Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)

Drsonman

Jen takova technicka k tem "zirafim krkum" (jsem ted zase na venkove a tedy ne ve stavu, kdy bych mohl psat nejake sahodlouhe prispevky Tongue ) ... rekl bych, ze PK ma na mysli Darwinovu verzi teorie pangeneze, ktera nebyla od lamarckismu zase az tak moc vzdalena. Jina vec je, ze Darwin sam ji pry vcelku rychle opustil a ono je to s tou dedicnosti (res. s jeho nazory na ni) vubec docela divoke. Hodne zjednodusene se pangeneze shrnout tak, ze kazda cast organismu reprodukuje sama sebe, ale momentalne se mi to fakt moc rozvadet nechce. Tongue

nedávný projev Izraelského premiéra v OSN

Projev ministerského předsedy Benjamina Netanyahua na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku 27. září 2012

Velmi vám děkuji, pane prezidente.
Mám radost z toho, že vidím izraelského velvyslance předsedat Valnému shromáždění a z toho, že se mohu setkat se všemi vámi, význačnými delegáty.

Dámy a pánové,
před třemi tisíci lety vládl židovskému státu král David v našem věčném hlavním městě, Jeruzalémě. Říkám to všem těm, kteří prohlašují, že židovský stát nemá žádné kořeny v našem regiónu a že brzo zmizí.
Během celé naší historie překonával židovský národ všechny ty tyrany, kteří toužili po našem zničení. Jsou to jejich ideologie, které byly dějinami odmrštěny.
Lid Izraele žije nadále. V hebrejštině říkáme Am Yisrael Chai, a židovský stát bude žít i nadále.
Židovský národ žije v zemi Izrael po tisíce let. Dokonce i poté, co z ní byla většina našich lidí vyhnána do exilu pokračovali Židé po celé věky v obývání země Izrael. Množství našich lidí se nikdy nevzdalo svého snu o návratu do naší starodávné domoviny. Vzdorujíce zákonům dějin jsme činili právě tohle. Shromáždili jsme exulanty, obnovili naši nezávislost a znovu vybudovali náš národní život. Židovský lid se navrátil domů.
Nikdy už nebudeme vykořeněni.
Včera byl Yom Kippur, nejsvatější den židovského roku.
Každý rok, po dobu více než tří milénií, se scházíme v tento den rozjímání a smíření. Děláme inventuru naší minulosti. Modlíme se za naši budoucnost. Vzpomínáme si na bolesti našeho pronásledování; připomínáme si trýzeň našeho rozptýlení; rmoutíme se pro vyhlazení jedné třetiny našeho lidu, šesti miliónů, za Holocaustu.
Ale na konci Yom Kippuru oslavujeme.
Oslavujeme znovuzrození Izraele. Oslavujeme hrdinství našich mladých mužů a žen, kteří chrání náš lid s nezdolnou odvahou Jozua, Davida a Makabejských z dávných dob. Oslavujeme zázrak kvetoucího moderního židovského státu. V Izraeli chodíme po stejných cestičkách, po nichž putovali naši patriarchové Abrahám, Izák a Jákob. Ale my vyznačujeme nové cesty ve vědě, technologii, medicíně, zemědělství.
V Izraeli nachází minulost a budoucnost společný základ.
Na neštěstí, toto není případ v mnoha jiných zemích. Neboť dnes se vede velká bitva mezi tím moderním a tím středověkým.
Síly modernosti hledají světlou budoucnost, v níž práva všech jsou chráněna, v níž stále se rozšiřující digitální knihovna je dostupná pro dlaň každého dítěte, budoucnost, v níž každý život je svatý.
Síly středověku hledají svět, v němž jsou ženy a minority podrobeny, v němž je potlačováno poznání, v němž ne život, ale smrt je glorifikována.
Tyto síly vyvolávají konflikty po celé zeměkouli, ale nikde tak silně, jako na Středním Východě.
Izrael hrdě stojí při silách modernosti. Bráníme práva všech občanů: mužů a žen, Židů a Arabů, muslimů a křesťanů – všichni jsou si před zákonem rovni.
Izrael také přispívá k tomu, aby byl svět lepší: naši vědci získávají Nobelovy ceny. Náš know-how je v každém mobilním telefonu, který používáte. Předcházíme hladu zavlažováním vyprahlých míst v Africe a Asii.
Nedávno jsem byl velice dojat, když jsem navštívil Technion, jeden z našich technologických institutů v Haifě, a když jsem viděl jednoho muže ochrnutého od pasu dolů, jak stoupá schodištěm docela snadno, díky jednomu izraelskému objevu.
A mimořádná tvořivost Izraele jde ruku v ruce s pozoruhodným soucitem našeho lidu. Když kdekoli na světě dojde ke katastrofě – na Haiti, v Japonsku, Indii, Turecku, Indonésii a kdekoli – izraelští lékaři jsou mezi prvními na scéně a provádějí chirurgické zákroky, které zachraňují životy.
Minulý rok jsem ztratil jak svého otce, tak svého tchána. Na stejném nemocničním oddělení, kde byli léčeni, izraelští lékaři ošetřovali palestinské Araby. Skutečně, každý rok přichází do Izraele tisíce Arabů z palestinských území a Arabů z celého Středního Východu, aby byli léčeni izraelskými lékaři v izraelských nemocnicích.
Vím, že nehodláte tomuhle naslouchat od řečníků u tohoto pódia, ale tohle je pravda. Je důležité, abyste si byli vědomi této pravdy.
Je to proto, že Izrael si váží života, váží si míru a touží po míru.
Usilujeme o uchování našich historických svazků a našich historických mírových smluv s Egyptem a Jordánskem. Usilujeme o vybudování trvalého míru s Palestinci.
Právě zde již hovořil prezident Abbas.
Řekl jsem mu a říkám to i vám: my nechceme řešit náš konflikt hanlivými projevy. To není cesta k jeho vyřešení. Nechceme vyřešit náš konflikt jednostranným vyhlášením státnosti.
Musíme si spolu sednout, jednat spolu a dosáhnout vzájemného kompromisu, v němž demilitarizovaný palestinský stát uzná jeden a jediný židovský stát.
Izrael si přeje Střední Východ pokroku a míru. Přejeme si vidět tři velká náboženství, která vzešla z našeho regionu – judaismus, křesťanství a islám – jak koexistují v míru a ve vzájemném respektu.
