,že jedním z charakteristických rysů velmi malých dětí je schopnost hlasového NAPODOBOVANI).Když zjistíme,že nějaký jedinec jiného druhu se naučil napodobovat naši řeč (papoušci,krkavci,kavky,špačci) stojíme před další otázkou : Je schopen užívat slov CILEVĚDOMĚ ? Např. k žádosti o potravu,o změnu teploty,atd. Dále bychom mohli pokračovat ve zkoumání,zda má schopnost užívat a vytvářet dlouhodobé VZTAHY mezi hlasovým projevem a různými událostmi,či mezi dalšími jinými procesy a jeho vlastními pocity.Mohli bychom se pokusit zjistit i jeho schopnosti k ABSTRAKCI a zevšeobecnování při užívání jistých slov,jako jsou spojky a ostatní slovní "cement".Mohli bychom také zjištovat jeho schopnosti ke hraní různých her,k provádění aritmatických výkonů,k algebře,geometrii,atd.
 
 
Existuje ještě řada dalších nejasností,které bychom měli vyzkoumat při naší snaze zjistit,zda nějaký jiný druh živých tvorů má či nemá ŘEČ.
 
 
1.)Měli bychom zjistit,v jakém fyzikálním prostředí se spojení mezi jedinci tohoto druhu děje.Např.: jsou to zvuky vydávané ve vodě nebo elektromagnetické vlny či něco jiného ? Víme,že velryby a delfíni užívají VELMI SLOŽITYCH hlasových projevů ve vodě,je ale voda skutečně fyzikálním prostředím pro jejich spojení ?
 
2.)Když už jsme jednou zjistili,že existuje dostatečně složitý komplex prvků,na nichž lze stavět,jaká je pak formální struktura spojení ve fyzikálním slova smyslu ? Užívá zvíře amplitudové nebo frekvenční modulace či nějakého kodu v "pulsování" modulace ? Počítání či nějakých forem kodování ?
 
3.) Jaké jsou základní jednotky jazyka a jak se upravuje jejich význam ? V naší řeči používáme takových prvků,jako jsou slova.gramatika,sklonování,analogie a další.V řeči jiného druhu mohou být jiné útvary než SLOVA v té formě,jak je známe my.Místo rozdělování hlasového projevu do skupin slov,jak to děláme my,může jiný druh ve své řeči používat např.přechodů z vyššího na nižší kmitočet a naopak.
 
4.) Jaká je logická struktura jazyka ? Užívá jiný druh dvouhodnotovou a vícehodnotovou LOGIKU ?
 
5.) Jaká je sémantická struktura jazyka ? Jaké jsou to druhy věcí,okolností,procesů,pocitů,atd.,o nichž se lze touto řečí domluvit ?
 
 
Kupodivu se může ukázat,že vědecky je snažší získávat údaje o všech těchto bodech souhrně než postupovat otrocky a systematicky od nejjednoduššího,tj. od fyzikálního prostředí v němž se výměna zpráv odehrává,k tomu nejsložitějšímu - sémamntické struktuře zpráv.Výše uvedené řádky jsou JEN HRUBYM VODITKEM k analýze problému,ukazují však rozličné úrovně a soustavy v nichž hledáme odpovědi na naše otázky.Musíme pamatovat na to,že pro nějaký jiný druh NEMUSI BYT NUTNĚ TŘEBA,aby existovala jeho vlstní řec,aby se naučil řeči naší.Zdá se to velmi nepravděpodobné,ale je to možnost,kterou nelze popřít,zejména pokud jde o mládata takového živočišného druhu.Je proto možno provádět dva druhy zkoumání současně : Zjištovat,zda existuje u zkoumaného druhu jeho vlastní již vytvořená řeč,a snažit se jej naučit některému z našich jazyků.Ani jedna,ani druhá stránka věci se vzájemně nevylučují.Zkoumaný druh může přece mít vlastní řeč a přitom naopak být ZCELA NESCHOPEN NAUČIT SE NAŠI.Při práci s delfíny sledujeme dvě linie výzkumu.Na jedné straně se snažíme,abychom do problému anylýzy zvuků vydávanýchdelfíny zainteresovali lingvisty.Cílem má být zjištění,zda existuje nějaká " DELFINŠTINA ".Na sraně druhé se my pokoušíme naučit delfíny primitivním formám našeho jazyka (s.162 - 168).
                                                                                                                      
 
DOROZUMIVANI ŽIVOČICHU (obecně) - KOMUNIKACE
 
 
Zvíře získává informace z okolního prostředí,které může být nejrůznějšího charakteru.Známe mnoho SIGNALU,kterými vysílající jedinec sděluje druhému příjemci zcela určitou informaci.Tomuto samostatnému odvětví etologie se říká biokomunikace.Za informační signál považujeme takový projev,který OVLIVNI chování druhého jedince,i když sám vlastními smyslovými orgány určitý JEV ještě nezaregistroval.PŘENOS informací se děje zpravidla ve třech rovinách.
 
1.)Při první přijímací zvíře přebírá určité chování.Spatří-li jeden pták plížící se kočku a reaguje na ni varovným voláním,ale i postojem těla a konečně odletem,pak navíc podle toho odlétají i ptáci,kteří šelmu nezahlédli.Utěk je nakažlivým signálem.Splašení jedinci strhávají další,což někdy může být i kontraproduktivní (chaos,zranění).
 
2.)Druhá rovina SIGNALU představuje takové chování,kterým se dá PŘENEST vyladění,motivace.Lze to říci i obráceně,že podle nich zvíře pozná,v jakém vyladění se nachází vysílající jedinec.Určité chování často vyvolá produkci určitého hormonu,a tím i vyladění k páření a hnízdění.Příkladem je ptačí zpěv,který u samice navodí sexuální chování.
 
3.)Poslední rovinou je přenos VYZNAMU URČITEHO signálu.U jednotlivých druhů lze rozeznat signály varující před nepřítelem,které se různí i dle druhu nepřítele (letící,pozemní).Např kos má čtyři hlasy varující před nepřítelem.Další signály označují teritorium,tik,krmení,žebrání,adal.Signály rozlišující druh nepřítele se u syslů a veverek liší FREKVENCI.Jsou uzpůsobeny tomu,aby je dotyčný dravec v dotyčném prostředí nezaregistroval a varující se neprozradil.
 
FREKVENCE je dána druhem prostředí (v každém se zvuk chová jinak).Slyšitelnost ovlivnuje i relativní vlhkost a bezvětří.Ráno a věčer je hlas méně maskován šumy okolí a je slyšet více a dále.Existuje také mezidruhová komunikace,která není ze sociálního hlediska tak důležitá.Na určité varovné signály reagují obecně i mnohé jiné druhy (sojky).Chemické signály mohou být dokonce ke škodě signalizujícího (lovci mravenců využívají jejich chemické komunikace).I mezi rybami existuje vzájemná vizuální signalizace.Světelný druh signálu světlušek probíhá v časových intervalech připomínajících KOD.Existují též mezidruhové symbiotické signály (spolupráce datla medozvěstky a šelmy medojeda).Komunikační znaky vykazují i květy rostlin lákajících hmyz.
 
Mluvíme proto o signálních strukturách,které zajištují vysílání signálů (postoj celého těla,načepýření,zvýrazněný pohyb,hlasový projev,pohyby ocasu a jeho naježení,pachové žlázy,začkování močí,změna barvy,mimické projevy,světélkující a elektrické orgány.Většinou je použita celá kaskáda různých efektů a jejich kombinací.Mnohé druhy tedy používají vícero druhů komunikace najednou.
 
 
 
Německý etolog G.Tembrock,který se speciálně zabývá biokomunikací rozděluje signály na pět funkčních UROVNI :
 
1.)Signály,které nosí zvíře stále s sebou a působí bez doprovodu zvláštního chování (např.stálé zbarvení zeber,jehož rodíly se užívají k identifikaci jedinců,nebo které má maskovací funkci).
 
2.)Signály vznikající na základě fyziologických procesů (barvoměna ryb,hlavonožců,chameleonů) v souvislosti s motivací a sociálním postavením.
 
3.)Signály zprostředkované pohybem těla nebo jeho částí ( řeč těla,mimika,imponování,hrozby,zastrašování,dominance)
 
4.)Signály vytvořené různým chováním (zvláštní polohy tokajících samců v kombinaci s odhaleným zbarvením - páv,krocan).
 
5.)Signály,které se tvoří ve zvláštních orgánech,existujících za tímto účelem (zvukové a pachové orgány).
 
