Chlupaté lidičky?

Z důkladného výzkumu vyplývá, že evolucionistické představy o „humanoidní“ povaze lidoopů a opic jsou do velké míry fantazií.

Carl Wieland

(Z http://creation.com/furry-little-humans přeložil M. T. - 10/2011. Publikováno na stránkách CMI.)

Zhruba v uplynulém půlstoletí zasvětily tucty nadšených darwinistů celá desetiletí života studiu chování lidoopů i opic. Veřejnost je obšťastňována historkami o zážitcích Jane Goodallové a Dianne Fosseyové, které žily s šimpanzi respektive horskými gorilami. Vědci podrobně zkoumají sociální struktury, strategie chování, komunikaci i další aspekty života lidoopů i opic, aby našli jakékoli důkazy o tom, že myslí a cítí tak trochu jako my. Podobné snahy nám obvykle sugerují, že rozdíly mezi lidmi a těmito našimi údajnými „blízkými příbuznými“ jsou ve skutečnosti zanedbatelné, nikoli zásadní.

Zejména dva z těchto výzkumů potěšily (1) a utvrdily masy lidí v jejich evolučním přesvědčení.

Jedním z nich je tvrzení o vysokém procentu genetické (DNA) podobnosti mezi uvedenými primáty a lidmi. Předpokládá se, že šimpanzí DNA je z 96 % až 98.7 % totožná s lidskou, podle toho, kdo tuhle informaci předkládá. Důvodem odlišností v hodnotách je fakt, že lidoopí DNA ještě nikdo nenasekvenoval; k „hrubému odhadu“ zmíněné podobnosti používají vědci jiné, mnohem primitivnější techniky (2).

/Poznámka editora: článek je z června 2002, kdy byla k dispozici pouze sekvence lidské DNA, tvrzení autora na tom však není závislé. Všimněme si, že i bez sekvence šimpanzí DNA evolucionisté už 2 roky dopředu dělali dalekosáhlé závěry ve prospěch svojí hypotézy!/

Banány v pyžamech?

O paviánech se tvrdí, že s námi sdílejí 92% DNA. Za předpokladu vysokého stupně sdílené DNA, i kdyby to bylo 90%, činilo by to z nich na 90% lidi, jak se to většinou vykládá? Bude prospěšné zopakovat zde to, co připomenul prominentní evolucionista Steve Jones svému publiku na nedávné přednášce v souvislosti se sdílením DNA u lidí a šimpanzů: „Sdílíme rovněž asi 50% své DNA s banány, což z nás ovšem nedělá poloviční banány, ani od pasu nahoru ani dolů“ (3).

Druhým výzkumným trendem je bádání o problémech řeči. Šimpanz Washoe a bonobo Kanzi „se proslavili svou schopností odpovídat na lidskou řeč překvapivě komplexním způsobem“ (4).

Musí tedy být velkým zklamáním pro oddané evolucionisty, přečtou-li si o nejnovější práci dvou nejzasvěcenějších badatelů v oblasti chování primátů na světě (5). Robert Seyfarth a Dorothy Cheneyová jsou manželským týmem, který provedl mnoho důmyslných pokusů s kočkodany a paviány zkoumajících hlubiny jejich sociálních znalostí a duševních pochodů.

Třebaže se občas setkali s dříve netušeným „bohatstvím“ opičích sociálních vztahů, ve své podstatě způsobily výsledky jejich výzkumu, že honem rychle ukázali „palci dolů“ vůči názoru, že „jsou opice téměř lidmi“. Postupně totiž došli k závěru (který křesťany věřící v Bibli nepřekvapuje), že u opic existují „velká omezení v oblasti inteligence i komunikace“ (6).

Například paviáni míjející nedávno ohlodanou mršinu býka si „nedají dvě a dvě dohromady“, aby se dovtípili, že nablízku jsou lvi. Poděsí se teprve tehdy, spatří-li lvy tváří v tvář. Rovněž spatří-li v koruně stromu mršinu antilopy, nejeví známky toho, že by si uvědomili zřejmou skutečnost - , že nablízku je jejich smrtelný nepřítel, leopard.

Abychom uvedli ještě jeden příklad: o paviánech ze skupiny pátrající po potravě, která se rozeběhla do všech stran tak, že se někteří jedinci dostali na opačné strany lesa, je známo, že na sebe začnou poštěkávat. Vědci se dlouho domnívali, že tak dávají svým druhům „o sobě vědět“ a sdělují jim v podstatě, „Hej, jsme tady, kde jste vy?“, tak jak by to činili lidé. Důmyslné pokusy však ukázaly, že tak opice pouze naříkají nad svou osamělostí v pralese.

