Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)
Obrázek uživatele Šriber

Trituruss

Tak z tohoto je naopak jasně patrná Šriberova předpojatost.

Ano - moje předpojatost vůči svědectvím, respektive lidem...

Proč bychom měli stejnou logikou přijímat očitá svědectví vědců o evoluci

Neměli...

je Šriber sám tak důsledný i ke všemu co vyplodí vědci

Ano. Šriber je tak důsledný, že nevěří věcem, které jsou v souladu s jeho světonázorem, dokud se neprokážou...

A čímu tvrzení má Šriber nějaký důvod věřit a pakliže někomu ano, proč jemu a jinému ne ?

Toho, který má pro své tvrzení důkazy...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

NDE ,klinická smrt - Zážitky blízkosti smrti

Jak říkám, internet je kvantitativně plný takových (NE VŽDY KVALITNÍCH) svědectví, ale to ohromné množství (kvantita) nemusí nic dokazovat,  stejně jako kvantitativnost propagace ET neznamená, že evoluční většina vědců má nutně ve všem pravdu. Kvalitu biblické pravdy nemůže pro křesťana kvantita jakýchkoliv svědectví o čemkoli (ať už o ET, či posmrtném životě) nahradit.

Typický příklad takových jednostranně specializovaných stránek zde :
 
http://nde.okamzite.eu/

viz ale srovnej :
 
http://nde.cz/index.php
 
 
Nizozemská studie NDE stále přitahuje pozornost
http://nde.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=51&Itemid=9
 
 
Lékařská vysvětlení NDE
http://nde.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=50&Itemid=79
 
 
NDE a spiritualita
http://nde.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=31&Itemid=58
 
 
Transformační dopad na osobnost
http://nde.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=32&Itemid=59
 
 
Historický kontext NDE
http://nde.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=40&Itemid=63
 
 
Odkazy on-line
http://nde.cz//index.php?option=com_weblinks&Itemid=23

AD ta rozšířenost takových zkušeností - jde to do desítek milionů (těch o nichž víme = kteří si to nenechali pro sebe). Proč by za takovou případnou masovou iluzí nemohl být "Světlonoš" ? Byť je ale jasné, že mnohé z toho se obejde bez nadpřirozených vysvětlení.

viz :
 
http://pravdu.cz/nde-near-death-experience/duchovno-zazitky-blizke-smrti...
 
Ale OPAKUJI : vždy a ve všem najdeme vědce v souladu se svým názorem = i evolucionisty i kreacionisty. Ani vědci nejsou oproštěni od subjektivních názorů. Podle Parkinsnova zákona existuje na úpně každý názor - ty vědecké nevyjímaje - hned několik protinázorů. Někdy rovněž neexistuje 100% možnost posoudit platnost či neplatnost takových či opačných tvrzení.
 
To že někdo nevidí či nezná zatím známé vědecké vysvětlení nutně nedokazuje, že existuje jen vysvětlení nadpřirozené (ale platí to i obráceně). Naši nevědomost vždy není nutné vykládat jedinně nábožensky. Tomu se někdy říká "Bůh mezer".
 
To že někdo něco zažil, něco viděl, co změnilo jeho názor, jenže opět to něco je zcela subjektivně interpretováno. Takových příběhů existují mraky a přesto kvantita nanahradí důkazy, jen to tak psychologicky působí.
 
 
PS : BŮH MEZER
 
Pokud jsme si ve starověku nevěděli rady s vysvětlením nějakého podivuhodného jevu v přírodě, mezeru v našich vědomostech jsme zaplnili poukazem na Boha a jeho nadpřirozenou moc. V minulosti to byl tedy Bůh, kdo sesílal blesky, kdo byl původcem morových epidemií i uzdravení z nich. Pak se v pozdním středověku a novověku začaly naše mezery ve vzdělání postupně zaplňovat. Při vzniku blesku dnes hovoříme o dvou elektricky opačně nabitých oblacích a jako původce moru jsme označili baktérii Yersinia pestis. Bílá místa v našich vědomostech se tak zaplnily a Boha mezer postupem času přestávalo být potřeba.
 

ještě k NDE toho neurochirurga (Olda, Šriber)

