Darwinismus: bezúčelné přežívání

autor: Jerry Bergman
Jerry Bergman, Ph. D., je profesorem biologie na Northwest State College v Ohiu

(Acts et Facts, roč. 36, č. 11, listopad 2007, str. 10-12, přeložil M. T., 11/2007)
http://www.icr.org/article/3513/

Lidé se vždy ptali na smysl života…život nemá vyšší cíl než opakovat reprodukci DNA…život nemá plán, účel, není v něm žádné zlo ani dobro, nic než slepá nemilosrdná lhostejnost (1). Richard Dawkins

Evoluce je „ošidně jednoduchá, a přece nesmírně hluboká ve svých důsledcích“ (2), z nichž prvním je fakt, že živí tvorové „se liší jeden od druhého, a tyhle variace vznikají náhodou bez plánu či účelu“ (3). Evoluce musí být bez plánu či účelu, protože jejím ústředním principem je přírodní výběr nejschopnějšího produkovaný náhodnými chybami v kopírování zvanými mutace.

(Darwinism: survival without purpose)

Darwin „si byl jasnozřivě vědom toho, že pokud by připustil jakoukoli účelnost v debatě o původu druhů, sklouzla by jeho teorie přírodního výběru na velmi nejistou půdu“ (4). Držitel Pulitzerovy ceny Edward Humes napsal, že fakt evoluce je zřejmý, ale „jen málo lidí to může takto vidět, protože jsou v pasti lidské…touhy najít ve světě plán a účel“. Humes na závěr konstatoval:

Darwinův úžasný výkon spočíval ve schopnosti pohledu pod zdánlivý povrch existence plánu, a v pochopení bezúčelného, nemilosrdného procesu přírodního výběru, života a smrti v divočině, a jak tento proces vyřazuje všechny krom těch nejúspěšnějších organizmů ze stromu života, což vytváří zdání toho, že mistrovský intelekt svět naplánoval. Ale bližší pohled na minuciózní „perfektnost“ včelích plástů či mravenčích cestiček…odhaluje, že jsou dílem náhody, věčně se opakujícího, nevědomého chování, nikoli vědomého plánu (5).

I učitelé zaznamenali fakt, že evoluce učí, že život nemá smysl (kromě bezduché snahy o přežití). Jeden učitel mluvil o tom, že učit evoluci „poznamenalo jejich svědomí“, protože to odvádělo učitele od „myšlenky, že byli zrozeni pro smysluplné konání…a evoluce tedy zcela odporuje jejich myšlenkovému světu a víře“ (6).

Ve své studii o tom, proč děti odolávají přijetí evoluce, došli psychologové z Yale Bloom a Weisberg k závěru, že dětem činí potíže přijmout evoluci pro její pohled na svět, který autoři nazývají „promiskuitní teleologií“. Děti „přirozeně vidí svět v pojmech plán a účel“ (7).
Naprostou bezúčelnost evoluce, a tedy i života, který produkuje, vyjádřil výmluvně profesor Lawrence Krauss takto: „Jsme jen částečkou prachu…Kdyby se nás zbavil…zůstal by vesmír v podstatě tentýž. Jsme zcela nedůležití“(Cool.

Učebnice

Abych zjistil, co školy učí o náboženských otázkách jako je účel života, prohlédl jsem současné učebnice přírodních věd a zjistil, že mají sklon učit názor, že evoluce je nihilistická a ateistická. Jedna z dnes nejšíře používaných učebnic tvrdila, že „evoluce pracuje jak bez plánu tak bez účelu…Evoluce je náhodná a neřízená“(9). Jiný text od těchže autorů dodal, že Darwin věděl, že jeho teorie „vyžaduje víru ve filozofický materializmus, přesvědčení, že hmota je podstatou vší existence a že všechny mentální a duchovní fenomény jsou jejími vedlejšími produkty.“ Autoři pokračovali:

Darwinovská evoluce byla nejen bezúčelná, ale také bezcitná – proces, jímž…příroda nelítostně vyřazuje neschopné. Náhle bylo lidstvo omezeno na pouhý další druh ve světě, který se o nás nestará. Velká lidská mysl nebyla ničím víc než masou vyvíjejících se neuronů. A co je nejhorší, neexistoval božský plán, který by nás vedl (10).