A přece středověké síly radikálního islámu, který jste právě viděli jak útočí na americká velvyslanectví po celém Středním Východě, tomu oponují.
Touží po nadřazenosti nade všemi muslimy. Mají za cíl dobytí světa. Chtějí zničit Izrael, Evropu a Ameriku. Chtějí odstranit svobodu. Chtějí konec moderního světa.
Militantní islám má mnoho větví – od vládců Iránu s jejich Revolučními gardami až po teroristy z Al Qajdy a po radikální buňky číhající ve všech částech světa. Ale přes jejich odlišnosti, všechny mají kořeny v téže hořké půdě netolerance. Tato netolerance je zaměřena především na jejich muslimské spoluobčany a dále na křesťany, židy, buddhisty, hinduisty, sekulární lidi, na každého, kdo se nepodřizuje jejich nesmiřitelné zanícenosti.
Chtějí zavléci lidstvo zpět do věku slepého dogmatizmu a neochabujícího konfliktu.
Jsem si jist jednou věcí. Nakonec neuspějí. Nakonec světlo pronikne temnotou.
Vidíme, že se tak stalo již dříve.
Před přibližně pěti sty lety pomohl tiskařský lis klášterní Evropě vymanit se z období temna. Nakonec ignorance uvolnila cestu osvícení.
A tak také klášterizovaný Střední Východ ustoupí nakonec neodolatelné moci svobody a technologie. Až se to stane, bude náš region řízen nikoli fanatizmem a spiknutím, ale rozumem a zvídavostí.
Myslím, že závažnou otázkou je toto: nejde o to, zda tento fanatizmus bude poražen. Jde o to, kolik životů bude ztraceno před jeho porážkou.
Vidíme, že to se v minulosti také stalo.
Přibližně před 70 lety viděl svět jinou fanatickou ideologii zaměřenou na dobytí světa. Zřítila se v plamenech. Ale nikoli než před tím s sebou vzala milióny lidí. Ti, kteří oponovali tomuto fanatizmu čekali příliš dlouho, než začali jednat. Nakonec triumfovali, ale za hroznou cenu.
Přátelé, nemůžeme dopustit, aby se to opakovalo.
V sázce není jen budoucnost mé vlastní země. V sázce je budoucnost světa. Nic nemůže ohrozit naši společnou budoucnost více, než vyzbrojení Iránu jadernými zbraněmi.
K porozumění toho, jaký by byl svět s nukleárně vyzbrojeným Iránem, si prostě představte svět s nukleárně vyzbrojenou al-Qajdou.
Není žádný rozdíl mezi tím, jsou-li tyto smrtící zbraně v rukou nejnebezpečnějšího teroristického režimu, či nejnebezpečnější teroristické organizace na světě. Oba jsou poháněny stejnou nenávistí; oba jsou poháněny stejnou zálibou v násilí.
Jen se podívejte na to, co iránský režim až do dneška učinil, bez nukleárních zbraní.
V roce 2009 ve své vlastní zemi brutálně potlačili masové protesty za demokracii. Dnes se jejich nohsledi podílejí na masakrování desítek tisíc syrských civilistů, včetně tisíců dětí, přímo se podílejí na tomto vraždění.
Napomáhali zabíjení amerických vojáků v Iráku a pokračují v této činnosti v Afganistanu. Před tím iránští agenti zabili stovky amerických vojáků v Beirutu a v Saudské Arábii. Přeměnili Libanon a Gázu v pevnosti teroru tím, že začlenili téměř 100 000 střel a raket do civilních oblastí. Prostřednictvím jejich teroristických následníků již byly odpáleny tisíce těchto raket na izraelské obce.
V minulém roce rozšířili svoji mezinárodní teroristickou síť do dvou tuctů zemí na pěti kontinentech – od Indie a Thajska až po Keňu a Bulharsko. Aby zabili jednoho diplomata, chtěli dokonce vyhodit jednu restauraci několik bloků od Bílého domu.
A ovšem, iránští vládci opakovaně popírají Holocaust a téměř denně vyzývají ke zničení Izraele, tak jak to udělali opět tento týden v OSN.
Po vylíčení tohoto výčtu iránské agrese bez nukleárních zbraní vás tedy žádám, abyste si představili iránskou agresi s jadernými zbraněmi. Představte si jejich střely dlouhého doletu vybavené jadernými hlavicemi, jejich teroristickou síť vyzbrojenou atomovými bombami.
Kdo z vás by se cítil bezpečný na Středním Východě? Kdo by byl bezpečný v Evropě? Kdo by byl bezpečný v Americe? Kdo by byl bezpečný kdekoli?
Jsou takoví, kteří věří, že nukleárně vyzbrojený Irán by mohl být odstrašen podobně jako Sovětský svaz.
Tohle je velmi nebezpečný předpoklad.
Militantní džihádisté se chovají velmi odlišně od sekulárních marxistů. Žádní sovětští sebevražední útočníci nebyli. Zatím co Irán jich produkuje celé hordy.
Odstrašování fungovalo se Sověty, protože pokaždé, kdy Sověti měli volbu mezi jejich ideologií a jejich přežitím, volili svoje přežití.
Ale odstrašování nemusí fungovat s Iránci, jakmile jednou získají nukleární zbraně.
Na Středním Východě je jeden velký učenec, profesor Bernard Lewis, který to vyjádřil nejlépe. Řekl, že pro iránské ajatolláhy vzájemně zaručené zničení není odstrašení, je to podnět.
Apokalyptičtí vůdci Iránu věří, že ihned po zničující svaté válce se znovu objeví středověký svatý člověk, zajišťující vládu jejich radikálního islámu po celé zemi.
Není to jen to, čemu věří. Je to něco, co vlastně řídí jejich politiku a jejich akce.
Jen si poslechněte ajatolláha Rafsandžaniho, který řekl, cituji: „Použití pouze jediné nukleární bomby uvnitř Izraele zničí všechno, avšak jenom by to uškodilo islámskému světu."
Rafsandžani řekl: "Není iracionální zvažovat takovou možnost." Není iracionální…
A tohle přichází od jednoho takzvaně umírněného v Iránu. Je šokující, že někteří lidé si začali pohrávat s absurdní myšlenkou, že nukleárně vyzbrojený Irán by vlastně stabilizoval Střední Východ. No, dobře…
Je to jako říkat, že nukleárně vyzbrojená Al-Qajda by byla předzvěstí éry všeobecného míru.

