Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)

Šriber

Existuje záznam, že to řekla a že se tam ta bota našla, nebo jsem opět odkázán jen na "čestné slovo" ?

I kdyby ten záznam existoval, tak pořád nelze vyloučit, že o té botě věděla už dřív. Mohla ji tam vidět kdykoli předtím, když byla u nemocnice, nebo jí o ní mohl někdo říct.

oprava

Mistr Jan Hus zastával bohužel bludné názory o působení svátostí, tedy «ex opere operantis» (v síle toho, kdo vysluhuje svátost a nebo ji přijímá) a ne «ex opere operato» (v síle slaveného ritu).

Oldřich

Již dávno jsem opustil představu, že nějaká, jakákoliv církev má v rukou patent na Pravdu ohledně Boha, víry, Bible atd...

Osobně bych představu jediné obecné apoštolské církve připomenul zamyšlením na některá principiální témata:
1. svátosti jako viditelná znamení neviditelné milosti Boží.
2. učitelský úřad církve, tradice, apoštolští otcové
3. primát římského biskupa, posloupnost svěcení biskupů a kněží
4. dogmata o Panně Marii, panna Maria jako Theotokos
5. dogmatika - vztahy v Boží trojici
6. odpuštění hříchů, ne pouze zahlazení
7. modlitby za živé i zemřelé, očistec
8. exegeze Písma svatého
9. podíl každého člověka na vlastní spáse oproti nauce o predestinaci
10.liturgie

A dostaneš se k jednoznačnému závěru. Jinak zůstaneš v bludu, se kterým si nedokázal poradit ani rektor university v Praze, který pod vlivem Vicklefa považoval církev za "mystické tělo Kristovo" a žijící hříšky do ní nezahrnoval, který zavrhoval svátosti, pokud je uděloval kněz v hříchu. Mistr Jan Hus zastával bohužel bludné názory o působení svátostí, tedy «ex opere operato» (v síle slaveného ritu) a nejen «ex opere operantis» (v síle toho, kdo vysluhuje svátost a nebo ji přijímá).

Pokud se týče učení lze hodnotit na tomto základě. To, že v současné době je zaplevelena papežská akademie věd evolučníky a ateisty, nebo že někteří bludaři v řadách kněží a laiků opovrhují Božím stvořením, nebo někteří "halíkovci" popírají Boží původ zjevení a dávají přednost otevření se světu před hájením pravdy, je záležitost slabosti věřících a působení Ducha zla, ne nauky církve!

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

Existuje záznam, že to řekla a že se tam ta bota našla, nebo jsem opět odkázán jen na "čestné slovo" ?

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Sriber

"Žena ze Seatlu zažila při akutním infarktu myokardu NDE. Tato žena vypověděla pečovatelce Kimberly Clarkové, že se oddělila od svého těla a vystoupala nejen ke stropu, ale dokonce úplně ven z nemocnice. Clárková jí nevěřila, ale pak ji zaujal jeden detail ve vyprávění. Žena řekla, že její pozornost upoutala bota na římse ve třetím patře, na severní straně nemocniční budovy. Byla to ošoupaná teniska s tkaničkou pod patou. Žena poprosila Clarkovou, aby ji šla najít. Clarkové se to zdálo směšné, protože věděla, že ženu přivezli do nemocnice v noci, kdy nemohla na budově zahlédnout vůbec nic, natož pak ve třetím patře. Nakonec poněkud neochotně souhlasila a vydala se botu hledat. Našla ji až když prošla několik místností a nakonec vylezla na římsu."
Kimberli Clark, "Clinical Interventions with NDEs", in Bruce Greyson a C.P.Flynn, vyd. 1984

Olda
Smile

Oldřich

Já osobně to nepotřebuju. Ale může to být dobré pro lidi jako jsi Ty!

Se mnou si nedělejte starosti. Já nemám problém s tím, že smrtí to končí, nadobro a navždy. Ale nejen z vás ty obavy, že se mýlíte, přímo sálají. Mimochodem, není to protivení se Bohu, když se snažíte nahlédnout do nebeského království? Je to, jakoby jste mu nevěřili...

Obrázek uživatele Šriber

Trituruss

A vědecký poznatek není svědectvím jednoho nebo vícero vědců ?

Ne...

Rád bych znal váš názor na rozdíl mezi objektivním a subjektivním, tedy jestli mohu poprosit

Objektivní je nezávislé na lidském faktoru, příklad - Slunce existuje, lze pozorovat a měřit jeho projevy např. záření. Něco podobného bych chtěl od Oldřicha k duši, jenže se mi dostává jen svědectví, což je tvrzení člověka bez podpory důkazů...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

Protože odpověď neni na pár vět.

