Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)

Oldřich (dodatek ze včerejška)

AD : Odmítám jejich fráze, že apoštol Pavel, velmi hluboce vzdělaný Žid, propadl helenistickému bludu o dualismu.

Toto jsem mimochodem neřekl a také tomu nevěřím. A nejsem adventista Smile

Jinak odmítání je soukromá věc, stejně jako tvrzení, že se někdo v něčem hluboce plete, ale bez řádných důkazů o opaku je to Oldo (nic ve zlém(, jen a jen prázdné tvrzení plynoucí třeba z osobního přání či s očividných předsudků, když už jsme u toho laciného používání slova sekta nadruhé ... = jakmile to není ve shodě s mým názorem, či učením mé církve, tak jsou vyznavači jiného názoru automaticky sektáři ? Nezlobte se, trochu jste mě zklamal, teď z vás mluví zaujatost.

Svědčí o tom i tohle :

"tak si vytáhni hlavu z pr.... "

Nevím proč vás to tak rozčiluje, když máte přece pravdu. Nebo, že by tam byl přece jen krapet nejistoty a pochyb? Měl by jste se prve uklidnit. Tohle je mimo..

AD : "Ale na to Ty nemáš. Přečíst si a zamyslet se. Mohlo by to narušit Tvoji stereotypní obsesi agnosticismu..."

Odhlédnu li od dalšího prázdného osočování, tak to Oldo může být dvojsečné = zdá se, že opačné názory narušují vaši nějakou stereotypní obcesi ..

Jak si všiml Drsoňman, ten strach je nepřehlédnutelný.

AD : (Šriber) "Upozorňuji, že svědectví není vědecký poznatek..."

A vědecký poznatek není svědectvím jednoho nebo vícero vědců ? Nepřesvědčili se v rámci empirie ryze subjektivně o něčem v rámci svých omezených smyslů ? A nevydávají to teď pod autoritou titulu za objektivní. Rád bych znal váš názor na rozdíl mezi objektivním a subjektivním, tedy jestli mohu poprosit ..

Trituruss, Drsoň, Sriber

Trituruss:
Díky za dovysvětlení. Psané slovo občas opravdu může být zavádějící... Jsme tedy oba studenti teologie už dlouho. Sám dobře víte, jak je na některé otázky těžké odpovědět, ale zároveň pokorný křesťan uzná Boží svrchovanost (nikoliv na základě svých neznalostí, právě naopak na základě svžch hlubokých znalostí!) a pak je každý "problém" jednodušší. Hůře se to však předává lidem (viz zde), kteří jsou v teologii a popřípadě filozofii naprostí amatéři.

Drsoň:
Já osobně to nepotřebuju. Ale může to být dobré pro lidi jako jsi Ty!

Sriber:
Protože odpověď neni na pár vět. Ty bys chtěl vše instantní. Ale skutečné poznávání Boha je o hlubokém studiu. Načež Ty evidentně nemáš. Jsi milovník polévek do hrníčku!

Olda

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

přečti si například knihu Dineshe D Souzi

To mi nemůžeš prostě napsat jeden konkrétní příklad a musíš mě odkazovat na nějakou knihu (možná v naději, že se mě tím zbavíš) ?

Velice přesně argumentuje v několika vědních oborech, že je život po smrti nejen možný, ale dokonce pravděpodobný

Může argumentovat sebelíp, ale nemá-li důkazy, je to fuk...

Sám Souza se netají tím, že si nechává poradit od odborníků v daných oborech.

Všech, nebo jen těch, u kterých mu to vyhovuje ?

Ale na to Ty nemáš. Přečíst si a zamyslet se.

Ty evidentně nemáš na to, abys a jasně položenou otázku jasně odpověděl, místo toho mě odkazuješ na knihy. Evidentně jsi nepochopil, že momentálně mi nejde o existenci posmrtného života či duše, ale o existenci vědeckých poznatků, které vedou k dualistickému pojetí člověka. Ptal jsem se, které to jsou a ty mi místo udání příkladu napíšeš, ať si přečtu knihu o životě po smrti. Přijde ti to v pořádku ? Mě ne...

Jelikož se podobná situace opakuje už poněkolikáte, dám ti radu, která by ti měla pomoct jejímu opakování - přečti si pořádně co píšu a na co reaguju...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Oldovi

…. doufám, že ten vulgaritanebyl na mě  Smile
 
Jinak jste mě asi nepřesně pochopil, možná vinou mého nejasného napsání, protože z toho vyvozujete a vzápětí mi podsouváte něco co si vůbec nemyslím. Ale to je riziko psané formy.
 