Seyfarth a Cheneyová říkají, že na rozdíl od lidí „opice vlastně nepoznají, že jiné opice jsou také cítící bytosti“ (7). Ať už mají jakékoli myšlenky a city, nedovedou je sdělit jinému jedinci, tak jak to činí lidé stále. Takže šimpanz možná truchlí nad ztrátou, ale zdá se, že nedokáže utěšit jiné truchlící jedince.

Tahle neschopnost vžít se do situace jiné opice byla jednoznačně demonstrována, když se opice jménem Sylvia brodila hlubokou řekou s mládětem visícím jí na zádech, a mládě se přitom utopilo. Jelikož ona dýchat mohla, nedovedla si uvědomit, že její dítě dýchat nemohlo.

A co má tohle všechno společného s problémem „genetické podobnosti“? Autor jednoho článku v časopisu Smithsonian (rozhodně nikoli kreacionista), který mě inspiroval k napsání této úvahy, připouští, že shora uvedené výsledky pokusů nám připomínají, že „ rozdíl pouhých několika procent může přerůst v nesmírnou, nepřekonatelnou propast mezi druhy“ /8/. My kreacionisté tvrdíme samozřejmě už dávno, že pár procent rozdílu v genomech znamená rozdíl mnoha milionů párů bází – které zřejmě tvoří právě ony daleko důležitější „kontrolní geny“.

Byli jsme stvořeni daleko podobnější opicím než medúzám. Jelikož naše tělesná konstrukce odráží náš „konstrukční plán“ obsažený v DNA, je naprosto logické, že budeme i geneticky podobnější lidoopům než medúzám – nebo banánům, abychom to dovedli ad absurdum.

A co tolik propagované jazykové nadání lidoopů? Naši vědci nám připomínají, že pokusy s řečí byly prováděny v umělém prostředí. Seyfarth říká, „Můžete naučit v cirkusu medvěda jezdit na kole, ale to mnoho nevypovídá o tom, co se naučí medvědi divocí, bez účasti člověka“ (9). A navíc, říká autor článku, „ani v laboratoři si žádné zvíře neosvojilo skutečnou schopnost mluvit“. Zatímco lidé „přímo ztělesňují v hojné míře myslící tvory“. Jsme si vědomi toho, že my i naše mysli existujeme, a že ostatní lidé mají také lidské mozky. Lidé a pouze lidé „vědí, co víme i my, a my jsme si vědomi toho, že myslíme. Disponujeme hravým, zvědavým, zvláštním a soucitným aparátem zvaným lidské vědomí“ (9).

A důvodem této skutečnosti, měl by dodat autor článku ve Smithsonianu, je fakt, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Stvořeni k tomu, abychom přemýšleli o svém Stvořiteli, milovali ho a komunikovali s ním. Lidoopi a ostatní opice, ať už jsou nám vzhledem podobní, takto stvořeni nebyli.

Jak praví na závěr Seyfarth, „Nejsou to chlupaté lidičky. Jsou to jen opice“ (6).

Je člověk zvířetem?

Stále častěji se setkáváme s formulacemi jako třeba „lidé a ostatní zvířata“. Zdá se, že lidé, kteří je pronášejí, se snaží napadnout ideu toho, že lidé jsou čímsi zvláštním, že byli stvořeni k obrazu Božímu.

Odpověď na otázku „je člověk zvířetem?“ však není tak snadná. Zdálo by se, že v technickém biologickém smyslu, při použití člověkem vynalezených klasifikačních kritérií uspořádaných do systému kreacionistou Linném, by odpověď zněla „ano“. Jistěže člověk není rostlinou či bakterií. Tvorové jsou uspořádáni do skupin podle různých kritérií podobnosti, která nemusí mít žádné evoluční významy. Jistěže máme páteře, které by nás řadily do skupiny známé jako obratlovci. Rodíme živá mláďata, kojíme své potomky a tak dále, což by nás řadilo mezi savce, konkrétně placentály. Dále máme mnoho společných rysů se skupinou známou jako primáti.

Problém však není tolik v technické klasifikaci, jako v „propagandistickém účinku“, kterého se dosáhne označením člověka za „zvíře“. Skutečným cílem evolucionistického snažení, který je zavrženíhodný, je označení člověka za „pouhý další zvířecí druh“.