Ne, je na pár slov - stačí napsat nějaký ten vědecký poznatek, vůbec se netřeba rozepisovat a cosi vysvětlovat...

Ale skutečné poznávání Boha je o hlubokém studiu.

Tak ještě jednou - já momentálě chci příklad vědeckých poznatků, které vedou k dualistickému pojetí člověka, ne poznávat Boha. Jsi tak nechápavý, nebo se snažíš odvést pozornost ?

Načež Ty evidentně nemáš.

Kdepak, to ty evidentně nemáš na to, abys odpověděl na mou otázku, a tak se přesouváš k tématu posmrtného života a nyní Boha...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Trituruss

A vědecký poznatek není svědectvím jednoho nebo vícero vědců?

Tady do te diskuse bych mel asi pomalu vstoupit, jak to tak vidim. Pochopitelne, ze treba nejake dovozovani se zaklada na pozorovani, ktere vedec vykona svymi smyslovymi organy. Nicmene je zapotrebi si jeste uvedomit i to, ze prime pozorovani nejake udalosti rozhodne nemusi byt verohodnejsi, nez neprime pozorovani jejich dusledku. Pomerne dost lidi si sice mysli opak (a presne v debatach o evoluci se to velmi casto ukazuje), nicmene psychologove to diky ruznym testum umi velmi presvedcive dolozit (mimochodem, vyuzivaji toho i iluzioniste).

Dale, "ocite svedectvi" a "prime pozorovani" se leckdy odlisuje. Pricemz mylne ovsem v praxi muze byt oboji (viz co pisu vyse). Veda ma ovsem dobre nastroje, jak si s tim poradit. Pokud rekneme delam nejaky experiment, tak tentyz experiment muze zopakovat XYZ dalsich lidi po celem svete, takze rozhodne bych v tomto kontextu nepouzival vyrazy typu "ryze subjektivne" - ryze subjektivne muzu prijit na spoustu veci, nicmene ve chvili kdy je publikuju, tak zpravidla velmi rychle prijdu na to, zda jsem se mylil/nemylil. Stejne tak ma ve vede velkou silu i logicka dedukce, leckdy vetsi, nez nejake to "ocite svedectvi".

Trituruss

Již dávno jsem opustil představu, že najaká, jakákoliv církev má v rukou patent na Pravdu ohledně Boha, víry, Bible atd... Chodím si ce do pozemské, organizované církve, ale to neznamená, že přijímám všechna její učení. Jsem v první řadě členem Církve, nikoliv církve. Vám nemusím vysvětlovat rozdíl s velkým a malým písmenem. Myslím, že to dokonale chápete.

"
Rád bych znal váš názor na rozdíl mezi objektivním a subjektivním, tedy jestli mohu poprosit .."

Použiju příklad z mého oboru:
Pacient je přivezen na psychiatrii RZP pro náhlou a prvně v životě zmatenou symptomatiku. Dále je dezorientovaný, trpí sluchovými i zrakovými halucinacemi, má bludné produkce atd...
Subjektivně si mohu myslet, že se jedná o první ataku z okruhu schizofrenních onemocnění, v diff. dg. budu opět subj. rozmýšlet možnost nadužívání alkoholu (delirium tremens), dále toxickou psychózu (kanabisovou, či jiné drogy), a nebo mě napadne, že se může jednat o "organický psychosyndrom". Toto je mé subjektivní uvažování. Poté naberu pac. krev a zjistím, že hodnoty jaterních testů jsou v normě, zejména se zaměřím na GMT - při zvýšení se většinou jedná o alkoholika - to už je objektivní posouzení. Dále naberu moč na přítomnost drog - opět obj. vyš. a v neposlední řadě pošlu pac. na MR mozku a bác ho... má tam nádor - zcela objektivně. Pak zapomenu na mé předešlé subjektivní rozvahy o schizofrenii a je jasné, že se jedná o organický psychosyndrom - objektivně prokázaný na MR vyš., popř. potvrzený objektivním neurologickým vyš. (třeba chybí některé reflexy). Máme tedy objektivní diagnózu a pac. přeložíme na neurochirurgii k dalšímu řešení jeho stavu.
Stačí takto?

Jinak se omlouvám, ale dnes již asi nebudu na internetu.

Olda

Customize This