Jiný text učí, že lidé jsou pouhou „tenoučkou, do značné míry náhodnou, pozdní větvičkou na nesmírně rozvětveném keři života“ a přesvědčení o „pokrokové, vůdčí síle, soustavně tlačící evoluci k pohybu jedním směrem“ je nyní chápáno jako „zavádějící“ (11).

Mnoho textů učí, že evoluce je bezúčelná a nemá jiný cíl než dosáhnout holého přežití: „myšlenka, že evoluce není řízena ke konečnému cíli či stavu, je pro mnoho lidí obtížněji přijatelná než proces evoluce samé“ (12). Jeden důležitý text otevřeně učí, že lidé byli stvořeni slepým, hluchým a němým hodinářem – totiž přírodním výběrem, jenž je „zcela slepý k budoucnosti“.

„Lidé…vzešli z téhož evolučního zdroje jako kterýkoli jiný druh. Je to přírodní výběr sobeckých genů, kdo nám dal naše těla i naše mozky…Přírodní výběr …vysvětluje…život jako celek, rozmanitost života, složitost života, (i) zdánlivý plán v životě“ (13).

Důsledky

Mnohé texty jsou velmi otevřené v přiznávání důsledků darwinizmu pro teizmus. Jeden z nich učí, že Darwinův nesmírně důležitý příspěvek k vědě spočíval v tom, že ukázal, že navzdory zdánlivým důkazům o plánovitosti a účelnosti života vysvětlují mechanistické příčiny všechny biologické úkazy. Text dodává, že spojením „neřízené bezúčelné rozmanitosti se slepým, lhostejným procesem přírodního výběru učinil Darwin teologická či duchovní vysvětlení životních procesů zbytečnými“ (14). Autor končí poznámkou, že „to byla Darwinova teorie Evoluce, která poskytla hlavní oporu k budově kauzality a materializmu…která je jevištěm většiny západního myšlení“ (15). Jiný text dokonce konstatoval přímo, že lidi vytvořil náhodný proces, nikoli milující, účelně jednající Bůh, a:

Skutečná obtíž v přijímání Darwinovy teorie spočívala vždy v tom, že se zdálo, jako by tato teorie zmenšovala náš význam… /Evoluce/ na nás žádá přijmout myšlenku, že jsme jako všechny ostatní organizmy také produktem náhodného procesu, a že (pokud to může věda prokázat) nejsme stvořeni pro žádný zvláštní účel či jako součást nějakého univerzálního plánu (16).

Všechny tyhle texty učí jednoznačně náboženské myšlenky, nikoli vědu. Výborným příkladem je text, který otevřeně vyloučil nejen teistickou evoluci, nýbrž i jakoukoli roli Boha v přírodě, a ukázal, že darwinizmus ohrožuje teizmus tím, že ukazuje, že lidé i veškerý život „mohou být vysvětleni přírodním výběrem bez boží intervence“. Evoluční „náhodnost a nejistota nahradily božstvo s vědomím, účelným jednáním i dalšími lidskými znaky“.

„Darwinův názor, že…současné organizmy nebyly vytvořeny najednou, nýbrž v celé řadě kroků přírodního výběru (jež se odehrávaly v minulosti), byl v rozporu s běžným náboženským názorem, že nemůže existovat plán (biologický či jiný) bez inteligentního plánovače. V tomto schématu není bůh plánu a účelu nutný…Náboženství se opírá o…povzbuzující myšlenku, že lidstvo bylo stvořeno k obrazu božímu, aby vládlo nad světem a jeho tvory. Náboženství zajišťovalo citovou útěchu, soubor etických a morálních hodnot…Nicméně, víra v náboženské dogma byla nahlodána přirozenými vysvětleními jeho mystérií…Pozice kreacionistů a vědeckého světa se zdají být nesmiřitelné“ (17).