Signály mohou působit sociálně kladně,nebo naopak záporně,když zahánějí ostatní jedince).Všechny známé signály můžeme rozdělit do určitých komunikačních systémů neboli kanálů : chemický = pachový,hmatový,dotykový,vibrační,zvukový,zrakový.Chemické mají velký dosah,šíří se však pomalu,ale nevydí jim překážky a nejsou energeticky náročné.Proti tomu hmatové signály mají jen velmi nepatrný dosah,rychlost přenosu a jeho změny jsou vysoké,energetická náročnost je také nízká.Zvukové signály se šíří rychle,dosah je dobrý,nevadí jim ani některé překážky,dají se poměrně dobře lokalizovat,energeticky jsou však velmi náročné.Zrakové signály mají dobrý dosah,maximální možnou rychlost,překážky však brání jejich přenosu a energeticky jsou také náročné.S komunikací souvisí také RITUALIZACE.Rituály jsou v komunikaci zvířat nesmírně důležité,protože pomáhají při námluvách, rozmnožování (sexuálním chování) a při uzavírání párových svazků.
 
Mezi nejdokonalejší poznané komunikační signály patří ZVUKOVE DOROZUMIVANI.Ton se fyzikálně definuje jako mechanická změna hustoty určitého média s určitou reriodicitou a rychlostí.Periodicita neboli rychlost kmitání se vyjadřuje kmitočtem,neboli frekvencí (= počet kmitů za sekundu,jednotka jeden hertz).Pro měření intenzity - hlasitosti zvuku užíváme jednotku decibel.Při srovnávání hlasových signálů si musíme uvědomit,že rychlost zvuku se zvyšuje s roztoucí teplotou.Různí živočichové jsou schopni zachytit různou výšku zvuku.Při posuzování zvukových signálů je třeba také časově rozlišovat zvukové složky signálů.Různé uši jsou či nejsou schopné rozlišit délku časových mezer mezi kmity.Jiné druhy zvuků vydávají i u jedinců téhož druhu mládata v různých situacích a také odlišné zvuky dospělí v odlišných situacích.Zvuková paleta je velmi pestrá.Zvuková komunikace dosáhla svého vrcholu u ptáků,netopýrů a u kytovců.U nich se projevuje nejvýraznější variabilita.
 
( Pro naše dokazování je důležitý ten typ KOMUNIKACE jehož projevování je SPOJENO S INTELIGENCI či je přímo JEJIM PROJEVEM = vypovídá něco o MIŘE určitého DRUHU INTELIGENCE daného živočicha.U člověka právě ŘEČ umožnila doslova explozivní tvorbu lidské kultury.Lidská ŘEČ je fenoménem,který nemá obdobu u žádné jiné živočišné skupiny.Díky ní i malé dítě získává mezi všemi živočichy ojedinělou schopnost hlasové komunikace - ovládání hlasivek svou vůlí,díky řízení centry nervového systémemu ovládajícími vznik řeči v hrtanu,což i nejinteligentnějším primátům chybí.Tento markantní rozdíl vydíme díky poškození cévní mozkovou příhodou vedoucí k motorické afázii.) Např. DELFINI rozpoznávají zvuky o různé frekvenci o rozdílu pouhých 0,2 až 0,02 %.To jim umožnuje rozlišit své signály od signál jiného jedince stejného druhu a dokazuje to i to,že delfíni poznají nejen druhové,ale i individuální rozdíly (specifika) hlasu.Vzhledem k tomu,že v moři obrovské množství tvorů vydává zvuky,tak v určitém pásmu je tak silný hluk,že to prakticky vylučuje srozumitelnou komunikaci na této frekvenci.Kytovci při vysoké intenzitě signálu přebíjejí tento hluk jakýmsi nadzvukovým dělem.Pro vzájemnou komunikaci používají kytovci hlubokých hlasů.Jejich dosah je mnohem delší.Různé populace keporkaků zpívají odlišné melodie.Také rok od roku své zpěvy mění avšak na staré nezapomínají.Při změně místa (místo rozmnožování) se vrací ke svým lonským melodiím,které však postupně přetvářejí a mění.Jejich zpěvy však zřejmě nemají jen komunikační význam.Jejich signály dosahují vysokého stupně variability.V posledních letech podrobné studie hlasových projevů primátů přinesly mnoho důkazů o tom,že každý signál má zcela určitý význam pro jednotlivé členy sociální skupiny.Můžeme proto zcela bez zábran mluvit o sémantickém (významovém) dorozumívání (např.u kočkodanů zelených - ti mají ve své řeči zhruba 35 až 36 různých signálů,což je u primátů NEJVYŠŠI POČET,vyjímkou je japonský makak červenolící - 37 znaků,u ostatních makaků - 20 až 30 znaků,u paviánů jen 15,u goril 23,u šimpanzů 25,u jihoamerických vřeštanů 20.) ( Důkazem,že primáti jsou schopni znakům - symbolům přisuzovat určitou míru sémantického = významového obsahu,jsou pokusy se znakovou řečí lidoopů,ačkoli tato řeč není jejich přirozeným projevem,ale je vyprovokována člověkem.Přesto dokazují,že lidoopi mají myšlenkové obsahy odpovídající sémantickému významu pojmů.)
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.160 - 184.
 
 
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.
Když jsem se díval,jak divoká vedoucí klisna vychovává dospívající hříbata,začal jsem si srovnávat v hlavě JAZYK,který přitom používala.Dokázal jsem rozlišit přesný sled signálů,které si s dospívajícími konmi předávala.SKUTEČNĚ TO BYL JAZYK - PŘEDVÍDATELNÝ,ČITELNÝ a ÚČINNÝ.Předně a především to byl jazyk mlčenlivý.Jeho sdělná hodnota tkvěla v oné tiché stránce jejích příkazů - JE TOTIŽ SNADNÉ PODCEŇOVAT ŘEČ,UŽÍVAJÍCÍ JINÝCH PROSTŘEDKU NEŽ TA NAŠE.Jak jsem se měl dozvědět mnohem později,takto BEZE ZVUKU se KOMUNIKACE na naší planetě odehrává NEJČASTĚJI - v temnotě mořských hlubin,kde živočichové využívají bioluminiscence,složitých osvětlovacích systémů,aby zaujali druhé pohlaví,odrazovali dravce,přilákali kořist a vůbec předávali veškeré SIGNÁLY nezbytné k jejich životu.ŘEČ GEST A TĚLA se neomezuje na lidi,ani pouze na koně.JE NEJBĚŽNĚJŠÍ PODOBOU DOROZUMÍVÁNÍ mezi živočichy na souši.Když jsem sledoval stádo divokých koní,zjišťoval jsem,že vůdčí klisna neustále poučuje a vychovává ročky a jiná hříbata.Přišla-li řada na hříbata,obracela se na vůdčí klisnu NEHLASNĚ i ona.Hřebec provozoval svůj bezpečnostní systém a ticho k tomu výslovně potřeboval.Ať spolu vzájemně vycházeli dobře,ať se hádali,poučovali se nebo se vzájemně radili,vše se to odehrávalo MLČKY.Poznal jsem,že nic se neděje jen nahodile.Každičký drobný díl pohybu koní má nějakou příčinu.NIC NENÍ BEZ VÝZNAMU.Začal jsem si zaznamenávat jejich SLOVNÍK.Ukazovalo se,že klíčovou složkou JAZYKA EQUUS je poloha těla a směr jeho pohybu.Postavení těla vzhledem k dlouhé ose páteře a k ose krátké,to představuje v jejich SLOVNÍKU stěžejní prvek.TO JE JEJICH SLOVNÍ ZÁSOBA.
Když chtěla hnědá klisna dospívajícího koně odehnat,zaujala vyzývavý postoj se strnule rovným hřbetem a hlavou namířenou přímo na něj a on PŘESNĚ VĚDĚL,co má na mysli.Když pak postával dvě stě až tři sta metrů od stáda ve svém očistci,VYČETL z jejího postoje,zda už se smí,nebo ještě nesmí vrátit.Když stála proti němu,nesměl.Jakmile se k němu natočila částí podélné osy,mohl se začít domnívat,že ho zve zpátky do stáda.K tomuto aktu odpuštění však nedošlo dřív,dokud neuviděla,jak vysílá kajícné SIGNÁLY.Ona ZNAMENÍ žádající o odpuštění se později stala základem k vývoji mé techniky.Jestliže ve svém osamění vně stáda popocházel dopředu a dozadu s nosem blízko u země,to žádal o možnost znovu s ní o svém postavení vyjednávat.Říkal :"Jsem poslušný,jsem ochotný naslouchat."Pokud se natočil dlouhou osou těla,vystavoval se jí tak svými zranitelnými místy a prosil,aby mu odpustila.I jejich POHLEDY z očí do očí sdělovaly celé romány.Když  klisna nechávala hříbě ve vyhnanství,vždycky se mu dívala přímo do očí,někdy až nepříjemně a nepohodlně dlouhou dobu.Když pohledem poněkud uhnula,aby mu nemířil přímo do očí,věděl,že se může ke stádu vrátit.
Dospěl jsem k poznání,že jejich SCHOPNOST ČÍST SI Z OČÍ JE NEOBYČEJNĚ JEMNÁ.I když jsem se s oním stádem důvěrně znal,mohl jsem některého z koní přimět,aby změnil směr i rychlost pohybu jen tím,že jsem se mu zahleďel na jinou část těla - a to i z dosti značné vzdálenosti.Když některé hříbě klusalo od stáda,aby si protrpělo vyhnanství,krouživě při tom pohazovalo vystrčeným nosem,což znamenalo :"Já to nechtěl udělat,je mi to líto,můj nápad to nebyl,prostě se to stalo,to ten druhý,ten za to může."
To pak vůdčí klisna posoudila,zda mu důvěřuje nebo ne.Ono olizování a přežvykování,které jsem pozoroval u hříbat,signalizovalo,že se kají.Vyhnanec klisně říkal :"Podívej,jsem býložravec,neohrožuju tě,pasu se tady daleko."Z pozorování těchto SIGNÁLU,které si vůdčí klisna a dospívající koně předávali s železnou PRAVIDELNOSTÍ a ZCELA PŘEDVÍDATELNĚ,mi začalo být zřejmé,že vzorec chování,jež se uvnitř skupiny ustavil,je vysvětlením onoho "jo-jo efektu" = odežeň mladého koně od stáda a jeho instinkt ho přiměje se vrátit.Vůdčí klisna na něho nejprve zaútočila a pak ustoupila.Jakmile jsem objevil onu souvislost mezi chováním té klisny vůči dospívajícím koním,měl jsem pocit,jako by se mi najednou všechny nervové spoje v mozku s cvaknutím propojily,aby mi oznámily,že jsem našel,co jsem hledal.V hlavě se mi vyloupl název - "útok a ústup".Po nějakém čase,co jsem tyto SIGNÁLY pozoroval,jsem pochopil,JAK JE ONA ŘEČ PŘESNÁ : NEBYLO V NÍ NIC NÁHODNÉHO.VĚCHNO TO BYLA JEDNOZNAČNÁ SDĚLENÍ,CELÉ FRÁZE A VĚTY,JEŽ POKAŽDÉ ZNAMENALY TOTÉŽ A VŽDY MĚLY TÝŽ ÚČINEK.OPAKOVALY SE ZNOVU A ZNOVU.
 
