Člověk a dinosauři - znali se?

Člověk a dinosauři – znali se?

(Zdroj: http://www.kolbecenter.org, přeložil Ing. I. K. 4. 12. 2009)

[Vyvrácení evolucionistického oblíbeného dogmatu, že dinosauři a lidé jsou odděleni 65.000.000 let v důsledku makroevoluce]

Účelem této webové stránky je ukázat, že evoluční geologické časové měřítko bylo vyvráceno vědeckým pozorováním v mnoha vědních oborech, což zahrnuje laboratorní a hydrologické studie, paleontologické a archeologické vykopávky, datování stáří materiálů uhlíkem C14, a to prakticky v každém geologickém sloupci.

Jedno z evolučních oblíbených tvrzení je, že dinosauři vyhynuli o 65 milionů let dřív než se vyvinul člověk. Ti, kdo věří v evoluční teorii dlouhých věků, vždy tvrdí, že neexistují žádné důkazy o tom, že člověk a dinosauři žili ve stejné době. To možná dokazuje neznalost historické geologie a archeologie se silnou příměsí autocenzury.

Dlouho předtím, než se většina z nás narodila, si byla významná muzea vědoma toho, že dinosauři a lidé vedle sebe existovali. Dr. Charles Gilmore, kurátor paleontologie obratlovců slavného Amerického přírodního muzea ve Spojených státech a Samuel Hubbard z muzea v Oaklandu v Kalifornii potvrdili v roce 1924, že člověk a dinosaurus žili společně, což dokládá jejich 40stránková zpráva. Ta byla objevena mezi dalšími dokumenty Oaklandského muzea, a má název „Objevy vztahující se k prehistorickému člověku“. Na obálce zprávy z jejich výpravy je fotografie rytiny dinosaura podobného Diplodocovi na stěnách Hava Supai kaňonu v Grand kaňonu v severní Arizoně. Na straně 11 je kresba založená na kostře Diplodoca v Americkém přírodním muzeu v New Yorku, která je dlouhá 24,4 m. Jedná se jen o špičku ledovce.

lověk a dinosauři-znali se.jpg

Kopie plné 40ti stránkové Dohenovy zprávy je k dispozici od autora za $ 6,00 včetně poštovného. Až budete číst tuto první část:

(1) Všimnete si, že převažující věk pro vyhynutí dinosaurů byl před r. 1924 jen 12.000.000 let, nyní je to 65.000.000 let.

(2) Hlavní autor Samuel Hubbard hájí teistickou evoluci a existenci dinosaurů a lidí mnohem dříve než před 12.000.000 lety. Bohužel i přes jeho snahu byl odmítnut stejně jako vědci, kteří dnes zastávají inteligentní design nebo jsou pro "náhlý vznik" života a vesmíru.

(3) Členové této expedice byli velmi dobře připraveni dělat vědeckou práci včetně sběru vzorků, lisování a pořizování fotografií.

(4) Potvrdili to, co bylo pozorováno několik let před nimi - konkrétně znázornění toho, co nazvali dinosaurem Diplodocem.

(5) Od roku 1924, kdy byla napsána Dohenova zpráva a její doplněk z roku 1926, bylo na světě nalezeno mnoho dalších dinosauřích vyobrazení včetně člověčích a dinosauřích stop, některé i v nedotčeném stavu pod tunami horniny údajně více než 100 milionů let staré. Následná záplava pokusů a pozorování může vést jen k jedinému závěru – makroevoluce životních forem ze společného předka byla vyvrácena:

(a) archeologickými důkazy o soužití člověka a dinosaurů

(b) sedimentologickým výzkumem

(c) anomáliemi radiometrického datování pro známé lávové útvary jako je Sv. Helena atd.

(d) přímým datováním všech fosilií v tisících letech, včetně kostí dinosaurů a diamantů, za použití datovací metody C14 (tato metoda se nedá použít pro stáří vyšší než asi 60 tisíc radiokarbonových let). Různé výsledky dále naznačují, že skutečná doba potřebná pro uložení geologického sloupce je několik tisíckrát menší než vyžaduje evoluční teorie.