Darwin sám učil zcela ateistický, naturalistický názor na počátky. Dokonce jednou řekl, „Nedal bych nic za teorii přírodního výběru, pokud vyžaduje zázračné dodatky v kterémkoli stadiu vývoje“ (18). John Alcock, evoluční biolog, proto konstatoval, že „existujeme pouze proto, abychom předali své geny dál“ (19).

Přední darwinistka Janet Browneová vysvětluje velmi jasně, že Darwinovým cílem byl „náročný úkol přeorientovat viktoriánský pohled na svět“. Aby toho dosáhl, musel Darwin přesvědčit svět, že „myšlenka laskavé, skoro dokonalé přírody“ a názory těch, kdo věří, že „krása byla dána věcem za jistým účelem, byly mylné – že myšlenka milujícího Boha, který stvořil všechno živé i muže a ženy, byla…bajkou“.

Svět…plný morálního smyslu, který pomáhal lidstvu vyhledávat v životě vyšší cíle, nebyl světem Darwinovým. Darwinovo pojetí přírody bylo temné – černé…Tam, kde většina mužů i žen v podstatě věřila v existenci nějakého záměru v přírodě – nějakého plánu a pořádku - , a pociťovala hluboce zakořeněnou, většinou nevyjádřitelnou víru, že jejich existence má smysl, tam Darwin od nich žádal, aby hleděli na veškerý život jako postrádající jakýkoli božský účel (20).

Darwin věděl, jak obtížné je opustit zmíněné pojetí, ale chápal, že proto, aby evoluce fungovala, musí být příroda v podstatě „řízena výhradně náhodou“. Browneová závěrem konstatuje:

„Příjemný vnější vzhled přírody byl přesně pouze tímto – vnějším vzhledem. Pod ním se odehrával neustálý boj, druh proti druhu, jednotlivec proti jednotlivci. Život byl řízen smrtí…zmar jednoho byl klíčem k rozmnožovacímu úspěchu druhého. Veškerý teologický smysl byl tak Darwinem odstraněn a nahrazen konceptem soutěže. Všechen telos, účel, na němž přírodní teologové založili své myšlenky o perfektní adaptaci, byl přesměrován do malthuziánského-darwinovského boje. To, co většina lidí považovala za Bohem daný plán, viděl Darwin jako pouhá přizpůsobování se okolnostem, adaptace, které neměly jiný smysl než pomoci zvířeti či rostlině přežít“ (21).

Neodarwinista Richard Dawkins uznal bezúčelnost takového systému:

„Ve vesmíru slepých fyzikálních sil a genetické replikace se někteří lidé budou cítit zraněni, jiní budou šťastní, ale takový systém nemá hlavu ani patu ani v něm není spravedlnost. Vesmír, který pozorujeme, má přesně ty vlastnosti, které bychom měli očekávat, neexistuje-li v podstatě záměr, účel, zlo ani dobro, nic než slepá, nelítostná lhostejnost“ (22).

Jak velkou podporu má tento názor mezi vědci? Jedna studie 149 předních biologů zjistila, že 89,9 procenta jich věřilo, že evoluce nemá konečný účel či cíl kromě přežití, a my lidé jsme jen kosmickou nahodilostí existující podle rozmaru času a náhody. Pouhých šest procent věřilo, že evoluce má účel (23). Téměř všichni z těch, kdo věřili, že evoluce nemá účel, byli ateisté. Tohle je pouze jeden příklad toho, co Sommers a Rosenberg nazývají „destruktivní silou darwinovské teorie“ (24).

Účel a křesťanství

Křesťanství učí, že Bůh učinil vesmír jako domov pro lidi. Pokud se vesmír vyvinul čistě přírodní cestou, pak prostě existuje a jakýkoli „účel“ jeho existence může být jen ten, který mu přisoudí lidé sami. Ale naše vlastní zkušenost a rozumové znalosti mluví proti takové koncepci. Podobnost strojů konstruovaných lidmi a přesného fungování vesmíru je základem tvrzení o přítomnosti plánu. Právě tak jako stroj potřebuje navrhovatele a stavitele, tak i vesmír, který vidíme, potřebuje navrhovatele a stavitele.