Dámy a pánové,
mluvím o nutnosti zabránit Iránu vyvinout nukleární zbraně po dobu více než 15 let. Mluvil jsem o tom v době svého prvního funkčního období jako ministerského předsedy a potom jsem o tom mluvil, když jsem opouštěl tento úřad. Mluvil jsem o tom, když to bylo v módě a mluvil jsem o tom, když to nebylo v módě.
Mluvím o tom nyní, protože se připozdívá, velmi připozdívá. Mluvím o tom nyní, protože iránský nukleární kalendář si nebere oddychový čas kvůli nikomu a ničemu. Mluvím o tom nyní, protože když jde o přežití mé země, není to jen moje právo mluvit; je to moje povinnost promluvit. A já věřím, že to je povinnost každého zodpovědného vůdce, který si přeje uchovat světový mír.
Po dobu téměř jednoho desetiletí se mezinárodní společenství pokouší zastavit iránský nukleární program pomocí diplomacie.
To nefunguje. Irán používá diplomatická jednání jako prostředek k získání času na popohnání svého nukleárního programu.
Po dobu více než sedm let zkouší mezinárodní komunita sankce proti Iránu. Pod vedením prezidenta Obamy schválilo mezinárodní společenství některé z dosud nejmocnějších sankcí.
Chci poděkovat vládám, které jsou zde zastoupeny za to, že se zapojily do tohoto úsilí. Má to určitý efekt. Byl stlačen export ropy a iránská ekonomika byla tvrdě zasažena.
Má to určitý vliv na ekonomiku, ale musíme si přiznat pravdu. Ani sankce nezastavily iránský nukleární program.
Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jen v průběhu minulého roku Irán ve svém podzemním nukleárním zařízení v Qomu zdvojnásobil počet odstředivek.
V této pozdní hodině je pouze jedna cesta jak mírovým způsobem zabránit Iránu získat atomové bomby. A to vyhlášením jasné červené linie pro iránský program nukleárních zbraní.
Červené linie nevedou k válce; červené linie zabraňují válce.
Podívejte se do charty NATO: jasně vyhlašuje, že útok na jednu členskou zemi by byl považován za útok na všechny. Červená linie NATO pomohla udržet mír v Evropě po dobu téměř půlky století.
Prezident Kennedy vyhlásil červenou linii během kubánské krize s raketami. Tato červená linie zabránila válce a pomohla na desetiletí zachovat mír.
Ve skutečnosti je to selhání vytýčit červenou linii, co často vybídlo k agresi. Věřím, že kdyby západní mocnosti vyhlásily jasnou červenou linii ve 30. letech, tak by zastavily nacistickou agresi a mohlo se předejít Druhé světové válce. Kdyby bylo v roce 1990 Saddamu Hussainovi jasně řečeno, že jeho dobytí Kuvajtu by znamenalo překročení červené linie, mohlo se zabránit první válce v Zálivu.
Jasné červené linie také fungovaly s Iránem.
Na začátku tohoto roku hrozil Irán uzavřít Hormouzskou úžinu. Spojené státy vyznačily jasnou červenou linii a Irán se stáhnul. Červené linie lze vytýčit v různých částech iránského programu nukleárních zbraní.
Aby to bylo důvěryhodné, červená linie však musí být především vytýčena v jedné důležité části jejich programu: snahám Iránu obohatit uran. Dovolte mi nyní vysvětlit proč: jakákoli bomba se v podstatě skládá z výbušného materiálu a mechanizmu jej zažehnout.
Nejjednodušším příkladem je střelný prach a roznětka. To znamená, že zažehnete roznětku a střelný prach vybuchne. V případě iránských plánů na zhotovení nukleární zbraně je střelným prachem obohacený uran. Roznětka je nějaký nukleární detonátor.
Pro Irán je získání dostatečného množství obohaceného uranu daleko obtížnější, než zhotovení nukleární roznětky.
Pro zemi jako je Irán to trvá mnoho, mnoho let obohatit uran pro bombu. Vyžaduje to tisíce centrifug, které se otáčejí v tandemu ve velmi velkém průmyslovém závodě. Tyto iránské závody jsou viditelné a jsou stále zranitelné.
Na rozdíl od toho může Irán zhotovit nukleární detonátor – roznětku v mnohem kratší době, možná během jednoho roku, možná během pár měsíců.
Detonátor je možné vyrobit v malé dílně o velikosti školní třídy. Může být velmi obtížné nalézt a zaměřit takovou dílnu, zvláště v Iránu. To je země, která je větší než Francie, Německo, Itálie a Británie dohromady.
Totéž platí o malém objektu, v němž by mohli sestavit bojovou hlavici či nukleární zařízení, které by mohlo být umístěno do kontejneru rakety. Je šance, že takový objekt rovněž nenajdete.
Takže ve skutečnosti jediný způsob jak můžete důvěryhodně zabránit Iránu vyvinout nukleární zbraň je zabránit Iránu získat obohacený uran v množství dostatečném na bombu.
Takže, kolik obohaceného uranu potřebujete na jednu bombu? A jak blízko je Irán k jejímu získání?
Dovolte mi, abych vám to ukázal. Přinesl jsem pro vás jeden obrázek. Tady je ten obrázek.
Tohle je bomba; tohle je roznětka.
V případě iránských nukleárních plánů na výrobu bomby musí být tato bomba naplněna dostatečným množstvím obohaceného uranu. A Irán musí projít třemi stádii.
První stádium: musí obohatit dostatek nízko obohaceného uranu.
Druhé stádium: musí obohatit dostatek středně obohaceného uranu.
A třetí a závěrečné stádium: musí obohatit dostatek vysoce obohaceného uranu pro první bombu.
Kde je Irán? Irán ukončil první stádium. Trvalo jim to mnoho let, ale dokončili to a jsou na 70 procentech této cesty.
Nyní jsou dost daleko ve druhém stádiu. Příští jaro, nejpozději v příštím létě, při současné obohacovací rychlosti ukončí střední obohacování a postoupí do závěrečného stádia.
Odtamtud je to pouze pár měsíců, snad pár týdnů, než získají dost uranu obohaceného pro první bombu.