Potenciál pro zmatek v této oblasti je zvlášť silný proto, že slovo „zvíře“ znamená v laickém chápání něco jiného než lidskou bytost. Takže řekne-li někdo, že „kosmetika se testuje na zvířatech“, je jasné, že tohle užití termínu „zvířata“ člověka nezahrnuje. (Stejně tak o rybách, hmyzu a ptácích, i když technicky vzato jsou „zvířaty“, se obvykle jako o zvířatech nemluví. Např. „oheň zranil mnoho zvířat a ptáků“.)

Lidé určitě nejsou „zvířata“ ve všech běžných smyslech tohoto slova, ani nemají se zvířaty společný původ. Byli stvořeni k pravému obrazu svého Stvořitele, a hluboká propast je dělí i od těch jim nejpodobnějších ze všech ostatních živých tvorů.

Zásadním řešením by mohla být zvláštní říše v technické klasifikaci, což by přiměřeně odráželo zmíněný fakt. To se však sotva brzy stane ve světě ovládaném evolucionistickým myšlením.

Do té doby na otázku, zda je člověk „zvířetem“, zní nejlepší odpověď, která by nepodporovala evolucionistické myšlení, takto:

1. Pečlivě rozlišujme různé definice pojmů „člověk“ a „zvíře“.
2. Zdůrazněme, že člověk není zvíře v žádné z běžných definic tohoto slova, ani v evolucionistickém smyslu.

Odkazy a poznámky

1. Evoluční teorie často funguje jako znecitlivění svědomí vůči nepříjemnému stavu způsobeného vědomím hříchu/viny. Pokud je vaším předkem Adam, pak Bůh stanovuje pravidla; je-li to opice, stanovujete je vy.
2. Batten, D. (Ed.), The Answers Book, Answers in Genesis, Brisbane, Australia, pp. 102–106, 1999.
3. Jones, S., interviewed at the Australian Museum on The Science Show, broadcast on ABC radio, 12 January 2002, , 25 January 2002.
4. Conniff, R., Monkey wrench, Smithsonian, pp. 102–104, October 2001.
5. Reported in ref. 4, pp. 97–104.
6. Ref. 4, p. 97.
7. Ref. 4, p. 102.
8. Ref. 4, p. 98. Emphasis added.
9. Ref. 4, p. 104.

PřílohaVelikost
Chlupaté lidičky.doc51 KB
Průměr: 3 (10 votes)
Štítky:

Odp: minette

Mno, celou tuhle stránku považuji za nesmysl (nemluvě o hrubém podceňování Bóha, který si není z to ani stvořit zákony, podle nichž se celý systém bude řídit, a místo toho vše stvoří takovým biblicky neobratným spusobem). Ale tak dobře jako u tohohle článku jsem se už dávno nepobavila. Máte vy vubec akademické vzdělání, člověče?! A pokud ne, jak se vubec opovažujete zveřejnit něco takovýho?! Pokud ano, ptám se stejně, jenom z jiných duvodu. To se nebojíte té ostudy medzi kolegy?!Po druhé, mám vážné námitky vuči vaši metodě. Ač nejsem vědkyně (vlastně se o vědu zajímám jen ze zábavy, ale co na tom, když vaše pohnutky nejsou o nic ušlechtilejší), umím rozeznat rozdíl medzi nábožensvím, vědou a pseudovědou, a jsem si jistá, že vaše argumenty, ač je vydávate za spojení toho prvního a druhého, patří rozhodne do druhé kategorie! Tady jsou moje námitky:
1. Pohrdání vědci, které z nich dopředu udělalo vaše oponenty. Pokud chcete, abychom si my (rozumní a racionálne založeni lidé) vážili vás, tak si prosím vážte i vy nás, dobrá?
2.No tak nejsou opice tak chytré, jak se zdaly, no a co? My na tom nestavíme celou teorii, a vubec, i když jsou tady významné rozdíly, jsou tady i významná spojení. Na evoluční teorii to nic nemění, mění to prostě jen naši představu o chování a inteligenci opic. Vědci si uznali chybu, ale jen v tomhle konkrétním případe, a skuteční vědci uznávají, že se mohou někdy mýlit. A nezříti předse tak krásnou a v každém ohledu roky fungujíci teorií kvuli pár tak vágním argumentum.
3. DNA není to jediné, co z nás dělá lidi, i když k tomu dost pomáhá. Navrhuji vám přecíst si něco lidské kultuře, nevím sice konkrétni odkazy, ale vy přece umíte zacházet s internetem, tak doufám, že si to najdete.
4. O vývoji lidské kultury nejsou vědci zajedno, ale zato si jsou jistí, že má i vědecké zduvodnění. Právě ona je to, co nás činí lidmi, a vy by ste si taky mohl/a najít i něco z antropologie, a uvidíte, že kdyby se třeba šimpanzi vyvíjeli tímž směrem, jako my, mohli by dosáhnout to, co my. Sice to není dukaz pro nás, nicméně to nic nemění na tom, že možné to je, a dost to naštěrbuje vaši argumentaci.
(viz knihu Adam a jeho rod)
5. K argumentu číslo 4: šimpanzi nejsou přímí předchudci člověka, jen jejich další potomci. Takhle vysvětluje evoluce jejich odlišnosti, a to, že nejsou jako my, vysvětluje teorie vzniku druhu (speciace). Oni (předci šimpanzu) se prostě vydali jinou cestou než naši předci, no a co? To není žádný argument.
6. A poslední argument: člověk je zvířetem se vším všudy, a to beze všech sporu. Na světě žilo mnoho druhu,a to i před "potopou" (což vy přece uznáváte taky) a jakým právem si myslíme, že my jsme ti vyvolení?! To je neskutečne arogantní vuči všem ostatním živým tvorum! A to, že jsme náhodou dostali do daru inteligenci,jež jsme se rozhodli plně využít, na tom nic nemění. Jsme živí tvorové se vším všudy, a pokud i oddělíme "zvířata" a "člověka", stále nám ostanou nějaké náznaky zvířete v samotném člověku. Máme emoce, pozustatky dávnych instinktu, a i jistou inteligenci vykazují taky zvířata (třebaže, jak jste správně poznamenal/a, s lidskou se nemuže rovnat). Nejsou to jen tvory zložené z instinktu, to co my jako tvory s dost rozvinutým mozkem cítime v nebývalé šíři. Možná by jste si měl/a přečíst něco o neurologií zvířat (ja vám tu odkazovat nebudu, na to jsoun jiní) aby jste se propřiště vyhnul/a unáhleným závěrum. Vaše argumenty jsou tímto pro mně rozprášeny, ďěkuji. S libovým pozdravem vaše minette

