Genetika: žádná přítelkyně evoluce

Vysoce kvalifikovaný biolog to říká tak, jak to je

Dr. Lane Lester

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/cm/v20/n2/genetics přeložil M. T. - 5/2012)

Genetika a evoluce jsou nepřáteli od samého počátku obou pojetí. Gregor Mendel, otec genetiky, a Charles Darwin, otec moderní evoluce, žili v téže době. V téže době, kdy Darwin tvrdil, že tvorové se mohou měnit ve tvory jiné, dokazoval Mendel, že dokonce i individuální znaky jedince zůstávají neměnné. A zatímco Darwinovy názory byly založeny na mylných a neověřených předpokladech o dědičnosti, závěry Mendelovy byly založeny na pečlivých pokusech. Takže jedině budeme-li zcela ignorovat závěry moderní genetiky, můžeme obhajovat chiméru evoluce.

Abychom byli s to vybudovat novou biologii založenou na stvoření, a nikoli na evoluci, uveďme si některé příklady důkazů z genetiky uspořádaných podle čtyř zdrojů variací: prostředí, rekombinace, mutace a stvoření.

Prostředí

Jde zde o všechny vnější faktory, které mají vliv na organizmus během jeho života. Například jeden člověk může mít tmavší pleť než jiný prostě proto, že byla více vystavena slunci. Nebo jiný může mít zase větší svaly, protože více trénoval. Podobné variace způsobené vnějším prostředím většinou nijak nezasahují do povahy života, protože přestávají existovat se smrtí svého nositele; nejsou dědičné. V polovině 19. století si někteří vědci mysleli, že by variace způsobené prostředím dědičné být mohly. Charles Darwin tenhle omyl přejal a nepochybně mu to usnadnilo přijetí víry v možnost změny jednoho tvora v jiného. Takže vysvětloval původ žirafího dlouhého krku zčásti tak, že „opakované intenzivní používání jednotlivých částí těla vede k dědičným důsledkům pro organizmus“ (1). Uvažoval přitom o tom, že v obdobích nedostatku potravy natahují žirafy krky, aby dosáhly na výše rostoucí listy, což prý vede k dědičnému prodlužování jejich krků, tedy znaku předávanému potomstvu.

Rekombinace

Je založena na posunech genů a je důvodem skutečnosti, že děti, ač se jim blízce podobají, nejsou přesnými kopiemi ani jednoho z rodičů. Objev zásad rekombinace Gregorem Mendelem znamenal pro genetiku velký přínos. Mendel prokázal, že i když zůstane nějaký znak po jednu generaci skrytý, obvykle není ještě ztracen, a že objeví-li se u jedince znaky nové, děje se tak proto, že jejich genetické faktory tu byly stejně neustále přítomny. Rekombinace tedy umožňují, aby se v rámci stvořených druhů vyskytovaly v omezeném rozsahu různé odchylky. Jejich objem je však omezený, protože prakticky všechny vznikají jen novým přeskupením genů již přítomných.

Například od devatenáctého století se šlechtitelé rostlin snažili zvýšit obsah cukru v řepě cukrové. A byli velmi úspěšní. Za zhruba 75 let selektivního šlechtění se podařilo zvýšit obsah cukru z 6% na 17%. Ale zde se zlepšování zastavilo a další selekce nezvýšila už cukerný obsah. Proč? Protože už všechny geny pro produkci cukru byly shromážděny do jediného kultivaru řepy a další růst už nebyl možný.

Mezi tvory, které Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech, byla skupina suchozemských ptáků, pěnkav. V téhle jediné skupině můžeme objevit širokou škálu odlišností ve vzhledu i ve způsobu života. Darwin vyložil podle mého názoru v podstatě správně, jak ke zmíněnému rozrůznění došlo. Několik jedinců zavál na ostrovy patrně vítr z jihoamerické pevniny a dnešní pěnkavy jsou potomky tehdejších „průkopníků“. Avšak zatímco Darwin spatřoval ve „svých“ pěnkavách příklad evoluce, my je dnes považujeme za pouhý výsledek rekombinací v rámci jediného stvořeného druhu. „Průkopnické“ pěnkavy si s sebou přinesly dostatek genetické variability, aby to umožnilo vznik odchylných variet, se kterými se na Galapágách dnes setkáváme (2).