Četná pozorování vědců potvrzují koexistenci dinosaurů a lidí. V oblasti Natural Bridges National Monument je rytina na kameni, připomínající dinosaura, jejíž předpokládanými autory jsou indiáni Anasazi (500 až 1300 n. l.). V Montrose County v Coloradu existuje rytina Triceratopse, včetně charakteristických tří rohů a krčního lemu; autorství se připisuje indiánům z Fremontu, kteří byli současníky s indiány Anasazi.

V Peru přes 30 % z asi 11.000 náhrobních kamenů (~ 2500 př. n. l.), nacházených od roku 1930 v místech lidských pohřebišť, obsahuje ryté kresby dinosaurů jako je T-rex, Stegosaurus a Triceratops. Mnohé rytiny jsou v "úschově" hlavního muzea a stovky dalších jsou v soukromém muzeu v Peru. Tyto kameny zmínil katolický kněz a misionář, historik Inků z 16. století jako kresby "divných zvířat" (Jiný popis dvou různých druhů dinosaurů si přečtěte v knize Job, kapitoly 40 a 41).

V Mexiku 2.600 z asi 30.000 hliněných figurek, vykopaných od roku 1945, znázorňuje mnoho různých dinosaurů včetně Hadrosaura a pravděpodobně i T-Rex, a to společně s člověkem. (z období 500 př. n. l. do 50 n. l.),

V roce 2005 se myslelo, že buď Styrocosaurus nebo Torosaurus byl zobrazen s jinými zvířaty v mozaice na podlaze židovské synagogy v Sepphoris (Izael) z roku 300 našeho letopočtu (CEM 2005, BAR 1987). Stegosaurus je též znázorněn na 3 metry vysokém sloupu v opuštěném kambodžském buddhistickém chrámě z roku 1186 n. l. (Angor Wat, 1997)

Dohenova zpráva vám také umožní podívat se na některé důkazy o soužití lidí a dinosaurů očima dvou předních vědců z dvacátých let minulého století. V dalších článcích na tomto webu (http://www.kolbecenter.org) se budeme těmito důkazy zabývat do větší hloubky.

Kdo by chtěl podpořit naši práci v souvislosti s důležitým testováním kostí dinosaurů a dalších fosilií metodou C14, může kontaktovat Hugh Owena, v Kolbecentru, 952 Kelly Rd., Mt. Jackson, VA 22842. Telefon: (540) 856-8453, E-mail: howen@shentel.net

PřílohaVelikost
lověk a dinosauři-znali se.doc90.5 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Něco "málo" ke způsobům datování - odborníci nejsou zajedno

Žádné ABSOLUTNÍ DATOVÁNÍ NENÍ MOŽNÉ,mnohé metody docházejí k různým hodnotám (jelikož jsou založeny či vycházejí z některých DNEŠNÍCH PŘEDPOKLADU,které v minulosti nemusely být stejné a navíc nemohou brát v úvahu všechny skreslující vlivy,které mohou ovlivnit přítomnost a hodnoty určitých látek v nalezené fosílii),takže bych rozhodně nemluvil o datování nálezů jako o něčem pevně daném přes co nejede vlak a na čem lze s důvěrou stavět nádstavby teorií - pokud je předpoklad chybný,pak bude i závěr z něj plynoucí,byt možná logický,nebo i za použití jinak spolehlivých jiných vědeckých postupů : (např.radiokarbonové datování těžké atomové formy izotopu uhlíku C14.Existují dvě metody radiokarbonového datování.Novější metoda = urychlovačová hmotnostní analýza.Jsem si vědom chybnosti předpokladu,že produkce uhlíku C14 v atmosféře zůstává neměná.Současný pokrok v převádění radiokarbonových dat v reálné roky(tzv.KALIBRACE)dovoluje výpočet absolutního stáří,i když s možností odchylky,a tyto hodnoty (rozdílu ) + ostatní radiometrické metody(izotopy uranu,draslíku,argonu)+ datování typu ESR a OSL (elektronová spinová rezonance měření uvolnování kosmického záření - elektronů,druhá hodnota je získávána ozařováním gama paprsky v laboratoři - ideální je zubní sklovina.OSL jsou elektrony polapené krystalovou mřížkou v zrnech písku či jílu,signál luminiscence byl nastaven na nulu ve chvíli usazení fosílie.) + paleomagnetismus (založený na skutečnosti změny intenzity mag.pole a jeho přepolování v minulosti + rovnováha amynokyselin,založená na měnícím se poměru levotočivých a pravotočivých kyselin+ hranice přesnosti datovacích metod (okolnosti,kontaminace vzorků,předpoklady,působení vlhkosti) + klíče ke změně klimatu v minulosti (vrty ledu,vrty ze dna oceánu,kyslíkový signál izotopu kyslíku v mořské vodě,uvolnování CO2 z vápenatých schránek)+ rekonstrukce životního prostředí a potravy (zbytky rostlin,pylová analýza,analýza spor,zbytky hmyzu,analýza mikroabraze zubní skloviny,anylýza izotopů) + rekonstrukce tvaru těla,věk a pohlaví, DNA,atd.) = výpovědní hodnota mnoha z nich je relativní a je ovlivněna mnoha předpokládanými faktory,které nemusí být pravdivé pro danou dobu bud obecně,nebo jen pro daný nález ve zcela specifických podmínkách.