Určení účelu něčeho závisí na pozorovatelově světovém názoru. Pro nevěřícího člověka otázka „Co je účelem struktury živého organizmu?“ znamená pouze „Jak tato struktura pomáhá k přežití“? Zrak a nohy by proto neměly nic společného s radostí ze života; jsou pouze nezamýšleným vedlejším produktem evoluce. Biologové neustále vysvětlují vše od zbarvení po sexuální návyky výhradně na základě jejich významu pro přežití. Ortodoxní neodarwinizmus vidí vše jako buď nešťastnou či příznivou událost vycházející z působení přírodních zákonů a náhodných, přírodou vybraných mutací. Kreacionisté naopak interpretují veškerou skutečnost podle víry v Boží účelné jednání v zájmu lidí. Evolucionisté umějí obvykle vysvětlit i rozporuplné chování, ale kreacionisté se dívají pod povrch věcí a pokoušejí se určit, jakou roli hraje toto chování v Božím plánu.

Závěry

Ortodoxní evoluce učí, že živý svět nemá plán či účel kromě přežití, je náhodný, neřízený a bezcitný. Lidé žijí ve světě, který se o ně nestará, jejich mysli jsou prostě kusy masa, a neexistuje žádný božský plán, který by nás vedl. Tyto nauky nejsou vůbec neutrální, nýbrž spíše otevřeně učí náboženství – náboženství ateizmu a nihilizmu. Soudy soustavně schvalují učení tohoto antikřesťanského náboženství ve veřejných školách a blokují všechny pokusy neutralizovat tyhle jednoznačně náboženské myšlenky.

Jak konstatuje Slovo Boží, „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2.Timoteovi 4:3-4).

Odkazy na literaturu

1. Scheff, Liam. 2007. The Dawkins Delusion. Salvo, 2:94.
2. Humes, Edward. 2007. Monkey Girl: Evolution, Education, Religion, and the Battle for America's Soul. New York: Ecco, 119.
3. Ibid, 119.
4. Turner, J. Scott. 2007. The Tinkerer's Accomplice: How Design Emerges from Life Itself. Cambridge, MA: Harvard University Press, 206.
5. Humes, Monkey Girl, 119.
6. Ibid, 172.
7. Bloom, Paul and Deena Skolnick Weisberg. 2007. Childhood Origins to Adult Resistance to Science. Science, 316:996.
8. Panek, Richard. 2007. Out There. New York Times Magazine, 56.
9. Miller, Kenneth R. and Joseph S. Levine. Biology. 1998. Fourth Edition, Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall, 658, emphasis in original.
10. Levine, Joseph S. and Kenneth R. Miller 1994. Biology: Discovering Life. Second Edition, Lexington, MA: D.C. Heath, 161, emphasis in original.
11. Raven, Peter H. and George B. Johnson. 2002. Biology. Sixth Edition, Boston, MA: McGraw Hill, 16, 443.
12. Purves, William K., David Sadava, Gordon H. Orians, and H. Craig Keller. 2001. Life: The Science of Biology. Sixth Edition, Sunderland, MA: Sinauer Associates; W.H. Freeman, 3.
13. Interview with Richard Dawkins in Campbell, Neil A., Jane B. Reece, and Lawrence G. Mitchell. 1999. Biology. Fifth Edition, Menlo Park, CA: Addison Wesley Longman, 412-413.
14. Futuyma, Douglas J. 1998. Evolutionary Biology. Third Edition, Sunderland, MA: Sinauer Associates, 5.
15. Ibid, 5.
16. Curtis, Helena and N. Sue Barnes. 1981. Invitation to Biology. Third Edition, New York, NY: Worth, 475.
17. Strickberger, Monroe. 2000. Evolution. Third Edition, Sudbury, MA: Jones & Bartlett, 70-71.
18. Darwin, Francis (editor). 1888. The Life and Letters of Charles Darwin. London: John Murray, 210.
19. Alcock, John. 1998. Animal Behavior: An Evolutionary Approach. Sunderland, MA: Sinauer Associates, 16, 609.
20. Browne, Janet. 1995. Charles Darwin: Voyaging, A Biography. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 542.
21. Ibid, 542.
22. Dawkins, Richard. 1995. River Out of Eden. New York: Basic Books, 133.
23. Graffin, Gregory W. 2004. Evolution, Monism, Atheism, and the Naturalist World-View. Ithaca, NY: Polypterus Press, 42.
24. Sommers, Tamler and Alex Rosenberg. 2003. Darwin's Nihilistic Idea: Evolution and the Meaningless of Life. Biology and Philosophy, 18:653.