Dámy a pánové,
to, co vám nyní povím není založeno na tajných informacích. Není to založeno na vojenské rozvědce. Je to založeno na veřejných zprávách Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Kdokoli si je může přečíst. Jsou dostupné online.
Takže, jestliže toto jsou fakta, jako že jsou, kde by měla být vyznačena červená linie?
Červená linie by měla být vyznačena právě zde, před tím, než Irán dokončí druhé stádium nukleárního obohacování potřebného pro výrobu bomby, před tím, než se Irán dostane do bodu, kdy bude pár měsíců či pár týdnů od nashromáždění obohaceného uranu v množství dostatečném ke zhotovení nukleární zbraně.
Každý den je tento bod blíže. Proto o tom dnes mluvím s takovým pocitem naléhavostí. A je to důvod, proč by měl kdokoli mít pocit naléhavosti.
Někteří prohlašují, že dokonce i když Irán dokončí obohacovací proces, i když dokonce překročí tuto červenou linii, kterou jsem načrtnul, naše zpravodajské agentury poznají kdy a kde Irán vyrábí roznětku, sestavuje bombu a připravuje bojovou hlavici.
Podívejte, nikdo neoceňuje naše zpravodajské agentury více, než ministerský předseda Izraele. Všechny tyto přední zpravodajské agentury jsou vynikající, včetně těch našich. Zmařily mnoho útoků. Zachránily mnoho životů. Nejsou však neoklamatelné.
Po dobu více než dva roky naše zpravodajské agentury nevěděly, že Irán buduje pod jistou horou obrovský závod na jaderné obohacování.
Cožpak chceme riskovat bezpečnost světa na základě předpokladu, že včas nalezneme malou dílnu v zemi o velikosti půlky Evropy?

