Bělma jejich očí

Jak se Hollywood snaží, aby opice vypadaly lidsky

Warren Nunn

(Z http://creation.com/ape-eye-whites přeložil M. T. - 8/2014. Článek byl publikován na stránkách CMI 21. srpna 2014.)

Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním vybřednout z evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie.
Pavel Kábrt

Všimněte si, jak plakát k filmu Rise of the Planet of the Apes (Zrození planety opic – viz obrázek výše) přitahuje pohled diváka k očím, které mají větší „bělma“, aby vypadaly spíše jako oči lidí; a podívejte se (viz obrázek níže), že opice nemá v očích velká „bělma“.

„Nestřílejte, dokud neuvidíte bělma jejich očí“ je fráze, pocházející z vojenských střetnutí, kterou někdy lidé používají ve veselohrách.

Zrak je integrální součástí lidské existence, nejen proto, že nám zprostředkuje nejvíce informací, nýbrž i proto, že zrakem sdělujeme celou škálu citů.

Velké ´bělimy´ (sclery) v našich očích jsou především znakem lidské bytosti, ale v tomto případě jde o šibalské způsoby, jak opice udělat podobnější lidem.

Hollywood použil tuto ne příliš propracovanou techniku ve filmech Planet of the Apes (Planeta opic); první film z této série byl natočen roku 19681. Stejně tak to dělají ilustrátoři, když chtějí znázornit ´evoluční přechodná´, opicím podobná stvoření, ve vědeckých publikacích. V jednom interview pro časopis Creation hovořil ilustrátor z oblasti lékařství Ronald J. Ervin o tom, jak byl požádán, aby namaloval pradávné lidi i „prehistorická“ zvířata – a aby je maloval tak, aby to odpovídalo evolucionistické představě.

Rovněž umělec John Gurche líčil roli evolučních předsudků v umělcově snaze napodobit člověka u druhu Australopithecus afarensis (kam patří i „Lucy“) v National Geographic včetně toho, že ho maluje s bělmy v očích, a řekl:

    „Chtěl jsem do této tváře, podobné tváři opice, dostat lidskou duši, abych naznačil, kam směřuje“3.

/“Není nad exaktní evoluční vědu v porovnání s nevědeckým kreacionismem, že?“ – pozn. PK/

A vzhledem k mimořádnému pokroku v digitálních technologiích jsou hollywoodské opice dnes mnohem přesvědčivější než v době, kdy před kamerou pobíhali lidé-herci v kostýmech. V mnoha ohledech je to v očích – jak říká přísloví - je tedy třeba snažit se za každou cenu přidat větší bělma do opičích očí, aby mohly vyjadřovat lidské city.

Dana Lemmona, jednoho z digitálních expertů, kteří pracovali na filmu z roku 2011 Rise of the Planet of the Apes, se zeptali: „Oči opic jsou velmi povedené. Jak jste dosáhl tohoto výsledku?“

Odpověděl:

    „Asistoval nám oční lékař, takže jsme využili některé jeho vybavení k velmi podrobnému studiu řady různých lidských očí. To, co jsme se takto dověděli, jsme využili k rozšíření svého modelu oka, a mnoho péče a pozornosti jsme též věnovali svalstvu okolo oka (svalstvu víček a očnice) ve snaze co nejrealističtěji pochopit způsob, kterým se naše oči pohybují. Rovněž jsme prostudovali spoustu fotek a videí týkajících se opičích očí. Na několika málo místech jsme skutečnost opravdu zfalšovali – skléra čili „bělima“ je u většiny našich opičích očí bělejší a lidštější než by tomu bylo u opravdových opic. Schválně jsme ji udělali bělejší – stejně jako ve filmu King Kong - , aby bylo zřetelnější, kam se opice dívají, což opět umožní divákům porozumět výrazům jejich tváří“4.

Je jasné, že tito filmaři chápou, stejně jako to chápou ilustrátoři evolucionistických publikací, jak zásadní význam mají oči, aby opice vypadaly více lidsky.

Ve skutečnosti tyto tendence odporují tomu, co biologové poznali studiem opičích očí. Za prvé, opice mají tmavou skléru (hnědou či černou), nikoli bílou, což ztěžuje schopnost vyčíst z pouhého opičího pohledu, kam se zvíře dívá.

Když se Michael Tomasello, který byl jedním z ředitelů Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku, zamýšlel nad rozdíly, které jeho vědecký tým zjistil mezi pohledy opic a lidí, pokud jde o pohyby očí, napsal:

    „Naši nejbližší příbuzní z řad primátů, velcí afričtí lidoopi (šimpanzi, bonobové a gorily) vykazují přesně opačný vzorec očního kontaktu“5.

Zabetonovaný ve svém evolučním světovém názoru, zápasí Tomasello s faktem, že lidské oči fungují naprosto odlišně od očí opic:

    „Je samozřejmě možné, že přítomnost velkých bělem v očích slouží nějakému jinému účelu, třeba mi umožňuje vzkázat potenciálnímu partnerovi, že jsem v dobré fyzické kondici. Taková výhoda by se však týkala i ostatních primátů“5.

Další pozorování bylo:

    „Při nedávném pokusu prokázal náš badatelský tým, že i hodně malé děti – zhruba kolem svých prvních narozenin, ještě než začnou mluvit - , mají sklon řídit se podle směru očí jiných osob, nikoli následovat směr jejich hlav. Takže podíval-li se dospělý člověk ke stropu jen očima a hlava zůstávala rovně dopředu, nemluvňata rovněž obrátila svoje oči ke stropu. Avšak když dospělý zavřel oči a hlavu natočil ke stropu, nemluvňata to málokdy následovala“5.