 
( Monty Roberts - Muž který naslouchá koním,s.80 - 82 )
                                                                                                 
 
Pojmové myšlení zvířat
ilustrační foto archiv, 24.1.2006, Psychologie dnes 2/2006, Archiv
Pojmové myšlení jsme zvyklí spojovat se slovy našeho jazyka. A jelikož zvířata nemluví, máme tendenci se domnívat, že se jich pojmové myšlení netýká. Co se však stane, když se pokusíme naučit je našemu jazyku? Množství pohádek,mýtů, bájí a skazek, v nichž vystupují mluvící zvířata, dokládá, že taková myšlenka lidi opakovaně napadala. A stranou snahy naučit zvířata jazyku nezůstala ani moderní věda. Nejprve se odborníci soustředili na mluvené slovo.Bezpochyby nejlepší ve vyslovování lidských slov a vět jsou papoušci a krkavcovití - kteří jsou mimochodem též považováni za nejinteligentnější opeřence. Žádní ptáci však příliš nevynikají v porozumění vyslovovaného, i když jsou bezpochyby schopni zasazovat své zvukové projevy do vhodných souvislostí: například pronést"haló"v okamžiku zvonícího telefonu či prohlásit"chci sušenku"zrovna když rozděláváte balíček. Evidence oopeřencích, kteří by pronesli stejnou větu ve chvíli, kdy na sušenku dostali chuť, jsou však velmi zřídkavé. Profesor Zdeněk Veselovský (2000) sice popisuje například papouška šedého, který pojmenovával barvy předmětů, které muexperimentátor ukazoval, a hlasitě protestoval, když mu experimentátor ukázal jiný předmět než ten, jehož název vyslovil. Přesto si s papouškem smysluplně nepopovídáte. (někdy to ovšem nesouvisí s nízkou inteligencí,ale spíše s motivací - živočich na rozdíl od člověka nebude dělat to co ho nebaví,když to nesouvisí s okamžitou výhodou ) Pozornost badatelů se v této souvislosti tedy obrátila mezi naše nejbližší příbuzné - primáty. Výsledky však byly poměrně žalostné: šimpanzice Viki manželů Hayesových se navzdory veliké snaze svých pěstounů naučila pouzečtyři slova. Odborníci si brzy uvědomili, proč tudy cesta nevede: jakkoli jsou nám lidoopi podobní, morfologické poměry jejich mluvidel a zejména postavení jazylky jim mluvenou řeč neumožňují.
                                                                                                                                            ( http://www.portal.cz/scripts/modules/issues/artlist.php?issueid=602 )
 
Ve skutečnosti určitý POJEM nemůže pro zvíře znamenat zcela totéž co pro člověka (i když určitá shoda v základních VYZNAMECH možná je).Pes sice rozliší od sebe rozdílná slova zvukově (lehni,sedni,fuj,ke mě),rozezná podle zkušenosti třeba i ton zabarvení hlasu,nebo jeho emoční odstín,který slovu dáme při vyslovení,ale patrně nerozumí jejich obsahu.SLOVA jsou pro něj v nejlepším případě pouhými SIGNALY a PODNĚTY k určité činnosti,kterou si ze zkušenosti s daným povelem spojuje. (PSA lze zabarvením hlasu oklamat.Vyzkoušel jsem to osobně,kdy jsem zaměnil TON hlasu,který patřil k hubování s tonem hlasu,který patřil k pochvale.Když jsem psa chválil hubujícím tonem,tak nevnímal,že ho chválím - tedy obsah slov,ale podle tonu hlasu usuzoval,že něco provedl a že přijde trest.NAOPAK,když jsem psa obsahem huboval,ale použil jsem při tom pochvalný ton,tak pes spokojeně vrtěl ocasem,protože tak usoudil ne na základě pochopeni významu,ale na základě tonu hlasu.) Stejně tak by pes vykonal nějaký příkaz na jiný zvuk místo slova,např,písknutí,tlesknutí,atd.Nervový systém mu nedovoluje CHAPAT SLOVA JAKO POJMY,jako obecné označení nějakého jevu,které lze stavět do velice různých konkrétních souvislostí.(možné ale také je,že to není nízkou inteligencí,ale jiným způsobem myšlení a jinými pravidly komunikace,jako je tomu např.u delfínů) Proto např.pes nemůže nikdy pochopit slovní hříčku,vtip,atd.SLOVO "pán" bude mít pro něj jeden nebo nanejvýš dva známé významy (podle spojení),ale nikdy ne onu VYZNAMOVOU ŠIŘI,kterou má v lidské řeči.U psa lze celý SLOVNIK nahradit různými TONY,protože pes má absolutní sluch umožnující mu rozlišit ještě jednu osminu tonu.
Zdeněk Michalec - Co nevíte o přírodě,s.178.
                                                                                                         
 
Světoznámý etolog a nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz posuzuje inteligenci živočichů především podle míry jejich zájmu o okolní svět - tedy de facto jako "zvídavost" v protikladu k intelektuální i fyzické lenosti.
( http://www.vtmscience.cz/Modules/VTM/StoryDetail.aspx?Id=118&SubPortalId... 2fStoriesOther.aspx%3fId%3d336%26StoryId%3d561%26type%3d2 )
 