Způsoby datování používané vědci jsou založeny na PŘEDPOKLADECH, které mohou být užitečné, ale často vedou k velmi rozporným výsledkům. Proto se jimi uváděná data stále revidují a různé metody vzájemně srovnávají.

Čas od času se vyvíjejí nové metody datování. Jak jsou spolehlivé? O jedné, známé jako termoluminiscence, říká The New Encyclopaedia Britannica (1976, Macropaedia, Sv. 5, s. 509): „V současnosti je pro stav termoluminiscenčního datování příznačná spíš naděje než dosažené výsledky.“ Také Science (28. srpen 1981, s. 1003) přináší zprávu, že kostra, jejíž stáří se podle aminokyselinové racemizace jevilo 70 000 let, byla podle radioaktivního datování stará pouhých 8 300 až 9 000 let.

Popular Science (listopad 1979, s. 81) sděluje, že fyzik Robert Gentry „je přesvědčen, že všechna data určená podle radioaktivního rozpadu se mohou odchylovat — nejen o několik let, ale řádově“. Článek ukazuje, že jeho zjištění by vedla k závěru, že „člověk nechodí po zemi 3,6 miliónu let, ale je tu možná jen několik tisíc let“.

Je pravda, že k určování stáří nalezených artefaktů se kromě jiných moderních metod používají radiouhlíkové „hodiny“. Tato metoda však není zcela přesná, o čemž svědčí následující sdělení, které v časopise The Biblical Archaeologist (1955, s. 46) uvedl G. Ernest Wright: „Dá se říci, že datování starověkých pozůstatků novou radiouhlíkovou metodou se neprokázalo tak bezchybné, jak jsme doufali . . . Některá měření přinesla zjevně nesprávné výsledky, pravděpodobně z mnoha důvodů. V přítomné době je možné se bez pochybností spolehnout na výsledky jedině tehdy, získají-li se prakticky stejné výsledky několikerým měřením a jeví-li se údaje jako správné také podle jiných metod datování.“ Dílo The New Encyclopædia Britannica (Macropædia, 1976, sv. 5, s. 508) uvádí: „Ať je příčina jakákoli, . . . je zřejmé, že data získaná radiouhlíkovou metodou nejsou tak přesná, jak by si to tradicionalističtí historikové přáli.“

Vzhledem k takové nejistotě profesor Merrill F. Unger výstižně poznamenal: „Učenci si musí dát velmi dobrý pozor, aby tomu, jak archeologové odhadli data a jak interpretovali nálezy, nepřikládali nemístnou autoritu. To, že určení dat a závěry z archeologických nálezů často závisejí na subjektivních faktorech, je dobře vidět na značně rozdílných názorech autorit, které jsou kompetentní v těchto otázkách.“ (Archaeology and the Old Testament, 1964,s. 164)

Uvažujme například o radiouhlíkových „hodinách“. Tuto metodu datování podle radioaktivního uhlíku vyvíjeli vědci po celém světě po dvě desetiletí. V širokých kruzích byla s nadšením přijímána jako postup k přesnému určení stáří lidských výtvorů z dávných dějin lidstva. Potom se však sešli odborníci z oboru radiochemie, archeologie a geologie ke světové konferenci v Uppsale (Švédsko), aby si vyměnili zkušenosti. Zpráva o konferenci ukázala, že základní předpoklady, na nichž se zakládalo měření, se prokázaly ve větší nebo menší míře jako nespolehlivé. Zjistilo se například, že se v minulosti netvořilo v ovzduší stále stejné množství radioaktivního uhlíku a že datování předmětů z doby kolem roku 2 000 př. n. l. a dříve není spolehlivé.(Seattle Post–Intelligencer, „Radiocarbon Dating Wrong“, 18. ledna 1976, s. C8.)