PřílohaVelikost
Darwinismus-bezúčelné přežívání.doc49.5 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Pro Anonyma

Tak pokud věříš(člověče poučený pravdou)že život vznikl z kamenů hlíny a vody?Mrtvola je daleko lepší material k oživení

Ty vieš vôbec niečo o abiogenéze ? Silno o tom pochybujem,toto žiadny vzdelaný človek nikdy netvrdil,okrem fanatických kreacionistov.

Pro Anonyma

člověk poučený pravdou přece ví, že kdo zemře a už smrdí je mrtev, jen duševní blázni se uspokojí historkami o chodících mrtvolách.
Tak pokud věříš(člověče poučený pravdou)že život vznikl z kamenů hlíny a vody?Mrtvola je daleko lepší material k oživení Smile

Proč něco zní inteligentně

VIZ KOMENTÁŘ: http://www.kreacionismus.cz/node/112#comments

http://www.kreacionismus.cz/node/112

Kreační kosmologie řeší záhadu vesmírných sond

Evoluce a SMYSL ŽIVOTA

Hledání smyslu života

OD DOBY Charlese Darwina působí biologové na lidi velkým tlakem. Chtějí, aby přijali teorii, že život jako výsledek evoluce je v podstatě bezúčelný. Mnozí to však bezděčně zamítají. Mladí manželé při pohledu na své nádherné novorozené děťátko mohou stěží věřit, že je tento nový život bezúčelný. Připadá jim to jako zázrak, div, který obohacuje jejich život.

Dokonce i někteří vědci nesouhlasí s tím, že by život byl jen bezúčelnou náhodou. Proč nesouhlasí? Kvůli tomu, co The Encyclopedia Americana nazývá „výjimečným stupněm složitosti a organizovanosti živých tvorů“. Tato encyklopedie dále uvádí: „Důkladné zkoumání květin, hmyzu nebo savců odhaluje téměř neuvěřitelně přesné uspořádání jednotlivých částí.“

Noviny Cape Times otiskly výrok jihoafrického vědce dr. Louwa Albertse, který uvažoval o složitosti a nádherném uspořádání, jež lze vidět i v těch nejjednodušších živých tvorech: „Pociťuji větší intelektuální uspokojení, když přijmu skutečnost, že existuje Bůh, než když přijmu pouze to, že [život] vznikl náhodou.“ Britský astronom sir Bernard Lovell napsal ohledně chemického složení živých organismů: „Pravděpodobnost. . . výskytu náhodného jevu, který by vedl k utvoření byť jedné z nejmenších proteinových molekul, je nepředstavitelně malá. . . Je v podstatě nulová.“

Ve stejném duchu napsal astronom Fred Hoyle: „Celková struktura ortodoxní biologie setrvává u toho, že život povstal náhodou. Avšak jak biochemikové objevují stále více o obrovské složitosti života, stává se zřejmým, že pravděpodobnost nahodilého vzniku života je tak nepatrná, že ji lze úplně vyloučit. Život nemohl povstat náhodou.“

Co to znamená? Jestliže život nevznikl náhodou, musel vzniknout na základě plánu. Je-li to pravda, pak musel mít nějakého Konstruktéra. A jakého Konstruktéra! Žalmista říká oprávněně: „Jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14) Ale co nám to říká o tom, zda život má, nebo nemá smysl?

Lidé přece také navrhují a vyrábějí věci. Vyrábějí proudová letadla. Staví ropné rafinérie a elektrárny. A dělají bezpočet dalších věcí více nebo méně složitých. Ale lidé nenavrhují a nestavějí taková složitá zařízení bezdůvodně. Při všem mají na mysli určitý účel.