 
Inteligence je vázána na mozek, z čehož plyne, že musí existovat nějaké biologické vlastnosti v mozku, které odlišují mozky inteligentnější od mozků, které jsou inteligentní méně. Ten nejprostší rozdíl, který např. odlišuje lidské mozky od mozku šimpanzů, je velikost mozku, zejména jeho nejpřednějších částí. Druhý rozdíl je rychlost vedení nervových vzruchů - v inteligentnějších mozcích se vedou rychleji. Třetí rozdíl je námaha při řešení nějaké úlohy.
Poznání zvířete je titul daný modernímu přístupu k duševním schopnostem inteligentních zvířat. Ten se vyvíjel mimo obor srovnávací psychologie, ale také byl silně ovlivňovaný vznikem  ethologie  a behavioralní ekologie. Co bylo hodně zvažováno je označení inteligence zvířete .Tato myšlenka bude rozebrána níže.
Historický základ
Po většinu dvacátého století převládající dominantní přístup k psychologii zvířete měl používat experimenty na zvířeti a učit se odkrýt jednoduché procesy (takové jako klasické předurčení a operantní předurčení). To by mohlo pak mohlo odpovídat za zjevně komplexnější intelektuální schopnosti lidí. Tato redukční filozofie byla spojena s silně behavioristickou metodologií, ve které zjevné chování bylo vzato jako jediný platný údaj pro studium psychologie, a v jeho extrémnějších formách ( behaviorismus radikála B. F. Skinner a jeho experimentální analýza chování) chování bylo vzato v potaz jako jediné téma zájmu. Ve skutečnosti, duševní procesy, které v sobě zažíváme byly viděny jako epiphenomeny.
Úspěch kognitivní psychologie v popisu lidských duševních procesů, od pozdních padesátátých let, vedl k znovuvyhodnocení výzkumu vzorů a výzkumníci začali zkoumat zvířecí duševní procesy z opačného směru, tak, že brali co je známé o lidských duševních procesech a hledali důkaz srovnatelných procesů v jiném druhu. V jistém smyslu toto byl návrat k přístupu Darwina. George Romanes, byl pravděpodobně první psycholog moderní éry,který zrovnával tento poměr. Nicméně, zatímco Romanes se spoléhal na těžko srovnatelné a na antropomorfní projekci lidských schopností na jiném druhu, moderní výzkumníci v poznání zvířat jsou ve většině případů zásadními behavioristy v metodologii, přesto že se to ostře liší od filozofie behaviorismu.Že existují některé výjimky z pravidel metodologie behaviorismu, ukazovali takoví jako John Lilly a, někteří přesvědčivě argumentovali ( Donald Griffin) a byli připravení zaujmout silnou pozici pro to,že ostatní zvířata přece mají mysl a že my bychom měli spolupracovat ve studiu jejich poznání společně. Nicméně jejich požadavky nenašly široké přijetí ve vědecké společnosti, ačkoli jejich výzkumy přitahovaly nadšené pokračovatele mezi laiky.
Vývoj poznání zvířete byl také silně ovlivňovaný:
rozšířeným použitím a zájmem o primáty (a také kytovce) poněkud více než o krysy a holuby.Ti se stali klasickým druhem laboratoří srovnávací psychologie, a vývoje uvnitř primatologie;
postupující znalost chování zvířat v jejich přirozených prostředích vedla přes studia v ethologii, sociobiologii a behavioralní ekologii; taková studia často ukázala, že zvířata potřebovala jisté poznávací schopnosti aby se přizpůsobila jejich ekologickému prostředí (jak například ve vyrovnávacích studiích ptáků - takových jako Clarkův louskáček), nebo se jevila z užívání poznávacích schopností v přirozených podmínkách (například u Jane Goodallové' ze studia šimpanzů);
jeden nebo dva vysoce názorově vyostřené projekty, zvláště projekt Allena a Beatrice Gardnerových ve kterém se šimpanz (Washoe) naučil  přinejmenším některé prvky Amerického znakového jazyka.
postupujícím chápáním funkcí mozku přes práci ve fyziologické psychologii a poznávací neuropsychologii.
Tento popis dřívějších studií o poznání zvířete je nevyhnutelně zjednodušený. Od doby G.Romanese  vždy byli poměrní psychologové, kteří byli více nebo méně cognitivnímu zkoumání zvířat naklonění: zřejmými příklady jsou Wolfgang Köhler, slavný svou studii pohledu na šimpanze, a Edward C. Tolman, který zavedl do psychologie jak vysvětlení chování krys v bludištích,tak dva nápady, které byly značně vlivné v lidské kognitivní psychologii - poznávací mapa a myšlenka na rozhodování v riskantním výběru shoda v efektu výhodnosti.
Metodologie
Výzkum poznání zvířete pokračuje použítím některých  zavedených výzkumných technik srovnávací psychologie a experimentální analýzy chování, takových jako bludiště a Skinnerův box, ačkoli to vytváří nové rozmanitosti (takové jako 8- bludiště a bludiště vody byla používána v mnoha studiích prostorové paměti) v nových způsobech. Nicméně to doplňuje tyto způsoby s pozorováním zvířat v jejich přirozených prostředích, nebo v kvazi-přirozených prostředích a také s experimenty pole. To také bylo charakterizováno množstvím velmi dlouhých termínových projektů, takový jako Washoe projekt a jiný lidoopí experimenty jazyka (např. projekt Nim),experiment Irene Pepperberg' a prodloužená série studií s Africkým šedým papouškem Alexem, a studia dlouhodobé paměti na holubech na nichž byla ukazována schopnost si pamatovat obrazy pro období několika let. Někteří výzkumníci dělali efektivní použití Piagetianianovy metodologie, používat úlohy které lidské děti zvládají v různých fázích vývoje, a zkoumali které by mohly být vykonávány jiným druhem.
Otázky výzkumu
Daný široký program poznání zvířete, hledání zvířecí obdoby lidských poznávacích procesů, oblasti studia v poznání zvířete se více nebo méně odvíjí od poznávání v lidské kognitivní psychologii. Nicméně pokrok v odlišných oblastech byl proměnný. Mezi pole zájmu patří:
Pozornost
Výzkum se zaměřil na zvířecí schopnost rozdělit pozornost mezi odlišné stránky podnětu, a na vizuálním hledání. Podobně jako u lidí, spadá sdílení pozornosti mezi rysy podnětu redukujícího se na schopnost zachytit jen některý z nich, ačkoli jsou některé ekologicky významné vizuální vyhledávací úlohy u kteréch zvláštní druhy ukazují pozoruhodné schopnosti (například, holubi mají neobyčejnou schopnost vypozorovat zrno od substrátu).
Třídění
Následoval průkopnický výzkum Richarda Herrnsteina, bylo to množství výzkumů ptačí schopnosti rozlišovat mezi kategoriemi podnětů, včetně druhů kategorií použitých v každodenní lidské řeči. Ptáci byli schopni učit se tento druh úlohy snadno, a rychle přecházeli  k novým příkladům kategorií.
Paměť
Kategorie, které byly schopné analyzovat vývoj lidské lidské paměťi (krátká termínová paměť, dlouhá termínová paměť, pracovní paměť) byly aplikovány na studii o paměti zvířat a některé jevy charakteristické pro lidskou krátkou termínovou paměť (např. sériový poziční účinek) byli zaznamenány u zvířat, zvláště u opic. Nicméně nejvíce pokroku bylo dosaženo v analýze prostorové paměti, částečně ve vztahu ke studiím fyziologického východiska pro prostorovou paměť a roli hippocampusu, a částečně ve vztahu rozlišení takových zvířat ( jako Clarkův louskáček, některé sojky a některé veverky) jejichž ekologické niky vyžadují, aby si k umístění pamatovaly tisíce vyrovnávacích pamětí, často následující radikálně se měnícím životním prostředím.
Použití nástroje
Existují některé druhy, které používají zvláštní nástroje jako nezbytnou součást strategie získávání potravy, například datel Finch z Galapág. Nicméně tato chování jsou často docela nepřizpůsobivá a nemohou být úspěšně aplikována v nových situacích. Několik druhů se ukázalo být schopnými pružnějšího nástrojového využití. Dobře známým příkladem je pozorování ( Jany Goodallové ) šimpanzího “rybaření” v termitišti v jejich přirozeném prostředí a u velkých lidoopů žijících v zajetí bylo často pozorováno účinné používání nástrojů; několik druhů corvids také bylo trénováno, aby používali nástroje v kontrolovaných experimentech.
Problém platnosti úvah
Související studie použití nástrojů  potvrdily platnost problému takových úvah. Mnohé na těchto pokusech vzešlo z dřívějších dat poměrných psychologů takových  jako Wolfgang Köhler, poněkud jiných než nedávné experimenty. Z těch je jasné, že zvířata některých druhů být docela schopná řešit rozsah problémů, které zahrnují argument o abstraktní povaze; moderní výzkum inklinoval ukázat, že výkony Köhlerových šimpanzů nebyly žádnými schopnostmi jedinečnými pro ten druh,a to,že zřejmě podobné chování může být nalezené ve zvířatech o kterých si obvykle myslel že jsou hodně méně inteligentní, jestliže je jim dáváno vhodné školení.
Jazyk
Kromě experimentů s jazykem lidoopů zmíněných výše, také bylo více nebo méně úspěšných pokusů učit jazyk nebo jazyk-jako chování nějaký neprimátí druh, včetně kytovců, papoušek Alex, a velcí tečkovaní datli.
Vědomí
Smysl toho o kterých zvířatech může být řečeno,že mají vědomí nebo sebepojetí bylo žhavě diskutováno; toto téma je častým odkazem na debatu o myslích zvířat. Nejlepší známá výzkumná technika v této oblasti je test zrcadla navržený Donaldem Griffinem, ve kterém je kůže zvířete nějakým způsobem označená zatímco to je spící nebo uklidněné, a tomu je pak dovoleno vidět svůj odraz v zrcadle; jestliže se zvíře začne spontánně upravovat v místě značení či se snaží značení odstanit, je to vzato jako důkaz, že to je vědomé sebe. Sebeuvědomění - toto kritérium bylo hlasem pro šimpanze a také pro některé jiné velké lidoopy a některé kytovce, ale ne pro opice. Nicméně oba výklady takových dat, a data sámotná, zůstávají sporná.
Podvod, empatie a teorie mysli
Podobně rozpačitá je úvaha zda zvíře může vykazovat empatii, tj. moci rozumět na co další zvíře myslí.Obvyklým argumentem je, že k předvedení empatie je potřeba, aby existovala teorie mysli, tj. k atributovým duševním procesům vůči jiným jednotlivcům, a že bez teorie mysli  je nemožné jak pro zvíře tak pro osobu dokázat taktický podvod. Experimenty k testu teorii mysli na zvířatech byly hlavně uskutečněné na primátech. Žádné rozhodující přesvědčivé důkazy nebyly  pro teorii mysli předloženy na nějakém jiném druhu primáta , než u velkých lidoopů; výklad dat u velkých lidoopů je v současnosti sporný, ale někteří výzkumníci jsou přesvědčení, že přednesou přehlednou teorii mysli.
Pokračující diskuse
Široký program výzkumu poznání zvířete dosáhl dobrého obratu. Nicméně, jeho výsledky a filozofie pokračují diskuzemi v mnoha oborech:
Zvláštní záležitosti vnitřního poznání zvířete, zvláště výklad jazyka-učení a experimenty sebezkoumání ( uvědomění ), obě hlavní diskuse mají vytvořené představy o rozsahu úspěchů zvířat, a o správném  výkladu chování.
Pro mnoho neodborníků v poli a malé menšinu expertů,se zdá hledání vědeckého přístupu příliš opatrné, a cítí, že to inklinuje k podcenění rozumového rozsahu zvířat tím, že trvá na behaviouralních důkazech. Studia, která dokazují omezenou rozumovou schopnost u populárních druhů takový jako psi, koně nebo delfíni obzvláště,se pravděpodobně dostanou pod tento druh útoku.
Poznávací psychologové zaujatí prací s lidmi často zlevní studia poznání zvířete. Do určité míry to může být účinek historie - v padesátých a šedesátých létech měla kognitivní psychologie snahu prosadit se proti vládě behaviorismu, učení zvířat a postoje té doby zůstaly zaužívané u vlivných osobností na poli vědy.
Poznávací vědci měli zájem srovnat a porovnat lidské poznání s umělou inteligencí nebo s poznáním stroje, ale už méně je zaujímaly poznatky obsažené  v analýze zvířat - přes skutečnost, že obyčejný biologický původ člověka a poznání zvířete naznačují, že by tam mohl být větší shoda, přinejmenším v některých aspektech, mezi člověkem a poznáním zvířete, než mezi člověkem a poznáním stroje. Proto je také poznávacích vědců menšina, ostatní prostě podcenují získané psychologické poznatky o poznání, at živočišné nebo lidské.
Ti psychologové, kteří jsou oddaní radikálnímu behaviorismu a experimentální analýze chování podcenují poznávací analýzy chování zvířat. To není překvapující protože pro většinové rozdělení také odmítli poznávací analýzy lidského chování a to je možná chybná kategorie: jako v dosavadním studiu zvířecích poznávacích výkladů nových behaviouralních jevů, to prostě více vyžaduje,aby to  radikální behavioristé museli vysvětlit  bez použití mentálního jazyka.
Externí odkazy
Avian vizuální poznání, kybernetická kniha editovala Robert G. Cook
Odkazy
Wynne, C. D. L. (2001). Poznání zvířete \. Basingstoke: Palgrave
                                                                                                                                                                ( http://wikipedia.infostar.cz/a/an/animal_cognition.html )
 