Dámy a pánové,
závažnou otázkou není kdy Irán získá bombu. Závažnou otázkou je, ve kterém stádiu už nebudeme moci zastavit Irán v získání bomby.
Červená linie musí být vyznačena na iránský obohacovací nukleární program, protože tato obohacovací zařízení jsou jedinými nukleárními objekty, které můžeme s určitostí pozorovat a věrohodně zaměřit.
Věřím, že tváří v tvář červené linii se Irán stáhne.
To poskytne více času pro sankce a diplomacii, aby přesvědčily Irán úplně odstavit svůj program nukleárních zbraní.
Před dvěma dny z tohoto pódia prezident Obama znovu opakoval, že nebezpečí nukleárně vyzbrojeného Iránu je neudržitelné. Já velice oceňuji toto prezidentovo stanovisko, stejně tak jako je oceňuje každý v mé zemi. Sdílíme záměr zastavit Iránský program nukleárních zbraní. Tento cíl spojuje lidi v Izraeli. Spojuje Američany. Demokraty stejně tak jako republikány a je sdílen důležitými vůdci celého světa.
To, o čem jsem dnes mluvil napomůže zajistit, aby tento společný cíl byl dosažen. Izrael tuto problematiku diskutuje se Spojenými státy a mám důvěru v to, že budeme moci společně navrhnout cestu vpřed.