Nic z lidských výtvorů se však naprosto nemůže měřit s úžasnou složitostí živých věcí. Jistě by tedy ani Konstruktér života nestvořil život bezúčelně. Je vysoce nerozumné věřit, že jsme byli ‚podivuhodně uděláni‘ a pak ponecháni bez vedení a bez účelu.

Hledání smyslu života

To, že Stvořitel lidi vytvořil s určitým záměrem, silně podporuje také ta skutečnost, že my lidé podvědomě, instinktivně hledáme smysl života. Psycholog Gilbert Brim mluvil o tom, že člověk cítí instinktivní potřebu mít smysl života: „Prostor k osobnímu růstu a podnětné úkoly nacházejí mnozí lidé v zaměstnání. Ale ti, jimž se to nedaří, budou vyhledávat zvláštní úkoly a úspěchy jinde: budou chtít zhubnout, zvládnout zvláště obtížný golfový úder, usmažit výtečnou omeletu či vyhledávat dobrodružství — ať při letu na rogallu, nebo při experimentech s novými jídly.“ Psychiatr Viktor Frankl dokonce tvrdil: „Snaha nalézt smysl života je základní hybnou silou člověka.“

Prozkoumejme tedy některé z cílů, které si lidé v životě kladou.

Co dává životu smysl?

Jedna mladá dívka na dotaz, jaký je smysl jejího života, odpověděla: „Mým snem je mít pěkný byt, pěkné auto a k němu pěkného kluka. Starám se jen o sebe. Chci to, co udělá šťastnou mne, ne to, co udělá šťastnou celou společnost.“ Jestliže se domníváte, že to zní sobecky, máte pravdu. Naneštěstí tento postoj není zrovna ojedinělý.

Ale budeme-li usilovat pouze o hmotné věci a o potěšení, uspokojí to naši potřebu, aby náš život měl smysl? Ne. Když bude naším jediným cílem potěšení, nepovede to ještě ke spokojenosti. Ti, kteří potěšení učiní svým hlavním životním cílem, končí tak, že se jim v srdci ozývají stejné pocity, jaké měl jeden bohatý král dávných dob, který své moci a bohatství užíval k tomu, aby prozkoumal různá tehdy dostupná potěšení. Poslechněme si, k jakému závěru dospěl:

„Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a majetek, jaký patří králům a soudním oblastem. Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky a největší potěšení lidských synů, dámu, ano dámy. . . A pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem.“ — Kazatel 2:8, 11.

Mnozí nalézají uspokojení v kariéře nebo v tom, že své duševní či tělesné síly používají k dosažení zdánlivě hodnotných cílů. Časem však zjistí, že kariéra zcela neuspokojuje jejich potřebu, aby život měl smysl. Peter Lynch, popisovaný jako „investiční superhvězda“, se vzdal své výnosné kariéry, když si uvědomil, že mu v životě stále cosi uniká. Co? Vztah s rodinou. Přiznal se: „Svou práci jsem měl rád, ale došel jsem k určitému závěru, stejně jako i někteří jiní: Proč. . . to děláme? Neznám nikoho, kdo by na smrtelné posteli litoval, že nestrávil více času ve své kanceláři.“

Jedna dospívající dívka tedy prokázala určitou míru rovnováhy, když zhodnotila své životní cíle a řekla: „Jedním z mých snů je udělat kariéru. Ale myslím, že mým hlavním snem je mít šťastnou rodinu.“ Ano, rodina může dát životu význam a smysl. Jistá vdaná mladá žena řekla: „Již záhy v životě jsem rodičovství chápala jako něco, k čemu jsem se narodila, jako jeden z účelů života, a nikdy jsem o tom nepochybovala.“