 
Snad nejspornější otázky soudobé biologie klade genetika chování (behaviorální genetika).Značnou pozornost získaly také díky rozruchu,jaký v r,1994 způsobila kniha Richarda Herrnsteina a Charlese Murraye The Bell Curve (Gausova křivka,podrobnou kritiku knihy viz také S.J.Gould : Jak neměřit člověka,Nakladatelství Lidové noviny,Praha 1998).Kniha podpořila názor,že určité typy chování lze přiřadit ke konkrétní,zděděné genetické informaci.Takový postoj nás dozajsta opravnuje sledovat kritickým pohledemvědu i prohlášení,která z ní vyplývají.
 
(Jonathan Marks - Jsme téměř 100% šimpanzi ?,s.16)
 
 
Behaviorální ekologie, která tento problém studuje, je vědou o funkcích chování. Přesto by si měl být každý etolog vědom toho, že při testování funkčních hypotéz může pouze určit, na jaké podněty sledovaný živočich reaguje a jak (v uvedeném příkladu hraje roli velikost a stáří mláďat, intenzita hlasového žadonění a pohybů, pozice konkrétního mláděte a výška, kam dosáhne). Tím se ale netestují důvody, proč reaguje.Termíny rozdělování potravy a potravní potřeba se týkají funkčních (ultimátních) úvah o optimálních reprodukčních strategiích, a tak nemohou sloužit jako příčinné (proximátní) vysvětlení chování. Přesněji řečeno používání takových označení může vzbudit (nemístný) dojem, že jsme vysvětlili mechanizmus chování. My jsme ale jen řekli, proč jedinec něco dělá, a ne jak to dělá (jaké fyziologické mechanizmy jsou podkladem jeho reakce). Testování funkčních hypotéz vlastně probíhá stejně jako ověřování hypotéz o mechanizmu, jen na jiné strukturální úrovni – nedíváme se na to, co je uvnitř živočicha, ale na celého živočicha.
 
 
 Testy
také prokázaly, že určitá zvířata mají povědomí o své existenci a vnímají i existenci ostatních druhů. Některá zvířata sice mají limitovanou individuální inteligenci, na druhou stranu vykazují mimořádnou sociální inteligenci: mluvíme o tzv. skupinové inteligenci, která je typická např. pro mravence.
                                                
( http://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/1573--ze-sveta-zvirat---zvireci-rekordmani.html )
 
Experimentální metody a výsledky
Holubi byli trénováni k tomu, aby rozpoznali dva typy promítaných obrazů. Nejdříve jim byly přehrávány obrazy jich samotných zachycující jejich pohyb probíhající v tu danou chvíli (A) a dále nahrané videozáznamy holuba, který se pohyboval odlišně (B). Jakmile se holub naučí rozpoznávat tyto dva typy obrazů, je mu ukázán videozáznam (A) s časovým posunem. To znamená, že se na monitoru objeví jeho vlastní pohyb, který ale proběhl o několik sekund dříve. Pokud si holub svůj vlastní pohyb pamatuje, může jej rozpoznat jako svůj obraz, i když je časově posunut.
Holub tedy dokáže rozlišit svůj současný obraz od svého obrazu z dřívější doby, což znamená, že holubi mají schopnost rozpoznat sebe sama. Videozáznam (A) odpovídá jeho vlastnímu pohybu, zatímco (B) ne. Schopnost rozlišit (A) od (B) znamená, že holubi chápou rozdíl mezi pohybem sebe sama a pohybem nahraného obrazu. V tomto experimentu jde o pohyby samotného holuba, které jsou náhradou značek v Gallupově „značkovém" testu (viz dále 2-(1)). Čím delší je časová prodleva mezi pohybem holuba a videozáznamem, tím více jsou narušeny jeho rozlišovací schopnosti. To také dokazuje, že holub rozlišuje svůj obraz pomocí svých vlastních pohybů. Důležité je, zda holub chápe rozdíl mezi pohyby na videozáznamu, které odpovídají těm jeho a těmi, které jim neodpovídají.
 