Teologii studuji už dvacet let a něco málo o tom vím. Kdysi, když jsem zde v jisté závislosti skoro dva roky působil, jsem zde předkládal dost dlouhé studie k tomuto námětu. Ale už v tom nevidím smysl, zapadlo to a přijdou noví diskutující a musel bych to opakovat kvůli každému novému diskutujícímu (???).
 
Navíc mnozí samoúčelní diskutéři chtějí jen plkat a dlouhé příspěvky se do takové diskuze nehodí. Proto už na to bohužel znovu řádně nemíním reagovat. ŘEknu jen krátce toto : Ve SZ i NZ se slovo duše odlišuje od slova duch (nepheš/ruah), (psyché/pneuma) a slovo duše má pouze tři základní významy :
 
1. obecně život
2. žívý tvor
3. krev

 
Na tom se shodují i renomovaná díla teologie. Ovšem teologie a tradice nemusí být vždy jedno a totéž. Nikoli tedy ve smysle helenisticko - platonském, to je opravdu import do hebrejského a později i křesťanského myšlení, který je sekundární, nikoli biblicky primární.
 
Co se týče Koukolíka, je fakt, že depresívní tedy je. Je až paradoxní, že není křesťan, když je tak skeptický v budoucnost tohoto světa. Chová se takřka jako eschatolog, jen kope za jiný tým. Co se týče odborné způsobilosti, tak jsem slyšel názory pro i proti, ale tyhle zprostředkované informace (také zážitky a svědectví) osobně nejsem schopen posoudit, ale je i dozajista možné, že ve svém věku už trochu stereotypně žije ze své dřívější slávy, nevím .. Tak abyste nemyslel, že jsem nějaký Koukolíkofil, který ho bude do krve obhajovat, to ne. Ale na druhou stranu není problém lidsky zpochybnit kohokoli.., takže se vyhýbám extrémním tvrzení.
 
AD : "Nevybírám si jen to co se mi hodí do krámu. To je lež jako věž.."
 
No tak, ale Oldo ..
 
To jednak nemělo být mířeno jen na vás, myslel jsem to obecně (takže netřeba to brát jako osobní útok) a jednak, chytněme se za nos ... upřímně : děláme to všichni, byť třeba i podvědomě, mě nevyjímaje, takže já se v prsa netluču. Člověk je přirozeně subjektivní tvor, to se dozvíte z každé knihy o psychologii. To co bychom rádi nazývali objektivitou, jen jen jiný druh subjekce, nemůžeme se nikdy oprostit od své optiky vnímání skkrze nedokonalé smyslu a mozek, který nás sám někdy klame. celé riziko empirie je na tom bohužel závislé. chápu, že to může být těžké si to přiznat, obzvláš když člověk upřímě hledá "pravdu". Tím nechci říct, že "pravda" je relativní, to ne. "Pravda" je vždy absolutní, ale mi jsme bohužel závislí na její interpretaci skrze nedokonalou senzoriku smyslů a taková interpretace už někdy relativní je. Subjektivita je objektivně nehodnotitelná ..
 
AD : "V Bibli se zdánlivě může jevit původní hebrejské pojetí člověka podle rovnice: Tělo, Boží dech, lidská osobnost. Tato rovnice jakoby platí i naopak - bez Božího dechu není lidská individualita. Jenže apoštol Pavel byl jako Saul kovaný Žid. Byl velice vzdělaný v židovství. A je lež tvrdit, že podlehl helenistickému pojetí člověka dualistickému. Není to tak."
 
Jak jsem již v úvodu napsal, tak moc nerozumím, co jste chtěl tímto vzhledem k mě napsanému říct. Já totiž nic obráceného netvrdím. Takže asi nedorozumění ..
 
AD : "I ve SZ máme vodítka k dualismu v rámci člověka."
 
Ano Bible opsahuje jasné příklady dualismu jak v příbězích, tak v podobenstvích = tedy jsem nechtěl říct, že se v ní neoběvuje žádný dualismus, pouze v souvislosti s interpretací nepheš/psyché v porovnání čistě hebrejského významu s platonismem a novoplatonismem.
 
AD : "Chce to jen pozorné studium!!!"
 
Ano, dělám a hodlám v tom i nadále pokračovat, díky Smile
 
 
AD : "Pak pochopíte i NDE. Jsou jak od Boha, tak od Satana. Já si to nevybírám. Je to fakt. Biblický fakt... Já jen rozsuzuji podle bblických měřítek, drahý příteli."
 