Je pozoruhodné, co o tom napsal v časopise Science jaderný fyzik a nositel Nobelovy ceny W. F. Libby, jeden z průkopníků radiouhlíkového datování: „Výzkum zabývající se vývojem metody k určování stáří probíhal ve dvou fázích — určování stáří nálezů z historické doby a z doby prehistorické. Arnold [jeden spolupracovník] a já jsme zažili svá první překvapení, když nás naši poradci informovali o tom, že dějiny sahají jen 5 000 let do minulosti . . . Tvrdí se, že určitá kultura nebo určité archeologické naleziště je staré 20 000 let. Dozvěděli jsme se celkem náhle, že tyto údaje o stáří nespočívají na přesných poznatcích.“(W. F. Libby, „Radiocarbon Dating“. Science, 3. března 1961, s. 624.)

Jedna metoda k určování stáří zkamenělin je metoda radioaktivního uhlíku. Touto metodou určování stáří se měří poměr rozpadu radioaktivního uhlíku od okamžiku smrti organismu. „Když organismus umírá, nepřijímá již žádný další kysličník uhličitý ze svého okolí, a podíl izotopu klesá s časem, protože dochází k jeho radioaktivnímu rozpadu,“ uvádí Science and Technology Illustrated.

Tato metoda však má závažné slabiny. Za prvé: Když se předpokládá, že zkamenělina je stará asi 50 000 let, poklesla její radioaktivita do té míry, že je jen velmi obtížně možné ji změřit. Za druhé: I u novějších nálezů je radioaktivita tak nepatrná, že je nesmírně obtížné přesně stanovit stáří. Za třetí: Vědci mohou zjistit, v jaké míře se v současné době tvoří radioaktivní uhlík, ale žádným způsobem nezměří koncentrace uhlíku ve vzdálené minulosti.

Ať tedy vědci používají pro určení stáří zkamenělin metodu radioaktivního uhlíku nebo jiné metody, například pro určování stáří hornin metodu radioaktivního draslíku, uranu nebo thoria, nejsou schopni stanovit, jaká byla původní radioaktivita těchto prvků v průběhu časových období. Profesor hutnictví Melvin A. Cook tedy vysvětluje: „O těchto koncentracích [radioaktivních látek] se můžeme jen dohadovat, a údaje o stáří, které tím získáme, opět nejsou nic lepšího než pouhé dohady.“

Geologové Charles Officer a Charles Drake z fakulty v Dortmouthu vyjadřují další pochybnosti o přesnosti určování stáří radioaktivními metodami. Říkají: „Dospěli jsme k závěru, že iridium a jiné mu příbuzné prvky nebyly uloženy najednou. . . ale silné a měnící se přibývání těchto prvků spíše nastalo v poměrně krátkém geologickém časovém období, řádově v desetitisících až statisících let.“ Dokazují, že odtržením a pohybem kontinentů se narušila celá země. Došlo tím k výbuchu sopek, k zábraně přístupu slunečního světla a k znečištění ovzduší. Těmito rozkladnými událostmi mohla jistě nastat změna radioaktivity, která může zkreslovat výsledky údajů novodobých radioaktivních hodin.