Mutace

Nyní se zamysleme nad třetím zdrojem odchylek, mutacemi. Mutace vznikají chybami při genetickém kopírovacím procesu. Každá živá buňka disponuje složitým molekulárním mechanizmem určeným pro přesné kopírování DNA – genetické molekuly. Jako při každém kopírování dochází však i zde přece jen k chybám, i když nikoli příliš často. Jednou za každých 10 000 – 100 000 kopií bude gen obsahovat chybu. Buňka sice disponuje mechanizmem k opravě zmíněných chyb, ale některé mutace jím přece jen proklouznou. Jaké změny jsou důsledkem mutací? Některé nezpůsobí vůbec nic či jen tak malou změnu, že to organizmus ani nepocítí. Mnoho mutací má však na organizmus citelný vliv.

*

Ve světě po Pádu mohou snad šelmy jako je tenhle tygr zpomalit genetický rozpad druhu tím, že zmutovaná zvířata vytřídí ze zdravé populace.

*

Tato mutace, zvaná „nahý kohout“ je kohout bez peří. Podobné mutační defekty vedou asi sotva k „obohacení“ (tj. k situaci, kdy by šlechtitel tento typ záměrně pěstoval, aby se drůbež nemusela před pečením škubat)...Každopádně nikdy nepřinášejí nic nového. Neexistuje mutace, která by nám ukázala, jak vzniká peří či cokoli podobného.

Když vyjdeme z kreacionistického modelu, jaký druh změn bychom očekávali od náhodných mutací, tedy od genetických chyb? Očekávali bychom prakticky všechny ty, které se vyznačují škodlivostí a které zmenšují zdatnost postižených tvorů. A tenhle předpoklad se v realitě beze zbytku splňuje. Ukážeme to na několika příkladech.

Genetici začali pěstovat octomilku Drosophila melanogaster krátce po začátku 20. století, a od roku 1910, kdy referovali o první mutaci, u ní zjistili zhruba 3 000 mutací (3). Všechny jsou přitom škodlivé či neutrální; žádná z nich nevytvořila úspěšnější octomilku – přesně podle předpovědi kreacionistického modelu.

Cosi takového jako je mutace přínosná tedy vůbec neexistuje? Ale ano. Přínosná mutace je prostě mutace, která umožňuje svým nositelům zplodit více potomstva, než ho mají tvorové, u kterých se příslušná mutace nevyskytla.

Darwin upozornil na bezkřídlé brouky na ostrově Madeira. Pro brouka žijícího na větrném ostrově mohou být křídla určitě nevýhodou, protože u letícího tvora existuje větší riziko, že ho vítr sfoukne do moře. Mutace způsobující ztrátu křídel by zde mohly pomoci. Stejně by tomu mohlo být u slepé jeskynní ryby. Oči jsou dosti zranitelné, a tvorovi žijícímu v naprosté tmě by pomohly mutace nahrazující oči jizvovitou tkání, která zmíněnou zranitelnost omezí. Při životě na denním světle znamená ztráta zraku hroznou nevýhodu, v temné jeskyni tomu tak však není. Třebaže však mají uvedené mutace výrazný příznivý účinek, je důležité si uvědomit, že v těchto případech jde vždy o ztrátu informace, a nikoli o její zmnožení. K tomu totiž vůbec nikdy nedochází – nikdo nikdy nepozoroval, že by nějakému tvorovi narostla křídla či že by prohlédl, aniž by disponoval informacemi, které zmíněné procesy kódují.

Přírodní výběr představuje pozorovatelnou skutečnost, kdy některé formy organizmů zvládnou své „životní poslání“ lépe než jiné, takže zplodí více potomků. Oblíbeným příkladem přírodního výběru je anglický drsnokřídlec březový, Biston betularia. Jak každý dobře ví, vyskytovala se tahle píďalka vždycky ve dvou základních varietách, skvrnité a výhradně černé. V preindustriální Anglii mělo mnoho kmenů stromů světlou barvu. Tento stav znamenal větší možnost ochrany pro skvrnitou odrůdu, a ptáci tak ulovili mnohem více jedinců černých. Ve sbírkách motýlů z oné doby tedy najdeme daleko více skvrnitých exemplářů než jedinců černých. S tím, jak se v Anglii začal rozvíjet průmysl, kmeny stromů v důsledku imisí ztmavly, což umožňovalo lépe se ukrýt černé odrůdě, a varieta skvrnitá začala být nápadnější. A brzy se poměr obrátil: začalo se vyskytovat daleko více černých jedinců než skvrnitých.