Aloisovi

Nevím, zda jste někde viděl matematický aparát OTR
...
Neviděl.Ten odkaz uvítám. Ne že bych si dělal dopředu naděje, že to pochopím se svou matikou na úrovni SŠ, ale pokusit se mohu. Superstrunová teorie mě svého času velmi fascinovala. Opravdu je nutné prokousat se její matematikou, nebo lze věřit (bez pochopení výpočtů) že to „ony“ matematické mozky prostě spočítaly dobře? Já se zde přikláním k variantě důvěry (konspirační teorie jsou tu dle mě jasný nesmysl), to že je pak deset dimenzí v minimálně šesti správných variantách

- a později sjednocující jedenácta dimenze mě přišlo (opravdu až) nakonec pochopitelné… Podobně to mám s těmi kvarky Smile

Queekovi

Naprosto Vás chápu. Můj problém spočívá v tom, že současné teorie mikrosvěta a makrosvěta jsou natolik složité, že jsou pro člověka s mým přístupem k chápání reality nepřípustné. Nevím, zda jste někde viděl matematický aparát OTR, kvantové elektrodynamiky či chromodynamiky nebo superstrun. Pokud chcete, mohu Vám dát odkazy, abyste si udělal obrázek. OTR jsem studoval, je to strašně komplikované. Na superstruny prostě nemám duševní potenciál, ty jsou ještě o třídu dál. Ale jedno je společné. Vždy se musí zavést nějaký matematický princip jako postulát. Ten má většinou jednoduchý a krásný tvar. Ale to řešení je ošklivé. No a pak se řešení porovnává s experimenálními daty a pozorováním - a to vede k zavádění skrytých parametrů - třeba kosmologické konstanty ( správně tam nepatří ) atd. atd. A kladete si otázky - byl původní postulát správný ?

Aloisovi

Aloisovi

Dospěl jsem k závěru, že je pro mě vhodné pochopit nejprve konzistentní, obecně přijímané teorie a až potom se případně věnovat alternativám. Připadá mě to logické. Pokud něco nelze vysvětlit, tak pro to vysvětlení nehledám.

Alternativa je pro mě prostě jiná možnost. Ale čas se snažím primárně věnovat pochopení oněch - obecně přijímaných teorií - možností.(Zmýlil jsem se v životě už tolikrát, že by mne prostě překvapilo, pokud by tomu v budoucnosti bylo jinak. Snažím se ale ze svých omylů poučit…)

Prostě alternativy nepreferuji, záhady nechám záhadami, nevysvětlitelné nevysvětlitelným a jdu po tom vysvětlitelném. Tahle cesta mě v současnosti vnitřně obohacuje nejvíce. Opačnou stranu cesty vidím třeba tady u Aleše s jeho Ježíšem a Satanem.