A jak to tak vždy bezpečně rozlišíte ? Je namístě ta sebejistota, nebo spíše větší opatrnost ? Já si též myslím, stejně jako vy, že NDE chápu a rovněž bych doporučil hlubší studium Smile

 
Jinak Oldo nic ve zlém, nešlo mi o to vás kritizovat, jako spíš o to sdělit své odlišné stanovisko na věc, abych obohatil zdejší dosti polarizované názory. Smile

 
A jak už sem zde psal, nejdou mi sem vkládat články, vkládá mi je sem Ondra, proto nejsem dostatečně pružný, ale hlavní důvod spočívá v tom, co jste sám nedávno napsal o smyslu takových diskuzí. I tak jsem Ondrovi vděčný, že to pro mě dělá ..

Oldřich

Mě docela fascinuje ta vaše potřeba prokázat vědecky posmrtný život. Nejste si snad jistý? Máte strach, že nic takového není? Já myslím, že máte...

Sriber

Sribere,
tak si vytáhni hlavu z pr.... a přečti si například knihu Dineshe D Souzi "Život po smrti". Velice přesně argumentuje v několika vědních oborech, že je život po smrti nejen možný, ale dokonce pravděpodobný. Sám Souza se netají tím, že si nechává poradit od odborníků v daných oborech.
Ale na to Ty nemáš. Přečíst si a zamyslet se. Mohlo by to narušit Tvoji stereotypní obsesi agnosticismu...
Olda
Dobrou noc

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

Jo, odmítám...

Odmítáš spoustu věcí - já jich odmítám o něco víc...

k němuž nás vedou i moderní vědecké poznatky

Které ? Upozorňuji, že svědectví není vědecký poznatek...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Sriber

Jou jou Sribere, Ty válíš!!!
Si mě úplně rozdupal... Ach jo...

Jo, odmítám adventistické pojetí posmrtného života, ačkoliv se tváří tak sebejistě a mají na to koukám už i své vlastní www stránky... Odmítám jejich fráze, že apoštol Pavel, velmi hluboce vzdělaný Žid, propadl helenistickému bludu o dualismu. Odmítám (zcela právem), že příběh o boháči a Lazarovi je pouhým podobenstvím. Odmítám adventistickou teorii: "Amen pravím Ti dnes, budeš se mnou v ráji".Správně je to: "Amen pravím Ti, dnes budeš se mnou v ráji". V tomto se adventisté hluboce pletou. Snad proto se dlouho uvažovalo, zda jsu či nejsou sektou. Svoji věroukou se podobají jehovistům...
Jak ve SZ, tak zejména v NZ najdeš dualistické pojetí člověka, k němuž nás vedou i moderní vědecké poznatky.
Olda

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

Já jen rozsuzuji podle bblických měřítek

To vy všichni a přesto docházíte k různým závěrům...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Ty vole...

Před čtyřmi roky jsem byl v Rychnově ned Kněžnou na psychiatrickém semináři, kterému předsedal neuropatolog profesor Koukolík a bylo to totální fiasko. Neustále opakoval, že lidstvo je natolik zdegenerované, že nepřežije rok 2011... Někteří lékaři odešli v půli jeho přednášky, někteří to tam ze slušnosti vydrželi do konce, ale ty komentáře po přednášce, to bych vám přál zažít. Profesor Koukolík se totálně znemožnil. Buď byl v nějaké hluboké fázy deprese, nebo už je "organický", jak mi profíci říkáme, nebo prostě zešílel... Nevíc odmítá přijímat poznatky neurovědy za posledních 15let svobodného bádání. A že se "to" někam pohnulo:-)

Nevybírám si jen to co se mi hodí do krámu. To je lež jako věž. V Bibli se zdánlivě může jevit původní hebrejské pojetí člověka podle rovnice: Tělo, Boží dech, lidská osobnost. Tato rovnice jakoby platí i naopak - bez Božího dechu není lidská individualita. Jenže apoštol Pavel byl jako Saul kovaný Žid. Byl velice vzdělaný v židovství. A je lež tvrdit, že podlehl helenistickému pojetí člověka dualistickému. Není to tak. SZ nám podává info o šeólu poskromnu. To je pravda. Ale přesto nelze teologicky odvodit výše jmenovanou rovnici bez dalších otázek a jako status quo. I ve SZ máme vodítka k dualismu v rámci člověka. Chce to jen pozorné studium!!!
Olda

PS: Pak pochopíte i NDE. Jsou jak od Boha, tak od Satana. Já si to nevybírám. Je to fakt. Biblický fakt... Já jen rozsuzuji podle bblických měřítek, drahý příteli.

Customize This