 
KRITERIUM  RYCHLOSTI
 
Jinou otázkou je RYCHLOST UČENI.L.W.Gellerman popisuje pokus s dvouletými dětmi a mladými šimpanzi,kteří se za odměnu učili rozeznávat bílý trojúhelník na černém čtverci od celého černého čtverce.Jedno dítě k tomu potřebovalo jen jeden pokus,zatímco u druhého bylo potřeba 200 pokusů ke správnému rozlišení. (Z toho je vidět jak VELKY ROZSAH může existovat i v rámci téhož druhu a proto je nutné brát OBECNE výsledky testů vždy s rezervou a jako jen přibližné.) Šimpanzi museli vykonat více než 800 pokusů,než jejich ROZLIŠOVANI bylo správné.Naopak potkani se ve SROVNAVACIM TESTU naučili rozeznávat obě formy jen po 20 až 60 pokusech.Na rozdíl od dětí a šimpanzů byli však za správné odpovědi motivováni odměnou a za špatné trestem.Z tohoto pokusu vidíme,že SAMA RYCHLOST UČENI není zřejmě vhodným KRITERIEM pro posuzování SCHOPNOSTI UČENI.Zůstává otázka,co se jednotliví jedinci při tomto pokusu naučili.Další pokusy ukázaly,že šimpanzi pochopili podstatu trojúhelníku,který potom rozlišovali v jakémkoli postavení,barvě,nakresleném plnými čárami,čárkovanými nebo tečkovanými liniemi.Potkani měli naopak jen velmi malou schopnost rozlišovat trojúhelník jako ABSTRAKTNI tvar.Tyto testy ukázaly jasnou prioritu primátů,je nutné si však i zde uvědomit,že jsou to zvířata nejdokonaleji disponovaná pro manipulaci s objekty díky morfologii ruky a prostorovému vidění.Je jisté,že vysoká inteligence delfínů by PODOBNOU METODIKOU ZJISTITELNA NEBYLA.
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata ?,s.133.
 
 
Metody testování schopnosti rozpoznat sebe sama u zvířat
 
(1) Gallupův zrcadlový test (test rozpoznávání sebe sama)
( POZN : test zrcadla  prý u člověka funguje jen u dětí starších 18 měsíců.Já osobně si myslím,že malé děti rozeznají sama sebe dříve .)
Tento test, při kterém jsou používána zrcadla, byl vyvinut psychologem profesorem Gordonem Gallupem Jr. na State University of New York v Albany. Jeho studie, dokazující že šimpanzi mají rozvinutou schopnost rozpoznat sebe sama zveřejněné v roce 1970 v časopise „Science", si získaly velkou pozornost. Gallupův test je známý, neboť je to první test, který byl použit k ověření schopnosti rozpoznat vlastní obraz u zvířat. Během jeho průběhu profesor Gallup uspal skupinu šimpanzů a posléze na jejich obličeje zakreslil značky. Když se šimpanzi probudili, byli postaveni před zrcadlo a dotýkali se odpovídajících označených míst na své vlastní tváři. Většina testů k rozpoznání sebe sama jsou variacemi na Gallupův test a jsou dodnes používány k hodnocení schopnosti rozlišit sebe sama u různých druhů zvířat. Tento test je také někdy nazýván „značkovým" testem.
 
(2) Hodnocení rozpoznávání sebe sama u holubů
Schopnost rozlišovat sebe sama může být hodnocena křížovou metodou srovnávání. Typickým příkladem křížové metody srovnávání je zamávání rukou, když se uvidíte na videozáznamu, kdy jsou v souladu informace přicházející z proprioreceptorů (analyzátorů ve svalech a šlachách dávající informace o pohybu a poloze těla) a vizuální informace.
Gallupův „značkový" test je založen na předpokladu, že objekt zkoumání se může sám sebe dotknout. Dokud se pozorovaný objekt nedotýká sám sebe, nemůže být ověřené, že má schopnost sám sebe rozpoznat. Test prováděný na holubech je mnohem pokročilejší v tom, že je založen na tom, jak se holubi pohybují. Tím, že si holubi zapamatovali jim přehrané obrazy, prokázali, že mají značně rozvinutou schopnost rozpoznat svůj vlastní obraz.
 
 
Schopnost rozeznat svůj vlastní obraz u testovaných holubů je lepší než u tříletých dětí
 
Prostřednictvím různých experimentů bylo zjištěno, že holubi mají obrovské vizuálně poznávací schopnosti. Například výzkum na Harvard University ověřil, že holubi mohou rozlišovat fotografie některých lidí od ostatních. V laboratoři profesora Shigeru Watanabe byli holubi dokonce schopni od sebe rozlišovat obrazy některých malířů, například Van Gogha od Chagalla.
Kromě toho holubi dokázali rozlišovat další jedince svého druhu a také odlišovat holuby, kterým byla podána stimulační droga, od těch, kteří nebyli pod jejím vlivem.
V tomto experimentu zvládli holubi rozlišovat videozáznamy, které odrážely jejich vlastní pohyby, i když byly časově posunuty o 5-7 sekund, od videozáznamů, které nezobrazovaly jejich pohyb. Tato schopnost je lepší než u průměrného tříletého dítěte. Podle výzkumu profesora Hiraki z University of Tokyo mají tříleté děti potíže rozeznat svůj vlastní obraz i s pouhým dvousekundovým zpožděním.PODROBNĚJI na : http://www.osel.cz/index.php?clanek=3685&akce=show2&dev=1 
14.6.2008
Zdrojový článek: ScienceDaily                                                                                                          ( http://www.veda.cz/article.do?articleId=29692 )

 
 
Dr.John C.Lilly vyslovil názor,že jsme značně handicapováni v našem úsilí MĚŘIT INTELIGENCI jednotlivých jedinců jiných druhů.Používáme NEVHODNYCH MĚŘITEK,odvozených z naší vlastní historie.Na rozdíl od ostatních druhů to,čeho jsme nejdříve dosáhli byl rozvoj materiální tvořivosti a psaného jazyka.Lilly vyslovil otázku,co dělá zvíře s velkým mozkem v CIZIM PROSTŘEDI.Ale cizím pro nás,to je to!Vyprávěl příhody,které lze považovat za ZJEVNE SVĚDECTVI toho,že delfín má primitivní ŘEČ s prediktivními a popisnými hodnotami (s.56 - Človek a delfín).Lilly dále píše :Takové rysy chování sotva mohou být INSTINKTIVNI.Není také proč by byly instinktivní - většina kytovců se rodí se schopností plavat,mají při narození velké mozky a jsou téměř dva roky závislí na matce,než mládě odstaví.Většinu tohoto období pravděpodobně zabírá učení,a to i disciplinovanosti,aby mladý jedinec věděl,jal lovit a vyhýbat se nebezpečí,jak se pářit a rozmnožovat a vykonávat všechny ostatní nezbytnosti,jež potřebuje savec k životu k moři (s.61).Byl jsem nařčen některými kolegy z ANTROPOMORFIZACE.Co tím rozumějí?Věda učinila v minulosti obrovský pokrok tím,že odmítla dodávat fyzikálním,chemickým a primitivně biologickým procesům LIDSKEHO SMYSLU.Zdá se,že nejdříve bylo dosaženo pokroku v těch oblastech zkoumání přírody,které jsou člověku nejvíce vzdáleny.(Jednotlivé obory se postupně oddělovaly od filosofie.)Celý průvod uzavírá BIOLOGIE.Jelikož patří biologové k mladé vědě,velice rozhodně a bojovně vystupují proti ANTROPOMORFIZOVANI,proti tomu,aby se do každého organismu,který studují,nedostal ani "kousek člověka",aby se oprostily od přisuzování LIDSKYCH MOTIVU chování jiných organismů.Tak v určitých případech je třeba odlišit zvíře a NEZAMĚNOVAT jeho snahy s našimi.S tímto názorem souhlasím,pokud jde o mozek,který je značně menší než náš.To je způsob,jakým se lze dobrat výsledků při výzkumu zvířat s malými mozky.Během mnohaleté práce s kočkami a opicemi jsem poznal,že pokud jde o tato zvířata,je tento názor správný.
Avšak ve vědě existuje i OPAČNY HŘICH,který se nazývá ZOOMORFIZOVANI či ZOOLOGIZOVANI.Spočívá v aplikaci myšlení,jež platí při analýze chování jednoduchých zvířat s malým mozkem,na chování - řekněme - někoho z velkým mozkem,jako je správně vyvinutý vzdělaný člověk (s.61,62).( = PODCENĚNI a hledání ČISTĚ fyzikálně - chemického vysvětlení,či dosazování evolučních předpokladů.Nelze se zcela oprostit od nám přirozeného pohledu na svět a věci a tvory v něm.Každé vysvětlení a pohled je do URČITE MIRY antropomorfizující - je to náš lidský pohled,nemůžeme se na svět dívat očima delfína,ani chtít,aby on vnímal realitu skrze náš pohled.Jde o tu MIRU).
 