Nálezy zkamenělin ukazují, že ve starověké krajině bylo po celé zemi mnoho dinosaurů. Tito podivuhodní tvorové, stejně jako nespočetně dalších zvířat a druhů rostlin, vyhynuli. O tom, kdy k tomu došlo, se vyjadřuje paleontolog D. A. Russell: „K naší lítosti jsou metody měření, jak dlouho trvaly události, jež se udály před tak dávnou dobou, poměrně nepřesné.“

Znalci se někdy sice odvolávají na data zjištěná radiouhlíkovou metodou (metodou C-14), ale tato metoda datování má jednoznačně svá omezení. Časopis Science z 11. prosince 1959 na s. 1630 uvedl: „Klasickým příkladem ‚nespolehlivosti C14‘ se zdá být určení stáří prehistorické vesnice Džarmo . . . v severovýchodním Iráku; v 11 případech měření byl rozdíl 6 000 let. Ze všech archeologických důkazů však vyplývá, že vesnice byla obývána nanejvýš 500 po sobě jdoucích let.“

Před jedenácti lety namalovala umělecky nadaná jihoafrická babička Joan Ahrensová několik pěkných maleb. Namísto plátna použila kameny, protože chtěla napodobit tradiční křovácké umění. Později byl jeden z jejích malovaných kamenů nalezen ve stepi nedaleko jejího bývalého bydliště ve městě Pietermaritzburg. Časem se dostal do rukou správce městského muzea. Správce neznal původ tohoto kamene a nechal si v Anglii na Oxfordské univerzitě zjistit jeho stáří metodou radiouhlíkového datování. Odborníci odhadli stáří tohoto díla na 1 200 let! Proč došlo k takovému trapnému omylu? Zpráva v jihoafrickém listě Sunday Times uvádí, že „později bylo zjištěno, že olejová barva, kterou paní Ahrensová použila, obsahovala uhlík — jedinou látku, jejíž stáří bylo v Oxfordu určováno“.

„V archeologii je opravdu obtížné najít přesný základ pro datování,“ připouští John Woodhead. Když tedy archeologové hodnotí výsledky svého sedmiletého výzkumu, porovnávají své vykopávky s nálezy objevenými v jiných archeologických lokalitách. To vede k přehodnocování a k diskusi."

S potopou nastaly velké změny; například lidský život se výrazně zkrátil. Někteří badatelé vyjádřili názor, že před potopou chránily vody nad prostorem zemi před škodlivým zářením, a když tato voda zmizela, vzrostla intenzita kosmického záření, které člověka geneticky poškozuje. Bible však o těchto věcech mlčí. Mimochodem, jakákoli změna v záření by změnila rychlost vytváření radioaktivního uhlíku 14C do té míry, že by všechno datování týkající se období před potopou, jež je prováděno radiouhlíkovou metodou, bylo neplatné.

Re: K 14/C12C

Zdravím Pepu,

ja opravdu nevím jak to mám podat. Jestli jste z těch článků (wikipedia a fjfi) pojal dojem, že při se určování stáří radiokarbonovou metodou pro zjednodušení bere konstatní poměr C14/C12, tak říkám (a dokládám i citacemi), že tomu tak není. Máte pravdu, že autor Vámi odkazovaného článku se snaží takový případný přístup kritizovat, ale evidentně neví nic o tom, že se i s nekonstantním poměrem dá něco naměřit když použijeme kalibraci.

S pozdravem

viťas
@;;

Aktualismus

jen malá poznámečka : také jsem se zniňoval o AKTUALISMU v souvislosti s LEDOVÝMI DOBAMI - myslím, že se to jmenovalo : něco málo o době ledové, teď jsem tu přesný název nehledal, ale ocituju ZNOVU jen ty dva již zde citované odstavce :

Připustíme-li, že k takové ohromné potopě mohlo dojít, proč po ní vědci nenašli žádné stopy? Stopy po ní možná našli, ale vysvětlují si je jinak. Ortodoxní věda například učí, že povrch země byl na mnoha místech utvářen ohromnými ledovci v průběhu celé řady ledových dob. Ale to, co se NĚKDY jeví jako činnost ledovců, může být NĚKDY způsobeno vodou. Velmi pravděpodobně tedy NĚKTERÉ z dokladů potopy jsou mylně vysvětlovány jako doklady (poslední) doby ledové.