Dámy a pánové,
střet mezi moderním a středověkým postojem nemusí být střetem mezi pokrokem a tradicí. Tradice židovského lidu sahají tisíce let nazpátek. Jsou zdrojem našich společných hodnot a základem naší národní síly.
A současně s tím, židovský lid se vždycky dívá do budoucnosti. Po celou dobu dějin jsme byli v přední linii úsilí o šíření svobody, prosazování rovnosti a podpoře lidských práv.
Nezastáváme tyto principy navzdory našim tradicím, ale kvůli nim.
Dbáme na slova židovských proroků Izajáše, Ámose a Jeremiáše jednat se všemi s důstojností a soucitem, prosazovat spravedlnost a modlit se a usilovat o pokoj.
Toto jsou nadčasové hodnoty mého lidu a toto je největší dar židovského národa lidstvu.
Zavažme se dnes k ochraně těchto hodnot, abychom mohli hájit naši svobodu a ochránit naši společnou civilizaci.
Děkuji vám.

Obrázek uživatele Šriber

PK

To je špica, jak si Eliáš dělá prču z Baalových proroků, čistých ateistů (protože žádný Baal neexistuje), a směje se jim, jací to jsou blbci. Můžeme si takto dnes představit vyznavače bohyně Evoluce, "mocné stvořitelky světa".

Spíše si tak můžeme představit vás. My totiž nevěříme v bohyni Evoluci - mocnou stvořitelku světa, vy však věříte v Boha - mocného stvořitele světa, který na rozdíl od Baala existuje, zejména proto, že má stále své uctívače...

A Kábrt volá: ať nám vaše bohyně Evoluce něco předvede, třeba na octomilce nebo E. coli, vzývejte ji, volejte, možná chrápe vaše bohyně, možná je zrovna na potřebě nebo odcestovala...nádhera.

Evoluce je proces, Bůh je však všudypřítomný, vševědoucí a všemocný. A přesto, že ho miliony lidí vzývají, nějak se neangažuje. Asi chrápe váš bůh, možná je zrovna na potřebě nebo odcestoval...

Proč nám evoluce něco nepředvedla třeba na Měsíci?

Protože na něm neexistují entity schopné replikace...

Proč to tam nehýří životem

Protože na něm neproběhla abiogeneze, ani tam život nebyl stvořen či zavlečen a krom toho tamní podmínky udržení života pozemského typu neumožňují...

je tak líná nebo neschopná?

Je to proces, kterému lze těžko přisuzovat charakterové vlastnosti, a navíc se vzniku života netýká...

Podmínky tam má téměř stejné jako na Zemi.

Nízká gravitace, absence atmosféry, absence vody, vysoké teplotní rozdíly - celá Země...

Že by si záření neumělo poradit, a sluníčko a milióny let?

Na vznik života je potřeba mnohem víc než záření a miliony let - a ne, inteligenci tím na mysli nemám...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Pavel Kábrt

Evoluce není bohyně, tudíž není všemohoucí ani vševědoucí a nemá mysl ani duši ani nic jiného, co připisujete vašemu fiktivnímu příteli. Evoluce je proces.

Místo toho planého plácání byste mohl z toho článku alespoň odstranit tu vyloženou lež o Darwinových žirafích krcích. Ostatní manipulace a překrucování si tam klidně nechte, vždyť je to propagandistický web, kam lži, překrucování a manipulace patří.

