Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)

George

OK. Jen nechápu v čem jsou dva příklady více než jeden = kvalitativně. Když uvedu dva, můžeš chtít třetí, atd. což je pouze kvantitativní nárust, což kvalitativně nic neřeší. Víš ono by k tomu šlo říct více o tom jak se vytváří tzv. kumulativní důkaz pomocí součtu nepřímých důkazů (podobá se to tkaní látky), jenže to by bylo na dlouhé psaní a debatování by nemělo konce a můj psychoenergetický potenciál je omezený a již to chci ukončit. Jinak minulým komentářem jsem chtěl říci i něco jiného, ale asi došlo k nepochopení. (nejsem schizofrenik Smile

Tak tady máš ten druhý, podobný tomu prvnímu :

Matouš 4:23 - 25

23 Pak obcházel celou Galileou a vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh mezi lidmi. 24 A zpráva o něm vyšla do celé Sýrie; a přinášeli mu všechny, kterým se špatně dařilo, stísněné různými chorobami a trýzněmi, osoby posedlé démony, epileptické a ochrnuté, a on je léčil. 25 Proto ho následovaly velké zástupy z Galileje a Dekapole a Jeruzaléma a Judeje a z druhé strany Jordánu.

(Když Ježíš začal, šli za ním jen 4 lidé - Mat.4.18 - 22)

Pisatel Matouš se dovolával toho, co si mohli ještě žijící lidé ověřit u ještě žijících účastníků těchto událostí (samozřejmě teď neřeším různé teorie času vzniku tohoto evangelia, ale není to nemožné). Evangelium bylo určené židům a jako jediné bylo původně psáno hebrejsky. Počítám, že těžko by to Matouš skoušel propagovat tam, kde by mohl být tak snadno usvědčen ze lži. Ostatně tyto věci nepopírali ani odpůrci - viz Talmud, kteří to jen zpochybňovali tím, že to dělal z démonské moci. Ty události byly velmi veřejně známé a rozšířené. Ostatně bylo by divu, kdyby ne.

Ostatně o tom jsem podrobněji argumentoval v příloze k jednomu mailu určenému tobě.

Třeba toto :

Je proto „pravděpodobnější, že Ježíš měl původně mnohem větší vliv na rabínskou literaturu, než jak o tom svědčí úryvky, které máme dnes“.Israelis, Jews, and Jesus, (Izraelité, Židé a Ježíš).

POZN :
V apoštolských dobách se označení „Sýrie“ vztahovalo na římskou provincii, kterou v roce 64 př. n. l. připojil k říši Pompeius. Tato provincie se rozkládala na velké části území dřívější Sýrie. Pod dohled místodržitele Sýrie spadala také celá Palestina. V době, kdy se narodil Ježíš, byl místodržitelem Sýrie Quirinius, legát císaře Augusta; sídlil v hlavním městě provincie, v Antiochii, jež byla třetím největším městem Římské říše a ležela na řece Orontes. (Lk 2:1, 2) Ježíš vykonával svou službu pouze na vlastním území Palestiny, ale zprávy o jeho podivuhodných zázracích se roznesly „do celé Sýrie“. (Mt 4:24)

Obrázek uživatele Šriber

George

K tomu bych v zajmu objektivity jen dodal, ze stejne tak i Dawkins resici Boha je filosof, rozhodne vsak ne vedec-biolog

Samozřejmě. Jsou to jeho osobní postoje a je třeba je odlišovat od jeho vědecké práce. Mnozí lidé s tím mají (nejen v Dawkinsově případě) docela problém...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Trituruss

Ach jo, rec ted nebyla vubec o "novodobem vedeckem dokazovani", ale o "kolektivnim svedectvi". Kdyz se ted na to jeste jednou zpetne divam, tak nakonec i ty sam jsi psal:

Z mého pohledu jde o součet vícero subjektivních pozorování/svědectví, které jsou blíže objektivnosti, než jen jedno...