Složité to u těch kvarků je, ale to je tak asi vše co s tím můžeme dělat. Jak se „částicová ZOO“ rozrůstá, mě přijde spíš hodně zajímavé a pozoruhodné. (Takže pocitově se mě to líbí). Jen je těch informací pro laika, jako jsem já opravdu moc - až příliš moc...

K VT a „temnotám“ – ano, prostě nevíme co to je a je toho celkem kolem nás 96%... (4% „naší“ baryonové hmoty) Tečka. Pro mě osobně důvod k pokoře. V podstatě jsme vesmírní 4% - velká menšina… Nevidím důvod hledat alternativy. Je toho tolik nealternativního, co neznám…

nadsvětelná inflace je dost podivný fenomén.
– Ano je.

Kvasary – co třeba gravitační splynutí více galaxií - více supermasivních černých děr?
(První galaxie vznikly bez Kvasarů.)

Gravastar – díval jsem se, prostě alternativa…
Rád bych se alternativám jak už jsem psal věnoval okrajově.

Queekovi

Mně se líbí, že svět má svou jednoduchou polaritu plus minus. Ale u kvarků jsou velmi složité vzájemné interakce ohledně barevných nábojů. Nelíbí se mi to. A těch osm gluonů jakbysmet. Ale musíme ještě čekat. Jsem také velmi zvědav, co LHC vyprodukuje.

Teorie VT není schopna vysvětlit temnou hmotu v galaxiích a temnou energii v mezigalaktickém prostoru. Rovněž Guthova nadsvětelná inflace je dost podivný fenomén. Nikdo ještě nevysvětlil kvasary - kde se bere ta neskutečná energie, z které vznikají nové galaxie ?

Jedna z pěkných alternativních teorií VT je teorie gravastaru - zkuste si ji vygůglit. Pak se můžeme o ní pobavit.

Aloisovi

Mě osobně vadí na kvarkové teorii ty zlomkové elektrické náboje. Dokázat to samozřejmě nemohu, ale tuším hlubší souvislost mezi Planckovou konstantou a elektrickým nábojem. Dále je to fakt, který nikdo zatím nevysvětlil, a tím jsou hmotnosti pí a mí mezonu. Proč se v nich objevuje charakteristická konstanta jemné struktury ? A proč se kvarková teorie neustále zobecňuje s každým novým experimentálním faktem ?

___________________________________________________________

Přemýšlel jsem opakovaně, mám-li se do odpovědí, tak aby byly srozumitelné mě, i vám vůbec pustit. Pořád nevím. Asi se z toho teda zatím „vykroutím“ s tím, že tyto otázky mohou a měly by asi být tématem k přemýšlení – ale pro vás.

Já kvarky obecně jako prokázané přijímám, vy je odmítáte.

Nevím, jestli lze tento zásadní rozpor odsunout a hledat další shody. (pár už máme).

Mohu se samozřejmě mýlit. Vy také. Ale před pocity prostě stavím důkazy. Pokud například teorie předpoví reliktní záření, předpoví galaxie v zárodku a po mnoha letech je reliktní záření pozorováno a zárodky galaxií taktéž, je to pro mne slušný vědecký důkaz teorii podporující.

Váš nástin „kolabujícího (Imploze) prostoru - vesmíru“ (současně s zrychlenou expanzí) co vím, pozorována nebyla a není. Pozorována je jen ta zrychlující se expanze…

Podobně se na to dívám s kvarky… Ale můžeme ten snad necelý jeden roček na Higgsův boson počkat, v tom jste měl pravdu… Smile

Obrázek uživatele Šriber

Ondra

V tom případě je to v pořádku, avšak máš mnohem větší problém se svými "souvěrci" než ateisty...

"Co jste zač?", zeptal se Erich postavy zahalené tmou.
"Říkají mi Šriber", zněla odpověď.

Aloisovi

No asi se musím omluvit, ta doporučená přednáška na vaše otázky může odpovědi jen naznačit, ale rozhodně ne konkrétně odpovědět.
Jiné kvalitní video k tématu vašich otázek neznám a sám na vaše otázky odpovědět teď nedovedu. Jsou za hranicemi mého laického vzdělání. Zkusím se ale později „do toho víc ponořit“.

Video chameleon a technika bylo skvělé.

Aloisovi

Tady pro vysvětlení bude asi nejlepší podívat se na přednášku pana Petra Kulhánka:

Kde jsou hranice kvantového světa?

Customize This