Kolem ZOOMORFIZMU se seskupili psychologové,behaviorálního směru,počínaje Johnem Watsonem jako nejtypičtějším představitelem,který se díval na člověka jen jako na zvíře a chtěl ho zkoumat na základě stějných předpokladů a metod,jako přírodopisec pozoruje zvíře v přírodě,aniž by existoval nějaký bližší vztah mezi pozorovatelem a pozorovaným.Jinými slovy :všechno,co je charakteristicky LIDSKE,je z vědeckého modelu člověka vynato.Jeho mozková kůra je ochuzena o věškerou svou specificky lidskou informaci.Ačkoli je to užitečné cvičení v teoretické psychologii,není to příliš praktické a nedaří se to vysvětlit člověka JAKO CELEK.Tento druh ZOOMORFIZOVANI či zoologizování činí z člověka jednoduché zvíře,snižuje všechny funkce jeho velkého mozku na méně složitou úroven primitivního zvířete.Určité prvky v důkazech ale napovídají,že by bylo naprosto nevhodné delfíny ZOOMORFIZOVAT.Stejnou chybou by bylo ho ANTROPOMORFIZOVAT.Nemůžeme a neměli bychom tomuto zvířeti přivlastnovat MYŠLENI a LIDSKY SMYSL jeho chování.Neměli bychom mu připisovat ty druhy znalostí,které patří k lidské zkušenosti a tradici,ale nikoli ke zkušenosti a tradici delfínů.Bylo by určitě chybou "vkládat člověka" do delfínova mozku.Člověka lze vkládat zas jen do mozku člověka (s.62,63).
Chceme-li rozumět člověku,musíme zkoumat především vlastnosti intelektu každého individua,a NE PŘEDPOKLADAT,že má předepsanou soustavu myšlení.V tom je,zdá se, hřích ANTROPOMORFIZOVANI :stanovíme-li si PŘEDEM,co chceme nalézt,pak to nalezneme.Ovšem spíše vynaložením určité vůle než VĚDECKYM výzkumem.Tato záludnost,tkvící v tom,že máme snahu přenášet názor vlastního mozku i do mozku jiných stvoření,je záležitost,kterou lze velmi  obtížně zjistit a vyloučit z našeho myšlenkového pochodu v těch vědeckých oblastech,jež mají blízko k člověku.Je zcela OPRAVNĚNE používat při práci s delfíny diferencovaných postupů.Je třeba vycházet z toho,že delfín má velký a složitý mozek.Dále je nutno ověřit,že mozek delfína je schopen dlouhotrvajícího sledu UVAH,založených na nahromadění velkého množství údajů,jejichž POČET JE MNOHEM VĚTŠI než může být u opic včetně šimpanze.Toto množství údajů JE SROVNATELNE či dokonce převyšuje množství informací akumulovaných člověkem (s.64).
 
Znovu jsme si uvědomili,jak tomu bylo už nejednou v dějinách vědy,že člověk se musí přestat považovat za střed vesmíru.A tak moderní vědecký výzkum podkopává nebo dokonce boří jeden z posledních trůnů,na který se člověk sám dosadil.Je obtížné posuzovat inteligenci živočicha žijícího v jiném prostředí než my,v jiném prostředí,než je vzduch (s.65).( = naprostá a výsadní odlišnost od zbytku tvorstva).Z technického hlediska je spojení mezi člověkem a delfínem pro obě stany neobyčejně obtížné :ve vzduchu,kde my žijeme můžeme stěží slyšet to,co chtějí tato zvířata sdělit,a ve vodě mohou zase ona stěží slyšet,co chceme vyjádřit my.Hranice mezi vzduchem a vodou je velmi reálnou a obtížnou MEZIPLOCHOU k překlenutí jak pro nás,tak pro kytovce,abychom si vyšli vzájemně vstříc NA PUL CESTY.Je zřejmé,že v důsledku těchto technických potíží jsou tato zvířata tak vzdálena našemu pochopení (s.66).
 
 
Z našeho antropomorfického pohledu,kdy do chování zvířat promítáme vlastní lidské city a pocity,tíhneme k hodnocení některých druhů jako chytrých a inteligentních ,zatímco jiné oblasti jejich mozkových aktivit nepřeceňujeme.Psa tedy máme za chytrého ,protože pro nás udělá ,co nám na očích vidí,a naučil se spát na gauči jako strýček Pepa.Prase inteligencí příliš neoplývá,protože se rochní v bahně a nevkusně zapáchá,neboť není chopno základních hygienických návyků.Ovšem někteří majitelé koček namítají ,že pes je zvíře tupé,plnící pouze pokyny svých pánů,zatímco inteligentní a vznešená kočka si stále uchovává svůj punc nezávislosti.A prase též nemůže být tak ,,blbé“,když dokáže najít drogy v neviditelných skrýších dealerů,a nepatřičně zavání jednoduše proto,že mu v udržování vlastní čistoty člověk úspěšně brání svým pojetím jeho životních podmínek.Rovněž o koních se dočteme poutavé závěry,jak moc či málo jsou inteligentní a schopní plnit přání a požadavky svých lidských protějšků.
 
( http://www.tanin.estranky.cz/clanky/etologie/o-konich-a-lidech )
  
 
John C.Lilly - Člověk a delfín,DODATEK II,s.151 - 159,Intelekt,inteligence,řeč a mozek :stupnice inteligence - jakési spektrum přibližných (hrubých) kategorií inteligence a intelektuální kapacity vzniká SROVNANIM známých zvířat se zvířetem které zkoumáme prvně.(Mějme na paměti,že tato kritéria jsou hypotetická,prozatímní,pracovní,jelikož někde s orientací začít musíme).Je třeba si také vytýčit ROZDIL mezi intelektuální kapacitou a inteligencí.Souhlasím s myšlenkami Jacquese Barzuna,které vyjádřil v knize : The House of Intellect,a s jeho neobyčejně přesným ODDĚLOVANIM POJMU INTELIGENCE a INTELEKT. INTELEKT JE NAPROSTO LIDSKY RYS.Pojem INTELIGENCE lze používat i u zvířat,jejichž úroven je nižší než inteligence člověka.Intelekt je fenomén,který se objevuje teprve na té úrovni mozkové inteligence,která je srovnatelná s inteligencí normálně vyvinuté lidské bytosti mající skutečnou řeč.Nějakou jinou,cizí intelektuální kapacitu je možno zjistit pouze v těch případech,kdy alespon jedna lidská bytost je prokazatelně schopna objevit a naučit se řeči oné jiné,cizí bytosti,nebo kdy alespon jeden jedinec tohoto cizího druhu může pochopit a naučit se řeč lidskou,a to na úrovni nebo nad úrovní nejprimitivnějšího používání a porozumění této řeči,anebo tehdy nastanou -li obě eventuality.Jinými slovy - nemáme dosud ŽADNE měřítko pro intelektuální kapacitu nějakého jiného,ne lidského druhu živých tvorů.A nebudeme mít takové měřítko,dokud se nebudeme moci dorozumět s jedinci cizího druhu prostřednictvím nějakého typu složité řeči at už v jakékoli formě.Za dnešního stavu NEZNALOSTI se proto říká,že pouze u člověka lze hovořit o intelektuální kapacitě.To však neznamená,že by jednou lidé nemohli přiznat nějakému jinému druhu intelektuální kapacitu v našem slova smyslu.Spíše to znamená,že dnes zatím nemáme k dispozici údaje tohoto druhu pro jinou živou bytost,kromě člověka.U těchto hypotetických kategorií samozřejmě musí existovat jemnější rozčlenění na podkategorie.
 
První kategorii inteligence dle Lillyho začlenují živočichové od jednobuněčných,přes hmyz až po nejnižší obratlovce vč.žraloků.
 
Do druhé kategorie zařazuje např.chobotnice.
 
Třetí úrovní je kategorie ptáků,některých plazů a některých ryb.
 
Čtvrtou rovinou inteligence je podle Lillyho inteligenční úroven savců.Tuto kategorii dělí do velkého množství menších skupin.Patří sem všichni savci až po velké druhy opic,nepočítaje v to ale opice antropoidní čili lidoopy.Píše :Přemýšlíme-li o zvířatech patřících do této roviny inteligence,pak se nám jistě opice ZDAJI bližší něž třeba mořský hlavonožec kalmar obrovský,který by ovšem patřil do druhé roviny inteligence.Je to právě tato ČTVRTA ROVINA INTELIGENCE,kdy nám začínají NESNAZE :přestáváme totiž ZOOMORFIZOVAT a přikláníme se spíše k ANTROPOMORFIZACI.Opice nám připomínají svým vnějším vzhledem lidské bytosti a při pohledu na jejich ruce jsme jaksi nuceni ztotožnovat se s nimi více,než s jakýmikoli jinými zvířaty.
 
Se zvířaty patřícími do páté roviny inteligence se začínáme ztotožnovat ještě více.Tato úrověn totiž představuje rovinu inteligence antropoidních opic,které jsou takřka speciální skupinou "nadzvířat" (šimpanz,orangutan,gorila).Mnohá z těchto zvířat (v určitých ohledech) napodobují člověka tak dokonale,že vznikl pojem "opičit se".Tento druh inteligence je již značně vysoký,není však INTELEKTEM.Mezi touto úrovní inteligence a inteligencí plně vyvinutého člověka se složitou řečí existuje ŠIROKY PRAZDNY PROSTOR,do kterého nemůžeme postavit ŽADNY DRUH živočicha.
 