- to je spravne, to je to co ja si predstavuju pod pojmem "kolektivni svedectvi". Kdyz ti tu ted napisu, ze jsem provedl nejaky experiment a po me ho zopakovalo dalsich 500 vedcu, pricemz zaver byl vzdy stejny, tak mi samozrejme muzes verit (a klidne si to take obhajovat nejakym "nema duvod proc o tom poctu lhat"), nicmene ja bych to na tvem miste fakt nedelal. Tongue

Takze ano, podle Bible nebyl ocitym svedkem nekterych tech popisovanych udalosti jeden clovek, ale byly jich stovky, ktere videli presne totez - to uz vime, ale me zajima, kde jsou ty dalsi "subjektivni svedectvi", jejichz soucet bychom mohli posuzovat a pripadne tvrdit, ze jsou "blize objektivnosti", nez jen jedno. Proste mi nejde do hlavy, ze v jednom pripade to vystihnes docela dobre, ale jakmile prijde rec na Pavla, tak uz se najednou musi uvadet "dobre logicke duvody proc mu to verit".

George

Domnívám se ale správně, že Dawkins nikdy v odborném biologicky zaměřeném časopise nepublikoval studii, jež by byť jen okrajově řešila Boha?

George

AD : "... tvrdi autor (v tomto pripade Pavel), kteremu to muzes, ale take nemusis verit."

Já ti uvedl dobré logické důvody proč mu věřit. Důvody proč by lhal jsou nelogické ..

Ale pochopitelně tato zpráva nemůže splňovat nároky novodobého vědeckého dokazování už z toho titulu, že byla napsána zhruba 1900 let před moderní vědou. Proto je také nesmyslné ji posuzovat novodobými vědeckými parametry. Stejně tak nesmyslné by bylo posuzovat nároky moderní vědy pomocí Pavlových dopisů - tady to jistě uznáš. A obráceně už ne ? Jako by soudobé vědecká nároky na potvrzení něčeho byly jedinné možné a jedinné správné. Ale budoucnost tuhle "ješitnost" a dobovou zahleděnost do sebe může usvědčit z omylu. Nejsme pupkem všech dob, i když si to pochopitelně subjektivně myslíme.

Samozřejmě vím, že pokud to budu brát jen z hlediska nároků dnešní vědy, tak zákonitě musím dospět k tomu, co jsem sám předeslal už na začátku této diskuze :

"podle Bible, což je pochopitelně zprostředkovaný záznam očitých svědků a nikoli naše přímé pozorování, natož pozorování vícero lidí dnešní doby..."

Trituruss

Nemyslim si, ze jsem se necemu vyhnul. Moje namitka prece plati i v tebou zminovanem pripade. Uvedl jsi, ze Pavel napsal mj. nasledujici: "Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli [ve smrti]." Ja rikam, ze to "vice nez peti stum bratru" tvrdi autor (v tomto pripade Pavel), kteremu to muzes, ale take nemusis verit. Pokud vsak alespon 50 z tech "500 bratru" o tom ucinilo nejaky zaznam, ktery se dochoval, tak me na tyto zaznamy proste "nasmeruj" (odkaz) a hned to muzeme rozebirat trochu jinak...

Sriber

To ovšem vidí jako soukromé osoby, nikoliv jako fyzici...

K tomu bych v zajmu objektivity jen dodal, ze stejne tak i Dawkins resici Boha je filosof, rozhodne vsak ne vedec-biolog (mysleno "ve chvili, kdy ho resi"). I Dawkins je totiz typickym prikladem toho, kdy zakladni hypoteza se ma pohybovat v ramci empiricke vedy, pricemz vsak soucasne obsahuje tezi o nadprirozenem ciniteli.

Oldřich

A taky existuje celá řada fyziků, kteří vidí dokonale vyladěný vesmír - "antropický princip".
A? To už je přece jen věc osobní víry a nic to nedokazuje, odborné fyzikální časopisy určitě nehýří studiemi o antropickém principu (a jestli náhodou ano, tak jsem asi nepochopil princip metodologického naturalismu)

Obrázek uživatele Šriber

Oldřich

A taky existuje celá řada fyziků, kteří vidí dokonale vyladěný vesmír - "antropický princip".

To ovšem vidí jako soukromé osoby, nikoliv jako fyzici...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Obrázek uživatele Stoura

to oldřich: gadolinium

ad díky injekčně aplikované soli gadolinia (kontrastní látky používané při MRi)před vyšetřením se nám zvýrazní odezvy vyšetřované tkáně,

Tomu nerozumím. Pro elektrické aktivity přece pohyb jader není potřeba.

To gadolinium nějak převede pohyb volných elektronů na pohyb atomových jader? Můžete prosím vysvětlit ten mechanismus? Není mi to fyzikálně jasné. MR přece na nic jiného, než pohyb (resp. pouze lokální koncentraci) jader nereaguje.

Customize This