S tím, jak populace čelí změnám ve svém prostředí (jako jsou třeba ony shora popsané nebo změny vyvolané přestěhováním do jiné oblasti), zvýhodňuje přírodní výběr ty kombinace znaků, které umožní organizmu v novém prostředí být úspěšný. Tohle můžeme snad považovat za pozitivní roli přírodního výběru. Jeho rolí negativní je pak zřejmě vylučování či omezování eventuálních škodlivých mutací.

Stvoření

První tři zdroje variací jsou žalostně nepřiměřeným vysvětlením rozmanitosti života, se kterou se dnes na zemi setkáváme. Zásadním rysem kreacionistického modelu je postulát, že značná genetická rozmanitost byla vložena do každého stvořeného druhu hned na počátku. Jedině tak lze vysvětlit původ koní, oslů a zeber z téhož druhu; lvů, tygrů a leopardů z téhož druhu; původ zhruba 118 plemen psa domácího stejně jako šakalů, vlků a kojotů z téhož druhu. Jelikož všechny druhy uposlechly Stvořitelova příkazu, aby se množily a naplnily zemi, náhodné procesy rekombinací i účelnější proces přírodního výběru způsobily, že se každý druh dále rozdělil do celé škály forem, které nyní pozorujeme.

Odkazy

1. Charles Darwin, The Origin of Species, 6th Edition, John Murray, London 1902, p. 278. Darwin nahlížel na přírodní výběr, že funguje na základě těchto a jiných příčin variací jako důležitý faktor v evoluci žirafího krku, ale je jen málo lidí, kteří toto vědí, že Darwin učil dědivost získaných znaků.
2. Různé druhy galapážských pěnkav se čas od času dle pozorování navzájem kříží, což je jasný důkaz, že náleží ke stejnému stvořenému druhu.
3. Dan L. Lindsley and E.H. Grell, Genetic Variations of Drosophila melanogaster, Carnegie Institution of Washington, Publication No. 627, 1967.

PřílohaVelikost
00511-10.5.2012-genetika-zadna_pritelkyne_evoluce.doc187.5 KB
Průměr: 3.7 (7 votes)

Trituruss

"Na začátku Lukášova evangelia je uvedeno (Lukáš 2,1-7), že Ježíš se narodil v Betlémě, protože Josef musel jít do Betléma z toho důvodu, že bylo prováděno sčítání lidu. Richard Dawkins uvádí nezávislý historický pramen, který cituje, že ke sčítání lidu skutečně došlo – nikoli ovšem za nařízení Augusta (jak uvádí Lukáš 2,1), ale za nařízení Quirinia, a nikoli kolem počátku letopočtu, ale až roku 6 n.l. A TEDY z toho plyne (podle Richarda Dawkinse), že Lukášův záznam je historicky nemožný a vnitřně nesoudržný, jedná se pouze o zoufalý pokus Lukáše "napasovat" život Ježíše na proroctví, že Mesiáš se má narodit v Betlémě."

Klasické (nejen) Dawkinsovo kliší... Mnohokrát vyvrácené. Dával jsem sem odkazy na literaturu, kde se tím historikové a archeologivé podrobně zabývají, protože neni v možnostech těchto stránek, komentářů dát plnou odpověď. Jsou to většinou věci na dlouhé vysvětlování. Nicméně elegantní řešení v souladu s biblickým jednoznačně mají. Ale zdejší pochybovači nejsou ochotni si tyto knihy prostudovat. Přistupují k nim s předsudky a předem je zavrhují. Proto dokola píšou takové nesmysly. ¨
PS: Sriber je tuším zatím bakalář historie, to znamená, že NENI odborník na žádné historické období. Navíc jeho něchuť studovat kvalitní biblickou literaturu o něm hodně prozrazuje.
Taková rada - nejotevřenější ze všech zdejších diskutujících je jednoznačně George.