Následující rovině dávám ve stupnici inteligence číslo 6 a číslo 1 ve stupnici intelektuální kapacity.Mezi mentálně postiženými jedinci,kteří se někdy mezi lidmi narodí,se zřejmě někdy vyskytnou individua,které lze do této roviny zařadit.
 
Inteligenční rovinu číslo 7 nazýváme rovinou humanoidní.Je to zároven rovina číslo 2 pokud jde o intelekt.Tato rovina může být ovšem jen pomocným stupněm,který by bylo možno nakonec i vyloučit.Jedinci s tímto stupněm totiž definitivně překročili spodní práh pro intelektuální kapacitu.
 
Další rovinu číslo 8 ve stupnici inteligence a rovinu číslo 3 ve stupnici intelektu,nazývám "isohumánní".Je to úroven civilizovaného člověka se vší složitostí jeho sociálních institucí,vědou,mezinárodními vztahy,atd.Uvnitř této roviny bychom opět mohli rozlišit tisíce dalších úrovní.Kategorie,které jsme si ustanovili jsou spíše jen vhodnými přihrádkami pro ukládání našich současných znalostí,než výkonými a živými (definitivními) kategoriemi založenými na ZCELA SPOLEHLIVYCH pokusech.
 
(Dr.Lilly ustanovuje ještě hypotetickou rovinu inteligence číslo 9 a rovinu číslo 4 ve smyslu intelektuální kapacity,kterou nazývá suprahumánní a odmítá ji specifikovat blíže.Do této kategorie by pak šlo zařadit nám nadřazené mimozemské tvory,nebo klidně tvory v náboženském slova smyslu - typu Boha.)
 
 
Jak napsal D. W. Rajecki: Akceptujeme-li předpoklad, že chování není ničím jiným než projevem fyziologických procesů, pak uznávat biologickou, ale odmítat psychologickou podobnost mezi námi a ostatními druhy je nelogické a neodůvodnitelné. Ostatně nulová hypotéza vždy říká, že mezi srovnávanými jevy není rozdíl; nulovou hypotézu o nerozdílnosti emocí a vnímání světa námi a zvířaty zatím nikdo nevyvrátil. Představa o lidské výjimečnosti je nejen logicky pochybená, ale navíc empiricky špatně.Každý člověk, který kdy choval nějakého domácího mazlíčka, ví, že zvíře má podobné pocity jako jeho pán. Jak je možné, že to nevědí vědci? Podle Erazima Koháka je tím vinen karteziánský dualizmus. Představa zvířete jako necítícího stroje nastoupila v době, kdy začínala hromadná „masná výroba“ a zábavou vyšších vrstev se stala vivisekce. Utilitární důvody odsuzování antropomorfizmu jsou tedy zřejmé – jestliže se určitému orgamizmu upřou nějaké vlastnosti (třeba emoce), lze se zbavit morálních závazků vůči němu, a posílit tak samozvané dominantní postavení člověka.
 
 
Rozdíl mezi námi a zvířaty není tak velký a propastný,jak si občas můžeme myslet. Tak jako vědci objevovali a stále objevují existující, ale dříve netušené schopnosti nejmenších dětí, také u zvířat se dnes běžně hovoří o schopnostech dříve přisuzovaných pouze lidem. Příkladem můžebýt myšlení, jehož genezi je věnován ústřední článek Psychologie dnes, kterou držíte v ruce.Zvířata jsou a vždy byla součástí humánní psychologie. Každý, kdo se o psychologii zajímá, zná také Pavlovovy psy, Skiinerovy holuby, anebo opičky Harryho Harlowa.
 
Psychologie dnes                                                                                              (  http://www.portal.cz/scripts/modules/issues/artlist.php?issueid=602  ) 
 
 
Hodnocení INTELIGENCE ale nelze ani vrámci téhož druhu ZOBECNOVAT,protože,stejně jako v rámci Homo sapiens existuje RUZNY ROZSAH inteligence,tak i mezi zvířaty jsou osobnosti,géniové a hlupáci.I vrámci inteligenčního potenciálu téhož druhu může existovat RUZNY ROZSAH inteligence. 

 
Žádná jiná otázka v etologii nevzbudila tolik vášnivých diskuzí jako spory o to,které projevy živočichů i člověka jsou programovány geneticky a čemu se musejí učit.Opět zde ovšem narážíme na rozdíly plynoucí z (příliš obecného) pojmu živočich.Zatímco malá štika,se nemusí učit způsobu lovu své kořisti,je prakticky všechno chování primátů i člověka,více či méně doplněno učením.Chování neplodných mezidruhových kříženců vykazuje i více či méně praktické kombinace vrozeného chování.Je to klasický příklad toho,jak málo může učení některá vrozená chování ovlivnit.Zřejmě se u kříženců jedná o jakýsi ATAVISMUS chování,které je podobnější výchozímu staršímu druhu než projevům u obou rodičovských druhů.Podobné ATAVISMY jsou známé i v morfologických znacích.K obdobným výsledkům lze dospět na úrovni populací.Podle dnešních (1992) znalostí je drtivá většina chování zajištěna vždy několika geny.To odpovídá druhému Mendelovu zákonu o monohybridním křížení v jediném páru alel a dominanci určitého znaku..( Američan Harlow odchoval malého makaka pomocí dvou různých druhů atrap.Jedna byla drátěná a měla láhev s mlékem.U ní se ale mládě sdržovalo jen,když mělo hlad.Druhá byla potažena látkou a vycpána a té mládě dávalo přednost.Tyto zajímavé pokusy dokázaly,že potřeba tělesného KONTAKTU se u malého mláděte dá oddělit od nutnosti příjmu potravy.Je ovšem diskutabilní nakolik lze tento pokus zobecnovat na člověka.) OBECNĚ můžeme říci,že čím je dokonalejší centrální nervová soustava,tím lepší jsou i dispozice k UČENI.Klasickým příkladem jsou vyšší obratlovci,jejichž mozek zejména u savců a ptáků dosahuje nejvyššího stupně organizace.Z bezobratlých se díky organizaci jejich mozku nejlépe UČI některý HMYZ a zejména HLAVONOŽCI.( VICE viz níže - Inteligence hlavonožců  +  HMYZ ) Předpokladem UČENI je PAMĚT,která získané poznatky registruje,třídí a ukládá.Druhová,genetická pamět ovšem určuje nejen množství ukládaných informací,ale i dobu,kdy a jak je poznatek registrován.Druhů pamětí pamětí je několik,minimálně dvě - krátkodobá a dlouhodobá.Ve své podstatě je PAMĚT systémem,který spolu s učením představuje nejvýznamější součást PŘIZPUSOBENI organismu na vnější prostředí.PAMĚT nejenže je předpokladem UČENI,ale může být i automatická,na učení NEZAVISLA.Neznáme žádnou UNIVERZALNI pamět,ale druhů paměti je mnohem více již z hlediska náplní způsobu VNIMANI.Jmenujme si třeba pamět ultrakrátkou - epizodickou.Významným druhem je pamět významová,která v mozku trvale udržuje pravidla často opakovaných dějů,jakési rituály či scénáře,podle kterých se živí tvorové stravují,hrají.Pak jsou zde smyslové paměti.Jiný druh paměti je časoprostorový,protože registruje souvislosti místa a času,kde a kdy určitý jev nastal.Zárověn zaznamenává i rozvoj a průběh určitého děje a jeho vztahu v času i místě k ostatním událostem.Motorická pamět - ( u člověka psaní,řízení,gymnastické prvky,atd ).Na paměti spočívá ORIENTACE V PROSTORU,díky ní se stále zlepšuje pozorování předmětu.Oči se totiž upírají na předmět i při změně pohybu hlavy,a tato schopnost korekce se během života zlešuje učením a skušeností.Roli pamět hraje i při získávání a příjmu potravy..Zvláště pamětové stopy získané při negativní - averzivní zkušenosti jsou velmi mohutné a prakticky se nedají odstranit.(viz výzkumy fyziologa J.Bureše).Poslední pamět je pamět pracovní.Představuje uložení informací s dočasným významem,které je po určité době jako nepotřebné možno zapomenout.Rozdíl mezi DRUHY pamětí je dán RUZNYM ZPUSOBEM uložení do mozku.Existují různé druhy specializovaných buněk a elektrických kruhových impulzů.Záleží také na počtu nervových přenašečů - neurotransmiterů.Souvisí to také s dědičnými předpoklady.Již výše zmíněná genetická pamět je zvláštním druhem paměti,kdy dochází k přepisům RNA do DNA.Existuje mnoho dokladů o tom,že zvířata si skutečně pamatují.                
 
 
Zdeněk Veselovský - Chováme se jako zvířata,s.98,100 - 102,103,110 - 112.