AD : (Oldřich)  "Je to dobré jako vodítko, že posmrtný život existuje, ale ty řeči oné nadpřirozené bytosti... Jasný Světlonoš!"
Kritikové mají ale pravdu v tom co psali dále - tuším Queek - že Olda si i z tohoto svědectví vybírá jen to co se mu hodí k potvrzení jeho názoru. Na jedné straně si vybírá část svědectví k potvrzení, ale vzápětí jinou část svědectví zpochybňuje, čímž si z hlediska logiky nahrává do vlastní branky. Nemůže jeden a tentýž zdroj současně obhajovat i zpochybňovat, to ho pak zpochybňuje celý = stejnou logikou se dá přistoupit ke i ke zbytku svědectví.
 
AD : (Oldřich) "Těch svědectví je spousta, třeba i na netu(nebo v pracích Dr.Moodyho atd), toto má ale tu sílu, že svědčí přímo člověk z oboru neurochirurgie, navíc, dříve zcela nevěřící."
Stejně tak je dost svědectví opačných, také od odborníků. A nejde jen o Prof. Koukolíka, který je v této souvislosti spíše často medializován v česku. Existuje spousta zdrojů ze zahraničí. Moody je svým způsobem stejně profláknutý ale i zastaralý jako Koukolík. OPAKUJU : všichni bez vyjímky máme tendenci si selektivně předpojatě shomažďovat takové typy důkazů, které potvrzují to čemu chceme věřit a co chceme vidět. Je to zcela přirozené psychologické hledisko subjektivismu. Lidé si prostě v souladu ze slovy Písma budou shromažďovat názory ve shodě se svou vlastní touhou a takové, které jim lehtají uši (2.Tim.4:3,4)

AD : (Oldřich) "Jinak co se NDE týče, mnozí se tu ohánějí prof. Koukolíkem, českým neuropatologem, který studoval za hlubokého totáče, tedy v rize materialistickém pojetí vědy, a je přesvědčen, že všechno lidské nadpřirozeno je schopen vysvětlit. A když náhodou ne, nasadí vědecké dogma - "OC. BŘITVU"!!!"
Toto odráží předsudek. Je totiž možné, že Koukolík by byl ateistou i bez minulého materialismu. Jde o spekulaci, protože nikdo z nás patrně detailně nezná nejniternější motivy a důvody, které vedli ke Koukolíkovu světonázoru. Zajímavé je, že stejná logika najednou neplatí v případě "imperialistických" západních materialistů, nebo těch, kdo jsou materialisty dnes bez vlivů minulého režimu´. Ano na každého má něco vliv, ostatně naše osobnost a světonázor je do velké míry výslednící vlivů na nás od narození do smrti. Ale to nijak nediskvalifikuje či naopak nenadhodnocuje v případě opačném názory dotyčních. Stejnou logiku o nějakých vlivech bych mohl použít třeba na zde zmíněného neurochirurga či na známého doktora Moodyho.
 
AD : (Šriber)
Co ještě chcete víc?
"Něco jiného než očité svědectví..."
Tak z tohoto je naopak jasně patrná Šriberova předpojatost. Proč bychom měli stejnou logikou přijímat očitá svědectví vědců o evoluci a neodmítat z principu vše z druhé ruky a věřit jen tomu co jsme si sami ohmatali (viz přístup nevěřícího Tomáše). je Šriber sám tak důsledný i ke všemu co vyplodí vědci, kteří něco zjistili nebo ověřili na vlastní oči, viz cituji Šribera :
"Je to pořád jen tvrzení člověka, kterému nemám žádný důvod věřit. Lidé se mohou mýlit nebo lhát..."
A čímu tvrzení má Šriber nějaký důvod věřit a pakliže někomu ano, proč jemu a jinému ne ? V čem je ten rozdíl ?
Na druhou stranu obecně platí pro věřící i nevěřící, že velikou slabinou empírie je to, že je založena jen na subjektivní interpretaci skrze senzoriku oklamatelných a nedokonalých smyslů. Bohužel ale nic lepšího nemáme. Nebo existuje něco víc než očité svědectví a pokud zdánlivě ano, není to vlastně také svým způsobem založeno na očitém svědectví ? I experiment musí být potvrzen smysly =  tedy mj. Pozorováním.