Další lidé hledají smysl života v jiných zaměřeních. Někteří — patrně včetně těch vědců, kteří tvrdí, že život je bezúčelná náhoda — nacházejí smysl života v tom, že se snaží získat poznání. Evolucionista Michael Ruse napsal: „Máme žízeň po poznání a ta nás staví nad zvířata. . . Mezi našimi největšími potřebami a povinnostmi je předávat našim dětem moudrost nashromážděnou v minulosti spolu s naší chutí do života a s našimi úspěchy. . . Cesta za poznáním a za úspěchem je jedním z význačných rysů lidského ducha.“

Někteří lidé nacházejí smysl života, když se nasazují pro určitou věc. Pracují pro záchranu ohrožených živočichů. Nebo bojují proti znečišťování a ničení životního prostředí. Starostliví lidé se zastávají práv dětí nebo pracují ve prospěch bezdomovců či chudých lidí. Nebo se namáhají, aby zabránili šíření narkomanie. Takoví jednotlivci někdy dosáhnou mnoho dobrého a to, co dělají, dává jejich životu určitý smysl.

Zklamání a nespokojenost

Musíme si však přiznat, že při sledování svých cílů lidé často prožívají zklamání, přestože mají hodnotné cíle. Rodiče, kteří do výchovy dětí vloží mnoho lásky a úsilí, své děti někdy ztratí následkem nehod, zločinnosti, nemocí nebo narkomanie. Když děti vyrostou, mohou se někdy nechat nakazit sobeckým duchem tohoto světa, a zapomenou svým rodičům lásku opětovat.

Úsilí těch, kteří nesobecky pracují pro zlepšení životního prostředí, je často mařeno obchodními zájmy nebo tím, že ostatním na životním prostředí nezáleží. Jednotlivce, kteří pracují pro zlepšení situace chudých, zmáhá rozsáhlost tohoto úkolu. Člověk, který nachází pocit naplnění ve své práci, je zklamán, když musí odejít do důchodu. Výzkumný pracovník, jehož zcela uspokojuje pátrání po poznatcích, pociťuje zklamání, když se jeho život chýlí ke konci, a on vidí ještě tolik otázek, které zůstanou nezodpověděny. Muž, který strávil život hromaděním majetku, nakonec zjistí, že musí všechno zanechat jiným.

Dávný král, jehož jsme již dříve citovali, některá z těchto zklamání popisoval: „Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně. Kdo ví, bude-li moudrý, nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil.“ — Kazatel 2:18, 19, Ekumenický překlad.

Postrádá tedy život nakonec opravdu smysl, jak by se dalo vyvodit z těchto veskrze pravdivých slov? Jsou ty různé cíle, o něž lidé usilují, dobré jen na to, aby člověk mohl přežít svých vyměřených sedmdesát, osmdesát nebo devadesát let? A kromě toho, jsou tyto cíle ve své podstatě bezúčelné? Ne. Ve skutečnosti prozrazují něco velmi závažného o tom, jak jsme byli utvořeni, a poskytují podklady, abychom viděli, že život má skutečně velice podivuhodný smysl.

Lze polemizovat o tom jestli

Lze polemizovat o tom jestli mrtví ožívají, či ne. Slyšel jsem o celkem nedávném případu někde v Africe. Možná se to opravdu stalo, kdo ví...
Já každopádně věřím, že se Ježíš narodil z panny a že léčil nemoci i smrt. Podle mě byl boží syn, což mu to všechno umožňovalo. Vzhledem k mnoha potvrzeným biblickým informacím mi nedělá problém věřit i tomuto...

Darvin byl genius. Já znám

Darvin byl genius. Já znám lepší pohádku, mladá dívka někde na blízkém východě se seznámí se setníkem Pantherou a protože ještě nebyla antiko otěhotní. Ale prohlásí se za panu a vezme si nějakého zfetovaného starého páprdu co jí to ve své senilitě uvěří. Tento hošík narozený jakoby náhodou v období římských saturálií ve svých 33 letech obživí 3 dna starou mrtvolu a vyrobí tím první zombie. Jen hlupák si může myslet, že panny rodí a mrtví chodí. Člověk poučený pravdou přece ví, že kdo zemře a už smrdí je mrtev. jen duševní blázni se upokojují historkami o chodících mrtvolách.

Customize This