Olda

George

George, tady má od mě pár zdrojů na biblické překlady, slovníky a další online pomůcky na netu. Je možné, že většinu znáš, tak snad alespoň něco z toho bude pro tebe přínosné. Já je průběžně využívám. Je to převážně česky. V anglickém a německém jazyce samozřejmě existuje plejáda nástrojů s nimiž toto nelze srovnat. ale nedisponuji jazykem. Co mi např. na českém trhu chybí je výkladový biblický slovník s komentářem k významu původních textů.

Více ZDE

----------------------------------------------------

Jednak nevím, zda Šriber četl to co jsem ti dal do odkazů. A jednak si myslím, že jsem tam dal více důkazů od také historiků, než Šriber ve slovech : "Stal se správcem rozhodně až po smrti Heroda Velikého." (To je pro mě zatím jen tvrzení. Ale opět chci předeslat, že se nechci zdlouhavě dohadovat o tom, který historik co říká = jinými slovy, když budete se Šriberem chtít, tak si může ve shodě s vaším názorem vybrat právě ty historiky, kteří zdánlivě potvrdí to, co chcete slyšet. Takže z tohoto hlediska nemá dlouhá polemika smysl. Mimochodem má Šriber specializaci na toto období ?

Něco od "historika" Dawkinse :

"Na začátku Lukášova evangelia je uvedeno (Lukáš 2,1-7), že Ježíš se narodil v Betlémě, protože Josef musel jít do Betléma z toho důvodu, že bylo prováděno sčítání lidu. Richard Dawkins uvádí nezávislý historický pramen, který cituje, že ke sčítání lidu skutečně došlo – nikoli ovšem za nařízení Augusta (jak uvádí Lukáš 2,1), ale za nařízení Quirinia, a nikoli kolem počátku letopočtu, ale až roku 6 n.l. A TEDY z toho plyne (podle Richarda Dawkinse), že Lukášův záznam je historicky nemožný a vnitřně nesoudržný, jedná se pouze o zoufalý pokus Lukáše "napasovat" život Ježíše na proroctví, že Mesiáš se má narodit v Betlémě."

Více pohledů ZDE

Trituruss

Tak jestli je to jedinné, čeho jsi si z celých těch článků chtěl všimnout, tak to je mi líto .

Mno ja bych si toho uprimne radeji nevsimnul vubec, protoze ty texty se jinak snazi tvarit docela solidne, pricemz presne tento typ argumentace je ale spolehlive "zabiji". Proste z toho plyne, ze Bibli povazujete za nejvetsi "autoritu" a zbytek je podrizen snaze potvrdit jeji pravdy - nikoliv naopak (jak by to byt melo). Treba to tak nutne byt nemusi, ale rikam proste jak to na me pusobi, kdyz je to takto formulovano... To je jako kdyz se nekdo snazi "zotrocit si" biblistiku v tom smyslu, ze by mela jen dodavat nejaky material teologii a ne fungovat i jako "sekularni veda" (at se na me zase hned nenastve nekdo, kdo se venuje tzv. humanitnim vedam...).

Obrázek uživatele Šriber

George

Stal se správcem rozhodně až po smrti Heroda Velikého (nejspíš v roce 6 našeho letopočtu, takže až po vládě Heroda Archelaua)...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Sriber

Jak to bylo podle tebe s tim Quiriniem? Tongue

Obrázek uživatele Šriber

George

(Sribeeeeereee, kde jsi?

Tady...
Co bys rád ?

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

George

AD : "s argumentem "nejspolehlivejsi udaje musime hledat v Bibli"

Tak jestli je to jedinné, čeho jsi si z celých těch článků chtěl všimnout, tak to je mi líto ..

Ostatně já to tam tentokrát ani tak nevložil, abych s tebou polemizovoval - to pokládám za trochu zbytečné vzhledem k tvým již vyhraněným názorům - ale spíš jako takovou zajímavost pro tebe. Čili není třeba do toho hned vkládat prvek konfrontace.