PS : také dělám před otazníkem mezeru a také mám obcese, dokonce přímo OCD Smile A přece z toho nic obecného nevyplývá .. Smile

Jsem totiž věřící a odmítající makreovoluční přechody, ale neodmítající všechno co říká ET, jsem ale rovněž velmi opatrný k podobným svědectvím o zážitcích klinické smrti, ale to ze zcela jiného důvodu než Prof. Koukolík, a to z důvodů biblicko - historických, protože vím, že původní hebrejské myšlení o člověku nebylo dualistické, neexistovala zde žádná dichotonomie těla a duše. Slova duše (hebr. „nepheš“ a řec „psyché“ mají v Bibli zcela jiný význam, než pozdněplatonský řecký kulturně - filosofický import do pozdního judaismu (vlivem helenizace po výbojích Alexandra Makedonského) a než stejný vliv na biblicky odpadlé křesťanstvo 2. a dalších stol. n.l., které toto sekundárně přejalo nikoli z hebrejské Bible, ani pod inspirací, ale z přejatých judeoplatonských zdrojů (např. Filon Alexandrijský a další co se pokoušeli judaismus „legitimizovat“ v řeckém rádoby odborně vědeckém rázu + zdrojů přímo pozdně řeckých u křesťanů 2. stol., kreří měli stejné ušlechtilé motivy jako pozdní judaisté.

Paradox ne ? Smile

Nosotonda

Určování stáří radioaktivním měřením produktů rozpadových řad U235; U238; Th232. Museli bychom předpokládat původní nuklidy na počátku. Ale, co když nebyly?

Neustále mě udivuje, když se např. k radimetrickým měřením vyjadřuje člověk, který ještě nevstřebal ani Keplerovy zákony a z hlediska přírodovědného poznání uvázl někde na konci středověku. Neočekávej, že se ti někdo, kdo tě z diskusí zná, pokusí tu radiometrii (znovu) vysvětlovat.

Obrázek uživatele Šriber

Nosotonda

Vyhnul ses reagování na mou uvedené nesnadno pochopitelné otázky pro zdravý rozum. Pročpak ti zdravý rozum nevelel zabývat se tím, co jsem navrhl?

Nepovažoval jsem je za hodné reakce. Ale budiž...
ad 1) "Michelson zjistil, že rychlost světla ve směru pohybu Země a ve směru kolmém na směr jejího pohybu je stejně velká - tedy že světlo se šíří všemi směry stejnou, neměnnou rychlostí, nezávisle na pohybu jeho zdroje"...
ad 2) Ano...
ad 3) Ne. Vzhledem k tomu, že život je určitá forma hmoty s určitými projevy, která je složena ze zcela běžných látek, není vznik života z neživota proti zdravému rozumu. Nakonec i tvůj drahý Aristoteles v něj věřil a to v daleko větší míře...
ad 4) Škoda, že to je to dokázáno pozorováním i experimentem...
ad 5) Ano...
ad 6) Zkus si na tu otázku odpovědět sám...

Bůh je všemohoucí.

Už to je proti zdravému rozumu. Když je všemocný, tak může všechno, tudíž i věci, které se vzájemně vylučují. Nutně se tedy dostáváme k paradoxům...

Když dal člověku možnost myslet, proč by nemohl dát možnost mluvit biblickému hadu?

Když může zabíjet myšlenkou, proč zatopil svět ?

Když se Bůh vtělil ve svého jednorozeného syna, proč by nemohl J-K. vzít na se všechny naše hříchy a zemřít na kříži?

Proč by to Bůh dělal, když je všemohoucí ? Stačila by jedna myšlenka, místo toho zvolil komplikovanou sebevražednou misi. A proč se k sobě modlí ?

Když dal člověku schopnost abstraktního myšlení, možnost vytváření nástrojů, proč by nemohl uskutečnit vše, čemu se dnes Sriber diví?

Netvrdím, že by nemohl, ale že je to proti zdravému rozumu...

Více než nad tím, jak přežil Jonáš v útrobách velké ryby bychom se měli zamýšlet nad tím, o co šlo v Ninive

Možná bychom se tím měli zabývat více, ale to neznamená, že bychom měli to první ignorovat...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Obrázek uživatele Ondra.