Jé, ta Bible je nádherná knížka

Čtu si každý den Bibli, nejlépe co nejdříve z kraje dne. A dnes jsem zase narazil na pasáž, kde jsem se musel smát, protože takhle vidím ateisty. Představte si situaci, po lidsku děsivou: jeden člověk, věřící v Boha, proti stovkám ateistů, kterými je obklopen. Samozřejmě, ti ateisti mají svoje bohy, jako i dnes, kterým slouží a "kadí" a pevně v ně věří. A ten člověk je strašný frajer, vůbec se jich nebojí, posmívá se jim a vyzývá je.

1 Královská 18:27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!"

To je špica, jak si Eliáš dělá prču z Baalových proroků, čistých ateistů (protože žádný Baal neexistuje), a směje se jim, jací to jsou blbci. Můžeme si takto dnes představit vyznavače bohyně Evoluce, "mocné stvořitelky světa". A Kábrt volá: ať nám vaše bohyně Evoluce něco předvede, třeba na octomilce nebo E. coli, vzývejte ji, volejte, možná chrápe vaše bohyně, možná je zrovna na potřebě nebo odcestovala...nádhera. Proč nám evoluce něco nepředvedla třeba na Měsíci? Proč to tam nehýří životem, je tak líná nebo neschopná? Podmínky tam má téměř stejné jako na Zemi. Že by si záření neumělo poradit, a sluníčko a milióny let? Historie se stále opakuje. PK

Pavel Kábrt

To je velmi zajímavé přiznání chyby a opětného selhání. Ale beru to.

Drsoňman

Pročetl jsem všechny odkazy, které jste do svého komentáře dal - silně pochybuji, že jste je četl sám, jinak byste je tam asi nedal. Samá adaptace a škodlivé mutace. Asi jste si zagůgloval heslo "drosophila" a řekl si: no, a tak to tam všechno Kábrtovi hodím, ať vidí, jaký jsem borec.

Díky za potvrzení pravdivosti článku, pod kterým píšeme. Znovu připomínám zásadu pro všechny komentáře:

komentář by měl vlastními, stručnými (to také neumím, být stručný) a výstižnými slovy vyjádřit jádro námitky či doplnění či souhlasu k diskutované věci - odkaz na internet by měl být jen doplňujícím údajem. PK

Drsoňman

Drsoňmane, já jsem v šoku. Psal jste ten komentář Vy? Nepsal to někdo jiný pod Vaším nickem? Nikdy jsem od Vás nečetl nic jiného než prázdné kecy a trapný výsměch, nebo do zadečkulezkovství kamarádům evolučníkům, a najednou tak fundovaný komentář, lapám po dechu.

KTE, vítejte do klubu. PK

A zase ten Kábrt...

Tento článek je dalším příkladem zvrácenosti kreacionistických praktik. Je plný lží, překroucených faktů a manipulací. Je zajímavé, že i po čtyřiceti letech studia Darwinova díla, jak sám tvrdil, není pan Kábrt schopen rozeznat Darwinovy názory na evoluci od těch Lamarckových. Viz tenhle blud v článku, který je evidentní lží:

Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

To s těmi žirafími krky je prokazatelně Lamarckova ilustrace způsobu dědičnosti získaných vlastností. V žádném případě ne Darwinova. Více viz např. ZDE! Vím, pane Kábrte, že jste ten článek nepsal a že slepé a nekritické přejímání cizích názorů a textů je vaší doménou, ale občas byste si ty články mohl před zveřejněním aspoň přečíst.

Další zajímavá manipulace je např. to povídání o Drosophilách. Viz:

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Ta citace (3) je odkaz na článek z roku 1967, což je skoro padesát let stará práce. Když jsem tu práci, kterou si každý může přečíst ZDE, zběžně proletěl, ukazuje se, že jde spíš o seznam do té doby detekovaných mutantů Drosophil, aniž by se hodnotila negativita či posizivita těch mutací. Každopádně, během několika sekund jsem našel tři práce, které dokládají vznik adaptivních (=pozitivních) mutací u Drosophil. Viz zde:

Evidence for adaptive evolution of the G6pd gene in the Drosophila melanogaster and Drosophila simulans lineages

Evidence that Adaptation in Drosophila Is Not Limited by Mutation at Single Sites

Adaptive evolution drives divergence of
a hybrid inviability gene between two
species of Drosophila

Spoustu dalších prací dokazujících existenci pozitivních mutací u Drosophil si každý může najít sám, např. ZDE!

K dalším nesmyslům v textu, ať se vyjádří jiní. Ale ono se to zase nějak zakecá.

Customize This