K podobným chybám už došlo. O době, kdy vědci rozvíjeli svou teorii o ledových dobách, čteme: „Řídili se metodou označovanou jako AKTUALISMUS a nacházeli ledové doby v každé etapě geologického vývoje. Na základě nového důkladného přezkoumání dokladů však byla existence celé řady těchto ledových dob opět popřena; útvary, které byly kdysi označovány jako ledovcové morény, byly přehodnoceny a označeny jako nánosy, které vznikly působením přívalů bahna, podmořských sesuvů půdy a turbiditních proudů, totiž přívalů vody bohaté na suspendovaný materiál, které zanášejí hlubokomořské dno bahnem, pískem a štěrkem.“

( Scientific American, květen 1960, s. 71. )

K 14/C12C

Dobrý večer,
Vámi zmiňované informace v posledním přísp. znám.
Dále shrnu,
- píšete v 1.přísp.: "Poměr 14C/12C v atomosféře samozřejmě není konstantní. Důležité je, že je známo, kolik ho kdy v té atmosféře bylo. Okamžitě samozřejmě vyvstane otázka: jak se ví, kdy jaký byl poměr?"
- a potom v dalším přísp.:
"Poměr víceméně konstatní je, ale když se snažíte "přiblížit" a "zaostřit" odhalíte kolísání, toto kolísání se dál může zkoumat. (viz onen graf na wikipedii, je tam při kalibraci je tam vidět odchylka, ale není zas tak výrazná)."
- a nyní:
"Podstatné však je, že vědci při určování stáří nepovažují poměr 14C/12C za konstantní."
- nakonec uzavíráte:
"Jestli si myslíte, že to není pravda, tak se prostě mýlíte."
No zajímavé, jen podotýkám, že jsem se původně vyjadřoval k článku na:
http://kreacionismus.cz/kreace/nepopira%20datovani%20uhlikem%20-%2014%20...
a psal jsem :
"Při předpokladu platnosti principu uniformitarianismu (přesněji jeho jedné části - aktualismu) uplatněného v těchto souvislostech se předpokládá přibližně stejný tj. konstantní "zdroj" a vznik uhlíku 14C (také pak následně stejný poměr mezi 14C/12C)" a tu jste do toho vstoupil se svým vyjádřením : "Poměr 14C/12C v atomosféře samozřejmě není konstantní..."
Např. na zmiňovaném:
- http://vega.fjfi.cvut.cz/docs/sfbe/iz/node4.html
píší:
"Za předpokladu časově neproměnného toku kosmického záření se postupně ustavila rovnováha mezi produkcí radioaktivního uhlíku a jeho úbytkem radioaktivní přeměnou a tedy i rovnovážný poměr mezi množstvím neaktivního a radioaktivního uhlíku v atmosféře (cca 1 g 14C na 1012 g vzdušného uhlíku)"
toto zde konstatují a dále pak zmiňují některé problémy při použití této metody.Takže tomu rozumím v konečném důsledku tak,že po korekcích a i po přihlédnutí ke všem předpokladům vychází v dlouhodobém hledisku (v řádech tis. let) konstantní poměr 14/12C a s tímto se pak dále pracuje.
Dále na:
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Radiokarbonov%C3%A1_metoda_datov%C3%A1n%C3%AD
píší:
"Původní metoda vychází z předpokladu, že koncentrace 14C je stálá. Ve skutečnosti však tato koncentrace kolísá. Později byla proto metoda korigována a průměrována zejména pomocí dendrochronologie, ale i dalších metod. Je proto třeba kontrolovat, jestli údaje uvedené u vzorků představují syrová data (obvykle označovaná jako BP - before present, definováno jako "před rokem 1950"), nebo data už přepočtená na běžný letopočet (označována jako BC - před Kristem). Data z druhé poloviny 20. století jsou silně ovlivněna jadernými testy, které výrazně zvýšily dočasně obsah 14C. Naopak vzorky z míst, kde je do organismů vestavěn uhlík z fosilních zdrojů (CO2 vzniklý spálením uhlí nebo ropy), se mohou jevit jako starší."

Zároveň ovšem platí zmiňované ze stejného zdroje:
"Reakcí atomů dusíku 14N, přítomných v atmosféře s kosmickým zářením vzniká nestabilní izotop 14C, který se rozpadá (beta rozpad) s poločasem 5 715 let. Poměr všech 3 izotopů uhlíku v atmosférickém oxidu uhličitém se tak dlouhodobě udržuje na konstantní hodnotě."