George

Pak taky znam radu vericich, kteri pro lidi delaji neco dobreho/uzitecneho, napr. o Salesianech se pochvalne vyjadroval uz muj deda a to tedy verici rozhodne nebyl.

Jo, Salesiánské středisko v Praze se mi líbí - resp. jejich poskytované volnočasové aktivity pro děti/mládež. Jednou jsem tam byl v rámci práce se podívat. Rovněž jim každoročně dáváme grant.

George,

Samozřejmě jsou moje prohlášení trochu radikální. Pro sebe náboženství definuji jako soubor znaků společných věřícím ve stejného nebo stejné bohy. Mně to tak stačí. Rozumím tomu, že “řadoví “ věřící nejsou ti vlastní původci zla. Bohužel ale i jen svou vlastní příslušnosti k určité skupině ji každý jedinec posiluje. Radikální členové, zejména jsou-li současně reprezentanty takové skupiny, jsou pak schopni hrozných skutků, do kterých pak zmanipulují i ty řadové. Zprávy z kteréhokoliv dne jsou toho důkazem.

Čest výjimkám!

Jura DUB

Mno nemuzu s tebou ve vsem souhlasit. V prvni rade je problem co vlastne je to "nabozenstvi", s tim si lamalo hlavu uz docela dost lidi. Pak taky znam radu vericich, kteri pro lidi delaji neco dobreho/uzitecneho, napr. o Salesianech se pochvalne vyjadroval uz muj deda a to tedy verici rozhodne nebyl. Tongue

BZE

V tomto směru jsem na tom jako ty. Spíše se na základě všech skutečností, které jsou předkládány z pravd víry, snažím pochopit a představit si věčný život. Představa je dost obtížně pochopitelná ve světle zdravého rozumu, neboť "na věčnosti" není čas. Není ani minulost ani přítomnost ani budoucnost. A do jaké míry je člověk zodpovědný za své činy, když Bůh může odpustit vše s výjimkou rouhání proti Duchu svatému. A do nebeského království nás předejdou celníci a nevěstky!!!
Třeba mne bratři v Kristu opraví...

Sriber

Někdo by si mohl myslet, že zdravému rozumu odporuje pojetí atomu, ve kterém je téměř veškerá hmota soustředěna v jádru a elektrony si obíhají tak, že nelze současné určit polohu a hybnost elementárních částic.
V tomto případě zdravý rozum velí přijmout vědecké poznání.

Někdo by mohl namítat, že zdravému rozumu odporuje informace, která má na svědomí, že ze se splynutím vajíček jedinců opačného pohlaví vytvoří fetus a ten roste a roste, až je z něho človíček, pak člověk jako třeba Sriber.
V tomto případě zdravý rozum velí, přijmout pozorovatelný jev.

Lze říct, že zdravému rozumu odporuje naoko vědecko technický rozvoj, například výrobky jako jsou telefony, gramofony, magnetofony či počítače.
Ale zdravý rozum opět velí přijmout fakta, které sice lze obtížně si představit, ale která nás provází každodenním životem.

Vyhnul ses reagování na mou uvedené nesnadno pochopitelné otázky pro zdravý rozum. Pročpak ti zdravý rozum nevelel zabývat se tím, co jsem navrhl? Zcela z jiného důvodu jsi uvedl zdravému rozumu přístupné události z Písma. Bůh je všemohoucí. Když dal člověku možnost myslet, proč by nemohl dát možnost mluvit biblickému hadu? Když se Bůh vtělil ve svého jednorozeného syna, proč by nemohl J-K. vzít na se všechny naše hříchy a zemřít na kříži? Když dal člověku schopnost abstraktního myšlení, možnost vytváření nástrojů, proč by nemohl uskutečnit vše, čemu se dnes Sriber diví? Více než nad tím, jak přežil Jonáš v útrobách velké ryby bychom se měli zamýšlet nad tím, o co šlo v Ninive, více než nad tím, že Samson měl sílu ukrytou ve vlasech, bychom se měli zamýšlet nad jeho životem s ženou z jiného národa a intrikami jejími příbuznými apod.
Až to dokážeš, bude se ti jevit Písmo ve světle zdravého rozumu jako odpovídající základní zdroj poznání a víry, která vede člověka k životu věčnému. Amen

Customize This