Vysvětlil, proč je to tak důležité:

    „Opakovaně bylo prokázáno, že všechny velké opice včetně lidí se dívají tam, kam se dívají ostatní. Ale v předešlých studiích byly hlavy a oči vždy zaměřeny stejným směrem. Teprve když jsme navodili situaci, že se hlavy a oči natočily různými směry, zjistili jsme, v čem se druhy liší: lidé jsou vnímaví vůči směru pohledu specifickým způsobem, který u našich nejbližších příbuzných-primátů není přítomný. Toto je první pozorování konkrétní behaviorální funkce unikátního lidského zraku“5.

Z Tomasellových výroků je patrné, proč je oko takovou záhadou pro evolucionisty, a proč je pro ně, pochopitelně, i zdrojem takové frustrace:

    „Stále jsme hodně daleko od pochopení toho, proč evoluce vybavila lidi ke zvládání tolika složitých akcí zároveň – od stavění domů přes budování univerzit k vedení válek. Ale už ten prostý fakt, že se u nás vyvinul tak dobrý zrak, který obohacuje už nemluvňata ještě předtím, než se naučí mluvit, nám poskytuje alespoň jeden malý střípek do skládačky směřující k poznání, jak takový vývoj probíhal“5.

Takové protichůdné schopnosti lidí a opic – i když opice mají také perfektně vyřešené oči – svědčí významně o tom, že lidé byli stvořeni v jedinečném tvůrčím aktu k obrazu Božímu, a svědčí to proti evoluci.

Okna duše

Říká se oko do duše okno. Kdo někdy neviděl „smích“ v očích toho druhého? Výraz očí může vyjadřovat nesouhlas. Můžete také civět do prázdna, být mimo, když se nad něčím zamyslíte. Lidé, kteří si vzali nějakou drogu, mohou mít „nepřítomný“ pohled.

Ježíš mluvil o očích v Matoušovi 6:22-23: „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže světlo v tobě je tmou, jak velká bude potom tma?“

Není sporu o tom, že naše oči hrají zásadní roli při sdělování nejrůznějších citů. Leonardo da Vinci zachytil perfektně citové rozpoložení na obrazu Mona Lisa, portrétu, který dnes uznává celý svět. Kdyby neměla onen výraz v očích, byla by Mona Lisa tak úchvatná?

Naše oči a náš výraz nám dávají „vzezření“, které může svědčit o štěstí, smutku, vzteku atd. Existuje neautentický příběh, vyprávěný o třetím prezidentu USA, Thomasu Jeffersonovi (1743-1826), který souhlasil s tím, že přepraví na svém koni trosečníka přes rozvodněnou řeku. Když se trosečníka ptali, proč požádal prezidenta, a ne někoho jiného z jeho doprovodu, muž odpověděl, že neměl tušení, kým Jefferson je, ale požádal právě jeho, protože z jeho tváře vyzařovala „přitakávající“ emoce. Trosečník zahlédl v Jeffersonových očích „ano“.

Tvrzení, že oko má opačně orientovanou sítnici, vychází z mylného chápání funkce a anatomie oka – George Marshall.

Evoluční badatelé učinili mnoho pozorování svědčících pro Mistra Designéra, a nikoli pro slepou náhodu, kterou postuluje jejich ideologie; takže když badatel z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii objevil, že psi umějí „číst“ sdělení přítomné ve výrazu lidských očí, ale šimpanzi to neumí, řekl, že je překvapen6. Komentář k videu zachycujícímu některé badatele při výzkumné práci konstatuje, že „jelikož se šimpanzi nevyvinuli (rozuměj evolucí) tak, aby byli závislí na lidech, neměli důvod vyvinout ve svém mozku ty partie, kterými by rozuměli našim gestům“6. Takové výroky jsou typické pro pohádky, které evolucionisté neustále vyprávějí, aby nás ohlupili!

Závěr

Takže, až příště uvidíte film, kde má opice (nebo kterékoli jiné zvíře) digitálně změněné „lidské“ oči, budete správně chápat, co se tím sleduje – vyprávění pohádek - , a dejte si pozor na všechny ty evolucionistické skryté významy a pasti. (Ve skutečném světě to samozřejmě takhle vůbec nefunguje a nikdy nefungovalo.)

Pak se podívejte do očí nějakému druhému člověku a užasnete nad jejich perfektním designem, který vyšel z rukou Dokonalého Designéra.

Odkazy a poznámky

1. Podívejte se na ukázku z filmu v imdb.com a všimněte si také těch evolučních vejšplechtů.
2. Doolan, R., Wieland, C., Filling in the blanks, Creation 17(2):16–18, March 1995; creation.com/ervin.
3. Johanson, D.C., The Dawn of Humans: Face-to-Face with Lucy’s Family, National Geographic (March 1996), p.109.
4. Frei, V., Rise of the Planet of the Apes: Dan Lemmon—VFX Supervisor—Weta Digital, 23 September 2011, artofvfx.com.
5. Tomasello, M., For Human Eyes Only, 13 January 2007, nytimes.com.
6. Věda o psí inteligenci, youtube.com, 2008.

Poučení z tohoto článku:
Hollywoodští scénáristi a Evoluční biologové jedno jsou – Pavel Kábrt

PřílohaVelikost
00709-25.8.2014-belma_jejich_oci.doc729.5 KB
Průměr: 1 (1 vote)
Customize This