Takže opět chápu,že z dlouhodobého hlediska se vychází z předpokladu konstantního poměru 14C/12C a to v souladu s principem aktualismu.V tomto smyslu se také od počátku vyjadřuji a chápu tento model datování pomocí poměru 14C/12C.Autor článku,ke kterému jsem se původně vyjadřoval,však z tohoto dlouhodobého hlediska konstantního poměru 14C/12C nevychází protože volí jiný model.

Re: K 14C/12C

Zdravím Pepu,

zdá se, že si čím dál více nerozumíme. Což je škoda.

Podstatné však je, že vědci při určování stáří nepovažují poměr 14C/12C za konstantní. Jestli si myslíte, že to není pravda, tak se prostě mýlíte.

Vámi citované články to ovšem potvrzují.

Když si přečtete článek z fjfi podrobněji: "Nejdůležitější problémy metody: b) proměnná rychlost vzniku 14C v důsledku změn zemského magnetického pole a tím i změn rychlosti produkce neutronů v atmosféře jako sekundárních částic kosmického záření - nutno korigovat např. podle dendrochronologické stupnice."

Odkaz na wiki: odkazujete na článek Uhlík, kde je metoda popsána jen velmi zhruba, když si kliknete na bližší popis (je v článku o uhlíku odkaz): http://cs.wikipedia.org/wiki/Radiokarbonov%C3%A1_metoda_datov%C3%A1n%C3%AD můžete se dočíst: "Ve skutečnosti však tato koncentrace kolísá. Později byla proto metoda korigována a průměrována zejména pomocí dendrochronologie, ale i dalších metod."

S pozdravem

viťas
@;;

K 14C/12C

Píšete:
"Poměr víceméně konstatní je, ale když se snažíte "přiblížit" a "zaostřit" odhalíte kolísání, toto kolísání se dál může zkoumat. (viz onen graf na wikipedii, je tam při kalibraci je tam vidět odchylka, ale není zas tak výrazná)."
Ano,tak to je jiná...

"Děláte jako by vědci vycházeli z toho, že to co naměří dnes, muselo platit vždy. To není pravda, teorie, že se různé konstanty přírody v čase měnily mají samozřejmě své důsledky (dnes pozorovatelné) a je možné je ověřovat či vyvracet."
Nevím k čemu konkrétnímu to vztahujete,já se tu vyjadřoval k výchozím předpokladům nutným pro smysluplné použítí datování pomocí stanovování poměru mezi uhlíkem 14C/12C.To co píšete o měření dnes - platnost vždy si já vůbec nemyslím.To si myslí a předpokládají jiní (viz např. ty odkazy) a došli následně k určitým závěrům na základě i těchto předpokladů.Tyto předpoklady pak významně ovlivňují konečný výsledek a z něj se odvozuje závěr...
Tím "vše je poplatné" je myšleno moje vyjádření v rámci téhož výše uvedeného.
Tímto se loučím,dobrou.

Re: Poměr 14C/12C v atmosféře

Zdravím Pepu,

Poměr víceméně konstatní je, ale když se snažíte "přiblížit" a "zaostřit" odhalíte kolísání, toto kolísání se dál může zkoumat. (viz onen graf na wikipedii, je tam při kalibraci je tam vidět odchylka, ale není zas tak výrazná).

Je to jako když řeknete, že se planety pohybují elipsách. Jo pohybují, tak zhruba. Ale když se podíváme blíže, tak to není tak úplně pravda a drobné odchylky můžeme naměřit a k jejich vysvětlení je potřeba použít OTR. Ale elipsy jsou stále dost dobrým přiblížením, abyste se tím setkal, třeba i na wikipedii.

Píšete: "Jen dodávám,že vše je "poplatné" modelu aktualismu a z toho se vychází při dalším uvažování..."

Děláte jako by vědci vycházeli z toho, že to co naměří dnes, muselo platit vždy. To není pravda, teorie, že se různé konstanty přírody v čase měnily mají samozřejmě své důsledky (dnes pozorovatelné) a je možné je ověřovat či vyvracet.