Jinak v naší online knihovně není vše co má člen sboru k dispozici na CD - ROM WatchTower Library. Ta online je jen stručnější verze a například encyklopedie Hlubší pochopení Písma tam není, ale jsou tam citovány články z časopisů, kde to mohlo být už někdy stručněji rozebíráno, ale v Insight je to podrobněji. Ale samozřejmě, jak píšeš, viděl jsem to i jinde - já ostatně také nikde netvrdil, že je to vynález SJ, což je zřejmé z citací jiných, kteří to tvrdí, které sami uvádíme.

A v čem ti to přijde jako žonglování ? Jinak historika si klidně přizvi. Sám ale víš jak to je = záleží jak vyhraněný názor na to má dotyčný historik, takže to může být taky stejně zavádějící. Záleží co čekáš - zda jen sebepotvrzení vlastního názoru. To pak jistě najdež vždy dostatek lidí v souladu s vlastním názorem. Jinak bys musel svolat nezávislé konzilium.

Také si myslím, že věta "nejspolehlivejsi udaje musime hledat v Bibli" nemusí vůbec anulovat či devalvovat zbytek, i když s ní nesouhlasíme. Záleží na tom, zda člověk jen předem hledá hnidy či nikoli.

A opět jsi se mi trochu uhnul od tématu = Quirinius správcem nebyl, Lukáš je nedůvěryhodný, a místo toho povšechně reaguješ dvěma krátkými dojmy + pochlubením se, kde to také četl. Jinak co v historii není trochu spekulativní, zvláště když si přejeme, aby to tak bylo ? A mimochodem ještě na minulý komentář o svědectví Matouše jsi reagoval poukazem na Lukáše a Quirinia je kvůli poznámce na konci, která nebyla součástí hlavní odpovědi - tu jsi zase přešel, což mi zase tématicky nedocvaklo ..

Takže nic ve zlém - vím, že jsem v jistém slova smyslu tvým dlužníkem - ale takové kličkování a přetahování mě unavuje a ani nebaví. Takže vykládej si to jak chceš - třeba, že mi došly argumenty, ale já to ukončuju. Víš mohli jsme si o tom vpohodě v klidu psát bez stálého poměřování, kdo ho má většího Smile, což nemám rád. Škoda.

Trituruss

Jsem se na to v mezicase podival v te vasi online knihovne.
Uprimne receno, nejsem sice historik (Sribeeeeereee, kde jsi?), ale pripada mi to tak trochu jako zonglovani s daty.
O roku 4 pr.n.l. jsem cetl uz x-krat, je to tak napr. i v The International Standard Bible Encyclopedia, Encyclopedia Judaica, The Niv Dictionary of Biblical Archaelogy atd... jeste jsem narazil i na nejake vyklady, podle kterych to bylo cca 3 pr.n.l., ale datovat to na 1. pr.n.l. s argumentem "nejspolehlivejsi udaje musime hledat v Bibli" (!), to uz mi prijde trochu moc. Tongue Treba se k tomu jeste nekdo vyjadri.

George

Co se týče Lukášovy údajné nepřesnosti - nic překvapivého, vždy existovaly odlišné názory, záleží co si vybíráš. Já naopak myslím, že přibývá dokladů o Lukášově přesnosti. ke Quiriniovi je předesílám, že datování délky jeho správcovství je závislé na datování roku Hrodova skonu - níže v příloze předkládám jinou než tradiční variantu. A opět se omlouvám za případné opakování.

Více podrobnosttí o Quiriniovi i o Lukášově věrohodnosti:

ZDE

Trituruss

Hm, tak to je docela zajimave co pises, protoze ja zase cetl, ze za dobu kdy panoval Herodes tebou zminovany Qurinius spravcem Syrie nebyl. Flavius se sice odvolava na nejaky soupis provedeny za tohoto spravce, nicmene to tusim melo byt nejakych 10 let po Herodove skonu. A ani nejaky ten argument, ze Quirinius byl spravcem Syrie dvakrat po sobe nedava moc velky smysl, protoze pokud by mel byt zalozeny na "Titulus Tiburtinus" (jakoze to samo o sobe je dost spekulativni), tak by jeho prvni pusobeni stejne spadalo az do obdobi po Herodove smrti. Mimochodem ted nesrovnalosti je tam mnohem vic - proto se take nekteri domnivaji, ze Lukas jako historik fakt moc duveryhodny neni...

Customize This