S pozdravem

viťas
@;;

Poměr 14C/12C v atmosféře

Píšete:
"Poměr 14C/12C v atomosféře samozřejmě není konstantní."
No mnozí to vidí jinak,např. zde:
http://vega.fjfi.cvut.cz/docs/sfbe/iz/node4.html - cituji:
"Za předpokladu časově neproměnného toku kosmického záření se postupně ustavila rovnováha mezi produkcí radioaktivního uhlíku a jeho úbytkem radioaktivní přeměnou a tedy i rovnovážný poměr mezi množstvím neaktivního a radioaktivního uhlíku v atmosféře (cca 1 g 14C na 1012 g vzdušného uhlíku)."
Dále jsou tu zmíněny další nutné předpoklady.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Uhl%C3%ADk - cituji:
"Reakcí atomů dusíku 14N, přítomných v atmosféře s kosmickým zářením vzniká nestabilní izotop 14C, který se rozpadá (beta rozpad) s poločasem 5 715 let. Poměr všech 3 izotopů uhlíku v atmosférickém oxidu uhličitém se tak dlouhodobě udržuje na konstantní hodnotě."
Jen dodávám,že vše je "poplatné" modelu aktualismu a z toho se vychází při dalším uvažování...

Re: Zdravím,pokusím se k tomuto

Zdravím pepu,

Píšete: "... uplatněného v těchto souvislostech se předpokládá přibližně stejný tj. konstantní "zdroj" a vznik uhlíku 14C (také pak následně stejný poměr mezi 14C/12C)."

Poměr 14C/12C v atomosféře samozřejmě není konstantní. Důležité je, že je známo, kolik ho kdy v té atmosféře bylo. Okamžitě samozřejmě vyvstane otázka: jak se ví, kdy jaký byl poměr? Blíže viz např:

http://en.wikipedia.org/wiki/Carbon_dating#Calibration

Píšete: "Oproti tomu celkové množství 14C se postupně zvyšuje, protože žádný pozemský proces negeneruje další 12C, zatímco 14C je stále produkován, a to rychlostí, jež nezávisí na úrovních uhlíku (pochází z dusíku). Proto poměr 14C/12C v rostlinách/zvířatech/atmosféře před potopou musel být nižší než jaký je dnes."

Tato odvážná teorie předpovídá, že se i od potopy po současnost radikálně měnil onen poměr 14C/12C, což je v rozporu s pozorováním.

S pozdravem

viťas
@;;

Zdravím,pokusím se k tomuto

Zdravím,pokusím se k tomuto vyjádřit.
Při předpokladu platnosti principu uniformitarianismu (přesněji jeho jedné části - aktualismu) uplatněného v těchto souvislostech se předpokládá přibližně stejný tj. konstantní "zdroj" a vznik uhlíku 14C (také pak následně stejný poměr mezi 14C/12C).
Autor článku zde ale nevychází z klas. v současnosti převládajícího unif. modelu,nýbrž z opačného,tj. modelu katastrofismu.Zatímco ponechává v platnosti unif. model (v této části) předpokladu tvorby 14C,uplatňuje při stabilních 12C a 13C model katastrofismu.Množství nacházeného fosilizovaného materiálu (uhlí,ropa atd.,a nutno tu zdůraznit,že nevychází z principů dlouhých období,nýbrž z opačných) a další zjišťované skutečnosti jej vedou ke zmiňovanému odhadu výrazně vyššího obsahu stabilního uhlíku v době před Potopou.Jako jeden z příkladů uvedu pozorované chování rostlin,kdy mnohé rostliny neupřednostňují kysličník uhličitý obsahující 14C. To znamená, že jej pak přijímají méně než bychom očekávali, namísto toho přijímají více stabilního uhlíku a tak následně při testech vypadají starší než skutečně jsou.Jako další - biblickou potopou se snížil obsah 12C v biosféře (včetně atmosféry – rostliny vyrůstající znovu po potopě absorbují CO2, který není nahrazován rozkladem pohřbené vegetace).Oproti tomu celkové množství 14C se postupně zvyšuje, protože žádný pozemský proces negeneruje další 12C, zatímco 14C je stále produkován, a to rychlostí, jež nezávisí na úrovních uhlíku (pochází z dusíku). Proto poměr 14C/12C v rostlinách/zvířatech/atmosféře před potopou musel být nižší než jaký je dnes.
Dále pak rozvíjí v článku argumentaci pro nižší obsah 14C v době před Potopou...

Customize This